 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 19. 4. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:39:44 - Jak ovlivní svaté muže vysoko v horách sítě 5G, až pokryjí signálem vše na světě? 42:41 - Co říkáte na geneticky modifikované rostliny? 43:28 - Jak vyzrát nad vyhořením a depresí? Jde to i bez léků? 53:02 – Mluvil jste o čistící ájurvédské dietě, mohl byte jí zveřejnit? 54:05 - Vaří se u vás fantasticky. Není škoda, že jste recepty nevydal knižně? 1:01:56 - Je prospěšné modlit se za zemřelé? Témata: magie, 5G, GMO, deprese, vegetariánství, smrt, modlitba, UFO Přepis videa:Krásné pondělní odpoledne, vítám vás při přednášce Duchovní university Bytí. Pokusím se z celého srdce co nejlépe odpovídat na vaše podněty, a vy sami si uděláte opět jako vždy vlastní názor. Tak pojďme k prvnímu.
DOTAZ: Dobrý den, mám dotaz na pana XY a jeho metodu přepisování našich vnitřních programů metodou..., a tak dále. Jak laik rozpozná, že jde o kvantovou fyziku, či už o magii? ODPOVĚĎ TP: No, ptáte se laika. Já o té metodě nic nevím. A tak se o tom musím zamyslet, jak jinak - jinak, ze svého pohledu. Vnitřní program je vtisknut ať už naší péčí, nebo péčí jiných. Je výsledkem nějakých situací, které jsme prožili. Je vlastně tím, čím jsme v danou chvíli. Je tedy v některých případech potřebná změna - změna sama sebe, jak jinak. A k tomu jistě existuje řada nástrojů. Řekl bych, že pokud ten nástroj směřuje k tomu, aby se odstranil příslušný řekněmež blok, nebo záznam, tak bych byl vždycky na vážkách. Protože pokud nemluvíme o vnitřní změně, a nenajdeme způsob, kterým jí tomu člověku přiblížíme... A ona může vycházet z několika oblastí. Je to prožitek v našem osudu (chcete-li karma), je to vědomá aktivní práce a cesta, je to snaha se změnit, je to modlitba a prosba směrem k vyšším. Zanedlouho budeme mít duchovní obřad ve 20:00 hodin, a to je vlastně něco podobného. I on, když to převedu na jeho působení, nemůže nikdy působit jako generální řekněmež "pardon" všeho, co na světě jest špatného. Ale je to vliv, který může být, a nemusí být přijat, a zároveň může, a nemusí smět býti u toho konkrétního člověka použit v jeho životě. Kdyby to bylo jinak, je to magie. Kdykoliv máme tedy příliš agresivní a příliš jasné vyjádření - je tady to, nebo to, a my to zařídíme, my to uděláme - no tak to je vždycky trošku na pováženou. A skutečně musíte vážit, kdy zasahujete do osudu řekněmež tak, jak máte, a kdy už to je tak na hranici. Kdy už malinko chcete trochu prosadit svoji vůli víc, než je zdrávo, protože svoji vůli musíte prosadit vždy. A tak je to problém, protože ta rovina se nazývá rovnováha. A rovnováha znamená, že ta jedna strana i druhá strana jsou ve stejné váze. Pak to bude nejlepší. To se málokdy dosáhne, samozřejmě, ale máme se snažit. Čili, než něco člověk začne aktivně jaksi provádět, nebo jinak, má sebrat veškeré zbytky své síly, a zkusit to domyslet, promyslet. V podstatě mě naučil život zkušenost, že stačí v podstatě pár vět. Vyslechnete někoho, kdo stojí před vámi. A v těch několika větách není možno jinak, než že se projeví on sám, i to co nese. Je to stejné i v literatuře, zvláště v duchovní literatuře. Stačí si přečíst jednu stránku, a cítit a myslet přitom. A myslím si, že můžete mít docela, docela řekněmež silný pocit, že to hodnocení může být alespoň trochu blízko pravdě. Čili samozřejmě, že (já tento případ neznám, já nemluvím k němu), že taková ta silná řešení, prvoplánová, určitou část veřejnosti oslovují. Ano, velmi jistě. A to často na jedné straně ke škodě, a na druhé stejně k prospěchu. Protože každá zkušenost přináší řekněmež další cestu. Kdyby vám tu zkušenost někdo sebral násilím, budete se cítit ochuzeni. Když pochopíte, že tahle pěšinka nemusí být jita, je to vaše rozhodnutí. A pakliže je správné, je to jen dobře, a pokud ne, tak jste přišli o další možnost. No vidíte. Kdo hledá jistoty ve světě, ten bude hledat ještě dlouho. Až na konci té cesty je ta nejvyšší. Zmizí všechny hazardní stavy. Všechno pro, a proti, bude zúčtováno ve vašem vnitřním světě. Budete rozumět, vědět, znát, a cítit. Pak to samozřejmě bude jiná pozice. Ale my lidé ve vývoji jsme tu mimo jiné i proto, abysme takto rozmlouvali a cítili, a tak se vyjadřovali, a nacházeli svou vlastní unikátní cestu. Víte, ani názvosloví..., ono mnohdy vidíme poněkud diskutabilní užití termínu. Ať už je to z oblasti fyziky, nebo jiných. No, a ani to neznamená, že to je vždy špatně, nebo vždy dobře. Čili, zase to přenechám vaší vnitřní úvaze. Čili si tak v klidu někdy sedněte, a zkuste o té věci zjistit, co se dá, přemýšlejte o ní, a udělejte si vlastní názor. Řekněte si: "Tak tady je to takhle, a teda proč?" Položte si základní otázku: "Vypadá takhle dobro? Ano, nebo ne?" A co je zde ve fázi toho jaksi prvoplánově nápravného procesu, kdy se někdo rozhodne, že něco změní, a co je tedy z té části, kdy se někdo rozhodne, že změní sebe. Protože žádná věc, která se stane, není objektivně mimo nás. Vždycky jsme to nakonec my, kteří tuto rovinu spustíme. A tedy zpětně zase jsme to my, kdo to musí opravit. Pracujeme na tom všichni, přátelé. Tak vás vítám v klubu.
