 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 10. 5. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:0:21 – Co jsem udělala špatně, že přímluva za zachování zaměstnání kolegyně nezafungovala? 6:51 – Prosím o Váš názor. Při čtení Palmových listů je přečten osud, který nás čeká? 22:36 – Bolí smrt? Zemřela nám slepice na stáří. 27:20 – Jak si udržet nadhled a mít lásku v duši v nastávajícím konci technické civilizace? 45:40 – Někdy mě přepadají pocity méněcennosti. Z čeho to pramení? 51:26 – Je možné pochopit plný důvod úrazu? Minulý rok zlomenina a operace nohy. 52:28 – Je to dáno osudem, zda je člověk chudý, nebo bohatý? 54:47 – Jak to, že je někdo úspěšný, jiný neúspěšný a někdo slavný neví co s penězi? Přepis videa:Pěkný den vám přeji, začíná naše přednáška Duchovní university Bytí. Pokusím se naplnit alespoň zčásti vaše očekávání, budu odpovídat jak nejlépe znám, jak jsem byl učen, a vy sami si budete dělat nadále vlastní názor, protože musíte stát na svých nohou. A začínáme.
DOTAZ: Co jsem udělala špatně? (TP: No určitě strašně moc věcí, stejně jako já, ale pojďme k dotazu.) Napsala jsem ředitelově ženě - z naší firmy kde dělám - dlouhý email s přímluvou za jednu mladou slečnu, která tam též také pracovala a známe se, aby zachovali její pracovní pozici a místo. Prodělala těžký covid a ještě ne zcela úplně se zotavila z nemoci. No a právě proto jsem tak moc prosila, aby jí šéfová prodloužila smlouvu. Vůbec mi neodpověděla. Dnes mi maminka od tohoto děvčete přišla říct, že děvče šéfová propustila. Jsem smutná, dobré lidi tam ničí. Firma má období hojnosti, a pro tohle přátelské a veselé hodné děvče že není místo? To by v tom byl čert. Mamince od tohoto děvčátka práce zůstala. Co mám dělat teď? ODPOVĚĎ TP: Vyhodit šéfovou. No a teď vážně. Udělala jste co jste mohla. Není to Vaše vina, že se toto stalo. Na jednu stranu je mi těžko hodnotit postoj šéfové, neb nevidím do té firmy, a ona pro to jistě měla svoje důvody. Možná, že nebyly úplně vážné, možná, že byly dokonce nemravné. Když získáme nějaký úspěch v životě, například dobrý úspěch v podnikání, v práci, v zaměstnání, nebo někde jinde, tak je to zároveň veliká zkouška. Jak to říkali naši staří: "Chovej se k těm, které míjíš po schodech nahoru, dobře, aby až poletíš dolů, ti někdo pomohl." Víte, ne že bych někomu přál něco zlého, vůbec ne. To bych zcela nechal na Boží vůli, ta je mnohem moudřejší než já. Ale to, co tady řeknu, to vím jistě. Že každý z nás má svůj účet (stejně jako na internetu) a pod svým účtem se hlásíme do života. A ten účet je velmi, velmi přesný. A tak když jsme nešťastní a něco zvořeme, tak potom ten účet nám to zase dá znát. No víte, moc, majetek, peníze, to jsou veliké zkoušky, opravdu veliké. Lze udělat snadno chybu. Dokonce bych řekl, že například pozice vládnoucího je jedna z nejtěžších vůbec, protože můžete svými rozhodnutími nadělat větší paseku než obyčejný živáček. A ta paseka se vám přičítá úplně stejně jako tomu živáčkovi. Někdy jedno rozhodnutí postihne desítky, stovky, možná tisíce i miliony lidí. A vy nesete odpovědnost a budete muset před osudem vyrovnávat. Někdy až ty miliony. To je hodně složité, protože člověk nezná význam slova věčnost. A věčnost má času dost. A tak není žádný problém, abyste od této chvíle strávili dalších milion životů, než se vrátíte zpátky v kruhu tam, kde jste stáli dnes. Já vím, že to pro mnohé je pouhé povídání, báchorky. Vždyť tady a teď, dneska, a nikdy jinak. No, nechme se překvapit. Nejenom že to říkám já a můj učitel Zezulka, ale říkají to lidé po celou dobu, co lidmi byli, pokud měli jistou kulturu. No a ti, co ji neměli, a co mysleli, že co urvou, to se počítá, no tak ti si to také spravili, nebojte se. Akorát to trvalo dýl, víc to bolelo, a i ti, kteří věděli a viděli dál než na špičku svého nosu, z toho nikdy neměli radost. Bylo jim líto těch lidí. Protože zkazit něco, to se dá za chviličku. A vyrovnat to, to je problém. Tak co se třeba stane, když byste neprávem někoho poškodili, a neměli k němu řekněmež elementární slušnost a vztah. No, tak byste se narodili v tom dalším životě, třeba, kdo ví. A tam byste dřeli bídu s nouzí. Sice by se nějaké naděje objevili, ale hned by zase spadly. Prostě nadávali bysme na osud, na Boha, jak je hrozný, jak nám škodí. A tak bysme se protloukali životem a škodili si dál ještě víc. Pak by přišel další život, až byste nakonec pochopili. Někdy utrpení, bolest, strádání, nakonec přináší pokoru. A ta pokora později dává rozpětí křídel, vzlétnete. Když se podíváte třeba na historii vězňů, politických vězňů a jiných podobných osudů, tak vidíte, že ti lidé na konci těch příšerných životů nakonec zůstali klidní, moudří a vyrovnaní. To je totiž jediná cesta, víte? Jinak zničíte sebe i ... No, takže neničte sebe, berte věci tak, jak jsou. Vy nevíte, proč se to stalo té děvčici, kterou máte ráda, nevíte to. Nemáte jí přát nic, i kdyby to bylo zcela právem, i kdyby to byl těžký karmista, který v minulém životě strašlivě škodil a teď žije ten těžký osud. Nikdy nikomu nemáte nic přát, ani když je to karmista. Nechte to tedy na Bohu. Buďte moudří, vyrovnaní, a tam kde můžete pomoci, se snažte pomoci. A když to nejde, tak se neobviňujte, chápejte, že je tu i vyšší spravedlnost než ta vaše.
