Původním povoláním letecký konstruktér Tomáš PFEIFFER rád přichází věcem na kloub. Kdysi měl možnost setkat se s našimi nejznámějšími léčiteli, mezi nimiž byl i šedovlasý pán, který mu obrátil život naruby. Tehdy už slavný Josef Zezulka v něm objevil léčitelský talent a zvolil si ho za svého nástupce. Biotronika se mu takřka ze dne na den stala osudem a láskou zároveň. Dnes jsou jeho přednášky i koncerty zadané na dlouhou dobu dopředu stejně jako diář obsazený pacienty, kteří se k němu mnohdy upínají jako k poslední naději.
Jak si vysvětlujete ten velký vzestup zájmu o ezoterické směry, mezi které patří i biotronika?
Věda nás zaplavuje informacemi, v kterých se přestáváme orientovat, ukazuje nám svou sílu, ale také slabost. Možnost lidského vědění je často zveličována, ty vzdálené cíle, co před námi věda předestírá, se obvykle naplní daleko později, než se zpočátku tvrdí, anebo vůbec, někdy prognóza končí i katastrofou. Vzpomínám, jak se za mého mládí hovořilo o medicíně jako o oboru, který už vyřešil mnohé nemoci a v blízké budoucnosti vyřeší zbytek. Ta správná pilulka byla vždy po ruce jako řešení. Ale ukázalo se, že to není pravda ani u chemoterapie ani jinde, kde se v jistých fázích vzbuzoval dojem, že jsou velmi účinné. Lidé postupně přijdou na vlastní pravdu, uvědomí si nadhodnocování reklamou i to, že je lepší být při zemi…
Ezoterika má ovšem i mnoho odpůrců a pochybovačů, kteří jí vytýkají právě to, že se nedrží při zemi, že opouští racionální výklad, důkazy, analýzu. Jak odpovídáte jim?
Určitá doba určité myšlenky buď povolí, nebo nepovolí. Naštěstí je vše ve vývoji. Kdybyste před lety přišla s teorií relativity, tak by vás taky smetli. Před sto lety by jí pravděpodobně nikdo nerozuměl, neocitla by se na úrodné půdě a Einstein by byl za blázna. On ostatně zpočátku na nepochopení také narazil. Je tomu tak v historii vždycky. Jsou vlny, kdy je jeden názor všeobecně platný, nikdo o něm nepochybuje, pak přijde někdo takzvaně geniální a obrátí ho vzhůru nohama. A samozřejmě je zpočátku odmítán. Einstein je ostatně typickým příkladem vědce, který pracoval ezotericky.
Průřez publikacemi Josefa Zezulky
Že i Einstein patřil mezi vědce, kteří nebádali v laboratoři nad mikroskopem, ale nejdřív ve své hlavě cosi stvořili, vymysleli, zkonstruovali, pak onu novou teorii „rozběhli“ ve své představě, v hlavě, opravili ji, a pak teprve ji dali na papír a ona fungovala. Takhle pracoval třeba Nikola Tesla. Ani u něj to nebyly stovky a tisíce hodin jakési analytické činnosti, on jen sedl a napsal práci bez jediné chyby včetně matematických vzorců. A ty byly někdy velmi komplikované. Ta práce byla zdánlivě hotová naráz. Sám říkal, že některé ze svých prací vůbec netvořil, že je pouze dostal jako dar a zapsal. A mnozí jiní vědci říkali totéž. To je utajená tvář vědy. Do učebnic se tyhle kapitoly většinou nedávají a ve škole se neučí. Nejeden vědec podal po letech výzkumu hmoty prohlášení, že nad vším tím pozoroval cosi vyššího, ať už tomu říkáme přírodní síla nebo síla boží, která vždycky přesahuje pozorovatelné zákony. K velmi roztomilým patří příklad Isaaka Newtona – zakladatele moderní vědy, tedy vzor racionálního přístupu k vědě. Když se po letech našel jeho osobní záznamník a podařilo se ho dekódovat, vyšlo najevo, že to byl hlavně alchymista. Vědu vytvořil tak trochu na okraji svého hlavního alchymistického zájmu. Ten ovšem nemohl prezentovat, protože v té době by ho inkvizice zlikvidovala. V historii vědy se mnohokrát stalo, že řešení nějakého vědeckého problému bylo zaznamenáno ve spánku jako sen nebo „náhlé osvícení“. Tedy jako jakýsi přeskok k „vyššímu“ pochopení, které nebylo součástí racionální činnosti.
S neracionálním či intuitivním pohledem na svět bývá spíše spojováno umění. Vy umění a vědu nestavíte v tomto smyslu proti sobě?