DOTAZ: Četla jsem, že skrze třetí oko můžu někomu přikázat v šalině, třeba aby se otočil. Doufám, že takhle nemůžu si na dálku přát, aby bylo někomu ublíženo. Doufám, že to takto na dálku nefunguje. ODPOVĚĎ TP: No, zkuste se zamyslet, proč by to mělo fungovat v jednom případě, a proč ne v druhém. Rozhoduje přece Vaše vůle, Vaše chtění. A ten nástroj, tedy telepatie, ten je stále týž. Není telepatie pro oblast negace, anebo dobra. Rozhoduje ten, kdo ji užívá, kdo to je. Je-li světlý, nebo je-li temný. Co se týče těchto věcí, tak to se pohybuje na rozhraní řekněmež hypnózy, telepatie, a příbuzných oborů. Samozřejmě, že to existuje, ale to neznamená, že byste to měli dělat. Proč se snažit druhé manipulovat? Přiznám se (a teď mi to někdo určitě dá pěkně spapat), že když jsem byl náctiletý, tak jsme takhle leželi na koupališti s bratrancem, a říkali jsme: "Tak a teďka tenhle člověk se otočí." Dneska se za to stydím. Ale tenkrát jsme byli jaksi - no však víte. Tak jsme to zkoušeli. V tomto případě vcelku s nevalným úspěchem. Měli jsme daleko lepší výsledky v jiných oblastech - ty byly až neuvěřitelné. Když se vám rotor roztáčený fyzikální silou začne otáčet proti směru této síly, tak to už je docela zajímavé. Dneska bych to taky už nikdy nedělal, nikdy. Není to můj úkol. Psychokineze patří do jiných oblastí. Skutečně jsme toto dokázali, a já už jsem to publikoval několikrát. Třeba jedna z velkých lumpáren, ale vlastně to bylo nevinné. Měl jsem elektroměr, takový ten s tím hliníkovým kotoučkem, ten starý ještě - už jsem starý pán. Dali jsme k němu žárovku a autotransformátor - regulační. A tím jsme pouštěli, pomalu jsme přidávali proud do žárovky, až žhnula, anebo svítila, a snažili jsme se ten kotouček toho elektroměru zastavit. Tam fungují ty vířivé proudy, které ho roztáčejí, a my jsme dokázali ten kotouček zbrzdit, zastavit. No, tak dneska už vám to nebude dávat žádný návod, protože dneska máte elektronické elektroměry, takže to už je zase o něčem jiném. Tohle byla čistá psychokineze. A bylo to na počátku mého života, dávno, dávno, dávno. A tak to možná i patřilo k tomu, vlastně projít všechny tyhlety věci, a být zvědavý, a vyzkoušet to. Ale jestli Vám můžu radit, dneska bych to nedělal. Nikdy. Nepatří to k mému úkolu. Když se podíváme například na výkony některých, kteří pracují s lidským vědomím, pak teprve uvidíte, co všechno je možné. Traduje se, že hypnotický příkaz může obdržet jen ten, kdo je k tomu vhodný. Existují hodnověrné záznamy, kdy vás potká na ulici člověk, a poprosí vás, abyste mu zapálili cigaretu, nebo něco upustí. A od té chvíle s vámi udělá cokoliv. Dokonce i to, co byste sami nikdy nechtěli. Trošku poblíž této věci je například to, čemu říkali staří posednutí. Posednutí zlým duchem, kdy člověk koná věci, které by normálně nikdy nedělal. Dokonce někdy mluví jiným jazykem, nebo hlasem, a tak dále. To už spadá do Vaší tematiky. No samozřejmě, že toto není tak docela dobrem. Takto dobro nevypadá. Je tu i světlá stránka, ano. Když jste napojeni na svého duchovního mistra, trvale, dochází k té světlé části. Musí to být ale světlý duchovní mistr, samozřejmě. V oblasti ducha lze mnoho, stejně jako v oblasti hmoty. Mějte na paměti, že kdykoliv budete přát někomu jinému něco špatného, nejvíce vždy sečtete škody Vy. A čím později, tím hůř. Ti, kteří se dostali dál, za tohoto života nepoznají. Teprve v příštím životě. A věru věřte, že je to pravá hrůza. Ten, kdo vidí a může vidět důsledky činů, reálně žité životy, které jsou potom bez otázky - chceš, nechceš. Těžké se na to někdy dívat. Ale nechci Vám hrozit, to v žádném případě. Kdyby jen člověk věděl, za kolik drobných promění své další trvání v neštěstí, které často není jen na jeden život. Je-li to větší, musí se to rozložit do více životů, aby se to rozpustilo postupně, protože by to bylo... Víte, ono se dělá snadněji, než potom když se má snášet. No, tak nějak tak. Takže, buďte opatrný v těchto zájmech. Čili položte si otázku: "Z jakého důvodu by ten člověk...? K čemu je to dobré?" Proč by se měl otočit? Abyste si dokázal, že máte sílu svého ducha? Že dokážete druhé ovládat? Dejte pozor, aby nepřišel někdo vyšší, a neovládal potom skvělé Vás. Možná, že by Vám to nebylo příjemné, kdoví. Možná, že byste to ani nevěděl, bylo by to vlastně na podprahové úrovni - nevědomí. No jdeme dál.
