 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 4. 10. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:12:35 – Reakce na proběhlý Mezinárodní kongres zdraví 2021 Praha. 38:11 – Budete vyžadovat testy i po očkovaných na Vašich přednáškách a koncertech? 48:54 – Je možné pomoci na dálku i členům rodiny, aby měli klidnější život? 54:39 – Posluchač popisuje své zážitky projevů vizualizace. 1:05:29 – Věříte nebo pan Zezulka věřil, že rysy tváře říkají o nás, jací jsme? Přepis videa:Takže dobrý den, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. A budeme pokračovat v našem vlastně způsobu hledání filosofie a to ještě ke všemu pod silným vlivem mého učitele Josefa Zezulky. Tak, takže tady jsem napřed uviděl reakce na kongres. Tak, jsou pěkné.
REAKCE NA KONGRES: Děkujete za možnost se dozvědět spoustu nových informací ze světa. Kongres je naprosto graficky nádherně zpracován. Koukala jsem každý den. (TP: No, já taky, celé tři dny. A děkuji. Potom další.) Souhlasíte s názory, které zazněly na světovém kongresu zdraví. Někdo to pochopil už teď, jiní na to přijdou později. Budeme se všichni muset více starat o své zdraví, učit se to, pracovat na sobě, zajímat se o to, co jíme, meditovat, zlepšovat svoje vztahy, žít ve prospěch celku. Přesně tak, jak to učíte na přednáškách. Měnit sebe, a tím svět kolem nás. Bude to hodně zajímavé. Mám ráda přednášky, duchovní obřady, vážím si toho. Pan Zezulka se narodil v Brně a já jsem v Brně maturovala. No, a pisatelka je z Olomouce. ODPOVĚĎ TP: Účel toho kongresu je zlepšit informovanost. Aby ty lidi věděli, o čem to je. Protože není nic horšího, než mít o něčem předsudky a z těch předsudků pak si vytvářet názor a z toho názoru si pak vytvářet činy. Je tu ještě jeden dotaz, který se s tím trošku pojí a já se ho pokusím... Podívám se na to, tady, už to mám.
DOTAZ: Krásný den přeji. Po delší době jsem navštívil svého lékaře, od kterého se dozvídám, že s mou diagnózou si medicína neví moc rady. Že mám spíše hledat pomoc u alternativců a pracovat duchovně. Byl jsem překvapen. V jiném koutě republiky se kamarádka dočká od své lékařky výkladu o stravě a doporučení vyčkání s antibiotickou léčbou. Zase v jiném koutě se její maminka setká se svou diagnózou s odpovědí, že může zkusit meditovat. S takovým postojem lékařů jsem upřímně lehce rozpačitý. Klasická medicína narazí na své limity? Nebo co se to vlastně děje? ODPOVĚĎ TP: Podívejte, limity jsou všude. Bylo by divné, kdyby nebyly i v medicíně a medicína to jistě dobře ví. Medicína je schopná vám nesmírně pomáhat, nesmírně. A přesto jsou místa, kde prostě odpovědi dodnes nenachází. A já se tomu nechci věnovat konkrétně, abych u takových, řekněme, kteří jsou nemocní, těmito diagnózami nevzbuzoval jaksi nějakou depresi. Ale ve skutečnosti jest to tak, že skutečně jsou případy, které jsou medicínsky dlouhodobě neřešitelné, ale medicína našla způsoby, jak jim ulehčit těm pacientům. Čili, podává takzvaně paliativní léčbu. To znamená, že ten lék neléčí příčinu nemoci, ale zmenšuje utrpení z nemoci vzniklé nebo zmenšuje projevy nemoci. Já nevím, klasickým příkladem třeba bude podávání inzulinu u diabetika, který samozřejmě neléčí samotný diabet, ale pomáhá mu při té nedostatečnosti (té inzulinorezistenci) žít normální život. Zvláště u těch typů prvního typu, tam vlastně ty děti dříve byly odsouzeny ke krátkému věku. No, a dnes už se pomaličku blížíme k pumpám a k jiným věcem, které budou tak inteligentní, že dokáží vlastně ten organismus udržovat v dobré kondici - a jinak by zemřel. No, co se týče těch postojů, víte, jak bych to řekl? Všechno se vyvíjí, i názor medicíny sama na sebe. Je to jiné z roku řekněme 60, 70, je to jiné teď a bude to jiné za dalších 20 let. Bude to k prospěchu medicíny a je to k prospěchu medicíny, protože prošla mnoha revolucemi, doslova. A ty revoluce jí pomohly vlastně najít sama sebe ve prospěch pacienta. Podívejte, lékař přísahá. Přísahá velmi starou přísahu, viďte. Hippokratova přísaha - to má dlouhý fousy. No, vidíte, a ta přísaha vlastně říká všechno. Lékaři musí být úplně jedno, čím je pacient vyléčen, ale musí pro něj být naprosto zásadní, jestli byl léčen nebo zdali se jeho stav zásadně zlepšil. Protože když se to stane, ať to činí on nebo kdokoliv jiný, tak je to přesně v duchu Hippokratovy přísahy. No, to už řekl Hippokrates. Já jsem to řekl na kongresu a vzpomenu si snad jen z části: "Hlavním úkolem lékaře je vyléčit pacienta a je lhostejno, jakými