DOTAZ: Prosím o Váš názor. Při čtení palmových listů je přečten osud, který nás čeká? Je tento osud stejný, jako ten lyžař z knihy Bytí, který jede tím korytem? Nebo je to stejný osud, který naše duše čte z knihy vybrané knihovny z knihy Bytí? A ta kniha je ten palmový list, který byl přečten jako základní Kandam? ODPOVĚĎ TP: No, snažím se pochopit smysl té otázky a nejlépe na to odpovědět. Ten, který viděl před těmi tisíciletími váš osud, viděl ten osud s větší či menší šíří pohledu. Váš osud je například takto široký. A vy se v něm pohybujete v nějaké křivce. Všechno to, co je součástí toho útvaru, je váš osud. Ten, kdo vidí, kdo zří - a toto je trochu speciální způsob, toto není ta běžná jasnovidnost, kterou dnes potkáváme. Ať už je to Casey, Nostradamus, Čapek - no u toho Čapka to bylo mnohem vyšší, ale přesto i on patří do té skupiny. Toto je úplně jiný přístup k tomu, co lze takto naznat. V duchovních kruzích se o tom nedozvíte nic. Poslední lidé, kteří toto ovládali masově, žili před tisíciletími. I to masově je přehnané. Jestli dnes je to několik jedinců, nebo desítek, možná stovek, to je vše. Kdoví jestli. Tedy v žádné brožurce to nenajdete - jak se to koná. No a ten průnik tím osudem toho, kdo zří, je vlastně z té množiny, která tvoří ten balík možných dějů toho jednoho daného osudu. S tou pravděpodobností vybírá ten konkrétní žitý děj. Neustále máte ale svobodnou vůli. Viděl jsem už dnes možná stovky čtení. A mohl jsem je s jistou mírou hodnotit. Je zde krásně vidět tuto skutečnost. Některá čtení jsou doslova - včetně dat, včetně jmen, včetně všeho. Jsou absolutně přesná. Některá se různí v čase. U některých se některé věci nenaplní. Ještě to pořád není chyba, protože jak jdete tím korytem osudu, jdete-li níž, anebo výš, narážíte na některé události, které mají svůj rozměr. Některé přejdete ve vyšší rovině, některé ve spodní, takže se vás zdánlivě netknou. Ale ony tam jsou. Pak jsou samozřejmě také chyby, kdy ten, kdo sepisuje ten list, tuto schopnost nemá rozvinutu. Procentuelně ale toto je naprosté minimum. Pak jsou podvodníci, samozřejmě, kteří dnes se staví do role nádíjů a snaží se na tom vydělávat. Obvyklá lidská manýra. Čili, čtení listů nedotkne se vaší svobody. Řekne pravděpodobnost, a to ještě tak často, je-li to v pořádku, že v tom čtení jste zohledněni i vy. Někdy se nedozvíte to, co v listu je, protože v listu je zohledněn váš současný stav anebo jiné důvody, a je zápověda. Nesmíte se to dozvědět. Anebo vám nádí řekne: "Přijďte za dva roky, já vám dočtu ten list." Jindy je to zase jinak. Například bude čtení, které odhalí některé třeba skutečnosti, o kterých byste neradi se sdíleli s někým dalším. Mnohokrát jsem to pozoroval. Jsme přece lidé. A to, jak nádí četl tuto věc, bylo tak, aby se nenadělalo zlo, víte? A to bylo velmi krásné. Je vždycky krásné, když člověk potká lidskost. Ne tu úřední zarytost té správnosti, ale užití darů tak, aby neškodily. A to bylo pro mě vždycky potěšení, když jsem takové případy viděl. Ano, jste v podobné funkci jako lyžař, když to vezmeme do tohoto příměru. Je tu údolí, strmé svahy, vine se dolů, plné sněhu, a vy jedete na lyžích. No a buď se snažíte vyšplhat s těmi lyžemi do boku, nebo jedete pohodlně středem. Tedy jakýmsi průměrným, nejlepším možným průchodem daným osudem - v tomto příměru. No a čím víc se snažíte vybočit do té strany, tím víc úsilí musíte vynaložit. Ale tím také větší síla gravitace vás stahuje do středu. Když dosáhnete sypného úhlu v té straně toho údolí, a sníh vás už neudrží, tak se sesunete zpátky. To je osud, to je karma. No, abyste vykonali nějaký nesprávný čin, vyžaduje to jisté úsilí, jistou cestu - jak se tomu říká, šikmá plocha, viďte. Vy se na ni vydáte. A začíná to drobnostmi, ukradnete kamarádovi svačinu ve škole. Pak ukradnete něco většího, pak se stanete členem nějaké bandy, pak začnete loupit ve velkém, vraždit. No, a to už bývá konec. Na počátku byly drobnosti, drobnosti charakterových vad. No, takže tak. Čili, nemusíte mít strach, že osud na palmovém listu je něco, co vás předurčuje. Dokonce i toto jsem pozoroval v listu jako jeden z faktorů. Je-li čteno člověku, který je poněkud jednodušší, měl by snahu to čtené realizovat pro samé čtení. Tedy díval by se, dneska máme úterý, tak musíme být v Belgii, tak by tam utíkal honem, a tak dále. No tak tomu se to přečte trošku jinak, než člověku duchovně vyspělému. Tam se ví, že čtení neovlivní vlastní průběh osudového děje, že je to pomoc, a tato pomoc že bude zpracována inteligentně a vědomě. Tam se může říct vše. Je to vzácné. Kdyby se vám mohlo říct to, co je...