DOTAZ: V některých chvílích se mi vybavují minulé životy. Vnímám, a to čím dál zřetelněji, naše pomocníky, duchovní mistry, anděly, ale i jiné. Bylo mi umožněno nahlédnout i do budoucnosti, do života na jiné planetě, v jiné formě bytí. Rostliny, které znám z vesmírného putování, bych nedokázala namalovat. Uvědomuji si, že půjde-li člověk ve vývoji výš, zároveň o něj usiluje i protistrana, a není jednoduché to ustát, a z cesty nesejít. Avšak nevím, proč když v dobré náladě vstoupím do obchodu, občas se stane, že okamžitě přestanou fungovat pokladny, na úřadě počítač, že začne selhávat jiná technika. Zapnu vypínač, a praskne žárovka. Mohl byste mi poradit, co proti tomu mohu dělat? Velice vám děkuji, a s hlubokou úctou Vaše posluchačka. ODPOVĚĎ TP: Ano, může to pramenit jak z minulosti, tak z tohoto života, kdy člověk určitým způsobem formuje svou energii, a ta energie pak má určité projevy. Nejste první ani poslední, kdo tyto věci pozoruje. Jedna z žaček Zezulky, a velmi blízká žačka, měla tuto vlastnost rovněž. Kdykoliv šla do nemocnice na tomograf, nebo na rentgen, přístroj se rozbil, prostě nefungoval. Kdykoliv se přiblížila k nějakému jinému přístroji, bylo to stejné. Ano, je to. Jsou tu i případy další. Pracoval jsem na Vysoké škole chemicko-technologické. Byly tam jemné přístroje, měřící aparatury, a představte si, že některé fungovaly zcela dobře jen s některým člověkem, a s ostatními tak už ne, přestože obsluha byla stále stejná. Je to tedy věc, která se prolíná mezi tím živým, a neživým světem. A svým způsobem do určité míry zasahuje do projevů toho neživého světa - praskání žárovek a jiné věci. Někdy je to doprovázeno třeba u silově nadaných jedinců i nějakou - třeba hnutím mysli. On se rozčílí, a teďka popraskají ty žárovky, nebo se stane něco takového, něco nefunguje. Jindy vás provází nevtělenec, který tyto efekty způsobuje. Je to zase jeho část. No, to co píšete, že jdete-li po cestě, takže o vás usiluje protistrana, je naprosto logické, a je to zcela pravdivé. Čím blíže se rozhodnete jíti ke světlu (to neznamená, že jste u něj, samozřejmě, ale že se rozhodnete jít), tím více se protistrana snaží, abyste to rozhodnutí nenaplnil, nebo abyste ho litoval. Je to odvěký zákon života. Pro tuto protistranu je váš úspěch prohrou, je neštěstím. Vnímají tedy váš úspěch na této cestě, vaše zlepšování, vaše úspěchy, jako negaci, a snaží se udělat všechno pro to, aby ta cesta byla co nejvíce ztížená. Jste odváděni nejrůznějšími způsoby. Jsou vám vnukány negativní komplexy. Jsou stavěny jiné, i hmotné překážky. Tak to je. A čím je to zásadnější, logicky, tím je to také silnější. Všichni, kteří žijeme a jdeme svými cestami, s tím máme zkušenost. Zpočátku nevědomou. Zpočátku to ani nevíte. Protože je tak snadné se vrhnout na tu, nebo jinou oblast, když kolem vás projde ta třetí. A ještě vůbec ani nemáte sílu něco takového vnímat, že tam něco takového bylo. Později už je to stále vědomější, a dokážete tyto věci vnímat s větší adresností. A jen primitivní fanatik by si myslel, že když je u nich, že to má dobrý. Kdepak, vždy vás to zkouší. Vždy, se stále větší silou, se pokouší využít vaší každé možné chybičky. A vy se v tom životě musíte snažit, jak dokážete se bránit, někdy s větším úspěchem, někdy s menším, to patří k životu. Lidé, my lidé, jsme všichni tací, jací jsme. Jsme jen lidé, a tak hledáme každý svoji cestu. A když už jsme na tom dobře, tak tu cestu přejeme každému. Máme radost, když to jde, a modlíme se, aby to šlo, a, a, a, a, a, rozumíte? No, pokud se týká toho, co popisujete, tedy toho jasného vidění, to je stav na cestě, který je zcela legitimní, a vyžaduje určitou opatrnost