prostředky toho dosáhne." My jsme v moderní době objevili rentgen, krevní rozbory a mnoho dalších užitečných věcí a nějak jsme zapomněli na ty staré moudrosti. Tedy ne všichni, ale někdo ano. A ono se to chvilku zdálo, že to tak je. Sedmdesátá léta, šedesátá léta, jaký byl názor populace? Nějaká prevence? "Pch", ani náhodou, ale pilulky všechno zachrání. Mám to, mám ono, no, tak si dám pilulku a bude to v pořádku. A ono to v pořádku leckdy je, a někdy také ne. A bohužel, tam kde ne, je to stále viditelnější, že jsou tu i postupy, které jsou daleko, daleko účelnější než ty, které máme dnes. Ostatně, svým způsobem je všechno už vynalezeno. Očkování například, dnešní velké téma, je produkt lidového léčitelství. Víte o tom? Nevíte. Já vím, že to nevíte. No, čili, toto konali lidé už před staletími. Ať už tedy takovou docela primitivní formou, jako očkování tedy při neštovicích, viďte, kdy nařízli kůži a tam vpravili trochu hnisu z toho nemocného, či později daleko lépe. Penicilin, no, ten už znali tuším, já nevím jestli Aztékové nebo kdo a jiné národy. Věděli moc dobře, že když tu plíseň dají na tu ránu, tak že se nebude dít to, co se nemá, tedy bakteriální zánět. A co dalšího? Většina moderních léků nebo určitá část (hlavně těch ještě starších) měla svůj původ v fytoterapii. Alkaloidy byly odpozorovány od přírody. Já nevím, námelové alkaloidy, další, další, další - a užívají se vlastně i dodnes. Řada přípravků obsahuje výtažky z heřmánku nebo z jiných látek, což je lidové léčitelství. Medicína jen tyto věci vzala, použila a většinou se snažila je extrahovat nebo uměle vytvořit (to je typické) a přesně dávkovat. No, takže, to máte těžké. V poslední době třeba se dozvídáme (s rozvojem cestování nebo jiných zdrojů), co se děje. Například, já nevím, bude tu zranění, nepříjemné zranění. Léčeno bezúspěšně. Pak se prostě přiřítí ten šaman a napatlá na to něco strašně smradlavého, šíleného, a ono se to zahojí, i když to předtím nešlo. A tak dále. Čili, ten až skoro někdy žárlivý pohled těch oborů na sebe je naprosto zbytečný. Cílem je vyléčit člověka. A když se ukáže, že něco funguje, nechť je to používáno přece. A je dokonce úplně jedno, jak to funguje. Protože kdyby to bylo placebo nebo, já nevím, kdyby to byla pouhá psychika, tak je důležité, jestli na konci toho procesu je zdravý člověk, kterému se daří dobře. Já, když jsem začínal svoji anabázi v médiích, tak páni profesoři často použili proti mně strašlivý argument: "To, co jste uvedl, je spontánní vyléčení anebo placebo." To bylo nejoblíbenější. No, a já jsem si říkal v duchu: "Pane profesore, co máte proti placebu? I kdyby to bylo placebo (jako že není, můj obor není placebo, ale i kdyby byl), no tak ho proboha používejte. Když to funguje mně, mělo by to fungovat i Vám." No, takže tak. Před námi je ještě hodně překvapení v oblasti léčby. Moderní léky, které sahají ke kořenu života (to znamená už k receptorovým závislostem, genetickým závislostem a dalším), jsou něčím co také kopíruje tu přírodu, protože ono k tomu do určité míry docházelo i při těch jiných postupech. Ale zde je to cílené. Když už potom máte třeba ty nůžky, které vám našmiknou teda tu... a vpraví tam určitou sekvenci, tak to už samozřejmě je velmi, je velmi sofistikované. Ale příroda to dělá také, zase trochu jinak. Takže, tím nechci snížit vývoj vědy, to nikdy ne, protože řadě z vás zachrání život. Ale Vy se ptáte, co se to děje - postoj lékařů. V téhle chvíli se léčí v Evropě víc než 100 milionů lidí alternativou. V rozvinutých zemích (tedy rozvinutých, rozumíte, v těch moderních, bohatých zemích) je to 30 až 70 procent obyvatelstva. V těch nerozvinutých zemích je to mnohem víc, kteří se věnují této léčbě, což je docela podivné. Jak jsem vám kdysi říkal, nejlepší výzkum v Americe udělalo NATO, protože zjistili, že polovina jejich osazenstva včetně rodinných příslušníků se léčí alternativou. No, a tak si řekli: "No dobře, tak se na to podíváme." No, a začali s milionem rozpočtu. Dneska je mnohem větší a jejich výzkumy jsou opravdu hodny zájmu. Takže, takhle to je. Čili, nic se neděje. Medicína zůstává medicínou, je stále vědecká, přesná, a tak dále, pomáhající, ale začíná se trochu rozvolňovat takový ten pohled "jenom já". Protože jednak se ti lékaři s tím setkávají, je-li to kladné, tak je to zajímavé, že? I mně se za moji praxi (40letou už skoro) stalo několikrát, mnohokrát, že vlastně ti pacienti byli odesláni lékařem ke mně. Svého času to bylo například v oblasti