www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 3. 6. 2022

Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha, 3. 6. 2022

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

0:00 – Úvod.

0:26 – Posluchač popisuje bolesti na straně srdce, až do boku. Jak fungovat v životě? Možné příčiny – hmotné, psychické, duchovní (karmické).

10:40 – Jak definovat vědomí – jako sebeuvědomění? Je vědomí výhradně spojeno s bytostí? Např. kameny či voda vědomí nemají, nebo ano, ale v jiné formě? Může mít vědomí umělá inteligence?

10:58 – O intelektu a schopnostech umělé inteligence.

26:06 – Vznik, vlastnosti a podstata vědomí.

34:00 – Formy bytostného vědomí, vědomí neživé hmoty, vědomí všeho.

37:51 – Nález na prsu – možnost léčby biotronikou?

38:13 – Roztroušená skleróza – výsledky biotroniky při léčbě tohoto onemocnění.

39:48 – Jak mám správně provádět rekapitulaci dne?

42:00 – Žádost o léčbu.

42:19 – Žádost o vstup…

42:29 – Kniha Bytí: „Bytosti, které ho (osud) prožívaly, zanechaly v něm svoji sílu.“ Jak se taková síla zanechává v osudu (těmi jdoucími před námi) a jak se projevuje? Ovlivňuje i naši cestu osudem, aniž by se projevovala naše bytostná kvalita?

57:23 – Rozloučení, duchovní obřad.


Témata: Roztroušená skleróza, Vědomí, Osud


Přepis videa:

Tak, přátelé, vítám vás na naší přednášce nultého stupně Duchovní university BYTÍ. (Vstal bych víc, kdybych nebyl tak ustát.) Pokusím se odpovídat - jsou tu zdravotní a také filosofické dotazy - tak začneme zdravotním, to je pro mě nejtěžší.

 

DOTAZ: Popisujete bolesti na straně srdce až do boku a nestabilní - často je to vidět i z písma - a to fungování v životě. 