samozřejmě, jak jinak. Neb mluviti stříbro, mlčeti zlato - někdy. Nesklouznout nikdy do sebe, sebe jaksi propagující, a obdivující - čili to ve Vašem případě snad nehrozí. Ale jen tak pro pořádek. My to tady nemáme proto, abysme se vychloubali na každém rohu, co že umíme, a co známe, a co víme. To by bylo zároveň popřením, a nakonec bysme o své dary přišli. Zkušenost stejnou udělali mnozí. Máte tady zkušenost Caseyho, a máte zkušenost našeho třeba pracovníka pro STB, který měl dar Kolbaby. No, takhle - a přečetl cokoliv. Pak jednoho dne řekl: "A dost, dál to dělat nebudu." Přes všechny hrozby, přes všechny nátlaky. Prostě přišel jeho čas. No, tak je to i v těchhle oblastech všude jinde. Ať se stalo co stalo, je důležité, co se děje teď, a co se bude dít zítra. Veškeré chyby, které se udají, se nakonec stejně všechny musí "oddát". Musí se vyřešit. A to řešení kupodivu není nikdy někde venku, ale je vždycky uvnitř. Takže Vám přeji z celého srdce hodně štěstí, aby se to dařilo. No, čili, snažte se držet. To už je spíš pro neveřejnou část přednášky. To, co se Vám děje, je, že Váš aurický obal je poněkud neuřízen. Vy musíte mít kontrolu nad tím, co koná vaše mysl, i váš cit. Protože žárovky mají svítit, ne praskat. Je to o volní oblasti, také. Čili, nedejte si vzít svoje nadšení, svoje odhodlání, o tom to není. Zkuste jen o odstín změnit i to nevědomé nastavení. Také se zbavte i stínů řekněmež vjemu, že Vám se to podařilo. Opět Vám velmi dobře rozumím. Na počátku svých dní před probuzením jsem měl občas i podobné zkušenosti. No, dnes už se to neděje. Hodně štěstí.
DOTAZ: Mám dotaz, a je možná hloupý, ale napadlo mě, jak to ovlivní naše svaté muže vysoko v horách, až síť 5G pokryje všechna místa na Zemi? Prosím o Váš názor. ODPOVĚĎ TP: Jako každá negace, která se v našem prostředí vyskytne. Ti mužové, jak Vy říkáte svatí, odchází do hor proto, aby se dostali do bezvlivového prostředí, kde zůstávají pouze vlivy většinou neživé přírody. Už tu nejsou ani rostliny, ani zvířata, jenom kamení a led. Je to důležité pro duchovní práci, protože ji to usnadňuje. Samozřejmě, že i zde jsou magnetická, elektrická, a jiná pole. Je tu kosmické záření, a všechno to ostatní. Pokud ale přibude významnou měrou (a toto je významná měra) další anorganický vliv, samozřejmě, že to bude jisté mínus, protože není přirozený. A tak velmi jistě pocítí jakési drobné zvýšení pracnosti. No, ale žijeme tam, kde (vždyť) musíme, kam jsme byli dáni osudem. A žijeme to, co máme. No, tak já musím dýchat spolu s mnoha vámi ve své Praze milované, vy dýcháte někde jinde. Musím jíst to, co mohu získat, a netrápím se s tím. Žiji to, co mám. Že někdy, možná, to přináší zdravotní potíže, nebo zkrácení života, nebo jiné věci, no to je samozřejmě pravda, ale kdybych to jaksi bral příliš vážně, tak si ten život zkrátím ještě mnohem více, přátelé. Čili dělám to, co je možné - je to cesta možného. A tak je to i zde. I ten svatý muž udělá to, co je možné, a bude dobře vědět, že všeho do času. Přijde doba, kdy toto vše skončí. Někdy mávnutím proutku, jako když uděláte "fú". Počkáme si, jen počkejte. Každá současnost si myslí, že nad ni není, že je tu navěky, a že všechno bude tak, jak si to vykreslila, a jak to také stvořila. Ale je to jinak.
DOTAZ: Sója a vejce GMO. Jedna nejvíc. ODPOVĚĎ TP: Nevím, proč jedna nejvíc, teď tomu nerozumím. Ale já patřím k těm zpátečníkům, kteří se genetickým manipulacím rostlin vyhýbají. Ne, že bych se domníval, že přeskočí na mě, na to jsme příliš rozdílní, ale proto, že tato rostlina je na hony vzdálena přirozenosti. A co není přirozené, je co? Škodlivé. Nevím, musíme si počkat, až nám to věda potvrdí, nebo vyvrátí.
