www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 31. 1. 2022

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 31. 1. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

15:04 – Úvod

15:28 – Může vzniknout jogínská nemoc i u vegetariána? O nebezpečích spojených s kundaliny jógou. Je možné jogínskou nemoc vyléčit?

25:00 – Při působení Vás vidím rozmazaně, někdy dvojitě, někdy trojitě a přitom zrak mám dobrý, čím to může být?

32:10 – Je bezpečné říkat „já jsem svým dechem“ a představovat si kolem sebe světlo? Je to doporučení jednoho šamana.

39:08 – Když se stane člověk vším, tak už nemá ani to svoje vědomí, duši, ducha, ani své jsem? Tudíž je nic a skoro se dá říct, že zanikne?

46:38 – Je pravda, že si život vytváříme pomoci snění?

54:12 – Všímám si, že znak University Bytí z jednoty do dvojnosti je hojně zastoupen v přírodě, hlavně na stromech. Co to znamená?

57:57 – Mohu si přenést nemoc z jednoho člena rodiny, který měl nádor v rameni na sebe? Pozoruji stejné příznaky.

1:00:56 – Trápí mě tři roky tříselná kýla. Mohu požádat o radu?

1:02:22 – Dotaz na některé projevy lidových duchovností.

1:07:18 – Co říkáte na Oshovy meditace? Vyřvat se na ty, kdo nám ublížili.

1:10:11 – Lze nějak napravit problémy po nošení magnetických náramků nebo knoflíků?

1:16:29 – Oznámení duchovních shromáždění v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Českých Budějovicích a pozvání na slavnostní duchovní shromáždění 30. 3. na Řípu.


Přepis videa:

Tak, dobrý den, vítám vás při naší přednášce Duchovní university Bytí. Já tady mám podněty, na které bych se měl vyjadřovat, budu říkat své názory, vy si uděláte svoje. A zajisté, že necháte i mně mé, doufám, i když, kdoví. A začneme. Anebo, že mě obohatíte. Tak.

 

DOTAZ: Dobrý den. Mohu se zeptat, může vzniknout jogínská nemoc i u vegetariána, když například vůbec není pokročilým v józe? Já jsem dle videí na internetu zkusila něco z Kundalini jógy, a pak mi se udělalo tak divně a špatně, a je mi tak již půl roku. Do té doby jsem jógu skoro vůbec necvičila. Nevím, jestli příčina, že je mi velmi špatně, je z Kundalini jógy, nebo z něčeho jiného. Z čeho by se mi mohlo udělat tak špatně, nevíte? A jak se vyléčit z jogínské nemoci prosím, z těch vírů okolo páteře? A lze vůbec z toho se vyléčit?

