 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 6. 3. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Obsah:15:11 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 15:48 – Problém s odebráním příspěvku na Facebooku při sdílení večerního působení T. Pfeiffera. 18:27 – Poděkování za biotronickou léčbu. 18:56 – Lze vyléčit zánět zubu pomocí působení ve 20:00 hodin? Též o účincích homeopatie. 21:55 – Vegetariánka žádá o radu při anémii – nedostatku železa. 26:18 – Co byste radil při cystě na vaječníku (filipínská operace byla neúspěšná)? 1:10:07 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Témata: alergie, chemoterapie, rakovina, vegetariánství Přepis videa:Vítám vás přátelé u naší přednášky duchovní univerzity nultého stupně. Máme samé zdravotní podněty. Je jich mnoho. No nic, tak začneme. Ještě jednou vás vítám. Budu předkládat své názory, které budou sloužit jen a jen k vašemu námětu, k přemýšlení.
DOTAZ: Dobrý den pane Pfeiffer. Facebook vás začal banovat. Když sdílím Vaše večerní působení, aby se mohlo přiladit co nejvíc lidí, tak tam naposledy vydrželo asi minutu. Pak byl příspěvek odebrán. Stěžovat si mohu takhle na lampárně. Co myslíte, že Facebooku na Vás vadí? I když asi hloupá otázka. Tam vadí pravda obecně, a léčení obzvlášť. ODPOVĚĎ TP: No, budu to zjišťovat. A myslím si, že to bude na stížnost. Protože tato cenzura je pomaličku stejně hodnotná, jako cenzura - pokud je to pravda - jako cenzura za minulého režimu. Tak vám nevím, co bych k tomu měl říct. Musím si to ověřit, abych tady nekázal vodu, ale na druhou stranu už máme zkušenosti jiné, kdy jsou vypínány příspěvky, které jsou zcela řádné. Jedná se organizace, jiné, a není to poprvé, co jsme se s něčím takovým setkali. Tedy například uzavření účtu, zrušení účtu, a jinak. Řekl bych, že tyto věci dělá robot. Že na to mají příslušná - tedy vybraná - klíčová slova, která pokud se v nějakém příspěvku objeví, vedou automaticky k ukončení tohoto příspěvku. Samozřejmě pod praporem boje proti terorismu nebo čemukoliv jinému. Na druhou stranu si myslím, že žádný robot nemůže nahradit lidskou úvahu. No, tak nevím. Ale možná, že je to ještě jinak. Kdo ví, protože působení se nedává do archivu, takže nejde sdílet. Takže pokud by lidé chtěli to působení vidět, tak musí počkat na těch 20:00, kdy je to naživo, a to je také možnost. Ale vy píšete, že sdílíte večerní působení s co nejvíce lidmi, ale že je toto sdílení smazáno. Tak nic, musíme to zjistit, jak se věci mají.
DOTAZ: Děkuji za působení na pana B. Cítí se líp, ale stouplo CRP - nález je stále. Věřím, že ... ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji za zprávu, ano, ano, ano. I já doufám.
DOTAZ: Lze vyléčit zánět zubů pomocí působení ve 20:00 hodin? ODPOVĚĎ TP: Velmi obtížně. Většina zánětů zubů má svůj původ bakteriální, a to leží mimo okruh jakéhokoliv působení duchovního, většinou. A tak bych řekl, že tady je na místě zřejmě ošetření zubu. Nebo, není-li možné, tak minimálně tedy lékařem předepsaná antibiotika. A samozřejmě preferovat to ošetření - v každém případě. Takže silou vůle či vírou? No víte, na světě je možné vše. Stalo se cokoliv, ale ne vždy bych spoléhal na to, že zrovna v mém případě, a v této době a vteřině, je tato cesta připravená. Mnohem jednodušší je navštívit zubního lékaře, protože ten je příslušný. Jedná se o hmotné onemocnění, a tedy je třeba, aby to místo bylo sanováno. Jistě, že to souvisí i s imunitním systémem a se vším ostatním. Ale máme-li tady ložiska, která jsou již rozběhnuta, tak je to docela problém. Sám vzpomínám, jak jsem ve vysokých horách řešil podobnou situaci, která šla až do širšího zánětu a bylo to velmi bolestivé. Tenkrát jsem poprvé v životě zjistil, jestli homeopatika fungují, nebo ne. A to zvláště proto, že jsem od přírody Tomáš. Zítra prý mám tedy nějaký Tomášovský den. A jako správný Tomáš jsem vždy byl skeptikem. No ale když už to bolelo moc a nebylo pomoci, no tak jsem zkusil vzít dávku homeopatik. Světe div se, za nějakých já nevím 20 možná více minut, najednou ta bolest, která byla velmi zřetelná a jasná a čitelná, se zmírnila. A to dost významně. Vydrželo to další nějakou dobu, nějakou hodinu, dvě, tři. No, tak mohla to být náhoda. Tak jsem to zopakoval, a ono to skutečně znovu nastalo. Ale tohleto je pro ty výjmečně situace. Zub může způsobit i další hlubší vážnější poškození organismu, a to i na orgánové úrovni. Dokonce ve výjimečných případech může poškodit váš život. A tak záleží taky na tom, kde ten zub je, jestli v horní části, ve spodní části, a tak dále. No, takže rozhodně bych radil toho zubního lékaře.