DOTAZ: Jak vyzrát nad vyhořením a depresemi? Jde to i bez léků? ODPOVĚĎ TP: Jde, určitě. Depresi má občas každý. Jde o to, je-li tam sklon k té depresi, je-li tam důvod skutečný, to znamená nějaká zátěž, nebo podobně. Pak tedy by to bylo u každého trochu jinak, jistě. No, ta naše duše se musí taky občas v klidu vyhojit. Když na nás přijde deprese, tak nemůžeme čekat mnohdy, že to bude během vteřiny... Počkat chvíli v klidu. A najednou se tam opět vyhoupne sluníčko jako za mrakem, který stínil. Je to také vědomé pěstování těch kladných pocitů, emocí. Jde na mě deprese? Tak si vzpomenu na to, kdy jsem měl radost, kdy se mi to líbilo. A pokusím se to tedy takto postupně vytěsňovat. Ne hned, je to práce na dlouho. No, jindy to musí být třeba i cílená léčba. Měla by to být léčba ducha, tedy hypnóza, sugesce, ale to tady není, tak alespoň ty antidepresiva, že. Sice to nepůsobí přímo na příčinu, ale v některých těžkých případech to pomůže - třeba zachránit život. Taky je tu trošku faktor, jak moc se berete vážně. Zkuste přijmout to, že ten člověk, kterého vidíte, tedy sebe, má holt prostě depresi. No tak ji má, no. Tak se na něj dívejte taky trochu z nadhledu. Váš člověk má depresi, no a co? Tak však ona přejde, zasvítí sluníčko vždycky. Pravděpodobně bych nenašel život, který by musel se odehrávat stále jen v té velmi chmurné části. A i v těch nejtěžších situacích lidé žertovali, užívali řekněmež opaku té deprese, a neměli pro to vlastní důvod, rozumíte. Jsou to hrozné osudy. Někdy opravdu už není kam uhnout, ano. Kdy smrt je lepší než život, ano. Ale ne z deprese běžné, ale když jste v nějaké strašné situaci, kde se nedá ani žít, v koncentráku, nebo jinak. No tak tam potom vidíme, jak mnozí chtějí zachovat život, a také vidíme, jak někteří zcela vědomě ten život ukončili. Těžko soudit, a sám bych nechtěl být soudcem nikdy. Je to vždy osobní věc - to, jak to vnímáme. Důležité je tedy depresi vždy brzdit v počátku, tam je ještě slabá. Deprese, to je jako potůček, který začíná téct skrz prorvanou hráz. Napřed je úplně malinký, a ta voda odnáší stále více zeminy, až nakonec hráz se prolomí, a je to průtrž. A právě v tom okamžiku kdy je to ještě malý potůček, je velmi snadné, vzít do ruky hroudu hlíny, a do toho místa ji vložit. Takže jak? Jelikož se znám, a znám svoje depresivní stavy, jistě mohu poznat často, kdy přichází - někdy je to jako blesk, jindy postupně. Přesně v tom okamžiku seberu veškerou svoji sílu, a vytvořím v sobě vědomě pocit štěstí, radosti - to je opak deprese. Nejenom že ho vytvořím, já ho v sobě potom zuby nehty držím. A představte si, že ta přicházející potvora deprese začíná narážet na to, co tam máme - najednou tam není dost místa pro ni. Protože běžně je člověk pasivní. Přichází nějaký stav, on prostě žije, a je zvyklý na to, že prostě co přijde, to přijde, tak to prostě nechá pomaličku růst. Pak se to rozběhne, no a čekáme, kdy to skončí, viďte, no. Takže, hodně štěstí také.
DOTAZ: Jaký máte názor na to, že někdo tvrdí, že neseme za svůj život poloviční odpovědnost, a poloviční okolí, jelikož na nás velmi působí a ovlivňuje nás, mění? ODPOVĚĎ TP: Může to být zkratka, někdy ne. Tak kdy to nebude zkratka, obezlička, výmluva. Budete voják, nebudete chtít jít do války, oni vás odvedou, nemáte jinou šanci. Stát to vynutí, je na to zákon. Pak vám vrazí do ruky flintu, a řeknou, že máte střílet toho naproti. No tak i kdybyste nechtěl, musíte, protože jinak vás zastřelí vlastní. Říká se tomu tuším zpětný odřad. A za každým zákopem bylo kulometné hnízdo, a ten kdo se nevydal na ten útok, byl zezadu zastřelen. Tak jste si mohli vybrat - buďto kulka nepřítele, nebo vaše vlastní. A teď jde o ten vlastní proces. Takže střílíte, zabíjíte, a když to neuděláte, zabijí vás. Děláte to proto, že to není vaše vůle, ale někdo jiný spustil tu šílenost svým rozhodnutím. Třeba proto, že nám zabili Ferdinanda. Co říkáte. No tak potom zřejmě tady velkou odpovědnost nese hlavně ten, kdo rozhodl. I když třeba osobně ty lidi už potom neposlal na to bojiště, ale on rozhodl, že se tento proces spustí. Tam potom jsou velmi těžké osudové následky, které se řeší někdy až tisíce životů. V každém... No, nechme to. Jindy, je-li tu volba, a vaše svobodné rozhodnutí, nesete odpovědnost zcela. Jindy, jste-li například nemocní, máte duševní poruchu, je to zase trochu jinak. Přesto, i ty nejhorší podmínky vašeho mládí, nebo podobně, vás v žádném případě neopravňují, abyste se stali masovým vrahem, nebo podobně. To vůbec ne. Čili jsou tu hranice. Jistě, že tu určité vlivy okolí jsou, ale v poslední (anebo neposlední) řadě jste to vy, kdo učiní rozhodnutí k nějakému konání. A tak se nepodceňujte, máte velký vliv sami na sebe. Zas jsou to ty hraniční situace osudové, ty karmické. Tak teď se rozhodni - udělej to tak, anebo tak. Vzpomínáte na toho důstojníka ruské protivzdušné obrany? Vše ukazuje útok protistrany, tedy Ameriky. Jeho povinností je spustit automatickou odezvu, tedy spustit třetí světovou jadernou válku. On to přesto neudělá, a nezahájí odvetný útok. Zachrání tím svět. Tento útok byl falešný, byla to chyba jakéhosi čidla, či co. To bylo rozhodování, viďte. Jeden člověk, a je na něm váha celé planety. Kdyby to udělal, z naší Země nezůstane nic než v nejlepším případě kamenná koule. V horším případě skupina šutrů. No, takový je život. Svým způsobem mu všichni vděčíte za to, že žijete. A jistě i na americké straně se najdou nějaké takové případy. Technika je totiž vždy omylná. Neexistuje stav, kdy by technika byla stoprocentně bezpečná, a s tím lidé musí počítat.