ODPOVĚĎ TP: Ale já jsem vás nechtěl strašit. Jenom jsem chtěl upozornit na určitý řád, který je v každé práci, kterou konáme, a je i v józe. A dost možná, i když ne jistě, i Vy můžete být vlastně příkladem toho, jak porušení pravidel, která plynou ze života... To nejsou vymyšlená pravidla někým, že si řeknete, tak teďka to všichni budete dělat takhle, ale je to vlastně výsledek určité zkušenosti. Svým způsobem i věda je zkušenost, i když mnohdy nastavená třeba přístrojem, jinak, ale statistika, studie, je vlastně zkušenost. A před námi naši předci pracovali trochu jinak než my třeba dnes ve století rozumu, ale i oni pracovali se zkušeností, kterou nějakým způsobem potom vtělili do svého konání. Potíž je v tom, že v průběhu věků, ale také s informační explozí, se začalo měnit předávání těchto vědomostí. Čili, jsou to vlastně dvě roviny. Jsou to nevhodní následovníci, kteří vyučují vlastně nesprávným způsobem některá duchovní cvičení, a na druhé straně zase je to možnost, na internetu (a nikoliv vlastně řádem přirozeným - od svého učitele a mistra) se dozvědět, že je tu jakási Kundalini jóga, kterou můžeme pracovat. Není tu jistota, že to, co Vás potkalo, bylo způsobeno jógou. Vůbec tu není ta jistota, ale je to pravděpodobnost. Když člověk totiž začíná zasahovat do svých silových systémů, tak... Vy se ptáte, jestli vegetarián může mít jogínskou nemoc. Může, a třeba právě v tomto případě. A vegetariánství není vůbec žádnou řekněmež jedinou zárukou, že jdeme po správné cestě. To je spíš výsledek, to je něco jako ukazatel, něco jako barker. Ale to zase z pohledu kohokoliv jiného pohledu. Někdo to vnímá jako samozřejmost, někdo se domnívá, že je to nesmysl. No, tak já patřím k těm, kteří se domnívají, že Kundalini jóga se má cvičit až poté, co projdete přípravou, která je u každého různě dlouhá. Jsou tu jogíni, kteří vklouznou do jógických cviků prakticky okamžitě. Jsou jiní, kteří každou z těch ásan musí vlastně pilovat velmi, velmi jaksi dlouho. Já třeba, když jsem se po letech vlastně mohl vyskytovat v prostředí, kde pracoval jeden z mých prvních duchovních mistrů, tak se mi tam prostě v tom životě objevili dva přátelé, mladí kluci. Jeden, tuším, byl sirotek, a druhý měl rodinu sice, a byli to lidé, kteří... Obcházeli jsme jistou horu. A tam byl obrovský kámen, prostě, tak já nevím, 30 na 40, na 50 metrů - jeden balvan. Byly v něm mírné prohlubně, a tak já jsem, protože bylo horko, je požádal, že bych si rád odpočinul. A tak oni teda začali odpočívat také, a začali cvičit jógu. Musím říct, že dokonalost provedení těch ásan u těchto lidí byla pro Evropana nepochopitelná. Nic z toho, co vidíme v Evropě, se s tím vůbec nedá přirovnat. Byli prostě v tomto cvičení zcela dokonalí. A byl to jejich životní styl, bylo to pro ně normální. Oni necvičili proto, aby se stali duchovní, nebo aby se stali to, nebo ono. Oni to měli jako svoji životní přirozenost. No, tak já jsem si odpočinul, snědl jsem si svůj chleba, a oni pocvičili jógu. A šlo se dál. Ono je to dost hodně kilometrů, víte, kolem té hory. No, takže v čem by mohl být zádrhel. Vrátím se k Vaší otázce. Když začneme pracovat se silovým komplexem našeho těla, začíná to mít konkrétní důsledky. Když pracujete s duchovní částí, tak se mění váš pohled, postoj, řekněmež i nálada nebo co jiného. Ale když pracujete se silovou částí, tak se mění mnohem více i podstata vlastně jakoby činnosti vašeho těla. Ty orgány jsou řízeny něčím. Jsou řízeny chemií, elektrickým proudem, hormonálním systémem (tedy to je spíš ta chemie) a mnoha jinými. Ale jsou i řízeny silovým systémem. To je to, co třeba můžete spatřovat v některých vypjatých chvílích po těžkých infekcích nebo jinak, kdy sotva uzvednete ruku, a pak se to najednou začne zlepšovat. Jsou v tom samozřejmě bakteriální nebo jiné toxiny, a tak dále. Ale je v tom i toto. A když zasáhnete do tohoto systému nevhodně, v nesprávný čas, může se stát poměrně řekněmež vnímatelná porucha. Oni totiž lidé nechápou v dnešním moderním pojetí, že nemoc je nedostatek energie, ale také přebytek energie. A kdybysme například cvičili některé cviky v čase, kdy nepotřebujeme jejich výsledek, velmi si tím spíše ublížíme. Budeme sice plni energie, ale bude to mít další následky. Čili, teď bych řekl, že jste tedy po té špatné zkušenosti omezila tu svoji snahu, což nemusí být úplně vždy jen správně, ale je to možnost. Nemusíte přece každý cvičit jógu. Ale bylo by dobré se vrátit na začátek a začít cestu znovu a v pokoře. Potom tedy pokračovat dál a dál, a jednou přijde chvíle (zcela zákonitě), kdy vás váš učitel uvede do prvních cviků řekněmež té silové jógy. Ale to je ještě za nějaký čas. Nyní se neupínejte k tomu, co vás provází. Snažte se tedy nevytvářet v sobě k tomu nějakou afinitu, myslet na to, či jinak. Zkuste tedy se občas i poprosit, kam se většinou prosívá - a to ještě je-li to možné. Případně zkuste navštívit někoho, kdo ovládá tuto silovou oblast, ale buďte velmi opatrná. Já jsem ještě možná něco vynechal, já se podívám. Ty víry kolem Vaší páteře vůbec nemusí být, to by bylo spíše u duchovně špatně připraveného jedince. Tam skutečně dochází kolem silové osy těla k tvorbě jaksi nehomogenit, a tak dále. Ale tady to může být pouze vlastně nezdravé posílení některých částí těch silových center, které potom konají svoji práci. Neklid, chaos, zmatek a spěch v sobě. Ano, to samozřejmě je velmi špatný startovací blok pro takovéto snahy. Čili, napřed toto zvládnout. Všechno na světě se dá zvládnout, všemu se můžete naučit. Není na světě jediná věc, která by byla vlastně nepochopitelná, pokud to není hloupost, samozřejmě. A jakýkoliv vědní obor, prostě cokoliv. Je to jen o vaší ochotě, snaze, zacílení a řekněmež životním zacílení. Ale nic není z toho, co byste nemohli dosáhnout. Jste s dětmi, jste u plotny, žena v domácnosti? No, jedna taková napsala docela zajímavou knížku o fyzice, kdy si ji se zájmem prohlédli i profesoři. A byla to žena od plotny. To vám budiž návodem. Nikdy se nepodceňujte.

 

DOTAZ: Při působení Vás vidím už po mnohokráte někdy rozmazaně nebo i dvojitě nebo roztrojeně. A to oči mám v pořádku dle očního vyšetření, nenosím ani brýle. Můžu se Vás zeptat, co to znamená, nebo čím to může být? Anebo je to normální? Z čeho to může být? A mohu se Vás ještě zeptat, je bezpečné (jak kdosi myslím doporučoval) se odevzdat cele Brunu Gröningovi? Nebo jaký na to máte prosím názor?

