Přednáška Společenství Josefa Zezulky - Praha, 15. 1. 2024

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:

Zvukový záznam (MP3)

Přepis videa:

Přeji vám krásný večer. Dnes v pondělí 15. poprvé v přednášce Duchovní univerzity Bytí online. Ještě jednou vás moc vítám. Přeji všem do toho dalšího roku a všech dalších štěstí, a hlavně Boží pomoc a posilu ve vlastní změně, která je nejdůležitější a která je taky nejtěžší. No tak pojďme k našemu programu. Ptáte se. 

 

DOTAZ: Když je ve filmu Náš domov zobrazen člověk, který pil alkohol a kouřil a dostal se do očistce, kde na něj řvou: "Sebevrahu." Proč? Nezaslouží si tento člověk lásku a milost, pochopení, dobro nebo je to až moc zlé a tento příběh má podobnou váhu jako člověk, který si prošel očistcem týrání, kdy má pro své psychické problémy život ukončit, protože ho jeho vlastní rodiče nenáviděli atd. 

ODPOVĚĎ TP: I to je samozřejmě osud, který vás a nás všechny provází. Není náhodou, do které rodiny jsme posazeni, a každá ta zkušenost něco učí a to to, co velký zákonodárce neboli osud považuje za důležité. Vy vidíte pouze nepatrnou část, tu, kterou žijete, do které jste se zrodili, která pokračovala přes mládí až dál a dál. Ale to není všechno. Je to bezbřehá vlastně množina času, která jde daleko do minulosti a také daleko do budoucnosti. Takže dejte pozor na soudy, pokud nemáte dost informací. A to nemáte nikdy. A vy se ptáte na toho nešťastného lékaře, který v tom filmu skutečně žije nádherný život, skvělý dům, krásná žena, děti, služebnictvo, praxe, a přesto nakonec je v oblasti, kterou nazýváte očistec, a jestli by to nešlo jinak. Problém je v tom, že ten muž se choval k jednomu z lidí nesmírně špatně. Byly tam i jiné souvislosti. Pokud si vzpomínám, tak v tom filmu bylo ukázáno, jak se choval různě k různým pacientům, tedy k těm movitým, nemovitým a tak dále, ale jedna z hlavních věcí byla ta jeho řekněmež záliba v tom koňaku a v tom řekněmež doutníčku nebo co to kouřil. No, dnes se téměř všichni domnívají, že je to normální a že je na to právo, protože to dělají přece všichni - dělali to dědové dědů. Vy správně toto za běžných okolností vlastně ani nemáte poznat. Ten film Náš domov vznikal mnoho a mnoho měsíců a let, kdy ti lidé, kteří stvořili tu osnovu, pátrali a sbírali informace o tom, jak to je. Asi lidé mají tu velkou milost, že se smí toto dozvědět, protože člověk má jít čistě bez strachu. Kdyby většina lidí tento film zhlédla a řekněmež pochopila, že je pravdivý, tak velká část z nich by s tímto přestala. Skončilo by víkendové popíjení s přáteli, skončily by jiné věci, protože by viděli ty důsledky. Jenomže to by bylo ukáznění, a to by nebylo k ničemu. A tak i tahle slova uslyší jen ten, který má. A navíc i ten, který je uslyší, jim bude věnovat různou váhu. Pro některé to bude nesmysl a je to tak správně, je to jejich volba, pro jiné to bude k zamyšlení. Aby ten osud dosáhl dobra, po kterém voláte, tak na to nestačí někomu do hlavy nalít několik myšlenek, ale ten člověk zpravidla musí projít osobní zkušeností. Ta zkušenost je často velmi tvrdá, protože jinak to nejde. Kdybyste si tady četli nějaká nedělní kázání, včetně mého, tak to nebude úplně v té hloubce. Co člověk nepřijme srdcem, ale pouze rozumem, je strašně mělké. To, co přijme srdcem, tak to zůstává. A proto osud pracuje tak, že vás osobně přizve do nějakého děje, který často vnímáte emocionálně silnou emocí, a právě ta silná emoce přesune tu zkušenost do vaší hlubší struktury bytosti, tedy do podvědomí. Pak už to neuděláte příště. Je to podobné, jako když ve vás není láska k jiným tvorům nebo rostlinám a ničíte je. Ničíte, já nevím, pejsky a kočičky nebo koho dalšího nebo ničíte zbytečně rostliny a nechápete, že to je špatně. Nezbývá, než abyste tento děj prožili sami. No a pak už vám můžu