nádorů mozku, které v té době měly nulovou prognózu. Čili, každý, kdo měl nádor mozku, zemřel. Doslova každý - bez výjimky. No, takže, to je trochu lepší už teď, nebojte. Jdeme dál. Čili, nebojte se o medicínu. A meditace není sprosté slovo. Ta prevence je naopak velmi vznešené slovo. A dokud nepochopíte... Protože ten násilný způsob myšlení a jednání, který je příznačný technicistní době (my to vyřešíme, my to uděláme), se přelévá i do způsobu léčby. My se nestaráme o prevenci, ale pouze se snažíme zlikvidovat následky, které už vznikly. Já jsem se musel smát, když tady v rozhlase a v televizi se hlásalo, že máme konečně léčbu rakoviny, když dokážeme tedy udělat screening toho prsu a podíváme se, jestli nám nekrvácí střevo, a že to je léčba. Nebo ten jaksi přípravek na ženské orgány. Jenomže to není pravda. Snad to očkování děložního čípku lze označit za prevenci v tom smyslu, že zmenšuje dráždění tkáně. Ale není to prevence samotného nádoru, je to prevence tohoto dráždění. No, a jinak - nula. Protože když už máte nádor, tak to není prevence, to je záchyt. No, a tak jsme udělali skoro nic. V televizi vám běží (to já se budu opakovat, budu protivnej a budu stejně protivnej), v televizi vám běží reklamy na úžasné grily, kde budete ugrilovávat ještě více uzeniny, které jsou samy kancerogenní víc než azbest. A ty budete ještě grilovat, aby to bylo jó úžasné. K tomu si dáte to pivko nebo něco tvrdšího, abyste ještě zlepšili průchod těchto látek do buněk a do jejich jader. No, a tak dále. A tomu se říká prevence. Maminky na odděleních před porodem mají k dispozici samozřejmě ty párky a onkologičtí pacienti také. Vy jste po operaci, začínáte jíst, začíná fungovat peristaltika - a první, co dostanete, bude šunka nebo taky párek. Tedy látka, která je tak kancerogenní, že způsobuje tak 400procentní nárůst nádorů v průměru, pokud ho budete brát tak čtyřikrát týdně to maso. No, a to všechno je ta inteligence. A pak děláme ty obrovské gama nože a všechny ty ostatní věci. Přitom bysme ze 70% mohli ušetřit. Možná i díky "šarlatánovi" Zezulkovi (s prominutím), který přišel na to, jak se rakovině bránit. A prokázal to tak úspěšně, že nakonec Evropská unie to kolem roku 2000 sem dodala jako preventivní program proti rakovině - a byla to Zezulkova dieta. No, takže tak, pojďme dál.
DOTAZ: Věříte v to, že každou dobrou situaci, zážitek, máme v buňkách a můžeme se k ní vrátit? Nebo spíš v duchu? ODPOVĚĎ TP: No, jinak. Má to svoji pravdu. Podívejte, to, že nějaká věc se někde diskutuje, je faktum. A tak i tento papír - byl v tiskárně potisknut počítačem (protože je to z internetu) a někde byl vyroben. Byli u něj lidé, kteří ho porazili (ten strom), dovezli, odkornili, zvláknili, rozvařili, vylisovali, zabalili a... (zabalíme, navážíme, a tak dále). No, a to všechno je součástí tohoto útvaru. V případě... Toto je vlastně vázané na hmotu. A vy se ptáte na hmotu, na buňku. Samozřejmě, že všechno co se děje kolem buňky, je součástí nějaké pravdy, která má dvě roviny - ta hmotná není jediná. Je tam i ta druhá rovina, a to je ta rovina duchovní, a ta má ještě další odstíny. Nejvyšší paměť, které se říkalo kdysi Akáša. Je to vlastně paměť nezávislá na vnímáteli. Je to struktura světa bez závislosti, která existuje bez závislosti na čase. Je v ní vše, co kdy je, bylo, i bude. Když někdo dokáže k této databázi přistoupit, může vidět cokoliv - bez ohledu času. Pak je tu paměť vaše hmotná, která se váže na váš mozek. Ta je vám nejbližší. Pak je tu paměť vašeho podvědomí. To je paměť, kam se ukládají takové ty silně zažité události, které tvoří vaše vnitřní vlastnosti. A všechny ty paměti fungují zároveň. Takže, samozřejmě, že vaše tělo je kontinuum. Je kontinuum od prvního spojení spermie a vajíčka až po vaši smrt, kde vaše buňky budou opět rozatomizovány na své prvočinitele a půjdou do toho zemského povrchu. Ať už žehem nebo jakkoliv jinak. No, když bude člověk jasnovidný, vezme do ruky kámen a řekne vám přesně, kde ten kámen byl, co se s ním dělo, že byl v nějaké jeskyni a co se tam kolem něj dělo, jaká zvířata tam chodila nebo lidé, nebo co se tam dělo. Čili, bude to paměť vázaná na nějaký klíč - spojovací jakoby faktum. Můžete se také ladit ale bez hmotných klíčů - tedy duchovní klíč nebo duševní klíč. Čili, pokud to bude vaším stupněm, tak se budete moci cíleně ladit svým vědomím k jednotlivým faktům děje. No, takže nevěřím, ale snažím se věřit a vědět. Tedy, je toho hodně na světě, co ještě nevím.
