Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 10. 3. 2023

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Děkuju, děkuju. Dobrý den. Pěkně vás vítám všechny. Naše pražská přednáška začíná - Duchovní university Bytí. Pokusím se reagovat tak, jak jsem byl učen, jak znám, a vy sami si uděláte vlastní názor stejně jako vždy.

 

DOTAZ: Zajímá mě téma dýchání a bioenergie. Můžete, prosím, vysvětlit, zda dýchat zhluboka při působení či nikoliv, zatajit dech. Kdysi jsme se učili, že nádech nosem a výdech ústy. Je to správné?

ODPOVĚĎ: To znáte z jógy, a tak se k tomu teda vrátíme a budeme se o to zajímat. No, tak při tom působení to trvá tak tři až čtyři minuty. To za chvíli budete moct dělat free... Jak se tomu říká? Freestyling nebo já už nevím. Jak? Jo, freediving. Takže můžete zkusit. Myslím si, že to vydrží 10 minut ti nejlepší nebo ne? Nějak dlouho. A potopí se do sta metrů, což je nevratné. To je hloupé, rozumíte? Když zjistíte ve 100 metrech, no... A samozřejmě, že to je duchovní disciplína. Tohle nemůžete dělat, když byste nepracovali duchovně. No, a teď tedy k tomu. Tak samozřejmě v běžném životě máte dýchat přirozeně, to znamená tak, jak vám vaše vlastní tělo velí. Kdykoliv začnete zasahovat do dechu v nepravý čas, je to vždy špatně. Dech způsobuje rytmus vašeho těla, rytmus života vašich buněk a tak dále. Kdybyste náhodou chtěli se okysličit rychlým dýcháním, tak si zkrátíte život, jako byste měli každý určitý počet vdechů ve vínku. Duchovní praxe a dýchání to je jiná věc, ale není to věc populární brožurky nebo "také" kazatele, ale je to věc zcela odpovědná v duchovní praxi, která má být správná. Potíž je v tom, že těch správných praxí máme až moc. A to znamená, že tu máme správné a správnější, a to přináší určité problémy. Když se podívám třeba na předpisy v józe mnohdy, tak musím ze svého hlediska mnohdy nesouhlasit. Není zachována základní rezonance řádu a ta doporučení, která tam vidíme jsou často ne zcela prospěšná. Každá fáze dechu přináší určitou část silových tvůrčích sil nebo tvůrčích sil přesně. A ten, kdo cvičí, musí konat vědomě, protože kdyby to nesplnil, může dojít až na změny na buněčné, orgánové a celotělové úrovni. Může dokonce onemocnět. Čili každá z těch fází má svůj charakter. Dechová cvičení přicházejí tak ve třetí fázi duchovních praktik, ne dříve. Dříve nemají a spíš nesmí být děláno. Už jenom proto, pokud byste zachytli útržek třeba dechových cvičení, která se věnují silovým praktikám, tak byste se neprávem posílili příliš, a to by vedlo ke zhroucení duchovnímu, tedy k pádu do černoty, temnoty. Platí to ostatně o všech cvicích silových, které by vás napadlo konat v nepravý čas. Proč? Vy jste vybaveni pro svůj život, máte svoje názory, svoji výuku, svoji životní cestu, svoje učitele, a to v ideálním případě jde krok za krokem. Je nemoc nemít sílu a je nemoc mít moc síly. Pokud budete pracovat k tomu, abyste získali silové komplexy, tak nakonec vaše nedokonalá mysl, vaše ještě nezralé lidství způsobí zákonitě dříve nebo později katastrofu, protože ty síly nepoužijete správně, tedy budete ničit. A jestliže budete posíleni, tak budete ničit významně, a to se nesmí stát. Proto tedy platí zásada, že v duchovní oblasti nikdy vlastně nevoláme síly předčasně. Ony přicházejí, někdy zdánlivě jakoby mimochodem, ale nikdy to není mimochodem, protože vždycky je to výsledek konkrétního bodu na vaší cestě životy. Takže opatrně s tím, buďte tedy dýchající běžně, prostě normálně. Když máte výkon, potřebujete kyslík, dýcháte rychle. Když přijdou duchovní stavy, automaticky se změní váš dech, ani na to nemusíte myslet, vůbec nic. Prostě je to komplex stavu a tělesných funkcí. Je tady teď moderní doba "já pán, ty pán". Já se rozhodnu, já to zařídím a já to stvořím a bude to a budu fajn a budu "kofr" a budu nej... Nebudete, rozumíte, protože tam není pokora. Vy se napřed máte ptát, jestli to smíte a máte dělat, a proč, jaký to má důvod a smysl. Třeba cvičení praktik silových má smysl pouze tam, kde je k tomu zase užití. Jinak se opět zničíte. Platí to pro všechny bez rozdílu na kterémkoliv stupni. Lidé duchovní nesahají po tom, co je v rozporu s řádem přírody, proto jsou duchovní. V tom je jejich známka. Ti ostatní, to jsou ti egoisté, kteří se chtějí často skrytě jaksi manipulovat někam do velikosti nebo jsou to lidé řekněmež blázniví nebo nesoudní a tak dále, kteří ještě nevytvořili ve své mens docela správný poměr a úměru chápání jednotlivých faktorů pro a proti, porovnávání, a tak hledání rovnováhy. Čili trošku jsem vám to strhal - a věru, že asi právem, přátelé. Když budete třeba dýchat rychle, tak se dostanete do stavu prolomení vašeho vědomí a podvědomí. Najednou se ocitnete v minulých životech a bude to správně? No, v žádném případě. Vy jste se rozhodli, že svojí magickou praktikou - to je magie, protože to chcete. Když to chcete, je to mens, je to vůle, je to magické. Samozřejmě všechno je magické, protože cokoliv uděláme, tak vyžaduje naše úsilí, ale tady je to za hranou. Taky je to někdy špatně končívá. Tito lidé končí ve schizofrenních stavech nebo se mlátí na zemi, protože tam není nikdo často, kdo by tomu rozuměl, aby vás dokázal ochránit, protože to, co je skryto ve vašem vědomí a podvědomí, je často velmi tristní a velmi, velmi těžké a moudrá příroda dobře ví, kdy vám otevře vaše vědomí, abyste věděli a kdy ne. Proto nevíte, co vás čeká, proto se ptáte často ve strachu, jestli ta doba dopadne dobře nebo špatně, a co se vám stane, a jestli toto nebo tamto. No, je to součást výchovy. Až budete dál, budete v těchto věcech jaksi více znalí a nebude to pro vás už takový problém. Takže co k tomu říct. Duchovní cesta je vlastně přiřazení vědomě člověka co nejvíce k Boží vůli ve veliké pokoře, ale ne té hrané, takové to "a dědědě" - kdepak. To je skutečná pokora. Je to skutečné vědomí velikosti toho všeho, co je kolem nás, toho řádu a také jeho vnímání a pozorné jaksi následování. Ale můžete klidně nesouhlasit. (Zvuk mimika. - TP: Nemusíte odjíždět. Tak chvilku, dobře. Ano. Třeba to byl výraz radosti a souhlasu, to nevíte.) Čili duchovní cesta je normální stav, který pokračuje z té předchozí cesty neduchovní, kde jste sbírali informace, měnili se a tak dále. A jediné, co je tu jiné, že se vědomě již snažíte. Předtím to byl pokus-omyl. Šli jste životem, rozhodovali jste se, bylo to. Pak jste pochopili, že je tu řád. A ten řád se pokoušíte aplikovat na sebe, a to má své výsledky pro to, co je kolem vás. Čili stáváte se duchovním člověkem. No, to není ten, který opakuje stovky textů stránek, to není ten, který pokleká, až má kolena vyžehlená do lesku, to není ten, který pořád se něčemu klaní. Je to ten, který žije tak, aby bylo lépe, aby co může zlepšil, aby ke všem měl dobrou mysl a vnímal svět jako sebe, jako celek. To je duchovní člověk. Vždyť na konci jste jednotou. Už není druhých, není ničeho jiného, jste jenom vy a jste vším. To je konec vaší cesty. Duchovní praktika mají oddíl dechových cvičení a je to významné. To, co zde vidíte v dechových cvičeních, je v podstatě karikatura toho, co jste směli obdržet. Je to vlastně to nejmenší a naprosto minimální a ještě ke všemu často poškozené. Vždycky si položte otázku, proč to máte činit, k čemu je to dobré a proč to potřebujete. Když budete ve stupni tři duchovních praktik zhruba, pak přijde čas, kdy vás vaši učitelé budou informovat o tom, jak v této oblasti pracovat. Budete-li pokračovat dál a bude k tomu vhodná příležitost nebo doba, může dojít k tomu, že dechová praktika dovedete až k jejich absolutnímu vrcholu. Jenomže to tady vůbec nikdo nezná. Vy během těch cviků měníte rytmus, dobu a délku trvání dechu. Na konci tohoto cvičení, pokud jste zcela zdrávi, máte zdravé srdce a tak dále, to je ještě mnoho podmínek, musíte mít opravdu geniální mistry a učitele, tak dýcháte jeden rok. Čili nádech trvá jaro, výdech léto, pauza podzim. Řekl jsem to správně? Počkejte. Nádech jaro, výdech a pauza. Takže zima je pauza. Takže váš životní rytmus se zpomalí, protože tím regulujete svůj životní rytmus. Čili vaše tělo teď žije v jednom nádechu jeden rok. To je samozřejmě spíše dnes viditelné ve starých zápisech. Dnes to mnoho lidí nepraktikuje - snad několik jedinců v Himalájích či v Bohem navštívených místech Země. Takže abyste věděli, kam to vede. Čili význam dechových cvičení jest podobně jako u jógy sladění vašeho rytmu s rytmem planety a vesmíru. Vrcholem je tedy to roční dýchání. Můžete pak žít možná tisíc let, možná dva, kdo ví - možná víc. Běžně se dosahuje několika set letých životů u těch řekněme, kteří pracují v těchto oblastech a tito - ti jsou velmi výjimeční. Dech vám přivádí energii z vnějšího prostoru a je to jeden ze základních zdrojů. Je to tedy dech - už v tom dotaze je čertík. Vy se ptáte na dech a bioenergii. Čili vypadá to, že se zajímáte o to, jak tu energii získávat dechem a to vědomě. To je velmi nebezpečné. Váš organismus přesně sahá po tu energii, která je k dispozici, a tak, jak je potřeba, pokud nemáte astma nebo jinou nemoc. A pokud byste jaksi přemýšleli, že to je zdroj energie, tak to by bylo správně. Dech je významným zdrojem, ale není samotný. Je to povrch vašeho těla například, plosky nohou, ruce. Je to potrava, kterou přijímáte, ať už hutná, anebo tekutá. Každá z nich přináší své silové komplexy. Nejvíce živá strava, když tedy přijímáte stravu, která může vzklíčit, tedy semena, nějaké ořechy a podobně. Tak ty obsahují největší procento biologické síly. Tady se nacházíme v podstatě přirozenosti, protože to máte jíst, a je to přirozené. Když to jíte, není to magie, ale když už začnete sahat po jaksi cykličnosti nějakého procesu, to už ano. Vychováni kulturou, která je založena na boji, tedy na tom "zvítězit" nad někým, něčím a tak dále, tak je přirozené, že dnešní současníci se takto chovají a vlastně v podstatě jen přetavují tuto myšlenku do duchovní praxe, do duchovních praktik a tak dále. Ale ono je to jinak. To kolem vás není váš nepřítel, ale váš největší přítel. Vy to nemusíte dobývat. Je vám to kdykoliv k dispozici, tedy milostivé dispozici. Pokud se týká typu dýchání, tak tady - a nejenom dýchání, mnoha jiných vědních disciplín, které jsou Evropě zcela zatím neznámé nebo zčásti - je to vlastně možno označit za barbarství moderního světa. Jsme ještě barbaři. Nevíme skoro nic z toho, co je podstatné v zákonech životních funkcí. Mohu to říct. Viděl jsem a sám jsem praktikoval například způsoby dýchání, které zmiňujete nebo způsoby další. A když se podíváme na staré záznamy a jaksi třeba týkající se popisu výživy a funkcí, které se dějí v těle při výživě, tak to, co zná naše moderní výživářská věda, je prostě směšné. Je to veliká hloupost. No, byl jsem na přednášce třeba na indickém velvyslanectví, kde paní doktorka Zisková, tuším, měla přednášku. Ona je ajurvedistka, a musím říct, že to bylo tak skvělé sdělení - ani zdání z toho, co si představujete, že tam někdo přednáší ty svoje moudra, ne. To bylo všechno jaksi zcela logicky seřazeno a zcela pochopitelné. Co působí, jak, kdy a tak dále. Toto u nás v běžné jaksi rovině neuvidíte. Máme mnoho jakýchsi domnění nebo určitých falešných představ - naše kultura. Pořád tady pokračuje takovéto "kdo není s námi, je proti nám", a tak všechno cizí je nám trochu podezřelé, viďte, třeba i ta ajurvéda nebo jiné směry. Takže dýchejte jak vám "dýchák" narostl a bude to úplně nejlepší. Až přijde čas, vaši učitelé a mistři vás poučí. Jen dejte pozor, aby to byli skuteční učitelé a mistři a nejen lidé převlečení do této tedy kůže. ... No, to mi teda řekněte, to nevím ani já.

 

DOTAZ: Co je to za slovo flexitariáni?

ODPOVĚĎ TP: Ví to někdo? Asi jsou ohební, že? Takže jsou ohební. Flexe je ohyb, takže flexitariáni jsou ohební. Teď je otázka, v jakém smyslu, jestli duševním nebo hmotném. Hmotném. No, tak když máte... Jak se tomu říká té poruše? Ne anorexie, přílišná pohyblivost kloubů. Hypermobilita. Když máte hypermobilitu, tak jste flexitariáni. No, viděl jsem nějaký fake, kde nějaký indický chlapec otočil hlavu až úplně dozadu. No, tak to byl ředitel flexitariánů. Cože? Pro zdraví, ano? O stravě, aha. Čili dosahují těch stavů výživovým komplexem. Aha. Jo, takhle. Tak oni jsou flexibilní. Chvíli jedí maso a chvíli nejedí maso. Ano, vysoká duchovní ráce - jen tak dál. Takže jednou je to zločin někoho zavraždit a jednou ne, no.

 

DOTAZ: Dobrý den. Na internetu je uvedeno Společenství Říp. O co se, prosím, jedná?

ODPOVĚĎ TP: No, to absolutně nevím. Zjistěte to, přátelé interneťáci, co znamená Společenství Říp na internetu - že by někdo zase začal nás vykrádat? Máme už 31. setkání. To je pěkná tradice na Řípu. Teď 30. března tady bude slavnost, na Řípu a tak dále. Všichni to víte - většinou tedy tady - ale kdybyste nevěděli, tak pro pořádek. Je tady doprava z Prahy autobusy na Říp. Tam na vás počkají, a zase zpátky. Tak to je možnost si objednat u paní Hamplové nebo na internetu. No, a tady potom od 15:00 hodin. Říp je ve 12:00 a tady je to v 15:00 hodin. Je Den otevřených dveří, takže můžete přijít, pokud chcete. Říp je slavnost, která je vedená několika základními myšlenkami. Zaprvé 30. březen je velmi unikátní a velmi důležitý termín, který můžeme třeba vidět v tom, že se v něm rodí přinašeči - vždy. Můžeme vidět v tom, že je zde velmi blízko k tomu, co nás přesahuje a tak dále. No, takže to už si najdete sami.

 

DOTAZ: Jaký má význam symbol biotroniků, co znamená?

ODPOVĚĎ TP: To je o celém světě, a to je v mnohém hluboké. (Je to tady za mnou? Je, nahoře, že. Tam. Je to tam.) Tak co tam vidíte? Vidíte kříž - ale rovnoramenný. Vidíte kouli nebo kruh a vidíte takovou vidličku. Když tento symbol vlastně přijímal nebo byl dán tomu Zezulkovi, tak přišlo i s pochopením. Když se podíváme na to, jak je náš svět tvořen, tak vidíme, že síly duchovní a síly hmotné se protínají, a žádné nesmí být víc. Jakmile máte jedné síly víc, tak je to porucha, nerovnováha. Když máte třeba kříž Kristův, tak je to mučící nástroj, hmotný mučící nástroj. To je kříž, to není duchovní symbol ve smyslu jaksi své podstaty, ale je to nerovnovážný symbol nerovnovážnosti lidí, kteří zavraždili Ježíše na tomto mučícím nástroji. Ta velikost je samozřejmě v té oběti, ale ne v tom kříži. Mimochodem nepřišel proto, aby se nechal zavraždit, ale proto, aby vám pomohl. A to se tím, že se zavraždí, moc nepodaří. Tak to také tak vypadalo. V jeho jménu padly miliony mrtvých, viďte. Takže rovnoramenný kříž - znak našeho světa. Ale on vzniká a pochází z nekonečna, to je symbol té koule, ona je jakoby nekonečná. To je Podstata, Bůh. A teď jak to vznikalo? Aby něco bylo, co je vnímatelné, pozorovatelné, to, co my můžeme vlastně konzumovat, tak se to musí přece nějak vytvořit. Na počátku není nic vnímatelné, je to nekonečno ve všech stavech a formách, které má věčné "teď, nyní a věčný rozměr zde" a pak se tento stav rozdělí na dva díly a ty opět na dva, protože máte-li něco získat z ničeho, musíte to nic rozdělit. A už máte dva body krajní - napravo, nalevo, nahoře, dole, světlo, tma. A aby i tento zákon platil na sebe sama, dělí se i on na své části. Vznikají ty čtyři tvůrčí síly - to už znali staří a známe to i my - slabá síla, silná síla a tak dále - ve fyzice. Čili živly - dostředivost, odstředivost - to jsou antagonisté - žár a chlad - druzí antagonisté. Čili dvojnost ve dvojnosti. Čili svět vzniká takto (ukazuje) jako ta pyramida dělením a chcete-li zpět k počátkům, tak samozřejmě nemůžete jít takhle, ale musíte toto začít dávat zpátky dohromady, a to svojí vědomou duchovní praxí. Když dojdete na konec, stojíte před trůnem Božím a čekáte, jestli vás pustí přes tu bránu. To je konec cesty, kterou jde každý život jde od prvého jednoduchého třeba mikrobu až po nejvyšší bytost, která nemá tělo, ale je to vědomí. Takže je to symbol duchovní cesty. To, co je za mnou. Ukazuje to, kde jsme, co jsme a jak jdeme. Jdete tak ostatně vždy. I když nejdete vědomě, stejně vás tlačí důsledky vašich činů, které ten geniální osud opět přetavuje do určité zkušenosti, která vás vede tímto směrem a někdy rychle a někdy pomalu, někdy to trvá stovky životů nebo tisíce, jindy během jednoho je třeba ta daná vlastnost zpracována. Čili takhle to funguje. Vy všichni tou cestou projdete bez výjimky. Nemusíte mít nejmenší jaksi pochybu, a jestli ji máte, tak je to dobře, ale uvidíte, jestli mám pravdu. Já sám se nemusím strachovat o to, jestli bych se měl strachovat. Nemusím. Ti, kteří šli před vámi, mají všechno tohle to za sebou - všechny ty vaše současné starosti, všechna ta hnutí mysli, všechno to, co dneska prožíváte, oni už prošli před vámi. A to je veliká věc. Občas se k vám vrací - vzácně, jednou za 2000 let. A snaží se tomu životu pomáhat, protože je to přirozené. Jsem-li vším, všechno jsem já. Je-li kdejaká nedokonalost, je to moje nedokonalost, a tak se přirozeně snažím tomu nějakým řádem pomoci. Většinou na to těžce doplatím, protože mě lidé zabijí nebo zničí nebo odstaví nebo... Ale ne mě - ty přinašeče. Anebo se za ně vydávají. To je oblíbené téma v těchto dobách konce řekněme jednoho cyklu.

 

DOTAZ: A proč ne 31.3.? (se ptáte)

ODPOVĚĎ TP: A proč ne 29.? Je v tom hluboký smysl řady, je to vlastně určitá zase jiná forma rezonance, a tady to vychází prostě tak. Úplně proč, no, to je jedna z mála otázek, kterou nemohu odpovědět, protože bych tím mohl způsobit zlo. Lidská snaha se prosadit, vynikat nebo vítězit by při odhalení tohoto zákona mohla způsobit velké škody. Naštěstí to, co vidíte v běžné literatuře, se často pouze přibližuje k realitě těchto rezonancí, a tak je to víceméně nepoužitelné, víceméně. Ten tedy stav tohoto vědomí by dovoloval vybírat cíleně z populace určité typy nadání, určité typy osobnostních profilů, a to by jistě nebylo dobře, protože každý musí najít cestu sám, a ne touto magií. Pak by to byla magie, protože by se vlastně z nějakého chtění něco nastavovalo, a to by působilo další škody, a to by bylo velmi špatně. Takže. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jsou tu změny kalendářů, já vím.

ODPOVĚĎ TP: A zásadní. On se nám ten Ježíš narodil chudák možná až o sedm let jinde. Prostě v tom máme trošku "brajgl" v těch datech. A já to dobře vím. A přesto trvám na tom, co říkám. Asi jsem umanutý nebo něco jiného?

 

DOTAZ: Když vás pan Zezulka postavil na místo nástupce, tak vám tenkrát řekl, že nemáte žádnou karmu. Bude to tak i u vašeho nástupce, který také bude muset být čistý a bez karmy?

ODPOVĚĎ TP: Víte, to je složitá věc. Abych se přiznal, tak dalo práci vůbec pochopit proč, rozumíte? Proč? Proč zrovna tenhle člověk? Protože se snažím být objektivní. Proč tenhle Pfeiffer. On si žije, přijímá to, chodí k němu, učí se a je to pro něj přirozené, rozumíte. Nespatřuje v tom žádnou výjimečnost. No, pak možná jisté drobné pochopení přišlo, ale teď to odpovědět z pohledu vašeho dotazu. Ono je to hodně těžko k pochopení z běžného lidského pohledu, protože to, co je potřeba, není vidět na první pohled. Je to něco, co se nepodobá navyklým schématům těch, kteří mají potřebu něco vzývat a tak dále, něco následovat či podobně. A tak doufám i já v osud, jako doufal on, a když jsem nakonec... Třeba i tohle jsem nevěděl. Když jsem ho potkal poprvé tenkrát při tom měření v těch dveřích, tak on si mě projel. Já se prostě najednou - hrozný. V životě jsem to nezažil. Najednou vám někdo vlastně projde celým člověkem a takový divný hluboký pohled, no, a teď najednou něco říká. A já jsem jako ve snách a nevím, co mi řekl. A když jsem psal knížku o jeho životě Život přinašeče, tak jsem nakonec se k tomu dostal přes jeho nejbližší a tak dále. A bylo to něco ve smyslu: "To je dost, žes přišel," rozumíte, "čekal jsem dlouho." Tak i já čekám dlouho. Být bez karmy, to jistě je určitá řekněmež dobrá věc. Jako jediný jsem například - to byla legrace - při jednom čtení palmových listů obdržel po pečlivém výběru prázdný list. Nebylo tam nic a bylo řečeno, že je to tak správně. No, a jindy tam byla jiná tvrzení. No, tak to přenechám řekněmež... Kdoví, jakou jsem si karmu nadělal taky, rozumíte - do dneška, už zase. Máme tu další život, že? Ale jaksi člověk se nemá vytahovat a nemá mít jistotu tak moc. Fakt je, že no... To by musel říct někdo jiný. (Reakce z publika. - Cože? No jo, no. Snad.) Já mám jednu chybu. Občas takhle ze zájmu - je to můj koníček - se jdu zeptat k něčemu, k někomu nebo nějak - ať jsou to listy, anebo různé jiné. Je to pestré, je to zajímavé. Zajímá mě to - ty vnory těch lidí. Někdy potkáte i nelidi. To znamená, že ten zdroj není vtělený a někdy poznáte i stav kdy nevtělený zdroj musí mít svého vlastního nevtěleného přenašeče a teprve k němu se může ladit lidský přenašeč. No, to už je hodně vysoko... hm, protože je tam tak velký rozdíl těch vědomí, že prostě nelze je přímo propojit. 

 

DOTAZ: Působení je pro vás ostrůvkem klidu.(TP: No, děkuji.) Proto mám dotaz spíše technického rázu. Jedná se o pozadí ve vašich relacích. Aktuálně silně zářící žluté doslova oslňuje.

ODPOVĚĎ TP: Je to tak u vás už všech, některých? Není. Možná je to nastavením monitoru, kdo ví. No, musíte to nějak prostě řešit. Tak kdysi jsme vysílali, že za mnou byl les, vzpomínáte? To bylo pěkné taky. Můžeme to různě kombinovat, protože na tom samozřejmě jaksi na tom ostatním nezáleží. Záleží na vědomí. Jako je příjemné, že za mnou je ten Zezulka tady. Téhle soše se říká dědek Josef. Tak jí říkal On, protože je takový zachmuřený. A pak je tu ještě Dobrovský. Ten stával tady, a tak někdy si ho zase ukážeme. Ten zase vypadá jakoby v kolárku. No, tak jaksi na tom všem záleží méně, než si myslíte, ale je to o tom vědomí. Zkuste změnit nastavení monitoru, protože u ostatních to tak není. Já už jsem si to zjišťoval a jaksi nejde o přílišné oslňování. 

 

DOTAZ: V neděli jste v Brně vyprávěl story o nějakém církevním procesí, den dříve v Kroměříži jste to povídal, kdy vám nějaký ten církevní chlapec říkal o tom, jak už je spasen. Historka humorná, nicméně tu samou story jste říkal o dva roky zpět v Plzni. Jelikož vnímám jen to, co chci, protože na vše potřebuji, aby mé sloní paměti takové věci neunikají a indikátor lži na toto mě upozornil, a tak se ptám autora samého: "Kde je vlastně pravda?" Stalo se to před dvěma lety nebo před dvěma týdny? Díky za odpověď.

ODPOVĚĎ TP: No, tak už jaksi způsob vašeho dotazu je poměrně radikální, což ukazuje na jisté vlastní přesvědčení, které ne vždy nás zavádí do reality. Musím vám velmi oponovat. Vaše sloní paměť velmi selhává, a to je s podivem při tom, jak se k ní vyjadřujete. Proč? Tyto dva příběhy jsem uváděl, ale jsou oddělené, to znamená, že žádný chlapec nebo, počkejte, už je spasen a tak dále. Tak první historka: Je to několik let zpátky. Mám přednášky v Prostějově v kulturním domě a v jisté době se najednou na patře v druhém sálku začali vyskytovat nějací křesťané, nějaká křesťanská sekta. Někdy nám stoupali mezi dveře. Naši museli projít mezi nimi. Chovali se dosti jaksi divně a pak tam tedy hráli na kytaru a zpívali velmi hlučně, takže rušili naše přednášky. A jednou jdu takhle s tím knězem jejich z toho schodiště a on tak se mnou jde, a tak se mě útrpně podívá a řekne, že mě lituje, protože jsem propadlý, ale on už je spasen, on už je zachráněn. Tak jsem mu popřál, aby si to spasení užil a šel jsem dál ke svému zatracení. Tak to je první historka. Pamatujte si to, anebo si to napište, abyste příště nemuseli mluvit o lžích nebo o něčem takovém. A teď ta druhá historka. Ta historka byla o tom, že jeden z mých spolupracovníků měl v rodině tento příběh. Jeho pradědeček byl těžce nemocen. Bylo to za první republiky, nemohl z lůžka a v podstatě se zdálo, že umírá. Nemohl v žádném případě chodit, bylo to těžké. Jeho žena se dívá z okna a sleduje procesí. Na té Moravě se to chodilo dřív, dneska už taky tolik ne, ale bylo to běžné. Ona se k tomu procesí a k té Panence Marii modlí za toho svého milovaného, no, a pak se stane to - doufám, že to nezkreslím - že najednou za ní někdo stojí nebo druhý den, už nevím přesně. A ten člověk se zcela beze zbytku uzdravil. Čili nezbyla ani stopa po jeho nemoci nebo nemocích přesněji. On byl dost rozsáhle nemocný. Tak to je ten druhý příběh. Tak si ho taky napište, abyste nemuseli potom tápat, no. Ostatně z tónu vašeho dopisu jsem pochopil, co si o mně myslíte, a tak si myslím, že ani toto uvedení na pravou míru ve stylu Járy da Cimrmana nebude fungovat. Je ale kouzelné pozorovat, co se v té lidské společnosti děje, protože z celého srdce se snažím těm lidem něco říct, co jim dá nějakou zvěst, nějakou informaci a tak podobně. A pak se to k vám vrátí, že jste lhář a tohle to a tamhle to. Zajímavé, co? Asi to něco vypovídá o těch lidech.

 

DOTAZ: Něco na odlehčení. (TP: No, v pravý okamžik.) Náš pejsek miluje vaše přednášky. Jakmile uslyší váš hlas, ví s jistotou, že mu hodinu nikam neutečeme a hluboce usne. Děkujeme za všechno, co děláte nejen pro našeho pejska.

ODPOVĚĎ TP: Ano, děkuji. Myslím si, že jste to pochopili zcela přesně, protože oni jsou chytří, nebojte. A on to opravdu ví. Jsou také někteří, kteří se rádi dívají na působení nebo změní svoje chování, třeba si lehnou před obrazovku. Takové byly kočičky, pejskové a jinak. A je to různé, prostě asi jak kdo.

 

DOTAZ: Chci se zeptat, či se dá postoupit do prvního stupně v případě, že není možné vycestovat do Prahy.

ODPOVĚĎ TP: No, možné to je, ale je to trochu tristní, jak se dostat vlastně do toho jednání toho prvého stupně, protože rozhodně nebude vysílán na internetu, a to ze základního důvodu, aby se ta praktika nestala předmětem zájmu nevhodných lidí, kteří by se jimi poškodili. Je to stejné, jako když máte nějaký průkaz na něco, tak vlastně nemůžete to dělat. Musíte mít na auto průkaz a musíte mít průkaz, já nevím, na co a teprve v tom potom můžete dělat, řídit a tak dále. Tady je to stejné a logické, protože i v těch praktikách, pokud nejste dostatečně již na své cestě řekněmež daleko, tak je to záruka velkého průšvihu - zneužití, osobní cíle a tak dále. Takže bohužel, no.

 

DOTAZ: Chtěla jsem se zeptat, jestli duchovní obřady mohou po čase člověka zklidnit tak, že je veden samovolně do vyšších úrovní bytí nebo je nutné se přihlásit do prvního stupně university a srovnat si myšlenky, aby mohl postoupit dál.

ODPOVĚĎ TP: Tak jedna část je rezonance čili když já jsem odcházel od Zezulky, tak jsem ještě tak den, dva, tři měl dojem, že všechno vím, rozumíte. Prostě to tak bylo, a to po třeba dvou hodinách, kdy jsme spolu trávili čas. Pak to přešlo, no. Takže do určité míry ano, ale jen do určité míry. Dá se říci, že zvláště v našem stupni lidství cesta bez duchovního mistra učitele není možná, v podstatě ne. Anebo je možná za cenu nesmírného utrpení a zpomalení cesty. Koneckonců i ten Buddha, který je vám příkladem a který jako mladík z bohaté rodiny přelezl tu zeď nebo plot a vydal se na svoji cestu, která skončila prakticky až téměř smrtí. Ale svým způsobem je to právě ten případ. On neměl učitele, neměl, jak vědomě tu svoji snahu napřít. Musel dojít až na práh samotného života a smrti, a tam se to otevřelo. A to ještě musel být nadán a velmi, protože kdybyste nebyli nadáni dosavadním osudem, tak byste nepřelézali ploty a jenom byste si užívali, rozumíte. Čili on utekl z ráje do pekla. A tím peklem šel až tu cestu našel. Takže to není nutné, není potřeba se zničit. Je potřeba zničit své negativní vlastnosti, to ano. Ale ne zničit, ale změnit. A to je rozdíl. Takže do určité míry.

 

DOTAZ: Jak je to se stravováním i léčbou podle ájurvédy? Přijde mi, že je u nás stále víc výživových a jiných odborníků na tuto oblast, kteří tvrdí, že v určitých případech ájurvéda doporučuje jíst maso, například jako typ váta, ale i v jiných případech. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: Ano, to máte pravdu. A to ještě pořád neznamená, že to je pravda. Když se podíváme na současnou Indii, tak jsou tam samé váty téměř. Je to hrůza. Já jsem za těch několik let, co jsem tam jezdil, viděl strašlivý propad, kdy na počátku nebylo možné najít masnu, jen jednu za dlouhou dobu, protože v těch mouchách visely ty kusy těch těl. Dnes jsou indické silnice plné malých takových vozíčků s klecemi, v kterých jsou natěsnány slepice. V každé vesnici najdete špalek prosáklý krví a zahnívající, a v klecích slepice. Indové se doslova zbláznili. Začali jíst maso "na veliko". Ovšem jenom část Indů. To je taková ta nejvrchnější a řekněmež nejširší společnost. Samozřejmě, že brahmáni a všichni vyšší indičtí řekněmež duchovní nikdy nic takového nedělají. I tento názor, který vyplývá ze současné doby, není popřen, ale to je jako všude. Máte dobu zakladatelů, to znamená těch řekněme rišijů, a máte dobu, která je nesením té zvěsti. V Indii se podařilo neobyčejně zachovat z té zvěsti mnoho. Je to velmi unikátní, protože v podstatě její historie je stará 20 tisíc let nebo víc dozadu a já jsem třeba měl také disputace s jedním z těch, kteří byli v klášteře. Byl to, myslím, profesor a studoval védy, to znamená ty staroindické vědecké texty, a tam jsme se s nimi dotýkali některých témat, a vyšlo najevo, že třeba oni rozeznávají ještě texty ty modernější, to znamená pár století, a pak ty nejstarší, a tam třeba jsou ty věci popsány ještě zase jinak. Co to znamená? Docházelo k jisté modulaci té zvěsti, přestože je zcela správná téměř. Takže třeba se Zezulkou. Když jsem mluvil o tom dělení tvůrčím, tak on napřed nesouhlasil, protože ve védách mají těch sil pět a tak dále a tak dále. No, a pak jsem přijel za rok a on říkal: "Představ si, já jsem našel nejstarší dostupné texty, a tam je to přesně tak, jak říkáš ty." No, a bylo. Takže čas se mění. Jestli Indové jedí nebo nejedí maso, je méně důležité než to, kdo jsme a jestli je k tomu důvod. A tam je "jádro pudla". Říkat můžete, co chcete, ale musíte to zdůvodnit, a to lze několika směry. Nejjednodušší zdůvodnění je to hmotné. A to přinese, jak už jsem vám mnohokrát se snažil vysvětlit, poznání, že každý tvor, který tu je, je plně přizpůsoben pro svoji standardní stravu. Jsou tu také přechodoví tvorové, kteří ty meze býlo... a maso... překračují, ale na druhou stranu můžeme je chápat také jako tvory zvrhlé. Není jich zase tak úplně mnoho, ale množí se to, stejně jako u lidí. Takže co? První, co přichází do styku jsou vaše zuby. Ty se zásadně liší od dravců a býložravců. Býložravci mají laterální pohyb - to je tohle. Dravci ne. Mají zuby, které nejsou určeny k trhání masa z oběti, ale mají zuby určené k rozmělňování těch plodů a semen, na které jsou. No, drobné špičáky tam jsou, když pomineme Drákulu, dobrý. A teď tedy ten ptyalin a sliny, ty také určují, kdo jsme. Nejvíce však složení žaludečních šťáv. Vy byste pravděpodobně kosti nestrávili, že - ani peří ani další věci. No, tak tak jste si to zařídili a ty kosti a to peří dáte pryč a sníte jenom to, co je kolem. Ale ve skutečnosti, kdybyste byli dravci, tak byste to měli umět. Vaše žaludeční šťávy jsou totiž velmi slabé. Tedy ne velmi, akorát, jak je potřeba. No, dobře. Pak přichází tedy další trávicí trakt, tam je to velmi rozhodující. Nemáte čtyři žaludky, to nemáte. Netrávíte tedy celulózu tak úspěšně jako našich bratři, ale přesto máte plně trávicí trakt býložravce. Výstelka střeva je u dravců cylindrická, u býložravců lístková a u nás s jistou modifikací - jsme nejvyšší stupeň býložravce, tedy plodožravci. Tak už jenom tohle. Pak je tu ale zásadní věc. To je délka střeva. Dravec by nikdy nemohl mít takovouhle délku střeva jako máme my, protože by ho to zabilo. Nás to taky zabíjí. Čili dravecký proces trávení je prudký, rychlý a střevo je krátké, a to výrazně kratší než střevo býložravce. Je to proto, že přeměna stravy z masa na maso je daleko jednodušší, než přeměna z rostliny na živočišnou tkáň. Čili proces jaksi to je až jakoby alchymie, kdy ze stravy získáváme to, co potřebujeme, je mnohem, mnohem náročnější. No. Takže to je tak. A teď se podívejme na další aspekty. Mluvil jsem tady nedávno o Hunzech, tedy tibetské nebo pákistánské komunitě, která se dožívá v průměru 120 let a ženy rodí v 60 běžně, naprosto běžně. A v těch 100 letech vypadají jako strýcové u nás v padesáti. Nejedí po mnoho generací žádné maso. Naproti žije stejné etnikum a maso jí. Má 65 průměr. Ale to nestačí člověku. Člověk prostě nic nedá na realitu. Protože - proč, že jo? "Protože bagr." No. A ještě jinak. Když se podíváte na délku života vegetariánů a masojedlíků, vidíte zřetelný odskok. Ale to taky nestačí, vždyť jsme přece vědečtí, tak co bychom se o to zajímali. My přece víme, jak to je, co? Takže nějak tak. Jsou tu tedy studie nemocnosti. Ne, že by vegetarián nedostal rakovinu a kloubní nemoc a tak dále, ale třeba ti Hunzové, to je naprosto vzácné. Jsou zdrávi. No, ostatně ještě vaše babičky lítaly, tedy nadávaly, ale lítaly po těch polích s těmi hráběmi v osmdesáti nebo sedmdesáti, a nebylo to zcela neběžné, pokud nebyly z bohatých rodů. Víte, jak se říká třeba dně? To je nemoc bohatých, nemoc králů. Vzniká, protože ty látky, které se ze stravy nedokáží vyloučit z těla, masité stravy, se pak ukládají s oblibou právě v těch palcích nebo jinde a tvoří tam potom zánětlivé procesy, krystalky, které potom stačí jenom trošku poškádlit, a už si užijete. Měl někdo z vás dnu? No, vida. Děkuji. Tak jeden. Pocházíte z bohatého rodu. Tedy nemoc králů. Je tady mnoho dalších pohledů, jak pochopit, že je to špatně. Je to pohled genetický. Když se podíváte na genetickou podstatu buňky rostlinné a buňky živočišné, tak vidíte, že ta živočišná je vám neskonale blíž. V podstatě od kravičky vás dělí jenom několik málo genů, což přináší také určitá nebezpečí, protože genetický přenos je podle poznatků biotroniky možný i stravou. Ovšem to ještě věda neví. Počkejte si až to zjistí. Uvidíte to třeba na vesnicích, kde se živili hodně vlastními vepříky a ti byli krmeni na co největší užitek. To byli tlustí a tak dále. Jsou to hlavohrudi často u těchto somatotypů, které vidíme v celé rodině. Vidíme to jako znak rodu. Je to genetická porucha rodu. No, a tak dále a tak dále. Naopak zase, když se podíváme do jiných států, kde je jiný mrav, tak vidíme řekněmež po té genetické a po tom somatotypu určitý standard, abych to tak řekl. I to by stálo za zkoumání, víte? Proč skupina Vietnamců má vlasy jako hřebíky a jsou hubení - a pak jsou ti tlustí. Hm? Co se to stalo, proč? A tak dále. Proč ty miliony nevybočují z té genetické roviny a druzí ano. No, a tak dále. Čeká to na svoji dobu. Žádná genetická porucha rostliny není přenositelná na vás. Jste jiné patro života. Třeba teď. Viděl jsem vlastně dotazník pro diabetiky a měl za cíl před nějakým vyšetřením zjistit, co člověk jí, a doporučená strava. A přestože od roku 2000 zhruba světová diabetologie pochopila, že masité diety u diabetu jsou škodlivé, tak zde nacházím za každým rohem kuře a tak dále. Čili tyto poznatky vědy se ještě nepřepsali ještě po těch letech do názorů veřejně hlásaných. Je to pozoruhodné. Proč? Pročpak můžete jíst cukr, co to reguluje? Řekněte mi. Inzulín, že je to tak. No, a když ten cukr nejíte, co se stane, když jíte masitou dietu? Že ten pankreas začne z nefunkčnosti zakrňovat. Každý orgán potřebuje činnost, ať je to sval, srdce, ledviny a tak dále. A když ta činnost je z nějakého důvodu omezena, začíná chřadnout. Nějak to tělo pracuje úsporně, víte?

 

DOTAZ: ...

ODPOVĚĎ TP: Slib na Řípu je podmíněn řekněmež připraveností a pohovorem - takové řekněmež ujištění se, že ta představa a chtění se schází také s vhodným časem. Potom ano.

 

DOTAZ: Člověk zatížený karmou má především strpět svůj osud, který odráží jeho skutky, činy, myšlenky z minulých zrodů, anebo má či může pracovat formou regrese a jiných technik na odstranění bloku, zátěže, aby byl jeho nynější život lepší, bez překážek a podobně. Nepřiděláme si tím naopak větší karmu, nepřiděláme?

ODPOVĚĎ TP: Často ano a záleží zase na tom, co pod tím chápeme. Jediná cesta, jak se zbavit karmy, je přece logicky, změnit se, protože to, že něco vykonám vychází z mého nastavení, tedy z nějaké možnosti, kterou příjmu jako reálnou. A když tedy půjdu kolem toho psa a kopnu do něj, tak v mé vnitřní jaksi rovině není zakomponováno, abych to nedělal - prostě můžu, tak to udělám. A tak ta karma bude pracovat na tom, abyste to pochopili, abyste pochopili, že do psů nemá smysl kopat. Proč? Vždyť jsou to naši bratři jako všechno ostatní. No, a bude to dělat tak dlouho, dokud to nepochopíte. No a teď, co se stane v tom příštím životě? Dostanete se do stejné situace jako ten pes, který zažije utrpení, bolest, jaksi cítí se špatně, protože je v tom nevinně. On přece nezpůsobil nic, proč byste ho měli kopnout. No, a vám se stane v tom životě totéž. Teď křičíte: "Osud je nespravedlivý. Já jsem a tohleto a támhleto." No, dobře. Tak se budete snažit jakoby tu karmu odtlačit, jenomže budete chtít udělat jenom to vnější, ne to vnitřní. Vy se nebudete chtít změnit. Vy jenom budete chtít, abyste to nežili. No tak, co se stane. Vaše vůle zapůsobí. Trochu odtlačí ty osudové události, ale tím se jen prohloubí vaše prostě zaostávání. Takže to úplně nebude dobře. Karmu se nedá zrušit jinak než změnou. To je základní poznatek. Můžete prosit o pomoc, dostanete ji mnohdy. Dostanete strpení. Bůh není agresivní "macho", ale přesto jsou hranice, které jsou nepřekročitelné. A kdybyste tisíc let prosili a modlili se, tak když přijde čas, tak už nic nepomůže, protože čas milosti nazrál. Dostali jste dostatek jaksi prostoru a nebylo to účelné, tak se musí přejít k té výuce, která je ostatně také dobrem. Příště, když to bude účelné, už do toho psa nikdy nekopnete a nebudete vědět proč. Protože to bude vaše vnitřní vlastnost. Vy do toho psa nekopnete, protože si bude říkat "to se nesmí, to se nemá" a tak dále. Vůbec ne. Vás to nesmí ani napadnout. Proč by mě mělo napadnout, že kopnu do psa, rozumíte? Je to nesmysl.

 

DOTAZ: Psychiatrické diagnózy.

ODPOVĚĎ TP: Tady v tomto ohledu příliš léčitelné nejsou. Opravdu je to problém a je tady spíše třeba hledat pomoc jinde. Opravdu ne. Jsou tady obory, které jsou více od teda těch klasických psychiatrických až po třeba obory užívající hlubokou hypnózu. Tam můžeme - nebo jiné obory - ale tady ne.

 

DOTAZ: Odkud se bere prána? Co všechno je jejím zdrojem?

ODPOVĚĎ TP: Stejné jako byste se zeptali, odkud se bere hmota a duch. Je to součást procesu tvoření. Není to oddělené. Když se něco stvoří z toho prazákladu, tak se nedělí oddělitelné části, ale dělí se jednota propojení, kterou lze vnímat řekněmež podle jejího charakteru odděleně. Každý jistě chápe, jaký je rozdíl mezi duchem a hmotou třeba tohohle papíru, ale přesto to má stejný základ a stejný původ. V čase tvoření se tvoří jednak čas hmotná - to je symbolicky tato pyramida, pak je ten bod nula a zrcadlově k němu se tvoří, to je nahoře na stropě tady to bílé, je tvořena část duchovní. Je úplně stejná, jen má opačné znaménko. Čili stejně jako hmotu můžete vidět, tak ducha samozřejmě ne. A současně v tom procesu tvoření vzniká i to, co potencuje jakoby životní projev těchto dvou částí, tedy hmoty, její život, i ducha, jeho život. Tato třetí složka se dělí na dvě, jedna pro ducha, jedna pro hmotu. Je to jedna složka, ale projevuje se v těchto dvou částech jako nerozdílná součást. Čili tady možná můžete spatřovat zdroj toho, čemu takto říkáte. A už budeme končit. Tak. No, tak vám přeju hodně prány, ale která přijde sama. Silová složka je to, co poznáte třeba, když váš organismus se rozladí, jste intoxikováni metabolity a vším čím ostatním třeba při chřipce, tak jste "plegoňovití", viďte. Zvednout ruku s čajem, to je problém. Žije se těžko. A pak najednou v jedné chvíli jakoby někdo otočil vypínač někdy - ne vždy. A vy najednou cítíte příval sil a jste... No, není to něčím nápadné? Co říkáte? Ještě hodně se toho budeme muset učit, víte? Možná pak už nebudeme tak pyšní na své poznání a budeme vědět, že říše je nekonečná a že máme kam jít, což je dobře, protože je to napínavé.

Tak a teď už mě propusťte. Já se s vámi ještě v duchovním závěrečném obřadu rozloučím a čekají mě další smělé úkoly.

(duchovní obřad)

No, tak děkuji vám za laskavé dotazy, a ať se vám všechno daří.