www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 15. 3. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 15. 3. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

13:32 - Úvod

14:05 - Jak rozlišit v cestě osudu Boží vůli od své vlastní?

20:38 – Posluchač chce požádat o duchovní pomoc: prosím k Bohu a Podstatě, ale už nevím, co mám se sebou dělat. Cítím chaos, těžké stavy. Proč je cesta za světlem tak cítit na duši? Co se stane, až vejdeme zpět do samotného celku, odkud jsme vyšli?

32:42 - Mohu při sčítání lidu uvést náboženskou příslušnost Společenství Josefa Zezulky, i když jsem celý život v Římskokatolické církvi?

35:57 - Chtěl jsem se Vás osobně zeptat na rostlinu čínský jam, známou jako světelný kořen. Vaše zkušenosti? Mě osobně fyzicky i duchovně posiluje.

38:45 - Dilema posluchačky, která řeší rozchod s partnerem.

49:18 - Prosím o radu. Dlouhou dobu se snažím být vegetariánkou. Zelenina, obiloviny a luštěniny mi ale způsobují zdravotní obtíže (průjmy).

59:34 - Hovořil jste o nové knížce, která má vyjít. Moc se na ni těším. Je možné si ji dopředu objednat, abych měla jistotu? A vyjde něco dalšího?

1:05:25 - Co mám, prosím dělat, když rodiče chtějí po mně stále víc a víc? Opravdu se snažím, jsem hrozně vyčerpaná. Také se kvůli nim přetěžuji. Způsobuje mi to i zdravotní obtíže. Už dál nemůžu. Hrozí, že se zblázním. Co mám dělat?

1:15:44 - Rozloučení a pozvání na duchovní obřad ve 20 hodin.


Témata: osud, vegetariánství


Přepis videa:

Krásné odpoledne, je zde přednáška Duchovní univerzity Bytí online, jiná ani možná není, což mě mrzí. Rád bych se s vámi setkával jako obvykle po celý rok, a doufám, že se to za nějaký čas podaří. Tak, budu odpovídat na vaše otázky, tak jak jste je napsali, budu předkládat svůj názor, a vy sami budete mít jistě vlastní rozum. Berte to tedy jako předložený názor. Tak první. 

 

DOTAZ: Ptáte se, jak rozlišit v cestě osudu Boží vůli od své vlastní. Málo snahy může být lenost a opovážlivé spoléhání na Boží vůli, moc zas tlačení na pilu. (TP: Aha z tohodle, to je hezké.) Dobrý pocit v srdci člověka vede, ale jak v těžké situaci, kdy je člověk třeba nemocný, ve středu.

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to hezky řečeno. Děkuju za dotaz - spoléhání na Boží vůli. Znal jsem kdysi člověka, který měl v oblibě tohle gesto: "Ti nahoře to vyřeší". A domníval se, že je to postoj pokory a správný. Ale jak se to říká: "Člověče přičiň se, a Bůh ti pomůže". Čili musí tu být jak vlastní snaha, nebo má být, nebo může být, a musí tu být i potom to splývání nebo rezonování s tou Boží vůlí toho celku. Těžko odpovědět, protože každý z vás je jiný. Nikdo, doslova nikdo z vás nešel stejnou cestou osudu a stejnými životy. Nikdo z vás není na úplně stejném stupni svého duchovního a lidského vývoje. A teď co s tím já mám dělat? Jak Vám mám odpovědět? Jsou osudy, které jsou zatíženy karmou. Dělej co dělej, snaž se jak chceš, úspěchu nedobudeš. Jsou osudy, které mají všechno zdánlivě na talířku zlatém. Nemusíš dělat nic, všechno ti padá do úst jak pečení holubi. I když u nás vegetariánů by to moc jaksi dobrým znakem nebylo, to bysme radši něco jiného než pečené holuby. No a všechno mezi tím. Jsou zde osudy, které mají velkou odpovědnost. Nesou na svých bedrech pomoc bližním, duchovní pomoc. A často v těch osudech není, protože to se nedělá pro úspěch, nedělá se to pro osobní aspirace, tak tam není moc takových těch zářných okamžiků - tedy jdeš dobrou cestou, uspokojení, a tak dále. Je to prostě z pozice, která ví, a tato pozice nežádá to vnější, protože samotnou odměnou je, moci býti prospěšným. Krásně je to vidět třeba v historii, kterou jsem vám už říkal. Ve velkém městě existuje služba, která navštíví manželku, ta uvaří oběd, a ta služba ten oběd doveze v krátkém čase manželovi, který pracuje někde dál. Je to geniální systém, těch obědů jsou tisíce, statisíce, je to obrovská logistika, je to předávání si těch zásilek jedné skupiny od druhé, je to velmi sofistikované. Dokonce západní univerzity se zde chodily učit, jak tyto síťové grafy zpracovávat. No a když se ptali těch lidí, proč to dělají, tak řekli, že jejich největší odměnou je to, že mohou tomu člověku tuto službu poskytnout. A že je to pro ně vlastně dobrá karma, sloužit někomu, komukoliv, koho třeba ani neznají. No a tak je možná i zde jedno ze zrníček té odpovědi. Takže ani to zdánlivé jaksi poplácání po ramenou, které mnozí čekají - jseš pašák, děláš to dobře - no to asi není u těchto případů hlavní cíl. Stejně tak falešné budování nějakých karoserií - Zezulka tomu říkal karoserie, prostě podívejte, já už jsem, a tak dále, a jsem bezchybný, a tak dále, ne, ne, přátelé. Ještě dlouho my všichni budeme mít mnoho lidských chyb, na kterých budeme pracovat, jinak to nejde. A k tomu patří i to Vaše hledání, protože kdybyste se to dozvěděl ode mě, nějakou zázračnou radu jak to poznat, tak bych Vám udělal tu nejhorší službu ve vašem životě. Doslova zločin na vašem osudu. Kdyby to bylo možné, u všech - ono je to možné, ale od určitého stupně - tak kdyby to bylo možné u všech, tak by to vedlo k ničemu jinému než k papouškování naučených frází, správností, ovšem bez vnitřního zapojení srdce. Ten člověk by to dělal proto, že se to má, a ne proto, že je takový. A dokud to není proto, že je takový, tak není cesta u konce. Takže všechno to, co dneska Vás oslovuje, co hledáte, o čem přemýšlíte, co řešíte, je vlastně součástí toho procesu, aby na jeho konci jste věděl. Musí se vyzkoušet tisíce variant v těch životech, tisíce vztahů, nejrůznějších problémů životních, osobních, neosobních, a z toho všeho vzniká tedy velikost duše. A tohle kdybych Vám vzal, tak Vám vezmu vlastní smysl života a důvod proč tu jste. Takže, omlouvám se. I kdybych věděl, tak bych to neřekl.