DOTAZ: Říkal jste, že když někteří lidé zemřou, dostanou se na druhou stranu, tak si toho mnohdy ani nevšimnou. Mohlo by to tak být. Vzpomínám si, že když zemřela maminka, tak se ještě nějakou dobu připomínala, že je tady, že mě nepřestává kontrolovat (TP: Ano, to maminky dělají.), i když jsme spolu dávno nebydleli v jedné domácnosti. Ohlašovala se tenkrát různými signály - třeba o půlnoci zazvonil mobil nebo budík, který jsem večer určitě nenastavila. Až to nakonec po nějaké době přestalo. Nevystrašilo mě to, jenom to pro mě byl důvod k přemýšlení o tom, jak to asi na té druhé straně je. A vy jste mi to tímto vysvětlil. Poznala jsem ji podle toho, jak se chovala - ta povaha zůstala naprosto stejná, jakou měla za života. Cítila jsem ji, když zemřela, potom ještě na pohřbu a pak už nikdy. Zajímavé bylo, že ji cítil jenom můj bratr a já. Sestra a tatínek ji necítili. ODPOVĚĎ TP: To souvisí s tím, jak jste nastaveni bytostně. Někdo je více citlivý, někdo méně. Jsou lidé hmotně ladění, citově, duchovně, a podle toho taky vypadají jejich - vlastně jejich čití, jejich vědomí. Vy nemusíte vůbec nic vědět, to stejně přijde, víte? To všechno má svůj jakoby vlastní pořádek a řád. Tak. Mimochodem, poruchy, které se nedají vysvětlit přirozeným způsobem fyzikálním, jsou možné a stávají se. Nejenom to, že se vám zapne budík nebo mobil, který nebyl zapnout, ale v některých případech (teď už to není tak často, bylo to na Prostějovsku) se vám mohla zapnout televize, která nebyla v síti, například, a takovéhle špumprnágle. No, možné je leccos. Vy jste měla výhodu, že jste byla tak v obraze, že prostě to byla ta maminka, tak to bylo jistě daleko snazší. Někdy lidé mají větší obavy, no. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Byl to můj první takový zážitek. S nikým jiným jsem to tak neměla. Celkem mi to pomohlo se s tou její smrtí dobře vyrovnat. Čím je to, že někdo toho zemřelého cítí a jiný ne? ODPOVĚĎ TP: Takže, v první řadě je to to, jak si bytostně k sobě patříte. Protože i v té rodině máte vlastně rozdílné charaktery osobnosti a taky rozdílnou historii někdy. Někteří v té rodině šli třeba spolu, mají k sobě jisté vazby, mají podobné vlastnosti. A zase třeba v té samé rodině je dítě, které si s tou maminkou nebo s tím otcem vůbec nepasuje. A oni mu vlastně nerozumí, nejsou schopni k němu najít cestu. A to není věc vědomého rozhodnutí. Je to často věc tedy těch minulých časů, v kterých se nastavovaly ty vzájemné vztahy. No, záleží také na tom stupni zrodu. Jak už jsem řekl, jste-li v oblasti citlivého vnímání světa, citového prožívání, pak to pro vás bude velmi, velmi snadné. Když budete na opačné straně, třeba budete hmotní, budete se pohybovat hlavně v tom hmotném světě, tak to pro vás nebude znamenat nic. A přesto u některých z vás se to stane. To je ta krása světa. Já nevím, kdo z vás někdy měl kontakt domnělý či skutečný s duchem? Ukažte se mi. Takže 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. A támhle 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, tady toho jsem nepočítal. No, tak z tohoho malého kolektivu 14 lidí tvrdí, že mělo skutečný či domnělý kontakt s něčím z té druhé strany. To není málo. Ale odpovídá to v podstatě tak nějak plus mínus tomu průměru. Čili, nebavíme se o něčem, co je naprosto výjimečné, nenormální, a tak dále. Já jsem vám tady povídal kdysi třeba o zážitcích mojí pacientky. Politická vězeňkyně, v padesátých letech v kriminále. A teď najednou na tý cele se objeví pendlovky z jejich domácnosti a na tý stěně si tam tikají - ty pendlovky. No, tak fajn. Jenomže ona to viděla i spoluvězenkyně, víte? V tom je ten problém, že to neviděla jenom ona. No, ona věděla, že jí umřela maminka. A takových příběhů je hodně i jinak. Často je to v té souvislosti, že máte vztah (vzájemný) s tím zemřelým. Někdy zemřelí se přicházejí ještě rozloučit, ukázat, připomenout. Někdy je to třeba i v úrovni dětství - malé děti. Já nevím, za moji historii přednášek několikrát přišli lidé, kteří říkali, že jejich dítě vlastně (i když nevědělo nic, bylo úplně mrňavý) řeklo, popsalo dědečka. A že za ním přišel a... No, dědeček byl právě čerstvě mrtev. No, čili, na světě, zase... My jsme si vytvořili určitý materiální a primitivní svět, který byl dán naším nasměřováním. Naše kultura šla jen jednou cestou. To se jí samozřejmě teď velmi vymstí, protože nebyla moudrá. A jedním z důsledků toho je, že jsme celé vědní oblasti zcela ignorovali - naprosto. Dokonce, kdybyste se jako vědec těmto oblastem chtěli věnovat (byť na základě statistiky a řádných nástrojů), tak byste byli vypuzeni za hranu vědecké komunity jako prostě osoby poněkud méně... Rozumíte? No, takže proto byl i ten kongres. Tam vám vystoupili profesoři, vždyť ho zahájil zástupce světové zdravotnické organizace Geetha Krishnan, rozumíte? Za ním byl takovýhle nápis "WHO", viděli jte někteří? Když tak se podívejte, ještě tři měsíce můžete. Všechny ty příspěvky jsou na internetu. Můžete se přihlásit, dát si tam potom... a loginem vstoupíte do kongresu. Udělejte si přihlášení - je to váš email, vaše jméno a vaše pohlaví. A potom můžete vstoupit ještě tři měsíce a prohlížet všechny ty příspěvky. Byli to zástupci universit z celého světa, kteří tam byli. Jen z České republiky nikdo, jak jinak. No, jdeme dál. Ale příští rok (teda příští termín je za dva roky), tak tam už budou určitě, alespoň doufám.