ODPOVĚĎ TP: No, tak na toto názor úplně nemám, protože neznám ty podrobnosti. A pokud se týká toho rozmazání, no, tak někteří z vás při duchovních obřadech (někdy i při přednášce) mají vjemy, které jsou řekněmež ne zcela běžné. Bylo to už za Zezulky. Zezulka měl kolem sebe skupinu tehdy poměrně význačných vědců - antropolog, další a další. No, byla to dost velká skupinka. Koneckonců, i tehdejší prezident Akademie věd vydává doporučení, že Zezulka pracuje v novém vědním oboru, a že..., a tak dále. A proč to povídám? Jednou Zezulka měl návštěvu, byli tam ti jeho přátelé. On měl před dveřmi závěs, aby nebylo vidět, když léčí pacienty. A tak se před ten závěs postavil a říkal: "Podívejte se." A těm lidem se ukázal v několika podobách. Oni ho viděli tak, jako vidíme se teď my, a přitom to byly úplně jiné osobnosti. To se někdy opakovalo i při přednáškách. Když se pracuje v mém oboru, tak se velmi dotýkáme poměrně exotické části vlastností časoprostoru. A někdy zvlášť citliví mohou (ale zase jen někdy, já to nerad říkám, abych lidi k tomu nevedl), mohou někdy vidět něco, co není zcela běžné. Krásně to bylo vidět třeba při tom televizním působení na Nově - ta Seance. Byly to pěkné zprávy. A já jsem jednou si udělal test a řekl jsem: "Tak, a teď působím, působím, působím, působím - a teď řekněte, co jste viděli." A věděl jsem, která z těch sil byla použita, a oni to popisovali. Bylo to vysoce nadprůměrné. Čili, ti lidé skutečně vnímali nějakou jinou realitu. Pokud se týká tedy těchto vjemů, můžou být spojeny i s tím, co v té chvíli zcela přirozeně jakoby konáte (nebo co přichází). Snažíte se soustředit, nebo uvolnit, chcete se napojit, a to má své důsledky ve vašem vnímání. Nezapomeňte, že vaše smysly to jsou tykadla směrem do vnějšího světa - toho hmotného. Ale, aby to nebylo tak jednoduché, tak tyto smysly mohou být ovlivněny, a to tak, že nějaká realita je přímo nasazena například na vaše zraková centra do mozku. Tak to je třeba jeden způsob. Pak to může být tak, že zase váš vnímatel, vaše duše, odejde z těla a vnímá jinde zcela identicky. A to nejsou "jedna paní povídala". Za tohle dostal profesuru pan doktor Moody. On to studoval vlastně velkou část života. A byly tam příběhy, kdy umírající žena se přenese 400 km ke své sestře, která právě odjíždí do obchodu či kam (já už si to nepamatuji přesně), ale podstata je tato. Ona vnímala jako účastník děj, který byl vzdálený 400 km, a v něm tedy viděla, slyšela, a tak dále. Což nám říká jedinou věc - náš vjem, bytostný vjem, není jen jednosměrný. Jistě, jsou tu oči, uši, a tak dále. Ale zdá se, že jsme schopni vnímat i bez těchto očí, uší, a tak dále. Dnes je moderní (v části) učit děti vidět bez zraku. A je to úspěšné. Ty děti skutečně vidí, i když se jim spolehlivě zakryje zrak. Většinou je to pouze u dětí. Ty ještě neví, že to není možné - pravděpodobně. Takže, musíte vždy... Je to váš život, vaše odpovědnost. Máte svůj rozum, máte svůj cit, a tak jste dokonce povinni je vždy používat, když něco otvíráte. A zvlášť, pokud je to něco, co třeba ještě neznáte. Čili, musíte se informovat, najít informace, a ty potom v nějaké syntéze použít k tvoření vlastní úvahy. Bohužel, velmi často vidíme, že úvaha je vedena schematicky - tedy vytvářejí se jakési archetypy, jakési krabice, do kterých nandáme toho či onoho. A potom už k němu vlastně přistupujeme tímto zorným úhlem, který vlastně nedovoluje často jiný pohled. Je to asi přirozená lidská vlastnost. Je to pohodlné, zaškatulkovat si někoho, ale nikdo není jenom černý, bílý, fialový, a tak dále. A svět je velmi různý, a hlavně není lineární. Přátelé, svět je fraktální. A to je oblast fyziky a poznání, která se teprve v posledních letech začíná rozvíjet.

 

DOTAZ: Mohu se Vás prosím zeptat - je bezpečné říkat "já jsem svým dechem" a představovat si kolem sebe světlo? Doporučoval to jeden pán, co je nejspíš šamanem. Děkuji Vám moc za vše.