naprosto s jistotou říci, že po několika takových zkušenostech se ve vás něco změní. Ne, vy se neukázníte, ale vy v sobě tuto vlastnost změníte. Tedy stejně jako mnoho z nás v životě nenapadne jít kolem rostlin nebo stromu a tu jen tak "mírnix týrnix" posekat nebo zničit, nenapadne nás kopnout do psa nebo kočky či udělat něco podobného. Prostě to v nás není. Tato vlastnost absentuje, ale ne ve všech. A tak v tom sebezaujetí toho běžného lidského řekněmež světa mnoho lidí vidí jenom sebe a nechápe ty druhé, nevnímají jejich bolest, nevnímají jejich stav, jsou vlastně okoralí, jsou vlastně emočně mrtví. A tak ten osud pro ně udělá tu službu. Oni potřebují toto poznat. A tak je to i u toho lékaře. On nechápal, dokonce ani jako lékař, že alkohol je nervový jed a že kdykoliv ho přijme, tak ovlivní negativně svoji nervovou soustavu. Ona se trošku otupí, stanete se více jaksi uvolnění, víc se smějete, ano, jistě, více komunikujete, řada věcí se vám najednou nezdá tak řekněmež zásadní, ale to není špatně, ale v konečném důsledku to špatně je. Každá ta sklenka byl cílený a velmi brutální útok proti jeho nervové soustavě, proti jeho mozku. Jedno pivo spotřebuje, já nevím kolik, 50 000 neuronů. Když těch piv je už hodně za ten život, tak je to vidět. A tak běžte na exkurzi do nejbližší nálevny, kde jsou nějací řekněmež letití štamgasté, a uvidíte, jestli tam je nějaká změna nebo není. Je to často jisté jaksi změnění na té mentální úrovni, na hloubce úvah a tak dále a tak dále. Alkohol je tedy nervový jed. No a pak už tedy zbývá to kouření. Když odmyslíme ty pacienty, ke kterým se některým choval nepříliš hezky. No podívejte, zkuste si domyslet, jaký je důvod vdechovat produkty spalování do svých plic. Je tam mnoho set kancerogenních látek, které tím spalováním vznikají. Je tam kysličník uhličitý a možná i v nedokonalém spalování určitá malá část toho jiného. Je to povšechně velmi negativní a zkracuje to život. Říkává se, že každý kuřák si zkracuje život o několik let. No vidíte. Kdybyste si řekněmež lidově řečeno hodili mašli pět let před smrtí, tak to bude vnímáno jako sebevražda a jako řekněmež velmi špatný čin. Když děláte totéž pomocí cigaret, je to společensky zcela tolerováno a je to normální a nikdo takto nepřemýšlí. Takže ten, který je láskou, tedy osud, bůh, má rád všechny, dokonce i vás, když kouříte a pijete. A tak se snaží ten osud tuto věc člověku vysvětlit, aby toho nechal. Všimněte si také, že ten člověk v tom očistci, tak jak jej popisoval ten film, tam byl jen do té doby, než byl schopen poprosit. Předtím byl přesvědčen o své správnosti. Byl přece řádný muž, všechno bylo dobré. A to vedlo k tomu, že necítil potřebu po pomoci nebo změně. Cítil se špatně, ano, ale k těm vyšším nepromluvil. Teprve když se to stane a ta duše se tím utrpením trošku jakoby obrousí ve svých negacích, přicházejí ti přátelé s těmi nosítky, naloží ho a odnesou ho do toho domova. A tam probíhá proces léčení, který je velmi vtipný, a doporučuji každému se na film Náš domov podívat. Je to někdy i velmi úsměvné. Vždycky tedy přemýšlejte na obě dvě strany. Ta drsnost toho zabíjení, sebezabíjení dobrovolného není o nic menší než drsnost zabíjení někoho jiného. Všichni mají stejnou cenu. Tedy i já, který takto třeba jednám. Je to úplně stejné, jako kdyby ten lékař jinému podával nervový jed a ten dehet a všechny ty látky z toho kouření, a tím by jej otravoval. Zkrátil by mu život, přivodil by mu další nemoci, no, a to by bylo v pořádku. Lidská společnost je někdy zvláštní. Některé věci, které jsou vyloženě jaksi z toho pohledu úcty k životu kriminální, jsou vnímány jako normální. A jindy stejný kriminální čin se stejným důsledkem je tvrdě postihován, protože je to přece zločin. Ale přátelé, kouřit a pít alkohol je proti vlastnímu tělu zločin, bohužel. 