DOTAZ: Byla jsem na rozboru krve. 20 let vegetarián. Jím kopce zeleniny, železo mám lehce přes dva. Budu ráda za jakýkoliv tip kromě syntetických léků. Nechci je zavrhnout, jen abych je nechala až jako poslední možnost. ODPOVĚĎ TP: V těchto případech mám poměrně letité zkušenosti. Naše Duchovní univerzita Bytí má mnoho stovek členů, a část z nich jsou všichni vegetariáni. A zjistilo se toto - ten kdo měl železo vyhovující, ho má i poté, co je vegetarián. Ten, kdo měl nedostatek v této oblasti, ho má i poté. Takže nejčastěji to bývá porucha získávání železa z potravy. A vůbec to není o množství železa, které je v potravě, jen, jak se mnozí domnívají. No, takže bude třeba přemýšlet, co dál. No tak jsou zde tabulky, viďte, výživové tabulky. Ty vám udají, v které potravině toho železa je o trochu víc. Víte, na druhou stranu, jsou případy, kdy někdo, ač je vegetarián třeba jako já těch 30 možná 40 let, pokud je zdráv, tak má železo - a teď nevím 12 nebo 14. Což je poměrně slušná hodnota, řekl bych. A to přesto, že jsem se nedotkl jakéhokoliv masného výrobku desítky let. Čili ono to není tak docela jen o tom složení stravy. Na druhou stranu, i v naší univerzitě jsou lidé, kteří se pohybují někde na hranici anémie. Ale když jsem zkoumal tuto oblast, bylo to nejčastěji tak, že byli anemicii před tím, než se stali vegetariány. Čili, tady by se měla léčit schopnost přijímat železo. Souvisí to také se střevním obsahem. To znamená, jak je toto železo v tom trávicím traktu dále zpracováno, jestli dvoj, troj-mocná varianta, a tak dále. Paradoxem je třeba to, že mnoho masojedlíků, kteří přijímají teoreticky větší množství železa se zbytkovou krví - a tak dále - v tkáních pojídaných masných produktů, má také anémii. Není to výjimečné. Dokonce by se dalo říci, že anémie je, řekl bych, na mírném postupu. Takže jakou radu? No tak to, co můžete bez těch léků, je tedy užití látek, které mají větší obsah. Zamyslet se nad ostatní skladbou potravy, tak aby to železo nebylo zbytečně vyvázáno jinak, než by mělo, a v nouzi pravděpodobně nezbývá, než tu železo substituovat lékem podle doporučení lékaře. Já vím, jsou s tím někdy problémy. Počínaje maltoferrochinem (což byl ještě velmi, velmi jaksi, přijímaný léčebný prostředek, neb to bylo víno železité), až přes ty nejrůznější babské rady (zapíchané hřebíky v jabcích), až potom k těm řekněme sofistikovaným lékům, kde to železo bylo dodáváno v tabletách, a tak dále. Někdy tyto dávky způsobovaly i žaludeční nevolnosti a tak dále. A to všechno vám poradí spíše lékař, než já. Takže, je-li to porucha resorpce železa, tak je to obtížné řešit řekněme běžnými prostředky, protože tuto poruchu vlastně v těch standardních způsobech neumíme léčit. Pokud se týká biotroniky, no nevím, ale občas přece jen k nějakému vzestupu došlo.
DOTAZ: Cysta na vaječníku, neúspěšná filipínská operace jestli dobře chápu, a co bych radil? ODPOVĚĎ TP: No, to je zase spíše hmotná potíž, kterou máte. A tyto věci náleží - samozřejmě po té chirurgické stránce - medicíně. Pak také z části se dá zasahovat do důvodů proč cysty vznikají, a je to věc velmi, velmi pozoruhodně vrtošivá. Jednak se cysty mohou svým způsobem sami změnit, ale zas tak časté to nemusí bý. A pak je to případ od případu. Můžeme potom třeba pozorovat, že někdy cysta opravdu objektivně zmizí, jindy se zmenší. Platí to i pro myomy a podobné problémy. Čili těžko říct, co víc. Já vím, že byste rádi slyšeli nějakou pěknou konkrétní radu. Udělejte to, nebo to, ono to zmizí do 14 dnů. Bohužel, takhle to v těchto případech funguje jen málokdy. Jsou zde jistě i názory vedlejších oborů. Ať už historických, které tady působí, nejrůznějších systémů dalších - a ty nemohu posoudit. Čili, pokud se mám vyjádřit já, je to vždy očekávání a čekání na výsledek. Ten platí. Ten je důležitý.