DOTAZ: Mluvil jste o čistící ájurvédské dietě - zelenina, rýže, a tak dále. Tu byste třeba na stránkách DUBu uvést nemohl? Pokud byste sbírali recepty, něco by se našlo. Stačí říct. ODPOVĚĎ TP: Děkuji. Koneckonců mohl, takže pošlete. Už to vidím, jak všichni jedí jenom tu rýži jako já, a tu zeleninu, a, a nic jiného, jenom třikrát denně ájurvédskou, dokonce veganskou. Ale čistí to nádherně, opravdu.
DOTAZ: Zveřejnit... (TP: Další dotaz.) ODPOVĚĎ TP: No, tak půjde to nějakým způsobem? Snad ano.
DOTAZ: (TP: To je opět o jídle.) U Vás se vaří fantastická jídla, vše výborné. Není škoda, že takové recepty jste nevydal knižně? Byl by velký zájem. ODPOVĚĎ TP: No, tak možná, snad. Protože to pole vegetariánské a veganské je pole neorané, trošku malinko se mi zdá. A aby to ještě bylo složitější, tak taková sója, která je špatně upravená, to opravdu není k jídlu. To je děs a hrůza. Přitom stačí udělat třeba jen jednu chybu - vymačkat z ní vodu, nebo... A já tady nejsem od toho, to musí jiní. Takže, asi na tom budeme muset nějak zapracovat. Snad mi přátelé pomůžou.
DOTAZ: Dobrý den. Smrt je v posledních měsících a týdnech tak nějak blíž než dříve. Odešlo mi hodně přátel, a to v poměrně mladém věku - okolo 50, 60 let. Má to tak spousta lidí. Mnoho světla před námi není, a trvá to už hodně dlouho. Jak se vyrovnat s odchody blízkých lidí, jak přijmout smrt, necítit beznaděj a strach? Jak být posilou pro druhé, kteří prožívají těžký čas? Vím, že smrt k životu patří, rozum to ví, ale emoce jsou silné. Kde a v čem najít posilu? ODPOVĚĎ TP: Ve vlastní moudrosti a síle. Ano, umírá více lidí. A zatím všichni doufáme, že se to změní - může být, a nemusí, jako vždy. Vztah ke smrti je jedním ze základních stavebních kamenů kultury společnosti. Ten se nevytváří během měsíce, nebo dvou. Už jej sdílíte se svými rodiči, prarodiči. Oni pak odchází, vy zažíváte tyto zkušenosti a přejímáte vzory, i sami cítíte, a tak dále. Chybí tady celé vědní disciplíny - věda o životě, věda o smrti. Některé kultury je měly, byly dál než my. My se podobáme člověku, který má výhled ze svého prostoru v tomto úhlu. A co je tady, a co je tady... "Hic sunt leones." (Tady jsou lvi.) Je to jakoby až fanaticky vědomé zaměření kultury a civilizace, které odmítá některé věci, ale tak to bylo vždy. Nevím, jak bych si promluvil s faraonem, nebo i měšťanem v Egyptě předtím, než jim vytáhnou nosním otvorem mozek z hlavy, a nabalzamují jejich těla. A kdybych jim měl říci svůj názor: "Proboha proč to děláte, vždyť hmota vašeho těla je to nejméně důležité." Prach jsi, a v prach se obrátíš. A zachovávat tělo je stejně bláhové, jako se domnívat, že ono bude příbytkem vašeho věčného života. Byl to jejich názor. Asi bych jim ho nemohl brát. Musel bych je při tom nechat, mlčet, a myslet si své. No, až jednou pokročíme jako kultura, civilizace, tyhle otázky postupně dostanou jiný náboj. Řekněme, že to je zkouška, že vás to něčemu učí. Třeba právě proto, abyste si kladli tyhle otázky. Jinak by vás to ani nenapadlo. Ta zkušenost se pak už stane navždy součástí vaší komunity. Jsou doby rozvoje, jsou i opačné, jsou i doby hromadného vymírání. V téhle chvíli umírali hlavně šneci, žáby, ptáci, ryby, a na člověka to neplatilo. No vidíte, vás se dotýká jenom nepatrná část tohoto problému, velmi nepatrná - zatím. Myslím, že zvířecí matka vnímá také něco podivného, když její dítě zahyne. Jak který druh, samozřejmě. A tak dále. Je třeba si také uvědomit, že to umírání se tedy netýká zdaleka jen nás, že zatím nejvíce umírají ti nižší, ti slabší. Ale mor toho umírání se šíří. Tak to je, když uvedete planetu do nerovnováhy, ve své nevědomosti, nechápajíc vztahy všeho se vším. Jak to říkali ti indiáni tenkrát: "Až bílý muž...", a tak dále. No, měli pravdu. Tohle by vám řekl každý moudrý člověk z kterékoliv doby a kultury. Jen ten moderní, digitální, tohle nechápe. Ten už se těší, jak bude žít jako krtek na Měsíci. A odtud bude lítat na ten Mars, kde se projde maximálně ve skafandru. A on tam nakonec udělá atmosféru, já vím. Víte, technická bájivost vždycky předbíhala realitu. Je to lákavé, je to něco nového. Ale tady zurčí ten potok, tady je ten kámen, tady lítá ten kolibřík, víte? A jelikož nemáte radost a štěstí z toho, že jsou, a nectíte je, pak se nenechte opít rohlíkem, že to někde jinde bude lepší. Naopak, bude to jen a jen horší. I to je výchova - výchova k tomu, být občanem světa s ostatními občany, od těch kolibříků, žížal, hadů, brouků, švábů, či čeho dalšího, "brr".