DOTAZ: Dobrý den. Můžu požádat o Vaši myšlenku k osudu, palmovým listům a svobodnému rozhodování? (TP: Znovu.) Jak mohu chápat, pokud máme osud již v tomto okamžiku daný, můžeme se rozhodnout? Jaký to má vliv na tuto změnu? Prošel jsem čtením palmových listů. Tam mě byly řečeny určité informace. Jak se tyto děje prolínají, čím jsou stejné, i rozdílné. Svobodná vůle může vše změnit, ovlivnit průběh? Co když partnerka učiní obrat o 360 stupňů a snaží se vše změnit? Dle čtení má být však vše jinak. Z palmových listů se naplnily a naplňují určité části, okamžiky. Co osud v mé rovině - jak se změní tímto zásahem? Jaký vliv zásahu to má na můj (náš) společný život? Můžete prosím blíže vysvětlit? Pohovořit o svobodném rozhodování v osudu? Co děti, jsou v tom nevinně, protože partnerka chce změnu? Ale ta nemá nastat. Je mi líto nejvíc dětí, ti chtějí to, co já - rodinu. Chtějí, ať vydržím. Jak jste již zmínil, vše má návaznost na celek, který je již daný, a vším procházíme z důvodů učebních. ODPOVĚĎ TP: Ano, jistě. Nelze vyloučit, že jste ten, který žije zrcadlo svých minulých časů. No a co, to je život. Na druhou stranu, každý z těch dějů, byť by byly přečteny, je skutečně ovlivnitelný a lze na něm pracovat, protože i pro Vás přináší jistou sebereflexi, a tak dále. Většinou v těch vztahových problémech hrají i věci podprahové, kdy ten člověk vlastně ani neví, proč jedná, jak jedná. Pak zde hrají věci prahové, kdy se nasčítají různé drobné animozity, které pak začínají erodovat ten vztah. A tady se dá dělat mnohé, ale i v tom předchozím se dá něco udělat, změnit. V minulosti byli lidé více bržděni, protože církev - a společnost tím pádem - veřejně odsuzovaly třeba rozchod, rozvod, a tak dále. A tak ti lidé spolu zůstávali i přes jisté řekněmež nedomluvy. Dnes je to mnohem volnější. Společnost bere rozvod jako vcelku normální věc, a tedy ten společenský odsudek tu není. Když třeba dřív, to bylo tak na vesnici, když byla rozvedená žena, tak byla ve velmi špatné pozici, protože muži ostatní z vesnice si k ní dovolovali. Byla vlastně nechráněná. Byly to někdy často nehezké historky. No, tak to byla minulost, mluvíme o desetiletích zpět. Dneska je to jinak. A bude tedy záležet na vás a jen na vás, protože já bych tady nerad byl rádcem ve vašich osudech. Tedy přímým rádcem. Rád bych vám radil tak, abyste sami hledali, nacházeli. Ale radit konkrétní postupy v daných životních událostech, to bych prosím pěkně se necítil, být jaksi povolán k tomu. Řeknu vám všechno co mohu, více ne. Čili, ten problém spočívá i v tom, že vztah je dosti křehká nádoba. Je to něco jako půllitr, nebo číše, nebo nějak jinak. Je plný a celý, vydrží určité napětí, i určitý drobný pád. Když ale dojde k většímu poškození, vzniknou praskliny a nádoba se rozsype. Ale ona přece vznikla. Nevznikla sama o sobě, jistě, z osudových důvodů a jinak, ale vznikla. Prostě v tom světě se objevila tato nádoba, tedy vztah. Stejně jako tato se může rozbít, může se tato nádoba znovu objevit. Vyžaduje to ovšem poměrně velikou moudrost, a také i osudové jaksi určení, to je pravda. Ale nemyslete si, že rozbíjení je na věky - dokonce i v jednom životě. Když se to stane v jednom životě, pak slepujete ještě dalších 50. A tak ta žena, která by vás opustila například v tomto životě, a děti, anebo podobně, bude mít další příležitosti mnoho a mnohokrát si tuto situaci vyzkoušet, než ji zvládne - správně. A správně znamená, zohlednit všechny řekněmež skutečnosti, které se vážou k tomuto příběhu. Ale také to znamená i osobní změnu, a také určitou snahu pokusit se napravit u sebe i jinak (u toho druhého) některé třecí plochy. Ono, mezi námi, to všechno co tu vidím během těch let, je v podstatě tak trochu z jistého pohledu ne až tak důležité, jak to lidé vidí. No, ale to je zase jiné povídání.
