Představí se tajemný nástroj Vodnářský zvon

Náchod - Na počátku koncertního turné Tomáše Pfeiffera stojí neobvyklý příběh. Vysoko v horách se setkal s nástrojem, který mu připomněl jeho dětství, kdy zažil neobvyklé vize.

Něco ho přimělo na nástroj zahrát. Tóny, které uslyšel, znal již dříve, a to ze svého nitra. Intenzivně vnímal, že to nejsou jen obyčejné zvuky, ale je v nich mnohem více. Proto by se rád podělil o hluboké zážitky i s ostatními lidmi.

Tak by se dala ve zkratce vyjádřit cesta Tomáše Pfeiffera k Vodnářskému zvonu. Je v celé Evropě zřejmě jediným, kdo na Vodnářský zvon tímto způsobem hraje.

Jde o velmi pozoruhodný nástroj, který ovšem není současný. Písemné záznamy o něm lze nalézt v dokumentech z Čínské dynastie Ming, ale s největší pravděpodobností sloužil lidem již mnohem dříve. Nástroj je složen ze sedmi kovů, jež nejsou propojeny náhodně. Symbolizují totiž planety naší sluneční soustavy.

Lidé popisují Vodnářský zvon například jako obrácený zvon nebo mísu, uvnitř s vodou, a s výraznými madly po bocích. Při hraní dochází k neobvyklým úkazům - levitaci kapiček až do výše desítek centimetrů a vytváření obrazců na hladině. To ovšem není zdaleka vše. Vzniká bohatá škála alikvotních tónů, které podle staré lamaistické tradice pronikají celým tělem až k samotným buňkám, na které potom pozitivně působí. Vibrace Vodnářského zvonu mohou lidé například vnímat i v místech, která vykazují nějaký zdravotní problém. Nezřídka se stane, že lidé přijdou po koncertě poděkovat a podělit se o své dojmy. Poměrně početnou skupinu tvoří také ti, co zažívali oduševnělé stavy, pocity lehkosti, souznění, harmonie.

Součástí koncertu je i zajímavá vizuální projekce. Na širokoúhlém plátně jsou promítány záběry připomínající krásu a nevšednost světa. Návštěvníci mohou vidět nejen jedinečné přírodní scenerie, ale díky Hubbleovu teleskopu téměř tajit dech nad posvátnou velebností vesmíru. Celek je doplněn o snímky z míst, kde se staly zázraky. Na plátně se objeví například německý Konnersreuth, kde žila Tereza Neumannová. Dokázala léčit, byla jasnovidná, měla stigmata, během svého života přestala přijímat potravu, a přesto žila. Více než polovinu svého života nejedl ani padre Pio. Po exhumaci, 40 let po smrti, vypadá, jako by právě usnul. I on nesmírně obětavě pomáhal potřebným.

Není nutné psát o všech dalších zajímavostech. Kdo bude chtít, jistě si cestu na nevšední koncert najde. V Náchodě se uskuteční 13. května v 19 hodin v Divadle Dr. Josefa Čížka, Masarykovo nám. 74. Více informací lze nalézt na www.dub.cz.

Na závěr je třeba dodat, že koncerty nesou název Společná věc 2009. Podle Tomáše Pfeiffera chtějí být malým kamínkem na cestě všelidského hledání smyslu života a našeho místa v něm.