V obou případech přeje štěstí o trochu víc připraveným. Mnoho geniálních skladatelů včetně Mozarta své skladby nekomponuje v tom smyslu, že by se naučili harmonicky skládat tóny vedle sebe a vypočítávat rytmus, ale oni svou skladbu prostě slyší a pak přepíší na papír. V lidském poznání má intuice stejný smysl a úkol jako rozumové poznání. Jsou to dvě stejně důležité formy poznání, jen na to v některých historických dobách více či méně zapomínáme. Pokud jedna forma poznání převládne nad druhou, je to vždycky pro lidstvo katastrofické. Vznikne nerovnováha a lidstvo je v nebezpečí. Pokud je jedna z forem poznání osamocená, nastává destrukce. Rozumové poznání je nezastupitelné, protože kontroluje to, co dokážeme poznat intuitivně, osamocená intuice má tendenci ničit ducha občasným fanatismem, rozum má tendenci ničit hmotu.
Jak s tím vším souvisí biotronika? Jak byste laikovi vysvětlil, co to je?
Příroda má svůj řád, kde jedno zapadá do druhého. Žádná přírodní zákonitost není založená jen na víře, ale také na poznání, že hloubka života je mnohem větší, než jsme si mnohdy ochotni připustit. Vše má svůj čas a neznámá fakta nemusí každý hned přijímat. Je to jako se zavřenými dveřmi, které se najednou pootevřou. Buď do nich vstoupíme, nebo je mineme a pokračujeme bez povšimnutí dál. Není třeba nikomu nic nutit. Tak je to i s biotronikou. I když se mnohým jeví jako „nevědecká“, pracuje naprosto přirozeně jen se silou života, která je nedílnou součástí přírody. Převádí obecnou sílu, která je všude kolem nás, do formy lidské. Biotronika je na prvním místě filozofií, která se dá prakticky aplikovat v podobě léčitelství.
Neznámá fakta nemusí každý hned přijímat. Je to jako se zavřenými dveřmi, které se najednou pootevřou. Buď do nich vstoupíme nebo je mineme a pokračujeme bez povšimnutí dál. Tak je to i s biotronikou.
Obálka knihy Tomáše Pfeiffera Život Přinašeče.
Je to vlastně nemedicínský obor léčby. Je to působení vitálními silami na nemoci vzniklé z bioenergetické nedostatečnosti. Vychází se z předpokladu existence tří základních částí člověka: hmoty, ducha a vitality. Onemocnění ve hmotě je doménou medicíny a případného podávání léků, porucha v psyché je ovlivnitelná psychickou silou, tedy psychoterapií (případně hypnózou) a porušení vitálních systémů na úrovni buněčné, orgánové i celostní lze ovlivnit biotronikou. Pokud je nemoc způsobená více činiteli, je nutná spolupráce všech jmenovaných oborů.
Klasická medicína se tedy s biotronikou dá bez problémů propojovat?
Zcela určitě. Čínská medicína s propojením alternativních metod a klasických pracuje úspěšně už tisíciletí. Podstatné je, aby nemocný byl uzdraven, a je jedno jakou metodou. Klasické metody moderní medicíny by se měly spojit, nikoli spolu bojovat. Biotronika není náhradou medicíny, ale pomáhá tam, kde má možnost, a to může být i po ukončení medicínské léčby.
Je biotronika úspěšná vždycky?
Poměrně velkou úspěšnost má u rakovinných onemocnění, dokonce i u onemocnění AIDS a určitě u metabolických poruch. Naopak u infekcí a duševních
poruch zmůže málo. Jsou i pacienti, u nichž nezabere vůbec. Její výhodou je ale i to, že nemá žádné vedlejší účinky jako léčba chemická, která nádor potlačí či likviduje, ale neřeší příčinu jeho vzniku. Ta příčina je v narušení vitálního systému. Biotronika ošetřuje komplexně celý organismus či orgán a působí tak, že z postiženého místa odebere poškozenou plazmu a pak místo posiluje vitální silou, kterou biotronik bere nikoli od sebe. Sám je jen prostředníkem, který přikládáním rukou energii přijímá a předává ji dál. Já sám si myslím, že její úspěšnost souvisí i s tím, zda bude společensky přijata.
Dům Biotronické centrum sociální pomoci.
Josef Zezulka se stal v sedmdesátých letech velice známým a uznávaným léčitelem a ve svém oboru skutečným pojmem. Měl mnoho vyléčených pacientů v řadách herců i lékařů, s nimiž spolupracoval, zejména na onkologických odděleních. V roce 1973 dokonce jeho schopnosti potvrdil dopisem předseda ČSAV akademik Jaroslav Kožešník, který ho považoval za vědeckého pracovníka. Vznikla psychoenergetická laboratoř bývalého ministra školství profesora Kahudy, kde byl prováděn mimo jiné výzkum výsledků léčby Josefa Zezulky a na jednoho z jeho pacientů se sjížděli podívat lékaři ze širokého okolí, dokonce i porodníci. Potlačení Pražského jara ale vzalo naděje na zoficiálnění této léčby.
Existují nějaké zásady či podmínky pro úspěšnost biotronické léčby? Patří mezi ně například i vegetariánství?