DOTAZ: V pondělí jsem se chystala na přednášku, protože mám ve třídě dosti vysokou nemocnost. (TP: Teďka to hodně trápí, viďte, ty chřipky takové nebo co to je. Tak.) Vydala jsem se na covid testy. Byly pozitivní. Kdybych šla k vám, asi byste mě netestovali, neboť mám už od srpna druhou dávku vakcíny. Dnes jsem v izolaci a dnes se vdává moje dcera. Někdy není lehké, brát věci tak, jak přicházejí. Máte nějakou náplast na bolest? P.S. Budete vyžadovat testy i po očkovaných? Srdečně děkuji a přeji hodně sil. ODPOVĚĎ TP: Tak pravděpodobně mnozí z vás chápou, že současné nastavení je kompromis. Bohužel není vůbec pravdou, že očkovaní jsou bezpeční a tak dále, protože určité procento z těch očkovaných se opět nakazí nebo se nakazí nově. A díky tomu, že jsou očkováni, jsou vyňati ze všech těch opatření, která je vlastně omezují v možnosti rozsévat tu nemoc. Je úplně jedno, jestli jste byli nebo nebyli očkováni. Když jste nositeli, jste nemocní, protože ten vir šíříte možná o něco méně, ale přesto ho šíříte. Čili, je to vlastně statistické zmenšení pravděpodobnosti, ale nikoliv to, co slýcháme často jako ve zkratce, že je to teda konec pandemie. Což nakonec se naplnilo - vidíme třeba případ Izraele, který byl očkován velmi důkladně a kde covid znovu a znovu tedy řádí. Takže, ta pomoc je pouze bohužel částečná jako vždycky. Nikdy nefunguje nic na 100%. Pokud se týká té možnosti testování, tak my testujeme všechny vás, kteří chodíte na přednášky, ať už tady nebo v jiných městech, nebo na koncerty. Takže, pravidelnou součástí je provedení testu těm, kteří to potřebují. No, za úžasnou částku 30,- Kč přátelé. Ne 200, ne 300, ne 400, ale 30,- Kč. Ale všichni ti, kteří jsou tady, mají podle zákona to, co mají mít. Buďto očkování nebo..., a tak dále. Toto je věc "vis maior". Podívejte se, všichni se pohybujeme na veřejnosti. A v podstatě se dá mírnit, ale ne absolutně. To je utopie. Ostatně, každá přírodní věc se chová, jak ji zrovna napadne. A když si usmyslí, že skončí, tak skončí. A když si usmyslí, že neskončí, tak tu s námi bude ještě pěkně dlouho. Čili, no tak byste tu byla. Možná, že byste dostala ten test, a možná, že ne. No, a třeba byste si se mnou podala ruku. No, tak nevím. Já se pohybuji mezi mnoha lidmi, mnoha. Takže, zatím je Bůh milostiv. Navíc, my vegetariáni máme statisticky o 70% lepší průběh a menší infekčnost. Takže, to mi taky dává jistou naději. Jsem vegetarián 40 let. Ne posledních půl roku - kdybych se dozvěděl, že covid na mě tak často nehupne. Takže 40 let vegetarián. No, tak už mám navegetariánštěno. Uvidíme, jak Pánbůh dá, přátelé. Nechci být osobní a protivný. Za svůj život jsem byl na hraně nejméně třikrát. A naposled (to bylo na začátku roku) mi bylo opravdu strašně zle, to bylo opravdu šílené. No, pak jsem byl na vozejku. No, a teďka tady sedím a kážu. No, a teď (to neberte, že jsem to já), představte si, že jste ve stavu nepředstavitelných bolestí a jenom ležíte. Nemůžete se ani pohnout. Máte zvednutou nohu (kam vás něco kouslo nebo něco se nakazilo) a máte v ní nepředstavitelné bolesti. Lékaři to nechápou, vůbec vám nerozumí. Nikdo vlastně není schopen pochopit, co se děje. Každé vyčůrání je nepředstavitelné utrpení. Plazíte se po zemi na záchod, abyste se vyčůrali za nepředstavitelných bolestí, a tak si to schováváte celý den nebo dva. A jenom ležíte a nic. Trochu jíte, ne moc, a je to. No, a pak se to díky léčbě (antibiotické léčbě) postupně začíná lepšit, ale velmi postupně. Bolesti přetrvávají ještě dlouho. No, tak co, co by se nám ještě mohlo stát, rozumíte? Tak budeme zase ležet, budeme sípat a bude to. Někteří z nás mají od Boha takovou milost. Někteří mají třeba od narození astma, a jelikož milují hory, tak mají edémy plic v horách. A to se projeví tím (v noci hlavně), že celou noc musíte být opřeni a celou noc se dusíte - těch 8, 10 hodin se dusíte. Uděláte jeden nádech a pak nedýcháte. Přestanete