 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 15. 10. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:14:57 – Úvod, apel na vlastní přemýšlení a zpracování předložených názorů. 19:51 – Dá se napsat rovnítko mezi pojmy Bůh (tedy Podstata) a vědomí? 52:54 – Ovlivňuje duše a duch tělo? 56:07 – Proč mne opouštějí všichni partneři? O osudových a karmických souvislostech. 1:04:18 – Co pomáhá na zlatou žílu (hemoroidy)? 1:05:46 – Stává se běžně, že rodič a dítě byli v minulém životě manželé, nebo je to výjimka? 1:07:26 – Jak rozeznat únavu od lenosti? 1:19:49 – Rozloučení, biotronické působení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás v přednášce Duchovní university Bytí. A je pátek, tak se budeme věnovat tomu, co jste připravili, a budu odpovídat na vaše dotazy a podněty. Sami si uděláte vlastní názor, protože člověk má myslet sám, svobodně a úkolem jakékoli školy je vám poskytnout podněty a zachovat vám svobodu. Tak jdeme.
DOTAZ: Dobrý den, pamatuji si, bylo mi třináct, psal se rok 1985, bratr byl o pět let starší. Hodně četl, uměl anglicky a německy. A už tenkrát se někde dočetl o tom, že žijeme ve věku Kalijugy a že se všechno neustále zhoršuje, než nastane věk, kdy se to zase bude zlepšovat. (TP: No, aspoň že tak.) V té době jsme tomu moc nerozuměli, ani jeden z nás. Já jsem na to však nikdy nezapomněla a vidím to poslední dobou víc a víc. Nebýt vás a vašich přednášek, tak už to ani neunesu, co se děje. No, a tak dále... REAKCE TP: To už jsem posledně četl, myslím, že? To se mi tady připletly dotazy z minula. Tak to je špatně. Ano, to jsou dotazy, které byly. Možná, že tady ještě k tomu dotazu, i když už byl, pár slov aktuálních pronesu.
DOTAZ: Jaký je váš názor na vnitřní dítě, na sebeutěšování? Nemůže to sklouznout k litování, anebo je v tom rozdíl - utěšit a litovat? ODPOVĚĎ TP: Ano, v tom samozřejmě je veliký rozdíl, protože litování je - pokud je to sebelítost - v podstatě negativní emoce, která jen zesiluje negativní dopad na nás samé. A v tom je to tedy velmi diskutabilní. Ale teď se vraťme k jinému pohledu. Včera jsem byl účastníkem akce, která byla pořádána v Londýně, a byla to organizace, která se věnuje různým tématům, tedy i pomoci v rakovině, a ta mluvčí včerejší mluvila o tom, jaké mají výsledky při práci a výzkumech s vlastně vnitřním sebepřijetím. Ale pozor to není esoterní sebepřijetí takové, jaké známe. Je to trochu jiné a vlastně, jak potom... Například já jsem se ptal, jaké to má výsledky v těch léčbách rakovin a tak dále, jaké jsou biochemie, a jelikož to ještě naprosto - já nemůžu mluvit úplně - ale byly tam třeba zajímavé studie uveřejněné v Pahmedu, a které vlastně dokazovaly, že například hladiny kortizolu a další, že se tedy mění. No, počkáme si na výsledek. Myslím si, že u nás ten přístup je poměrně nový, a ten přístup v podstatě pouhým nastavením toho člověka dosahuje určitých změn i v té další sféře. Takže, proč ne... Tohle už bylo. Ano, to už jsem odpovídal taky. Moc se omlouvám, já si to musím všechno projít.
POZVÁNKA: Pozvánka na koncert - tak aspoň něco, co je aktuální. Mám vás pozvat na koncert v Brně. Je to pátek 29.10. v 19:00 hodin. To bude tuším už, už... 29.10. No, a ten koncert bude mít hosty, na které se těším. Domlouval jsem to nedávno. Hostem bude pan Jan Vacík, kterého všichni návštěvníci koncertů dobře znají, a Maida Hundeling, která je rovněž občasným hostem našich koncertů. Takže těším se na ně. Bude to určitě krásný zážitek a Besední dům je krásné místo, důstojné místo v Brně. Je to jeden z nejkrásnějších sálů v Brně. Tak se budu těšit, že tam se budeme moct potkat - samozřejmě i s naším Vodnářským zvonem.
DOTAZ: Dá se napsat rovnítko mezi pojmy Bůh (tedy Podstata) a vědomí? Děkuji za odpověď. ODPOVĚĎ TP: No, konečně duchovní dotaz. Takže to máte tak. Všechno záleží na tom, co vy osobně vnímáte pod pojmem vědomí. Je to složité, protože každé vědomí je "On", ale chceme-li uvažovat o tom, co je pro nás tak vzdálené a nedosažitelné - ta nejvyšší forma Boží - pak je to vědomí, které není vědomím bytostným, tedy není vědomím toho, kdo se mě tady ptá. Takže to je jenom ta poznámka, která k té otázce patří. Jste-li bez hranic a vším, nemůže být něco, čím byste nebyli, a to má naprosto zásadní dopady pro to, jak to slovo vědomí v takovém případě budeme chápat. Je to vědomí všeho, co jest, ale i vědomí toho, co není - ve smyslu není projevené, není vnímatelné, neexistuje v našem třírozměrném světě, a přesto obsahuje vše. Takže ano, vše, co je. Je to velmi složité, protože bych se nerad dopustil zjednodušení nebo zkreslení. Říci, že to není vědomí, by bylo chybou. Takže spíše tak.