 

DOTAZ: Je CT škodlivé? 

OPOVĚĎ TP: No, musíte vždycky uvažovat dvě strany - škodlivost a prospěch. CT je druhý nejjemnější způsob zobrazení vašich tkání a mnohdy vám zachrání život, protože odhalí to, co třeba běžný rentgen nebo ultrazvuk nemohou. Na druhou stranu jako každá metoda, která je založena na záření, ionizujícím záření přináší samozřejmě také škody, a proto vás lékař nebude jaksi posílat na CT každý týden, pokud to není nutné, nebo každý den, ale pokud je to možné, jsou zachovávány určité odstupy. Ale to také není absolutní. Pokud je to nutné, tak je někdy nutné, aby to bylo častěji. Čili ano, samozřejmě, že ozáření při vyšetření má své negativní důsledky, ale ty jsou mnohem menší, než ty, které často ten postup zlikviduje nebo pomůže je zlikvidovat diagnózou. 

 

DOTAZ: V poslední době se v přednáškách opakují dotazy na brožuru Kudy vede cesta lidstva. Bylo by, prosím, možno tuto brožuru otisknout v některém z příštích časopisů Biotronika? 

ODPOVĚĎ TP: Ano, už jsem se ptal, jestli by to nebylo možné. Takže ano. Jakmile budeme připravovat další časopis, tak to tam, doufám, vtělíme. 

 

DOTAZ A ODPOVĚĎ TP: No tohle to je hezká teorie a já o tom promluvím, ale nevysvětlím to zcela, protože je to stejné jako kdyby se nižší tvor, třeba pejsek, ptal po našem mentálním a jiném životě a po zkušenostech a dovednostech, které máme. Určitě by nám v plnosti nerozuměl, ale byl by s námi rád. Rád by se nechal pohladit, rád by si nechal dát pamlsek a taky by se něco od nás naučil. A tak je to i zde. Je to tedy pokus vysvětlit klukovi z plakátu, jakže to je v tom třírozměrném světě. Ten kluk je v jedné rovině, je nakreslený. Zná jenom dva rozměry a teď je tu ten třírozměrný. Pokusím se tedy jistě s neúspěchem. Ty stupně, které realizuje naše vědomí bytostí všech, všech bytostí, jsou zákonité. Každý z těch druhů a tvorů má nějaký svůj soubor úkolů, vlastností, které má zpracovat. Jsme to my lidé tohoto druhu. Budou to i bytosti vyšší, než jsme my a vy se ptáte dokonce na bytost Tvůrčího díla. To je bytost, která ve svém vědomí splývá se vším. Ještě to není Bůh, ten nerozdělený. Ještě je v tom časoprostorovém hřišti našem, ale už je těsně před branou. No, vy máte problém si zapamatovat jen několik málo tisíc stran textů nebo stovky a tisíce telefonních čísel, miliony nebo něco podobného. Ale jsou lidé, kteří to téměř dokáží. Ale potíž je v tom, že tady jde o něco jiného. Jde o životní vjem sebeuvědomění. Budete-li v této části, bude vaším životem a vaším vjemem něco, co je nepochopitelné. Nebude zde čas v té podobě, jak ho znáte. Nebude zde ani prostor tak, jak znáte. Bude to okamžité stále vědomí všeho tady a teď. Nic nebylo, nic nebude. Vše je. Budete každým životem, který kdy byl, je a bude žit. Budete každým vesmírem, každou hmotou, doslova vším. Takže zkuste o tom přemýšlet. Jak je to možné. No právě to je ta vývojová změna. Samozřejmě, že my lidé tohoto stupně něčeho takového nemůžeme nikdy ani vzdáleně dosáhnout, a přesto můžeme, pokud se vydáme cestou duchovních praktik. Čili vždycky je to na tom světě dvojaké - ne a ano. Běžně to nejde, přesto to musí jít. A teďka to musí jít i různými směry. Může to být postupný vývoj, který bude trvat statisíce a miliony let, anebo to může být vývoj krátkou cestou. I ta existuje. Takže nikdy neříkej nikdy. Všechno tu je a vše je vám k dispozici. Nejčastější je tedy postupný vývoj hledání, kdy tou jaksi cestou ta bytost zkouší různé varianty s větším či menším úspěchem, někdy jde dobře, někdy ne až tak, a zas ji to vrací k potřebě získávat opravu a poté opravě přicházejí další a další úkoly. Takže je to dost, myslím si, mnoho času pro mnohé. 

 

DOTAZ: Co je to časoprostor? 

ODPOVĚĎ TP: No, slovní základ je jasný, tedy provázání prostoru a času. Pokud jste vnímatelé, a to jste, tak ve své podstatě vnímáte svůj prostor v postupu. Když se mám dívat na tento sloup a pak na tento, tak musím přejít z jedné strany na druhou, a to je ten čas. Můžeme mít také jiný stav tohoto útvaru, jak už jsem zmínil, u těch nejvyšších. Tedy je tam časo-bezčasovost čili všechny časy naráz a prostoro jaksi prostorový stav, když jsou všechny prostory, které kdy byly, jsou a budou také naráz. Já vím, že jste přesvědčeni, že to, co vnímáte je realita, jediná realita, a že to, co nevnímáte není. Ale je to velký omyl, protože mnoho věcí nevnímáte a oni jsou. Vlastně je to to, co to lidstvo deleguje v tom svém názoru i v tom svém výzkumu, ať už získáváte zkušenost sami přímo a nebo získáte zkušenost od druhých z literatury nebo jinak. Je to vlastně stále stejné. Je to fokus bytosti, která se rozšiřuje mimo sebe a pozoruje svět kolem sebe a ten se snaží pochopit a popisuje jej. No, takže prostoročas je neoddělitelná část, kdy vznikající první části hmoty a všech ostatních základních složek, tedy ducha a síly, jsou tvořeny z prazákladu dělením. A tak když se antagonisté rozdělí, například oheň a voda, tak v tom okamžiku vzniká také ale i časová složka. Když jdete proti tomu dělení, které je tvaru pyramidy - proto jsou pyramidy stavěny minulými, kteří chápali a pochopili ty nejvyšší zákony života, tak zobrazovali toto poznání ve tvaru pyramidy. Ale nejenom kvůli zobrazení. A to vám také něco napovídá. Dokud jste pod tím bodem nula, je tu pořád prostoročas. Když dojdete do toho budu nula, zmizí prostor a čas, který vnímáte doposud tak, jak jej vnímáte. 