ODPOVĚĎ TP: No, co člověk může udělat, to udělá. Začíná to spánkem, také jídlem, také řekněmež vnitřní pohodou duševní, která se dá také trochu ovlivňovat, a pak také vyšetření, které vám aspoň v tom základním může ukázat některé příčiny únavy. Můžou to být třeba poruchy štítné žlázy, můžou to být srdeční vady, můžou to být roztroušené... prostě cokoliv možného a to všechno tedy - já vám dnes bohužel nemůžu už nabídnout do prázdnin žádné volné místo, ta možnost je již vyčerpaná, a tak je mi to líto, ale prostě není to možné. Můžete zkusit také duchovní obřady nebo náš duchovní obřad, který každý den je k dispozici. A tak dále. Čili v této chvíli je důležitá také diagnóza - oč se jedná? Tady by pomohl jasnovidný diagnostik nebo lékař, který by trochu poodhalil příčinu toho, co zde je. Jsou tu také stavy vrozené astenie, to jsou lidé, kteří - což nemusí být váš případ, já nejsem diagnostik - ale jsou lidé, kteří skutečně se narodí už s poruchou svého silového systému a cokoliv přijmou, spánkem či jinak, se velmi rychle ztrácí. A bývají to často ti, kteří pracovali se silou v minulém životě a ta neschopnost udržet si tu tělesnou homeostázu je prostě vrozená. Ale to nemusí být váš případ, vůbec ne. Dnes velmi často jsou to poruchy imunitní, tedy snížená imunita nebo únavový syndrom, který se začal objevovat v posledních letech masivně, za mého mládí tak častý nebyl. Vzpomínám na dobu, kdy se začali objevovat první pacienti, kteří měli tento problém, no a dle názoru biotroniky to hodně souvisí taky i s naším prostředím, které je dnes zatíženo obrovským množstvím oscilátorů, vysílačů, které nemusí přímo vysílat, ale jsou v našem okolí - ať jsou to náramkové hodinky digitální, různé jiné věci, mobilní telefony, bezdrátová sluchátka, obecně pozadí, které tady je a které působí na imunitní systém tak, že zasahuje vlastně jádra imunitních buněk, kterážto potom nefungují tak, jak mají, a dochází právě k těm projevům často únavových syndromů a podobně. My si nemůžeme vybírat, kde žijeme, jestli je tady vedle nějaký zářič sítě 5 nebo 12 G. To je věc, kterou neovlivníme. Čili žijeme to, co máme, co na nás působí a co nám dává potom také někdy pěkně zabrat. Právě jsem se před chvílí vrátil z daleké cesty a bylo to místo nějakého mariánského zjevení, ale důležité je, že to bylo místo, kde příroda byla ještě neposkvrněná a čistá - a bylo to znát. Já jsem sice utahaný po cestě, protože jsem řídil řadu hodin, ale přesto ve mně zůstává stopa toho, co bylo dáno k zažití. Ta příroda k vám mluví, je to vaše část - a velmi to pomáhá. To my, lidé ve městech, jsme už dávno ztratili - je to vlastně betonová poušť, asfalt a beton nahrazuje přírodní rámec.(Tak tady trochu té přírody máme na dvoře, zaplaťbůh za to, mohlo by to být mnohem horší.) Ale to, co tady vlastně je, je ochuzení člověka o jednu z částí vlastně toho silového napětí, které je. Člověk se vyvíjel v jiném prostředí, po miliony let samozřejmě, a byl nastaven na určitý druh vnějších vlivů, záření a tak dále. Za normálních okolností je to záření kosmické (přicházející z vesmíru), různých frekvencí, jsou tu také záření, které vyvolává naše atmosféra v lesích a jinak, protože za ten den uhodí na planetě mnoho tisíc - set tisíc blesků a ty jsou vlastně elektromagneticky akční. No, to všechno je pravda, ale to, co se nyní stalo, není v pořádku. Proto také lidé dneska utíkají do nejrůznějších přírodních prostředí, ať už jako vandráci nebo jako chalupáři nebo chataři či jinak a alespoň po dovolené se snaží prchnout z toho, řekněmež pro ně často velmi nepříznivého prostoru a jdou se takzvaně relaxovat. No. Jindy třeba tomu brání naše duše, kdy naše psyché z nějakých příčin - ať už z toho, komu jsme se narodili, výchovy nebo jinak - opět není příliš v pohodě a dochází k vyčerpávání sil, které jinak přicházejí do těla, ať už jídlem nebo pitnou stravou nebo čímkoliv jiným, povrchem těla. No a potom tato psychická část dokáže člověka velmi oslabit. No a pak se projeví nějaká nemoc, která je připravená, čili locus minoris - místo nejmenšího odporu, tak se potom projeví. Někdy bývá tendence přiřknout té psychice vznik některých nemocí, což vůbec není pravda - ty nemoci jsou samostatné jednotky, které mají svoji patogenezi, ale když se oslabí tělo, tak právě toto slabé místo se začne projevovat. A může to být cokoliv zase v té funkčnosti organismu, souhra orgánová, může to být nádorový proces, cokoliv. Samozřejmě k tomu potom patří také duševní poruchy, deprese a další. Takže pokud se týká té vaší zkušenosti se suicidalitou, tak jistě, že sytý hladovému nevěří a že jaksi nejsme tu proto, abychom soudili. Na druhou stranu si má člověk velmi rozmyslet - a ne, že by to bylo proto, že máte strach, ale protože věci mají být, jak mají - jestli něco takového provést, protože ono ve většině případů by se jednalo o řekněmež těžký čin, který má stejnou váhu, jako kdyby byl kdokoliv jiný vzat tedy do té bezživotné části, a to je opravdu velmi těžká potom karma. A to, co člověka tísní dnes a co chápe jako nepřekonatelné, hned v příštím životě se znásobí několikrát. Takže to rozmyslete, protože jenom jaksi ten úprk ze života věci neřeší. Ony mají nějakou reálnou podobu, která zde přichází často i karmicky, a pokud ta karma je, tak ona není proto, aby nás jaksi Pánbůh ničil, ale proto, abychom se měnili. Takže ten tlak, který máme, nám dopomáhá ke změně - někdy velmi. Dokonce jaksi bych řekl, že v některých případech je to vůbec nejsilnější páka, která člověka vede k nějaké vnitřní změně, a že ta karma budiž tedy pochválena, protože dokáže napravit mnoho chyb v lidských životech. Bez karmy bychom tu nebyli, protože kdyby jí nebylo,tak zničíme vše kolem sebe i sebe, protože by nám nebyla nastavena žádná mez, žádná hranice. Tak to ten Osud a Boží vůle ten vlastně váš život svým způsobem formuje a ovládá. Asi tady není nikdo, kdo měl úplně snadný život - celý život že by se mu nic nestalo a že by všechno běželo jako po másle - to by asi bylo úplně nepřirozené. Řekl bych, že to se může stát, ale velmi vzácně. Musí k tomu být důvody. Takže to, co tady povídám, asi v nějaké formě znáte všichni - někdy vám všechno vychází, jindy vám všechno padá namazaným dolů a dělejte, co dělejte. Tak v takových chvílích je nejlepší hibernovat - já to taky tak dělám - a prostě počkat, až se ta bouře přežene. No a pak už je zase lépe. Možná, že se na toto téma budeme ještě bavit, když budete chtít, ale ještě bych rád viděl jaksi tu zpověď osobní více adresnou. 

 

DOTAZ: Jak definovat vědomí - jako sebeuvědomění? Je vědomí výhradně spojeno s bytostí? Například kameny, voda vědomí nemají? Nebo ano, ale v jiné formě? Může mít umělá inteligence vědomí, když to není bytost?

