Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 5. 2. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Dobrý podvečer přeji vám všem, přednáška Duchovní univerzity Bytí online může začít. Budu reagovat jako vždy na vaše podněty. Spolu s vámi se nad nimi budu zamýšlet, budu se pokoušet ukazovat přemýšlení, které vychází z filosofie bytí Josefa Zezulky, no a vy sami si uděláte vlastní názor, samozřejmě. Tak. 

 

DOTAZ: Kniha Myšlenka strana 12 dole: "Jestliže toto vše, co známe, oddělíme od času, jestliže bychom byli schopni na toto veškeré dění, které klademe do dob, podívat se z hlediska věčnosti, podívat se tak, že toto vše jest najednou, budeme moci vidět esenci těchto myšlenek." A konec citátu. Nechápu, co je míněno esencí, anebo co si vůbec za tou větou představit? Mohl byste prosím nějak předložit, aby to bylo srozumitelnější? Děkuju.

ODPOVĚĎ TP: No, pokusím se, ale není to jednoduché. Je to velmi, velmi obtížný úkol a vyžaduje od nás všech obrovskou pokoru. Na počátku tomu nebudeme rozumět ani zbla, vůbec. A jak půjde naše cesta, naše poznání, jak se objeví další nástroje, které jsme doposud nepoužívali, začneme tento problém vnímat více reálně. Jsme-li hmotní, je všechno jasné. Je tady reálná hmota, na kterou si můžeme sáhnout, je tu několik smyslů, kterými kontrolujeme okolí, a tak si tvoříme představu o světu, v kterém se nacházíme. Teď to veďme někam hodně teoreticky - představte si, že sníte, zdá se vám sen a je dokonalý. Takové sny jsou, opravdu. A v tom snu se nacházíte kdekoliv - ve středověku, v novověku - prožíváte konkrétní děj a čas. Děj se odvíjí, vy v něm máte zážitky, vidíte, slyšíte, čicháte, cítíte, prostě je to sen se vším všudy, a přitom jste-li v něm, tak nepoznáte, že jste ve snu. Teprv, když se probudíte. Ale i v tom snu máte svoji realitu, kterou byste možná v té chvíli bránili zuby nehty, že přece je to realita a že ten čas je váš. No a teď si představte, že se třeba vám zdá něco ze středověku. No a pak se probudíte a jste tady s námi a víte, že toto je ta realita a tamto že byl sen. Jsou lidé, kteří se skutečně například propadli v čase. Na dlouhou dobu - to se ztratili. Anebo na krátkou - a to se vrátili. A věřte, že těchto příběhů není málo a jsou k dohledání. Ale co nám to říká? Říká nám to, že naše představa zažitá od narození, kterou konzumujeme to, čemu říkáme realita, je zatím velmi omezená. Jsme bytosti, jdeme životy, čteme svůj román osudu, v kterém jsou jednotlivé události, které prožíváme, včetně všech možností bočních, které vznikají na základě našich rozhodnutí - ale v rámci toho daného osudu. Je to vlastně jakoby místní příslušné - jsem-li tady, v tomto místě osudu, tak určitě, pravděpodobně, nebudu tam, ale budu o kousek tady, tady, nebo tady. No a jak s těmi osudy? Začínáme jako většina velkých filosofů chápat realitu jinak. Na základě mnoha zkušeností. Jak je možné, že víme, co bude? Jak je to proboha možné? Vždyť je to nesmysl - ještě se to nestalo, ještě jsme to neprožili, neviděli, nevnímali, a přitom někdo jiný nám to popíše, jako by u toho byl, tak přesně, jak se nám to stane. Jak je tohle proboha možné? Když čas je takový, jak si myslíme, že je. A co ty propady Matěje Broučka do minulosti? Jsou krásné příklady z Ameriky. Dokonce jeden prý z budoucích prezidentů amerických takový případ prožil. Bylo to velmi zajímavé, protože se propadl do budoucnosti - já nevím, možná, nevím to přesně, ale třeba o 100 let - a dokonce z té