ODPOVĚĎ TP: Já nebudu soudit pana šamana, to musí každý... On spíš chtěl v člověku vzbudit sebeuvědomění. Samozřejmě, dech nám dává rytmus našeho těla, a to víc, než si myslíte. Když budete dýchat rychle, nebo pomalu, bude to mít svůj důsledek. A teď nemyslím ty krajní fyziologické stavy. Nastavuje to jakoby frekvenci toho organismu. No, co se týče toho ostatního - je určitě lépe se ladit ke světlu, než k temnotě, co říkáte. No, takže asi tak. Já sám mám svůj vlastní názor. Snažím se ho vytvářet, cizelovat, a nechápu ho jako jediný možný. V této chvíli je to tento názor. Všude tam, kde spatřím určité prvky děje, s kterými nemohu souhlasit, za tím kříž. A to přesto nevede k tomu, abych někoho odmítl nebo jaksi dokonce proti němu vystoupil. Podívejte, když se podíváme třeba na některé domorodé kultury, které nesou tu lidovou zkušenost, tak tam vidíme i něco, co je takové jako bílo-šedo-černé. Existují místa, kde spolu šamani bojují o přízeň svých oveček. Kdy vám za žádost způsobí (no, nevím co) nějaký prospěch, anebo sousedovi chcípne koza - a to už je černá magie. Čili, někdy je tu menší... (což není jistě případ tohoto šamana), někdy prostě jakoby chybí lidské nastavení určitých mezí nebo hranic. Vše je možné. Jenomže člověk duchovní má některé z těchto věcí vyřešeny, má je už za sebou. I on je musel rozřešit. No, proto je duchovní. Žádný člověk duchovní nikdy nebude souhlasit s tím, co zavání tedy negací, zlem, ničením, strháváním z duchovní cesty, a tak dále. Pak je otázka, co je to duchovní cesta. Na to je tisíc názorů, já vím. Tak zkuste hledat, nakonec přijdete na podstatu. To máte jako třeba, já nevím, máte jistotu, že máte pravdu? A zeptám se chemika, který stojí na nohou svých předchůdců, má tu Mendělejevovu tabulku a všechny ty další nástroje, chromatografie a další, a já se ho ptám: "Máte jistotu?" A on odpoví ano, protože on na své cestě prostě dosáhl jistých důkazů, které si ověřil. Lidé dnes mají sklon se dívat na duchovní cestu jako na něco trochu "bz-bz". Ale je to úplně stejné jako v té chemii. Čili, má to svůj reálný základ, který je pravým důvodem, proč jsou věci tak, jak jsou. Bylo by asi směšné, profesora chemie zkoušet z toho, že co si to představuje o nějaké chemii, rozumíte? A kde sebral tu drzost, říkat, že je to tak a tak. Ale on ten profesor chemie pracoval půl života, aby ten obor ovládnul. A všechno to, co říká v nejlepší vůli, je v souladu s tím, co je pro něj reálné. Tak je to i s duchovním člověkem. Možná, že najdete mnohem méně pomatenců v chemii, to je pravda, a mnohem méně ziskuchtivců a těch, kteří prostě..., a tak dále. Ale to neznamená přece nic. Ten základ je pořád stejný. Čili, stejně jako hmotná věda má svoji zákonitost, má i duchovní věda zákonitost. A to nás opravňuje, jdeme-li tou cestou, se domnívat, že věci jsou tak, jak jsou, abysme to příště změnili, když poznáme, že je to jinak. No, takže, světlo kolem vás by mělo být nikoliv jen proto, že si něco představujete, ale proto, že sami tuto oblast tvoříte přirozeně. Proto v různých kulturách často byli někteří lidé zobrazováni s jakousi podivnou "koronou" kolem hlav a podobně. To přezařovala jejich aura, jejich duchovní obal, jejich duchovnost, přezařovala do okolí. No, a proto se také říká černým černí, protože kolem nich je temnota, je tam nedostatek světla. A potřebují pomoc, aby se to změnilo. No, je to vlastně jen rozhodnutí, jestli jdete cestou tou, nebo jinou. Akorát ty důsledky, to je věc jiná. Takže, tak, jak budete postupně ve svých životech vyspívat, bude stoupat i váš bytostný lidský náboj. Až dostoupí u těch nejvyspělejších z vás rovin, které umožní zdánlivě překonat všední den. A budou to zas jen předstupně dalších vyšších stupňů.

 

DOTAZ: Mohu se Vás prosím zeptat - když se stane člověk vším, tak už nemá ani to své vědomí a duši a ducha, ani své jsem? Tudíž je nic, a skoro se dá říct, že zanikne?

ODPOVĚĎ TP: V žádném případě. Toto je představa některých zvláště východních praktik, která je ovšem dle mého názoru velmi defektní. Odvádí člověka od jeho samého. Je to jinak. Když se stane něco takového... Již několikrát jsem vám popisoval zážitek mladého muže, který rok cvičí, a jeho předmětem meditace je otázka: "Kdo jsem já?" Zdánlivě nezodpověditelná otázka. Můžu být čímkoliv. A může tu být miliarda různých pozic, jak bych to tedy mohl pojmout. A přesto, ten mladý muž se dostává do stavu, kdy ve svém tehdá ještě jógickém sedu (kdy zkřížil hnát a usedl ve svém klidu) najednou vystupuje z těla. Což samo o sobě je úžasný zážitek. To nejsilnější, co vnímá, je to, co nevnímá. Protože dokud byl v těle svým vědomím, tak nevnímal tepovou vlnu, práci peristaltiky, žaludku, srdce, dechu. A teprve když vystoupil z toho těla, oddělil se od něj, tak si najednou uvědomil, že to všechno vnímal, jen to bylo zatlačeno do podprahové oblasti. Čili, z toho běžného lidského vjemu, který je propojením hmotného těla a ducha, zůstává klidné vědomí - je tam klid. Není tam žádná nějaká tepová vlna nebo žádná změna. Ale to není všechno. V další fázi toto vědomí přerušilo zcela kontakt s tělem. Protože, kupodivu, do té doby pořád tam byla nějaká příčinná souvislost - tedy to konkrétní tělo a tento duch. Když se stalo tohle, zůstalo krystalické vědomí "jsem, existuji". Ale to, co se stalo poté, bylo fascinující. Toto vědomí se stalo... A teď už to dál nejde slovy říct. Nebylo tam nahoře, nebylo dole, nebylo světlo, nebylo tma, nebylo nic, co by bylo duální. A přesto, v tomto vjemu toho vědomí byla naprosto intenzivní (no intenzivní je špatně), prostě reálná podoba vjemu "vše". Všechny židle, stromy, planety a já nevím co dalšího. Takže, to není zánik vědomí, to je změna vědomí. V té chvíli tomu mladému muži bylo dáno, aby nahlédl do daleké budoucnosti, vývoje. Už nebylo jednotlivých částí, nebyly letopočty, byly všechny časy ve čtyřrozměrném nekonečném prostoru. Byly tam všechny rozměry. Nebylo nic, co by tam nebylo, a přesto tam nebylo to, nač jste zvyklí, tedy vnímat to - jako konkrétní předměty, a tak dále. Těžko se to vysvětluje. Těžko se to ještě více chápe. Čili, je to přirozená cesta vaší duše. Je to asi jako s dětmi anebo se zvířaty. Čím nižší vývojový stupeň nebo čím mladší dítě, tím jinačejší vjem sebeuvědomění duše, a tak dále. Dítě zpočátku vidí významně matku, s kterou je spojeno v jeden organismus, a sebe. Teprve později se začíná rozvíjet jeho vjem do prostoru. Pochopí smrtelnost a začne vnímat druhé, začne se ohlížet na druhé (je-li všechno v pořádku). Tak je to i s naší duší celkově. Napřed jste nízcí, velmi egoističtí, sami sebou. A pak najednou váš duch se začíná rozpínat. Už jste mnohem větší částí celku. Už slyšíte rostlinu, když nemá vodu, a zvíře, které trpí, a člověka, protože hranice mezi vaším "jsem" se rozšířila. Je to jako obruče v té pohádce o černokněžnících. Ti vás zaklejí, a vy máte kolem sebe obruče, které vás vymezují. A ty postupně praskají, až se váš duch nakonec rozšíří na vše. No, proto i této duchovní oblasti a vědě kdekoliv ve vesmíru, bude-li život, dojde do člověka (byť různých forem) a za člověka dál. A každý z těch projevů si bude vlastně ve svých základech zákona (zákonných základech) podobný, jen se bude lišit velmi těmi konkrétními podmínkami. Čili, je to řád, řád vývoje. Čili, ono nic nezanikne, naopak. Když porovnám stav této chvíle, kdy se rozhlížím zde, a stav té chvíle, kde nebylo nic, tak je třeba říci, že tento stav je milionkrát a milionkrát omezen - čili, mnohem méně obsahující než to nic, které je vším. Ale to je úkol, který čeká na každý život.