mít vůbec potřebu dýchat. A když už se vám černá před očima, tak uděláte pár rychlých nádechů a zas se dusíte. No, tak nevím, jestli ten covid bude v něčem horší. No, takže to je taková zpráva z cest, abyste věděli. Cokoliv nás potká, je reálné, je to tady a musíme se s tím nějak vyrovnat. Strach nepomůže, víte? Strach je na nic. No, takže nějak tak. Takže, je to dobře, že došlo k tomu záchytu, díky Bohu. Ale měli byste vědět, že kdyby byli všichni očkováni, bude vždy nějaké procento těch, kteří budou nositeli viru - vždy. Některé poslední mutace udávaly účinnost 45% až 50%. A druhá látka kolem 70%, 80%. Tak si to spočítejte, to je prostá statistika. A je tisíc způsobů, jak se k vám (pokud má) ta infekce dostane. Můžete být dokonce odděleni, a stejně nakonec - nemusí to být úspěšné.
DOTAZ: Popisujete svůj stav. Něco z nohou do celého těla a hlavy. Lékaři nepřišli... Bývá mi špatně, kosti, pálí hlava. Hodně mi jdou sliny - a to nesmím polykat, že to jsou toxiny? ODPOVĚĎ TP: No, je možné vyslovit svým vědomím prosbu za ně. Je možné, aby člověk jako já působil na druhé, ale má to svá pravidla. Nikdy nesmím přesáhnout osud a Boží vůli, jakkoliv je to bolestné. V tom okamžiku bych své dary postavil proti Bohu. A to, jestli tento nástroj je nebo není použit, není jeho rozhodnutí, ale je součást toho osudu. I do jaké míry lze pomoci. Platí to i pro medicínu mimochodem. Někdy se léčí par excellence a jindy stejná diagnóza moc nezabírá. A je v tom přesně i toto, mimo jiného - vedle biochemie a všech těch ostatních částí. Všechno na světě je mnohem složitější než jen na první dobrou, jak se říká. Ty vlivy se prolínají a poznat alespoň část z nich, je velký úkol. Mnohdy najdeme nějakou reálii, nějaký zákon, nějaké dění, a máme tendenci, toto poznání pak prohlásit za celý pohled. To je vždycky omyl. Takže, opatrně s tím chtěním. Protože například kdyby to bylo tak, že se podíváte na mé závěrečné rozloučení a pak se pokusíte udělat totéž ke členům rodiny, nepomůžete ani jim, ani sobě. Bude to destruktivní. Nesmíte to nikdy dělat. Jim nepomůžete, někdy dokonce uškodíte - záleží na vzájemném poměru jasu nebo jak to nazvat. A sebe oslabíte, často trvale, protože ten akt toho propojování se nezruší, když přestanete. On má tendenci trvat stále. A když to uděláte takto v malém, tak je to slabší, ale kdybyste to chtěli dělat častěji, nakonec najdete svoji hranici. A ta hranice většinou končí potom nemocí a i smrtí. Teď opět nedávno jsem viděl příběh v okolí, kdy člověk, který k tomu nebyl, se rozhodl, že k tomu bude. Vzápětí ochrnul. Asi to byl dobrý člověk, že ho to tak hned zastavilo. Byl jsem přítomen, když Zezulkovi volal zoufalý člověk o pomoc. Snažil se léčit, měl tam prvního pacienta s nádorem, tak se rozhodl, že na něj zapůsobí. Tam to bylo taky ochrnutí, ale jen jedné ruky. Tak volal Zezulkovi, aby pro něj udělal co je možné. Aby na něj zapůsobil a aby ten stav změnil. No, tak se stalo. Máte na všechny, nejenom na členy rodiny, myslet bez negace, v dobrém. Chcete-li něco posunout, máte se spíše obracet k dárci, než k sobě. Na to jsme ještě moc malí. Poproste tedy. Cokoliv - vesmír, Boha, Podstatu, jak to nazvete, je úplně jedno. Ale poproste "je-li to možné" (to je důležité), aby tomu člověku se ulevilo. Když je to hodně silné, tak to obrazně řečeno zatřepe s celým vesmírem. Lidské vědomí má obrovskou sílu. A vědomí těch, kteří jdou s vámi, s vámi rezonuje. Vy nejste sami, jste součástí celkového fenoménu života. A ten nekončí tady za těmahlestěma dveřma - je univerzální. No a tak až se trošku zbavíme své egoistické závislosti současné doby a přestaneme taky šílet ve smyslu objímačů a začneme být reální, tak možná objevíme další podobu kultury, vědy, poznání, která nám otevře zase netušený pohled na svět, realitu - k našemu prospěchu. Pak si možná budeme o něco méně škodit. Takže, pomoci můžete, ale spíše tak, jak jsem řekl.