DOTAZ: Histaminová intolerance ve střevě. Potravinová a léková nesnášenlivost. Je to problém s enzymem diaminooxidáza. Můžete mi prosím vysvětlit příčinu? ODPOVĚĎ TP: Za normálních okolností jsou naše biochemické procesy, vitálně silové procesy a všechny ostatní procesy řídící, vyváženy do řekněme středního optima. Velmi často v podobných případech pozorujeme vlastně vrozenou, nebo získanou změnu, která může v některých případech vzniknout senzibilizací, jindy je vtisknuta do imunitního systému jako již vlastně hotová chyba. Těchto intolerancí v poslední době - nejenom této, ale i těch ostatních - zdá se přibývá. Domnívám se, že to může souviset i se změnou kvality potravin, které dostáváme na svůj stůl, protože zásahy do potraviny - jako takové, při jejím pěstování - jsou za posledních 50 a více let nebývalé. Má to velké důsledky. Když se podíváme třeba na lepek, tak tyto odrůdy jsou jiné, než bývaly. Když se podíváme například na ovoce, jablka a všechny jiné komodity, které nám chutnají, tak pokud máme paměť, tak víme, že je tu také mnoho nového. A to už nemluvím o rajských jablíčkách, která můžete porcovat klidně tupou sekerou. Na rozdíl od dob, kdy se rajské jablíčko chovalo jako huspenina, a když jste se na něj křivě podívali, tak jste neměli jablíčko, ale flekanec. Takže i tady je jedna část. Jsou tu i další prvky. Je tu mnoho podnětů, které dráždí náš nervový systém. Silový systém, který potom získává vlastně chybnou funkci. Už vůbec nemluvím o intoxikaci, což jistě není váš případ. Ale i mírná intoxikace alkoholem způsobuje drobné anomálie, a později i poruchy ve fungování žláz s vnitřní sekrecí a s biochemismem obecně. Mění se tam řekněme jak sodíkové hodnoty, a tak dále, a tak dále. To už v těch vyšších stádiích. Čili tady bych vlastně řekl, že máme pro tyto případy poměrně krásný výraz. Ono se jim říká vzletně - a to je vlastně velký protimluv - civilizační choroby. Protože civilizace byla odjakživa spojována s něčím dobrým, s něčím prospěšným, s něčím moderním. Moderní - to je krásné slovo - moderní. V některé dobách byly nemoderní interziemi vykládané sekretáře, protože byly moderní dřevotřískové rovné desky s pochybnými panty a držátky. A tak se ty původní nemoderní sekretáře rozštípaly sekerou. Rozumíte? Čili ono je otázka, co to je moderní, a co to je nemoderní. No, zdá se, že se blíží doba, kdy bude opět moderní jíst normální stravu a žít normálním životem. Teď to trošku zkoušíte - já odbočím. To, co zažíváte právě nyní, je návrat k tomu, jak žili předchozí generace. Všechna ta usnadnění vašeho pohybu, informací, společenské komunikace, a tak dále, jsou jsou poněkud ztíženy. Dnes je to pomalu tak, jako kdybyste bydleli na odlehlém zámku na vřesovištích, kde to máte k sousedovi dalších 50 km, a tak dále. Čili zásada je, aby samozřejmě vykonala medicína vše to, co vykonat má. V některých případech ale je choroba v základu neléčitelná, a tak musíme vlastně v zájmu zmenšení obtíží ten proces řešit i vhodnými dietami, či jinak, protože je tu mnohdy velmi dobrý důvod, abychom to činili. U alergických reakcí obecně mě vždycky hrozí i jaksi zhoršení situace, rozšíření na širší spektrum alergenů, a tak si nemyslete, že jako ti hrdinové prostě máte reakci na nějakou látku, tak si jí o to víc vezmete, abyste dokázali, že to zvládnete. No někdy ano, někdy ne. Čili v medicíně je to tak, že lékař hledá nejlepší texturu léků, nejlepší kombinaci, a sleduje pacienta, jak se obraz nemoci vyvíjí. To je věda. V ostatních oborech to může být i jinak. Tam je to možná stejně těžké jako u té medicíny. Když vám lékař dá lék, a vám se udělá dobře, tak velmi rychle zapomenete, že ten čas té úlevy souvisí s podáním toho léku časově, že tam je zřejmě nějaká souvislost. No, na zdraví se zvyká poměrně snadno, viďte. A tak je to i u jiných léčeb, které mohou mírnit více či méně, nebo dokonce napravovat, mnohé vaše bolesti, ale pak jen nezapomenout, čím to bylo. Mnohdy pozorujeme v praxi, že máte třeba člověka, který je ošetřen. Jeho stav se zlepší, ale on dál absolutně nevnímá, že to má souvislost, a koná mnoho jiných akcí, které mnohdy můžou vést i k podstatnému zhoršení, ba nemožnosti pokračovat, ale on to nechápe. No chudáci lékaři.