 

DOTAZ: Je pravda, že si život vytváříme pomocí snění?

ODPOVĚĎ TP: Nevytváříme, ale můžeme jej ovlivňovat. To, nač myslíme, k čemu se upínáme, to je také určitá síla. A může vést v našem osudu k snížení, nebo zvýšení naší cesty, nebo k úhybu doprava, či doleva. Není to ale zdroj našeho osudu, je to jen faktor, který se v osudu může uplatnit. U někoho jako tvrdá magie - to je vždycky špatně. Radím, abyste vždy napřed dobře rozvážili, co si přejete, a tak dále. Když jsem byl malej kluk, tak jsem toužil po pořádný vaně a kačence, která bude plavat na vodě. No, za 55 let jsem tu kačenku dostal. Ale už jsem ji tolik nepotřeboval. No, koupil jsem nějakou sanitární keramiku, a tu kačenku mi přibalili. Váš osud, ve všech svých rozměrech a významech, je hotov teď. Vše, co prožijete, existuje. I vše, co jste prožili. Je to postoj čtenáře knihy, který se začte do románu, sjednotí se s dějem, a okolní svět pro něj přestane existovat. Tím, že čte román, jej ovlivňuje pramálo. Maximálně sem tam skvrny od vajíček a tak. Zanechává v něm ale svoji stopu - i to je součást osudu toho románu. Jiní, kteří ten román čtou po něm, mají trochu jinou životní zkušenost, vzdělání, a tak dále, a tak jejich stopa nebude nikdy úplně stejná. Ale přesto lze vnímat určité skupinové grupy, které zde vznikají. Vychází z naší lidské podstaty, i ten román, co čte člověk. No, v tom románu ale, na rozdíl od románu, který je klasickým, je románů velmi mnoho. Je to jeden román, ale jakoby popisoval možné varianty děje, které zde jsou. Je to něco jako kinoautomat. Má základní průměrnou linku, a pak má všechny nalevo, napravo, nahoře, dole. A to všechno je podmíněno vaším činěním, vaším rozhodováním. Vám se zdá, že ve svém osudu rozhodujete, že prostě jste něco... Přátelé, dobrý jasnovidec uvidí to, co budete dělat za hodinu, za rok, za 1 000 let, bez přestání. A úplně nejvyšší jasnovidec vám to řekne i na vteřinu. Ale vy budete mít pořád dojem, že jste svobodní. To je jako svoboda dítěte, které řeší matematickou úlohu, kterou dostalo od pana učitele. Vy máte příklady, máte rovnici, a tu rovnici máte vyřešit. No, tím, že ji vyřešíte, ji nevytvoříte, jen ji naplníte. A tak i vaše osudy jsou něco jako tyto úlohy, které naplňujete přesně podle a v intencích toho řádu existence bytí, vesmíru, a jinak. Svým sněním, svým chtěním, samozřejmě se směřujete. Než něco vykonáte, většinou napřed něco chcete, a pak to začnete tvořit. Jsou tu jedinci s velmi silnou inteligencí své vůle, a dokáží velmi zasahovat. A někdy je to dobře, a někdy už tak úplně ne, protože se to pohybuje až na rozhraní chtění něco ovlivňovat, aniž bych to promyslel. Vůle, převládne-li, je stejně zničující jako cokoliv, co převládne nezdravě. Je třeba s tím bojovat a učit se i opaku, tedy schopnosti pokory, klidného poznání, a tak dále. Bez vůle by nebyl žádný pohyb, ona je motorem. Ale na druhou stranu - nesmí se stát pánem. I to, k čemu směřujeme, k čemu inklinujeme, jaké máme názory. Jsme nejrůznějších názorů. Jsme položeni do roviny rozumu - racionalisté, položeni do roviny emočního myšlení - tedy spíše ti "cíťové". No, to všechno vlastně je i naším základem. A ono to přináší určitou cestu. Protože když bude stát někdo nad naším osudem a bude znát naše minulé životy, naši výchovu, naše vzdělání, to, co jsme byli učeni, pak nakonec zjistí, že naše rozhodnutí a životní kroky nejsou vůbec náhodné, nepředvídatelné či podobně, ale že jedno vychází z druhého. Ostatně, jako vždy. Čili, nic jaksi zázračně, mimo řád, tedy náhodného, neexistuje - náhoda není. To už říkal jistý Albert, že Bůh v kostky nehraje. A měl velkou pravdu. Jak byste chtěli spolu hrát, když víte, jaká kostka padne za minutu. To je docela otravné, co říkáte. A smysl hry tím se ztrácí. Byl by to potom smysl upevňování se v tom, že to vím, to jistě. Čili, ta šestka tam padne a padne. Už jste někdy hráli Člověče, nezlob se? Určitě mnozí ano. A vzpomínáte si někteří z vás, jak jste doslova věděli, co padne? Ne úplně stoprocentně, nebudeme harašit vědou, ale přesto občas ano. Čili, můžeme svůj život ovlivnit. Jeden vtip říká: "Svěř se Bohu s tím, co chceš. Velmi se pobaví."