DOTAZ: Bolí smrt? Umřela nám před dvěma dny slepice, tak mi to je moc líto. A mám obavy, jestli přitom necítila bolest, nebo i předtím - jako během stáří, prý umřela na stáří. ODPOVĚĎ TP: No, to je docela dobrá zpráva. Přátelé, já bych taky rád umřel na stáří, a ne na to, že někdo řekne, že jsem přestárlý občan, a pozve mě do krematoria, a tam mě picne. Protože já bych byl velmi špatný chovatel. Víte, já bych ty slepice taky krmil. A možná, že by ta slepice dávala jedno vajíčko za týden. Nebo nevím, jak jsou vysloužilé slepice nosné, ale možná ani to ne. A tak bych si vzpomínal, kolik těch vajec mi snesla za tu svoji dobu. Já vím, teďka všichni už počítáte, jak je to nesmyslné, a jak je to strašné, a tak dále. Máte pravdu, ale mě nezměníte v tomto. Takže já bych je krmil dost dlouho. Co se týče těch stavů při smrti, víte, i smrt je za odměnu, jako celý život. Mnohdy, jak jste žili v tomto životě nebo v minulých, tak také umíráte. A já vás nechci strašit. Skoro bych to neměl říkat. A tak tam, kde vidíte umřetí ve spánku či podobným způsobem, nebo tak, že ztrácíte vědomím a dál už je to věcí té Boží, tak to jsou smrti krásné, viďte. Člověk vlastně ani necítí, že zemřel. Upadne do bezvědomí a již se neprobere. Pokud tedy to nejsou nemoci, protože smrt ze stáří je dnes velmi vzácná. Pokročili jsme ve své patologii společenské, a tak na naše zdraví útočí 1000 a 1 vliv. A tak drtivá většina lidí dnes umírá buďto na úrazy, nebo na něco. Těch, kteří zemřou zcela přirozeně, je opravdu málo. Teď mluvím o těch, kteří nemají ani skryté nemoci, skryté nádory či..., a tak dál, o kterých nikdo neví - skryté srdeční vady nebo jiné potíže. Mluvím o těch, kteří jsou zcela přiměřeně zdrávi, a jednoho dne odejdou. No, pokud je tam v některých případech veliké utrpení zvířete, je třeba zhodnotit, nakolik jsme my toto utrpení umožnili svojí péčí o něj. Zlepšili jsme mu životní podmínky, prodloužili život (často násobkem běžného přírodního stavu), a tedy tím jsme začali přijímat také jistou odpovědnost. Dali jsme mu roky navíc, ale zároveň jsme mohli přinést i to druhé. Zas, je to velmi složité rozhodování. Je třeba se také zajímat, jak umírá zvíře přirozeně, jak to vypadá. Jestli je to jen otázkou času, nebo jestli nám tu stoupají některé nechtěné nemoci, které vedou k velkému utrpení. A podle toho se rozhodovat. To musíte sami. Takže přeji Vaší slepici, ať na tom onom světě má co nejvíc zrní a kohoutů. Ať se jí daří.
(INFORMACE) Hm děkuju. Ale tohleto bych snad... Je to jen info pro mě. Ale asi by potěšila ta informace i mnohé z vás. Takže - páter František Ferda, kniha 3 vyšla. A také zde říkáte, že nebyl příliš příznivcem... Takže na místo vpichu přikládat cibuli (na hodinu, nebo na kolik, počkejte, jak to tady píšete) na 2 hodiny.