DOTAZ: V jakém konkrétním vztahu jsou k sobě duše a vnitřní bytost? ODPOVĚĎ TP: Velmi těsném, neoddělitelném. To vnější bytost je s duší spojena pouze časově omezenou smlouvou, a to nejenom ve hmotě, ale i v duchu, protože, když budete odcházet, budete pořád stejnými lidmi po celou dobu až do smrti tam. Na druhém břehu se budete vnímat stejně, budete se vnímat pod stejným jménem, budete mít svoje zkušenosti, které pokračují dál v té beztělné části. Budete tedy to, čemu se říká duch. Budete se jaksi projevovat v nějaké formě existence a v okamžiku přechodu do nového těla všechno to, co jste byli v tom zevním vědomí, zmizí. Zůstane pouze podvědomí, hluboké vědomí. Je to zase projev duality. Jedno vědomí vás provází v životě konkrétního jednoho osudu. Druhé vědomí vás provází celou dobu od vzniku vaší bytosti, protože každá jedna bytost, tedy duše, má svůj počátek kdesi dávno. To jste ještě nebyli lidi, to jste ještě nebyli ani rostliny tak, jak je znáte, byli jste jednobuněční, velmi primitivní. A už tenkrát to byla vaše duše. Ta duše procházela miliádami životů v každém tom základním vývojovém cyklu - ať už rostlinném, živočišném a nakonec nyní i lidském. To všechno se neztrácí. Je to faktum. Je tu ještě jeden pohled. Vaše svrchní vědomí zaniká a zůstává jen to, co se prokopírovalo do hlubokého vědomí, do vašeho podvědomí. Přesto i to, co se neprokopírovalo, je stále součástí velké skutečnosti. Nejenom to, co jste doposud žili, ale i to, co žijete, i to, co budete žít za pět tisíc let, za sto tisíc let, za milion let. To vše je, protože pohyb tomuto útvaru dává pozorovatel, který prohlíží v kauzálním smyslu, přechází, jedno navazuje na druhé, je tu nějaká logika, která se projevuje ve všech oblastech, ať je to hmota nebo duch. Je tu logika zachování, tedy nic z toho, co je, a to je všechno, z toho, co vnímáme, se nemůže ztratit někam do jakéhosi mimoprostoru, protože i ten mimoprostor je součástí systému. Dokonce, i když zaniká projev světa, vesmír, a jednou to tak bude - nemusíte se bát, bude to za dlouho - tak až jednou vesmír zanikne a nebude žádný pozorovatelný čas ani prostor, nebudou žádné bytosti, žádné planety, prostě nic, v tom stavu, který popisuji, tak stále bude kontinuum. A je to ještě složitější, protože čas má jiný charakter, než se domníváme. My odměřujeme, to je třetí rozměr - první, druhý, třetí. Čtvrtý rozměr odměřuje jinak. Jsou tam všechny časy a všechny rozměry naráz, doslova vše. Není nic, co by tu nebylo. Je to nekonečno. A jen díky tomu, že to tak je, jsme tu i my. Kdyby ten útvar byl jakkoliv nesymetrický, vedlo by to k zhroucení architektury časoprostoru i všeho ostatního, a k nemožnosti existence vůbec toho, co nazýváme Bůh nebo Tvůrčí dílo - tedy to, co je kolem nás. Symetrie je tedy absolutní podmínka existence toho, co vnímáme i toho, co nevnímáme. Jak to vnímáme, je vždycky správně. Přijde doba, kdy budete vnímat svět jinak, budete jiné bytosti. A i to bude správně, stejně jako je správný vjem například hmotného primitiva - bez urážky - který ve své úvaze, přemýšlení a inteligenci není schopen dohlédnout dál než do určité vzdálenosti. A i to je správně, není to špatně. A tak i z pohledu těch vyšších, kteří vnímají širší část existence, je to správně. A i vy budete dnes vnímáni jako správní. Takže nemusíte mít z toho mindrák. I mezi tvory každý vnímá trochu jinak. Jednak podle potřeb svého druhu. Někdo potřebuje vidět v jiném oboru spektra, viďte. Musí vidět vaše žíly, cévy, aby vás mohl dobře naďobnout - jako třeba komár, nebo zase jiný tvor potřebuje vidět výron kysličníku uhličitého při vašem dechu, aby vás mohl taky dobře ďobnout. To jsou takové ty potvory - štěnice. To jsou úžasné organismy mimochodem, no. Teda jak pro koho. Teda jako já koukám, někteří se kření už teď. Čili přes to všechno je v tom řád, je v tom logika a kdykoliv ten řád nevidíme, tak vysoce pravděpodobně není chyba vně, ale uvnitř nás. To znamená, že něco nechápeme, něčemu nerozumíme, jsme svým způsobem ještě tu věc neřešili, nepochopili. Takže duše a vnitřní bytost jsou spojeny. Je to jednotka, která se provází a v té Akáše, ve které jsou všechny děje, je další řekněmež zdroj, který můžeme sledovat. Čili svrchní vědomí - rozum, vázaný na jeden život. Vnitřní vědomí, tedy podvědomí a pak vědomí všech podvědomí, to je další stupeň. A pak už je univerzální vědomí. Takže všechno má nějaké stupně.
