V knihovně je unikátní výstava fraktálních obrazů

Kroměříž - Fraktální obrázky jsou novodobým uměním, které je v Kroměříži vystaveno úplně poprvé. Přináší ji Duchovní univerzita Bytí (DUB) ve spolupráci s Knihovnou Kroměřížska. Obrazy představují unikátní spojení umění a vědy zasahující do nejtajemnějších míst přírodních zákonů filozofie Bytí, které přiblížil v rozhovoru Tomáš Pfeiffer, zakladatel DUB.

Setkáváme se s pojmem, který většině veřejnosti není příliš známý. Co tedy jsou fraktály?

Možná budete překvapeni, ale krása fraktálních obrazů je vlastně matematika. Fraktální geometrie vybočuje z dosavadních rámců myšlenkového dosahu nás lidí, zobrazuje přírodní zákonitosti způsobem pro nás dosud nemyslitelným. Je to vlastně popis složitě strukturovaných vztahů. Každá část obrazce obsahuje nekonečné množství dalších, jdou tedy do nekonečna – stejně jako vesmír. Dalo by se říci, že fraktály stojí na rozhraní mezi tří- a čtyřrozměrným prostorem. To, co vidíte, jsou složité výstupy rovnic teorie chaosu, jenž je ve skutečnosti řádem. Jsou to velmi zásadní obrazy, jsou nejblíže tomu, co příroda sama je, nejblíže mysteriu života. Zřejmě ale až příští generace budou plně chápat jejich smysl.
Dalo by se říci, že fraktální obrazy jsou jakousi kompilací umění a nejmodernější techniky?
Fraktály jsou novodobým uměním ztvárňujícím realitu propojením současných počítačových dovedností a lidského tvoření. Ve fraktálu jsou zakódovány základní kostičky existenčního projevu. Běžně vnímáme některé děje jako chaotické, nahodilé, což vlastně není pravda. Jistý Američan létal dlouhé hodiny v letadle a pozoroval fascinovaně mraky, jejich přeskupování a další změny. Nakonec pochopit, že jde o matematické zákonitosti, které lze popsat a dokonce určit budoucí vývoj, protože je zákonitý, tudíž ho lze předvídat. Později další badatelé poznali, že totéž se vztahuje nejen na přírodní zákonitosti v matematice, fyzice, biologii chemii, ale i na sociální problémy, vývoj populace atd.

Kdy vznikl tento obor?
Hovoří se o polovině minulého století, ale dlužno říci, že když například již před sto lety spirituálně nadaní jedinci kreslili své obrazy a vznikala tzv. automatická kresba – položíte ruku na papír a ona sama nakreslí obraz bez zásahu vůle daného člověka – tak v mnoha případech obsahovala fraktální roviny. Laik se tedy musí postupně vzdát klasických představ o tělesech a dějích kolem nás a v nás a postupně poznávat, že náš svět je strukturovaný. Fraktály se vyznačují nekonečnou složitostí, takže čím důkladněji je zkoumáme, tím složitější detaily odhalujeme. Neuspořádanost může být jednoduše vyšším projevem řádu, vzniká ze zcela deterministických procesů, kdy každý stav je určen předcházejícím.

K čemu fraktální geometrie slouží?
Pomiňme fakt, že se stává novodobým uměním, a zaměřme se i na praktické využití. Můžeme se více přiblížit příběhu vývoje. Lepší pochopení životních zákonitostí nás povede ke zkvalitňování života pro všechny. V posledních několika letech můžeme vidět snahu využít fraktály a fraktální geometrii třeba v biochemii a medicíně. Někteří odborníci například zkoumají, zda má souvislost povrch mozku a inteligence člověka, protože povrch mozku je tvořen mozkovými závity, které svým počtem, členitostí a hustotou pravděpodobně ukazují na různé schopnosti mozku, například paměť či inteligenci. Zajímavou oblastí je v anorganické oblasti zkoumání změny stavu některých materiálů, například magnetického materiálu na materiál nemagnetický. Možná nevědomky byla fraktální geometrie použita i při návrhu podoby několika obrovských měst. Místo živelné výstavby měst se v tomto případě architekti řídili záměrem, aby bylo možné města dále rozšiřovat bez některých negativních dopadů, například dopravních, na jejich centra či naopak okrajové části.

Kde se můžeme s fraktální geometrií setkat?
V přírodě je možné na fraktály narazit doslova na každém kroku. Každý strom, keř je v určitých měřítkách sobě příbuzný, fraktální strukturu můžeme nalézt u oblak, povrchu kamenů, cévních systémů živočichů, DNA, ve vesmírných galaxiích, hvězdokupách, na povrchu planet, na pobřeží ostrovů a březích říčních toků. Existuje například i při změně skupenství látky, jako je tání ledu či vypařování vody. Krásným příkladem může být sněhová vločka a její nádherně složitá struktura. Popis pomocí euklidovské geometrie by byl prakticky nemožný, případně by byl omezen pouze na jediný exemplář. Každá další vločka je však jedinečná, žádná není stejná. Spousta jevů v reálném světě je závislá tzv. na náhodě. Od počasí, chemických reakcí až po sociologii nebo ekonomiku. Vědci se odjakživa pokoušeli popsat tyto jevy matematickými vztahy, ale až moderní matematice se v nich daří nacházet principy jejich chování. Prozatím však fraktální geometrie spíše oslovuje člověka svou krásou, harmonií, aby později vedla k hlubšímu pochopení.

Propojuje se s nástupem nové éry věda a umění tak, aby bylo možno dokonaleji popsat i složitější struktury života?
Geometrie, která se učí ve školách, počítá s pravidelnými útvary – přímka, kružnice atd.. – když se ale podíváte kamkoliv do přírody, zjistíte, že převážná většina útvarů je nepravidelných. Jakmile tedy při setkání s fraktálním zobrazením světa dokážete rozšířit své vnímání, najdete podstatu tohoto vědění a navždy si ji uchováte ve svém srdci. Neexistuje žádná část světa, která by nebyla obsažena v jiné části světa. Vše má provázanost vztahů, popisuje jedno druhé. To poznali už staří filosofové – vše je obsaženo ve všem, všechno se zrcadlí.
Výstava bude k vidění do 29. prosince, vystavené obrázky lze zakoupit.