 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 22. 5. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:13:22 – Jak vzniká moudrost a jak ji získat? Na čem závisí, že je někdo moudrý a někdo zas ne? 35:03 – Kdy se znovu narodí Josef Zezulka? To, jak odpovídáte na přednáškách, Vám „říká“ on? 1:00:02 – Je správné a dobré nastavovat ostatním „zrcadlo“? 1:06:39 – Má se víc žít (rozhodovat se) mozkem anebo srdcem? O nutnosti rovnováhy rozumu a citu. 1:08:28 – Jak najít rovnováhu? 1:10:45 – Rozloučení, pozvání k duchovnímu obřadu ve 20:00 hodin. Přepis videa:Dobrý den, vítám vás při naší sobotní přednášce, která je také tak trochu náhradou za páteční, která se nekonala. Tak ještě jednou vás vítám a začínám s naším programem.
DOTAZ: Ptáte se, jak vzniká moudrost, jak ji získat a kde se bere. Jak to, že je někdo moudrý a někdo zase ne? Co na tom závisí? ODPOVĚĎ TP: To se mě ptejte! To byste se musela zeptat někoho... no, jinak: Takže moudrost? Moudrost je rovnováha. Pracujeme na ní všichni, ať chceme nebo ne. A každý z nás na své cestě nachází různý stupeň rovnováhy, a to často ještě ne tak,že to jde takto (přímkou), ale jde to někdy takhle (nahoru), takhle (dolů), takhle, takhle, takhle... zase dolů a zase... a tak dále. Takže je to hledání rovnováhy. Bere se tedy v změně vás samých - na množství zkušeností se to odvíjí, na i vašem zaměření, chtění. Také často i v životě se měníte - od mladické nerozvážnosti až řekněmež k pošetilosti starců. A tak dále. Můžete si vybrat, ale pokaždé je to podobné. Takže nějak jinak: pokud chcete jít aktivní duchovní cestou, pak je to, je-li to možné, asi ta nejlepší cesta k moudrosti. Jenomže to je taky tak jako se vším. Aktivní cestu nemůže nastoupit každý, přichází u každého v jiný čas, u někoho v pěti letech u jiného v devadesáti a u někoho jiného vůbec nikdy. Čili ten čas toho aktivního nástupu do této životní etapy je různý, takže ani tady nelze říct, že tedy: "Nastupte duchovní cestu a budete moudří", to ne, je tu veliká svoboda a veliká pestrost. Každý řeší úkol, který mu náleží v té dané etapě, a je to tak správně. A tak vedle moudrosti nemoudrost, kterou také musí někdo tedy zde naplnit - aby se poznat ta moudrost, víte?
DOTAZ: Jak bylo v roce 2018 objeveno UFO nad Prahou, tak jsou to hodné bytosti nebo zlé? Nebo jsou to jako lidé - někteří hodní, zlí? Dá se to poznat už z těch snímků? A z jaké jsou planety, proč přiletěli, za jakým účelem? Je to nebezpečné? Můžou nám ublížit? Dá se to poznat z té fotografie -třeba typ vesmírné lodi, barva, tvar a podle toho poznat, odkud sem přilétli a taky, jestli jsou dobří či zlí? Přiletěli za někým a nechali tu nějakou zprávu? V tom videu - na vašich stránkách - UFO, nezpívá náhodou Maida Hundeling? ODPOVĚĎ TP: No, možná ano. A co se týká toho rozpoznávání - pročpak myslíte, že by museli být jenom dobří a zlí? Anebo jenom zlí a dobří, nebo jenom zlí, nebo jenom dobří? Je to život jako každý jiný, odehrává se v dualitě. Když je na počátku ten Boží základ, to O - nekonečno, tak ono se dělí. Důsledkem toho dělení je dvojnost. Vždy je tu dvojnost. A tak součástí děje je dobro i zlo, moudrost i nemoudrost, radost i neradost - prostě všechny ty duality, které můžeme zmiňovat. Vedle moudrých civilizací jsou zde i nemoudré, vedle světlých civilizací jsou zde i temné civilizace. A svým způsobem platí, že přitahujeme to, k čemu se ladíme. V poslední době, kdy končila, řekněmež, Platónská éra podzimu a hlavně zimy, se spíše dalo očekávat, že někteří z nás budou kontaktovat spíše tu temnotu, což se také naplnilo. Takže, jestli se mě zeptáte, zda jsou nebezpeční - ano velmi. Jestli se mě zeptáte, zda jsou pro nás nadějí a dobrem - ano velmi, to zase jiní, víte. Čili ono je to tak i tak. To UFO, které jste viděli, UFO nad Prahou, tak je zvláštní tím, že ty objekty jsou