DOTAZ: Máme mnoho životů za sebou a mnoho před sebou. Doklopýtali jsme až k duchovní cestě, začneme možná na život pohlížet jako na radost, ale do té doby? Spíš jako trpký úděl. Smajlík. (TP: A tak, jak kdo. Já znám lidi, kteří jsou prostě nezasaženi, ať se děje, co děje. No, a jiní i z drobnosti dělají ty velbloudy. Tak nevím.) Na počátku nevíme, nechápeme, jsme blízko ještě svých zvířecích předků. (TP: To je pravda.) Tak to by bylo nevědomostí, necitlivostí k celku, zvláště je-li víc obklopen nerozvinutou společností. Má vůbec jinou šanci než konat nevědomě a nerovnovážně? ODPOVĚĎ TP: Má tu šanci, kterou má a taky tu šanci, kterou využije. I malá šance, je-li využitá, je velká. I velká nevyužitá se ztrácí. A tak svým způsobem je i rozličná řekněmež odpovědnost za vaše životy. Jinou odpovědnost má člověk, který je v počátečních životech. Jinou odpovědnost ten, který stojí již vysoko v duchu. No, vidíte, to je nebezpečné být rozvinutý. Když jste malí jako děti, tak na vás všichni berou ohled. A když jste už velcí, no tak už vás tahají za slovo. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A od počátku tak tvrdě zažívat zákon odrazu, vystaven ve zkouškách, ve kterých ze své podstaty nemůže obstát. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Ne, nemůže, ne, ne, ne, s tím nesouhlasím. Život není konstruován tak, aby vám dával vlastně nějaké nepřekonatelné obtíže. To není smysl života. Ano, v životě jsou nepřekonatelné obtíže, jistě, ale ty jsou uvozeny cestou, kterou daná duše šla. A tak v některých případech, v některých cestách, musí být ta stopka, kdy se ta duše musí poučit z toho. Nebýt té stopky, bude to ještě horší. A přesto to není smysl života, čili Bůh vám přeje samozřejmě nejvíce ze všech, když budeme tady Boha personifikovat, což je nesmysl, ale řekneme to jinak. Ten útvar ve své podstatě má řád a jedním ze smyslu toho řádu je naplnit všechny póly všeho, tedy vedle dokonalosti musí být i nedokonalost a cesta k dokonalosti, tedy vývoj. A to je jeden z velkých smyslů vůbec a důvodů, proč tady jsme. Bylo by asi podivné, kdyby tento útvar pracoval způsobem, že brání jak nějaký démon té cestě bytosti, aby nenacházela, aby se neposouvala, aby byla bržděna. A přesto někdy musí být bržděna ve svých rozletech, protože - jak už jsem řekl - jinak by neslyšela. Karmu dostáváte - a tady je ta moje reakce - takovou a kdy, jak je třeba. Jiná bude karma s plnou odpovědností, jiná bude s poloviční. Všichni budete učeni ke světlu, všichni budete dostávat v životě pomoc, ale i ty korekce, pokud se to nepodaří zrovna úplně správně. Chybovat je lidské, jak se říká, a ty chyby se logicky musí také lišit podle toho, kde stojíte. Jinou chybu bude dělat zmíněný člověk v prvotních zrodech a jiné chyby ve středních a jiné v dalších. I když budete nejvyšším člověkem, ještě pořád k tomu konci té cesty, k tomu vrcholu, bude zbývat velký kus cesty a mnoho, co dotvořit. Je tu ještě jedno hledisko. Je tu stav bytosti, duše a je tu její projev, který může být kladný nebo záporný. Znamená to tedy, že - jak už jsem řekl - i když budete třeba blížit se ke konci zrozování v člověku, tak budete v tomto směru kladní, ale zároveň do stupně, který vám bude dán - ne výš. Je tu i druhá část pravdy, to je krátká cesta, ale tou se nezaštiťujte, tu udělá tak jeden z miliard. Čili v jednom životě po získání možnosti aktivního vývoje, což je první probuzený člověk, ne člověk - probuzený člověk - asi tak od poloviny lidských zrodů, ale asi ani to by nestačilo, tak možná ještě trochu výš, a z této roviny lze dojít až na konec cesty, zaklepat na Boží bránu a vstoupit. Ale, jak jsem řekl, je to jeden z miliard. Ale pro pořádek i tahle cesta musí existovat. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Podoben laboratorní kryse, která také v bludišti nemá šanci najít nejkratší cestu. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: Laboratorní kryse nastaví to obludistě vyšší bytost, tedy člověk, který může být a nemusí být moudrý, moudřejší nebo zcela nemoudřejší. Jenomže této kryse, tedy nám, nastavuje to bludiště někdo s úplně jinou kvalitou, než je člověk. Na to nezapomínejte. Čili ten pesimismus je zcela zbytečný. Jak už jsem řekl, hlavní cíl je vývoj, jeden z hlavních cílů života - býti kladnou složkou, aby to šlo dopředu, aby to šlapalo. A v tom praktickém provedení vidíme nekonečné množství možných stavů a příkladů, vidíme mnoho různých myšlenek, víří kolem nás v prostoru. Kulty, směry, názory, lidské řekněmež vlastnosti a všechno ostatní. Kdyby to bylo jednoduché, nemuselo by to vlastně ani být, protože se musí prožít celá šíře, naplnit tu šíři, která je třeba. Vy nemusíte osobně prožít všechny životy světa, ale jen ty, které jsou k sobě svázány. Čili vaše bludiště se tvoří pro každého z vás individuálně. Je to naprosto geniální systém, který je lidsky nepochopitelný. Hm, taky nejsme bozi, že? Tak je to tak v pořádku. No, tak to bludiště nemá ale za cíl primární jaksi pokus, ale má cíl zlepšit