 

DOTAZ: Chcete požádat o duchovní pomoc. Navštěvujete večerní působení. Prosím k Bohu a Podstatě, ale už nevím, co mám se sebou dělat. Ve všem mám chaos, výčitky, lítost, co prožívám je něco, co je jako uvědomění si, i tak to cítím. Ale je to pocit jako bych padal dolů. Kolikrát mám takové stavy na prsou, že si je nedokážu vysvětlit, co se děje. Je to tak, jak bych se odpoutával, jak jste to již uvedl několikrát. Vše je, jak má být, a přichází. Proč je cesta za světlem tak cítit na duši? Co se stane, až vejdeme zpět do samotného celku, odkud jsme vyšli? 

ODPOVĚĎ TP: To je roztomilá otázka. Však víte, že to nelze odpovědět. Lze to naznačit. Tak začnu od konce, od toho nejvyššího vůbec co je. Představte si, že skončilo veškeré Vaše omezení od čehokoliv. Už to nejste Vy - já - a to kolem Vás, ale už jste vším. Není nic co byste nebyl. Není žádný čas, osud, historie, kterou byste nebyl. Není žádná bytost, člověk, a vyšší, a nižší, kterými byste nebyl. Jste žížalou, i velmistrem - vším. Jste ve všech časech, dobách - doslova opravdu vším. A to nejenom v tomto stavu, tohoto vesmíru, ale jste každým vesmírem, který kdy byl, je, a bude. Čili, jste i tím co bude, i tím co bylo, i tím co je. A tak zkuste z tohoto pohledu a úvahy přemýšlet, jak by asi potom vypadal váš životní vjem. Bylo by to jistě o mnoho jiné než dnešní vjem, ale to je v pořádku. Jsme tvorové ve vývoji, a tak to musí být. No a teď k tomu chaosu a dalším věcem. Těžko se k tomu vyjádřit, protože na duchovní cestě jsou nejrůznější možné stavy. Pokud by to bylo vše nej, nej, tak to bude něco jako spirituální krize, která se objevuje u všech, kteří nastupují (nebo u mnoha přesněji), kteří nastupují další etapu svých řekněmež duchovních osudů, duchovních cest. Je to vlastně velká změna. Do té doby jste plně zapojeni na svět smyslový. Plně podléháte všemu, co jste vnímali, co jste si zapamatovali, co jste se učili, a tak dále. A pak přichází najednou ten krok za to Alenčino zrcadlo, který je stejně reálný jako všechno ostatní předtím, jenom jste netušili, že je to možné, a něco se ve vaší bytosti musí jakoby poměrně rychle často měnit. Ne, že byste byli dokonalí, že byste byli ti nejvyšší, ale jenom ta samotná změna toho přechodu vzbuzuje tuto psychospirituální krizi. Tak to je jedna možnost. Jindy je to tak, že když budete třeba opravdu vyspělý duševně, duchovně, tak před tím než se ve svém životě probudíte, protože každý z vás, kteří mají tento stupeň, zažije něco jako probuzení. Napřed je tu první část života, která - vlastně nelze označit délku, u každého jinak, někdo se probudí v devadesáti, někdo v padesáti, někdo možná ve třech. A tak, mimochodem mám teď nádherný, nádherný - to není dotaz, to je zpověď maminky dítěte. To dítě se podle mého názoru plně probudilo ve třech letech, je to neuvěřitelné. Jsou to nádherné zprávy, už jsem tento dotaz, nebo tuto zprávu, dostal před měsíci, a já se s nimi spojím. A to ukazuje právě tu šíři toho času. A pak přijde to probuzení, které vás změní. Byli jste třeba vysoce duchovně pracující v minulém životě, v minulých životech. A přesto si musíte projít jakoby tu cestu v tom dalším životě určitým způsobem často jakoby - nevím - projdete ty stavy znovu rychle, a pak skončíte, kde jste v minulém životě skončili. Jindy jsou tu překážky. Jsou tu i překážky temnoty. Čím jste vyspělejší, tím větší úsilí věnují zástupci této strany, aby vás z té cesty odvrátili, a aby ji pokud možno znemožnily. Také je to o tom, že lidé, kteří mají nižší IQ, jsou (a to i duchovní IQ), jsou daleko více přesvědčeni o tom, že mají pravdu. U těchto lidí není příliš mnoho nejistoty. Oni to mají jasné. Čím víc jste v poznávání světa a jeho zákonů dál, tím víc víte, že věta "Neříkej nikdy nikdy" je pravdivá, a že poznání vysoké má hned v dalším kroku poznání ještě vyšší, a za ním ještě vyšší, a tak to jde pořád. Takže i to je jeden z prvků. Ti, kteří jsou si velmi jisti, jsou buďto fanatici, nebo ještě musí hodně pracovat. No, tak co k tomu říct dál. Chaos, výčitky, lítost. Patří sem i řekněmež poruchy duše, nebo nemoci duše, ducha. Tedy tam, kde dochází k nějakým ať už získaným, a nebo vrozeným nedostatkům - třeba například budete vedeni svými rodiči nesprávně, budou vás pořád jaksi označovat za nemožné, neschopné, a tak dále, no nebo neucítíte dostatek lásky, nebo něco jinak. Budou to zranění, která vás budou provázet v životě. A ta zranění budete muset překonat, protože jsou běžná. 90% populace, možná víc, má nějaká takováto zranění, a musí se s nimi v životě dřív nebo později vypořádat. Jiná cesta není. Zvláště v období té psychospirituální krize na vás budou tyto požadavky vznášeny velmi výrazně, a později stále. Tak, abyste pochopili, abyste rozvolnili třeba ty vztahy osudové, které na vás tlačí, a které znamenají, že máte nějaké dluhy k vyrovnání. Ať už se svými řekněmež dosavadními lidmi, s kterými jste šli v životě, a to všemi bez výhrad, ne jenom těmi v rodině, ale i těmi vzdálenějšími, a se vším ostatním co na světě můžeme a zažíváme. Takže na konci by mělo být pochopení, že každý z nás má stejnou cenu, že ta cena, přestože jsme nízké bytosti, není malá, je obrovská, a že tedy to pozorování sebe a osočování sebe, že jsem špatný, nebo že jsem nějaký makový a tak dále, že to je navíc. No, vycházejte také z toho, což je důležité v tom lidském hejnu, že tam kde je člověk v pořádku a je normální, tak i když je tu nedostatek, tak jej přejde, pokud to jde, a chápe. No tak smrdíte - fajn. No tak máte pusu nakřivo - tak jí máte nakřivo. Každý z lidí, kteří jdou kolem vás, to pochopí, případně dělají, že to nevidí. To, když budou lidé. Ti, kteří jsou trochu nelidé, se vám budou vysmívat, budou mít ty úsměšky a ty odsudky a takové ty věci. To jen ukazuje, že smrdí ještě víc než vy - obrazně řečeno. Rozumíte? Za další - ti lidé se na vás tak moc nedívají, jak si myslíte. Většinou dnes každý vidí zejména velmi blízkou osobu, a jestli vás vidí, tak mnozí jen pro to, co z vás můžou vytřískat. Takže ono to zas tak žhavé s tím vším není. Také pocit vlastní moudrosti, nemoudrosti, jistoty, nejistoty, podívejte se - přece duchovní poznání, lidské poznání, to není závod, ale každý dostává to, co potřebuje. A všichni byli na tom stejně, dřív nebo v budoucnosti, a tak dále. Čili je to normální, jako když ten člověk s člověkem (velkým Č) se nebude vyvyšovat a nebude se vám vysmívat, tak nebude ani v oblasti duchovní tuto věc dělat. Žádný skutečně duchovní člověk se nad vámi nebude vyvyšovat svými nějakými zážitky, vlastnostmi, nebo něčím, rozumíte: "To já už". To je oblíbená věta ušáků. Mají velmi dlouhé uši, takhle, takhle, a čumáček takový, znáte, a lítají po polích. Těm já říkám ušáci. To já už. O stupínek horší jsou ti, kteří cítí potřebu se nad druhými nějakým způsobem kohoutkovat, vyvyšovat, nebo dokazovat - a někdy až v negaci. A tak dále, a tak dále. No, takže uklidněte se směrem k sobě, přijměte to, co je, ptejte se v klidu a v tichosti a v očekávání, jaké impulsy vám život dá, a ty, pokud to bude rozumné, rozvíjejte. No, máte-li karmu, tak i to se nedá dělat jinak. Musíte odžít, co odžít máte, změnit se dobrovolně. Tím si snížíte ten karmický dluh. A zas budete tedy muset přemýšlet, doporučuji Zezulku - žádný jiný autor mi to nepopsal lépe. Čili přemýšlejte, co asi tak mohlo být důvodem toho konkrétního stavu který žijete, zkuste se nad tím zamýšlet, a hlavně se vnitřně změnit v té oblasti, kterou objevíte jako nedostatečnou. Tím půjdete směrem k Boží vůli, tedy k osudu. Jediný smysl je, abyste byli stále dokonalejší a lepší lidé. Abyste za nějakou dobu mohli přestoupit do vyšších lidských druhů. Abyste nakonec mohli ukončit jeden svůj cyklus rození. No a pak už budete tam, na co se ptali ti před Vámi.

 

DOTAZ: Mohu při sčítání lidu uvést náboženskou příslušnost Společenství Josefa Zezulky, i když jsem celý život v Římskokatolické církvi? Děkuji za odpověď, za každodenní působení. Je možné být v obou církvích současně?

ODPOVĚĎ TP: No, přiznám se, že tohleto naprosto jistě nevím, kolonka je jen jedna, a tak jestli dovolí ten formulář vyplnit kolonky dvě, no tak vyplníte obě dvě. Jinak se bohužel z důvodu tedy úředního budete muset rozhodnout, což mi připadá jako nemravné. Ale to je jedno. Vyplnit to může každý, i když není členem Společenství Josefa Zezulky. Tam je takové zaškrtávátko, že tedy náboženská nějaká přesvědčení, a potom vyplníte jaká. Je to nezávazné, a každý může vyplnit vlastně třeba to Společenství, nebo kteroukoliv jinou organizaci, třeba tu Římskokatolickou církev. A já už jsem myslím o tom mluvil jednou, protože je to důležité. Svým způsobem vlastně každá věc v tomto reálném hmotném světě musí být zakotvena. A to zakotvení je velmi silný důvod pro to, aby tato věc byla vlastně vykonána. Já sám jsem vlastně k ní byl pověřen Zezulkou. V těch létech, kdy jsem k němu chodil, tak vlastně to všechno směřovalo k tomuto. To není tak docela jen můj výmysl, že bych se jednoho krásného dne rozhodl, že to udělám. Je to tedy s vědomím přinašeče, z jeho podnětu. A Zezulka vždycky věděl, co činí, a léta dopředu mi vlastně i některé věci (v té době jsem to netušil) otvíral a připravoval mě na ně. No a tak jsem prostě pokračoval i v těchto intencích jeho. Je tady Společenství Josefa Zezulky jako 38 řádně registrovaná tedy společnost, a je to společenství, Společenství Josefa Zezulky. V podstatě v českých zemích je často velmi, velmi odmítavý postoj k věcem náboženským. To je pravda, chápu to, a v některých chvílích jsem cítil vlastně velmi podobně, tam kde jsem se střetával s nějakým pro mne těžko zkousnutelným dějem. Ale prosím pěkně toto společenství tedy tady snad ještě..., a tak dále. Čili, snad ano, nevím to jistě, zkuste to. Možná, že v písemné podobě, ono to bude děláno od 27. myslím na internetovém formuláři, a jestli bude taky listinné sčítání, tak jako náhrada tak bude, takže můžete třeba tam vyplnit dvě, dvě ty kolonky nad sebou.

 

DOTAZ: Chtěl jsem se vás osobně zeptat na rostlinu čínský jam, známou jako světelný kořen. Vaše zkušenosti? Mě osobně fyzicky i duchovně posiluje.

ODPOVĚĎ TP: No, přiznám se, že nejsem bylinář. A tak jaksi po té bylinářské stránce Vám radit rozhodně nemohou, to jsou schopni lidé úplně jiní, než jsem já. Nevím, jestli jsem čínský jam měl tu čest tedy konzumovat, nejsem si jist, a i kdyby to tak bylo, tak bych si pravděpodobně nepamatoval, že to byl čínský jam. A to vůbec ale neznamená, že by ta rostlina nemohla mít nějaké jaksi duchovně, nebo fyzické výsledky. Staré medicíny - a s těmi vlastně mám jisté zkušenosti osobní - jsou neskonale často zajímavé, jsou něčím co nás inspiruje, inspiruje nejenom jaksi veřejnost, ale i vědu. A je to, je to někdy velmi účinné, opravdu. Jen lidé, kteří o věci nic neví, se tomuto vysmívají a bagatelizují to. Takže toto jsou jiné oblasti než docela moje, já jsem tady za duchovní oblast, duchovní působení, a to ostatní zase v té hmotě, protože to bylinářství třeba, to je tak trochu přece velmi blízko té medicíně, klasické medicíně, která často své léky vyráběla z bylin, a nebo dnes vytváří vlastně látky identické s látkami, které jsme dřív získávali z bylin. Čili tam se ptejte více.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A ještě je tady k tomu dovětek. Můj děda, který sloužil jako četník, podobně jako v humoreskách, Vás v 90 letech sledoval v televizi. Byl proutkař, a věřícím, stejně jako já. Kořen užíváme i pěstuji, a mám pocit, že opravdu dokáže rozzářit duši světelným éterem.

ODPOVĚĎ TP: A to je moc hezké. Děkuji Vám za zprávu, zdravím vašeho dědu na druhou stranu, a zdravím i Vás. A jestli to tak je, tak z toho mám radost.

 

DOTAZ: Tři roky ve vztahu, o kterém nevím, jestli je správný. (TP: To ještě máte dobrý, někteří neví po 40 letech, jestli to byl ten správný vztah.) Rozcházíme se na můj podnět. Je to dobrý člověk, ale nevím, zda je tato cesta - setrvat v tomto vztahu - správná. Mám pocit, že je to pro mě důležitá křižovatka. Bije se ve mně ten pocit, že jak se nerozvedu, nepřijde ke mně to, co má. A pocit, že když nás to k sobě vrátí zpátky, tak to má asi důvod. Už to trvá dlouho, nevím kam jít. Když jsem byla sama, mám pocit, že jsem na sobě pracovala.

ODPOVĚĎ TP: No, milá posluchačko, to je zase trochu příliš, co bych směl a měl odpovídat. Musíte to vyřešit Vy. Pokud se týká těchto věcí, odpovím obecněji. Za prvé - vše je možné. Jsou osudy lidí, kteří opustili, jsou osudy lidí, kteří neopustili, jsou osudy lidí, kteří neměli koho opouštět, protože v jejich osudu tato věc nenastala, a tak dále, a tak dále. Zase - jakákoliv konkrétní jednoznačná odpověď by byla fanatismem. Záleží na tom, kdo jste, a jaká je Vaše osudová cesta. Jistěže v případě samoty máme z toho plynoucí benefity. Budeme například mniši, kněží, a tak dále. Nikdo nás neovlivňuje, ale musíme si prát a vařit, to je pravda. To je složitá situace pro muže. Na druhou stranu je tu i to, co znamená, že naše životní cesta, která nemusí být běžná, nezatěžuje nikoho jiného. Kolik dnešních žen a nebo mužů by bylo ochotno následovat svého druha, který se podle názoru jiných zblázní a odchází bydlet do jeskyně, přírody, nebo někam jinam, a vzdálí se lidské společnosti, a ve svých meditacích se snaží pokročit ke svému úkolu. No mnoho by jich nebylo, viďte. No, někdy je to tedy tak, a jindy tak. A mně nepřináleží soudit Váš případ, bohužel. No, jak to říct jinak? Ano, i ty návraty, o kterých mluvíte, jsou součástí osudu. Někteří úderníci se dokázali rozvést a znovu vdát (a nebo oženit) i třeba třikrát, a možná, že existuje někdo, kdo i víckrát. Když něco máme, tak si toho často po čase nevážíme, pak když to ztratíme, si začneme uvědomovat, co jsme ztratili, pak to zase máme, a pak si toho zase nevážíme po čase, a tak to jde dokola. No, jedno jediné je tady také nutno zdůraznit, co je dosti negativní podobou. Někdy člověk, který nemá úplně přesné (zatím) poznání o tom kdo je a kam vede jeho cesta, se nechá strhnout něčím, co se mu zdánlivě zalíbí. On nemá žít životem mnicha, nemá odcestovat do Indie nebo někam jinam, aby zde strávil zbytek života, ale on to přesto udělá. Opustí ženu, děti, opustí přátele, a myslí si, že to tak je správné. Ne vždy. Jinými slovy - aby pro to byl důvod, tak to musí mít velmi vysoké posvěcení, a zároveň to musí být provedeno tak, aby nebylo vytvořeno zlo. Když pozoruji osudy třeba některých žen, často jsou mladičké, teď vidím, jak po tom zamilování se jim zvětší to bříško a porodí dítě, to nádherné malinké dítě, které ona vnímá jako vrchol svého světa, vrchol lásky, teď najednou ten muž jí právě v této době opustí. A jde se dál - třeba co by mohl dělat, třeba prochlastávat v těch hospodách ten svůj život, nebo jde za něčím jiným, aniž by splnil povinnost, která je povinností ochrany toho života. On s tím má hodně co společného, viďte. Je to jeho dítě, a on odejde a myslí si, že to bude beztrestné, že to bude v pořádku. Je to strašlivá osudová chyba. A bude muset pracovat tak dlouho, než to pochopí. To znamená, že ten karmický odraz je potom hrozný, nikoliv aby ho ničil, ale proto, aby pochopil, že ta odpovědnost za to dítě a za tu ženu tady je. No, takže to by bylo nešťastné. To jsou takoví ti udatní duchoborci. Prostě jednoho dne se rozhodnou, že..., a teďka se vydají, jenomže je otázka, jestli bude proč. Mohlo by se vám lehce stát, že skončíte u té Gangy v té Indii, v té jeskyni, a že nebude proč. Čili musí to mít smysl, důvod, a musí to být v souladu s osudem. A pak je to jistě na místě. Je třeba tady pečlivě zvažovat. Zájmy nejbezbrannějších jsou nejdůležitější. Čili zájmy dětí. To platí třeba i pro rozvody, protože pokud je v rodině dítě, pak to není jedno rozhodnutí ženy nebo muže, ale je tu i zájem toho dítěte. Jestli se rozvést, nerozvést, či jak. A z toho potom plynou ty řekněmež reálné situace. Když třeba dítě je ohrožováno mužem, tak žena od jisté chvíle musí dokonce se rozvést - je to povinnost. A tak dále. Jindy naopak. Čili, zas tu bohužel přátelé není jedna ta svatá umíněná pravda, ale ta květina toho osudu je velmi pestrá. Co nejmenší zlo. Co nejvíc ochrany. Někdy i za cenu drobného nepohodlí. Ale to nepohodlí je vyváženo zase tím, že na druhé straně je něco nadlehčeno. Takže nějak tak. Často vidím, jak v lidech kvasí jejich osobní náplň. Jak prostě nemůžou jinak, než vyevakuovat svoje emoční stavy. Neptají se - to je stav podobný histerii. Histerik, ten vám udělá cokoliv, kdekoliv, bez ohledu na okolní lidi. Naopak, dokonce čím víc bude diváků, tím bude ve svém úsilí usilovnější. Bez jakéhokoliv studu, bez jakéhokoliv taktu, či čeho dalšího. Bývají to lidé poškození. Oni jsou vlastně nemocní. Oni jsou poškození často svými rodiči, kteří jim nedali, co měli. Často je zoufale ožebračili a nepřipravili do života, který pak nemohu zvládnout. Plácají se ve svých emocích. Snaží se získat od ostatních pozornost, a to i za cenu, že udělají jakýkoliv skandál. Snaží se ostatní vydírat, protože nedostali lásku, například. A tak v jejich světě je pozornost lidí, byť negativní, jakousi náhradou za tu lásku. A tak dále. Čili dobře vybírejte, dobře uvažujte, protože i tady, jako všude jinde, se každá chyba musí napravit uvnitř vás, ne vnějškově. A proč v životě trpně prožívat situace, které jsme trošku zbabrali, proč je donekonečna opakovat, když je tolik a tolik důležitých úkolů, které před námi stojí. A jsou to všechny, nejenom ty duchovní zase, tak neztrácejme životy, je to škoda.

(...Ano, tak tady je zdravotní, tak se na něj podíváme.)

DOTAZ:  Prosíte o radu. Dlouhou dobu mám velkou vnitřní potřebu být vegetarián. Nechci používat maso živých bytostí. Potíž je ale v tom, že maso téměř jako jediná potravina mi nezpůsobuje vodnaté průjmy. Po zelenině, obilovinách a luštěninách, které mám velmi ráda, přicházejí tyto stavy - nadýmání, a tak dále. Zkouším už hodně let najít způsob a pomoc, jak upravit trávení, abych mohla být živa z rostlinné stravy, a touto potravou také vyživit se, počít a porodit děti. Po přečtení několika článků a shlédnutí videí, myslím, že o vegetariánské stravě něco víte.

ODPOVĚĎ TP: Žádáte tedy trochu komentáře k tomuto. Zkusím. Samozřejmě, že Váš stav nevypovídá vůbec nic o tom, jestli vegetariánská strava je, nebo není škodlivá. V tomto případě se jedná o nedostatečnost, nebo onemocnění. Stejně, jako můžeme mít alergii na lepek nebo tisíc jiných věcí, tak můžou zde být jak souvislosti alergické, tak souvislosti související s mikroflórou a s dalšími a s dalšími oblastmi. Z toho, co je k dispozici, musíte postupně nalézt pro sebe vhodný jídelníček, který bude co nejvíce vyvážený. Bude-li zde výrazně masitá dieta, tak velmi pravděpodobně Vás dovede k onemocnění stejně. A to onemocnění vážnému. Jenom bych připomněl pro pořádek uveřejněnou významnou studii světové zdravotnické organizace, která označila červená masa, zvláště upravená, jako stejně nebezpečná, jako je azbest, tedy kancerogen, čili rakovinotvornou látku doslova. A tak dále, a tak dále. Nejedná se zdaleka jen o tuto oblast. Jsou to metabolity, jsou to přísuny stresových hormonů a další. Takže stojí za to, hledat cestu. Říkáte, že to děláte. Jsou na světě nešťastní lidé. Když to vezmu třeba z jiného oboru, tak jsou lidé s vrozenou ztrátou, nebo získanou ztrátou imunity. Někteří z nich musí žít ve stanu, který je oddělí od okolního prostředí, protože nejsou schopni se vyrovnat prakticky se žádnou infekcí, která běžně v našem okolí je, a kterou mi všichni sdílíme naprosto normálně. Pokud je zdravotnictví vyspělé, tak je dokáže ochránit. Řadu z nich nikoliv. No a tohleto je zase případ z jiné oblasti, znamená tedy neschopnost trávit určité části. Záleží na tom, proč tomu tak je, co se v tom středu děje. Jsou to tedy zánětlivé reakce, například? Jsou to jiné reakce? No, tedy zde je potřeba napřít svůj zájem. Jestliže Vás léčí medicína, a léčila, tak ten dotaz v tomto stádiu by znamenal, že vyčerpala své možnosti, zatím s nevelkým úspěchem. To vůbec není o vegetariánství. Je úplně jedno, jestli chcete, nebo nechcete být vegetariánem. Ale to, co je naprosto zásadní, je to, že nejste schopna strávit zcela běžně užívané ingredience Vaší potravy. Protože i v nevegetariánské stravě se nachází, jak píšete, já nevím, obilí, zelenina, a tak dále, luštěniny, a tak dále. Čili toto je nemoc, a s tou je třeba bojovat, léčit ji. V některých případech je léčba velmi omezená, což doufám nebude váš případ, natož aby byla nemožná. Jsou zde i možnosti zásahu do trávicího traktu. Tak jednak jsou to probiotika, to všichni znáte, viďte, od těch jednoduchých typu Hylak, ale to vám musí poradit lékárník nebo lékař. Jsou to volně prodejné léky. Jsou tu komplexnější probiotika, obsahující širokou spektru bakterií trávicího traktu. Když je totiž trávicí trakt obsazen nevhodnou mikroflórou, tak to má dalekosáhlé důsledky nejenom pro samotný proces trávení, ale zejména i také významně pro schopnost přijímat z potravy látky důležité pro život a stavbu těla. Doslova jsme na nich závislí. Je to symbióza. Tyto bakterie trávicího traktu jsou důležitou podmínkou k tomu, aby mohl fungovat správně. Samozřejmě když se poruší rovnováha, je to problém. Jsou to také případy, kdy trávicí trakt tedy obsahuje převahu patogenů nebo větší procento patogenních mikroorganismů. Někdy to může být i tak, že zde máme infekční proces, čili vychlípeniny, nebo další podobné stavy, které občas nebo častěji, evakuují svůj infekční obsah do střeva, a tím změní rovnováhu trávicího procesu. Je to tedy v těch těžkých případech nutno vyšetřit komplexně. Pokud je tu tak velká potíž jak píšete - a Vy jste si ji spojila s vegetariánstvím, což byl vlastně úhybný manévr, to je malinko úhybná cesta od vlastní podstaty Vašeho problému - tak to znamená nutnost důkladně ten trávicí trakt vyšetřit. V těch nejtěžších případech sem patří, tedy možná, ale to rozhodne lékař, i použití kamery, kterou polknete, a která Vám bude revidovat Váš trávicí trakt. Po celé délce, nebo jinak, ale to není můj obor, to musí řešit někdo jiný. Čili, v první řadě se musíme pokusit najít příčinu. Ať už v biochemii, nebo jinak. Čili samozřejmě základní krevní rozbory, rozbory stolice, a tak dále - co nejdůkladnější. Pátrat po jakýchkoli odchylkách. Pak by to měla být tedy ta prohlídka - no tak do toho žaludku se ještě dostaneme, viďte. Zespoda do toho prvního, druhého zahnutí možná taky, a dál už moc ne. Pak jsou tu ještě vyšetřující metody, jako jsou tedy stále lepší nebo horší rentgeny, tomografie nebo magnetická rezonance, a další možnosti. Čili toto je třeba v těchto obtížných případech využít, aby vznikla orientace, jak napnout síly k nápravě. Znovu opakuji - pokud vyhovíte stavu té nemoci a jedla byste třeba jen stále maso, velmi jistě, i podle názoru té studie, kterou jsem zmínil, onemocníte. A bude to vlastně z bláta do louže. Na druhé straně, ty stavy mají tendenci se posilovat četností negativních zkušeností. Čili samozřejmě je žádoucí, aby v tom přechodném období člověk nedráždil střevní stěnu, a tak dále, přemírou těch jaksi pro Vás těžkých potravin. Aby se něco zahojilo, potřebuje to klid. Potřebuje to, aby to mělo čas k regeneraci, uklidnění. Patří sem tedy i rozpoznání toho všeho, co by nám mohlo ten proces posilovat. A to nejenom na té řekněmež velké úrovni, ale i na úrovni mnohem jemnější. Vidíme to krásně u alergií. Když máte alergika, tak on je třeba napřed alergický na jednu substanci. A pokud se s ní setkává významněji často, tak dojde nakonec třeba ke generalizaci, to znamená, že nakonec bude alergický na mnoho a mnoho alergenů, i když na počátku nebyl. Takže to jsou rady mého zamyšlení nad tímto. Čili, ten problém Váš není vegetariánství, ale je výživová porucha.

 

DOTAZ: Hovořil jste o nové knížce, která má vyjít. Moc se na ni těším. (TP: No to mě těší, že se těšíte.) Smajlík. Je možné si ji dopředu objednat, abych měla jistotu? A vyjde něco dalšího?

ODPOVĚĎ TP: Vyjde. Jednak je to knížka, kterou jsem vám ukazoval - mám ji tady. Je to knížka, která se jmenuje Otazník. To se jaksi málokdy vidí, aby kniha měla piktogram. A já přečtu jenom to, co jsem napsal na začátek té knížky: "Dlouho váhám, zda tuto knihu vydat. Obsah je osobní tak, jak jen obsah může být. Text je sestaven ze vzkazů ze záhrobí, protože jsem je obdržel darem, těsně před smrtí svého duchovního mistra Josefa Zezulky. Přiznám se, že při prvním čtení mi vytryskly slzy z očí. Vnímal jsem to jako laskavé rady svému pokračovateli". Ano, je to tak, doslova, protože ta jeho nekonečná snaha tomu životu a tomu procesu napomoci co nejvíce, je nesmírně dojemná. A tak jsem se nakonec rozhodl, že alespoň část těch vzkazů tedy vtělíme do knížky. A tady jsou, a vyjdou 30. března. A to je, to je myslím už skoro pravidlo, že každého 30. března něco vydáváme. Tak tentokrát to bude knížka s názvem Otazník. Připravuje se také časopis - další číslo časopisu Biotronika. A ten obsahuje například článek, který je, reaguje, na vysílání na televizi, televizi Cesty k sobě, kde jsem měl povídání s názvem Poselství duchovních mistrů, tuším. A přiznám se, že se mi strašně dobře tam mluvilo, že to bylo pro mě velmi, velmi krásné místo a prostředí a lidé. A týkalo se to vlastně té potřebnosti a nepotřebnosti těch, kteří nám pomáhají na naší duchovní cestě, našich bratří a sester, kteří jsou někdy daleko před námi, a kteří se s láskou pokoušejí tomu životu, který je od nich strašně daleko, pomoci. Zezulka je jedním z nich. Dle mého soudu ten nejvyšší. A pak je tu mnoho a mnoho dalších, kteří splňují tu pyramidu. Je to odvěký řád a zákon duchovní pomoci, duchovní cesty, prospěchu. Tak o tom bylo to povídání. A pak jsou tam další oddíly, tak však uvidíte. Jediné co je, co mě mrzí, je to, že tento rok opět nemůže být pravděpodobně naše slavnost. 26 let nebo kolik se to slaví na hoře Říp, a pak tady, v Biotronickém centru sociální pomoci - Den otevřených dveří. 26 let. A najednou nic. A tak už loni. I letos se budeme muset spokojit ve 12:00 hodin s nějakým řekněmež krátkým duchovním pořadem. Myslím si, že vám mohu slíbit, že vám přenesu přes obrazovky zpěv držitele Thálie Jana Vacíka a držitelky Thálie rovněž, aby se nehádali, oni to dostali oba dva, Maidy Hundeling. Možná, nevím, jestli se to podaří, bych velmi stál o to, aby jsem vám mohl také promítnout tóny a smyčce violoncella jednoho z nejlepších hráčů na světě. No a připravím snad i kousíček toho dalšího, jak budu moci. Přiznám se, že je to jedna z věcí, která mě nyní tedy pěkně prohání. Čas se zkracuje, den má 24 hodin, a já nevím kam dřív skočit. No tak snad. No, každá ta knížka kterou vydávám, je velikou radostí. Je něčím, co vlastně mě staví do role mostu. Jsem mostem mezi tím kdo mne vedl, kdo mě ustavil, a vámi, což mi činí radost. Protože můžete takto přejít, což je potřebné.

 

DOTAZ: Tohleto je dotaz, který asi bude rezonovat s mnohými z vás. No doufám, že ne úplně se všemi. Co mám prosím dělat, když rodiče chtějí po mě stále víc a víc. Opravdu se snažím, jsem hrozně vyčerpaná. Nic neocení, je jim všechno málo. Kritizují mě, neustále. Zas když jsem byla ale pryč, tak jsem to nezvládala, jelikož mám problémy se spaním, no a tam to bylo ještě horší. A taky ty nevyřešené konflikty tam ještě na mě více dopadaly. Ale zas nevím, jestli to nebylo i místem. Zkoušela jsem to jen jednou se vzdálit, ale bojím se to opět vyzkoušet, aby to nedopadlo, nedej Bůh, hůř. Taky mi hodně chyběl pes, sestra a kočka. Nedělá mi dobře změna prostředí, ale takhle už dál nemůžu. Hrozí, že se z toho zblázním, nebo onemocním. Ráno, jen vidím matku, tak začnou být ve stresu. Ráno se do jídla musím nutit, jak mám stažený žaludek. A pak, tedy už večer, v pozdním odpoledni (kolem 4:00, 5:00) si dám oběd. Ale pak začnu mít nesnesitelnou migrénu, je mi na zvracení. Také se kvůli nim přetěžuji. Hlavně matka mi vyvrací mé pocity, tvrdí opak toho, co jí povím. Už dál nemůžu. Co mám dělat?

ODPOVĚĎ TP: Rád bych slyšel i názor té maminky, z druhé strany, ale přesto. Pokud to vidíte správně, tak je to krásný příklad toho, jak se můžou vlastně zavést určité koleje ve vzájemné komunikaci mezi lidmi. Říká se tomu vlastně móda. Někdy je móda tepat to, jindy ono. Jednu chvíli všichni vědí jak to je tak, a druhou chvíli zase všichni vědí, že to je tak - a je to často úplně odlišné. No, trochu to souvisí se stupněm našeho lidství, a trochu je to taky šlendrián, víte. Je to o zavedení určitých vztahů, a ty nevznikají často jen v tomto životě, ale jsou dlouhodobé. Zvláště tady, v těch vztazích jednotlivých členů blízkých, třeba v té domácnosti, se velmi často uplatňují naučená schémata v minulém životě, nebo jindy. Sourozenci si něco provedou před pěti životy, a pak se zrodí. A najednou ten sourozenec jedná, aniž ví proč, proti tomu druhému, nebo pro něj, tak, i tak. Také je to o tom, že když ten tlak na duši mladou je silný, třeba tam chybí docela projev lásky a je tam jen ten nárok, tak ta duše si začne myslet, že je méněcenná, že je bezcenná. A z tohoto pocitu začne být málo sama sebou, což zase ti druzí často využijí k tomu, aby vytvořili svoje schémata. Často jsou to ti, kteří jindy, jinde, zase utrpěli nějaká zranění. A tak se vlastně předává jedno druhému. Pokud tedy se má tento řetěz přerušit, protože pokud by to šlo po svých běžných cestách, tak další generace předá další, a další. Až do doby, kdy to někdo přetne. Kdy to někdo vědomě změní, odejde, tam kde je to na místě odpustí, přestane reagovat a bojovat. Zároveň se však ale musí chránit a bránit, tam kde to je na místě. Někdy si z vás lidé udělají otloukánka - to je vlastně šikana. Čili to co zažíváte, pokud je to pravdou, je šikana od Vaší matky. A stejně to popsali už v nějaké pohádce myslím, viďte. Byli tam holoubci, byl tam popel, a bylo tam zrní, tedy hrách, že? Ta mladá dáma se jmenovala Popelka, a v jejím případě dobře dopadla. Tak doufejte taky, že nakonec vás vysvobodí princ ze zámku a váš střevíček. Pokud ne, anebo i když ano, tak musíte začít sebe vnímat jako rovného všem, a dovolit těm druhým jen tolik, kolik Vy sama chcete. Někdy na to stačí jenom jedna obyčejná věta. Rozumíte? Stačí říct jenom něco, co tu matku zarazí. A i když ona bude jistě velmi výřečná, tak v těchto vztazích se nemusíme vždycky považovat za ty, kteří mají tu kratší slámku. Vy chcete vyhovět. To je špatně. Vy musíte vyhovět v tom, co můžete. Ale v tom, co nemůžete, to není vyhovění, ale sebedestrukce, i když se teď začnete pravděpodobně obviňovat, a to bych nerad. Přesto to musím říct. Protože vyhovět někomu, kdo přesáhne jistou mez, je čisté zlo. My máme povinnost pomáhat do stupně, který nás samotné neničí, a pokud víc, tak jen tehdy, pokud je to s nějakým vážným důvodem. Dobro se zlem nedělá. Musíte také ale pochopit s láskou tu matku. Ona je vlastně nemocná. Ona je nemocná v emocích, a vlastně svým způsobem je hodná útrpnosti. Než v sobě najdete sílu, tak utrpíte mnoho úrazů. Ty Vás budou dál držet při dně, protože ta černota Vás chce mít v této pozici. Je to temnota, protože všechno co je harmonické, normální a šťastné je na straně světla, a všechno co je na této straně, je od temné strany. Je to tedy mnohem komplexnější problém, než myslíte. Jsou do něj zapojeni i nevtělení černí, ale i ti světlí, kterí se snaží pomáhat. Když se naučíte takto se poškozovat skrze zdánlivě jaksi správné věci, pak bude trvat často celý život, nebo i více životů, než najdete stranu rovnováhy. Takže modlitbička před spaním: "Jsem jaká jsem, a jestli se někomu nelíbím, tak je to jeho chyba, ne moje". Také pochopení, že každý, doslova každý má stejnou cenu. Je úplně jedno, jaké máte vlastnosti, schopnosti, krásu, nekrásu, a jinak. Každý má stejnou cenu. Mimo jiné i proto, že každý kdo tu je s Vámi, je částí Boží stejně jako vše ostatní. Pokud tedy začnete nacházet první záchytné stupínečky, velmi malé zatím, které umožní, abyste ze svého stavu, byť na chvíli, vyšla, zažila pocity většího klidu - protože to co popisujete, je typický stresový stav, naprosto typický, který svým způsobem může vést i k orgánovým poškozením, a tak dále. Nemáte ale co obviňovat tu matku, že budete nemocná kvůli ní. Protože jsou tu vždycky dvě strany. Budete nemocná i kvůli sobě, a svému nezvládnutí. Čili na to musí být dva. Musí to být nezvládající matka, ale i Vy. Je pravdou, že mladý člověk nemá ještě dost zkušeností a sil, aby byl dobrým tedy řekněmež partnerem pro tyto hrátky. To je pravda. Ale postupně zesílíte. A koneckonců i ti, kteří jsou kolem Vás, ne vždy pomohou, ale měli by. Tak Vám držím palce.

A to je pro dnešek všechno. Takže Vám držím palce. Uvidíme se ve 20:00 hodin při našem pravidelném duchovním obřadu. Těším se na vás. Na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.