 

DOTAZ: Chcete se ptát na něco ohledně znaku Bytí. (TP: Čili, to je znak Duchovní university, a tak dále.) Všímám si, že znak Bytí (tedy z jednoty do dvojnoty) je vidět často v přírodě, hlavně na stromech nebo spadlých větvích. Často je ho vidět na stromech, ale obráceně - tedy z dvojnoty do jednoty. Co to prosím znamená, jak to vypovídá?

ODPOVĚĎ TP: V podstatě fraktální svět je právě zde zobrazen, kdy ta větev si roste a rozdělí se, a pak se zase rozdělí, a pak se zase rozdělí. No, většinou je to tak. Přiznám se, že jsem neviděl mnoho stromů, kde by z té mnohosti se to slévalo. Možná, že to vidíme u kořenů, ale i ty vznikají vlastně jako opak koruny. Koruna je z jednoty do dvojnosti, a ty kořeny opět, ale poté, co je tam ta přepážka toho kmene. No ano, narážíte na jednu velkou pravdu a na velké tajemství. Týká se matematiky, týká se i ostatních oborů. Je zvláštní, proč ta příroda (nebo chcete-li Bůh) tvoří ve Fibonacciho řadách, a proč proboha je tu zlatý řez. Je ve všem - na lidských tělech, vesmírných objektech. Když budete matematicky porovnávat oběžné dráhy planet a jejich vývojové diagramy pohybu v prostoru, uvidíte něco úžasného. A zároveň zjistíte, že odchylky planetárních oběhů (rotací) jsou od té roviny zlatého řezu odchýleny jen nepatrně. Je to logické, je to základní princip vesmíru, základní řád, že. No, proto malíři už od dob renesance a dřív tyto zákony ctili. Michelangelo, další. Je to celá věda, jak mluvit obrazem, a oni to ovládali velmi dobře. Tak i příroda. Rezonance, morfická tvarová rezonance, je jeden z přírodních zákonů. A znamená, že cokoliv pozorujete v kterékoliv oblasti (pokud se tam neuplatní ten mozek, ale i ten tam patří, protože to je součást přírody), přesně spolu navzájem koreluje, rezonuje. Je to těžko k vysvětlení. Z pohybu meandrující vody v potoce můžete poznat víc, než si myslíte. Při pohledu na strom, a tak dále. No, ale to necháme budoucím generacím. Pojďme dál.

 

DOTAZ: Sleduji Vás již pár let a vždy jste mi byl nápomocen. A děkujete. Mám otázku. Před třemi lety jsem vás prosila o pomoc pro malého chlapce, měl nádor v rameni. Bohužel zemřel, i to se stává. Je možné, abych si tuto nemoc převedla na sebe, jelikož mě bolí stejné rameno, jako bylo to jeho? Již tři roky bolestí do loktu. A je to pravá ruka a nevím si rady. Začal i ukazováček, popisujete dál...

ODPOVĚĎ TP: Ano. Je to samozřejmě smutné, ale i osudové. Bohužel, v rámci rozpětí toho dvojného světa umíráme nejenom schváceni věkem, ale i v mladém věku. Svého času mi tu pomáhaly dvě maminky. Obě dvě přišly o svoje děti. Velmi nadané dítě třeba v jednom případě, geniální. No, pak přeskok, přemet - a konec. Úraz. Geniální gymnasta. No, a tak dále. Těch možností vysvětlovat tento jev je samozřejmě více. Může to být skutečně ladění k té ztrápené duši. Může to být také ale zcela nezávislé. Může to být také kontakt jiný než ten světský. Je to různé. Každopádně, odmyslíme-li hmotné příčiny, je třeba vždy vykročit. Bez ohledu co se stalo. Musíme jít dál. A za ty naše blízké se modlit, to je velká síla. Za hodinu a kousek se budu modlit spolu s vámi v duchovním obřadu. A tak, jak jsem byl učen a jak jsem poznal, je nesmírně důležité, aby se konal. Pomysleme tedy dnes v 8 hodin i na něj a na Vás.

 

DOTAZ: Tři roky tříselná kýla.