cestu, dát vám dostatek impulsů, aby se vaše duše dobře vyvíjely, stále více chápaly a zapojovaly se později. Žijete v druhu, který je vlastně rozpolcený. Ještě větší část jest na té straně první a pomalinku se přesouvá na další část. Takže je to vlastně jakýsi duální systém. Stejně jako máte lidi, kteří by v životě nikoho nepoškodili, tak máte lidi, kteří každého okradou na potkání. Já nevím... teď jsem zahlédl nějaký pořad. Byl tam psychiatr - tuším Radkin Honzák - a zmínil jeden významný experiment. Obohatil mě informací, kterou jsem nevěděl. Ten experiment spočíval v tom, že vlastně autority, které nebyly ani autoritami velkými, rozdělily studenty do skupin, které měly virtuálně působit elektrickým proudem bolest nějakému subjektu - od malého proudu až po 450 volt. No, a zkoumala se ochota lidí něco takového udělat. Výsledek byl zopakován na celém světě, ne jen v jedné zemi. A v celém světě se zjistilo, že šedesát procent lidí bylo schopno dojít až na těch 450 volt z těchto naprosto nesmyslných důvodů - jenom proto, že jim někdo řekl, aby to dělali. Čili to je obraz kvality nás. Těch šedesát procent patří do té první skupiny. Pouze těch čtyřicet procent to neudělalo. A teď pozor - ta nová informace. Všude to bylo šedesát procent, jenom v Německu osmdesát. Němci jsou precizní, zvyklí poslouchat. Toto je výzkum. To není, prosím pěkně, nějaké "jedna paní povídala". Takže o tom to je - kdybyste náhodou nevěřili tomu, co vám říkám o těch dvou skupinách člověků. Jste přesně počáteční druh lidské rasy. Polovina z těch lidí ještě nezapálila v sobě to lidství. Je tam více toho animálního. A ta další část již na tom začíná pracovat a z nich nepatrná část dochází na té cestě dál. Ostatně podle toho vypadají i naše dějiny současné i minulé, co říkate? Takže to, co trochu spatřuji v tom dotaze, je všudypřítomná zažitá sebežerná rovina pohledu člověka na sebe. A to je naprosto hluboce vryto do všech oborů společnosti. Pravda je ale jiná - podle mého názoru. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Čili nezbývá mu, než to snášet a doufat v bdělost spočívající v pochopení, že čím méně bude škodit, tím méně bolestná cesta ho čeká. POKRAČOVÁNÍ ODPOVĚDI TP: No, ono tohle je trošku podmíněné. To je takové to: "Já udělám a dostanu. Tak já teda nebudu škodit, aby mi bylo lépe." Ale ta skutečná cesta spočívá v přiblížení. To je něco jiného. To je láska, víte? Čili pokud nebudete škodit proto, že se vnímáte tím druhým a vnímáte jeho stavy, pocity a tak dále, tak je to v pořádku. Když to uděláte proto, aby vám bylo dobře, tak to nemá význam, a velký soudce na konci života vám řekne: "To jsi dělal pro sebe. To jsi jen tak chtěl vypadat." Takže vidíte takový dotaz a co z něho všechno lze nebo nelze - já nevím - vlastně vyčíst.
DOTAZ: Začínají všechny bytosti svůj první zrod v lidském stupni ve stejných podmínkách, například v určitém typu vlivu, v určitém stupni rozvoje společnosti a obklopení plus minus stejně vědoucími či naopak nevědoucími jedinci? ODPOVĚĎ TP: Ne, protože to by byla velmi nepříjemná selektivita. Samozřejmě, že každá doba má svoji nějakou povšechnou úroveň a že jsou doby temnější a doby světlejší, to jistě ano. Kolísá to, ale aby to přímo vymezovalo, zda zde mohou nebo nemohou být jedinci třeba těch vyšších zrodů, to ne, protože ono to má svůj prospěch. Ti vyšší mohou významně pomáhat těm nižším v jejich cestě, pokud to ovšem chtějí a pokud to připustí, protože většinou nižší - ale zvláště v duchovní pubertě stojící - mají představy, že nad ně není, že jedině oni mají ten svůj vlastní duchovní rozměr, že jedině oni si mohou radit, a nechápou a odmítnou jako každý puberťák dobrou radu těch moudřejších, kteří šli stejnou cestou jako oni, ale tisíciletí před nimi. Je to vlastně pubertální hloupost, i když je to hloupost? Je to stav. Nedá se s tím nic dělat. Je to vlastně neúcta z vlastního obludného ega. Tam jsou splašené hormony duchovní. Ten člověk se vidí jako vrchol, i když to neříká, ale on to vlastně říká, protože on říká, že kdokoliv stojící nad ním zaprvé neexistuje, a když existuje, tak nestojí za fajfku tabáku se tomu věnovat. To jedině on musí. No, může, jistě. Je to cesta, ale bude hodně bolet, a bude dlouho trvat. Společenství lásky má zákon pomoci, a tak ale... musí taky být ta pomoc projevena tam, kde k tomu jsou i na druhé straně podmínky. Mě vždycky učil Zezulka takovou větu. Říkal: "Podívejte, budu krmit mravence, budu mít v ruce cukr. Oni budou přilézat, budou si odnášet zrníčka cukru a budou šťastní. A pak se objeví několik mravenců, kteří do té ruky začnou kousat z nějakých důvodů. Prostě - znáte to. Tak co udělám. Tu ruku zavřu a jdu, protože proč bych se nechal kousat, rozumíte? Tak je to i s duchovním mistrovstvím a s duchovní pomocí. Ta se nikdy nemůže nutit nebo za každou cenu držet. Nikdo na světě z duchovních mistrů není povinen vám sloužit, je to jen projev jejich dobré vůle a lásky. Ale kdykoliv smějí a mohou tu ruku zavřít - abyste si nemysleli, že