budoucnosti přinesl předměty, které byly z té doby 30. let. To nás všecko musí nutit přemýšlet a hledat. Ale my to nevymyslíme, na to jsme příliš ještě malí. První odpovědi dostaneme od těch, kteří touto cestou šli dávno před námi - od hlubokých duchovních osobností, duchovních mistrů, nejčastěji nevtělených, někdy i vtělených. Pak přichází doba, kdy sami na své duchovní cestě dokážeme nesměle překračovat omezení své tělesnosti a svých mozků. To, co je v téhle hlavě, nebude nikdy nic víc, než mozek člověka, někdy více rozvinutý, někdy méně, ale pořád to bude mozek člověka, který má tady svoji hranici, nad kterou nemůže. Stejně jako mozek pejska nemůže nad svoji hranici a mozek žížaly taky ne - žebříčková soustava a tak dále. A tak v těch meditacích se stane vlastně zázrak. Vy použijete jiný druh zjišťování, myšlení a inteligence. Oba dva mají stejné místo, mají stejnou důležitost, rozum i cit jsou si naprosto rovny, není v tom rozdílu, ale každá z těch věcí je vhodná k něčemu a mají se správně doplňovat. Nemůžu- li něco ještě pochopit díky malém rozvinutí svého mozku, je tu druhá strana, kdy můžu pomocí myšlení intuitivnímu, meditativnímu vystoupit z tohoto příbytku a vnímat tyto věci tak samozřejmě, jako vnímáme naši realitu tady a teď. Říká se tomu čtvrtý rozměr a je to vlastně rozměr nebo prostor, v kterém je vše naráz. Všechny časy - minulé, současné, budoucí - všechny rozměry, všechny existence, všechny osudy, doslova vše. Představte si, že do tohoto stavu lze vejít. To je fantastické. Pak rušíte čas a prostor - tedy vaše bytost - a překračujete meze, které vás doposud tísnily. Samozřejmě, jak se vyvíjíte v dalších lidských druzích, kteří přijdou po nás, bude ta situace o mnoho snazší. Dnes je to něco jako prvňáček. Ještě je to velmi obtížné, a přesto i v téhle chvíli jsou na Zemi mnozí lidé, kteří do tohoto stupně došli, pracují v něm. Mohl jsem je potkat třeba v Tibetu nebo v džunglích, některých řekněmež velmi odloučených místech a tak dále. Tedy jsou. No a my - a teď se vrátím k té pokoře - musíme říct:"Ano, nechápu to, nemohu to tedy ještě potvrdit sám za sebe, jestli ano, nebo ne, ale nemohu to také vyloučit." V tom je ta pokora. A tak se můžete vlastně k tomu problému postavit tak, že budete registrovat to, co jste třeba někde slyšeli nebo vnímali, a budete říkat:"Dobře, uvidíme." A buďte si jisti, že uvidíte. Dřív nebo později. To je řád světa. Je-li tohle všechno pravda, tak se to určitě naplní. A není-li, tak poznáte, že není, a je to taky dobře. Ti, kteří touto cestou šli a znají, nemusí mít pochyby, je to jejich reálná zkušenost jako ta, že vidíte věci kolem sebe a jsou pro vás naprosto neotřesitelně reálné. Ti, kteří pracovali v těchto oblastech, jsou na tom stejně jako vy, jen je to jiná oblast. Čili buďte pokorní. Pokuste se neříkat rezolutně nikdy nikdy, pokud to nebude úplně jaksi zjevná hloupost a pokud ji budete schopni posoudit. A do té doby zůstaňme takovými, jací jsme, jděme svou cestou života, prosme Boha o poznání, prosme o možnost zvětšení našeho jasu a schopnosti vnímat Boží zákony, filosofii. Je to velmi důležité, protože pokud tak neučiníme, budeme navěky na své cestě jako slepci, nebudem tušit, kam šlápnem, co bude následovat po tomto kroku, a bude to všechno pouze v jaksi gesci velkého zákona Osudu. Je mnohem lépe být ale někým, kdo je vědoucí, někým, kdo jde cíleně, a někým, kdo nebude tedy odkázán pouze na své nevědomé rozhodnutí. Takže se držte. 