DOTAZ: Tak jdeme dál. Tedy se ptáte - několik alergií, množství intolerancí a atopický ekzém. Těžké stavy podráždění a nervozity, škrábe kůži. Od jejího narození jsem nespala. Asi tak na hodinu, dvě, se v noci uklidní, zřejmě spí. Chce stále kojit. Držím s ní dietu, asi 10 potravin netoleruje, ovoce ani škroby, mimo rýže. Umělá mléka netoleruje, pšenici, rýži, zeleninu. Ze zeleniny jen pár, a maso, které jsem nikdy nejedla, nyní musím jíst denně. Dcerka už odmítá jíst, protože ví, že jí bude zle z potravin, a z těch deseti co relativně toleruje už nechce jíst stále dokola. Je to psychicky i fyzicky náročné. ODPOVĚĎ TP: Čím více budete mít ve stopě rodu podobné potíže, tedy alergie či podobně, tím více lze soudit na to, že ten případ je spojen genetikou. To bývají ty nejtěžší případy. Jsou tu potom body, které často přinášejí také naději. Je to puberta, někdy porod. Ale to oběma směry. Někdy zhoršení, někdy zlepšení. Jsou to přelomová období, která působí v těle veliké změny. Jsou tu i další aspekty. V takovýchto případech se jedná velmi často o osudové začlenění. Bývá to tedy tak, že důvodem této nemocnosti nejsou jenom geny, ale také osud. Osud všech. Proto se jako mnozí jiní, má člověk v takových chvílích obracet směrem vzhůru. A prosit o pomoc, je-li to možné. Neurčovat, ale prosit. Jsou tu i slova naděje. Nakonec, mnozí z vás i v tomto mají zkušenost. Bývají stavy ještě horší. Sám jsem měl možnost zažívat stavy spastické bronchitidy. A to je stav, který může vést k lavinovitému, rychlému zhoršení, až do velmi, velmi, velmi vážných stavů. A tak dále. Je to někdy i obtížné řešitelné. Na trhu je několik prostředků, které mají působit na alergické reakce. Od těch přírodních, až po ty tvrdě protizánětlivé, ale často s velkými následky. Toto je věc medicíny. Do toho nikdo jiný nemá co mluvit. V jiných oborech se staráme o tedy posílení zejména dvou orgánů. V první řadě jsou to játra, v druhé ledviny. A pak teprve bývá naším zájmem vlastní, třeba kožní projev. Jsou to často procesy na jazýčku vah. Je to těžký souboj s nemocí. V některých případech velmi. Vzpomínám na své jedny z prvních pacientů. Byly to sestry, maminka byla zdravotní sestra. A tam byla zajímavá jedna věc, byla tam těžká porucha imunitního systému, právě ty zmíněné kožní projevy, rozsáhlé. A byla to dvojčata. No a tam bylo zvláštní, že jedno dvojče bylo vyvedeno, a druhé už tolik ne. Už je to mnoho let, dnes už to budou dospělé ženy, pravděpodobně již matky, nebo středního věku, vyššího středního věku. Je to už moc, moc let. A tady vidíte, že ten genetický základ se vlastně může u jednoho projevit, u druhého nikoliv, nebo v nějaké míře. Jsou to všechno strázně, které na nás ten osud naloží. Ti, kteří jsou zdrávi, vlastně ani nechápou, jak to může být v životě. Každá z těch samozřejmých věcí - jak může být těžká. Čili v těch jiných oborech je to stejně jako v té medicíně. Každý alergolog čeká na odezvu na lék, a zkouší, a podle toho řídí tu léčbu. V jiných oborech je to podobné.
DOTAZ: Chtěli bychom Vás poprosit, zda byste si nemohl buď zesílit mikrofon, či hovořit přímo nad ním. Snažíme se nevynechat ani jednu Vaší online přednášku, ale je to velmi náročné pro sluch. Sedíme těsně u zdroje zvuku, všude kolem máme ticho, ovšem slyšet je Vás zřetelně pouze, když se opřete o lokty a nakloníte se nad mikrofon, což činíte při přednášce velmi zřídka. Děkujeme a tak dále. ODPOVĚĎ TP: Já děkuji. Já jsem to zjišťoval, a zatím mi z toho vyšlo to, že všichni ostatní slyší ty promluvy normálně nahlas, bez problémů. A tak kdo ví, možná, že je chyba v technickém zařízení. Nevím, nechápu, protože všude jinde je to v pořádku. A tak nevím, co bych k tomu řekl více. Těší mě, že Vás ty přednášky zajímají, a o to víc mě mrzí, že to k nim máte takhle těžké. Možná, že by bylo dobré si koupit - je to pár korun - přídavné reproduktory, které zastrčíte do sluchátkového výstupu, a tam zesílit ten zvuk ještě více. Možná, že v počítačích najdete hned dva "hýbáky", kterými můžete nastavit hlasitost. Jeden je dole na liště, to je ten standardní, a pak, když budete pátrat, najdete ještě jeden. Tak kdo ví.