DOTAZ: Je prospěšné, modlit se za zemřelé? ODPOVĚĎ TP: Je prospěšné, přát každému to nejlepší a dobré. Modlitba je přání, je to prosba. Když to uděláte, ten člověk dostává určitou posilu, benefit. Je to stejné, jako když žijete v tomto světě, a lidé vám přejí, jsou s vámi, mají vás rádi, máte se rádi navzájem. Vzniká z toho jakási nehmatatelná síla, která vám může dát sílu žít. Tak i na druhé straně.
DOTAZ: Chci poukázat na film Samsara z roku 2011 - nezaměnit za neméně duchovní film se stejným názvem z roku 2001. (TP: Takže Samsara z roku 2011.) Tento film by měli vidět úplně všichni lidé, kteří si dávají otázku, proč naši planetu postihl smrtící covid. Film je natočen v souladu se vším, co odpovídáte ve svých přednáškách. Je to silný zážitek. A dnes se na Vás opět těšíme. ODPOVĚĎ TP: Děkuji za zprávu. Až budu mít někdy, někdy, chvilku času, tak se na něj podívám. A také vám ten film, snad, doufám, jestli je to podobné, povím vám na těchhle přednáškách, taky. Vždyť je tu jenom jedna pravda, jeden svět. Jsou tisíce úhlů pohledu, z těch se ta pravda skládá, ale pravda je jenom jedna. Není žádná pravda někoho, a toho. To jen si vykládají jedni, kteří chtějí to své, oproti jiným, kteří chtějí zase to své. A nad nimi je ještě jiný zákon, který říká, že jeden i druhý jsou součástí další syntézy, co má, nebo nemá být.
DOTAZ: Američtí astronomové na Měsíci objevili ruiny starobylých měst, i artefakty, které svědčí o tom, že Měsíc obývala, a možná dodnes obývá nějaká neznámá civilizace. Jest to pravdou? ODPOVĚĎ TP: Až tam půjdu, já se podívám, a řeknu vám potom, jak to vypadá. No, mohu odpovědět jen tak, jak vidíme. Poznání možnosti života v celém vesmíru je zcela zákonité. Je to o tom, jak člověk zvedá hlavu. Když je hmotně primitivní, a vidí jen ty své nejzákladnější fyzikální zákony, které jsou přímo před jeho nohama, tak ví, jak to je, a prostě má ta prohlášení a představy. A to přes veškerou matematiku, logiku, zkušenost jinou, aby nakonec i toto opustil, a pochopil, že ve vesmíru není sám, že vesmír je dokonce plný života, a že život není výjimkou, ale spíše pravidlem. Později pochopí i rozsah forem, kterým můžeme říkat život. Už i my jsme udělali zkušenost. Mluvil jsem o tom mnohokrát. Na počátku nás všechny učili ve škole jako naprosto jednoznačnou pravdu, že život potřebuje ke svému vývoji kyslík, světlo, a tak dále. Pak jsme objevili ty fumaroly na dně moří, z kterých se žene silně mineralizovaná voda, velmi horká, a která má kolem sebe navázán celý cyklus života, bez jakéhokoliv kontaktu se světem tam nahoře. Na úplně jiných základech. A už začínali různí spěchat s tím, že teda ono to v tom vesmíru může být i nějak jinak, než je to u nás. No, tak to byl takový první stupeň toho pochopení. Později možná najdeme ještě jiné "fumaroly", obrazně řečeno, a pochopíme, jak široký je výraz život. Cesta bytosti do vesmíru je svým způsobem přirozená, protože on ten prostor je lákavý přece. Je to výzva, je to tajemství. Tak pravděpodobně nejedna kultura a civilizace prodělala ten primitivní vývoj, který máme my. To jsou ty úžasné stroje na spalování, kam ženeme ty tuny kerosenu nebo hydrazinu, či čeho jiného. Okysličujeme dalšími tunami kyslíku, burácíme tak, že je to slyšet na 100 km, a propichujeme svoji ionosféru s neblahými následky sloupcem horkých plynů. Později naše fyzika pokročí. Horizont poznání vede přímo tímto směrem. Nakonec padne i omezení prostorem a časem - jak v oblasti ducha, tak hmoty. Ještě později to nabyde jinou podobu. U každého jinak později. V téhle chvíli můžete být kdekoliv. A nic vám v tom nemůže zabránit, jen vaše představa, že to nejde, a váš duchovní stav. No, tak někdy v té době už přestanete používat plecháče - plechové hrnce, v kterých byste se měli někde vznášet. A do té doby vás zase milostivý Bůh bude používat ke své práci v osudu, v ději. No, takže nějak tak. Co říct závěrem? Nelze to vyloučit. A to jak na Měsíci, tak na Marsu. Stále častěji unikající informace o tom, že jsou zde zcela hodnověrné zprávy