 

DOTAZ: Na minulé přednášce jste zmínil, že tantra je vysoce negativní. Mohl byste prosím blíže objasnit nebo nějak vysvětlit důvody tohoto konstatování? 

ODPOVĚĎ TP: No, já to doufám řekl trochu jinak. Každá věc má své místo. A není-li umístěna tam, kam patří, tak je to velký problém. Tantra je neobyčejně silná duchovní praxe. To, co bych mohl tedy na toto téma říci je, že v dnešní době není vykonávána po přípravě a těmi, kteří ji mají vykonávat. Když jsem kdysi uslyšel svého učitele, že mám nadání pracovat v oborech, které tady reprezentuji, dokonce později, že je mám vést - to byl šok - tak jsem vlastně zároveň dostal pochopení, že každý stupeň, který člověk má, je nějakým způsobem buďto přirozený, odpovídá tomu stupni, anebo nepřirozený, když sám o vlastním chtění, tedy magii, se domnívá, ale přitom nenaplňuje. Ta tantra je určena pro úzkou vrstvu určitých duchovních pracovníků, vlastně kněží. Ale i oni ji vykonávají pouze tehdy, když je pro ni užití a důvod. Ono totiž pokud se ten náš silový systém příliš posílí oproti realitě, dochází k disharmonii, která je nesmírně nebezpečná. Dnešní člověk chce mít všeho víc - hamty, hamty, hamty. Chce být vyšší, dokonalejší, obdivovanější, chce být duchovním mistrem, který bude všemi respektován - no, to je hezké, ale jestli to tak bude, anebo to bude pouze zkratka, je jiná věc. Například já kdybych - a to pracuji v oblasti duchovní léčby, tedy vlastně pracuji s těmito, s těmito silami - kdybych proti právu se posiloval technikou - jsou tu jógické techniky, jsou tu jiné techniky, jsou tu duchovní cvičení - znám je a bylo mi řečeno, kdy a jak je mám použít a do jaké míry. Toto použijte třeba jen jednou, maximálně dvakrát, více ne. A je to pravda. Zvýšené silové napětí, které by tak vzniklo, by neodpovídalo morální a vědomostní úrovni a takto posílený jedinec by vždy nakonec udělal chybu, kterou můžeme nazvat zneužitím. Protože tato silová mocnost je zároveň nebezpečná. A tak jsem se za ta léta naučil modlit, ať mé bytosti pro moji praxi životní náleží to, co patří se a co je třeba a aby zde byla rovnováha. Jistě, chápu tu řekněmež exotickou stránku. Bude-li člověk, který nemá nadání a bude konat mystická cvičení, tak najednou třeba se přiblíží k někomu a ten člověk ucítí z něj jakési vyzařování, nebo když dokonce použije vědomou část, jistěže to bude pro ně zajímavé, oni o tom nic neví, a přitom to bude špatně. Takže není negativní, naopak, patří tam, kde je na místě ve službě Bohu - na to lidé zapomínají, protože často vlivem kalijugy a konce její nyní padli do největšího odtažení se od Boha. Ještě nikdy taková věc nebyla. A přitom ten Bůh anebo Podstata nebo jak to chcete nazvat, abych nebyl špatně vnímán - mluvím o tom Nejvyšším, co si jen lze představit - tak to je stále s vámi, bdí nad vámi a nemusíte mít nikdo strach, že o něco přijdete. Lidé v této těžké době si zhmotnili tantru, a tak ji chápou - ty nejnižší se jí spíš vysmívají. V minulých kulturách, to už je dávno, jsou to stovky a tisíce let, někteří z kněžích, jenom někteří, kteří to - byli to kněží, obřadníci - tak praktikovali jednak celibát, ale zároveň i tantru. Pak přišly doby propadu. A to bylo klapotu sanic nad tou tantrou, jak ti kněží - a všichni ti nízcí si představovali svoje představy, přestali to chápat. No, ale to už je historie. Takže obracím to v pravý opak. Je to normální duchovní praxe, služba Bohu tam, kde je to třeba. Ale o tom nerozhodujete jenom vy, pozor, to rozhoduje celý váš osud a váš život. Jinak tedy většinou stejně ta podoba tantry neodpovídá původním jaksi praktikám nebo způsobu provedení, a tak je to mnohem složitější ještě. 

 

DOTAZ: Co jste prosím myslel tím, když jste říkal, že tu byly i laici, kteří usilovali v meditacích o to, aby zrušili svou mysl? Trochu mě tím nasadili brouka do hlavy. :-) Nikdy jsem o tom neslyšela. Vždy jsem četla o těch, kteří v meditaci myšlenky pozorovali, mysl se zklidňovala. Přesně tak to řekl Mahátma Gándhí. "Zklidnit mysl je mnohdy těžší než zkrotit vítr." 