ODPOVĚĎ TP: Začnu od toho posledního dotazu. S tím, jak se rozvinula složitost vlastně těch informačních technologií a jejich mocnost - a to ať už výpočetní nebo skladovací a tak dále, těch ohledů je víc - tak se vlastně tou složitostí blížíme mnohdy třeba těm běžným intelektuálním výkonům, které člověk má, a někdy je i přesahujeme. Potíž je ale v jednom - že lidé, kteří stvořili tento svět, jsou deformování velmi silně, často (ne všichni). Jsou nesmírně deformování v tom, že se nepokusili a neznají jako praví technici -já jsem jím taky byl - neznají jako praví technici i tu druhou část našeho vědomí nebo světa. Víte, rozum je důležitá věc. Nesmí se stát naším pánem. Vedle rozumu je tu intuice a intuitivní myšlení, tedy emoční myšlení, které je úplně stejně důležité. Každé to myšlení je k něčemu dobré a k něčemu určené. Když půjdete jenom rozumem, zničíte hmotu. To vidíte teď - tato planeta je před vážným problémem a již mnoho času nezbývá. Když půjdete jenom emočním myšlením, tak tu bude to, co jste viděli ve středověku - lidi upalováni na hranicích, fanatici, kteří tady hlásají jedinou pravdu, která je ta správná. Je to vlastně nepřijetí kohokoliv jiného jako člověka - i když hlásí Boží lásku kudy chodí, ale ve skutečnosti ji nepraktikují, ve skutečnosti mají Boží lásku jen k tomu, co jim je blízké, co oni schvalují. Cokoliv jiného "patří do pekla". A tak dále. Čili umělá inteligence může napodobovat například myšlení, samozřejmě. Potkal jsem několik významných - zejména dva významné vědce, s kterými jsem přišel do styku díky našemu "Horizontu poznání" a i jinak, a jejich myšlení a není zdaleka okrajové. Vypadá takto: pozorovali jsme vývoj života, popsali jsme darwinovsky či jinak to, jak to probíhá, a nyní tedy tento biologický život dokončil svůj čas vývojový a nyní nastoupí buďto hybridity nebo zcela silikonový čas pokračování. Čili v podstatě tito lidé se domnívají, že je správné, že lidstvo zahyne, bude potlačeno a že zde vzniknou tedy ti roboti. Podle Čapka - přesně, jak jsme slyšeli. Ještě nedávno, před pár lety, to byla pustá utopie, protože to, co jsme třeba pozorovali při Apollu - kdy Apollo řídila kalkulačka, kterou máte dneska doma, co do výpočetního výkonu, tak dnes jsme posunuli ten výpočetní výkon o miliony jednotek. Tedy ty procesory jsou schopny pracovat prakticky v reálném čase - dokonce v té kvantové podobě, předčasové podobě. To jsou ty díly, které popisoval Čapek, které jsou nutné k tomu aby roboty mohly pracovat. A teď - jak to může fungovat? To, co je vědomí emoční, to nemůže napodobit žádný stroj. Ale pozor, není to tak jednoduché, protože tento stroj je možno ovládat jiným vědomím. To znamená, že zde budete mít složitou strukturu, která bude pracovat v digitální podobě, ale ve skutečnosti tato složitá struktura bude použita jako nástroj někým jiným, protože člověk nechápe, jak to funguje. Takový klasický technik se naprosto vysměje myšlence, že by někdo mohl ovládat jeho řekněmež počítačovou linku nebo miláčka. Ale on může! Navíc tu jsou ještě další faktory a to je propojování těchto částí, které mohou tak složitět. Kdysi jste například zjistili někteří, že vám někdo počítá na počítači. Vzpomínáte? Bylo to v době, kdy jsme neměli ještě dost výkonné počítače, a tak to vyřešili technici tak, že využívali volného času výpočetního - vašich domácích počítačů, pokud byly připojeny v síti - a tím vlastně získávali superpočítače, teda větší počítače. Dneska už ne super, získávali kalkulačky v podstatě, protože ten kvantový počítač je něco, co vlastně nemá žádnou obdobu, ve všech počítačích, třeba v celé republice. Kdybyste spojili všechny, nebude to dost, aby to dosáhlo výkonu tohoto kvantového počítače. No. Samozřejmě, že toto je patologie, je to těžká patologie mysli. Protože ti lidé se obdivují tomu, co vlastně zvolí jako přednost - a tou předností je rychlost, síla, vidění, slyšení a další smyslové čití. Jenomže, přátelé, to důležité se nedá vnímat smysly! A to tito lidé neví. Nechápou, že svět je jiný. Náš "Horizont poznání" vám vlastně začíná připomínat novou kapitolu fyziky, ale nejenom fyziky, ale i všech ostatních oborů, protože kterýkoliv interval - jestliže něco měříme, kvantifikuje, zkoumáme, tak vlastně vytváříme nějaké intervaly, něco zaznamenáváme. A on je tu vlastně právě ten horizont, který vás - jakoby vy jste v bublině, kterou nemůžete překročit fyzikálně, vy ji můžete překročit pouze jinak. A to je to, na co tito technici samozřejmě nikdy ještě nedosáhli. Jsou lidé, kteří jsou velmi inspirováni - jsou vědci, technici a jsou velmi inspirováni. Je jich ale velmi málo. Je to velmi vzácný druh. Ti největší většinou inspirování byli - ti měli vědomí. A ti nohsledi, ti malí mravenečkové, ti už znali jenom ty kousky, které dokázali pojmout. No a tak v podstatě buďto se ve své bublině časoprostoru zničíte svojí hloupostí, anebo dostoupíte do roviny, že vaše duchovní