 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 27. 1. 2023Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:01:07 - Dnešní doba zpochybňuje založení Prahy kněžnou Libuší roku 723. 04:43 - Jak se my jako lidská plazma doopravdy lišíme od plazmy na Slunci? 11:35 - Co dělat, aby se na hrad dostal jiný kandidát, stačí modlitby? 14:32 - Musí se datum narození shodovat s datem porodu? 18:19 - Doplnění otázky k předešlému dotazu na datum narození. 21:55 - Žijí andělé v partnerských vztazích jako lidé? 23:25 - Pan Zezulka měl život mezi lidmi bolestivý, měl svůj osobitý humor? A mají humor i zvířata? 31:02 - Působíte přes obrázek v časopise Meduňka? 32:06 - Dotaz na téma rovnováha, citát z knihy „Odpovědi 1976 – 1982“. 49:07 – Dotaz posluchačky, kdy se objevili dva muži, kteří chtějí patřit do jejího života. 55:19 - Překvapilo mě, že se do doby odstředivé budou rodit i první zrody. Jak je to možné? 1:08:56 - Duchovní rozloučení. Přepis videa:Tak, dobrý den, vítám vás na přednášce Duchovní university Bytí nultého stupně. A je čas zahájení. Pokusím se odpovídat, abych nikoliv dával umíněnou pravdu, a vy sami si to budete jaksi korigovat a toto bude hlas poradní. Tak. No, to není dotaz. To také není dotaz. Tak. DOTAZ: Vítejme v jubilejním roce 2023. Založení Prahy kněžnou Libuší roku 723. Je to 1 300 let dle obrozeneckých historiků (Rieger a podobně) a duchovních kronikářů (Hájek). Dnešní doba to zpochybňuje. ODPOVĚĎ TP: Dnešní doba zpochybňuje cokoliv, to přece víte, je to normální. A tak se dozvíme, že ten, co zradil Piláta byl frajer (třeba) nebo se dozvíme, že mnoho jiných... Na tohleto je náš český národ opravdu kofr. Když se podívám na to, jak řekněmež probíhají tyto mytologické postavy nebo mytologické příběhy v zahraničí, tak je to poněkud rozdílné. Češi jsou zvláštní tím, že dostali pilku a řežou si pod sebou větev - usilovně. A tak zpochybňují všechno, co bylo v dějinách, zpochybňují všechno dobré často. No, a i kdyby ne, no tak holt tady... Francouzi mají Šmouly, podívejte, a jak to funguje. No, a ostatní mají další postavy. Američani mají toho větroplacha, co lítá mezi těma mrakodrapama (Spider-Man), no. A nevšiml jsem si, že by to dělalo nějaký problém. My jsme zatím jaksi pošlapali vše - počínaje dobou Žižky a vůbec vlastně všechno ostatní. No tak asi to patří k nějaké národní vlastnosti. Ony ty jakoby rituální podoby a i řekněmež i historické doby svým způsobem fungují v každém národě. A opravdu pouze v českém vidím to... No, kdyby Němci měli českou náturu, tak Prsten Nibelungů prostě nevznikne a všichni budou prostě poněkud pomlouváni. Takže ano.
PODĚKOVÁNÍ TP: Děkuji, mám tady sbírku do rukou (jednoho z našich politiků), tak si ho tam zase přidám. A neukážu vám ho.
DOTAZ: Dobrý den. Jak moc se my - jako lidská plazma - doopravdy lišíme od plazmy na Slunci? Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Vy narážíte na výrok Zezulky. A ten zněl (já ho budu parafrázovat): "Tato církev je jedinou nadějí (rozumějte filosofii Bytí), je jedinou nadějí, která může zachránit..." Jak je to? Musíte nahlas, já vás neslyším, špatně slyším. Ano, to jo - biologickou plazmu. Ale on řekl napřed: "...život a tedy vlastně biologickou plazmu na planetě před sebezničením". A měl naprostou pravdu. Protože dosavadní filosofie (ať už modernistická filosofie vědy nebo postcírkevní filosofie) vede k tomu, co pozorujeme. A pozorujeme totální ohrožení samotných základů naší vlastní existence. Nevšímáte si? A to ve všech oborech, doslova všech. Ať je to řekněmež oblast industriální, politická, finanční (pekuniární), vojenská, jakákoliv jiná. Tedy, teď mi někdo říkal, že kdosi tvrdil, že jsme vytěžili za posledních šest let víc zdrojů než - že to někde běželo - než za dosavadní dlouhou historii. A znal jsem to s poněkud delším obdobím, no, uvidíme, jestli to někdo potvrdí. Ale řekněmež, že ten nárůst té schopnosti člověka něco konat (díky technice, počítačové nadstavbě, robotické nadstavbě) se každým rokem mnohonásobně zvyšuje spolu s nárůstem množství lidských jedinců - a to je velmi vražedný koktejl. No, všiml jsem si, že pravidelně při všech různých průšvizích se chová člověk a lidská společnost (samozřejmě za přísných vědeckých kritérií) tak, že věci, které jsou nad slunce jasné a nebezpečné, zpochybňuje nebo zamlčuje. Vzpomeňme třeba na to, co pro nás je takovým vykřičníkem - jaderné katastrofy. Prakticky ani jednou jsme se nesetkali s odpovědným informováním veřejnosti, pokud k takové katastrofě došlo. Já třeba vzpomenu na Fukušimu. Tam došlo k tomu, že místní prefektury a nikdo další ze státní správy ty lidi nevaroval, nezajišťoval ochranu a dokonce americká bojová loď se dostala do spadu (významného spadu) po této jaderné havárii. No a vojáci tam potom drhli palubu mýdlem a kýblema a nikdo jim nevysvětlil, že jsou vlastně v ohrožení života. A to se opakovalo mnohokrát. A speciálně jaderná energetika k sobě váže velmi vzdělané lidi, protože tam nemůže pracovat někdo jen tak. A přesto k tomuto došlo. Když došlo k jaderným únikům v Británii například (vzduchem chlazené reaktory), když došlo k havárii v Americe, když došlo k havárii největší v Černobylu a jinde, nikdy jsme se nedočkali odpovědného přístupu. No, Češi jsou opět na špici, protože v době, kdy Poláci rozdávali dětem jód, aby se zasytily jejich strumy, tak my jsme byli hnáni na oslavu 1. máje do ulic - naším státem. A je to typické. No tak jen tak dál. Takže, podívejte. Jak se liší plazma? Zezulka mluvil o plazmě biologické, nikoliv jen o člověku. Mluvil o plazmě života na Zemi jako celku. A tento člověk je jistě schopen tuto plazmu řádně poničit. Nástroje na to vyrábí už 50 let. Takže tak. A jak se liší, je vcelku jedno, protože to máte nastejno. Tak, a jdeme k otázkám. A znovu bych apeloval na váš úsudek a zdravou a odpovědnou úvahu. Skutečně si myslíte, že se nacházíte ve stavu, který je stále bezpečnější, milostivější a rozvíjející svět a jeho biologickou plazmu? Skutečně si to myslíte? Anebo je to svět jednoho druhu, který se vymknul kontrole a ve svém šíleném sebeobdivování zapomněl na rovnováhu - se všemi důsledky? Já nevím, každý si to promyslí sám.
PODĚKOVÁNÍ: (TP: Dobře.) Dobrý den pane Pfeiffer. Chtěla jsem Vám po letech poděkovat. Zřejmě nevědomky jste se mi tehdy připletl do jisté životní situace a mám zato, že jste ovlivnil všechny zúčastněné a tím výrazně zasáhl do řešení problému. Roky jsem tento Váš zásah brala jako nedorozumění a chybu. Nebylo tedy po mém. Nyní si velmi vážím toho, že vše dopadlo tak, jak dopadlo. Zpětně vidím, že jsem měla víc štěstí než rozumu. Takže, děkuji a přeji vše nej. ODPOVĚĎ TP: I já Vám přeji vše nej. No, co to já provádím za hrůzy.
DOTAZ: Co udělat, aby se na Hrad nedostala tak silně tlačená prázdná figura přísahající věrnost komunismu, ale ten, kdo pro nás udělal spoustu dobrých věcí, ač nemusel. Mohl žít pohodlným životem bohatého člověka. Nikdo nechápe, že by se někdo mohl obětovat obecnému blahu. Stačí modlitby? ODPOVĚĎ TP: No, jak už mnohokrát jsem řekl, já svůj názor v těchto situacích neříkám. A to proto, abych vás neovlivňoval. Protože jednak si myslím, že "homo politikus" je pořád homo, ať je napravo, nalevo nebo ve středu. A je to můj potencionální pacient, rozumíte. A z toho pohledu je to úplně jedno, jestli vzývá Buddhu nebo Stalina nebo koho. A tím pádem jaksi se tomu chráním. I když přiznám se, že i já v některých chvílích rostu a ptám se: "Proboha, jak je tohle možné? Jak to, že ten člověk to nevidí? A jak to, že nepřemýšlí?" Ano, to se ptám. Ale to se ptám ve svých chvílích, kdy jsem sám. A rozhodně se neptám, abych vám řekl, proč se ptám, rozumíte. Každopádně je občas proč se ptát, rozumíte mi? No, takže to dneska hezky odvolíte a zítra na ten Hrad a pak budete sčítat důsledky své volby - buď dobré, anebo špatné, buď katastrofické (možná až), anebo méně katastrofické. To záleží na tom, jak nás celý ten děj vlastně provází. Protože svým způsobem je to legrace, protože je to jakoby objednávka osudu směrem k nám. Takže, chceš aby byly věci lepší - tak mysli, je ti to jedno a potřebuješ něco horšího - no tak holt... Uvidíme. Já půjdu volit až zítra, protože to bych nepřenesl přes srdce, abych nevolil. No, dlouhá léta jsem nevolil, neb jsem si říkal, že to je věc jaksi jiná. Ale musím uznat, že jsou chvíle, kdy vnímám vážnost volby, a tak půjdu volit.
DOTAZ: Musí se datum narození shodovat s datem porodu? ODPOVĚĎ TP: No, když vás vypočítají, tak možná. Ale co je datum narození? Datum narození není opuštění těla matky (v tom tedy ta otázka má trochu logiky), ale je to prvý nádech. Čili, v okamžiku kdy uděláte prvý nádech, tehdy jste se narodili, přesně. Mělo by se to zapisovat, abysme věděli, kam zapíchnout ten astrologický nebo jiný prst. No, ale i tak to vychází často dobře. Někdy ovšem je to jinak. Zvláště ještě za Rakouska (později za první republiky) se stávalo, že třeba pan farář nebyl tak až úplně důsledný. Dokonce se stávalo někdy, že úředník byl ovíněný, a tak napsal jméno v nějaké zkratce - znám takové případy. A pak se celý život jmenujete jinak než všichni na celém světě. A ten zápis často přicházel trochu později, bylo to různé. Možná, že někdy najdeme i případ, kdy dřív. Je to třeba krásně vidět u našeho prvního prezidenta. O něm se traduje, že se narodil toho sedmého, ale on se narodil o den dřív. Pan prezident Masaryk se narodil šestého. No, ale to už je věc vedlejší. Už udělal, co měl. A kdoví, kde se teď pohybuje. Takže, s datem porodu se nemusí datum narození vždy zcela shodovat, ale jsou to úřední nedostatky.
DOTAZ: Dočetl jsem se, že není moc vhodné spát na levém boku, že je lepší spát na pravém. Má to nějaký význam pro kvalitu spánku? Je v tom nějaký podstatný rozdíl? ODPOVĚĎ TP: No tak nejlepší je stabilizovaná poloha. A jinak - spíš bych řekl, každý z vás si najde to, co je mu bližší. Orgány při spánku samozřejmě podléhají gravitaci (jako vždy), a tak na jedné straně se tlačí více směrem tímto, na druhé zase na druhou stranu. Máte-li nějakou nemoc, tak to už si moc vybírat nemůžete. Typická pro to třeba může být slinivka (zánět slinivky). Ten vás přinutí velmi nejemnými prostředky, abyste leželi spíše na jednom boku. A některé jiné potíže. Takže, pokud jste zdrávi, tak si ležte, jak chcete. DOPLNĚNÍ PŘEDCHOZÍHO DOTAZU (reakce z publika): Co když bylo dítě mnoho týdnů ventilované? ODPOVĚĎ TP: Ano, ale stejně je to první spojení se světem a s rytmem svého biologického času. I když se stane jaksi uměle, tak přesto je to tak. Vy byste chtěl lepší datum zrodu? Protože důležité je to spojení vlastně. Dech je věc, která vám vytváří vlastně jakési hodiny celého organismu. Dech řídí jaksi rytmus vašich buněk, vše ostatní. Vždyť vzpomeňte, že lidé, kteří ovládají ve svých jógických praktikách (nebo jinak) svůj dech, mohou žít výrazně déle nebo dokonce dlouho bez přísunu kyslíku a tepu srdce, a tak dále. To, čím způsobují to, že srdce mění svůj rytmus, je právě dech. A na druhou stranu - kdybyste dýchali velmi rychle (z nějaké manýry), tak byste si zkrátili život, protože každému z vás je dosažitelný nějaký rozsah počtu vdechů. A tak vlastně když dýcháte rychle, tak vzbuzujete sílu žáru a žár vždycky způsobuje rychlou jaksi reakci. A tak dále. Když dýcháte pomaleji, vzniká síla klidu. To vidíte třeba v případech některých doporučení u jogínů a jinak. A ta síla klidu zase vede k jinému chování organismu - zpomaluje se metabolismus, a tak dále, a tak dále. Takže, asi tak. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI NA POSLEDNÍ DOTAZ: A ten spánek? No, když jste malí, tak většinou spíte na zádech, že. Miminka rádi spí na zádech, je to tak? Poraďte mi maminky, já si to moc nepamatuji, jak jsem spal já. Ale řada miminek leží na zádech a to zatěžuje ty orgány jaksi v podstatě jenom v té rovině toho průřezu. A když ležíte na straně, tak to zatěžuje větší hmotností, která je příslušná. Ale to není důležité. Důležité je to spíš pro odhánění tygrů, medvědů a vlků. Nic? Už, no. Spánková apnoe - to je zážitek. Kdyby náhodou někdo nevěděl co to je, tak mu to vysvětlím - rád. Všichni vědí. Tak.
DOTAZ: Zajímalo by mě, jestli andělé žijí v partnerských vztazích - stejně jako lidé? Děkuji za odpověď, Svatava.
DOTAZ: Mark Twain prý řekl: "Humor je bolest a v nebi sranda není." (TP: No tak pro něj jistě, protože on byl humorista, tak to bylo asi hodně náročné, aby ten humor vytvářel. Ale pojďme dál.) ODPOVĚĎ TP: No jistě. Jistě, že mají - výrazný. Bohužel mu často lidé nerozumějí, protože jsou ještě trošku pozadu. Ale zvířátka dokáží jednat velmi humorně. No a co se týče pana Zezulky? No, myslím si, že to byla jedna z věcí, která mu přece jen trochu zpříjemňovala tady pobyt mezi námi. Měl rád humor a rád poslouchal vtipy. A ostatně měl i staré humoristické časopisy. Ještě je mám schované (z první republiky). A když mu bylo těžko, no tak si v nich čítal, aby odlehčil tu tíži. Rozhodně měl rád humor. Když mi vyprávěl první vtip, tak jsem vykulil oči, protože jsem očekával velkou osobnost, která je pouze jenom jaksi kožená, a ono to bylo jinak. Samozřejmě, že ta témata filosofická jako občas byla okořeněna humorem, ale ve své podstatě se jednalo o jasné axiomy - jasná, vlastně přesná precizní vyjádření. No, ale humor tam byl taky. Dokonce měl kamaráda (známého) a to byl asi pro mě největší žijící humorista (neboli srandista). Ten to sbíral a měl těch vtipů tisíce. Tak jednou za čas vždycky se potkali a on mu jich pár "pověďál". Velmi se mi líbí český humor. A to nejenom proto, že řada jiných řekněme příslušníků z jiných států tomu humoru ne vždy rozumí. Ale já myslím, že i jo. Protože když vidíme třeba ty české filmy, což je svébytná škola, tak přece jenom se na ně rádi podívají i lidé jinde. Takže ano, patří k životu. V nebi sranda je, prosím pěkně. S Markem Twainem nesouhlasím. Ale myslím si, že můžu souhlasit, protože dnes už je v nebi Mark Twain, a tak už ví, že i v nebi je sranda.
DOTAZ: Dobrý den. Čím si člověk způsobí, že se narodí jako homosexuál nebo transsexuál? Co se tím má naučit? Měl by se transsexuál smířit se svým tělem, nebo je v pořádku podstupovat operace změny pohlaví? Co určuje, kdo jsme - duše, nebo tělo? ODPOVĚĎ TP: No tak na to jsou různé názory. Samozřejmě, že hmotný odborník bude tvrdit, že se to objeví já nevím kde v chromozomech a já nevím kde dál a že je to tedy podmíněno už i genetikou, a tak dále. Lidé jako já budou tvrdit, že zde podstatnou roli rovněž má i duch. A nesmíte zapomenout, že vaše úlohy během mnoha a mnoha zrodů nemůžou být jenom mužské, nebo ženské. Mimo jiné i proto, že jako muž si děláte legraci z žen, a tak se to musí zase obrátit. A mimo jiné i proto, že když jste dlouho ženou..., a tak dále, nebudu pokračovat. No, takže v zájmu vytváření rovnováhy to tak prostě musí být. A ty změny jsou rozdílného jaksi původu. Vzpomeňte, že jsou zde vedle přirozených jaksi přechodových fází mezi pohlavími také i kultury (některé známe, některé ne), které v této oblasti pracovaly odlišně než dnes nebo než donedávna u nás. Když jsem zjistil, že v Indii mají oficiálně státem uznaná 3 pohlaví, no tak jsem koukal, rozumíte. Protože to je opravdu jaksi věc, kterou člověk nečeká. Zrovna Indie, viďte, duchovní stát, a tak dále - tři pohlaví. A tak dále. Někdy byly tyto tendence posilovány, posilovány společenským dějem. Byly to kultury, které tedy mohly do tohoto procesu vstoupit. Jindy to mohou být třeba i projevy vzájemnosti, kdy ti jedinci se tak blíží svojí duší, že chtějí být vlastně jedno. No, uvidíme, jak to půjde dál. Protože v době minulé před tisíciletími lidé dokázali tuto oblast jaksi řídit a bylo možné (tam, kde to nebylo z pohledu té osoby žádoucí) tu změnu zařídit. Byl to proces, který dnes už ovšem moderní věda nezná. Vzpomínám, jak kdysi tohle prohlásili Izraelci. A to byste koukali, jaký to způsobilo "rumrajch". No, proboha, co je na tom špatného - když někdo nechce, tak nechce. A je-li tu nástroj, kterým to lze ovlivnit, no tak... Je to stejné, jako když uděláte reoperaci. Když někdo nechce být tím, kým je, a udělá reoperaci. A stejně naopak, když někdo nechce být tím, kým je, udělat změnu - ale změnu v tom sebevnímání. Čili, v této chvíli je to věc rozhodnutí každého. A máte už velkou svobodu, tak to nebývalo.
DOTAZ: Působíte v lednu přes obrázek v Meduňce? ODPOVĚĎ TP: No, pokud se snažíte připojit ve 20:00 hodin, tak působím už od začátku covidu - tím to vlastně vstoupilo. Já jsem přemýšlel, jak přispět k té těžké situaci, co mohu udělat. No a v moci mého oboru je tedy vytváření těchto obřadů. A pokud ten obřad pomůže, je dobře. No tak od té doby to trvá každý den ve 20:00 hodin na BIOVIDU - TV BIOVID. A i dneska po přednášce, až přijde čas, tak tady takhle budu stát a budu takhle na vás koukat a vy se můžete podívat taky, když budete chtít. Bude vás to stát 3 minuty nebo 4, 5, no. Čili, nejenom ještě, ale stále už vlastně roky.
DOTAZ: Dobrý den. Moc dobře nechápu jeden odstavec v knize Odpovědi. Cituji: "Určitá rovnováha začne už teď v odstředivé době, protože vlivy dostředivé doby ještě budou. To není ostrá hranice. Teď máme ještě dobu dostředivou, ale vlivy odstředivé k nám už zasahují. Snahy odstředivého jsou už citelné. Vidíte, že svět se pomalu začíná obracet k socialismu. To je už odstředivé, i když je ještě chápán jinak, ale základ, první vlašťovka už tu je." Takže se ptám. Už v socialismu se projevovaly odstředivé prvky a lidstvo se po jeho pádu muselo projevit takto negativně, jak to vidíme dnes, abysme už konečně pochopili a pohnuli se někam dál? ODPOVĚĎ TP: No, to máte tak milá zlatá. Ono totiž je to určité zmatení. Vy vnímáte vlastně dostředivost a odstředivost. To, co byl socialismus, rozhodně nebyla odstředivost, ale byla to vlastně myšlenka odstředivosti zneužitá. Zneužitá dostředivě pro určitou skupinu, pro určité lidi. A nakonec vlastně ten společenský systém ty lidi dosti dusil a ničil. Já patřím taky k těm, kteří... Podívejte tuhle barabiznu, viďte, továrnickej synek, no. Takže, stal se v podstatě pravý opak. Zkušenosti mě poučily, že v podstatě příliš nezáleží na tom, jak nazýváme svůj systém, ale na tom, jací jsme lidé. Jestliže jsme lidé rozumní, inteligentní, uvážliví, laskaví, pak je to všechno řekněmež ostatní ne tak důležité. Zezulka žil v komunismu - a ten komunismus vůbec nebyl, což je ta největší legrace. Stejně jako říjnová revoluce nebyla v říjnu, tak i komunismus u nás přece žádný nebyl proboha. A nebyl vlastně nikde. Spíš svým způsobem můžeme spatřovat pokusy po komunismu i třeba v rodícím se Izraeli, kde tak zvané kibucy (což byla něco jako