 

DOTAZ: Občas se mi stane, že v mých očích viděnou nedůslednost či nekorektnost reaguji na ni hněvivě a vznětlivě. Vzápětí mě to mrzí, že se mi nepovedlo se udržet :-) a přemýšlím, co s tím. V pracovněprávním vztahu pak přemýšlím, zda mám právo se vůči zaměstnanci takto vymezit. Předem děkuji za úvahu na toto téma. 

ODPOVĚĎ TP: Já myslím, že to je všelidské téma, protože už v Bibli se tuším píše, cosi o třísce a trámu v oku, viďte. Ve vlastním nevidíte trám a třísku bližního ano. To je pravda. Všichni s tím bojují. Nějakého řekněmež konečného vítězství se dobudete asi ještě za dlouho, ale dá se s tím pracovat. Je důležité, aby se to uvědomilo a je důležité mít snahu s tím něco dělat, a to určitě stačí. Nebojte se. Co na to působí, o tom nebudu mluvit, to je velmi široké spektrum příčin. A zase je to od věku do věků přes rodinu a další a další. Nutnost se vymezit v pracovním nebo školním kolektivu a tak dále a tak dále. Čili přeji vám hodně úspěchů. 

Tak a tady je citát. 

CITÁT: "Některé svíce čím déle hoří, tím méně svítí, jiné naopak" - viz Boží jiskra. To naopak je myšleno takto jakoby - viz níže? Některé svíce čím déle hoří, tím více svítí, jakože některé duše čím více zkušeností sbírají, tím jsou dokonalejší nebo jinak? Nebo některé svíce, čím kratší dobu hoří, tím více svítí? Jako třeba, oč kratší dobu tady jsme, intenzivněji působíme? Anebo je to úplně jinak? 

ODPOVĚĎ TP: Všechno je vždycky jinak, přátelé, a samozřejmě má to mnohem více významů. Mluvíme o knížce, která právě teď vyšla a která obsahuje tyto řekněmež citáty v doprovodu s obrázky. Někdy pozorujeme třeba na té naší běžné lidské úrovni, že člověk se prožene životem jako meteor a umírá třeba ve 20 nebo ve 30 nebo ve 40 létech, ale ten jeho život má vlastně obsah za pět životů jiných. Čili v tomto smyslu ten životní náboj je veliký. Jindy to může být tak, že čím rychleji jdeme, tím více svítíme. To znamená, že jsme duchovnější než ti, kteří se plouží po blátivých cestách od jedné malinké změny k jiné a tak dále. Co říkáte? Také by to tak nemohlo být? A teďka ještě? Samozřejmě, že množství zkušeností, které jednotlivá duše sbírá v životě, je zkušenost, která se projeví v tom, čemu říkáme řekněme vyvážení úsudku nebo moudrost, protože jste-li na počátku svých životů, jste velmi syroví, velmi obrácení na prvoplánová a rychlá řešení a tak dále. Nedohledáte na důsledky těch činů, a to všechno potom zase přináší ty učební lekce, které přichází. Čili snad jsem se takto vyjádřil, ale zkuste napsat ještě jednou, kdybych se úplně nedotkl toho, co jste chtěli slyšet. 

 

PROSBA: Chci vás poprosit, zda je možno dát titulky do vašich YouTube minivideí. 

ODPOVĚĎ TP: Ano, je to složité. Ano, už se v tom snažíme pracovat. Samozřejmě, že to nelze udělat hned. Stojí to práci a my všichni jsme nonprofitní, nepracujeme v nějaké organizaci za peníze a tak dále. Všichni to děláme vlastně ze srdce a s radostí. Tak jaksi musíte chápat, že nejsme firma. Ale tato snaha tady je, aby ty titulky byly uveřejněny. Čili ano. Děkuji za podnět a rádi to budeme dělat a budeme na to myslet vždycky při příštích obrázcích. 

 

DOTAZ: Můj dotaz směřuje k otázce o intuici. Když píšete ve svém textu na vašich webových stránkách, tuším, že je to úryvek z knížky o intuici a nastoupení na loď, která se potopí, Titanic, co všichni moc dobře známe už díky známému filmu, že vlastně intuice koresponduje nebo komunikuje, je napojená na duši, která vlastně má v sobě všechny rody, které kdy přišly od viru až do nějakého býložravce a nás. Intuici si vzpamatuje i rod, který přišel ještě předtím, než jsme byli tím virem, kdy si pamatuje zrod v Bohu, když jsme byli vše, co jest i není, když jsme byli tou nejdokonalejší tedy ještě potom předtím během jsme byli nejdokonalejší složkou člověka a nejdokonalejší složkou nadčlověka. (TP - Asi vás chápu, jak to myslíte.) 