DOTAZ: Prosil bych vysvětlit, v čem je následující příměr chybný. (TP: Uvidíme.) Sedím v kuchyni, mám otevřené oči. Promítačka s názvem mozek mi vykresluje stůl, židle, lednici, váleček na nudle, a tak dále. Když oči zavřu, rozhostí se před očima nic. Ale v tom nic jsou pořád obsaženy všechny ty věci. Je tohle moje nějaké bdělé kuchyňské nic jakýmsi předvojem toho velkého nic? Musel bych se k dosažení toho velkého nic ještě praštit do hlavy? Třeba tím válečkem na nudle a ztratit vědomí? ODPOVĚĎ TP: Nemusel. Až přijde čas, tak nebudete muset ničit své vnější vědomí, a bude přecházet zcela svobodně a volně do toho vědomí druhého. To, co se vám děje, může být projev toho, čemu se říká vizualizace. Čili, Vy si vlastně myšlenkově navodíte... Zvyknul jste si na to. Zavřete oči a Vy se na to koncentrujete. Vy se k tomu ladíte, že to tam je, a tak to vidíte. Tak zkusme to teďka všichni. Zavírám oči a pořád vidím toho Pfeiffera tamhle v tý obrazovce, hrůza. No, ale pokud by to šlo dál, tak samozřejmě se může stát, že uvidíte lecos. I to, co zrovna nebylo před Vámi. Ale to zase je povídání na dlouhou trať. Člověk má naprosto úžasné dary, naprosto. Jeho vědomí může dosáhnout do neuvěřitelných oblastí. A to i ve vědě, přátelé. To je na tom to nejhorší, že se to nepoužívá, tedy masově. Ono se to používá, ale jen u těch, kteří tuto oblast našli. Není to jenom intuice v tom smyslu, že přichází něco z vnitřku vašeho vědomí. Jsou to i stavy, které přicházejí z vnější - tedy poznání, vidění, nebo i jiné věci. Lidská bytost je neuvěřitelná, protože je jen z poloviny hmotná a z poloviny duch. A ta duchovní část umožňuje v této chvíli pro nás neuvěřitelné věci - protože my jsme je nepěstovali. Kdybyste neměli techniku, tak jsou pro vás taky neuvěřitelné technické vynálezy. Ale vy máte techniku, tak ji vnímáte jako samozřejmou. Ale naopak vás udivuje to z té druhé roviny. Správně to mělo být vyváženě - tedy technika, i ta část duchovní. No tak je, jak je. Ale je to radost. To vám chci říct, že je to mimo jiné i obrovská radost z té komplexnosti toho prostoročasu a duchovní části. A to nejste někým, kým byste si chtěl jaksi takhle činit dobře a nějak se nasouvat do nějakých "-ismů", to ne. Prosím? Následuje dotaz z publika - pro špatnou slyšitelnost redakčně upraveno.
DOTAZ: Byla někdy v našem lidském stupni kultura, kde tolik nevyčnívaly nad běžný rámec výjimečné osobnosti jako Tesla, Einstein, Goethe? Kdy to třeba bylo poloviční nebo třetinové? Zažili jsme vůbec stav, kdy to nebylo výjimečné? ODPOVĚĎ TP: Vy se ptáte v době konce Kalijugy. Máte svoji zkušenost a ta nastavuje Vaši otázku. Ve skutečnosti se nacházíte v naprosté výjimce nejhoršího poklesu, jakého se kdy kultura dopustila. To znamená, že tady byly kultury vysoce rozvinuté, které měly mnohonásobně dokonalejší vědu, ale i umění. Ale i ony podlehly zákonu života - zrod, rozvoj, stárnutí, konec. Po těch nejstarších už nenaleznete skoro žádné zbytky. Ale přesto vzácně ano. I v našem dohledném čase (což je 24 tisíc let a takto) byly doby, kdy se na Zemi v podstatě neválčilo, kdy lidi byli k sobě a k přírodě a ke všem jakoby partneři. To sobectví vás odtlačuje. Když něco nemáte ve svém srdci, tak to můžete udělat, co chcete. Vás to nezajímá. A v té době to bylo úplně jinak. Dosáhli dokonce lepších technických výsledků než my, podstatně lepších. A pak to všechno upadlo v zapomnění. Jen v některých koutech světa (a proto také jsem jezdil do té Indie) se ty vědomosti pod povrchem, tajně, v hloubce, zachovaly. Alespoň některé. Čili, tam jsou stopy, které jsou delší než 20, 30 tisíc let - speciálně v té Indii. Písmo 20 tisíc let tak zhruba, plus mínus. Jaksi nejranější písemné... A to přesto, že i Indie procházela obrovskými zvraty jak tedy zemskými (zemětřesnými, jinými), ale hlavně taky nájezdy. A tak vlastně často z těch původních chrámů vidíme části na zemi. Šlapeme po zbytcích archetypálního písma a jen vzácně vidíme stély, které se zachovaly. Všechno bylo