Představí se tajemný nástroj Vodnářský zvon
Náchod - Na počátku koncertního turné Tomáe Pfeiffera stojí neobvyklý příběh. Vysoko v horách se setkal s nástrojem, který mu připomněl jeho dětství, kdy zail neobvyklé vize.
Něco ho přimělo na nástroj zahrát. Tóny, které uslyel, znal ji dříve, a to ze svého nitra. Intenzivně vnímal, e to nejsou jen obyčejné zvuky, ale je v nich mnohem více. Proto by se rád podělil o hluboké záitky i s ostatními lidmi.
Tak by se dala ve zkratce vyjádřit cesta Tomáe Pfeiffera k Vodnářskému zvonu. Je v celé Evropě zřejmě jediným, kdo na Vodnářský zvon tímto způsobem hraje.
Jde o velmi pozoruhodný nástroj, který ovem není současný. Písemné záznamy o něm lze nalézt v dokumentech z Čínské dynastie Ming, ale s největí pravděpodobností slouil lidem ji mnohem dříve. Nástroj je sloen ze sedmi kovů, je nejsou propojeny náhodně. Symbolizují toti planety naí sluneční soustavy.
Lidé popisují Vodnářský zvon například jako obrácený zvon nebo mísu, uvnitř s vodou, a s výraznými madly po bocích. Při hraní dochází k neobvyklým úkazům - levitaci kapiček a do výe desítek centimetrů a vytváření obrazců na hladině. To ovem není zdaleka ve. Vzniká bohatá kála alikvotních tónů, které podle staré lamaistické tradice pronikají celým tělem a k samotným buňkám, na které potom pozitivně působí. Vibrace Vodnářského zvonu mohou lidé například vnímat i v místech, která vykazují nějaký zdravotní problém. Nezřídka se stane, e lidé přijdou po koncertě poděkovat a podělit se o své dojmy. Poměrně početnou skupinu tvoří také ti, co zaívali oduevnělé stavy, pocity lehkosti, souznění, harmonie.
Součástí koncertu je i zajímavá vizuální projekce. Na irokoúhlém plátně jsou promítány záběry připomínající krásu a nevednost světa. Návtěvníci mohou vidět nejen jedinečné přírodní scenerie, ale díky Hubbleovu teleskopu téměř tajit dech nad posvátnou velebností vesmíru. Celek je doplněn o snímky z míst, kde se staly zázraky. Na plátně se objeví například německý Konnersreuth, kde ila Tereza Neumannová. Dokázala léčit, byla jasnovidná, měla stigmata, během svého ivota přestala přijímat potravu, a přesto ila. Více ne polovinu svého ivota nejedl ani padre Pio. Po exhumaci, 40 let po smrti, vypadá, jako by právě usnul. I on nesmírně obětavě pomáhal potřebným.
Není nutné psát o vech dalích zajímavostech. Kdo bude chtít, jistě si cestu na nevední koncert najde. V Náchodě se uskuteční 13. května v 19 hodin v Divadle Dr. Josefa Číka, Masarykovo nám. 74. Více informací lze nalézt na www.dub.cz.
Na závěr je třeba dodat, e koncerty nesou název Společná věc 2009. Podle Tomáe Pfeiffera chtějí být malým kamínkem na cestě velidského hledání smyslu ivota a naeho místa v něm.
Náchodský Deník, 12. 5. 2009
|