zemědělská družstva) vykazovaly mnohonásobně silnější prvky toho "všechno všem" než nakonec tolik proklamované ideologické slohové cvičení našich tehdejších potentátů. Vemte to jinak. Individualita (osobnost) je. Všichni se vnímáte sami sebou, máte svoje jméno, a tak dále. Máte svoje zájmy, svůj majetek, své prostě libosti a jste produktem procesu, kterému se říká Tvůrčí dílo, vznik života a vývoj života. Na počátku (jako hmotný primitiv v lidské formě) vidíte jen sebe. Hromadíte jak Scarabeus a cokoliv jiného vám není důležité. Jen já, já, já, moje rodina, a tak dále. Jenomže i vy v této pozici jste byli stvořeni. A teď jak. Ne z miliardy mnohostí, ale z jednoty. Čili, na počátku není žádná množina bytostí, není dokonce žádná bytost, je vědomí. A toto vědomí se v průběhu vývoje rozdělí a dělí a vytváří mnohost bakteriálního, rostlinného, zvířecího, lidského života. Ale vznikli jste z jednoho a do jednoho se vracíte. Na konci je tedy největší komunista (Bůh), protože je vším. Není nic, čím by nebyl. Nemůžete před ním nic schovat. Není žádný čas, který by nebyl on - ať už v minulosti, současnosti nebo budoucnosti, rozumíte? Abyste mohli držet nějakou svoji věc zcela oprávněně (protože v tomto vývojovém stavu potřebujete svůj život, potřebujete svoje podmínky, a tak dále), tak potom se jedná o to, jak moc správně rovnovážně, anebo nesprávně a egoisticky a patologicky rozvíjíte tuto oblast ve svých životech. Budete třeba v zajetí mamonu a budete kolem sebe hrabat (pod sebe tedy) nehledě na důsledky. Vzpomínáte? Komunista mi promítal krásný film o milionářovi, který, aby měl milion, tak poslední stříbrnou lžičku nevěnoval dítěti, které trpělo. Vzpomínáte na to někdo? To jsem jediný? (Z PUBLIKA: Jak ukradl Slunce?) Ano, jak ukradl Slunce. No vida, tak nejsem jediný, je to ještě dobrý. No, já myslel, že sklerózu mám jenom já. A takhle nějak to vlastně ideologicky vnímal ten komunista a domníval se, že ten milionář vlastně nutně (a viděl tuto negativní podobu) musí všechny okrást, protože něco. Ale vzpomeňte, že byly třeba případy (bylo to hodně ve Švédsku a jinde), kde lidé, kteří měli od Pánaboha řekněmež tu schopnost a měli ten podnik, tak ten podnik vlastně dělali pro ty lidi, žili s nimi. A vlastně ten rozdíl byl pouze v tom, kdo držel klíče od kasy. Ale jinak všichni to tak měli jako trochu společné, víte? No tak možná, že to nebyl úplně špatný nápad. Ono, vždycky tu je touha se zajistit proti všem výkyvům - finančně, jinak, ten podnik. Ale pokud ten podnik neděláte proto, že jej děláte pro lidi... Protože být majitelem toho podniku, to je služba přátelé. Ale v dnešní době je to egoismus často. A tak ten nový mladý třeba rozprodá stroje do šrotu a pak všechno a jde si dál, že jo, propustí 20 000 lidí a je spokojen. No tak to je přesný opak toho, co by měl dělat. On se má snažit rozumně zachovávat to plnění potřeb těch lidí a zároveň jim sloužit tím. Protože podívejte, když se věci nevedou... To byl krásný příklad toho, čemu jsme říkali komunismus v Čechách. Tam na počátku sebrali třeba zemědělským rolníkům, statkářům a kulakům - všecko sebrali. A ty lidi v potu tváře jak otroci dřeli po generace a vytvářeli ty svoje statky a svoje stroje a svoje stodoly. A samozřejmě, že o to pečovali, takže to bylo v cajku. A pak přišel soudruh - komunista. On to nebyl komunista, on to byl jenom indoktrinovaný..., rozumíte. A co se stalo, všichni znáte - rozpadlé chlívy, stodoly, zrezavělé stroje, všechno jde do háje. No, i tahle fabrika šla do háje. Neinvestovalo se příliš. Můj děd - to byla špica tehdejšího vlastně polygrafického průmyslu. Studoval v Lipsku, přivezl sem jako první barevné obálky a další věci, ještě to mám schované. Investoval - tady dole byl napřed parní stroj a potom tady byla nějaká... A tady byly transmise přátelé (v tomhle sále) - kožené řemeny tady pleskaly a točilo se to. No, šel s dobou, investoval, aby ten podnik vzkvétal. A staral se o svoje zaměstnance. Pak přišel komunista. No tak lehko jaksi přijal, tak lehko pozbyl. Takže, budova chátrala, lidi tady dostávali čtyři stovky měsíčně. Vyráběly se tu publikace pro západ - luxusní publikace pro západ. Ještě tady zbylo to know-how mých předků. Velmi lukrativní, protože tenkrát byl taky poměr mezi korunou a... No, a ty lidi byli drženi jako otroci. To byl komunismus, víte? A jelikož ten systém neměl nikoho, kdo by to řídil, ze srdce, no tak pak jste stáli fronty na toaletní papír, pračky a na cokoliv jiného, protože to prostě nefungovalo. A tady vidíte důležitost těch, kteří ty věci drží a řídí, aby to fungovalo. Představa, že kdokoliv může to dělat líp, je naprosto mylná. Nadání je u každého k něčemu jinému. Je také nadání pro tu hospodářskou praxi, výrobní praxi a pro tu vizi. I dnes, kdybyste jaksi ponechali plnou volnost ve smyslu toho komunismu, no tak to dlouho fungovat nebude - v žádném případě. Zároveň ale vždy ti, kteří tu věc řídili, tak mnohdy si udělali špatné jméno tím, že byli... Stejně jako naši králové někteří, viďte, to byla už potom hrůza - já, já, já, kořistit. Ale na druhou stranu, závist je velmi rozšířená vlastnost. Tak ti lidé vlastně podsekávali svoji vlastní větev tím, že se snažili ty, kteří byli schopni se o to starat, likvidovat. Udělali to všichni. Udělali to v Kambodži Rudí Khmérové, vzpomínáte, udělali to komunisté ve "Svazu", protože když jsi měl špatný původ, tak jsi skončil (v lepším případě jaksi), a tak dále. Takže, ono je to trochu složitější, než se zdá z těch frází. Protože tato společnost začala v poslední době nemyslet a přijímat pouze fráze a zdání - a to je velmi nebezpečný jev. Předchází totalitě, víte? No, já nevím, co potřebuje současná generace, jestli si musí vytvořit takové, nebo jinaké řízení. Ono je to i z druhé strany. Stejně, jako si neváží lidé těch, kteří vedou, tak si ti, kteří vedou, neváží těch, které řídí - a je to obecný marasmus. Vznikl historicky, postupně. I v té egoistické době poslední. A tak to jistě bude vzbuzovat nutnost jisté reformy, má-li lidská kultura a civilizace pokračovat. Nejste učeni ve škole vzájemnosti. Máte si vážit sebe, všech navzájem - ať jste, kdo jste. Potkal jsem i velké lidi ve svém životě, bylo mi to dáno. Potkal jsem i velmi významné světové lidi, bylo mi to dáno. A musím vám říct, že často ve velké většině tito lidé byli obyčejnější a lidštější než mnoho jiných. Potkal jsem lidi, kteří měli šrajtofli kilometr dlouhou a nebylo to poznat. No, potkal jsem taky ty druhé. Takže, je to k řešení. Ta společnost se s tím bude muset vyrovnat, bude se muset vrátit na začátek. Musí pochopit vzájemnost, musí si vážit každého, ať dělá co dělá. Tato společnost je kastovnější pomalu než společnost indická bývalá. Co to je ta kasta - společenské postavení, vzdělání, majetek, šaty, kabelky, hodinky, boty, saka, a tak dále, no, auťáky taky a všechno další, jachty. No a to je zvláštní, protože užíváme hodnotových měřítek v nástavbě nad zázrakem, kterým je každá lidská bytost skládající se z miliard a bilionů buněk (které jsou organizovány zcela většinou řádně), která vůbec tím, že vznikla, je zázrakem. To je nejúčinnější systém, který známe. Přesto, že tu máme vývojové poruchy (a je jich nepatrně), tak ty miliardy lidí mají všichni hlavu, ruce, nehty. Liší se, jistě, ale v zásadě mají toto. Proč to říkám? Každý technický náš systém (lidský systém) vykazuje mnohonásobně větší chybovost, ale mnohonásobně. Ta příroda je naprosto geniální, no. Takže, budeme se muset učit a vrátit se k pokoře, k přírodě - jinak než tak, že budeme..., rozumíte? Ono ctít přírodu, je dělat věci správně. K tomu patří i pro sebe, ale i s ohledem na celek.
DOTAZ: Jsou v mém životě dva muži. Nežiji s žádným. Ale první muž prosí už přes rok Boha, abych byla s ním. Druhý muž - ten si mě vizualizuje vedle sebe. Jaký to má dopad, vliv na mě? Jaký na ně? A je třeba, když jsem se to dozvěděla, se chránit? ODPOVĚĎ TP: No, ochranu potřebují spíš ti muži, ale to nechme stranou. Řešíte nějaký obrazec, který zde vzniknul - a jistě historicky, nebo i ne - ale prostě vzniknul. A já rozhodně Vám nebudu radit (i když tu píšete data narození), já Vám to řeknu obecně. Jeden z nich je více praktický, hmotný (i když s jistou charakterovou intuicí) a má také trochu z dávné minulosti máslíčka, a tak dále. Ten druhý je s větší zásobou řekněmež duchovní ochrany a daleko primárně vyšší citlivostí. To ale neznamená, že se bude vždycky chovat jen tak, jak si představujete. On ten cit může mít různé projevy, víte? Stejně jako manželka ví za pěti rohy co děláte, tak i ten muž může mít nějaké takové dary. Oba dva kupodivu jsou zatíženi minulým průšvihem, ale už je dávno. No, takže, obecně řečeno - jeden z toho průšvihu vyšel trochu nepatrně lépe, a druhý trochu hůře. A Vy si vybíráte. A to je dobře, protože Vy osobně cítíte (já teda udělám dneska výjimku, protože nevidíte ta data), Vy osobně cítíte k jednomu z nich větší jakoby rezonanci, sounáležitost. A tak spíš se rozhodnete pro jednoho z nich a bude to správně, protože... Anebo se nerozhodnete - i to bude správně, protože to je Vaše právo. Jakoby ten osud nabízel podobné, a přesto v něčem jiné cesty. Jedna je více inspirativnější řekněmež duchovně, a druhá o něco více inspirativnější v té praktičnosti. Tak uvidíme. Je to Váš život a musíte ho prožít.
DOTAZ: Zajímá vás astma. ODPOVĚĎ TP: No, procesy, které v plicích způsobují často velké pískání a různé takové projevy, dušnost, a tak dále. A jsou spojeny jednak se stahováním těch komůrek, jsou tu centrální příčiny. Jsou tu také příčiny řekněmež, které bysme mohli označit za alergizující (čili chování imunitního systému), a tak dále, a tak dále. Jsou zde kupodivu (to je jeden ze základních systémů) i příčiny vyloženě duchovní. Jsou tu i příčiny duševní - někdy můžeme získat astma z určitého typu řekněmež tlaku na náš nervový systém, který začne selhávat. No a teď babo raď. Můžou to být astmata, která v té alergizující složce jsou vyvolána třeba nějakými látkami, mikroorganismy a podobně. Jindy to je chyba vedení jaksi nervových impulsů z mozku až do plic, které vedou k téhle patologii. Vidíte třeba astmatiky, kteří mají záchvat při styku s nějakou noxou nebo při nějakém psychickém řekněmež tlaku a podobně. Zásah tedy se musí pokusit zasáhnout co nejpřesněji tu hlavní vedoucí příčinu, protože samotný projev potom může být podobný (jako u mnoha jiných nemocí). Svým způsobem máme mnohem víc nemocí než v repetitoriu nalezneme, protože jedna nemoc může být vlastně ve svých příčinách více jaksi pestrá.
DOTAZ: Dobrý den. Překvapilo mě, že se do doby odstředivé budou rodit i první zrody. Jak je to možné? (TP: To by přece bylo velké nepochopení. Já to dočtu.) ODPOVĚĎ TP: No, to by bylo fanatické, víte? A neodpovídalo by to přírodě. Nezapomeňte, že každý stav dvojnosti, duality (tedy napravo, nalevo, a tak dále), tedy i dostřediví a odstřediví lidé jsou součástí jednoho zákona. Pokud byste je chtěli oddělit jakousi představou, že vy hodní a správní si budete užívat, tak jste právě v pólu zla. Protože jste-li v něčem vyspělí, je vaší povinností tomu světu v tomto pomáhat - těm, kteří ještě toto nechápou. A to ještě velmi citlivě, abyste nenutili, to by nebylo dobře. Čili, člověk jde nějakou svojí cestou, vy se na něj díváte a vy přemýšlíte, jak mu pomoci v jeho chápání, v jeho rozvoji, aniž byste ho mentorovali, aniž byste řekněmež mu něco nutili, a tak dále - byť by stokrát jste něco věděli, že je správné, či nesprávné. Musíte mu dát jeho cestu, a ne nahrazovat tu cestu nějakými předpisy, které budou stejně destruktivní. Protože i když ten člověk se k nim jaksi bude obracet a bude jednat podle nich a budou správné, tak to bude v podstatě zlo, protože si tím vlastně rozpojí životní výkon (konání) a životní pomoc (tedy ty tlaky). A tak vy půjdete tou cestou, která bude nej nej, ale budete pořád stejní. A tak vám toto konání dovolí dojít dál, než kdybyste šli tím středem. V tom středu už by tady jste dostali toho facana. Ale vy jste jednali jinak, vy jste šli takhle a jste stejní. A tak jste vytvořili o hodně víc zla potom, protože každá taková kniha návodů jednou skončí. Budete znovu žít tu maturitu. Aniž byste byli někým jakkoliv ovlivňováni, se svobodně a zcela osobitě rozhodnete. A ty situace přijdou, jsou to zkoušky. A je to cak - cak, uděláš to - to - nebo to. A to má zase celou řadu dalších větvení v tom osudu. A když tedy zkontrolujeme osud třeba toho ukázněného, který šel vlastně jistou dobu úplně vzorově (ale nebylo to jeho, neměnil se), tak na svém konci je to katastrofa. Jsou to příběhy těch, kteří mají lepší podmínky (třeba bohatí, bohaté děti), ale to co dělají, je vymetání večírků, braní drog a alkoholu - nic víc. Nepřinášejí vůbec nic, jsou to pouzí požírači majetku, a tak dále. Jak myslíte, že dopadne takový život? Na konci toho dalšího života je to katastrofické, protože často napáchá takových zel, že ne jeden - desítky, někdy stovky životů musí znovu postupně nacházet tu rovnováhu. A na počátku bylo jenom ukáznění. Čili, musí to být vlastně vyvážené. Vy se v něčem ukáznit musíte (logicky), nejste Bozi, nevíte vše. Ale pak je tu druhá část, která musí být vždy vaše, jinak by to bylo vlastně fanatické následování. A pak by se třeba stalo to a la křižácká válka. Vy jste přesvědčeni, že máte pravdu, že jste v právu, a tak jdete někam vraždit ty děti a matky, a tak dále - protože vy jste v právu. Myslíte, že tohle by Bůh rád viděl? No, takže, v každé rodině máte rodinného padoucha a rodinného svaťoucha, rozumíte - nejčastěji. Velmi vzácně musí být taky to, že rodina je víceméně vyvážená celá. Většinou v duchovních oblastech je to ještě vzácnější, většinou v těch hmotných. No, ale to už je logické, protože ta pyramida má tenhle tvar, nemá tenhle tvar. Čili, není nejvíc těch... Je vždycky nejvíc těch u základny. No a tak je to i v té společnosti. Vy se o ně musíte doslova starat. Oni přijdou a jediný rozdíl je v tom, že ta doba jednak přináší jinou kvalitu vibrací (i kosmických vibrací i společenských - je tu jiná doba), a tak to, co dřív nacházelo podporu a sílu a hnulo malíčkem a celá společnost se kácela, to už nemá šanci udělat. Tak to je první prvek - čili změna toho paradigmatu. Pak je to samozřejmě i množství, protože do konce té Kalijugy (do té doby konce tedy Ryb) se rodí přednostně celá ta množina lidí, kteří došli na konec. Protože to je konec té doby, tak ona... Tady se to musí vlastně jakoby extrahovat doslova. A je to i proto, že tu je jakýsi zákon. Protože má-li být něco světlého, čistého, musí to se ověřit těmi nejtěžšími podmínkami. A zároveň to na sebe působí, pomáhá si to. Ti negativní dávají jaksi školu těm druhým a ti pozitivní ukazují cestu těm prvním. Musí to tak být, protože je tu celek. To není o tom, že vy hodní jste jediní - Bůh je vše, není nic, co by nebylo Bůh. Vždyť on je zdroj všeho hmotného, všeho silového i všeho duševního, duchovního. Není nic, čím by nebyl. Tak jak byste chtěli pečovat jenom o jednu část a na tu druhou zapomenout. To byste byli velmi jednostranní. No, kolik máme hodin? Už to musím končit. Čili, samozřejmě, že se budou rodit dále všechny stupně, jen ten projev celkový bude jiný, protože síla té doby je obrovská. Změní se mnoho z vašich návyků, změní se vaše kultura, vaše věda, změní se vaše povědomí i mnoho jiných oblastí. Budete tedy již v těchto generacích - budete koukat a uvidíte. Ty změny zlomové už jsou chviličku před námi. Nebude to trvat zas až tak 100 let, to ne. Ty příznaky už jsou nebo ty první věci probíhají. Ale bude to jako vždy začínat malými kapkami (když začíná pršet, ale tohle není déšť) a pak přijde ta množina těch kapek. Tak i tady napřed uvidíte první kapky trendu jakéhosi a pak najednou se to stane normou. Vaše děti, které dneska pozorujte v kočárcích s těmi chrastítky a dudlíky, budou těmi, kteří budou tuto kulturu žít jako aktivní hýbatelé. Ty děti jsou jiné, všimli jste si? Ano, jsou velmi jiné. Jsou nesmírně inteligentnější, mají mnoho darů. Když dítě ve dvou letech řekne - "ale já mu to nebudu povídat, on by to stejně nepochopil" - tak to v podstatě je vyšší inteligence než třicetiletého dospělce, který pořád jenom tlachá a všude brebentí a pomlouvá (nebo co dělá), protože nechápe, co dělá. Chápete? Nechápete, já vím, no. No, tato doba byla prorokována. Přijde, ať se děje, co děje. Bude vlastně zas žít svůj čas. Čas budování trvá 12 000 let a pak přijde čas složení zkoušky. Uvidíme. A to si pište, že uvidíme (i vy všichni), protože tam dřív nebo později zase budete. Dokonce i teď byste tam mohli - čas není. Dokonce byste mohli třeba jako spáči se tam jít podívat hned, no. To je, to existuje. Ale bylo by to málo napínavé, protože taky nemáte rádi, když vám někdo říká, jak dopadne detektivka, že vrahem je zahradník. No, je to tak, že? No tak natož abyste věděli, jak dopadne doba, váš život, a tak dále. No, většinou máte chmurnější představy, než to nakonec je, to je pravda. Ale někdy i ta realita předstihne všechna vaše tušení. No tak teďka budete pár let tušit a pak už budete více vidět ty trendy, které přijdou. No, světlé zítřky - to měl i komunista, vzpomínáte. A to měli všichni, nemyslete. Myslíte, že je nějaká zvláštní velká odchylka v ideologii řekněmež amerického raného kapitalismu a sovětského raného komunismu? Přátelé, vždyť i ty agitky byly jak vejce vejci. Proto říkám, že je vcelku jedno, jak to nazvete. Důležité je, kdo to tvoří a s jakým cílem, no. Čili, rovnováha - to je cíl. V žádném případě ne "všechno všem" a taky ne "všechno mně". No, pak to bude v pořádku. Čili, každá buňka má své potřeby, které se musí plnit, aby mohla žít, aby organismus byl funkční. Jedni tvrdili, že buňka se musí rozpustit, že žádná buňka nemá být. A druzí zase tvrdili, že tato buňka musí sežrat celý organismus, no. Tak si v tom něco vyberte. Protože vzájemnost buněk, které jsou, je jedinou zárukou pokračování života. Pokud té vzájemnosti není... Protože se musí navzájem živit, komunikovat, splňovat nějaké funkce, které jsou součástí celkového dobra. A když na to ta buňka zapomene a začne dělat tak nebo tak... No tak uvidíme. Teď jsme si vyzkoušeli ty dva extrémy, viďte. No tak teďka uvidíme, jestli se podaří najít nějakou řekněmež cestu, kdy buňky budou vyživovány a zároveň nebudou tak moc brát ostatním. No a to je všechno. Tak vám děkuji za dotazy. Co jsem vám to ještě měl říct, mám tady, jestli to najdu. Jo, takže, v sobotu je přednáška v Plzni v Areálu učilišť od 15:15 a v neděli České Budějovice, Clarion Congress Hotel od 15:15 na Pražské třídě. No a další tu nemám napsané, ale určitě něco bude pokračovat. Tak. Takže, přátelé, já se s vámi rozloučím. Děkuji a budeme doufat, že nepropadneme beznaději. Protože ať se stane co stane, musíte vědět, že je tu vyšší moc. A ta vyšší moc má právo a pravdivost. Potřebujete to - zařídíte to. Potřebujete něco jiného - zařídíte to, rozumíte? A to je ta vyšší moc. Nedohlédnete za hranici měsíce, roku, 100 let, 10 let - a přesto to bude realita. Takže, to je vše. S pomocí Boží, rozlučme se, tak. Tak, děkuji, na shledanou. |