DOTAZ: Tohle není dotaz pro mne. Chcete se zeptat na možnosti délky chemoterapie pro prevenci po odstranění nádoru prsu, kde by prý mohly zůstat mikročástečky. "Zdá se mi 8x chemoterapie po třech hodinách, když nic nezasahuje do zdravé tkáně, neadekvátní. Bohužel jsem se musela setkat s nepříjemným, arogantním lékařem, který mi nic nevysvětlil, a proto momentálně nedůvěřuji. Snažím se však vždy odpustit, což je pro mé dobro." ODPOVĚĎ TP: Ano, to je, to Vám chválím. Musíte pochopit toho člověka, v jaké je situaci, v jakém tlaku, a onkologové jsou ve velkém tlaku. A navíc je ten tlak zesílen tím, že každý pacient onkologa je vlastně ve stresovém stavu, protože každý pacient onkologa přemýšlí, jestli náhodou jeho život není vážně ohrožen, a tak se snaží dvojnásobnou silou. Když máte nějakou banálnější nemoc, no tak to přejdete, ale když máte nádor, tak někteří zvláště aktivní lidé dokáží vlastně vytvářet pro toho onkologa, myslím si, poměrně také velký stres. DOTAZ: No nevím, zda se dobře stravuji, když při chemoterapii doporučují jako bílkovinu maso a maso. Ráda sleduji na videozáznamech možnosti kvantové léčby, která mě uklidňuje, navíc beru další přírodní léky, po kterých se cítím velmi dobře. Snažím se jíst hodně ovoce, zeleninu, ořechy, občas rybu, bílkoviny, luštěniny, vejce, lněný olej a tak dále. Nevím, zda tomu lékaři nejde hlavně o byznys? ODPOVĚĎ TP: No nevím, to by musel být soukromý lékař. Já myslím, že to může být lékař standardní onkologie, a nelze vyloučit, že může být také vyhořelý. Protože jen málo lidí vydrží jaksi, a lékařů zvlášť, kteří vlastně jsou zaměřeni na to, aby pomáhali člověku. To bývá hlavní motiv u mnoha lidí, kteří jdou na medicínu - jistěže ne u všech. Ale na druhou stranu potom - dívat se, jak vám umírají pacienti, a často v nemalém počtu, to bude asi velmi těžké. Představte si, že něco děláte, a teď ten smysl vaší práce se ne vždy podaří naplnit. To je stresující. No, takže co se týká té délky, ano, po operacích se zjistilo, že vzniká větší riziko tedy rozsevu buněk nádoru, nebo recidivy. A proto medicína hledá způsob, kterým by toto riziko zmenšila. A proto se po operacích užívají různé formy chemoterapií nebo i jiných zásahů. Někdy se dokonce umísťuje chemoterapie přímo do těla pacienta, aby v tom místě kde nádor vzniknul, působila. Jindy se bere injekční formou, a tak dále, a tak dále. Tu dobu nejsem schopen posoudit. Toto je skutečně z hlediska odbornosti jen pro toho, kdo chemoterapii používá, kdo je sní seznámen a má dostatečné vědomosti. Chemoterapie je nesmírně nebezpečná léčba, a tak musí být tady obzvlášť velká pozornost. Ten lékař tedy ze statistiky ví, jak dlouhá kůra té chemoterapie je z jeho pohledu dostatečná, pro - tedy v jeho časovém úseku - snížení těch recidiv. Je třeba si uvědomit, že je zde celá řada samozřejmě ale. Medicína za vyléčení považovala kdysi tříleté přežití. Jestli jste tři roky přežili od zásahu, tak jste byli vyléčeni. Později to bylo pět let. Nevím, kolik je to dnes. Ale to není důležité. Za další - různé druhy nádorů jsou vnímány jako zcela samostatné jednotky. Čili když máte nádor jater, a vy žijete, a dál se nic neobjeví, tak jste vyléčeni přesto, že jste vzápětí dostali třeba nádor plic. No a další a další věci, které zkreslují statistiku. Ale to také není důležité. Čili z hlediska lékaře, ale v této chvíli při absenci jakékoliv jiné možnosti, je ta chemoterapie vlastně jistá pojistka. Co se děje. Když říznete do tkáně nádoru a do jeho okolí, tak podráždíte nejenom buňky toho nádoru samotného, který když se podaří vyjmout celý, je napůl vyhráno, ale podráždíte i okolní zdravou tkáň. Nádorový proces velmi rád vnímá kyselost a podráždění, jakéhokoliv druhu, mechanické - třeba dělat masáže pacienta s nádorem je zločin. A tak dále. Ale i jakékoliv jiné dráždění. Opravdu jakékoliv - mechanické, tepelné, jakékoliv jiné. A ten řez, to je dráždění, takže proto se tam toto používá. Druhá