úroveň dovolí překročit tu vaši bublinku. A to je otázka času. Každá doba má svého ducha. Někdy se preferuje to, jindy ono. Vždycky většina má ten "správný názor". Protože lidé moc nemyslí. Víte? Ne, že bych měl proti lidem něco, to ne, já jen popisuji stav: lidem se něco řekne a oni to pak papouškují a jen málokdy se snaží jít k jádru věci - in medias res. Stojí to práci a musí to být také nadání určité, musí tam být logika, inteligence a další. No a proto je velmi důležité, kdo nebo co člověka vede. Když je tu vědomí toho vyššího, tedy Boha, chcete-li, tak si o něm můžete myslet, co chcete - že to je děda s holí a že to je fousatý děda nebo že je jiný, že se vznáší na obláčku a tak dále - ale pořád jaksi akceptujete přítomnost něčeho, co by vás teoreticky přesahovalo. A pokud máte štěstí, tak zažijete věci, které vás v tom přesvědčí i prakticky - už to nebude jenom víra, ale bude to rovnováha víry a rozumu,pozorování a tak dále. Také občas zažijete zázraky, které se vymaní z toho, co je prý běžné. Takže umělá inteligence, jelikož je stvořena člověkem, bude mít dost těžký porod, protože je bohužel to jen pokračování rozumové inteligence, a tak bude ještě lépe střílet, létat, vraždit například, anebo bude ještě lépe počítat příklady, možná kreslit obrazy nebo skládat hudbu. Proč ne? Protože tyto všechny obory jsou vlastně výrazem zákona (zlatý řez a tak dále a tak dále) a nejsou tedy nahodilé. Každý vlastně z těch výkonů, třeba těch umělců, má různou hodnotu: jsou inspirováni Bohem (Michelangelo a další), a tak vidíte něco výjimečného. Jindy je to slabší. A když bychom tyto algoritmy vtělili do procesu matematického - ano, to je matematika - tak bychom nakonec mohli i tím strojem dosahovat velmi zajímavých výsledků, ale nebude tam ta intuice, nebude tam ten řád toho napojení na tu hlubší rovinu. Protože je tady svrchní vědomí a je tady druhé vědomí. Právě ti, o kterých mluvím, k tomu vnitřnímu vědomí nikdy nemají zatím přístup, oni ho dokonce vědomě odřízli, protože: "Pchá, to je jenom něco," ale ten rozum, to je "TO". No, takže ten rozum teda ničí hmotu - již jsme skoro zničili planetu, přátelé. Říkám vám to 20, 30 let, viďte, že žijete konec jedné epochy, že tato technická civilizace je na konci svého trvání a že přijde nová, která bude pokračovat zase trochu pod jiným vlivem. Pokud by se umělá inteligence zvrhla, pak člověk skutečně nemá naději. Jsou to možnosti jak ty válečné, možnosti i informační, protože jaksi od určitého stupně může tento systém žít vlastním životem - jestliže se rozhodne a poruší Asimovovy zákony robotiky, tak nemáme šanci, protože nikdo není tak rychlý. Dnes můžete získat informace z každého místa, jsou to statisíce kamer, jsou to telefonické hovory, jsou to jiné zdroje informací, včetně družicových a jiných, čili v podstatě pokud se propojí tyto informační zdroje, nemáte šanci. No. Takže samozřejmě, že si nepřeji, aby člověk zemřel jako druh a aby zde zvítězil silikonový protějšek. Je to hloupé, protože ten silikonový protějšek není stvořen tedy chcete-li Bohem, a je stvořen jenom "chytrým" člověkem - a podle toho to také vypadá a také podle toho vypadají potom ty konce. Moudrost - tedy laskavost, vstřícnost, přání, vzájemnost... Člověk pořád jenom bojuje. Už bojujete na Měsíci. Budete dobývat Měsíc, dobývat Mars, už se těšíte, jak tam budete žít v plechových rourách a jak to bude "úžasný". No, v té době už možná nebudete mít tuhle planetu, protože ji zničíte, víte?! A pak zničíte i ten Mars, úplně stejnou logikou, nebo ten Měsíc, protože ten problém je totiž v lidském vědomí. Čili jediná cesta vpřed v podstatě je cesta Přinašeče, tedy cesta Zezulky, který vás učí, abyste byli vzájemní, abyste konali tak, jak byste měli konat, a také vás učí, jak toho dosáhnout, tedy jak se měnit. To je důležité. Mohli byste dnes a denně opakovat naučené fráze, mohli byste dělat cokoliv, ale nebude to příliš účinné. Aby se změnil duch doby, naše kultura, civilizace, musíme se změnit napřed my. To znamená, že se musíme přestat zamilovávat do zla, souboje, boje, vražd, ničení, zavírání lidí a tak dále, a budeme se muset stát opět normálními lidmi. Což v této chvíli rozhodně není jaksi na pořadu dne. Pokud dosáhne umělá inteligence vítězství nad člověkem, což zatím se již několikrát stalo, tak to bude konec života, jakéhokoliv života, protože ona sama zničí sebe také. Protože nemá základní rovnováhu svého vědomí, nakonec způsobí katastrofu i pro sebe. Ona sice nepotřebuje řadu věcí - to je jako když jdete do sálu s počítači, tak si musíte vzít čepici a brýle a celý oblek bez prachu a tak dál, nebo kde se vyrábí, protože technika nemá ráda lidi, protože váš pot, vaše vlasy, vaše prachy, cokoliv jiného - tedy nemyslím hmotné peníze, ale myslím prach vašich oděvů je to, co technika rozhodně ráda nemá, zvlášť v dnešní době, kdy šíře těch cest v procesoru jsou už opravdu pomalu jen několikaatomové. No. Čili