ODPOVĚĎ TP: No, ono je to trošku jinak, protože ten výklad, který vedete, je trošku nad rámec toho, jak jsem to říkal. Víte, ten proces toho rozatomizování té super základní části tedy chcete-li Boha do mnohosti bytostných jsem, to není nereálné, to není jenom jako. V tom okamžiku musíte ztratit všechny tyto vlastnosti, musíte je znovu budovat až k nejvyšší dokonalosti. Musí se vždy znovu a znovu procházet tímto kruhem, kruhem vývoje, protože vedle absolutní všeobsažnosti a dokonalosti musí existovat i absolutní protipól tedy počáteční stav. A to je to, co popisujeme. Pokud se týká Titaniku, tak ten intuitivní vhled, který tu je, může být jednak z vlastní zkušenosti v podvědomí, ale velmi často pochází také z impulsů a informací, které jsou vkládány do naší mysli ze světa neviditelného. Všichni máme své ochránce, kteří nad námi bdí a snaží se nám prospívat, a to dokonce ještě v obrovském jaksi významu toho slova. Od těch nejnižších nejbližších jako jsou vaše rodiče a tak dále, až po to úplně nejvyšší. A tito ochránci můžou někdy, ne vždy, do určité míry pomoci. Jak se vzletně říká: "Pomoz a bude ti pomoženo." Máte-li ve svém bytí dostatek světla a je pro to důvod, pak k vám promluví. Když to tak není, nestane se tak. Je to ještě mnohem složitější. To je nad lidské chápání, a tak někdy ano, někdy ne, někdy z vlastních zásob. Zažili jste nějaké situace, které jste už řešili v minulosti, 10x, 100krát v minulých životech a získali jste zkušenost, jak ty věci dopadají. A tak vám něco tichounce říká: "Tohle nedopadne dobře, tohle nedělej." A vy to neposlechnete a ono to nedopadne dobře. Ale pak jsou tu ty jiné zdroje, které zase mají možnost vidět do osudu, do děje a ta boží prozřetelnost nebo síla v tom vašem jediném případě dovolí, aby vám ta informace mohla být předána, protože jste ve stavu, kdy ještě není nutné, abyste prožívali nějakou takovou věc. Není to ve vašem osudu. No a zase i to v žádném případě není náhodné, zda můžete nebo nesmíte. Zvláště třeba v dnešní době, kdy ten svět prošel svým vývojem od fanatismu církevního k fanatismu hmotařskému, racionalistickému fanatismu, vlastně začíná pomaličku sbírat poznání o jemnosti faktu života, světa, smyslu existence a tak dále a objevuje se postupně, a to bude pokračovat v dalších staletích. Objevuje se něco jako nová doktrína nebo nová věda, která bude obsahovat vše to správné, co jsme našli, bude to doplňovat o širší pohled. No uvidíme, jestli se mýlím, tak mi to za těch 200 let řekněte. 

 

Chcete něco komentovat. (TP: Ano.)

Takže Bytí strana 127, Zezulkova knížka Bytí - životní filosofie. A citujeme: "Celý životní děj, který pozorujeme, kterým procházíme a který na nás působí, je jenom rozložením duchovních sil a jejich kombinací ve vzájemném působení jedné na druhou. Tato úžasně velká myšlenková kombinace se staví vůči našemu bytostnému složení a její pestrost se násobí." 

DOTAZ: Kde, v kom nebo v čem je původ těch zmíněných duchovních sil, myšlenkových kombinací a celkové osudovosti? Jsme všichni spoluautory tohoto všeho nebo je to všechno dílo Podstaty? Všichni a vše směřuje k Jednotě a jsme Jednotou. 