o přítomnosti jakýchsi podivných létajících strojů, či dokonce bytostí, vám k tomu dávají vodítko. Dnes už nelze míti pochyb. Dostali jste zprávy od policie, protivzdušných obran, státních registrů, vojenských zdrojů, to vše již je. A tak když vidíme UFO, chová se to jako UFO, je to asi UFO, co říkáte? Na tomto příkladě lze krásně ukázat, jak a kam sahá omezení našeho, "našeho" lidského druhu. Kolik jen lidí přijme poslušně jakoukoliv hloupost, dokonce bez důkazů, a bez logiky. No, a pak to opakují. Jak to zpívá ten zpěvák: "A pak to hustí do dětí." No, pak zase ti, kteří to hustili do těch dětí, velmi rychle zapomenou, že to hustili do těch dětí. Samozřejmě, jak jinak. Prostě to byl současný stav poznání. Přátelé, jste lidské, inteligentní bytosti. Neměli byste podléhat manipulaci, nebo reklamě. Měli byste se snažit, vždy stát na svých nohou. A tak máte-li se k čemukoliv vyjádřit, musíte mít k tomu také nějaké důvody, zkušenosti, a tak dále. Anebo řekněte nevím. Ti, kteří mají tyto zkušenosti, mají právo mluvit. Je samostatnou kapitolou jev, kterému já říkám vědecké vysvětlování, které často, zcela proti všem zákonům fyziky a dalším, se dopouští výrazů, které jsou prostě, já nevím jak bych to popsal - jsou hloupější než hloupé. Představte si, že pozorujete objekt, který vidíte na radaru, který se pohybuje rychlostí mnoha tisíc kilometrů za hodinu, a udělá obrtlík s přetížením 40, 60, možná 100G. To znamená, že každé kilo váží 100 kg, vy byste vážili tedy já nevím 8 tun, 80 tun, 800 tun. To byste nepřežili. A pak přijde chytrák vysvětlovač, začne mluvit o meteorologických balonech, hejnech mušek, či jiné podobné nesmysly. Pak se objeví (to je zvláštní druh lidí - je to jakási naivita, nebo nevím, jak to nazvat) zástup nohsledů, kteří to dál šíří do těch dětí. No, kdybyste měli jen ty nejzákladnější informace (a ne vlastní zkušenost jako mnozí z nás), tak byste přece na takovou věc nemohli kývnout. Černá je černá, bílá je bílá, tečka. Ne proto, že chcete, nebo že si to představujete, nebo že to nutíte. Ona černá je opravdu černá, a bílá je bílá. No tak vám přeji hodně úspěchů na té cestě za poznáním. A je z toho velké poučení - věřte autoritám, vždy je berte vážně. Ale zase ne tak, abyste kdykoliv nebyli schopni o tom přemýšlet. Ne proto, že byste chtěli popírat za každou cenu, ale proto, abyste našli pravdu, protože někdy se autority mýlí, a někdy jste manipulováni. Kolem UFO bylo mnoho dezinformačních kampaní, například. No, takže myslím si, že je to docela možné, že tyto artefakty nalezneme. A je to něco jako určitá revoluce ve vědomí člověka. Doposud jste se přesvědčovali sami navzájem, ve svém sebe... (s prominutím) ...žerném pohledu, že jste po Bohu jediní a nejvyšší, že tady nic jiného není, a že vy jste ti nej, to opravdu nepřekonatelné. Teď se vám tu prohánějí možná nad hlavami bytosti, které mají technické schopnosti, kterých nemůžete dosáhnout ani ve snu. Anebo se zde odehrávají duchovní jevy, které zdaleka přesahují představu člověka o tom, co je to duchovno, a jak vypadá. A najednou z toho velkého člověka, kterému pomalu slouží celý vesmír, je takhle prťavý tvor - tvor ve vývoji. Najednou je nám ta žížala nějak mnohem blíž, než jsme si mysleli, rozumíte? A když to pochopíme, budeme mnohem blíž té velikosti než předtím, kdy jsme si mysleli, že jsme velcí. Ve vesmíru všechen život jde s úctou a pokorou před stvořitelem, před řádem, před osudem, a tak dále. Někteří mají ten dar, že do tohoto řádu mohou občas nahlédnout. Někteří mají ten dar, že v něm žijí. A tak ten, kdo přišel do Prahy, patřil k nim. Josef Zezulka je jedinou žijící bytostí v lidském těle, která to má v úplnosti. Všichni ostatní v nějakém stupni, on v úplnosti - je to přinašeč. Aby mohl být přinašečem, musí mít tyto kvality, jinak by neměl co přinášet, víte? Takže, to tak nějak na závěr.
Hodně štěstí vám přeji. Nezlobte se na mě, jestli jsem se vás dotknul svým výkladem. Všichni můžeme mít různé názory, a to je přece pěkné. Já taky vaše ctím. Na shledanou. |