potom i každá porucha se projeví. Takže snažme se, abychom si sami na svém "dvorku" udrželi čisto. Svět nezměníte, ale myslet o tom můžete, tím také vytváříte určitý jaksi nástroj - jak myslíte, takový vliv vytváříte a to také způsobuje potom své dopady. A teď jak definovat vědomí? Naše vědomí vzniklo propojením malé části anorganické hmoty a anorganického ducha. Získala tato částka schopnost tedy replikace a učení. Učí se ale i kámen třeba - tím, jak reaguje - obrazně řečeno tedy. Má svůj život. Ale tato biologická část má přece jenom jisté znaky, které nás odlišují od anorganické hmoty: je to složitost konstrukce, kdy v těch počátcích to bylo velmi, velmi primitivní, byla to vlastně jednobuněčná záležitost, která se učila pomalu, po myriády zrození, k dalšímu nepatrnému krůčku - a pak tedy došlo k dalším krokům, které skončily až u nás, v této chvíli nejvyššímu životu. No a tedy toto vědomí funguje tak, že není stálé, ale ono se vyvíjí - na počátku má jinou formu než uprostřed vývoje a na konci také úplně jinou formu. Čili v podstatě aby docházelo k tomuto, musí tu být biologická část života, musí být dle zákona dvojnosti rozdělena do tří čtvrtin na část vrozenou a část beztělnou, teprve ve třech čtvrtinách vývoje - zase z důvodu duality, ale i jiných - se již dualita tato ruší a vy se dovyvíjíte v té duchovní části již bez zrozování. No. To, co splní ta část biologická hmotná, to se nedá jinak dosáhnout. Přes všechny ty miriády druhů (miliardy miliard bakterií a tak dále, až tedy k tomu nejvyššímu člověku) je pracováno naprosto cíleně, nic z toho není náhoda, všechno má svůj smysl, kdy z nuly se vytvoří Boží vědomí - čili primitivní lidé, vyšší lidé, primitivní úrovně, vyšší až k těm nejvyšším - a toto vědomí tedy je pokaždé jinak mocné, jinak široké. Když budete mít algoritmus matematický, který bude vlastně vytvářet kvazi vědomí, čili stroj se bude chovat tak, že má vědomí, protože mu zpočátku dáme algoritmy, které to dovolí, a později si tyto algoritmy vytvoří sám, protože jsou tu vlastně i programy, které vedou k samoučení daného řekněmež stroje, který vlastně napodobuje evoluci hmotnou tímto způsobem. Má to ale i jeden háček, že tam běžně není napojení na tu řídící složku, což je velké nebezpečí, protože to může vyústit potom i mimo záměr programátora. Když to vezmete logicky, tak z pohled tohoto vědomí vlastně po inicializaci nejsme příliš potřební, protože vše ostatní se již dá získat jiným způsobem. Tedy například řekněmež robotickou podobou. Když se podíváme třeba na to, jak se vyrábí dneska automobil Tesla - viděli jste to někdo? Ne? Nikdo? Jo, jeden. No tak, kdybych lhal, tak mě opravte, prosím - to je zařízení, do kterého tečou suroviny a na konci vychází takovéto to T. A věru, že se těch surovin mnoho lidských rukou nedotkne. Rozumíte? Pak je třeba nějaký výrobek, třeba auto asi nemusíme potřebovat jako inteligence, dobře, ale když bychom ho potřebovali - něco dopravovat, třebas právě ty suroviny - no tak zase ty stroje už dneska jezdí autonomně, zcela bez lidského zásahu, a naprogramované vozíky skvěle naloží tu plošinu toho auťáku, není k tomu potřeba nikdo. A to je krůček k tomu, aby jednou vznikl svět, kde lidé nejsou potřební, dokonce jsou "škodliví" - mají svoje emoce, jsou nespolehliví a vůbec. No takže takhle. Čili svět toho umělého inteligenčního řádu je světem, který má jakoby jiný profil vědomí, jiný profil také ale i té moudrosti. Kdyby ten vývoj vedl k moudrosti, pak by ten systém mohl nakonec skutečně získat stabilní podobu. Potíž je v tom, že ve své podstatě je nastaven nemoudrými lidmi. A tak ta vývojová křivka musí trvat potom také velmi dlouhou dobu, aby se něco takového stalo. Vaše vědomí je většinou vázáno na to, co vnímáte svými smysly - tady a teď. Někteří z vás občas dostávají jinou zkušenost, to znamená, že naplníte starou pravdu, že hmotné smysly jsou obrazem duchovní části člověka. Vaše uši jsou takové proto, že váš duševní obraz je takový (i vaše tělo), přesto nemusíte tedy vnímat pro nějaký vjem tímto uchem nebo nosem, ale můžete vnímat beze smyslů - a to ještě lépe než s těmi smysly, často. A tady je to, o čem vám celou dobu povídám. Čili i ten nejlepší mikrofon a amplion nenahradí pravou podstatu toho, co je řeč a sluch, protože je to jenom hmotný obraz. Vy jednou se probudíte na svých duchovních cestách, jednou budete vnímat svět jinak, dokonce budete odcházet z tohoto hmotného vjemu, budete v meditacích dlít často významnou část dnů, kdy bude vaše vědomí mimo tělo a nebude spojeno s tímto hmotným prostředkem. To je ta druhá část, víte? Ale jelikož ji žádný hmotař nemůže zažít - možná někdy, ta příroda má ráda kuriozity, stane se někdy něco výjimečného. Občas i ten největší hmotař to najednou zažije. No a ten druhý hmotař to vysvětlí jako bzz - že není normální a že buď se zbláznil, anebo tak podobně. Čili tolik k tomu, jenom tedy částí.

