Říp - Den otevřeného nebe - 30. 3. 2014

Přepis videa

Rok se s rokem sešel. Vítám vás na posvátné hoře Říp. Je to pro mě o to krásnější, že v tomto roce, jak jistě víte, slavíme již dvacáté výročí Duchovní univerzity Bytí.

Mimochodem je to znát i na fotografiích, na těch prvních jsou nějací trošku jiní lidé – jsou nějací mladší – či co, stejně jako naše děti i naše univerzita nám odměřuje čas. V místě, kde se střetávají mýtické dějiny tohoto prostoru, kde byl pohřben ten, který přiváděl odkudsi zdaleka – z východu naše praprapředky a který byl velmi jistě vědoucím. Jen vědoucí totiž po pouti, která trvá tak mnoho a mnoho kilometrů, dokáže najít toto místo. Je to nejsilnější evropský bod. Všechno má strukturu, všechno je řád, všechno je rytmus, má jej i Zem. Středem této části světa, jejích silových sítí, je právě toto místo. Směřují sem cesty od jihu, západu, severu, východu – protínají se v průsečíku, který je pro tuto dobu příznačný. Protože v rytmu času se právě v Den otevřeného nebe, jako vždy 30. března, tentokrát jistě ne náhodou, ale ne naposled, zrodil přinašeč. Je to velký úkol, vlastně velká práce. Za čas přijdou jiní, jinde a bude to v pořádku. Nejsme proto lepší ani  horší než kdo jiný a pýcha je znakem slabosti. Síla, duchovní síla se nemusí prosazovat nějakým kejklem, nebo reklamou, nebo silnými vyjádřeními, protože duchovní síla se nakonec vždy projeví. Máme možná, a zcela zákonitě, teď trochu těžší dobu, jako by se všechno spiklo, tíže přibývá, ale to patří k tomu, co zkouší v těch nejsilnějších dobách každého člověka. Vytrvejte. Za tou dobou je dobro. A až se umírní lidské zmatení v racionalistickém běsnění a nastoupí znovu moudrost, která přichází pomalu, potichu – ona nekřičí a přesto, je silnější než jarní povodeň. Moudrost je to, co potřebujeme nejvíc ze všeho na celém světě. Moudrost nám dovolí, abysme se zachránili, víte, sami před sebou. Co všechno jsme jen dokázali vymyslet, stvořit a jaký svět z toho vzniká? Rozvrácené potřeby životní, všude jen chytrost, každý hledá, jak by zvítězil nad druhým, ne vzájemnost, ale soutěž – boj. Velmi smutný svět. Propadnutí se do individuálního davu, kdy jste někdy u sebe, a přesto jste vzdálenější než Země a Měsíc – zvláštní svět. Budeme si jednou, snad, přát všichni navzájem, aby to šlo, abysme měli každý, co potřebujeme, a nebudeme pro svůj vlastní zájem brát životní prostor druhým. Je to těžká doba. Zdá se, jako by egoismus vítězil, ale není to pravda, nedejte se mýlit. Znovu – tam venku je dobro. A to dobro nakonec bude tím, co posílí, ono nezvítězí, protože zvítězit – to je boj. Už mi to, málem, taky přišlo na jazyk, jak jsem zvyklý – z té doby. A bude to k dobru nás všech, nebude to dobro nějakého -ismu, kultu. Duchovní univerzita Bytí není proto tady, abyste mysleli všichni unisono, ale snaží se být vaším pomocníkem, snaží se vám dávat témata k zamyšlení a ostatně i všechny přednášky univerzity začínají, pokud nezapomenu, připomněním, že názory jsou předkládány. Duchovní vzdělávání není hmotné vzdělávání rozumu, ale je to vzdělávání srdce, to je zásadně jiné než vzdělávání rozumové. A proto je vše uzpůsobeno tak, jak je. Nemusíte nikam chodit, něco vykonávat předepsaného, chcete-li přijdete, nechcete-li ne. Můžete se stát členy prvního stupně univerzity, který vás vede k již aktivní duchovní cestě, k praktickým postupům duchovním, a nebo ne. Tedy je to služba. Nevznikla by bez jistého muže – jmenuje se Zezulka, byl mým učitelem a v závěru života způsobil to, že tu stojím. V životě jsem, věřte mi, neměl nejmenší, ale nejmenší aspirace se takto veřejně před vás postavit, spíše naopak, a to velmi naopak. Díky jemu tu dnes stojím a mohu promlouvat, bez něj by to nebylo možné ani u mne, nikdy. Hloubka jeho poznání, jeho Vím, zas nepotřebuje reklamy, najde ji každý z vás, anebo nenajde, záleží na vás. Vy sami rozhodujete. A tak, za ta léta, musím poděkovat všem, kteří často z mála pomáhali, ale také pomáhali a pomáhají až po dnes, aby toto setkání bylo důstojné. Připravili pro vás v druhé části dnešní slavnosti program. A těšte se na opravdu, snad, krásné zážitky. Zazpívá vám světoznámá sopranistka Maida Hundeling, tenor pan Jan Vacík – držitel Thálie, budete moci vnímat tóny nástroje, který mám velmi rád – violoncella – v provedení předním světovým interpretem panem Bártou, který přijal naše pozvání. Sbor Bioton má pro vás připraveny také dvě krásné nové skladby.

Proč jsme zde – jsme tu proto, abysme vykonali slib posluchačů univerzity Bytí prvního stupně. Podívejte se, jaký rytmus času se odvíjí, loni jsme tady museli odklízet sníh, dneska je všechno jinak. Před časem jsme museli rozhánět mraky a je krásným potěšením, že i bez toho rozhánění nám počasí dalo k tomu dvacátému výročí svůj dar.

A teď už k vlastnímu slibu. Napřed přečtu text, který je připraven pro ty, kteří chtějí přistoupit, čili:

Slovo těm, kteří přijali. Je samozřejmě myšlena věc vzájemnosti, všelidskosti, a jestli vám k tomu pomůže učitel Zezulka, budu jen rád. Tak, jakže to je?

Ty, kdo jdeš učením, které jsem přijal a které se snažím lidstvu tlumočit,

Ty, kdo přijímáš a zdůvodňuješ si přijaté poznání životních zákonitostí,

Ty, kdo v poznané pravdě chceš jíti dále, chceš ji rozšiřovat a tak vývojově vyspívat ve své bytosti,

Ty, kdo chceš přijaté uplatňovat na sobě a předávat druhým,

Ty, kdo jsi pochopil, že Ty sám jsi každý druhý, který v Tvůrčím díle jest,

Ty, kdo víš, že jakákoliv nedokonalost v Tvůrčím díle je právě jen Tvoje nedokonalost, protože jednou pochopíš sebe jako vše,

Ty, který proto chceš a musíš být nejprve kladnou složkou Tvůrčího díla, abys později byl rovnovážnou složkou,

Ty, který víš, že rovnováha patří k Podstatě, ze které jsi vyšel a do které jdeš,

Ty, kdo jsi přijaté pravdy vzal za své,

Ty, kdo chceš za nimi stát a dál je předávat,

Ty jdeš cestou a způsobem, který nyní započíná a je symbolicky vyjádřen znakem, kde je v obraze smysl a podstata duchovního učení.

Byl mně v učení předán, stává se také Tvým, jestliže se rozhodneš tyto nauky přijmout, dle nich se řídit a měnit, věrně při nich stát a dále je předávat.

Učení není pouze mé nebo Tvé, to patří celku.

Přijmeš-li tuto cestu, kterou jsem přijal a kterou předávám, přijímáš i její symbolické vyjádření, tento znak. Předáváš-li učení dále, předávej i tento symbol, který bude zjevně spojovat věrné v duchovním bratrstvu, ve vzájemné podpoře sebe i cíle.

Přetrvá věky, protože vyjadřuje Bytí. Není nový, je pouze nyní sestavený a přinesený k oslavě duchovního jara, nového života, který otevírá souhvězdí Vodnáře.

Pamatuj, že nauka, kterou přijímáš, není Ti dána proto, aby ses stal pánem nižších tvorů, ale naopak, abys nižší podporoval a jim sloužil. Sloužíš-li jim, sloužíš a pomáháš sobě, protože jednou pochopíš, že Ty jsi vše.

IEUA

A teď vlastní slib. Zásady duchovní cesty:

- Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí.

- Cesta je jen jedna – měnit sebe.

- Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z vlastní změny.

- Nebuď domýšlivý na své lidské poznání. Jsi jedním z tvorů vývojově teprve uprostřed.

- Cena života – každého tvora – je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo.

- Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu.

- Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě.

- Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, ne aby ovládal.

- Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozvírej svoje srdce, emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve vlivové oblasti, to znamená, deformováni vývojově.

- Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou – duch a nezabíjej – duše.

- Cti všechny základní nauky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení.