poloprůhledné. Patří to tedy k těm typům těchto létajících přístrojů, které jsou napůl nehmotné, jsou průhledné. A pak další a další. Vedle zástupců dobra ve vesmíru, kteří jsou mocní, nesmírně, jsou také i zástupci zla. Snaží se propojovat se zemskými strukturami a nacházet zde opěrné body tak, aby naplňovali svůj program. Kde je průchod usnadněn, různými faktory, se pokoušejí obzvláště o kontakt a zisk pro sebe. Pokud se týká těch černých - i oni mají před námi velký civilizační náskok, také vývoj kultury a civilizace byl jiný než u nás, protože my patříme k těm zatím nejprimitivnější civilizacím, které na Zemi byly. Naši předci byli ve své vědě a poznání často mnohem dále než my dnes - a to v dobách dobrých i v dobách zlých. I tady vznikaly kultury a civilizace, které ovládaly hmotu, ale i ducha, a nezřídka toto poznání zneužívaly. I tady už v minulosti probíhaly konflikty, které využívaly takové nástroje, které dnes považujete za nemožné, anebo jste donedávna považovali za nemožné. Čili to všechno už tu bylo. Bylo tu i všechno opačné, byly dlouhé období krásné lidské kultury, dlouhé období velké blízkosti člověka k Bohu - teď říkám blízkosti k Bohu, tak si každý představí nějaký fundamentální vztah: "Já to budu mít s Tebou dobré, já něco získám, já budu něco prohlašovat, něco prosazovat, vnucovat..." V dnešní době se podařilo zlu v převažující společnosti vytvořit představu, že náboženství, duchovno je takové trochu podivné. Je to pravý "majstrštyk" zla, protože naopak jedině v této oblasti máte jako kultura, lidé naději. Ve zlu ji nemáte. Zlo tady není proto, aby vám sloužilo, aby vám pomáhalo. Zlo vždy sleduje jediný cíl - a to je ničení a brždění ve vaší cestě. I když se vám zdá, že benefity, které získáváte z tohoto propojení mohou být zajímavé, na konci vždy bude jen pláč, krev a slzy. To platí i pro naše přátelé z kosmu. Někteří z nich, z té temné strany, se pokouší oslovit část Zemšťanů tak, aby získávali svůj prostor. Dnes už máte dostatek informací o tom, že jsou, protože byly odtajněny britské archivy, byly odtajněny zprávy třeba kanadského premiéra a ostatních významných osobností světových a významných služeb světových. Takže dnes není pochyby o tom, že tu nad našimi hlavami něco léta. Řada z vás má i osobní zkušenosti, zažili jste období, kdy si z vás "také vědci" dělali legraci - byli to lidé, kteří o té věci nevěděli nic, neměli vlastní zážitky a o to více byly vehementní ve vysvětlování, protože vysvětlování, to je velká radost. Potíž je v tom, že pokud nejste soudní, tak spíš jenom hlásáte bludy. Takže to bychom měli tuto stránku. Že tu existují, je naprosto jasné. Nejsou to jen svědectví vzdálená, jsou to i svědectví zcela přímá - lidé, kteří se dotkli těchto létajících přístrojů, byli lidé, kteří zažili další epizody. Pokud tedy se budeme zajímat o tuto oblast, musíme být také moudří. Každá kultura, která má nějaký, řekněmež, vnor a vhled, se pak vyjadřuje podle tohoto vhledu. Ti, kteří jsou zde vidět, jsou nám poměrně blízcí, protože potřebujete-li "plecháč" k tomu, abyste se někam dopravili, tak to zřejmě vypadá na technickou civilizaci, byť více rozvinutou, než jste vy dnes. Na druhou stranu i někteří z vás, z nás se dokáží občas bilokovat, to znamená zjevit se v jiné části světa, často vzdálené. A řeknu vám tajemství - zjevit se i kdekoliv jinde ve vesmíru. Vaše vědomí je zcela neohraničené, i když to nevíte. Abyste někde byli, nepotřebujete někam dopravovat své tělo, dokonce, stačí mít vědomí. Pokud si zvyknete na to, že jste omezeni tělem a svým bezprostředním smyslovým vjemem, pak samozřejmě to, co zde povídám, je nesmysl. Pokud ale zažijete opak, pochopíte to. V této chvíli může to být spojení se všemi bratry a sestrami v celém vesmíru - svým vědomím. Už vidím ty záhony duchovědců, kteří tady pořádají kurzy o tom, jak