rozmláceno. Ale je to tam. Čili ano, tomu období se říká vždy v Platónském roku "zlatý věk". Začínáme právě jaro toho zlatého věku, pak přijde léto - vrchol, a pak se rozhodne, kam jsme to dotáhli. Buď udržíme moudrost do podzimu a zimy (což je nejsilnější doba), anebo se jí necháme zcela manipulovat a půjde to všechno do zmaru. Není to poprvé, co tu byl zmar. Vzpomeňte na všechny ty Gilgameše, potopy, a další. To jsou přesné popisy toho, co se stalo. Tady skutečně byla potopa, tady skutečně došlo k zániku Sodomy a Gomory a všem těm biblickým událostem. Dneska už máme i archeologické nálezy, které to potvrzují. A to se vší jistotou. A kdo má o to zájem, tak si ty zdroje najde. Čili, před námi zaniklo mnoho kultur z nějakých podobných příčin. No, Babylonská věž, co vám to říká? Nebo ještě předtím Lemurie, ještě předtím kultura opičích lidí. No, my to měli strašně jednoduchý - naše věda nám řekla, jak to bylo. No, 30 tisíc let zpátky mamuti, přeslička, kotel, hotovo. Věda je někdy úžasná. V žaludku mamutů je tropická strava. A všichni zmrzli - naráz. Kdyby nezmrzli naráz, tak si z toho mamuta neuděláte řízek, rozumíte? Už za tejden je zkaženej takovej mamut. To je ta logika, víte? Čili, něco je špatně ve státě dánském. Teď konečně začínáte objevovat, že na severním pólu byl kvetoucí ráj. Zezulka vám to řekl v roce 50. Později pochopíte, že Sahara byl v jisté fázi vývoje právě pól. A další, a další věci. No, ale to je jedno. Takže, když se praštíte, tak to nepomůže, nedělejte to. A v pokoře žijte a nechte to na těch vyšších. Až přijde čas, tak se vám něco přihodí. A třeba to změní zase o kousek váš pohled na život. Kolik máme? Už jenom chvíli. Jednou z pěkných vlastností člověka je, že to, co sám nikdy nedosáhl, neudělal, nepoznal, velmi rád komentuje a vyjadřuje se k tomu.
DOTAZ: Věříte, že nepořádek ovlivňuje naši psychiku, náladu, zdraví? Někdo zas tvrdí, že nepořádek rozvíjí kreativitu. ODPOVĚĎ TP: Ano, to je ta známá věta, že pořádek je pro..., a inteligent zvládne i to druhé. No, tak většinou to provozujeme všichni tyto výzkumy, co říkáte, jak jste na tom? Minimálně v určitých částech, jako jsou komody s prádlem nebo tak. Ale to jsou ti nejpořádnější. A pak jsou tu ještě daleko horší případy. Někdo dokonce tvrdil, že když muž rozhazuje po bytě ty ponožky a slipy a všechno to ostatní, tak že si vlastně značkuje prostor, že to je naprosto přirozené, a že tím vyjadřuje, že to je jeho jeskyně, a že tam teda patří. Važte si toho. No ano, vyžaduje určité úsilí, se s nepořádkem vyrovnávat. Znám to z vlastní zkušenosti. A dalo by se říci, že každá část světa se pokouší nás dostat. A tak i ta hmota má tendenci se kupit, a vrstvit, a ztrácet, a tak dále. A zkouší nás, protože my už dávno zapomeneme, nebo nevíme, nebo je to různě jinak. My tu hmotu prostě hledáme, a ona se nám ztratila, a tak dále. Někdy dokonce nám v téhle oblasti pomáhají i nevtělení. Jev materializace a dematerializace existuje přátelé, zcela existuje. Tak se vám může stát lecos. Když jsme začínali tisknout Zezulku vepředu na tiskových strojích v předním domě dole, tak jsem opravoval tiskařský stroj. A tady jsem si dost jistý. Já jsem vám položil ty kleště na stůl vedle toho stroje. Zaboha tam nebyly. A když jsem udělal svoje půlhodinové kolečko, tak jsem se podíval na ten stůl a ty kleště tam ležely. No, někdo si ze mě udělal legraci. A jsem si naprosto jist. Netrpím halucinacemi (sluchovými, zrakovými), nikdy nic takového jsem neměl. Takže jsem měl naprosto přesné vnímání, i když musím přiznat, že stejně jako mnozí z vás - jak přibývá věku, tak už to není absolutní sluch i absolutní zrak, který jsem měl. Když mě zkoumali na zrak, to bylo pro ta letadla, tak jsem měl absolutní zrak - zcela absolutní. No, vidíte, a dneska jsem někdy rád, že přečtu váš dotaz. Tak, a to je všechno. Tak, přátelé, přichází čas se rozloučit. A tak jako vždy, s prosbou po Boží pomoci tak učiním. No, a to by bylo všechno. Děkuji. Děkuji za vaše dotazy. |