ODPOVĚĎ TP: No, to je zase ta argumentace a ta slova a slova a slova. Já jsem to řekl trochu jinak, ale ta mysl posluchače reaguje na ty signální body, které jsou jí vlastní. Pokud jsem mluvil o technice ovládání mysli, tak jsem tady upozorňoval na nebezpečí negativních technik, které vedou k těžkému poškození bytosti, často na mnoho životů. A to přesto, že jsou často neznalou veřejností tito jedinci obdivováni. Všude tam, kde vystupujete destruktivně proti světu, proti stavu - například jste člověk, máte svoji intelektuální duševní úroveň, myšlenkovou úroveň, která je výsledkem milionletého vývoje. Najednou si v jisté fázi vývoje řeknete, že co je to nejlepší a nejvyšší? - zrušit mysl. A to slovo "zrušit" je nejdůležitější. Zrušit neznamená zničit, zrušit neznamená neuklidnit a tak dále. Pokud se vám to podaří, tak se vám může stát, že další životy se rodíte jako mongoloidé, tedy lidé, kteří jsou silně omezeni ve své inteligenci, protože velký zákon Osudu přenáší duši z jednoho života do druhého. Cílem má být naopak ovládnutí myšlení a rozvinutí do vysoké kvality. Není to o tom, jak si lidé představují, že vysoká kvalita myšlení je, že máte hlavu jako úl, v kterém vám víří tisíce myšlenek a vy prostě jste trošku podobní computeru. Chcete-li pracovat duchovně, samozřejmě, že musíte mít také i tu druhou část, nejenom emoční myšlení, ale i myšlení racionální, tedy rozum. Právě jím se směřujete a vybíráte svoje témata. Když je zpracujete rozumem, začíná druhá část procesu poznání a to je přemýšlení citem, tedy meditace. Rozum je nesmírně důležitý, ale aby mohla nastat fáze meditace, tak je třeba ovládnout napřed sebe, své životní podmínky, což znamená, že se stáváte těmi, kteří nevraždí, kteří se nezabíjejí - alkoholem, kouřením a jinak - a kteří upřímně touží po té blízkosti s tou Boží pravdou. Pak začíná duchovní cesta - praktika. V nich se učíte zvládat své základní vlastnosti, vyrovnávat je. Předtím, než to uděláte, musíte zvládnout svůj rozum, protože to je jako zajíc, u většiny lidí. Tak se učíte ovládat mysl. Pak přistoupíte k praktikům, které jsou ještě hlubší, a tato ovládnutá mysl vstupuje do oblastí, které jsou netušené. Ale to už patří do výkladu pro první stupeň Univerzity Bytí. Protože tyto praktika nesmí vykonávat nikdo, kdo se nepřipravil, protože v opačném případě, jelikož je to velmi jdoucí in medias res, by vznikaly nežádoucí efekty. Kolem vaší centrální osy by se rozvířovaly zvláštní víry, které by rušily světlo vašeho poznání a dokonce síly temnoty by měly snazší práci. Takže čistému jen čisté. Kdokoliv bude chtít touto cestou jít, nakonec ji najde. A je jedno, jestli bydlí v džungli, Himalájích, nebo v Praze. Úplně jedno. Je to základní zákon života. Je to o menším sobectví a větší lásce k tomu vysokému. Tedy ano, rozum musíte zvládnout a zesílit. Když budete myslet na tisíc věcí, tak budete rozhrkaní a nakonec nebudete myslet na nic pořádně. Když soustředíte svoji myšlenku na jednu jedinou věc v plném prožití, to je jiná -to je velká síla. Ostatně dělají to všichni velcí lidé. Když někdo je opravdu velký, geniální, tak se nevěnuje ničemu než třeba tomu,že píše svoji sonátu nebo že produkuje třeba nějaký architektonický výtvor nebo - prostě cokoliv, úplně cokoliv. Je to podmínka plného pohroužení do toho zvláštního vnitřního světa tak, aby z něj mohlo něco přijít také na povrch. Je to ještě složitější, ale jak jsem řekl, o tom spíše v prvním stupni Duchovní univerzity Bytí, pro ty připravené. Ti, kteří mají o to zájem, mají napřed hledat důvody pro, proti - tak, aby se nedejbože něčemu nevěnovali jen z nějakého fanatismu nebo z nějaké módy, ale aby to byl ustálený životní stav, který je posune na další z mnoha startovních čar. Takže snažte se neničit. Cílem není zničit mysl, ale ovládnout ji a neobyčejně zesílit a vyrovnat s druhou částí mysli, tedy s intuitivní částí. Přes propast budou dvě klády a vy máte za úkol přejít na druhou stranu - když budete skákat po jedné, spadnete na levou, po druhé na pravou stranu, ale nepřejdete. Musíte jít levá, pravá a udržovat rovnováhu. Jen tak je přechod přes tuto propast bezpečný. Svým způsobem vstup do oblastí, které běžně zpočátku nejsou vnímány, se tomu příměru dobře podobá. Jenom s tím rozdílem, že ten druhý břeh není vidět. Teprve až ho dosáhnete, tak zjistíte, že je a že je reálný.


DOTAZ: Buddha a Ježíš - proč přichází teprve po pěti stech letech na svět se svým poselstvím Ježíš, pakliže měl Buddha přinést dharmu, jež se rozšířila do celého světa? Měl Ježíš vyvrátit všechna předchozí a následující učení jako mylná? Kdo je Maitréja Buddha budoucnosti? A jaký má vztah k druhému příchodu Krista? 