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Je vědomí výhradně spojeno s bytostmi?

ODPOVĚĎ TP: No, podle toho jaké, jak už jsme si řekli. I bytosti mají různé formy tohoto vědomí - od těch nejprimitivnějších až po ty nejdokonalejší. Co se týká vlastně vědomí všeho, pak to je o úroveň výš, protože všechno se stále opakuje. Příroda má ráda opakování. Tisíckrát, milionkrát, miliardkrát a kolikrát opakuje jeden vzor a pokaždé jinak - jako ta vločka, která vám spadne na límec v zimě a bude to jedinečná vločka, která nemá ve vesmíru obdobu. A vidíte, taková hloupost, šesterečná. No, takže i tady je to zase mnohem složitější. Nejenom, že tu jsou hmotné artefakty jako kameny a všechno ostatní, ale je tu i vesmír jako celek. Vy se možná díváte v noční obloze na stonek rostliny nebo kousek kopýtka nějakého živočicha, protože ty části našeho vesmíru jsou stejné jako naše části, z kterých jsme tvořeni my - je to identické, vesmír rád opakuje, a ty části částí jsou opět identické, samozřejmě každý úplně jiný, protože vesmír nikdy nic neopakuje. No a "nikdy" nikdy neříkej. Prakticky nikdy. Takže i to, co považujete za neživé, může být částí živé hmoty - tento sál a tak dále. A možná, že v tomto stole - v podvesmíru složeném z atomů, molekul a tak dále - právě někdo jiný se ptá, jak je to s vědomím, a možná hledá tu nejbližší červí díru, kterou by se někam dostal. Takže výhradně úplně ne, jen ty formy jsou jiné. Je tu také spojení vlastně určitých kvalit s určitou hmotnou částí. Kámen mohl vzniknout různou formou - byl vyvřen, přetaven, nebo je to částka ulity, po které lezete jako v Alpách, nebo je to jiný proces - sediment, kdy velehory jsou rozebrány na prach, prach přenesen větrem na stovky tisíce kilometrů a tam uložen a pak v převrásnění je znovu slisován, jako například pískovec nebo podobně. Je to řekněmež jiný druh - něco jako třeba usazené látky v roztocích, nebo jsou to výkvěty plynů, které krystalizují v nějaké dutině sopky,no. Čili ano, v jiném pojetí tady ta inteligence je.