někdo musí. Nemusí, ani náhodou. Takže... POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Nebo je už na startovní čáře přítomen prvek jakési osudové náhody. ODPOVĚĎ TP: No, samozřejmě, že je. Už od počátku. A to, jak se profilujete. Chcete být hmotnější než hmotní? Tak naleznete kamarády, kteří vám v této cestě pomohou. Sami budou hmotnější než hmotní a budete se vzájemně posilovat ve svém názoru, ve své pravdě. A pak k vám přiskočí občas nějaký, který sem tam něco přinese jiného, třeba nějakou kacířskou věc - já nevím - třeba vidění bez očí. Viděli jste mnozí, že? Nebo ne? Ne. Jo. Nebo ne? Tak se podívejte na internet. Je to způsob, kterým se zvláště děti naučí vidět se zavřenýma očima, zakrytýma očima. A názory skeptiků se někdy podobají názorům podvodníků. Proč? Protože se snaží vnutit myšlenku, která se nezakládá na pravdě, protože ty děti mají skutečně zavřené oči a skutečně zakryté, takže tam není nic vidět, a ten skeptik bude tvrdit, že to tak je. Ale vraťme se k té podstatě. To dítko skutečně objektivně vidí bez očí. No, to je problém, co říkáte? Veškerá fyziologie, veškerá lékařská věda i vše ostatní, psychologii a tak dále, psychiatrie vás učí o tom, že to není možné. Ono to objektivně stoprocentně existuje. A co s tím teď budeme dělat? To jsou ty buřičské objevy, které nás vyzývají, abychom změnili paradigma, abychom začali přemýšlet, proboha, jak to tedy je? Ale my to, jsme-li na té nižší úrovni, nikdy neuděláme. To je taky známka. Čím jste nižší jako vývojový člověk, tím více budete sklouzávat k tomu vlastně nevědeckému popření jevů, které jsou, budete je negovat jakýmkoliv způsobem, který bude odpovídat vaší duchovní nebo hmotné nebo vědecké úrovni. Čili budete říkat naprosté nesmysly, ale přitom se budete tvářit, že máte právo je vyslovit a že je to pravda. Takových věcí je moc. A když už nic jiného, tak se podívejte na náš film A přece drží. Na internetu je, myslím, k vidění. A to ještě tam nebyly žádné hvězdy, když na těle udržíte nějaký předmět. No, tak to byly poměrně lehké věci. Jsou lidé, kteří udrží kovadlinu nebo dítě na svých prsou. No, ale my fyzici přece víme, že žádná taková síla neexistuje, že ty předměty byly přilepené, je to tak? Nejlépe nějakým zvláštním způsobem potu, a to je přesně to, o čem tady mluvím. Ta primitivní lidská podstata, která se pokouší věci, které nezná tímto způsobem negovat a smést se stolu tak, aby neobtěžovaly v našem zamilovaném světonázoru. No, ale pojďme dál. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A potom ten, kdo už od začátku bude obklopen rozvinutějšími dušemi bude lépe chráněn před negativním jednáním? (TP: Zčásti, máte stále svobodnou vůli. A tak můžete být mezi svatými muži, a přesto to na vás nemusí mít žádný vliv.) Bude chránit před selháním? (TP: Přesně stejně a tak dále.) A když bude zrozen mezi barbary...(TP: To vůbec neznamená, že sám se musí tak chovat. Zase záleží na odolnosti duše, která tady je. Většinou to poznáte v silných akcích, prostě tam, kde se třeba řítí letadlo k zemi. A tam vidíte podstatu toho lidství, toho kterého pasažéra v tom letadle.) DOTAZ: Ovlivňuje duše a duch tělo? ODPOVĚĎ TP: Ano, určitě. Jakpak by ne. Copak může být nějaké tělo bez duše? No, někdy to tak vypadá, ale nemůže. Přece neexistuje žádné tělo bez duše a duše bez těla existuje. To je ta zase druhá pravda - to je pravda. Ale ve skutečnosti jen tehdy, pokud je čas vtělení, tak nemůžete říkat, že existuje duše bez těla, protože jenom proto, že v druhé polovině života ztratíte tělo a druhou část svého života dožijete beztělní, to neznamená, že ta duše nemá tělo. Ta duše má tělo, o které přišla. Je to polovina toho života. Teprve ještě mnohem později na vašich cestách, to už budete velmi vysoké bytosti, dostoupíte do bodu, kdy opravdu skončí přerozování. Už nebudete duše s tělem, bez těla, už budete jenom duše. V tomto stavu se jakoby dotvoří ten poslední díl cesty na vás samých. Psychosomatika, naprosto známá věc, viďte. Řada nemocí velmi souvisí právě s tím duševním pochodem, ale souvisí také s duší jako takovou. Vaše duše je něco jako paměťová stopa. Je v ní uloženo vše to, co se dělo. To ta hmota skončí. Duše vede hmotu - vždy - nikdy naopak. A tak i když pozorujeme hmotné řekněmež anomálie vývoje, tak jsou vždy způsobeny jen a jen anomáliemi duševními. Čili máte se zrodit například s Downovým syndromem, a tak musí tu být rodiče, kteří vám tyto geny dodají a vy je získáte jako vtělenec. Ale to, že jste je získali není důsledek nahodilého výběru, ale je naprosto cílená cesta tam, kam ta duše potřebuje vstoupit. Kde je náhoda, tam je nevědomí, víte? Protože, když to vezmete z jiného pohledu filosofického, tak to náhoda, je něco jako porušení zákona zachování energie a hmoty, protože všechno navzájem je součástí určitého prostoru, který ve své nekonečnosti nemá alternativu. Není něco, co by stálo mimo nekonečno, od toho je to nekonečno. Nemůže být nějaké půlnekonečno a někde tamhle odkladový prostor, nějaké smetiště.
