Rozhovor s Tomášem Pfeifferem

V čem podle Vás spočívá takový boom esoterických směrů a zájmu o ně v ČR v posledních letech? Proč najednou ta vzrůstající potřeba? Jde o přirozený vývoj? Nebo je důvodem deziluze z technicistního a racionálního prismatu? Nebo zcela naopak, může za to stále dostupnější internet?

Pokusme se vyhnout lacinému populismu, spočívajícímu v odsouzení naší populace jako málo vzdělané či zpracované médii, jak občas slýcháme od pozitivistických skeptiků.

Tento problém, podle mého názoru, začal již před staletími ve středověku. Tehdy všemocná církev určovala, co si můžeme či nemůžeme myslet a říkat. Filosofický postoj té doby byl maximálně dostředivý – vždyť jen člověk je Bohu podobný, svět mu byl dán Bohem k vládnutí. Nižší (zvířata) nemají duši ani práva, co se nám nelíbí, hodíme na skládku do pekla. Při studiu náboženských textů s překvapením zjistíme, že jsou téměř zcela o člověku, tedy silně homocentrické.

Velkým paradoxem je, že tento postoj převzala téměř beze zbytku i další epocha rodícího se racionalismu. Slovně se sice inteligence distancovala od středověkého tmářství, přesto podstata filosofie zůstává stejná.

Zrodil se člověk nové moderní doby, pověřený tentokrát nikoli Bohem, ale vědou k boji s přírodou, kdy vyrvává její tajemství a mnohem později dobývá i vesmír. Bojovná rétorika mluví za vše. I zde později vzniká až jakoby politická snaha určovat, co lze publikovat a co nikoli, co je vědecké, i snaha umlčovat nositele jiných názorů. Děje se tak namnoze nikoli na poli diskuse, hledající vždy složitou pravdu, ale mocenskými zásahy v médiích a podobně. S tímto mám osobní zkušenosti.

Po skoro dvousetletém vývoji začíná být mnohým lidem jasné, že něco není v pořádku. Přesto, že dlouhou dobu byla vytvářena image neomylnosti stávajících moderních postupů, přibývá varovných signálů. Každý „ismus“ totiž přináší své důsledky. Současná krise společenská, umělecká, finanční, sociální a mnoho dalších, ukazuje neomylně na blížící se konec naší civilisace s pomalým nástupem další, vzniklé z poučení a trosek té minulé. Tak tomu bylo vždy.

Vždyť zřetelná bezmoc cokoli řešit nejen na globální úrovni a odklon k osobním parciálním zájmům je toho dokladem.

Ještě nikdy jsme toho tolik nevěděli, ale také ještě nikdy jsme do krámů nemuseli nosit lupu a chemický slovník, ve snaze koupit alespoň základně jedlou potravinu. Poprvé musíme kupovat čistou vodu a vzduch je na řadě. Mám pokračovat? Snad jen toto: když jsem začínal pracovat v biotronice, bylo ročně 15 000 nových onkologických pacientů, dnes jich je přes 70 000. Tedy každý druhý z nás. Je to tím, že jsme jaksi zapomněli na základní pravdy, že nejlepší léčbou je prevence.

Největší hrozbou současnosti je ale přemnožení lidí. V Science vychází práce hodnotící náš stav. Zjistilo se, že ročně spotřebováváme 1,5 planety, a kdybychom přijali „americké“ standardy, bylo by to planet 5. Studii recenzoval princ Charles. Můžeme se oprávněně ptát, kde jsou nositelé všech těch profesur biologie, sociologie, klimatologie a dalších? Vždyť lodní zvon potápějící se lodi je stále němý!

Snažil jsem se tímto naznačit ducha doby, který je jedním z důvodů dějů, na které se ptáte. Tedy důvod, proč se zvedá zájem o esoterické směry?

Není to podle mne ani tak výsledek nějaké „podzemní“ práce „šarlatánů“, ale výsledek desiluse.

V neposlední řadě ale také efekt kyvadla. Esoterika není jistě všemocná a jediný správný konec tohoto procesu je rovnováha citového a rozumového poznání, kterou staří filosofové nazývali kalokaghatia. Vždyť všichni poctiví pracovníci obou stran poznání mají mít jen jeden cíl – být nejen osobně, ale i svou prací kladnou složkou světa, ve kterém všichni žijeme.

A nezapomeňme, v hloubce srdcí nás všech je touha a vědomí práva, pravdy, Boha. To je často nevědomý, přesto základní motor těchto snah i v těch nejtemnějších dobách.

Stále více lidí esoterická témata běžně zařazuje do běžné konverzace. Esoterika se stává samozřejmější součástí života. Lidé postupně uznávají, že je „něco mezi nebem a zemí“. Jaké to může mít (pozitivní i negativní) dopady na jedince i společnost? Když to přeženu, nezačíná snad nová doba?

Esoterika nevzniká jako uměle vytvořená disciplína člověkem, ale přes všechny porodní bolesti je výsledkem zkoumání sice dosud málo poznaných realit našeho světa, které ale, pokud existují, se stanou posléze standardní částí našeho poznání.

Ano, jistě to je obrazem otevírání nové doby, která otevře, doufejme stejně odpovědně, doposud neznámá témata. Čas jistě oddělí „zrno od plev“. Tento proces proběhne s vědou nebo bez ní. Bylo by žádoucí, aby nebyly vykopávány umělé příkopy. Jednou z radostí tohoto světa je i objevování nepoznaného, vždyť čím více toho víme, tím více víme, kolik toho nevíme. Nikdy také nevíme, čím nás kdo obohatí. Učit se můžeme od každého po celý život. Moudré poznání nepřináší přece nikdy nic negativního, naopak.

Proč je prý ČR, a Praha zvlášť, odjakživa centrem všech mágů, mystiků, senzibilů apod.?

Je to stejné, jako s otázkou, proč se švýcarskému CERNu daří právě zde pracovat v experimentální fyzice. Je to zřejmě proto, že zde jsou pro tuto činnost vhodné podmínky, což jistě souvisí i s osudem tohoto místa.

Mou odpovědí je kniha s názvem: Život přinašeče. Snad zde čtenář nalezne odpovědi. Obsahuje informace na dané téma, které jsou zde odtajněny poprvé po sto letech.

Jak tento vzrůstající zájem o esoteriku vnímáte Vy? Stávají se snad z bezvěrců věřící?

Je to u každého osobní cesta. Cesta k Bohu. K pochopení toho, že nás něco přesahuje. Nevylijme vaničku s dítětem jen proto, že v současné době nás někdy odrazuje historie a dogmata vydávaná za duchovnost. Změna sama sebe, své osobní filosofie, je spíše proces než okamžité rozhodnutí. Pouhé ukáznění nemá valné ceny. Ano, jsou ti, kteří vidí v esoterice módní vlnu, i ti, kteří v ní nacházejí hlubokou osobní cestu, a samozřejmě i ti, kdo si z ní dělají výhodný byznys.

Když jsem před lety potkal svého učitele pana Zezulku, také jsem netušil, jak mnoho mne toto setkání změní. Jen pro pořádek, vše o filosofii Bytí Josefa Zezulky najdete na www.dub.cz