Léčba i prevence určitě souvisí se způsobem stravy. Ale vegetariánský fanatismus je biotronice i mně vzdálen. I když já sám jsem už několik desetiletí vegetariánem, nerad bych, aby kolem mě vznikala vegetariánská bojová skupina. Je to přesně naopak. Je to každého osobní věc, zda k takovému postoji dojde. Já k němu došel celkem logicky. Nejprve jsem zjistil, že populace, které jsou vegetariánské, žijí v průměru podstatně déle než okolní populace a mají nejnižší náklady za zdravotní pojišťovny. Také stavba těla člověka v sobě nemá nic dravého počínaje zuby a konče složením žaludečních štáv a délky trávicího traktu. Navíc, jestliže vstupuji svým vlivem do ostatních lidí, sám potřebuji mít co nejčistší energii.
Proč z biotronického hlediska rok od roku vzrůstá výskyt rakoviny?
Rakovina se rozvíjí, protože stoupá množství karcinogenů, které nás obklopují, které dýcháme a jíme a které do našeho těla nepatří, protože je naše tělo nedokáže vstřebávat. Dále máme nedostatek vitálních látek v potravě. Přijímáme potravu zpracovanou složitými postupy potravinářského průmyslu, kterou doma nevhodně upravujeme. Například použitím mikrovlnné trouby se vitální hodnota stravy zcela zničí. Trávíme málo času v přírodě, která nás vitalitou může nabíjet. Ve snaze uchovat potravu na delší dobu používáme konzervace, z nichž například uzení je zdraví velmi nebezpečné, protože používá dehet. Je katastrofální, že se uzená šunka podává jako takzvaná dieta i v nemocnici po operacích! Mezi nevhodné potraviny řadíme i kávu a čokoládu, které se připravují pražením. Tato cesta tzv. ohřevu nasucho opět obsahuje dehet a karcinogeny. To všechno, ale ještě mnohé další, se podepisuje na zhoubném bujení. Bez přísné diety je vyléčení z rakoviny takřka nemožné. Za vzrůstajícím výskytem rakoviny stojí zejména absence prevence a téměř výhradní zaměření na ničení nádoru, nikoli na příčinu jeho vzniku.
Klasické metody moderní medicíny by se měly spojit, nikoli spolu bojovat.
Jaké další faktory kromě potravy se podle vás podílejí na snižování imunity dnešní populace?
Nikdy nebylo na světě tolik ztráty imunity, dokud jsme nežili tak hustě obklopení elektrickými přístroji. Kdysi jsme elektřinou jen svítili, dnes máme na elektřinu takřka vše. Každý přístroj vyzařuje určité elektromagnetické pole. Jestliže žijeme v paneláku, ten je v podstatě Faradayovou klecí krytou betonem, z které nic nemůže ven. Elektromagnetické pole se tak odráží od stěn a jeho škodlivý účinek se násobí. To nemluvím o vzduchu, který dýcháme, a „mrtvé“ vodě, kterou pijeme, či vlivech kosmických.
Může se stát biotronikem každý člověk?
Každý člověk má svůj vlastní silový zdroj, který může rozvíjet. Třeba v józe či jiným druhem koncentrace. Občas se narodí jedinec, který ty silové zdroje vlastní dva. A to proto, že tím druhým sloupem, bez omezování svého vlastního silového zdroje, může zprostředkovávat průtok těchto sil, které jsou všude kolem nás jako součást vesmíru. Úkol, který ten člověk vykonává, je podobný kněžskému povolání ve starých kulturách. On vlastně převádí anorganickou sílu na organickou, polidšťuje ji, tak aby byla přijatelnější pro člověka. Buď to dělá nevědomě, to jsou magnetizéři, kteří přikládají ruce, pacient cítí teplo či mravenčení, uleví se mu od bolesti či napětí, anebo sanátoři, kteří pracují cíleně směrem k nemoci. Dar léčení, tedy schopnost průtoku vesmírné energie, má ale jen málo lidí.
Tomáš PFEIFFER
je český filozof a biotronik – léčitel. Je žákem a pokračovatelem Josefa Zezulky, zakladatele biotroniky. V první polovině 90. let se stal mediálně známým díky pravidelnému pořadu Seance v TV Nova. Pracoval v komisi pro alternativní medicínu ministra zdravotnictví ČR. Založil Nadační fond Bytí, s jehož pomocí v Praze vybudoval a provozuje dům Biotronické centrum sociální pomoci se zaměřením na zdravotní prevenci zejména onkologickou a biotronickou. Založil i Duchovní univerzitu Bytí, ve které přednáší po celé republice a pořádá koncerty na netradiční hudební nástroj – vodnářský zvon. Založil nakladatelství DIMENZE 2+2 Praha, kde mimo jiné vydal i knihu Život přinašeče ke stému výročí narození Josefa Zezulky.
Děkujeme za spolupráci autorce rozhovoru paní Dagmar Sedlické, Harmonie života – příloha Literárních novin, 10. 5. 2013