DOTAZ: Děkuji za odpověď (TP: Sice už nevím jakou, ale dobře.) která bude. Všichni moji partneři, muži mě na začátku kontaktu uctívají, vyhledávají, loví, balí, zbožňují, milují a chtějí se mnou být navždy, ale nakonec mne nemají rádi a opouští a odcházejí ode mne a nechtějí být v životě pro mě nikým a ničím. Proč? Jak mohu být duchovní, když se mnou nikdo nechce být v kontaktu celý život - jenom ženské. Čím to je? ODPOVĚĎ TP: No, ženské si popovídají, to je jasné. Ale tohleto může být proto, že... Zas je to hodně široká otázka. Často to pozorujeme například u kněží, tedy minulo-životních kněží, jindy jsou to poruchy vztahů. V historii, existenci je mnoho různých forem a podob, které se odvíjely v historii vztahů žen a mužů. I ve vašem osobním životě minulých životů to tak bylo. Samozřejmě, že člověk musí myslet i se sebereflexí sám nad sebou. Jindy je to výsledek příliš velkých očekávání, které člověk má. Oni ti muži, kteří vás balí, loví, zbožňují, milují a chtějí s vámi být navždy, jsou jen muži tohoto lidského rodu a tedy vaše představy někdy nemohou být naplněny. A na druhou stranu zase i vy máte jistě..., rozumíte? Někdy urazíme vztahy v některém z životů. Takových lidí je hodně. Například kdysi někdo pronesl tezi, že vztah je něco špatného a od ďábla jsoucího. A mnoho lidí tomu uvěřilo, a tak vztahy uráželo, místo aby je tam, kde to bylo na místě, prožívali, je ošklivili a démonizovali, místo aby tu podobu vztahu měnili podle potřeby, ve které se nacházeli. Nepotřebovali k tomu, aby měli celibát, přece ošklivit si vztah, protože to není podstata celibátu, ale podstata celibátu je něco jiného. Čili zvláště v některých epochách. No, divíte se? Šedesát procent. Vždycky si řekněte šedesát procent. No, dělám si legraci. V Německu osmdesát. Čili všechno má svou míru - i ty vztahy. Jen málokdy najdete skutečný vztah, který byste chtěli. Protože ten, kdo by ho měl dát, je člověk našeho druhu, a to je prakticky nemožné. Pokud bychom měli ta nejpřísnější měřítka - nemožné. Čili je tu reálná podoba života vztahů a někdy jsou tam poruchy, o kterých píšete. I ty šťastné vztahy určitě nejsou provázeny celý den sluníčkem, každý den v roce, a tak dále. Teda vyjma období zamilování, kdy tedy jsme nastavení poněkud jinak. To nám Pán Bůh udělal schválně. Nakonec ten, kterého máte potkat, i kdyby byl na druhém konci světa k vám přijde. I ten koho nemáte potkat a potkáte. Toto bývá mnohem hlubší než jenom nějaká náhoda, protože zde se silně uplatňují vazby, které byly pěstovány - velmi silně. Dalo by se říci, že naprostá menšina vztahů vzniká jako prvo-vztahy, neobyčejně malá menšina, protože ostatní jsou pokračované scénáře z minulosti. Nezapomeňte, že jedním z důvodů vztahů je i vytváření vývoje muž - žena, a to má své hluboké dopady. Až to dořešíte, tak zmizí dualita pohlaví. To vás čeká všechny ve vyšších kruzích. Až budete mnohem dál - už ne tímto člověkem - nebudete se rozmnožovat tímto způsobem. Bude to jinak. V té doby taky už nebudete jíst, nebudete přijímat žádnou hmotnou potravu a tak dále. To je v budoucím čase. Tak půjde vývoj a šel tak vývoj v celém vesmíru. Kdyby teď přistáli zde naši bratři odněkud odjinud a byli by trochu starší než my, pak by neměli trávicí trakt, tak jak ho máme my - byl by slepě zakončen. Kdyby byli ještě dál, tak by neměli ani ta těla, která máte vy. A bylo by to všechno jinak. A to už je úplně jinde. Takže nebojte. I v tomto životě budete řešit, nacházet řešení. Přijdou další životy, všechno se srovná. Jinak to nejde. To je největší pravda - že vše se nakonec srovná - cokoliv, naprosto cokoliv.