ODPOVĚĎ TP: No, když se podíváte do historie, vidíte zaprvé - a to je velmi důležité - že rozvoj velkých filosofií a velkých duchovních myšlenek často nevychází jaksi z obecného hledání a přehrabování známých filosofií a duchovních pravd, ale objeví se často zvláštním způsobem. Ty nejsilnější, to jsou přinašeči, ti nejvyšší, ale do mezidobí těchto cyklů se rodí také velcí duchovní mistři, kteří často s těmito základními osobnostmi duchovního poznání šli v jejich inkarnacích a mají za úkol tyto nauky (už bez přítomnosti těch nejvyšších) fyzické - ochraňovat a lidem přinášet v co nejčistší podobě. A případně i opravovat některé nedostatky, které si lidé, už to mají ve zvyku víte - lidi nenechají nikdy kámen na kameni, protože něco chtějí, chtějí z toho něco mít, chtějí něco znamenat a tak dále - a tito to potom stráží. Takových bylo. V našem národě se narodil třeba jeden velmi slavný upálený. On pochopil, že ta řekněmež podoba praxe těch, kteří vzývali Boha, byla mylná, že se zkroutila do jakýchsi karikatur a začal proti tomu vystupovat. No, nakonec ho upálili. A byl to jeden z těch velkých, kteří chápali podstatu. Ale nebyl sám, bylo jich mnohem víc. Ostatně stejný příběh mají i ti velcí. Lidé je vždycky nějakým způsobem se snaží poškodit, zničit, zabít a to proto, že neodpovídají zcela lidské nátuře. Kážou:"Padni, komu padni." Káží čistou pravdu, která je pochopitelná. A ti druzí, ti farizeové, ti k nim říkají:"Ty musíš věřit a když nebudeš věřit, tak..." - něco.To už tak na tom světě chodí. Často jsou zde vidět nádherné příklady té Boží vůle, která v daném zrodu pracuje. Narodí se vám hoch do bohaté rodiny, nic mu neschází, může do konce života užívat slastný život, Dolce Vita, a přesto jednoho dne přeskočí plot a vydá se na cestu. Má puzení, ale nemá učitele, v jeho případě nebyl, a tak to všechno jde - on vlastně hledá všechno to i sama sebe a musí dojít až na hranici smrti, než je dovoleno, aby se odlouplo všechno to, co bránilo. Kdyby tu byl učitel, bylo by to o něco snažší, ale v jeho době nebyl, a tak musel opravdu projít tím procesem Fénixe, kdy z popela vstal diadém. No, pak šli další a z toho, co přinesl - jako u každého Ježíše a tak dále - si vytvořili svoji vlastní verzi. No, někdy i zcela obrácenou. Všichni tito lidé hlásali mír, nezabíjej, buď kladnou složkou, pomáhej všemu, pokud můžeš, a nenič, pokud jaksi nemusíš - a to nemusíš. A jak málo je lidé poslouchali. Jak málo. Nevím, teď jsem třeba cestou v autě poslouchal nějaký pořad v rádiu a tam se moderátoři se bavili na téma suchý únor. A byla to hrozná legrace, že někdo je polosuchý a někdo si dá suché víno a někdo tamto nebo tamto, a nakonec v té množině bylo vidět, jak je rozšířený zvyk užívat tu látku, která je velmi negativní pro naše těla, je to nervový jed doslova, vždyť ovlivňuje naše myšlení, chování, no a jak je to vlastně běžné. A přitom to vůbec běžné není. Ovlivňovat svůj mozek alkoholem není normální, víte? A teď se mnou mnozí nesouhlasíte a já vám to přeju a vůbec vám nebudu zakazovat dát si štamprli, to je vaše volba, ale nad to mám já také právo říci názor. A to se učinil. Zezulka když přišel, tak hledal, jak to těm lidem nejlépe donést. A měl vidění. On míval vidění. Stojí ve Vladislavském sále na Pražském hradě, kolem je mnoho hloučků, ve středu hloučku je vždycky nějaký člověk. A co se tam dělo? No, přednášela se matematika. Jeden říkal, že jedna a jedna je pět, druhý že pět a pět jsou čtyři a každý měl nějaké tvrzení. Většina z nich nebyla správná, z pohledu Zezulky. A tak se zamyslel:"Proboha, co s tím mám dělat?" A dostal odpověď:" Nemůžeš vystoupit proti jednotlivým hlasatelům, byť jakkoliv mylných počtů, začni učit lidi číselnou osu tak, aby pochopili, proč jedna a jedna jsou dvě a dvě a dvě jsou čtyři. Je to jediný způsob, kterým lze pracovat, aby to bylo úspěšné." Protože když budete tvrdit něco a vyvracet, tak se na vás sesype zloba těch, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě. Když lidi naučíte tu nejzákladnější zákonitost čísel, oni pak řeknou: "Vždyť je to tak přece, jak to, že by mohlo být 5 a 5 15?" No a tak se choval celý život tento přinašeč. Tak velmi moudře přednášel a nebylo na světě člověka, kterému by něco nutil nebo říkal:" Ty musíš věřit, že je to tak a tak." Pokusil se vždycky vysvětlit tak, aby člověk pochopil. I já. A když to nepochopil, tak šel od toho, nedalo se nic dělat. Prostě nešlo to. A tak je to od věků.

 

DOTAZ: Dobrý den, jaký je váš názor prosím na křik? Když na mě někdo křičí. Jaká je nejlepší reakce? Jak se bránit? Je někdy zakřičet také nevyhnutelné? Patří křik do agresivního chování? Přece každý občas někdy zakřičí.

ODPOVĚĎ TP: A to víte, že ano. To by jsme asi nebyli ani lidi, kdyby jsme nezakřičeli. Křik souvisí s prosazováním vlastního názoru, někdy také s obranou. Protože jsou chvíle, kdy musí ten argumentující být slyšet, protože jinak slyšet není. No, samozřejmě, že když to bude jako Francin z Postřižin a bude řvát pořád jak protržený, no tak to asi moc příjemné nebude. A věru mnoho lidí není schopno regulovat svůj hlasový projev a někdy prostě křičí jak na pastvě a nevnímá vůbec tu svoji vlastně úchylku. Jedete v tramvaji, kolem vás je 40 lidí a 40 lidí nemusí poslouchat, že bylo to nebo ono, vlastně to ani nezajímá a jsou rušeni. Třeba vzpomínám na jeden příběh, když jsem jel tramvají a teď nastoupil muž. Vypadal trochu podivně, ale o to více se choval. Začal obcházet cestující a z plna hrdla křičel: "Kdo mi z vás pomůže? Může z vás někdo mně pomoci? Ztratil jsem lístek do Ostravy. Může mi někdo zdát 200 Kč, abych si ho mohl koupit?" A řval naplno, až jeden pán mu řekne:"Neřvi tady!" Tak chvilku přestal a pak zase. Měl to jako sport. Zřejmě jezdil od konečné ke konečné. Nevím, kolik se mu podařilo vybrat peněz, ale přiznám se, že přesto, že jsem poměrně lidumil, tomuto muži bych opravdu, ale opravdu nedal ani korunu. Neměl tolik křičet. Ostatně "ztracené" lístky jsou poměrně častý příběh. Ale může se to stát. Takže je to případ od případu. Když budete mít někoho oslovit a budete kuňkat, no tak to toho asi moc neřeknete. Když budete řvát, po čase vás přestanou poslouchat. Čili všechno má svoji míru, tedy i projev. Muži - a teď teda si schytám mnoho kritiky - jsou na tom nepatrně lépe, ale ne všichni. Protože oni, když šli na ten lov a nemohli vyplašit ty zvířata, tak se museli chovat tiše. Takže nepatrně menší část mužů má ten zvučný hlas, aby všichni slyšeli. Bylo to slyšet? No. Čili najděte rovnováhu. 

 

(TP: Zase čas vás zajímá.)

DOTAZ:  Dobrý den, vysvětlete nyní mi bezčasovost. To se opravdu stačí od času odpoutat? Je to tak jednoduché? To mi vysvětlete. 

ODPOVĚĎ TP: Když nastane čas, tak je to stejně jednoduché, jako když nastoupíte na skate a přeskočíte zábradlí. Když to umíte. Všichni ostatní pravděpodobně utrpí úraz na "čuchometru". Takže, když je čas, jsou k tomu podmínky, tak je všechno přirozené. Platí to pro cokoliv - vědecká povolání, umělecká povolání, duchovní práci, prostě pro všechno. Takže hodně štěstí a nebuďte ukvapení, nepokorní a nemyslete si, že když nevnímáte nějaké věci, tak že jste horší nebo lepší než jiní.

 

DOTAZ: Rád bych se zeptal na archanděly. Jsou to bytosti, které jednoho dne také zemřou a přerodí se na základě karmy? Anebo jsou mimo koloběh zrozování? Lidé, kteří píší automatickým písmem a říkají, že dávají vzkazy od andělů, dostávají opravu vzkazy od těchto bytostí? Zřejmě jak kdy. Jak lze poznat, že vzkaz je skutečně od anděla a ne od nějaké jiné bytosti, která by se za něj vydávala? 

ODPOVĚĎ TP: No, podle zpěvu poznáš kosa. Ale abys ho poznal, tak musíš být schopen rozlišit zpěv. A to je ten problém. Naše míra hypnability, řekněmež pošetilosti nebo jinak, je u každého různá, a tak určité části lidí jiní lidé namluví doslova cokoliv. A oni to pak obhajují s plamenným mečem. Těch, kteří přemýšlí a přijímají po úvaze je mnohem méně. Tak archandělé, dobře. Jak vyplývá z popisu jejich práce, tak se tady promenují v tělech jen výjimečně, viďte. To by znamenalo, že náleží do světa duchovních bytostí, které v této chvíli pravděpodobně nejsou vtěleny, ale které se občas v nějakou formou tělesnou také projeví. Tak, jako jsme to my, různí lidé, našeho věku - a to různí znamená od nejposlednějšího primitivního hmotařského řekněmež ničitele až po nejvyššího duchovního, který se někde tamhle promenuje ve věčném sněhu a ledu a to všechno jsme my, lidé - tak tento příměr jde ještě mnohem dál. Vždyť jak by jsme mohli vědět, když tam nedosáhnem? Nevíme. A přesto víme. Tedy cesta života nekončí tam, kam dohlédnete. A v jisté fázi se život již nepřevtěluje a v té poslední fázi, čtvrté vývojové, již dopracovává to, co nevyžaduje vtělení. Je tam mnoho blízkosti všemu životu, mnoho pomoci, je to velký majestát urozenosti ducha. To není primitiv, který někde lítá s kalašnikovem a střílí na druhé, to je bytost, která už ví, že je každým a stále více si to uvědomuje. Ví, že zlepší-li cokoliv, zlepšuje sobě, je s každým životem po boku a jak může, pomáhá. Pokud se týká různých prostředníků, které tady máme, tak zajisté, jako vždy, je ta úroveň různá a je na vás, abyste přemýšleli a cítili. Vedle lidí, kteří jsou spíš jen duševně pomatení, protože si vytvoří přesvědčení, že zrovna u nich to tak je, až po ty, kteří mají skutečně napojení na ten vysoký svět duchovního bratrstva. No, já vám v tomhle neporadím, v každém jednom případě, a neporadil bych ani v konkrétní případě, to musíte sami. Já nejsem soudce světa. Jenom "jsem". Ti, kteří jsou těmi nejvyššími, neumírají tak, jak znáte vy. Abyste mohli umřít, musíte mít duální stav - tedy tělo a nové tělo. Schválně říkám tělo a nové tělo, ne jaksi tělo a smrt, protože ty dva stavy jsou jedním životem. Tedy ten proces přerušování jakoby, i když to není přerušování, vy se stejně cítíte tímtéž, když jste na druhé straně, a tak někdy je to až překvapivé - máte vlastnosti, které jste neměli, nejste omezováni tělem, můžete být kdekoliv, můžete procházet třeba zdí či jinak, protože ten hmotný svět vám nyní nastavuje jinou podobu. Ti velmi vysocí - je to tak, že na vrcholu je jeden, pak jen malinká skupina dalších a pak další - až po tu mnohost. Je to vlastně stejné jako v hmotném vzdělávání - máte tu ty vedoucí, profesores a pak vlastně ty pomocníky, praktikanty až k tomu žáku a až k tomu, kdo žákem ani není. Někdy získávají hmotnou podobu, jakoukoliv. Tedy křídla nemusíte čekat. I když i to se už stalo. Ostatně bylo by trapné, kdyby si naše babičky věšely v ložnicích nad postele dětské ten obrázek s tou lávkou a dětmi, které přes tu lávku jdou a nad nimi je ten obrovský anděl a takhle je chrání. Tak představte si, že by si tam namalovali nějakého dědečka obyčejného a on by za nimi šel, no to by nemělo tu sílu. Ale přitom někdy i právě tak to probíhá. Tak kolik máme? Ještě můžeme chvíli.

 

DOTAZ: Mám dotaz na film Zdislava z Lemberka ukazující, jak zapomínala na sebe, pomáhala do mdlob. Je toto ve slově Ježíše? Nebo já nerozumím správně filmu? Též nebo nedobře zaznamenán její život? Děkuji, přeji vše dobré. 

ODPOVĚĎ TP: To je otázka. Protože my jsme se Zdislavou nežili, a tak si můžeme fabulovat, co chceme. Jsou tam přenesené zprávy, někdy i od samotného člověka, ale nejčastěji z okolí, viďte? Jak vidí toho člověka, nebo co vykonal, ale i to je ještě pořád pouze řekněmež přenesená informace. Život může mít i podobu těchto velkých řekněmež, jak bych to řekl, obětování, když to má význam, tak to může být právem, ale musí to mít ten význam. Samozřejmě, že může to být i opačně, kdy přijmem myšlenku, že obětování je to jediné, ale přitom to trošku přeženem. Čili i v obětování musí být moudrost. Je snadné kritizovat Zdislavu, protože třeba úplně nemyslela na sebe. Jenomže to je vždycky ošidné. Nebyli jsme tam. Tak jí přejme všechno nejlepší v jejích životech, v její cestě k Bohu, poznání.