DOTAZ: Ráda bych se zeptala na to, jak se srovnat s tím, že je sice třeba se orientovat v dějích, které se kolem nás odehrávají, snažit se být co nejvíc objektivní, a zároveň zůstat nad věcí a udržet si v duši lásku, radost, nadhled nad tím, že prožíváme konec té technické civilizace se všemi bolestmi na vlastní oči. Nějak jsem to před lety podcenila, když jsem to od Vás slyšela poprvé. Asi proto, že je to už dávno, a mezitím mi ubyly síly tělesné i duševní. Jen díky filosofii to vše zatím zvládám bez větších výkyvů. Děkuji za vše, protože vidím, že doba je opravdu velmi, velmi těžká. Nechtíc jsem totiž narazila na informace, které mi to umožnily pochopit. A zrovna posléze jsem od Vás slyšela, že i špatné věci jsou vlastně vždy použity pro naše vyšší cíle, pro tu novou Vodnářskou dobu. Že vše je vlastně nějak přesně tak, jak má být. A to je opravdu velká úleva, vědět, že nejsme jen pouhou hříčkou v rukou těch, co tahají. ODPOVĚĎ TP: No ano, jistě, tak to je. No, někdy ta tíže, která přichází, svádí právě k těm řekněmež těžším vnitřním stavům a postojům. Ale Zezulka mě učil, když jsem ho navštěvoval ty desítky let, tak mě učil, že člověk duchovní se má umět dívat i do pekla, aniž by to s ním hnulo. Takže to je rada asi generální. Děje se dějí. A nebuďte vztahovační. Z těch dějů jste vy příčinou jen nepatrné části. Přesto vaše nepatrná část má velký význam. Co posílíte jako jedinec, nebo co oslabíte, to je sice drobné, ale jako celek je to velká síla. Odtud všechny ty snahy po propagandě, po označování nějakých řekněmež entit jako špatných nebo dobrých, a tak dále. Čili, hraje se o tu sílu. Snažte se, abyste vždy byli vědomí ve svých životech, abyste rozhodovali vy sami, a ne někdo za vás. Dokonce ani já ne a Zezulka. Toto je hlas těch, kteří přišli, ale vy sami jste zde.
DOTAZ: Chtěla bych vstoupit ze tří čtvrtin do Duchovní university Bytí kvůli Boží ochraně. Již tato ochrana mizí. Kvůli mé vypočítavosti? (TP: Ano, zaplaťpánbůh za tu jednu čtvrtinu.) A tedy, jestli nějaká je? A co pro to, abych mohla vstoupit, musím udělat? Vegetarián od narození. ODPOVĚĎ TP: No, takže zkusit zapomenout tu vypočítavost. Zpytovat se a zkusit v sobě najít tu pozici, která je čistou a opravdovou touhou po poznání, kdy takové ty snahy míti to s tím "velkým kamarádem" zadobře, abych se měl nebo měla dobře, to nefunguje, víte? Koneckonců si všimněte, jak velcí duchovní lidé často trpěli. To by mělo odradit mnoho těch kalkulátorů, protože většinou čím jste duchovně na větší výši, tím to máte těžší, víte? No, takže vlastně vás varuji svým způsobem. Tato cesta je důležitá - velmi. Zároveň ale není lehká. Je to asi, jako když se rozhodnete vylézt na Nanga Parbat. No, tak to nebude lehké, víte? Ať s kyslíkem, nebo bez. Budete muset mít svaly jako ze železa, plíce jako zvon, mozek křišťálový, aby (až přijde ta hypoxie) jste nezačali dělat hlouposti. Budete muset mít také kamarády, kteří vám pomůžou, a peníze na to, abyste tam mohli dojet, a vybavení. A to všechno dohromady je velký problém. A vy chcete vylézt na Nanga Parbat v duchovní oblasti. Proč by to mělo být jinak? Jenom proto, že jste se rozhodla (nebo rozhodl) jít na tuto horu? Ale ta hora je faktum. Z hory neuděláte rovinu, hora je hora. A tak máte vědět, že každá z duchovních cest taky něco vyžaduje. Nebude to snadné. Postupně si svoje tři čtvrtiny upravíte, doufám, protože jinak ta cesta nebude úspěšná. Jen to, co uděláte čistě, bez vedlejších úmyslů, se počítá. Všechno ostatní je pouhé ukáznění, které nepřinese dlouhodobě žádný užitek. Buďte tím, čím jste, a snažte se být lepší, abyste byli tím, čím jste lepší - pak to bude v pořádku.
DOTAZ: Když bych chtěla udělat slib na Řípu, tak nesmím pít ani trochu vína, ani alkohol? Ani jsem ho nikdy neochutnala. Jako malé dítě mi to smrdělo. No, a pak jsem to nechtěla kvůli negativním účinkům na zdraví. A také, jelikož tam prý jsou výkaly těch kvasinek, tedy etanol. A taky jsem měla potom tuto diagnózu, prosím nečtěte nahlas, došlo by to některým. A tak to vyzkoušet nepřicházelo v úvahu. A to bylo období, kdy bych již legislativně (ze zákona) mohla pít, jenže já byla ráda, že mohu vůbec jen něco sníst. O prázdninách na kempu - a tam to lidi kolem mě hojně pili, a mně to vonělo, a docela to bylo odříkání. Ale furt kvůli tomu problém. Také jsem od Vás slýchávala na přednáškách, že je to jed. A od rodičů taky. Ani jsem to neochutnala. A tak se chci zeptat - kdybych udělala slib, jestli můžu si trochu ochutnat? A jaký máte na alkohol názor? Zas jedna známá říkala, že malé množství je zdravé. A zas když ho všichni kolem mne pijí, tak si připadám, že k nim nepatřím. A cítím se divně - sama. A mám obavy, co si o mě řeknou. ODPOVĚĎ TP: No, řeknou, že jste zvláštní, a možná trošku "takhle". To bude standardní. Víte, klíče od blázince, a tak dále. No, a teď pojďme k tomu Vašemu dotazu. Proč byste proboha dávala slib, když tuto věc nemáte vyřešenu? Z jakých důvodů? Tak napřed, tedy cítíte-li tu potřebu, tak ten alkohol ochutnejte. Já Vám to neradím, ale vždyť byste se cítila vlastně o něco ochuzena. Ale to není žádoucí stav. Když něco nedělám, tak to nedělám proto, že vím a jsem v tom ustálen, a ne proto, že jsem se ukáznil. Nepotřebuji pít alkohol, protože k němu necítím žádný vztah. Vím, proč ho nepiji, to ano, znám duchovní důvody proč ho nepít, ano jistě. Ale neodříkám si alkohol. Lidi mi říkají: "Ty seš chudák, ty nemůžeš maso, a nemůžeš se ani pořádně napít." Ne, já nejsem chudák. Maso je pro mě nejedlé, alkohol nepitelný. Až to budete mít stejně, složte si, do té doby ne. Protože to by bylo jenom ukáznění, které je spíše podobné ukáznění v nějaké sektě, než aby to bylo vědomé rozhodnutí. Ti, kteří pijí, mají svůj názor. Nechte jim ho, to je jejich věc. Ne vy, ale oni když se rozhodnou špatně, budou nést následky svých špatných rozhodnutí. Ale jestliže někdo dělá něco špatně (pokud to tak pochopíte), není důvod, abyste i Vy se k tomuto přiblížila jen proto, abyste splynula s partou. Jak se říká: "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti." Já vím. No tak možná, že tihle vlci nebudou ta správná parta pro Vás, to je přece jednoduché. Anebo budete v pozici misionáře. Budete chodit s bubnem a s housličkama po ulicích jako armáda spásy, budete bubnovat před hostinci, a budete nabádat všechny příchozí, aby nepili alkohol. No, to je ještě horší varianta. Takže - jste svobodná. Je tam vliv rodičů, kteří Vás určitým způsobem nastavovali, je to z toho dopisu vidět. Ale Vy se musíte postavit na vlastní nohy. Už ne rodiče, kteří jsou vegetariáni a abstinenti, ale Vy se musíte v tom orientovat. Do té doby, než to uděláte, tak jste pořád jen pod cizím vlivem. Mimochodem, ta Vaše známá, která říká, že trochu alkoholu je zdraví prospěšné, není dost vzdělaná. Protože v posledních dvou letech prohlásily významné světové autority, lékařské autority, že i nepatrné množství alkoholu (například v červeném víně) zdraví škodí více, než prospívá. Takže, až ta Vaše známá bude vzdělaná, tak Vám to bude radit zase jinak. Takže nečekejte, než se vzdělá, a zkuste se vzdělat sama. No, jiní se do té doby "zdělají" až hrůza. No a co teď. Kdybyste teď vstoupila do university, tak je to farizejství. Mnohým se nelíbí ta podmínka. Je to asi stejné, jako když dáme podmínku, že k sodíku nesmí přijít voda. Sodík je kov (měkký kov myslím, docela), a jakmile se dostane na vzduch, začne hořet, destruuje. Když přijdou nepoznalí (s prominutím hloupí) lidé, budou nechápat, proč k sodíku nemůžeme dávat vodu. Budou říkat: "To je fanatismus, to je špatně." Když tu budou podmínky duchovní cesty (které zde jsou, a vycházejí z přírodních zákonů stejně jako ten sodík), stejní hloupí lidé budou tvrdit, že jsou to podmínky neprávem, že je to fanatismus. No tak zkuste nebýt fanatiky. Nalijte na kilo sodíku konev vody, uvidíme, co to udělá. Ti, kteří znají, tedy profesóres chemie nebo profesóres ducha, vás vždy budou varovat. Ti ostatní budou jen plácat. Tak, tak.
DOTAZ: Dobrý den. Prosím o Váš názor. Ve společnosti jsem veselá, usměvavá, pozitivní, optimistická, lidé jsou se mnou rádi a říkají, že jim rozjasním den. Sama se sebou, a to mám už od dětství, jsem melancholik s vnitřním napětím a zvláštní tíhou, která nemám tušení kde se bere, odkud pramení. Také tomu nerozumím. Žiju spokojeně, a nemám důvod k takovým vnitřním stavům. Navíc, jsem ráda sama se sebou. Ale tohle bych ráda prohlédla. Myslím si totiž, že je to klíč k mým zdravotním potížím s páteří. Jako by to byla tajná schránka u které neumím odemknout zámek. Že by syndrom Jeana Gasparda Deburau? No uvidíme. ODPOVĚĎ TP: Ty stavy můžou mít samozřejmě různé důvody. Jsou to traumata, která člověk utrpí v různých fázích svého života, někdy dokonce ještě v prenatálním období. Velmi často jsou to ale traumata, která přichází z minulého života. Lidé s tímto syndromem mívají někdy pocit Damoklova meče. Znáte ten mýtický příběh - nebo skutečný? Damoklés má nad sebou pověšený meč, a nikdy neví kdy spadne. No, mají stejný pocit. Čili, životní jistota, nebo jiné věci. Brání to radosti ze života, někdy. Nevědí proč. Zároveň ale někdy vidíme vlastně tu reciprocitu, kdy to, co se stalo, musí být vyrovnáno. A tak často (někdy) takoví lidé musí sloužit druhým, musí pracovat pro jejich nadlehčení. Musí být užiteční, i když třeba někdy sami nechtějí. Ale oni nevědí, proč jsou v té pozici. No, upřímně řečeno, uklouznout, to se dá snadno nejenom na ledě, ale kdekoliv. Tak nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jednou z vad člověka je i nepochopení osudu jako celku. Takže i tak by to mohlo být, ale nemuselo, to je na tom krásné. Jeden z takových případů jsme mohli vidět třeba u našeho velkého herce. Jeho jméno - to se pojilo s legrací. Komik. A v běžném životě? Těžké deprese, smutek. Ten, který roznášel smích plnými náručemi, doma trpěl šedivostí jako zvíře. Nejste sama.
(PODĚKOVÁNÍ) Děkuji za poděkování.
DOTAZ: Pocity méněcennosti, které občas přepadnou. 50 let věku. Z čeho mohou pramenit? ODPOVĚĎ TP: No, nejčastěji to bývá z rodin, úplně nejčastěji. Tato společnost není příliš založena na vzájemné úctě. Spíš je to souboj a boj. V rodině, později ve škole. Předhánění - jestli Pepíček umí spočítat 5 x 5 rychleji než tadyhle Andulka. A jestli toho hlavonožce namalujete v roce, anebo v pěti. No, je tu vysoce soutěživé prostředí, které na druhé straně vede k opaku. Podívejte se třeba na historii Twiggy. Dívky chtěly vzory. Ty jim byly dodány. A v jisté fázi jim byly dodány vzory anorektických, tedy psychicky narušených žen. A tak desítky, stovky, tisíce žen narušily svoje zdraví, protože, a proto. Došlo tedy k duševní úchylce. Nikdo je neučil větu: "Jsem, jaká jsem, život je normální, a jestli se někomu nelíbím, tak je to jeho chyba, a ne moje." Rozumíte? Nikdo je neučil ve třídě úctě, vzájemné, počínaje postojem učitele, který hodnotí žáka: "Ch,ch - tento je, to je, no. A tohlesto, to je. Marečku, podejte mi pero." No, rozumíte? A co rodina? Neschopnost dítěte řešit některé životní situace vede mnohé rodiče k tomu, že je vlastně takto nastaví: "Jsi k ničemu, zmiz, a tak." No, Čtyři dohody, já vím. A tak dále, a tak dále. Jedním z úkolů Vašeho konkrétního života je, opět postavit se na vlastní nohy. Takže Vám předepisuji modlitbičku před spaním: "Jsem jaká jsem, jestli se někomu nelíbím, je to jeho chyba." Samozřejmě, že se snažíte dělat vše nejlépe. A když se Vám to nepovede, tak z toho nedělejte tragédii. Prostě stalo se, lépe jste nebyla schopná. No, ostatní Vás musí brát takovou, jaká jste. Tak se nepotřebujete předhánět krinolínou, botami, kabelkami, náušnicemi, účesem, manželem, či čímkoliv dalším. Totéž ovšem platí i pro muže. Tam se jedná spíše o auta, domy, a hodnosti. Ale to platí i pro ženy. Akademické tituly, či jinak. To není smysl titulů. Smysl titulů je rozvíjet se ve vědě, být vlastně v té vědě dál - schopnějším, rozvinutějším. Ale rozhodně tituly neslouží k tomu, abysme prahli celý život po Nobelově ceně, a to byl cíl celého našeho snažení. Pak bysme nedělali vědu pro vědu, ale dělali bysme vědu pro Nobelovu cenu. To by bylo hodně špatně. A tak dále. Já už vědecké ocenění mám. A jsem tomu rád, i když jsem jej nepřevzal. Můj Zlatý balvan je jistě něco, co se zapíše zlatými zrníčky do análů historie. Zdravím všechny kolegy, a paní profesorku Struneckou zvláště. Té závidím její Diamantový balvan. Má největší ze všech. Čili, je čas. Ale jak bude, tak bude. Padesát let - to už je čas, kdy člověk hodně věcí vyzkoušel, viďte. Kdy už ho zas tak mnoho věcí úplně každý den nepřekvapuje. No tak zúročte to. Pro nás muže je velmi často svět žen určitou hádankou. Nejenom že jim nerozumíme (mluví jinou řečí, jsou z jiného vesmíru), ale na druhou stranu často nevnímáme, kolik těch žen (které jsou tak jaksi, jak bych to řekl, z našeho pohledu prostě usazené, vlastně ve skrytu svých duší) trpí právě tím, co popisujete - tedy komplexem, komplexem méněcennosti. Pro každého muže, který dozraje, to bývá překvapení. Jdeme dál.
DOTAZ: Loňský rok, zlomenina nohy, operace. Z části asi vím, proč se to stalo. Asi abych byla schopná se zastavit, a vůbec vnímat svět kolem sebe. Je možné pochopit plný důvod úrazu? ODPOVĚĎ TP: Většinou ne, protože abyste ho pochopili, museli byste být schopni chápat ve větší plnosti ten svět, v kterém žijete. To nám, našemu druhu, lidskému druhu tohoto stupně, ještě příliš moc dobře nejde. A přesto, to co píšete, může být docela dobře právě ta pravda. Leckdy nás ten život prostě zastaví. A jelikož jsme si zvykli jít jak ty koně v postroji, den za dnem, hodinu za hodinou, no tak to ten Pán Bůh potom nějak zašmoulá, a najednou prostě to nejde, chvíli. No, tak to nejde, třeba.
DOTAZ: Je to dáno osudem, zda je člověk chudý, nebo bohatý? ODPOVĚĎ TP: Ano, dosti zásadně. Jsou to zase těžké otázky, které mi kladete. Abych odpověděl v plnosti, to je velmi obtížné. Tedy musím odpovídat spíše z dalšího vyššího patra než z té konkrétní situace. V zásadě jsou zde důvody osudové. Můžete být chudí proto, že to má jiný důvod. Můžete být chudí proto, že tím důvodem jste vy sami. Urazili jste peníze. Jdete kolem žebráka, nedáte mu, nebo dokonce do něj kopnete, nebo něco jiného: "Ty nýmande, kdybys šel pracovat." Budete mít hodně peněz - už máte problém. Může to být tak, že jste ukradli peníze někomu, nebo jiné statky. A budete stále o tuto možnost okrádáni - buď lidmi, nebo osudem. Může to být tak, že byste v tomto životě neunesli tu odpovědnost z peněz. Peníze jsou strašně nebezpečné, protože mohou snadno člověka dovést k velmi zásadním osudovým chybám. Všimněte si, jak velmi bohatí lidé, kteří už mají opravdu hodně, se často věnují charitě. Začínají vlastně vyvažovat ten svůj majetek, a tak dále. Ale měl bych mlčet, jsem představitelem nadačního fondu, aby to nebylo vnímáno jako účelové, to bych nerad. Ale většinou dávají ti chudí víc, než ti bohatí. Ale ne vždy. Někdy 10 Kč z mála je více, než statisíce z přebytku.
DOTAZ: Jak to, že je někdo bohatý, chudý, někdo úspěšný, neúspěšný, někdo slavný, nemá co s penězi? ODPOVĚĎ TP: No, už jsem o tom trochu tady mluvil. I to, jak se odvíjí vaše úspěšnost v životě, je primárně určeno těmi hlubšími příčinami. A to včetně i toho, do jaké rodiny se narodíte, jaké dary z té rodiny geneticky získáte, protože každý rod má i svoji genetickou psychickou linku, nejenom tu hmotnou. Má také linku výchovnou, a další. Tedy z pohledu jednoho života dohlédnout konce dosti těžko. Až jednou uvidíte život jako kontinuální tok všech těch zastavení - vtělený, nevtělený, vtělený, nevtělený, a tak dále - začnete vnímat přísnou zákonitost a souvislost všech těch konkrétních stavů. Takhle se podobáte slepci. Nevidíte co jste byli, co jste tvořili, a žijete to, co z toho plyne. Bude to tedy někdy obtížné.
DOTAZ: Jak to, že je někdo smrtelně nemocný? Ale zas někdo má psychické problémy, že chce zemřít. Proč to tak je? Proč není na světě rovnost a rovnováha? ODPOVĚĎ TP: Protože jste jí porušili. Svět je ve skutečnosti zcela rovnovážný. Ale to, co dává proces vývoje, je proces hledání této rovnováhy. Kdyby byla, nemusí být svět. Čili, to všechno jsou následky té struktury. Reality, která začíná něčím jako velký třesk, kdy z ničeho se objeví mnohost vnímatelného, později mnohost bytostná, která se dlouhými věky vrací zpět do bytosti jednotné, tedy podstaty - Boha, chcete-li. Aby byly vyzkoušeny všechny možnosti všech možností a naplněno nekonečno, musí to tak být. A tak na tomto hřišti dostáváte své úkoly, ale také možnosti. Můžete tedy vytvářet do určité míry, než zasáhne zpětná vazba - zákon osudu, karmy. To je ovšem opět závislé na konkrétní situaci. To, co v jedné době nebude připuštěno nikdy, ani "takhle", v jiné době je připuštěno "tak". Čili, souvisí to i s tím, kde a s kým žijete, jaké jsou osudy vašeho okolí. Stejně, jako vy jste tam, kde máte být. Takže, nebojte se o rovnováhu světa. Byla, je, a bude. Proto ti duchovní mistři, kteří dlí v poznání, toto znají. Znají to proto, že to tak je, ne proto, že by něco chtěli, aby bylo. Oni to poznali. Takže hodně štěstí na vašich cestách. A to je dneska všechno. Mějte se krásně, na shledanou. |