DOTAZ: Co pomáhá na zlatou žílu - hemeroidy? ODPOVĚĎ TP: No, to není docela pro mě. Tohle bude spíš pro vašeho lékárníka, který vám doporučí jistě nějaký přípravek, pravděpodobně - nevím - s dubovou kůrou nebo s něčím podobným a pak tedy... Známe hemeroidy v podstatě více projevů. Tak základní jsou ty vnitřní nebo vnější, které zde jsou. Někdy jsou němé, někdy krvácí. Mohou být samozřejmě příčinou dalších obtíží, někdy velkých. Tohle je otázka na lékaře - jak pomáhá operační technika, do jaké míry. Jsou tu různé postupy. Jsou tu klasičtější postupy v medicíně i ty modernější, které zde jsou. Slovíčko "prokto" vás navede - tedy "prokto".
DOTAZ: Stává se běžně, že rodiče a děti byli v minulém životě manželé nebo je to výjimka? ODPOVĚĎ TP: Není to vyloučeno a dokonce je to asi stejně četné nebo dokonce možná někdy četnější. Ano, velmi často. Máme tady v rodinách vždy vyspělejší a méně vyspělé. Ti vyspělejší mají za cíl tu rodinu poduchovnit, prosvětlit. Ti méně vyspělí zase učí ty vyspělejší učit a snášet. Někdy vidím rodiny, které jsou vyvážené. Za svůj život - a že jsem poznal rodin - by se dalo spočítat na prstech jedné nebo dvou rukou. Myslím tím, jaksi kvalitu zrodu nebo řekněmež vyváženost a také potom stupeň toho zrodu. Vy můžete být zde nízko a budete vyvážení, budete zde a opět budete vyvážení, anebo zde a budete také vyvážení. Čili jedna věc je ta řekněmež kvalita a pak je ta výše toho zrodu. A v některých rodinách to tak je, velmi vzácně. V takové rodině najdete jiný duch, než je běžné, ale je to tak vzácné, že se s tím téměř nesetkáte.
DOTAZ: Jak rozeznat únavu od lenosti? ODPOVĚĎ TP: To je zbytečná otázka, protože kdykoliv jsme líní, jsme unavení. Samozřejmě, že podle toho, když opravdu objektivně chceme, nám tam zamezí objektivně náš stav - třeba únavový syndrom například nebo podobně. Jsou to věci, které byly původně odkazovány do říše psychiatrie. Lidé byli posíláni na tedy vyšetření k psychiatrovi. Až před nějakým časem, už dosti, pár let, se začala objevovat diagnóza únavový syndrom. V těch nejhorších případech ten člověk není schopen vykonávat v podstatě ani nejzákladnější životní funkce a je to spojeno, představte si, s imunitou. Je to porucha imunitního systému. Rozeznat to pravděpodobně s nějakou mírou půjde, ale mě se neptejte. To musíte na jiné... A skoro poslední...
DOTAZ: Něco blíže o poselství pro Československo z Tibetu. O jakou katastrofu má jít a co se bude dít v Česku a kdy? Plus... Je vhodné nějak pravidelně praktikovat napojování k nejvyššímu řádu, Bohu? A třeba i praktikovat věci z jógy na překonání překážek, například Gayatri mantra? ODPOVĚĎ TP: V první řadě je vhodné žít a v tom životě konat to, co je důležité. To rozhodujete vy. Zpočátku jste středem důležitosti spíše vy, později méně. Co se týká toho vývoje - no, asi ta prozřetelnost má dost důvodů, abychom například my lidé netušili, co bude zítra. Přesto nám občas dá do cesty nějakého toho "ezo, ezo" nebo nějakého toho "palmo, palmo", ale ve skutečnosti pořád stojíte před osudem sami. Možná, že jednou ta otázka nebude až tak důležitá. Nejdůležitější bude zda jsme dokázali učinit alespoň polovinu z toho, co jsme udělat mohli, a už to bude stačit. Katastofy vám tady blíže komentovat úplně nemíním, protože, mají-li přijít, přijdou a pak si je stejně sami popíšete a poznáte. A co se bude dít v Česku? Tak já jsem se snažil vás potěšit vždycky na těch přednáškách, vzpomínáte? Ráj na zemi - subtropy, banány, fíky, mandarinky, kiwi... co si vzpomenete... teplíčko, žádná zima. Užívejte si ještě. Kupte si poslední lyže. Než je ojezdíte, to chvilku potrvá. Už teďka je docela umění najít chvíli, kdy je sníh. Jak ve kterém roce. Krásou života je to, že nikdy nefunguje podle přímky a linky, pravítka. To mají jenom lidé zvláště technického vzdělání, i když, když vidím fraktály, no tak to vytvořili matematici - a vůbec to není přímkové. No, a tak holt to bude tak, že to bude klást nároky na naši inteligenci. Jeden rok sucho, druhý rok déšť. Žádná sucha nejsou, žádné deště nejsou, žádné oteplování není, žádné ochlazování není. To záleží na tom, co zrovna je. Tomu se říká krátký rozum. A pak je tu to, co nám říká něco hlubšího, to znamená