ODPOVĚĎ TP: No, tady není mnoho rad z mého oboru. Tříselné kýly větších rozsahů patří do péče chirurga. Což se samozřejmě nedobře poslouchá, protože kdo bych chtěl jít na operaci. Je tu i faktor věku, možný rozvoj, to posoudí lékař. Můžou být kýly, které nejsou příliš ohrožující, a kýly, které naopak mohou způsobit vážné komplikace - třeba přiskřípnutím střeva nebo jinak. A tak tohleto opravdu není tak docela pro mne, protože tříselné kýly biotronika většinou neošetřuje. Je to spíše hmota.

 

DOTAZ: Tady je znovu dotaz na některé projevy lidových duchovností.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to už jsem v podstatě zodpověděl. Oni jsou nositeli obrovské zkušenosti. A jsou mezi nimi jak ti, kteří šli cestou světla, tak ti, kteří se trošku ušmourali. Někdy ze ztráty důvěry ve svět a Boha lidé hledají cesty. A místo, aby šli cestou, která vychází z toho, tak hledají jakoby lehčí podobu. Ale ona je vždycky těžší, to je ta smůla. No, takže než někomu svěříte svůj život a svoji duši, dívejte se, jaký je, odkud vzal to, co nese, jak se projevuje navenek. Jest to ziskuchtivý hyenista, anebo člověk, který chce pomáhat? Je normální, nebo je fanatik, nebo něco jiného? To můžete přece. A pak si udělejte svůj názor. Já bych velmi nerad tady dštil síru a oheň na něco, nebo podobně. Ctím každého a ctím každý životní běh. Je-li to dobré, je to čirá radost, je-li to trochu horší nebo horší, však oni si na to přijdou. Je-li to zlé a přímo ohrožující, pak se musíme bránit. No, ale jen tam, kde je k tomu důvod. Podívejte, budete mít člověka, který bude mít stupeň duchovní síly třeba 6 (na to je stupnice, dá se přepočítat), a to je docela dost. Běžný člověk 2,5 - 3, no, tam někde začíná magnetizér. Takže, bude poměrně vyspělý, a bude tam drobný zádrhel - on to bude mít mínus 6. Takže půjdete, on vás odléčí a vám se uleví, bude úspěšný. Bude to mít jen drobný problém v tom, že tento průnik osobností způsobí, že se vám jakoby strhne dráha vašeho osudového průchodu. A začnete se pohybovat v oblastech, které vám nenáleží, protože ten styk s tou temnotou vlastně má tendenci toho člověka strhávat, přitahovat. No, a najednou se v tom životě začnou dít věci, které by tam ani neměly být. Prostě najednou někdy něco nedopadne, i když předtím to tisíckrát dopadlo bez naší zásluhy. Opozdíme se o minutu, nebo jsme rychlejší o minutu, tak ten okamžik mineme třeba, a tak podobně. Čili, toto je hlavní důvod, proč člověk se nemůže jenom zajímat o ten okamžitý prospěch, ale musí mít také širší pohled.

 

DOTAZ: Oshovy meditace - vyřvat se na ty, kteří nám ublížili. Psycholožka doporučuje, aby se s tím člověkem člověk zkontaktoval a vyřvali na sebe ty nejsprostší výrazy.

ODPOVĚĎ TP: No, je to jistý druh psychoterapie, ale ne jediný možný. Když to nejde jinak, tak se většinou řve. A když to jde jinak, tak se změníte ve svém vnitřním postoji. Je třeba krásné (v uvozovkách, ale vlastně i doopravdy) se dívat na lidi, kteří zažili nějaké opravdu děsné děje, hrůzy, byli napadáni a jinak. A oni dokáží tu situaci zpracovat. Nejsou odděleni od ostatních, protože to je hlavní úkol zla - rozdělit vás. Zlo potřebuje, abyste neměli sounáležitost, abyste se netolerovali, abyste měli proti sobě vyhraněné názory a bojovali spolu. Vždyť přece každá válka takhle vzniká, když člověk zapomene být člověkem. A v současnosti to vidíme kolem sebe velmi názorně, snad nejvíc od poslední války. Je to opravdu dekadentní. No, čili, opatrnosti (ale ne strachu) nezbývá. Rozumná lidská opatrnost, nic víc. No, a co se týče tedy té cesty - zase to je vaše svoboda. A když to nejde jinak, no tak budete řvát. Někdy v duchu, a ta psycholožka radila, tedy že i doopravdy. To bude jistě účinnější, protože takové jaderné "r", to dokáže člověka velmi vyrezonovat. Co říkáte - "rrr". No, čili, ta odpověď není pro všechny stejná. Vlastně každý jeden se v té odpovědi bude lišit. No, a už budeme končit. Něco krátkého, tak třeba tohle, to se týká vlastně možná mnohých.

 

DOTAZ: A když byla řeč o magnetickém náramku, jak je to u bundy s magnetickými knoflíky? Jo to také škodlivé? A když někdo nosil magnetický náramek a má z toho problémy, lze to nějak napravit?