No, tak něco technického na závěr. 

DOTAZ: Jak je to prosím s mikrovlnou troubou podle vašeho názoru? Všechny živiny jsou zničené? Jíme tedy jen hmotu, nebo něco zůstane? 

ODPOVĚĎ TP: To nebude tak jednoduché. Mikrovlnná trouba pravděpodobně ovlivňuje kvalitu potraviny. Samozřejmě, že velmi silně ovlivní život - život v dané potravině. Při mírném ozáření dokonce zvýší klíčivost, ale to jen při mírném. Kdykoliv nad tuto mez vede k úmrtí schopnosti klíčit, třeba semen a tak dále. Působí i změny na úrovni tedy atomu, molekul. Je to něco jako katalyzátor, který známe z chemických laboratoří. Urychluje pochody a procesy. Ostatně to dělá i třeba jakýkoliv žár, že urychluje procesy. Proto v některých, já nevím, katalytických procesech, kolonách máte vysoké tlaky a zahřátí, výroba čpavku například - a zahřátí - a tím k té syntéze těch atomů dojde. A bohužel, ne vždy je to žádoucí. Jednak jíte látky, které by běžně v potravině nebyly v tom množství, anebo by nebyly vůbec. A tak ta potravina je trochu jiná, je malinko umělá. Každý nechť používá mikrovlnnou troubu podle libosti. Byl to tuším vojenský vynález tak, aby vojsko mohl ohřívat v boji svoji potravu bez problémů. A taky to nečoudí. A to mikrovlnné záření svým způsobem tedy můžeme hodnotit třeba i pokusem. Prý byly publikovány studie, kdy vzali vajíčka, oplodněná vajíčka, a ta vajíčka dali do mikrovlnné trouby a jenom mírně na ně působili. Množství vyvinutých plodů bylo zásadně nižší. Čili nedělá to dobře životu, víte? A je to tak pohodlné. Nemusíte nic vymýšlet, ohřívat, dáte to na talíř, lup s tím na točící stoleček a tlačítko to jistí. Potravina se prohřívá zevnitř, nikoliv přenosem z vnějšku, a tak je to vlastně "výhodné", protože potřebujete menší gradient jakoby energie, která se spíše vlastně projeví v celém průřezu potraviny. Takže je to "úžasné". Japonci prý dělali také studii na jaksi vliv na vitamíny v potravině a tvrdili tenkrát, že dochází k změnám nežádoucím. No tak, kdo ví? Dneska už se o tom mnoho nemluví, mikrovlnná trouba se stala samozřejmou součástí téměř každé kuchyně. No ale jenom téměř. Já se samozřejmě mikrovlnným troubám vyhýbám po celý život. Občas se stane, když musím někde na cestách se někde najíst, no tak se stane, že mi to ohřejou v té mikrovlnce. Anebo v letadle, tam je to pravidlem. No. Takže řeším to ad hoc - někdy ano, někdy ne, ale rozhodně ne většinově. A rozhodně ne tak, abych v mé kuchyni byla mikrovlnná trouba. A rovněž tak mám určitý předsudek k magnetickým polím. Je krásné když vířivé proudy v těle hrnce dokáží jej ohřát, je to dokonce úsporné, protože neohříváte zbytečně volný vzduch nebo přechodovou vrstvu mezi deskou a hrncem, ohříváte přímo hrnec, ale na druhou stranu to pole je jistě difuzní - ono se neuzavře zcela bez zbytku v kolu toho rendlíku. A tak si říkám, že to nepotřebuji, že jsem doposud ve svém milionletém vývoji své bytosti nebyl v blízkosti tak silných polí, a tak si to odpustím, třeba do příštího života, uvidíme. 

 

A to je všechno. Takže přátelé, děkuji za to, co jste připravili. Příště bude příště, ale nevím kdy, tak se podívejte na internet, bude to na info DUBu, a těším se na vás. Jestli jsem vám byl schopen něco ukázat, budu rád, no ale jak říkám, sami jste těmi, kteří rozhodují. Hodně štěstí a na shledanou. 

Na závěr se s vámi tedy rozloučím, jak je pravidlem. S pomocí Boží, nechť jsou s námi síly dobra a prospěchu pro všechny. 

Tak a za hodinu na shledanou při našem společném duchovním obřadu tady na biovidu. Těším se na vás. Na shledanou.