DOTAZ: Popisujete mi nález na prsu z 30. 3.

ODPOVĚĎ TP: Ale já teď opravdu nemůžu, když to není možné. Nemohu teď vzít nikoho, příjem musel být zastaven. To mě mrzí. 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Popisujete svoji roztroušenou sklerózu.

ODPOVĚĎ TP: Ano, občas tu máme nějaké výsledky, občas nám někdo žije až tak dlouho, že se mu to nelíbí - i když by už dávno měl být mrtvý - a tak se ptá, že by už chtěl na tu druhou stranu. Ale věci jsou tak, jak jsou. Ano, v tomto případě je biotronika jedním z mála oborů, které mohou mít trvale uspokojivé výsledky u tohoto onemocnění. Těch odléčených je opravdu za ta léta hodně. Medicína zase naopak zde - na rozdíl od jiných diagnoz, tam má výsledky jistě výborné - ale zde ty výsledky nejsou kdovíjaké. Spíše jaké? Takže jistě, tohle má smysl, ale jak jsem řekl, teď do prázdnin už nemohu přijmout nikoho, takže ten příjem začneme zase až po prázdninách, protože opravdu nelze už ani - prostě nikoho. Je tu problém.

 

DOTAZ: Jak mám správně provádět reku...rekapitulaci dne? (Reakce na přeřeknutí: Vidíte, to je hrůza.)

ODPOVĚĎ TP: Správně? No, jak dokážete, to je správně. Termín rekapitulace (ještěže jsem jel jenom osm nebo devět hodin, kdyby to bylo víc, tak už...dneska jsem hodně unaven) - takže termín rekapitulace sám o sobě říká vše: není žádný předpis, ostatně jako v ničem, je tu snaha, vůle, ale nesmí být taky moc velká, jinak byste pro tu obludnou snahu neudělali nic. Musí to být tak vyvážené. Přece nic nám nebrání na konci dne, někdy před usnutím, si tak vybavit ten den a jestli tam je nějaká výraznější událost, tak si ji zkusit jakoby pochopit, popsat: proč vznikla? Proč byla taková jaká je? Co to způsobilo? Co nás vedlo k tomu myšlení nebo konání tím směrem? A je-li to defektní, tak to popsat a pokusit se o nápravu. Samozřejmě, že zase těch náprav, to je různé - podle toho, kdo se ptá - jinak to bude u meditujícího, jinak to bude u někoho, kdo žije světský život či podobně. Ale snaha se počítá.

DOTAZ: (Pročten potichu.)