nebezpečí jsou rozsevy buněk, protože buňky jsou hrozně mrňavé, a když tu tkáň tedy narušíte, a někdy jsou to i rozpadající se tkáně, které už sami od přírody jsou v defektním stavu, hrozí velmi, že se nějaká ta buňka může ať už lymfatickou cestou nebo krevní cestou rozšířit do dalších částí organismu. Z tohoto pohledu jsou vlastně vypracovány i statistiky toho, jakým způsobem a kam se ty buňky nejraději šíří - podle typu nádoru a lokalizace a velikosti a tak dále. No, takže tady, není-li nic jiného, je těžko co radit. Ten lékař, přestože je nerudný, ještě pořád může pracovat lege artis. To je otázka. Když tedy se podívám dozadu, tak se hodně změnilo. Dříve to bylo tak, že to byl poměrně velký nepoměr mezi postavením třeba lékaře a pacienta. Později se začalo vnímat, že to není úplně dobře, a tak lékaři začali svým pacientům věci mnohem více vysvětlovat. No a občas také ne, jako třeba v tom Vašem případě. Vemte si, že ten lékař je také přetížen. Má mnoho pacientů a mnoho papírů, které musí vyplňovat nejenom on, i jeho sestřičky, a tak dále. Takže to není vůbec jednoduchá situace. Ze všech pohledů - úspěšnosti léčby, pracovního zatížení a dalších. Pokud v některých případech máte pochyby, tak já osobně, je-li to možné, bych se obrátil na jeho erudovaného kolegu, a vyžádal vlastně další názor tak, abych byl v té věci více informován. Dnes lékaři milují internet, jak jsem zjistil, protože dnes každý pacient vygooglí vše. Je to na jednu stranu pomoc, na druhou stranu už ne tolik, protože představte si, že žádný internet nemůže nahradit oborovou zkušenost, ne zcela. A tak ještě pořád budou muset být tedy ty katedry, které vás budou připravovat na lékařský obor, nebo budou muset být univerzity Bytí a podobná zařízení duchovní, která vás budou připravovat na zase jiné dovednosti v rámci jiných oborů. V podstatě je to nesdělitelné zcela, úplně jen zčásti. Platí to i pro můj obor. Můj obor se nedá vyučovat pomocí příruček, to je nemožné. Tak proč to všechno říkám. Je to složitá balance. Na jedné straně může být chyba, na druhé straně důvěra - no těžko k řešení.
DOTAZ: Když někdo v blízkosti mého domu týrá, nevím jestli je již toto týrání, ale je na středně malém výběhu (asi jde o zvíře), a nechodí s ním na procházky (nejspíš pejsek). Dřív jsem s ním pravidelně chodila já, ale vyčerpávalo mě to. A nedělalo mi to psychicky dobře, vidět to, v jakém prostředí žije. Již s ním ven nechodím. Nesu za to částečnou odpovědnost, jelikož jsem přestala chodit ven s ním? Skoro vždy, když jdu ven, tak mě pozná, nebo cítí, i když mne nemůže vidět, a štěká. (Ano, je to pejsek.) Je mi to moc líto. Slyšela jsem, že i za věci, kterým přihlížíme a nezastavíme je, nezměníme je, jsme spolupachateli. Jak je tomu v tomto případě? ODPOVĚĎ TP: Jako vždycky se vás osud ptá, co můžete, na jedné straně, a co jste ochotni. A tam někde stojí ta pravda. Máte třeba těžké případy, opravdu těžké. Bude třeba - no, jak o tom mluvit, to se nedá dost dobře - prostě nějaké těžké povolání, hrozné prostředí, my jsme citliví, emoční, a kolem velmi okoralí a necitliví lidé. Co jsem radil tady - když odejdete, bude to horší o to, že už nebude nikdo, kdo by těm potřebným přinášel naději a světlo. A to světlo je velmi, velmi neokázalé. A tak i váš pejsek může od vás očekávat, pokud toho budete schopná, a pokud ne, tak se nedá nic dělat. Není to povinnost, ale je to volba. Je to volba možného. Můžeme-li něco nadlehčit, máme se o to pokusit. Ne vždy s úspěchem, vůbec ne. Ale máme se alespoň pokusit. Musíme zjistit také ve svém vnitřním prostoru, jak moc velká je nepohoda, nepohodlí, a jak moc je to případ zrovna pro nás. Takže ani já vám neporadím, budete muset mluvit se svým nitrem, a odpovědně, a tam je ta největší odpovědnost. Odpovědně celou věc posoudit. Je to velmi pružné. Někdy bylo chybou, tu věc neučinit, i když nám působí potíže. Jindy by bylo chybou tuto věc učinit, protože nám činí potíže. Čili je to o rovnováze. Ta psí léta jsou tak nějak kolem těch 14, co říkáte, 14 let. Patří sem i tahle úvaha - kolik zbývá tomu psovi života? Jak je starý k dnešku? DOTAZ: Nevím, jestli to, že když někdo nevodí svého psa vyvenčit, počítá se za týrání, takže asi by to s ochráncemi zvířat bylo k ničemu. Ale zas, že nemá přístup k čerstvé vodě, jen dešťové. ODPOVĚĎ TP: Já ten případ nedokážu posoudit, to bych nerad takto komentoval. Na to musí být jiní. To první co je, je zajištění bezprostředních životních potřeb, tedy vody a žrádla. Pak samozřejmě je to i podle druhu. Máte psy, kteří své páníčky táhnou jak valaši svůj vůz. A před nějakým časem jsem se díval na takového buldočka, který se tak zoufale bránil jakémukoliv pohybu, že pán tahal vší silou, a buldoček ryl do země a byl táhnut. No, měl asi svůj názor na ty procházky. Takže ani tady není jednotný pohled. Jsou psové, kteří se nejraději procházejí v posteli a v podobných prostředích. Je zajímavé, že právě tato sorta psů bývá často viděna v různých oblečcích. No dnes už je to docela pestré, je to móda, a tak dále. Zlo, které tu je, je někdy těžko pozorovat. To neštěstí člověka, který trpí těmi lidskými zraněními, takže se stává necitlivým, nevnímá jemnost života, je někdy hodně silné. Pak už jsou ti, kteří propadli zlu úplně. To znamená, že nejenom nedbají o ta zvířata, ale ničí je. Ne často, naštěstí, ale občas strašlivými způsoby. Jsou to neobyčejně těžké osudy pro zvíře, ale i pro toho člověka. Totéž co tvoří, bude muset sám snášet. A nic není náhodou. Je tu společenský status. Čím víc jsme lidští, tím víc společnost toto netoleruje. Tím víc se stará o všechny. Na jednu stranu je to někdy až pozoruhodné. My se učíme míti rádi zvířata, máme nejvíc psů snad v Evropě, a jiných zvířat, včetně krys, potkanů, hadů a jiných, kterých se ostatní velmi bojí. A na druhou stranu někdy nedbáme o potřeby člověka. Takže je to všechno po lidsku. Osudy lidí, kteří ztrácí vše. Stačí na to jen obyčejný rozvod a šikovný druh nebo družka. Jsou lidé, kterí jsou obětí jiných typů šikany, osudů životních, a tak dále. A tak tady vidíme tu pestrou šíři osudů, která tu je. A ti moudří si taky váží toho, co mají. Čili je na Vás zvážit, nakolik je možno tomuto zvířeti ulehčit život. Možná, že by bylo možno i pracovat s majitelem, ale ne přímo. Když budete někomu vypočítávat, kolikrát za ním byl za poslední měsíc, a tak dále, asi to jen zhorší situaci. Aby se chytil takzvaně za nos. Ale to není vůbec snadné, to chce velkého fištróna.
DOTAZ: Přeji hezký den, a co možná i pohodový. (TP: Děkuji, přeji vám všem.) Mám kamarádku, už jsme obě důchodkyně a mám dotaz. Ona ode mne ví, jak jste postupně před léty pomohl celé mojí rodině, nejvíce od rakoviny. Boženka byla před rokem na operaci, měla na krku bulku. No nejdříve jí to rozřízli, pak zjistili nádor, pak byla na ozařování. Spálili jí krk, tedy i hrtan, nemohla vůbec polykat. Už je to rok. Snažím se jí radit i jídlo, po telefonu, samozřejmě bezmasé. Je ale z vedlejší vsi. Jenže stále jí jde jídlo špatně. Ke všemu jí spálili i chuť. A jíst může jen rozmixované omáčky a polévky. To víte, moc radosti do života jí to nedá. Teď byla na prohlídce, byla vyplašená. Rozbolavěli jí to, no řekla jsem jí, co si o tom myslím. Snažím se jí psychicky podporovat, říkám jí, že hlavně potřebuje každý den působení a jiné věci, někdy to vyjde, jindy ne. Nevím, jak jí ještě poradit, pomoci. Spálené chuťové buňky se vrátí? ODPOVĚĎ TP: Já nejsem ten, který by radil byliny, nejsem bylinář. A co se týká toho řešení, nedokážu opět posoudit. Záleží na rozsahu, blízkosti právě k těm citlivým orgánům, a na způsobu užité tedy terapie. Zpravidla se září z více míst, tak aby průchod paprsku způsobil co nejméně škod, ale v cílovém terčíku byla věc zasažena co nejvíce. Jsou tu i moderní způsoby ozařování, kdy částice uvolní svoji energii až v cílovém prostoru, takže nepoškodí okolí, ale bohužel nejsou vždy zcela dostupné. Jsou zde i jiné metody, které se užívají. Někdy i velmi kuriózní. Například existuje postup, kdy do blízkosti nádoru se zavedou trubičky, v kterých jsou vzduchem vystřelovány vysoce reaktivní jehličky, které tam dolétnou, a zase se vrátí zpátky. A tak se dávkuje to místo ozařování více v místě, a jiné, a jiné. Čili toto je problém. Buňky, které jsou ozářeny (protože záření, jak všichni víme, jde proti životu, ničí buňky, na čemž je založena terapie rakoviny), tak ony ty buňky mají různý stupeň škody. Záleží na výpočtu, který udělá onkolog, na dávce, kterou předepíše. Pokud pozorujeme třeba osud těch buněk v delším čase, tak je možno vidět, že buňky někdy i po měsíci i více teprve docházejí ke své buněčné smrti. To znamená, že postradiační erytémy, to jsou taková ta zčervenání v místě ozáření, se někdy objeví i po delší době. Napřed nemusí být výrazné, a teprve později, po určité době, najednou se vám ten červený flek udělá. Platí to ale i vnitřně. Znamená to, že velmi vlastně osobně, protože i dokonce každý člověk má trochu jinou toleranci k těmto zářením, takže dochází vlastně k prolongovaným důsledkům toho záření. A já nedokážu tady odsud posoudit, jak moc bylo nutné a účelné, jaký to mělo důvod, působit na tuto lokální areu, a jak. Čili těžko odpovědět. Ty buňky, které byly přismrceny, zemřou, některé, některé se uzdraví. Takže zpravidla ten proces potom pokračuje tímto směrem. Buňky, které zemřou, jsou mrtvé - tělo se jich musí zbavit. A pak záleží na tom, jak daná tkáň je schopná té regenerace. To znamená, jak se zde v tom terénu mohou objevit nové buňky, které zastoupí ty mrtvé. A tady zase jaksi jen velmi těžko, těžko můžu hodnotit. I kdybych věděl konkrétně, která část buněčná byla zasažena nádorem, v jak velkém rozsahu, tak co se týče záření, tam opravdu nemohu být hodnověrným zdrojem. To, co může ta Vaše známá udělat, je samozřejmě zbavit se kancerogenů ve své stravě. To je velmi důležité zvláště tam, kde se nádor střetává s vlastní škodlivinou. Proto například za posledních 40 let, 50 let, se stávala léčba nádorů plic, těch, kde byly nádory na povrchu plíce, poněkud obtížnější. Tak, jak se nám zhoršovalo životní prostředí. Jak obsahovalo nanočástice, oxidy dusíku, a další, které potom působily na tu tkáň. Platí to i pro potravu. To znamená, samozřejmě, že čím více budete přijímat látky, které jsou kancerogenní, tím více to bude pro osud toho pacienta na pováženou. Tedy rakovinář nemůže samozřejmě pomyslet na žádnou uzeninu, žádnou upečeninu, kde jsou povrchy ať už masa a nebo jiných látek zčernalé - to se tam tvoří dehet, víte? A tak dále. V oblasti prevence, onkologické, je tady obrovský dluh, ale obrovský. Také křivky výskytu rakoviny tomu plně odpovídají. Je to exponenciální křivka. Takže, dokud nezačneme bojovat s rakovinou nejenom zářením, chemoterapií, kryací, protonovou terapií, jakkoliv jinak, tak nemůžeme mít úspěch, protože každý pacient úspěšný je nahrazen dvěma dalšími. Takže potrava - určitě. Co dělat dál? No to co dělá medicína, zřejmě, předpokládám, udělala co bylo možno. Tak občas se může podívat taky na počítač. No a to byla poslední otázka dnešního dne. Děkuji vám za laskavé dotazy. Jsem s vámi, a je to tíže. Přiznám se, že stejně jako každý jiný člověk se nerad dívám na to utrpení, a zároveň se snažím, a také stále více jej chápu. Když je vám 15, 20, vnímáte svět jinak. Pak přichází střední věk, nakonec ten vyšší mladší věk, a pokaždé vám to přináší tak trochu jiný pohled. Více vzájemnosti, více takové bezprostřednosti. No, budu vám držet palce - všem. A tak za hodinu - náš duchovní obřad, který bude od 20:00 hodin. Těším se na vás, a pro dnešek je to všechno. Odpovídat ne všechny dotazy mohu úplně. Tato společnost došla do stavu, kdy je nemožné vám sdělit, že heřmánek je dobrý na to, nebo ono, protože se to nesmí. I když to dělaly generace vašich babiček, a prababiček, a praprababiček. Takže tak. Snad mě chápete. Nashledanou. |