ODPOVĚĎ TP: No, sundat ho. Je to jako se vším. Člověk objeví to, člověk objeví ono. Začne to používat, později zneužívat. Jelikož o tom nic neví a nedá si dost práce, aby to vyzkoumal, no, tak se často dopouští chyb. Já jsem z generace, která zažila módu magnetických náramků. Tenkrát ovšem nebylo snadné magnetický náramek sehnat. Byl v Tuzexu, a kdo neměl bony, tak měl smůlu. Ale možná, že měl štěstí. Za mnoho let potom v mé ordinaci se vyskytovaly zejména dámy, protože ty to vydržely nejdéle. Muži, ti to rozbili a tak, znáte chlapy. A byly to obrazy hromádek neštěstí. Co způsobuje magnetické pole v organismu? Ono působí na vaše dráhy, body, a stimuluje je. V konečném důsledku to vede k zvýšené vitalitě, a vy začínáte čerpat své zásoby, které jsou v organismu pro horší časy. Nevím, jestli to víte, ale když už nemůžete, ale vůbec, tak máte ještě 70% energie (a to potom zjistíte dál). A ten náramek udělá to, že tuto skrytou rezervu začíná vyčerpávat. No, asi nic moc pěkného to nebude. Ostatně, je tu i ve hře krev, která proudí tímto magnetickým polem. A všichni známe ony krásné magnetické válečky, které způsobí, že se vám nezanese váš kotel kalcitem, protože to magnetické pole na to zapůsobí. Jak by tedy nemohlo zapůsobit i na vaši krev? Tedy přesněji - měnit její přirozené fyzikální vlastnosti, byť jen v nepatrné míře. Máte-li v blízkosti těla trvale magnety, nikdy to nebude správné. Tělo se nevyvíjelo (ať už v nižších druzích a člověka včetně) nikdy s přítomností těchto polí - ať už radiofrekvenčních nebo magnetických permanentních magnetů. A tak, pokud se užívá těchto terapií, musí to být plně vědomé a musí to být vedeno se znalostí toho, co činím a jaké to má důsledky. Jenomže člověk tohle nějak nechápe. No, tak ty magnety jsou v mnoha případech blízko nás. A přiznám se, že já osobně (i když mě zajímají), ale vyhýbám se jim v blízkosti svého těla tester trvale. Protože vím, a i z té praxe vím, že není dobré, býti vystaven trvale magnetickým polím. Takže, to je můj názor na tuhle věc. Takže, s náramkem byste mě vůbec tedy nepotěšili. A dneska se vyrábějí například i boty, které mají jaksi v podešvi magnety, což je stejná hrůza jako ten magnetický náramek. A vyrábějí se jistě i jiné a jiné tedy aplikace těch magnetů. Zvláště poté, co jsme vytvořili neodymové magnety, které mají mnohonásobně větší sílu než ty původní. No, mají jen jednu vadu - rezivějí, strašně rychle, a tak jsou potaženy kovovou vrstvičkou. Ale jsou křehké. Takže, jakmile je rozbijete, je problém. Ale to není hlavní předmět otázky. Magnetické pole vůbec je hodně zajímavá věc, víte? Já vím, že jste všichni prodělali hodiny fyziky, a že tedy magnetické pole jsou silokřivky mezi severním a jižním pólem vašeho magnetu, je to neviditelné pole. No, fajn. Ale co to je? Ne povšechná poučka, ale co to je ve skutečnosti. Můžeme to zkoumat Hallovými sondami či jinak, můžeme to měřit. Svého času jsem věnoval poměrně dost úsilí v diskusích s tedy velmi vzdělanými lidmi. A musím se přiznat, že ještě stále nemohu prohlásit, že odpovědi na to, co je to magnetické pole, mě uspokojily. No, tak třeba se to někdy dozvím. Jak to zpívá ten Miro Žbiro: "Prečo ten, čo nevie spievať spieva, a prečo stúpa z cigarety dym?" Tam by to bylo pochopitelné, dym vzniká při hoření, a tak je to teplý vzduch, a ten většinou stoupá. Ale u těch magnetů si nejsem tak docela jistý.

 

Takže přátelé, děkuji vám za vaše otázky. Uvidíme se zase v pravidelném termínu našich setkávání - myslím, máme přednášku plánovanou na příští týden, to je ještě online.

A mám pro vás ještě oznámení, a to zásadní oznámení. Já to tady možná někde mám, ano, tady to je.

Tak, musím vám s velkým potěšením sdělit, že budeme mít duchovní shromáždění. A tato duchovní shromáždění se budou konat v pěti městech - bude to Ostrava, Brno, Plzeň, České Budějovice a Praha. První setkání bude 11. 2. v Praze - od 17:00. A tak se na vás na všechny těším, přijďte všichni. A doufám, že po tak dlouhé době toho odloučení budeme potěšeni, že se zase vidíme. Další přednáška bude 12. 2. v Ostravě, pak 13. 2. v Brně, a pak 19. 2. v Plzni a 20. 2. v Českých Budějovicích.

Ještě jedno oznámení - no, tak to je další radost. Protože málem bych na to zapomněl, je to ještě za dlouho. Takže, Společenství Josefa Zezulky, které koná tato duchovní shromáždění, vás zve po dvou letech 30. března na slavnost, která je spojená s duchovním shromážděním. Čili, to bude slavnostní duchovní shromáždění a bude to na hoře Říp. Takže, máte-li zájem můžete si také zajistit dopravu z Prahy autobusem (tentokrát pouze z Prahy), a to na stránkách tedy www.dub.cz. Utíká to. Vlastně nevím, kolikrát jsme byli na Řípu, 25x nebo vícekrát, a pak najednou 2x ne. No, tak konečně se tam budeme moci zase setkat. A zároveň vlastně je třeba říci, že v té duchovní praxi se ten kontakt osobní nedá tak mnoho nahradit. A to shromáždění duchovní je k tomu opravdu velmi, velmi vhodné. Tak se na vás na všechny těším.

A my se uvidíme tedy za týden v pondělí zde. No, a pak toho 11. 2. tedy naživo s vámi všemi zde v sále Biotronického centra sociální pomoci. Přeji vám krásný zbytek dne a možná s některými z vás za necelou hodinu na shledanou. Mějte se krásně.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies