 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 14. 3. 2022Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:14:55 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 15:18 – Poděkování za velmi krásný nový obraz „BIOVID TV“ před přednáškou. 38:38 – Je bezpečné užívat tinktury, myslím ohledně alkoholu nebo etanolu? 46:19 – Je pravda, že Karlštejn je prastarým ženským kultovním areálem? 48:48 – Plánujete koncert na Vysočině? 1:03:40 – Jak nepodlehnout negaci nebo zlu? 1:05:31 – Platí doslovně, že pokud budou existovat jatka, budou existovat i války? 1:08:24 – Tazatelka hledá pomoc při stavu, kdy má „přisedlíka“. Přepis videa:Vítám vás při našem pondělním odpoledni a je tady přednáška Duchovní university Bytí a v ní se budu snažit odpovídat na vaše podněty, jak jsem byl učen, jak znám, ale budu své názory předkládat a budu ctít všechny vaše a oplátkou budu doufat, že budete ctít i názory všech kolem vás. Tak pojďme k prvnímu. PODĚKOVÁNÍ: Píšete. Nový obraz BIOVID před přednáškou je velmi krásný, děkujeme. ODPOVĚĎ TP: Děkuji a mám z něj také radost. Takže děkuji za ohlas. DOTAZ: Dobrý den, můžete prosím pronést modlitbu za oběti války a prosbu a modlitbu za mír? Nějak věřím, že společná myšlenka má větší sílu a působení. Mnohokrát děkuji. ODPOVĚĎ TP: Ano, to jistě mohu a jistě, jako duchovní, to dělám. Dělám to každý den už dva roky. Když se setkáváme ve 20 hodin, což bude zanedlouho, při duchovním obřadu, tak je to právě to, na co se ptáte. Mnohokrát jsem vyslovil prosbu, aby těm, kteří trpí, bylo uleveno, aby se věci daly do většího klidu. A také jsem vás mnohokrát vedl k tomu, abyste i vy svá světélka přidali tak, aby bylo více světla. V téhle chvíli pozorujeme mnoho utrpení, ale nejenom v téhle chvíli - když se podívám do historie, tak historie je plná utrpení. Asi to bude souviset s člověkem - co myslíte? - protože člověk má pořád tendenci za něco bojovat, něco krást a tak dále a tak dále, něco potlačovat , jsi s námi nebo proti nám, jsi za reformaci nebo za... a tak dále. Skoro by se zdálo, že všechny ty důvody k těm bojům jsou v podstatě vždy pro ten děj důležité, ale na druhou stranu je vlastně jedno, jaké to je - jednou bouchne vysílač, podruhé něco jiného. Člověk je v podstatě dobrý, a tak si potřebuje svoje kroky zdůvodnit, aby sám před sebou nevypadal špatně. No a občas se to nepovede. Takže ano, jistě, budu se modlit stejně dále za všechny lidi, za všechny lidi na celé Zemi - a to ještě s tím dovětkem, že budu neustále a velmi silně vnímat svrchovanost Osudu, Boha, a tak tam vždy bude ještě takový malý dovětek:“Bože, je-li tvojí vůlí, ať je uleveno, co nejlépe a nejvíce, jak je možno.“ Ale nikdy bych se nenechal posunout do snahy určovat, jak věci mají být. Na to jsem příliš malý. Až vyrostu, dospěju tak možná snad, potom – možná, že potom právě to zase nebudu dělat, protože budu moudrý a budu vědět. Kdo ví?! Myšlenka společných proseb, modlitba je velmi silná, je silnější než všechny zbraně, protože v konečném důsledku je-li dovoleno - to je důležité říct, protože proč na nás dopadá osud? Buď proto, že hlavní Zdroj všeho je tedy na špatné straně, je to démon, přeje si abychom trpěli, anebo - to je ta druhá možnost - jsme sami vytvořili důvody, proč ten děj musí nastat. A pak ho musíme žít, většinou bez vědomí: „Proč?“ A o to víc pak křičíme, jak je ten svět nespravedlivý. Mám úctu před Bohem i jeho řádem, a proto vždy je tam tato věta: “Bože je-li tvá vůle...“ je-li to v souladu s tím osudovým řádem. Čili je tu síla jednoho člověka. On vysílá do vesmíru tu kladnou prosbu – prosí, aby bylo lépe, aby se Země zachránila, uchránila, aby lidé netrpěli tolik - a to má svůj velký význam. Není to tak, že věci musí být – nemusí - i my máme právo je ovlivňovat, do určité míry. Když to uděláme tak, že přibude světla, tma se zmenší. A i to je zákon. Tma sama nemůže přemoci světlo. Když v temné místnosti rozsvítíte svíčku, už tam není tma a je tam malinko světla. Když těch svíček rozsvítíte tisíc, sto tisíc, milion, tak už to je pořádné světlo a to brání tmě. Protože tam, kde je světlo, tma nemá šanci. Svým způsobem jsou dějiny světa i naše osudy svázány s tím, kolik my sami dokážeme toho světla, porozumění, sounáležitosti, milostivosti, moudrosti ve svém životě vytvořit. A nakolik se necháme silami temnoty a zla vtáhnout do opaku světla. Někdy je to proto, že jsme málo pozorní. Vrcholem zla je ten, kdo slouží a neví, že slouží. Znovu - člověk je v podstatě dobrý, a tak se musí něco jakoby přerušit nebo odstranit, aby člověk mohl konat to zlo nebo ho podporovat. A tak se mu buďto, já nevím, indoktrinuje myšlenka, že je lepší nebo že je výjimečný nebo že má „právo“ - a pak už to jde samo. Těch možných scénářů je mnoho, ale v podstatě je to pořád o tom rozdělování - rozdělování lidi od sebe navzájem, lidí od zvířat, od stromů, rostlin a lidí, tedy i navzájem. Abyste mohli škodit, nesmíte mít soucit s tím, čemu škodíte, tedy se musíte oddělit od toho, co je předmětem vaší vlastně činnosti. A proto vždy všichni, kteří chtěli dělat ve světě nějaké zlo, se snažili o toto rozdělení. To je přírodní zákon a je úplně jedno, co je předmětem toho rozdělení, naprosto, úplně jedno, protože sám fakt toho rozdělení je podstatný pro další děj. Takže tak bych to třeba komentoval. Čili dneska ve 20 hodin se sejdeme. DOTAZ: Tohle je otázka spíš pro první stupeň, tak vyberu jenom jednu: Může bytost vědomě žít několik životů najednou? Například v různých časech, se stejným vědomím, nadvědomím i podvědomím? Tedy číst dvě knihy najednou? Jak kdy. V dobách nám blízkých nikoliv, v dobách vzdálených ano. Vždyť na konci je absolutní autorita, která není omezena nikým a ničím. Všichni svorně opakujeme často naučené fráze, protože pokud to neprožijeme doopravdy a nechápeme to - což nechápeme - tak je to mnohdy spíš na té straně fráze – „všudypřítomný“, „absolutní“ a tak dále. Pak nám ale dělá problém tyto téze převést do svého přemýšlení. Čili ano. Na konci je On nebo To - Bůh, který je vším, tedy každým osudem, každou bytostí, každým vědomím, podvědomím, nadvědomí a tak dále. I vy na svých cestách duchovních, až velmi pokročíte, budete zažívat stavy, kdy překročíte hranici své „knihy“ a budete dokonce vidět naráz celou „knihovnu“ - už ji nebudete číst román po románu, život po životě, ale budete vnímat všechny romány naráz, jako byste je žili. Budete je vnímat, budete se moci třeba do některého z nich ponořit, zaostřit v něm - to byste mohli - v kterémkoliv čase historie minulé, současné i budoucí. V této knihovně má čas jinou funkci. My, tvorové zde zrození, vnímáme postup, kauzalitu, běh času. Ale to je produkt toho, kdo se dívá, kdo pozoruje. „Knihovna“ je nehnuta, knihovně je jedno, jestli ji čtete nebo nečtete, ty romány tam jsou, existují a ten divák nebo čtenář je může začít číst. Ale jsou tam stále všechny, úplně všechny, které byly, jsou a budou. Takže to je odpověď na vaši otázku. V této fázi ne, na vyšších stupních vašeho duchovního vývoje ano. Nikoliv ale jako řekněmež prožívání více životů naráz tak, jak si to představujete. To prožívání má jiný charakter. Jsou tu vlastně dva světy - je tu svět náš a pak svět čtyřrozměrného pořádku. V něm vypadá čas a prostor jinak, v něm to možné je. DOTAZ: Jaký je rozdíl mezi lítostí a soucitem? Kde je ta hranice? Je špatné někoho litovat? Co je vlastně za energii, když je nám někoho líto? Co k němu jde za vlivy? ODPOVĚĎ TP: Ano, chápu. Lítost může být projevem sounáležitosti, přesahu nad svým vlastním já – egem, schopnost vcítit se nebo vnímat stav někoho druhého. Soucit je trochu jiný - má stejný základ. Samozřejmě pokud to není lítost o sobě a soucit k sobě, protože sebelitování je velmi špatná metoda. Funguje tam, kde ten sebelitující ještě nevnímá Boží velikost, nemá tu jistotu v sobě, a tak je odkázat na svá vlastní hnutí, sebestředně zaměřená často k sobě. I lítost a soucit mají mnoho stupňů a dokonalosti. Budete třeba v dnešní době a mnoho věcí se vás vůbec netkne. Budete třeba vnímat velmi dramaticky, když si váš pejsek šlápne na trn a kulhá a hned vedle se budete dívat, jak někdo praští králíka za hlavu proto, aby se najedl jeho těla - a to už ten soucit nebude, protože jste se oddělili. Kdybyste měli stejný soucit i s tím králíkem, tak vnímáte jeho strach, jeho utrpení – zvlášť, když ho praštíte špatně. I smrt může být různá – rychlá, pomalá, bolestivá, zcela milostivá - můžete usnout nebo říct: „Tak já už půjdu“ a odejít, anebo bojovat s tou smrtí třeba měsíce nebo roky. Takže souvisí to s empatií, s pocitem sounáležitosti, schopností jej vnímat. A i tato vlastnost může mít svoje poruchy. Pokud povede k sebedestrukci - pro jiné zlo - jistě, že to nebude pozitivní. Když zlo koná, nelze zastavit zlem. To znamená, že vy dost těžko můžete zastavit nějaké zlo tím, že sebe sama zničíte. To je jen víc zla na světě. Člověk musí o tom přemýšlet, musí mít v sobě pořádek, pevné postoje, musí mít vnitřní charakter a pak v těchto situacích je to pro něj mnohem snazší. Dokonce i řekl bych dopředu, protože filosofie člověka přece se neodvíjí od toho „tady a teď“. Ve svých životech máme pracovat, máme otevírat různé otázky, přemýšlet o nich, hledat co nejlepší pochopení - v rámci našich možností samozřejmě. A budeme se mýlit, mnohokrát, ano, jistě. Někoho litovat není špatné, ale nesmí to být lítost destruktivní, spíše konstruktivní. Tedy udělat to, co je možné a co povolí Osud. Když se podíváme třeba na jinou oblast, třeba oblast egoismu a altruismu, tak vidíme, že jistá míra egoismu je nutnou podmínkou k zachování života. Musíte hájit své potřeby - musíte se najíst, napít a tak dále. Ale i altruismus může být negativní, pokud začnete dávat víc, než můžete. Čili v podstatě je to tak, že můžete vždy rozdávat jen z toho, co máte. A pokud rozdáváte z toho, co nemáte, tak se dopouštíte zla, v tomto případě na sobě. Ano, je tu ještě jedna možnost a to je oběť - můžete zvážit situaci a říci si:“Ano, toto stojí i za to, abych třeba utrpěl tu škodu, ale prostě já to udělám dobrovolně a vědomě, abych něčemu předešel nebo abych něco významného nadlehčil.“ Takže ty hranice se nedají vtěsnat do nějaké brožurky, kde byste si přečetli:“Tak tady ano a tady ne.“ V tom je ten život krásný, protože vás nikdy nevede přímo, on vás vede nepřímo. Ano, když uděláte chyby, můžete vy citlivější a moudřejší sledovat, že se něco úplně nedaří a že se ten osud jakoby nějak podivně mění. Ale ani to není jednoduché, protože víte – vše je možné – žijeme v duálním světě. Mohli byste dokonce udělat chybu při nějakém soudu, který budete v té chvíli vnímat. Tak co třeba tolik oblíbený Ježíš a jeho smrt, strašlivá smrt, byl umučen velmi bolestivě. No a teď se ptejme – a asi víte, na co. Takže buďte opatrní. Moudří kdysi říkali, že vždy je všechno jinak. Tak to mějte na paměti. DOTAZ: Těžko pochopitelné, že děj, který je nyní na Ukrajině, v Rusku, je již vytvořen a nyní je jen uveden do přítomnosti. Nebo jak to nazvat? ODPOVĚĎ TP: No, zajímají vás tato témata. Ano, toto je teď velmi viditelný děj, ale přesto tento děj byl před stvořením vesmíru a bude i poté, co vesmír zmizí. Je součástí základní pramyšlenky Osudu. To máte tak, tohleto se člověku těžko chápe a těžko to přijímá. Když je něco absolutní, nekonečné, nemůže být nic, co by to neobsahovalo. Žádný nedokonalý děj, žádné bude nebo bylo. Je. Aby to bylo ještě složitější, tak ten děj má své roviny - nemusí nastat v nějaké rovině nebo nastane mírně nebo nastane velmi těžce -a všechny ty děje tu zároveň jsou ve svých projevech. Je tu tedy děj, který znamenal jen lehké zakolísání, je tu děj, kdy dochází řekněmež k zásadnějším dějům, změnám, je tu děj i třeba té nejnižší formy průchodu. Je to stejné jako třeba při kubánské krizi – při ní jsme byli blízko jaderné válce a v Osudu tato možnost je, jen v naší rovině, v té, kterou my procházíme, nebyla naplněna. Samozřejmě, že to mohla být i rovina, kdy žádné rakety na Kubě nebyly a celý děj byl jakoby nadejit: toto je ten děj, je nějak skloněn v té osudové ose a my můžeme jít v různých částech - dole je to nejtěžší, nahoře je to nejlehčí, můžeme to přejít anebo také podejít v ještě horší rovině, kdy hned dál někde čeká ještě jiný děj, zase ještě s jinou kvalitou. Kdybyste byli jasnovidní a překročili hranice času a prostoru, mohli byste tyto roviny vidět. V prvotních formách jasnovidnosti byste viděli většinou jen tu rovinu, která se týká vašeho průchodu. Vy startujete zde a zde jsou někde ty roviny další. Kdybyste byli dokonalejší, mohli byste vidět i ty roviny průchodu, které jsou připojené. Nevím, jestli třeba v historii této planetky není doba, kdy do ní narazila jiná a zcela ji zničila. Přitom vy se budete ptát, jak je možné, že tu dnes jsme my, když v té jiné rovině planetka není. Ale ona je v této rovině a v té nižší není. Takže tak. Já plně chápu, že je to těžko k pochopení. „Jak to, že může něco neexistovat a přitom existovat? Jak to, že stejný děj může mít různé kvality, když přece my vnímáme tuto kvalitu, kterou registrujeme?“ No, budiž vám útěchou, že nižší tvorové jsou na tom ještě hůř než my, nechápou ani to, co chápeme my. DOTAZ: No, tohle bych asi - to není pro mě, ale dobře - ptáte se, jestli je bezpečné užívat tinktury - myslím ohledně alkoholu nebo ethanolu? Je to také vědomé zabíjení nervových buněk? Anebo je to malé množství a nevadí? Jaký máte na to názor? ODPOVĚĎ TP: No, to záleží na množství. Jestli užíváte 100g každé ráno nějaké esence, do které se přidal jalovec nebo něco jiného, tak to asi bude rozdíl, než když si dáte tři kapky nebo čtyři. Samozřejmě ten alkohol je používán odnepaměti jako extrahující látka. Některé látky jsou lipofilní, čili rozpouštějí se v tucích, jiné se rozpouští ve vodě, v alkoholu nebo v jiných látkách. A toho se využívá pro to, aby ta látka se třeba z té byliny extrahovala. No a tedy jak to dělám já? No, když takovou kapku vezmu, tak chvilku dělám fu, fu, fu, abych z tama odpařil co nejvíc alkoholu, a pak to spolknu. No. Ale to je tak trošku pro legraci. Podstatou té léčivé substance totiž není ten alkohol, její podstatou je to, co alkohol extrahoval. Takže rozhodně v těch malých dávkách. S alkoholem se setkáváte ostatně i v běžném světě občas, v nějakých nepatrných dávkách, ale samozřejmě to není o dávkách, které by zcela zásadně změnily – podívejte, vaše játra a váš vylučovací systém jsou schopny zpracovat určité množství škodlivin a to tak, že nenapáchají významné škody v organismu. Což ovšem neplatí pro toho stakana nějakého toho likéru, to už je někde jinde. Všechno záleží tedy i na množství. Pokud tedy těch kapek budete konzumovat ráno lahvičku, v poledne lahvičku, tak to už bych s tím nebyl srozuměn a snažil bych se převést tu látku do jiné formy- kdybych musel takovou látku. Ale to není dotaz na mě, já nejsem bylinář. Alkohol se také odpařuje, že, asi při 70 stupních či kolika. I to třeba můžeme počítat, když se přidává do jídla například nějaké víno nebo něco a když to potom uvaříme, no tak samozřejmě ten alkohol se odpařuje. Já jako čtyřicetiletý abstinent, když si čichnu ke špuntu, tak jdu do „limbu“, takže já mám na to vlastní nástroje detekce. Kdyby tam byl nějaký alkohol, tak to hned pocítím. Před takovými deseti lety mi dali pivo, že je bez alkoholu, a bylo tam to půl procenta. No tak jsem si teda to pivo vypil a pak jsem cítil, jak to působí, takže jsem hned pátral a bylo jasno. Protože to, že vám někdo napíše na pivo, že je bez alkoholu - tam musí být 0%, no. DOTAZ: Může být propojena lidská duše s duší zvířete? Jak se rodí k sobě blízké duše například do rodiny? Může se zvíře opakovaně vracet ke „svému“ člověku? Jak je možné, aby se v jednom v lidském životě duše zvířete k člověku i vícekrát vrátila? Měla jsem jako malá holčička kočičku a navzájem jsme se moc milovaly. Když jsem byla smutná nebo na mě rodiče nadávali, tak mi vlezla na hruď, jak kdyby mě bránila. Pak mi ji srazilo auto. Měla jsem několik dalších milovaných zvířat, ale vztah už tolik hluboký nebyl. Teď, po nějakých 15 letech, mám kočičku, co mi ji moc připomíná. Opět mi lehá obdobně na hruď, mňouká na mě stejným stylem jako ta první. Může to být stejná duše? :-). Děkuji. :-) ODPOVĚĎ TP: Ano, jistěže může. Vztah duše zvířete nebo duše člověka je úplně stejný, není v tom rozdílu. Je-li tam tedy nějaká láska, nějaký vztah, může to být silné pouto. Platí to i pro negativní zkušenosti, někdy, ale o tom bych nerad mluvil. Je to zase naopak, kdy zvíře provází nějaké děje v tom osudu ne dobré. Takže ano, je to možné a dlužno říci, že zvíře, které je mnohem primitivnější než lidská bytost, často ale - díky tomu, že nemá ještě tolik možností jakoby těch úhybných kroků, je jednodušší - dokáže daleko hlouběji vnímat takové ty základní pocity jako je sounáležitost, láska a tak podobně. Je to někdy velký dar, když se můžete provázet s někým, kdo není třeba jen člověk, je to nižší tvor. Může to být ale také rostlina, představte si, úplně klidně. I já jsem měl kočičku. Vzpomínám na ni dodnes. Bylo mi kolem šesti let a jednoho dne mně přinesla několik takových malých „myšek“. Já jsem se napřed jako podivil a ona to byla právě narozená koťátka a ona se mi přišla pochlubit. Bylo to velmi dojemné. DOTAZ: Dušička, která již odešla, mě občas v noci navštíví, povídáme si telepatií. Je to možné jenom u bytostí, mezi kterými byla silná vazba? ODPOVĚĎ TP: To záleží na tom, jak je vaše duše postavena. Není to podmínkou. Pokud máte dar jasnovidnosti, tedy přesněji dar mediální, tak můžete mluvit v mnohem širším spektru. Ale samozřejmě v běžném případě tam ta blízkost hraje významnou roli v tom přistoupení. A zas - s kým mluvíme, jak je postaven, jakou má schopnost využívat obecných okolních anorganických nebo organických sil ke svému projevu, jak silné jsou jeho myšlenky a tak dále. Každopádně přátele můžeme mít vtělené i nevtělené. Teď dělají myslím nějaký film o o policistovi, který zemřel a který - nene, nezemřel policista a má svého pomocníka, což je bývalý zločinec. Anebo Rendl a Hopkirk, vzpomínáte? To byl velmi pravdivý film. Čili ano. DOTAZ: Tohle se mi nechce ani číst :-) Je pravda, že Karlštejn je prastarým ženským kultovním areálem? Objasněte, pohovořte. No tedy - ženským... Tak ono všude se něco dělo a jistě, že v historické lince, která provází například nějaké místo jako je místo, na kterém byl postaven Karlštejn, můžeme s větší pravděpodobností nacházet tyto souvislosti. Zas to platí všemi směry - jsou místa posvátná jsou místa prokletá, jsou místa, která by neuchránila třeba ten poklad karlštejnský a zase místa, která ho, jak vidíte, uchránila. Karlštejn nebyl tuším dobyt, pokud vím, Karlštejn odolal všem nástrahám věků. No tak to ten Karel udělal asi dobře, no. Pokud se týká toho odvěkého boje mužského a ženského principu, tak dle mého názoru si obě dvě strany nemají co vyčítat. V různých dobách přicházely různé řekněmež společenské souvislosti. Podívejte, to máte tak -každá žena je jen trochu jiný chlap a každý chlap je trochu jiná žena. Rozumíte mi? Čili jsme lidé. A jako lidé máme základní lidské vlastnosti, které se jistě trochu liší, ano, samozřejmě, ale zase i v závislosti na dané době. Byly doby, kdy ženy se chovaly stejně jako muži, nebo hůře, to znamená velmi násilně a tak dále. Byly doby, kdy se chovali velmi násilně muži. Ostatně myslím si, že v podstatě ta doba trochu doznívá. Čili vlastně nepřeceňoval bych tu podobu té jedné nebo druhé poloviny lidstva - jsme lidé. DOTAZ: Plánujete koncert na Vysočině? Rozeznít kopce Vysočiny? ODPOVĚĎ TP: A to bych rád, ale všechno má svůj čas. Teď jsme těsně po tom covidu, všechno bylo zastaveno, všechny akce, přednášky, koncerty - i tady, v Biotronickém centru sociální pomoci, jsme dlouho byli bez provozu. No tak se to musí postupně všechno zase nějak dát dohromady a kdo ví - když se objeví možnost ten koncert na Vysočině udělat, tak se třeba v budoucnosti zařadí do toho programu. DOTAZ: Ptáte se, zda je úvaha správná. Pokud někdo zcela vědomě, ve správnou chvíli vyšle své přání pro dobro nějaké duchovní věci týkající se budoucnosti a není to pro jeho osobní prospěch, je v tom ale přítomna velká síla myšlenky, je to stále magie, třebas bílá? Cítím to jako nesprávné. Toto se dle mne může udělat jen jako určitá prosba k Bohu, vlastně myšlenka ve formě modlitby, aby v budoucnosti tato možnost byla, aby tam byl umožněn ten příznivý průchod osudem. Cítím v tom velký rozdíl. I když je přesná hranice asi jen těžko určitelná, kdy je to projev vlastní síly a kdy je to prosba? ODPOVĚĎ TP: Ano, souhlasím. Vzpomínáte? Mnohokrát jsem na přednáškách povídal na případy, že to „zařídíte“- večer uléháte, přejete si, abyste měli peníze a vy je do týdne dostanete nebo do měsíce. Ale je to magie. Rozumíte? Vy se neptáte, proč nemáte ty peníze, z jakého důvodu váš osud je zde - přece vy máte „právo“, někdo jiný je má a proč ne vy? A ono to má často hlubší příčiny. Čili abyste je měli, musíte nejprve změnit sebe a pak teprve to bude čisté. Když to uděláte takto násilně, rychle o ně přijdete. I když to získáte, vlastně ta vůle se vyprojektuje do toho prostoru a má svoji sílu, jenomže, to je všechno hezké, ale to není vlastně v souladu s plánem, protože ten plán vás chce změnit. Třeba jste minulém životě šli kolem žebráka no a teď jste si řekli: „Ty nýmande“ a tak dále. A už to máte. V dalším životě máte problém. Stačí často jen jakoby tato chyba nesourodosti nebo vlastně nevnímání a je to problém. Tím ovšem neříkám, že máte dávat lidem na to, aby pili, nebo aby dělali jiné věci. To určitě ne. Ale pomoci jim můžete jakkoliv. Takže kdykoliv prvoplánově se rozhodnete v osudu něco měnit, přechází odpovědnost na vás. A v té chvíli se ptejte, jestli jste plně kompetentní a chápající širokou souvislost všeho se vším. No a to si dovoluji tvrdit, že ne. Tak bývá opravdu bezpečnější mít tam ten dovětek. Protože je důležité vyjádřit svojí touhu po dobru a pomoci, to je důležité, to je lidské , jen to nesmí být „jájismus“ – JÁ to zařídím, JÁ mám s bohem smlouvu. A tak dále a tak dále. Nakonec by se vám mohlo stát, že budete mít smlouvu s něčím, co vnímáte jako to, co byste v životě nepřijali. To jen pól zla zneužije vaší naivity. Člověk duchovní je odnepaměti pokorný, ale ne modloslužebníkem nebo podobně. Slova, slova, slova. Jedno slovo a každý ho může vnímat jinak, každý může vnímat význam podle svého. To je ten problém, víte?! I když se snažíme, aby to bylo co nejčistší v tom podání, vysvětlení, vždycky je tu možnost vnímat věci tak anebo tak. Přitom mnohdy myslíte jen to nejlepší - a někdy z důvodu vlastní neobratnosti nebo nešikovnosti a jindy z důvodů na druhé straně to člověk chápe jinak. Čili ano, je velmi důležité býti kompletním člověkem. Vždyť všechno, co je kolem nás, jsme vlastně my a týká se to nás. To ovšem neznamená že budeme fušovat Pánubohu do řemesla. Je to asi stejné jako v tom našem řekněmež světě, který tady máme. Chceme něčeho dosáhnout nebo něco vyrobit nebo něco udělat, tak jdeme za panem ministrem nebo někam a jednáme o tom. Není to tak, že to prostě zčistajasna spustíme. DOTAZ: Jak je to s chlorem v bazénu, (ptáte se) plus to, že vlastně v jedné vodě se smáčí plus vykoná potřebu více lidí? (TP: Doufejme, že ne. No tak možná, že to tak i je, kdo ví.) Někdo to nedodržuje, že by zašel na WC. Je to zdraví škodlivé? U zdravého člověka to imunita zvládne, snad, ale co u člověka s oslabenou imunitou či zánětem v těle? A teď jsou tu i benefity – plavání… ODPOVĚĎ TP: Já vám rozumím. Tak začnu odpovídat. No, co se týká tedy té malé potřeby - doufám, že velkou tam nedělá nikdo - tak budete se divit, ale moč je sterilní, takže z tohoto pohledu, pokud nejste nakažení pohlavní chorobou, by to mohlo být v pořádku. I když kdo z nás by chtěl pít moč, viďte? Asi nikdo. V historii byly případy, kdy lidé museli pít třeba svoji vlastní moč, aby si zachránili život - na poušti nebo jinde, ve vězení. Každopádně samozřejmě toto patří k tomu, co je na té straně mínus toho veřejného vodního koupaliště. Samozřejmě, že pak jsou horší věci a to jsou přenosy různých nákaz. Ano,jistě. No tak ten chlor je tam proto, viďte, aby ta voda byla čistá, ale jistěže to není úplně - podívejte chlor zabíjí bakterie, je to tak, a viry, takže to by asi znamenalo, že to bude působit i na nás, jistě. V poslední době můžeme vodu sterilizovat přímo v prostoru čerpadel UV zářením, ale má to proti tomu chloru jednu nevýhodu - že ten chlor pracuje pořád, i když se v něm koupají lidé, i když není hned vzápětí vyměněn filtrační jednotkou. To UV záření má zase ten plus, že tam nezanáší žádnou chemii, což je také zajímavé. Čili upřímně řečeno - každý se rozhodne podle svého. Víte, že se mně jednou stalo, že jsem na dovolené ani jednou nevlezl do moře, i když tam bylo? No, bylo špinavé, tak jsem do něj nevlezl. A pak zase dole na jihu, tam bylo krásně čisté, a tak jsem plaval hodiny. No, takže každý se rozhodne podle svého. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Jak je to s rybníkem či řekou? V rybníce je mikroorganismů plno, sinice působí jak známo na zdraví. (TP: Ano jistě.) V řece vypouštění WC bylo zakázáno a dělá to spousta lidí, u rybníka i u řeky. V podstatě ty řeky tečou do rybníka. No a tak dále a tak dále. ODPOVĚĎ TP:No tak, jak nám civilizace postoupila, tak se dá říct, že v těch řekách teče mix léků - hormonálních přípravků například, antikoncepce, ale i léků obecně. Vzpomeňte si, jak se měřily covidové hodnoty teď při té velké epidemii v odpadní vodě. A z těch dat se dalo zjistit, kolik procent těch lidí tam je nakažených. Sinice - další velký problém. Ano, skutečně velmi alergizující, zdraví neprospěšné. Co se týče i těch trativodů nebo fekálií, které se dostávají do vodních toků, tak skutečně dneska je to o mnoho lepší, ale i tak, přes to všechno, žádná čistírna vod neodstraní zdaleka vše, zvláště ty rezidua léků a podobně. Samozřejmě odstraní biologicky odbouratelné části, kaly a tak dále, ale všechno ne. Svým způsobem toto je diskutabilní. Ale když se podíváte třeba na ta přímořská místa, tak pokud se potápíte, tak často vidíte trubky, které vedou kus od pobřeží. No, copak by to bylo? Ani nevím, co tam teče. Je to fakt, že tam ta intenzita těch splašků je v tom poměru velmi nepatrná, záleží potom na proudech, jestli dochází k ředění nebo nedochází a tak dále. To platí jak pro vodní svět, pro atmosféru a podobně. Žijeme ve světě, který už takový je, vytvořili jsme si ho. Samočistící schopnost vodního toku je - i řeky. No, ale - nevím, nejsem v tom odborník - ale domnívám se, že v této době jsou možnosti často překročeny. Něco jiného také je, jestli voda poteče v meandrujícím potoku nebo v betonovém korytě. Pak teče jistě mnohem rychleji a má mnohem méně možností se jakoby - ty škodliviny usadit na tom podloží a podobně. Všimli jste si, že užívají například pískové filtry. Znamená to, že vlastně ty jednotlivé atomy a molekuly se usazují na povrchu, velikém povrchu, který reprezentuje ten písek, a dochází k čistící schopnosti. Odpověď zní: zčásti. Absolutně vodu vyčistit nelze, ale do velké míry ano. V tom bazénu tedy máme ten chlór, který má bránit přenosu těch případných infekcí z těch koupajících se, v rybnících je to mnohem horší, zvláště pro tu řekněmež přírodní část, to jsou ty sinice a další. Takže zase - každý se rozhodne, kde smáčí svojí oudy. Je tu také opravdu důraz na té imunitě. Když naši předci užívali poměrně skromnou hygienu, byl tam mnohonásobně menší nápad já nevím kvasinkové infekce a tak dále. A dnes, kdy hygiena proti té době je na obrovské výši, dokonce se někteří z vás koupou i denně a někteří dokonce vícekráte, tak rozhodně stav zdraví v tomto směru není posílen. Takže ty generace, jak se vlastně rozvíjíme do moderní doby, ztrácejí imunitní zásobu. Počínaje tím, že vaše maminky vám vydezinfikují celý byt, takže vlastně v mládí nemáte - ještě nejlépe vás ani nekojí a tak dále - takže ještě v mládí nemáte dostatek impulsů pro tvoření vlastní imunity. A tak dále. Jsou tu vlivy elektromagnetických polí, která jsou významná z hlediska imunitního systému, tedy spíš imunitních buněk přesněji. A… a… a… a… je toho moc. DOTAZ: Jak nepodlehnout negaci nebo zlu? ODPOVĚĎ TP: Přátelé, je tu jediná cesta - je to moudrost. Moudrost pochopení osudu, také práce s vlastním strachem, protože pro strach bylo vykonáno už obrovské množství zla. Když vás zlo chce donutit k nějaké akci, která není moc dobrá, tak často používá tento nástroj. Někdy se stane, že zcela nevinný je nakonec poškozen vámi, z vašeho strachu. Uděláte něco, aby „něco“, ale přitom ono nic - to byl jen váš strach, který vás přinutil vykonat zlo. |Takže nepodlehnout negaci. Člověk je tvor slabý - jak to vidíme na každém kousku historie nebo současnosti. Často se něčeho bojí, nestojí na vlastních nohou, na vlastních názorech, podléhá názorům jiných, vedení jinými. Pokud jsou to v dobru vedené názory, tak je to dobře, ale jen málokdy člověk dokáže sloužit pro dobro a neptat se: “Co z toho budu mít?“ - čili vlastní zájmy. Zůstaňte v klidu. Vyjde to nastejno, jestliže se bojíte nebo nebojíte. Ale když se nebojíte, máte víc prostoru k tomu, abyste něco zlepšili. Tak a kolik máme? DOTAZ: Platí doslovně, že pokud budou existovat jatka, budou existovat i války? OPDOVĚĎ TP: Tuto větu řekl Tolstoj, jeden z mnoha velmi slavných vegetariánů. Dá se říci, že mnoho velmi významných lidí byli vegetariáni. Už slyším tady:“Hitler.“Jo, teď to slyším, jak jste si mnozí vzpomněli. Ale protože to byl jen Hitler, tak nemůžete nevidět ty stovky ostatních. Ano, je to pravda, bohužel. Co je to válka? Je to překonání vlastních obranných ochranných instinktů. Může být obranná i útočná. Budou to rozdíly potom, jak ji hodnotit. Může být také utajenou snahou něco získat, profitovat. Většina válek se vedla proto, aby se někomu něco ukradlo, aby se něco získalo. A pak zase ten „obšťastněný“ se snaží bránit. A máme tady konflikt. Pokud člověk nevnímá svým vlastním stavem ducha a vědomí bolest druhých, v tomto případě nižších, velmi často se dostane do situace, kdy sám zažívá podobné děje. Souvisí to se samotnou podstatou našeho vědomí. Jestliže ve své hloubce nejsme schopni vnímat bolest druhých, v tomto případě nižších, pak zcela logicky nebudeme schopni vnímat bolest a utrpení ani vyšších, tedy sebe. DOTAZ: Hledáte pomoc při stavu, kdy máte přisedlíka. Ve dne v noci na mě mluví, něco mi našeptává, nemůžu se toho zatím zbavit. Navštívila jsem dva terapeuty, výsledek žádný. Vyčerpaná, špatně spím, trvá to rok. OPDOVĚĎ TP: Toto není úplně mým úkolem, ale za prvé: když se tak stane, je to vlastně porušená naše duchovní nebo duševní ochrana. Když máme porušenou imunitu, nasedne na nás bakterie nebo vir. Když máme porušenou tuto imunitu, může na nás nasednout zase něco z toho duševního nebo duchovního světa. V těch lehkých případech lze poradit, aby člověk se k tomu neladil, aby to úplně vypnul z pozornosti. Tak mi tady hraje rádio, dobře, tak hraje, ale já ho nevnímám, něco dělám, ono hraje. Ta věc se pokouší většinou toho člověka jakoby si podrobit nebo je to i jinak, jest to prostá snaha exhibice, ten duch se pokouší vlastně se jakoby uplatnit, nebo jak to říct. Je to stejné i ve hmotě. Zkuste poprosit směrem k Bohu i za něj, zkuste s ním promluvit v tom smyslu, že není rozumné škodit a tím škodit sobě - poslat ho ke světlu. Koneckonců jsou tu i duchovní obřady. V horších případech někdy je nezbytné navštívit lékaře, pokud se to nedaří. Ten vliv je samozřejmě destruktivní, protože vy jste svobodná a žijící bytost a bez vaší vůle tam nemá nic jiného co dělat. Někdy člověk vyjde v ústrety - nějakou duchovní činností či podobně. No, to se může stát. Jindy je to zcela, zcela prostě bez souvislostí a v některých případech se nejedná o duchovního přisedlíka, ale o poruchu mozku, například po některých úrazech či podobně se to může stát zase z té hmotné části. Tak budu se za vás modlit, aby to bylo lepší. A zbytek si necháme na příště, si myslím. Už je čas. Takže ať vás Pámbíček provází, ať dostáváte dobré a silné duchovní impulsy, ať vaše světlo stoupá, ať máte boží ochranu, moudrost - ne kvůli vám, ale kvůli celku. Když bude celek jen o kousek milostivější a moudřejší, poznáme to všichni. Tak ať se tak stane, je-li to vůle boží, samozřejmě. Děkuji vám za pozornost. Mějte se krásně, na shledanou. |