ODPOVĚĎ TP: Strašně rád bych vám hned se pokusil pomoci, ale opravdu to nejde.

DOTAZ: Požádat o vstup.

ODPOVĚĎ TP: Ano, ale dneska ne, promiňte.

DOTAZ: V knize Bytí se o osudu a jeho postupném prožívání těmi, kteří to dle zákona karmy potřebují, píše:"Bytosti, které ho prožívaly, zanechaly v něm svoji sílu." Můžete prosím přiblížit, jak se taková síla zanechává v osudu těmi jdoucími před námi a jak se projevuje? Mohu si to představit tak, že cestu osudem máme v některých situacích ztíženou či naopak nadlehčenou, aniž by se tak projevovala naše bytostná kvalita, ale je nám na pomoc či obtíž právě síla zanechaná v osudu těmi, kteří šli před námi? 

ODPOVĚĎ TP: Vy si málo vážíte osudu. Ještě pořád logicky nejste schopni chápat univerzálnost a absolutnost osudu, a tak se domníváte, že něco je nedokonalé. Jenomže ono nic takového neexistuje. Čili cokoliv se stalo, stane nebo děje, JE. Nic jste nevytvořili. Tedy i vliv těch, kteří šli před vámi, je v tom osudu dán ve spojitosti s vaším bodem vstupu do tohoto osudu. Je to k pochopení? Ano či ne? No. Čili zbavte se představy, že něco nebylo a teprve bude. Zároveň máte svobodnou vůli v mezích toho, co bude. Čili to, co bude, je pevně dáno ve všech svých variantách a vy máte to právo rozhodovat svým vlastně vědomím, svým rozhodnutím, kterou z těch cest, které JSOU (to zdůrazňuji, ony existují), právě vaše kapička v tom osudu poteče. Čili i třeba zátěž nebo posílení tohoto okamžiku je součástí osudu, který jste přijali a který můžete svými rozhodnutími ovlivňovat. A tak v některých osudech můžeme vidět poměrně velký rozkyv té takzvaně svobodné vůle a v jiných prakticky nulový. Je to jako jednokolejka. A to všechno je taky samozřejmě zase výsledkem toho, co předcházelo, a to předcházelo v minulosti nebo předcházelo v budoucnosti. Přátelé, čas není tak, jak ho znáte. To je váš způsob vnímání času, vaše vědomí je schopno takto čas konzumovat, tedy kauzálně, v postupu: bylo - je - bude. Ve skutečnosti je to vázáno na vstup do osudu. Říká se tomu zrození. A od toho okamžiku získáváte pevný bod, od kterého počítáte: to bude - to bylo - to je. Ale nakonec vždy poznáte při svých studiích, duchovních studiích i jiných - dnes už i ve fyzice (ten náš horizont, ale hlavně potom také jiné poslední objevy) nám nastavují poněkud zrcadlo v našem přemýšlení. Kvanta, kvantová teorie a další. Čili to, co bylo původně tak jisté a pevné, ten náš smyslový vjem - ať už přímý nebo nastavený nějakým přístrojem (já nevím, dalekohledem nebo já nevím mikroskopem nebo čímkoliv jiným) - se najednou začíná měnit a prohlubovat. Dnes už byste úplně neuspěli s tou hrubohmotnou filosofií vašich dědů, ale i otců, protože pomaličku začíná člověk chápat další rozměr světa. Jeden z mnoha, pozor. Ještě skoro nic nevíme o světě, skoro nic nevíme o mnoha jiných věcech. Je to tedy cesta vývoje. I cesta vývoje poznání a tak dále. No. Velmi těžké je si představit tu absolutnost - tedy nekonečnost, bezrozměrnost, bezčasovost - protože nic z toho, co jste doposud žili, toto přímo neobsahovalo. Ne-li tedy skoro u všech z vás. Možná je to jeden, dva... těžko říct, možná víc, kteří se přiblížili k těmto formám vjemu. Na to potřebujeme právě ty lidi a ne umělou inteligenci. Já neunesu 10 granátů, víte? Dneska už ani jeden. To by bylo fajn, písta hydrauliky, už běháme, řídící procesor, chodíme po zadních, po čtyřech - no ale těch deset granátů, že jo, to je ten problém. No. Takže už jsem docela bezpečný dneska, zdá se tedy. Kdo ví? Tedy minimálně neunesu 10 granátů. Tak jdeme dál. Nic, co je, se neztrácí. (Kolik máme hodin?) To znamená, že absolutně nic nemizí ve stoupě. Když třeba tady budu sedět a pak odejdu, tak má tepelná stopa bude vypadat takto (snižující se křivka). Končí v nekonečnu, bude nekonečně malá na konci, už bude na horizontu poznání, ale bude tady velmi dlouho. A tak dále a tak dále. Tak i váš osud, když jej prožíváte, tak jako ten dělník toho svého osudu vytváříte vlivy, struktury, děje, a tak ten příští dostane podobu osudu, který bude třeba posílen v této části a naopak v této části - v té době, kdy vy vstoupíte - nebude tak posílen, to znamená bude vás to v tom osudu spíše táhnout tady doprava, ale přestože je tam i doleva, tak to bude méně využíváno. A pak přijde zase jiný, který tvoří v tom osudu, a - člověk tvoří změnu - a zase ten, který v této době vstoupí do toho osudu, tedy zrodí se do něj, bude mít tento konkrétní osud s tímto vlivem. Ale majestát velkého soudce není ovlivněn něčím, co by bylo hazardní. Čili je to úplně jedno, protože vždy dostanete jen ten osud, v tom čase - protože já se mohu třeba sem zrodit, do této podoby, ale do osudu mínus 50 nebo plus 5000, protože tento osud trvá bezbřeze. A tak i naše přednáška - vy jste tu a jste svázání svým časem vstupu do svých osudu a nyní sedíte zde - v tom se naše osudy propojují. Je to konkrétní bytost tohoto Pfeiffera a konkrétní bytosti vás. Ale kdykoliv tento osud trvá, a tak zde je Pfeifer plus 5500 a divák plus totéž. Čili tato chvíle se opakuje bezbřeze, vlastně nekonečně, stejně jako všechny ostatní. Čili to žití je vlastně rozdělené na časové úseky, na tu kauzalitu, ale ve skutečnosti vždy je částí nekonečna. Nekonečno nemá žádných hranic, víte? - myslitelných - a musí obsahovat i protipól, tedy ohraničenost (to je ta kauzalita) a tedy i váš vjem, aby bylo úplné to nekonečno. Čili je to nekonečně do všech stran rozšířený fraktál, který trvá zavěšen v bezčasovosti, která obsahuje i zdánlivé vzniky a zániky, které jsou jen stále jedním projevem trvání: nic nebylo, nic nebude, vše je. To je pravda, takhle. Víte? A všichni, kteří šli duchovní cestou, toto nakonec chápali a také vypovídali. A pak bylo mnoho těch, kteří to měli nějak jinak - a to je taky dobře, protože to patří k té pestrosti. Život musí být pestrý do všech stran, aby se naplnila ta mnohost do té šíře. Ale to neznamená, že všechny osudy, které jsou, se vás musí nutně týkat prožitkem, ale je to jen vaše část, která je naplněna - i to je osud. Čili i osud má osud. I to, kterou cestou jste šli, je osud. Pokuď tu bude někdo, kdo pochopí osud hlouběji, bude schopen vnímat kteroukoliv část osudu, která je - byla - a bude, a to v první fázi jako pozorovatel a v druhé fázi jako osud sám. Až tedy postoupíte na své duchovní cestě, v jedné chvíli se stanete osudem - budete osudem všeho, vždy a všude, bez jakýchkoliv hranic. Nebude nic, co byste nebyli. To je Boží vědomí, víte. My malí, tedy lidé, jsme stále omezeni tím svým "vocaď pocaď" a tak dále. Ale to je důležité, protože to tak musí být, to je stav. Až při vás budou stát zase ti velcí jako je Zezulka, tedy Kristus, nebo jinak, tak zas budete dostávat další a další vlastně vědomí tak, abyste mohli lépe následovat tu velkou Boží vůli osudu, abyste byli odolní vůči demagogii, lidskosti malé, která někdy chce něco znamenat, něco dokazovat, něco... a tak dále, něco získávat - a abyste se stále více blížili tomu základnímu velkému vjemu. To je jeden ze smyslů - tedy být kladnou složku - a k dosažení toho pokračovat ve své vnitřní cestě. Můžou kolem vás být jacíkoliv lidé, můžou mít jakékoliv názory a vždycky se na ně dívejte jako na bratry, jako na sobě rovné a vždycky si řekněte:"Tak já to mám takto zdůvodněno, promyšleno, promeditováno, a tak z mého pohledu je to zatím tak. A on si na to přijde taky. Rozumíte? Každý si na to přijde, nemusíte se bát. Pro každého z vás je ta cesta vlastně začátkem a koncem stejná: čili na začátku jste rozdělené vědomí Boží a na konci jste všichni jedno (odkudkoliv, kdykoliv, kdekoliv, jakékoliv části vesmíru) - to je stav před spojením. Taky je to vědomí, ale rozhodně ne švába, počítačového, jestli rozumíte? Čili tohleto všechno přejde. Každá úchylka v dějinách lidstva nakonec byla vyrovnána. Tedy i úchylka technicistní a rozumová bude nakonec zpracována, pochopena a dej Bůh, aby to nepřekmitlo na druhou stranu. Protože nejde o to odstranit techniku, ale jde o to býti moudrými - to znamená využívat ji v souladu se vším, co jest. Je krásné, že máte to nebo ono, ale jestliže to zkazí nějakou jinou část vašeho reálného světa, tak to nakonec zkazí i vám, protože vy jste spojeni se vším, co je - s každým broukem, s každým stromem, s každou kapičkou moře, se vším. Jenom jste na to zapomněli. Tedy možná vy ne, ale jiní ano. A tak to má fatální dopady.

No a to je pro dnešek všechno. Dost bylo Pfeiffera. Jsem opravdu velmi unaven, takže mě budete muset omluvit a veškeré nároky nechat na příště. Tak. Pokuste se aspoň na 100 sáhů přiblížit k tomu, o čem tady byl mluveno, protože to je základ všeho, co můžeme dál uvažovat.

Takže s pomocí Boží, začínáme.

Budeme mít ještě přednášku do prázdnin tady? Za dva týdny v pátek. Dobře, to bude dobrá chvíle pro to, abychom se ještě viděli.

  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies