Tomáš Pfeiffer rozezní ve Světlé vodnářský zvon

 
Koncert spojený s netradiční uměleckou filmovou vizualizací, se koná v rámci devátého ročníku celorepublikového cyklu Společná věc. O nástroji a koncertu jsme si povídali přímo s Tomášem Pfeifferem.

V čem spočívá výjimečnost vodnářského zvonu?
Může to být vedle zvuku například i jeho složení. Zvon je ukut ze sedmi kovů, jež jsou sladěny tak, aby spolu správně rezonovaly. Výjimečný je ale i tvar nástroje: po jeho bocích jsou madla, kterými se rozeznívá, a uvnitř je voda, jež má při hře nezanedbatelný význam. Zajímavá je i možnost přelaďování zvonu, která je dána širokou stupnicí alikvót. Původ zvonu sahá zřejmě do dávné minulosti. Byl výlučně používán k duchovním účelům a pro pomoc lidem. Jeho tóny prostupují námi, a jak říká tradice, vylaďují nás. Dalo by se hodně dlouho hovořit, ale byl by to jen slovní popis, vždyť každý zvuk vnímáme trochu jinak. Nechám na návštěvnících koncertu, aby si udělali svůj vlastní názor sami.

Koncert nese název Společná věc. Proč jste jej vybral?
Název jsem tak úplně sám nevybral. Když odcházel na cestu, ze které není návratu, můj učitel, pan Josef Zezulka, řekl, že mi tu „naši společnou věc" předává, a že ji mám nést dál. Ne pro sebe, ale pro ostatní. Tehdy jsem zdaleka netušil, jakou formou se budou jeho slova také naplňovat. V životě by mne nenapadlo, že jednou budu stát na koncertních pódiích. Projekt Společná věc tedy není jen obyčejný koncert. Propojuje mystický zvuk nástroje z pradávné minulosti s obrazovou technikou současnosti, je zaměřen na souznění nástroje, hráče i publika. Víte, čím jsem starší, tím více si uvědomuji, jak je důležité hledat to, co nás spojuje. Naše současná civilizace nastavuje model soutěžení, boje kdo z koho. Snažím se tedy být malým kamínkem na cestě, která ukazuje možnost spolupráce, vzájemného pochopení, lidskosti a vzájemnosti. Jen ta může stvořit svět, ve kterém se dá žít.

Filmové záběry nepostrádají vtip, krásu, ale i odvrácenou tvář našeho života, přesto jsou vzájemně propojeny. Můžete čtenářům přiblížit filmový doprovod?
Když vznikla myšlenka pořádání koncertů, tak mi připadlo, že bych chtěl budoucím návštěvníkům ukázat svět v jeho vzájemnosti, rozmanitosti a propojení. Vydal jsem se na cesty a navštívil známá i méně známá místa. Místa, kde žili neobyčejní lidé – jako je třeba Padre Pio. Dále se podařilo například získat pro závěrečnou skladbu o vesmíru, i za spolupráce z Nasa, výjimečné záběry vesmíru. A výsledek? To nechám opět na posouzení návštěvníků. Dovolil bych si je pozvat i na skladbu Rezonantia Temporum, kdy se tóny zvonu prolínají se zvonem z katedrály sv. Víta. Jedna ze skladeb má za téma matematiku – fraktály – obrázky odpovídají teorii chaosu, vlastně by se mělo správně říci řádu. Nechybí osobní pozvánka do hor, na ledovce, za samotou, s tím souvisí i skladba Hledání boha, o místech, kde tak lidé činili, a o zázračných darech těch, kteří svůj život obětovali potřebným. Homo sapiens je pozměněn na homo zabiens a je inspirován snad nejznámějším protiválečným sousoším věnovaným dětským obětem válek. Koncert je završen skladbou Patria Deum s již zmíněným tématem vesmíru.

K dobrému životu tedy patří i vnitřní naladění. Může nám je dát třeba právě vodnářský zvon na vašem koncertě?
Kdo přijde, udělá si vlastní představu. Koncert umožňuje zastavení v celodenním shonu a předkládá náměty k zamyšlení: témata, o kterých jsme se ve škole neučili. Kdo například dříve věděl, že objektivně existují lidé, kteří nejedí a nepijí, a přesto žijí? Kdo z nás se zamyslel nad barevností matematiky, nebo nad nezměrným vesmírným prostorem a jeho krásou? Když se s takovými tématy setkáme, mohou nám otevřít nový úhel pohledu a snad začneme přemýšlet o životě více do hloubky. A tím se začínáme měnit. Záleží jen na nás.