chaotické křivky vývoje, které nikdy nejdou takhle, ale to už třeba takhle, a pak zase úplně dolů, a pak zase takhle. To je ten chaos, no. A představte si, že je v tom řád. Čili jde o trendy, jinými slovy. Čili každý ten proces má nějaký svůj trend, který má svoje důvody a dojde tam, kam ty důvody jej dovedou. A jsou to důvody nejenom ze strany člověka, ale ze strany nelidských nezávislých. Takže si budeme všichni společně přát, aby nejenom tady v Čechách, aby v tom globálním smyslu bylo nalezeno více světla, které jediné je schopno tento proces zastavit. Vidíte pokročilou klimatickou katastrofu, již se rozbíhá. Vidíte zároveň logické důsledky. Ony ty hrátky s těmi energiemi, které právě teď zažíváte, s tím totiž souvisí. Představte si. A mnoho jiných věcí. Když budete bankéř, budete sledovat finanční toky. Když budete vyrábět "auťáky", budete sledovat toky výrobní automobilů a tak dále a tak dále. Když budete filosof, tak budete sledovat celkové součty součtů těchto trendů, a budete hledat jejich řekněmež vazby. Někdy dokonce příčinné souvislosti, což samozřejmě za tím "šaltrem" v té bance asi vidět nemůžete, že. Tam máte toho Palackého a tu "Bóžu" a ty další. Takže nebojte se, stane se, co stát se má a co se stát musí. A to pro všeobecné dobro ve stupni, který obsahuje mnoho stupňů volnosti, a tedy s prominutím jen filosof může dohlédnout - alespoň zčásti - do toho, co se děje. Vědec rozumový vám to nikdy neudělá. Všimněte si, jak se hodnotila současná krize klimatická a jiná právě z těch kateder, které s tím měly co dělat. Buď se nevidělo nebo se hlavně nechtělo vidět. To je vše. Už v čase velkých skeptiků devadesát procent všech vědců bilo na poplach. No ale, do novin se to nedostalo mezi lid a tak dále. Byla tu cenzura, informační cenzura. Teď najednou vám stoupají emisní povolenky. Pročpak asi, co myslíte? Protože loď potřebuje přibrzdit, no. Kdo ví, jak to dopadne, jestli Schettino se rozhodne - promiňte mi, že teda užívám toho jména - jestli Schettino se rozhodne správně nebo ne. Víte, kdo to byl? Je tu někdo, kdo to ví? Jeden. To je o té paměti. Dva. Dva v tomhle sále vědí, o čem mluvím. To byl kapitán jedné lodi, kterou navedl na útes, a pak jako jeden z prvních ji opustil, místo aby hrdinně zahynul jako správný kapitán se svojí lodí. Už si vzpomínáte? No, tak uvidíme. Mě učili před třiceti lety nejméně, kam to povede a jak to dopadne. A bylo to naprosto logické. Nebylo třeba ničeho více než logického rozumu a citu. Je to cenná zkušenost z mého mládí, kdy jsem pozoroval, jak člověk - ne konkrétní - jak dokáže nemyslet, jednat v nerozumu a přitom se tvářit, že je moderní a všechno jde k světlým zítřkům. No, tak občas v tom automatu vyhrajete. Korunky se sypou a všichni to slyší. Pak je stejně všechny naházíte zpátky. To je ta pravděpodobnost. No, tak jo. Takže nemějte strach, protože to nepomáhá. Žijte to, co máte a buďte vděční za všechno, co máte. Máte kde spát, máte co jíst - ještě stále, máte jak se dopravovat, i když máte poruchy, potíže. To všechno jistě je. Máte koronavirus, máte něco dalšího. Vidíte, jak ty podmínky se zhoršují? Kdybyste měli delší paměť, tak byste viděli, že se nepředstavitelně zhoršují. V této chvíli najednou vznikají až fašizující tendence. A co je na tom nejstrašnější, jsou jako vždy přijímány, jak když nůž prochází máslem. Mnohé se změnilo ve všech oblastech. Bude čas, kdy to opět půjde zase dál... Filosofický dotaz si necháme na příště, už jsem tady dlouho. Svatý grál vás zajímá. No dobře. Nevím, jestli jsem odpovědný to odpovídat, ale zkusím příště. Tak přátelé, pro dnešek vše. Rozloučím se s vámi - a hezkou sobotu a neděli vám přeji. Mě čekají přednášky - tuším Ostrava, pak Frýdek-Místek, pak už nevím ... možná Kroměříž, Zlín a potom Brno. A ještě Znojmo. Tak. No a pak už teda se uvidíme v pondělí. Těším se. Jak byste chtěli žít a nemít důvěru v poctu toho Nejvyššího, tedy Boha, rozumíte. Ale i to je znak vývoje, znak lidské slabosti. Všichni máme obavy, že? To je pravda. Ale mělo by to být tak akorát. Tak s pomocí Boží - rozloučíme se (duchovní obřad). No, teď už vás jenom pozvu na dnešní večer. V osm hodin jako vždycky. Každý den duchovní obřad, na shledanou. |