Všechny ty body slibu směřují k jedinému, co největší možné přirozené čistotě vaší cesty. Abyste bez rozmyslu nevláli hned tu nebo jinde, ale aby vaše duchovní cesta byla skutečně vaše, aby nebyla něčím, co vychází z manipulace, ale byla něčím, co je vědomým a zcela konkrétním vnitřním postojem a z toho i plynoucí cesty. Chcete-li tedy přistoupit, v této chvíli, k Univerzitě, buďte vítáni. Všichni jste splnili ty základní, nejzákladnější podmínky platící pro každého duchovního člověka. Jste vegetariáni, tedy nezabíjíte, ale jistě ne proto, abyste byli zdrávi, ale proto, abyste nevraždili. Neškodíte si více, než je nutno, a jinak se jistě budete snažit dál najít v té nauce, která vám bude předkládána, to nejlepší pro svůj život. Kdybyste nalezli cokoliv, co by bylo špatné, a ta nauka by se vám ukázala jako chybná, běžte ihned od ní – to je taky jedna z povinností. A jestli ne, tak je tu slib. Můžete ho kdykoliv zrušit, ale dáte-li ho, stanete se příslušníky prvního stupně a budete po další období, a budete-li chtít po celý svůj život, nacházet cestu – napřed k vyladění, později k meditacím a dále a dále, k duchovnímcvičením, které jsou nezbytné u probuzeného a vědomého jedince.

Ještě jednu věc mám na srdci. Myslím si, že je to dnes na místě. Rád bych vyslovil chválu, chválu obřadu. Když člověk navštíví vzdálené země, jinou kulturu, najednou si uvědomí, jak důležitou roli sehrává toto činění v našem životě a nejenom v našem. Je to celkový osud, který se jím naplňuje, je to vyjádření tím, že tu stojíme. My vlastně stojíme před něčím, co nás nesmírně přesahuje. Mě i vás, jsme jen obyčejní lidé – nic moc. Ta velikost, která je nad námi, ta až zalyká. Jak se poprvé vaše kroky dotknou těchto oblastí, za tím prvoplánovým světem, až vaše vědomí pronikne do větších hloubek, objevíte opravdu něco, co jste doposud nemohli očekávat, protože jste to nezažili. Aspoň ne v tomto životě. Mnozí z vás v minulosti ano, život za životem. Když nakonec čas dojde naplnění, sejdeme se stejně všichni v jednom místě ať rozdílnými cestami. Je velmi krásné, když cesta je velmi kvalitní – je přímá a přinašeč je tady proto, aby vám sloužil, a já jeho žák, abych tuto službu dál k vám donesl. Je to veliká síla, je to posvátné, je to něco, kdy se stýká nebe se zemí. Tak hodně síly pro váš další čas a posluchači, budoucí, pojďte přistoupit k vlastnímu slibu. Následuje slib.

Slib jest vykonán a teď mi zbývá poslední úkol a to je popřát tomuto místu i světu všechno nejlepší, dobrotivost, milost, boží ochranu, pomoc a taky shovívavost – tu potřebujeme všichni asi nejvíc. Takže žehnám vám i všem.

Následuje žehnání. Děkuji.

Poprosím své přátele, na závěr zazní píseň nám nejmilejší – ze všech. Když čtete texty hymen nejrůznějších národů, tak se hemží bojem, zbraněmi a kde čím. Pokud vím, z mně dostupných překladů jen tato jedna mluví o kráse světa a o pocitu sounáležitosti, ale v dobru, ne v boji. Pojďme tedy:

Kde domov můj,

kde domov můj?

Voda hučí po lučinách,

bory šumí po skalinách,

v sadě skví se jara květ,

zemský ráj to na pohled!

A to je ta krásná země,

země česká, domov můj,

země česká, domov můj!

Kde domov můj,

kde domov můj?

V kraji znáš-li Bohu milém,

duše útlé v těle čilém,

mysl jasnou, vznik a zdar,

a tu sílu vzdoru zmar?

To je Čechů slavné plémě,

mezi Čechy domov můj,

mezi Čechy domov můj!

A také i mezi Indy, Araby, Židy, Indiány, Afričany a všemi ostatními lidmi. Krásný den, děkuji našim zpěvákům. (Hymna zazněla v podání Tomáše Pfeiffera, tenoristy Jana Vacíka, sopranistky Maidy Hundeling a sboru Bioton a účastníků setkání.)

A teď je váš Říp, je krásně, projděte se, respektujte prosím své vedoucí autobusů, ať se odjíždí na správný čas – nikoliv dřív, my to ještě musíme připravit – víte. Máme teď veliký kalup.

Takže požehnání Boží vám všem, krásný den a slavnostní program v Soukenické čeká – už se těšíme, zatím nashledanou.