ODPOVĚĎ TP: No tak se vás zeptám. Opravdu myslíte, že jste v pozici tvůrce? Jste si jisti? Vždyť nemáte vlastnosti, které by to dovolovaly. Jste procházející dějem, máte jiný úkol. Cokoliv se stane, stalo nebo děje, je. Nic z toho, co se stane za 1000 let není v budoucnosti, je teď. Jen vy a vaše vědomí tento prostor vnímáte, jak vnímáte. Pro Vás je to daleká budoucnost, a to co bylo, je daleká minulost. Ale ono to je. Způsob, kterým konzumujeme čas my lidé je samozřejmě legitimní, je normální, ale v žádném případě nelze chápat vjem člověka jako úplný. Když se podíváte na svět hmyzu, tak uvidíte mnoho jeho zástupců, kteří mají schopnost vnímat v jiných oborech spektra, já nevím, ultrafialové, jakékoliv jiné. Můžete vnímat obsah kysličníku uhličitého ve vzduchu jako třeba štěnice, která vás podle toho pozná a nejenom podle toho. Můžete mít mnohé jiné smysly. Budete vnímat elektrický proud, který produkuje vaše srdce při své činnosti - jako třeba žralok a tak dále. A pokaždé to bude jiný svět - nebo váš pejsek, který očuchává ty sloupy. Kdo ví, co mu tato řeč přináší. Tak i člověk má svůj svět vnímání a domnívá se, že je jediný, ale on není jediný. Je to člověčí svět vjemu. Tak to je poznámka první. Poznámka další: Když se zabýváme vědou tvoření, vzniku Tvůrčího díla, vesmíru a konec konců i nás, tak musíme nakonec pochopit pravděpodobně, že něco muselo z něčeho vzniknout, že nemůže vzniknout něco z ničeho, i když to, z čeho to vzniklo, tedy Bůh se nám zdá jako ničím. Ale on je vším. To je paradox. Jenom proto, že nejsme schopni ho vnímat v tom čtyřrozměrném Tvůrčím díle bytosti ve vývoji, není důvod se domnívat, že není a že není reálný. Je to stejné jako když nevidíte v tom infračerveném spektru, a tedy se můžete domnívat, že to neexistuje, protože vy, zrovna vy to nevidíte. Pak si pořídíte ten přístroj a budete v tom oboru vidět, no. A v té duchovní části ten přístroj není přístroj, ale je změna vašeho nástroje, vaší duše. Takže i to jde samozřejmě. A teď tedy, proč tak. Když se díváme na to, co je nám nejbližší v této chvíli, drtivé většině lidstva, tak to je hmota. Vidíme zde její části. Čím menší a menší tím je ten pohled diskutabilnější, ať už jsou to vlákna či jiné části, struny. Je to dáno tím, že je to hodně daleko. Ale začněme u atomu. Jádro atomu a kolem mnoho metrů obíhá první elektron. Atom je nesmírně prázdná věc. Je to vlastně skoro nic. Hmota, která tvoří atom je naprosto zanedbatelná. Je to naprosté nic, ale prázdnota je absolutní. Ale i každá část, ze které je atom složen, ať už je to elektron, proton a tak dále, mají stejný obraz. Opět jsou složeny touto konstrukcí, kdy nepatrná část tvoří ten obal třeba toho elektronu. Dobře, tak jsme o řád níž pod elektronem v částicích, které jsou opět prázdné. Pojďme dál. Zaměřme se na kteroukoliv z částic, které tvoří toto prázdno. Je to stejné. Tak můžeme jít bez konce. Na konci nám nezbyde v ruce hmota ale energie a vibrace, chcete-li myšlenka. Čili hmota je myšlenkou, sice ne lidskou a ne tou, kterou znáte. Pozor na to. Když se řekne slovo myšlenka, tak to rozhodně není myšlenka o tom, že máte koupit kilo chleba, jedno máslo a pět vajec. To je jinak. A tato myšlenka, protože je to myšlenka, právě dovoluje všechny ty efekty, které občas vídáme a které jsou tak vzácné. Existuje jev materializace, kdy se myšlenka zhmotní. Existují další jevy, které jsou vlastně působením mens na hmotu, tedy myšlenka na myšlenku hmoty. Totéž lze ale říci i o ostatních základních částech. Jsou další dvě. Je to část ducha čili duchovní část a je to část energie, která se podílí na životních projevech jak hmoty tak ducha. Potencuje je a dává jim dynamiku jejich života. Všechny tyto tři části, které jsou čtyři paradoxně, tvoří Tvůrčí dílo. Vše, co existuje. Je z nich složeno v nějakém poměru a v nějaké kvalitě. Není na světě dvou stejných atomů, dvou stejných molekul, dvou stejných vloček sněhu. Je to obrovská pestrost. Příroda je založena na jednoduchých principech, které se podobají fraktální geometrii, ale zároveň je nesmírně složitá. Takže tolik k tomu. Jestli to stačí, nevím. 

 

DOTAZ: Ještě Bytí 129. Vše, co jest, vzešlo z Podstaty a dělilo se dle zákona života. Dotaz: Z jednoho jsme odešli, do jednoho se vracíme. Pak jsme tedy všechno my nebo složené a sjednocené my do jednoho Já nebo Jsem. 

ODPOVĚĎ TP: No vidíte. Přesto to tak není a je to tak. Vy všichni a všechno, co tu je, včetně poslední molekuly tohoto stolu, u kterého sedím, je částí Boží, je částí toho nekonečného Jsem, toho bezrozměrného, bezčasového prostoru. Ale jelikož se to nic rozdělilo, stalo se vnímatelným tímto způsobem, a tak v podstatě máte pravdu. Vzešli jsme z toho změnou stavu, změnou formy. Původně zcela vyvážený a jednotný stav, kde všeho bylo přesně v dualitě stejně, se rozdělilo a vytvořilo tedy prostor k pozorování. Do té doby nemohlo být pozorovatele, protože pozorovatel vyžaduje, aby byl oddělen od pozorovaného. Jste-li na počátku, tedy Podstatou, jste pozorováním sami. Jste vším. Nedá se tedy nic pozorovat ve smyslu časovém. Nemůže být něco, co jste teďka uviděli a předtím jste neviděli, nebo něco co uvidíte a ještě nevidíte. Jste vše, a tedy ten lidský způsob chápání pozorování je nemožný. Ten vývoj pokračuje tedy od té nejnižší formy až k té nejvyšší, a to proto aby ten prazáklad obsahoval nejenom tu složenou část, tu nejdokonalejší rovnováhu všeho - Boha, ale zároveň musí obsahovat i svoji protiváhu, tedy rozdělení a nedokonalost. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by něco, co by nebylo částí tohoto nekonečného stavu. Pak by ten stav ovšem nebyl nekonečný, protože by v něm chyběla ta část nedokonalosti a vývoje, a proto musí tento útvar obsahovat jak jednu, tak i druhou část. Bez tohoto zákona by dokonce nemohl existovat trvale, zhroutil by se. Je to základní podmínka existence, aby vše, co v té dualitě existuje, bylo projeveno a zároveň existující. No, tak snad. A jdeme dál. 

 

DOTAZ: Ve vašich přednáškách jsem zaslechla informaci k cvrčkům v potravinách, zmínku o logu a tak dále. Někdo mi poslal video, v němž jsou až děsivé informace. 

ODPOVĚĎ TP: To je možné, ale musím uznat, že nemám jistotu. Já jsem to kdysi zveřejnil na přednášce v Brně a pak jsem to uvedl na pravou míru jako Jára da Cimrman, protože ta jistota není. Ono to logo je vlastně něco pro fair play obchod, ale mnozí tvrdí, že se pod tím skrývají i další možnosti. Čili těžko říci. Musíme počkat, až to někdo lépe popíše a vypátrá. Samozřejmě jako vegetarián dlouholetý desítky let mně nenaplňuje nadšením, že v mé housce budou rozemleté nějaké larvy nebo cvrčci, děkuji pěkně. Já nechci ničit tisíce "jsem", tisíce životů, které jsou někde uměle vypěstovány v líhni a pak zmasakrovány a rozemlety na moučku. O to nestojím. Stojím o to, aby tento děj byl řádně označen tak, abych si já vegetarián mohl vybrat. Ostatní, kterým to bude jedno, no tak těm to bude jedno. Ti to budou jíst, ale já bych velmi rád v rámci své osobní svobody, lidské svobody a svého rozhodnutí měl možnost toto se dozvídat, protože, promiňte, ale když si kupuju rohlík, tak v žádném případě neuděluji licenci pekaři nebo komu dalšímu, aby do toho rohlíku přidával to, co do rohlíku nepatří a co tam nikdy nebylo. Možná, že občas v rohlíku byl šváb, ano, když pekař neměl dost dobře uklizeno a v té pekárně se ti švábi objevili, dobře, ale to jiná věc. To byl jeden tvoreček na díži, ale abychom tam měli statisíce tvorů rozemletých do mouky, tak to bych já velmi nerad. Čili to je můj názor a budu Vám vděčný za všechny informace, které v tomto směru přinesete. Kdysi jsme jako první v České republice otevřeli problém Éček. V té době tato Éčka nebyla veřejná a já jsem získal tyto informace z rakouské a německé pracovní komory a byly poměrně komplexní. Později i vlastně informace jdoucí do větších detailů, které ukazovaly i případná rizika u některých, ale všechna nejsou nebezpečná zdaleka. Je to menší část těch, která vlastně třeba musela být zakázána, já nevím, máslová žluť a další. To už je historie, ale každopádně bychom měli mít možnost i zde vědět a naštěstí to výrobci dělají, uveřejňovat, co potravina obsahuje. Je sice pravdou, že tady je taky politika, protože když začaly problémy s Éčky, tak se začaly označovat známým kódem "E" a teďka to číslo. A v určité fázi, když lidé začali chodit do obchodu s tou lupou a četli to, tak výrobci použili jinou fintu. Začali ta Éčka vypisovat v jejich chemických názvech. A to zase mnoho lidí vlastně potom trochu zmátlo, protože nevěděli úplně přesně, co to je. No, ale z jiného pohledu je to možná jedno, nevím. Tak je na vás, co jíte. Je jistě možné, že se vám stane, že sníte něco, co není úplně z vašeho pohledu dobré. No svět se nezboří, ale máte se snažit, aby to bylo v pořádku, jak jen můžete. A ještě máme chviličku. Tak jdeme dál. 

 

DOTAZ: Jak je to se zpětnou vazbou u lidí? Když se moc oceňují, stoupne jim ego, zjihnou, budou z nich takříkajíc mistři světa. Pokud moc kritizovat, budou z nich nesebevědomí ustrašenci či zamindrákovaní jedinci, kteří zas ponižují ego druhých - se konečně cítit ti pořádní chlapáci. (TP: Je to zkratkovité.) Co je správné? 

ODPOVĚĎ TP: No asi rovnováha, ne? Čili určitě je vytváření ega, které je nad určitý rámec, špatný start do života, ale taky to odsuzování. To je asi častější, viďte? Kdybychom byli někde v anglosaských zemích, tak tam to bude naopak. Tam byste se dozvěděli, jak jste úžasní, když byste moc úžasní nebyli často. Ale taky to už dnes tak není. A zase v naších zemích bylo spíše zvykem to naopak. Čili jak může být výchova rovnovážná, když ani ti, kteří vás vychovávají neprošli rovnovážným světem a utrpěli mnoho jaksi úrazů během svých dospívání a svých rodičů a oni zase. Je to něco, co se táhne tou rodinou jako černá nit - nebo těmi rodinami. A tady je vlastně vidět velký význam toho, aby lidé dostávali informace o světu, aby se pokoušeli ty negativní věci... Vzpomeňme si třeba známé představení pana Duška. Tam se většina těch diváků v určité chvíli toho představení dopustí vlastní sebekritiky a sebepozorování - cože oni to dělali svým dětem, když jim říkali: "Táhni." nebo "Zmiz." nebo a tak dále a... Trošku je to sebereflexe. No, a to je cenné. Takže asi je tady nějaká ta rovnováha, které většinově asi nejsme úplně schopni, ale máme se o ní snažit. A to je to hlavní. Také někdy pomáhá setkání s lidskou velikostí. Když budete zamačkávat do země všechny velké osobnosti, místo nich budete vystavovat duševní trpaslíky, no tak asi ty děti nebudou mít dost příkladů. Takže, ať už to dítě nebo dospělec, když se setká s něčím opravdu velikým, tak ho to vede k tomu zjihnutí a k určitému sebereflektivnímu chování. A taky ne. Vždy záleží na tom, jak moc jste ti chlapáci. Samozřejmě, že ti nejlepší. Ti mají stále jasno, rozumíte? Ale to nevadí, to je dobře. I to musí být. Vždyť oni si na to přijdou, pokud nemají pravdu. A pokud mají, tak si ji upevní. Ale v mnoha případech soudím, že nemají. To znamená s naprostou jistotou, že určité fáze svého života nebo životů tohle to pochopí. Takže nebojte, nic není ztraceno - u nás ani u druhých. Popisujete ty možné stavy, já vím, hogo fogo, ustrašené kotě a tak dále. To jistě ano, ale čím budete stárnout, tím se budete, se domnívám, taky v téhle oblasti více orientovat. Koneckonců, když jste na počátku života ten mlaďoch - oni strašně moc věcí dokáží udělat, ano. To není pohana být mladý, Ale chybí tam zkušenosti často, a tak ten entuziasmus někdy úplně dobře není nasměřován - a jindy ano. Viděli jsme úžasné mladé lidi, kteří jaksi ve velmi mladém věku dokázali obrovské věci, ale obrovské. Byli moudří. Viděli jsme i opak - jako vždycky. Viděli jsme to ve všech rovinách života. A poslední, zdravotní dotaz. 

 

DOTAZ: Jak je to s umělými vitamíny či minerály? Jsou přínosem nebo škodí? 

ODPOVĚĎ TP: Dle mého názoru, to je můj soukromý názor, by měly být používány tam, kde je potřeba něco nahradit. Čili jedná se o nemoc. Čili jestliže máte třeba vrozenou nebo získanou neschopnost přijímat určitý vitamín, tělo ho nedokáže dobře získávat, i když by třeba byl, tak je dobré to léčit třeba i tou substitucí, tedy náhradou. Jsou tady nebo bývaly kdysi časy zvláště podzim a jaro, kdy těla byla už trošku vymlácená, nebylo dost vitamínů a tak dále. Dobře, to jsou ty jarní únavy. Tak jistěže do určité míry. Čím více budete brát uměle tyto látky, tím víc budete omezovat schopnost těl je získávat přirozeně, což je zdánlivě jedno, ale co když ty fabriky skončí někdy. Vy budete naučeni tyto látky přijímat každý den a teďka najednou už nebudou. Budete muset opět poctivě chroupat ta jablka, mrkve a co víc co dalšího, ale nebude to nic platné, protože to tělo v tomto, v této dovednosti se oslabí. V těle je to vždycky tak, že co tělo nemusí dělat, tak takzvaně atrofuje, to znamená mizí, zmenšuje se. Když nebudete hýbat svalem, tak z vaší ruky bude tyčka a tak dále. Takže asi rozum. Tam, kde je to na místě, určitě ano a nezneužívat. Tedy nedomnívat se. Jsou tady určité výživové sekty, které se snaží vlastně propagovat celoživotní megadávky nejrůznějších vitamínů a antioxidantů a tak dále. A jelikož to není přirozené, tak podle základní Zezulkovy poučky to bude v nějaké formě také škodlivé. To je moje odpověď. Moc se za ní omlouvám. 

 

No a čas se nám naplnil. Takže vám přeji krásný zbytek dne. Těším se na případné setkání ve 20:00 hodin při duchovním obřadu a těším se i na další přednášku, kterou budeme mít, ale přiznám se, že nevím kdy. Najdete to na stránkách DUBu. Hodně štěstí a na shledanou.