se spojit s Alfa Centauri nebo s Plejáďany a jak se to má dělat... za korunu pytlík. Samozřejmě jsem si trochu vědom této věci a trochu mě děsí, přesto bych považoval za důležité, abyste toto věděli. Není to tedy ani o penězích ani o ničem jiném, co pramení z našeho běžného světského světa. Je to o duchovní praxi. Ta duchovní praxe nesouvisí tedy s tím lidským upachtěným konáním. Každý z vás má milost Boží a každý z vás má své úkoly. Každý z vás, až přijde čas, budete stát v úrovni, které přesahují rámec Země, planety, vesmíru. V té době pro vás nebude žádná hranice omezující, budete moci cestovat napříč vesmíry, kterých je nekonečné množství. Ale to až mnohem později. V této chvíli se zatím ptáte, jak vypadá cesta, která by k tomu mohla vést. Nabízí se vám mnoho a mnoho variant a je jen na vás, abyste postupně prošli všemi těmi možnostmi a pochopili, které jsou ty, které vedou k cíli a které jsou ty, které si stvořil člověk ve svém egoismu nebo snaze něco znamenat nebo podobně. Člověk je tvor, který má obrovské dary. Je to veliký skok od animala. Tyto dary se rozvíjejí v průběhu této lidské generace. Na konci této lidské generace už budete vnímat tyto otázky velmi jinak. Až pokročíte o další generaci vyššího člověka, ještě vyššího, tak jak byly nižší zvířata, vyšší... vyšší, rostliny - nižší, vyšší, budete stále více vnímat něco, co pro vás v této chvíli není ani představitelné. Patří sem i zákon duality ve smyslu hmotném - jak v duchu, tak ve hmotě. Jsou to dva stejné zákony jednoho původu - tedy co ve hmotě, to v duchu. Na tom jsou založeny třeba vědy, které se nazývají alchymie či podobné vědy. Jsou to vědy, které se zabývají strukturou, rytmem a řádem v přírodě ve všech oblastech - od rezonančních jevů, matematiky fyziky, ostatních. Tato moudrost byla již člověku dána, jak už jsem říkal, a ti, kteří k vám přicházejí, mají velký náskok v pochopení přírodních zákonů. Ale to všichni - ti temní i ti světlí. A tak je to vlastně o použití toho poznání, které zde je. Zamyslete se prosím nad tím, proč by nějaký návštěvník z jiné planety cítil tak silnou potřebu rozpitvat na pastvě dobytče, vysát z něj krev, proč by cítil tak silnou potřebu vás unášet do létajících objektů a zde vás nedobrovolně podrobovat vyšetřením nebo jiným lékařským úkonům, které s vámi jednají podobně jako dnes jedná lékař s laboratorním zvířetem? Vypadá takto dobro? Co myslíte? Zejména proto, že království vědomí a vědomí ducha nepotřebuje tyto nástroje, víte? Občas se některým z vás stane, že dostanou vidění, že dostanou poznání a nepotřebují nic - prostě to přijde v čase, kdy bude k tomu vhodná chvíle. Nepotřebují do vás nořit nástroje - byť jakkoliv sofistikované - proto, aby poznali cokoliv o vás. To musí jen ti, kteří jsou hmotní, kteří jsou vlastně nízcí, byť rozvinutí. Já tady vždycky vzpomínám na muže, kterého jsem si velmi vážil - který mě měl rád, ano, i já jsem ho velmi měl rád - a byl to páter Ferda, muž, který dokázal číst výsledky krevních rozborů bez kontaktu s pacientem, jako by měl laboratoř. Bylo to jistě zajímavé, ale důležitější je to, co nám to říká, co nám to sděluje. Pokud jsme opravdu rozvinutí ve svém stavu, nepotřebujeme nic, vše je k dispozici. Nemusíme vykonávat kejkle, které by cosi ovlivňovaly - protože to je. Pokud se týká i dalších oblastí, například zhmotňování a rozhmotňování, tak nedejte se vysmát, že to není. To jen ti, kteří se pokoušejí vám vnutit své vidění světa, aniž by se sami přesvědčili, se pokoušejí svůj pochybný názor vnutit ostatním. Čili je tu možné vše - tedy hmota může zmizet, může se objevit... koneckonců i fyzici dokázali v jednom z pokusů zhmotnit světlo, energii a tak dále. Ale o tom se mnoho nemluví. Čili snažím se vám nastínit tu to divadlo světa - Harmonia Mundi - které je všude kolem nás, a zvláště tady lobbuji za svět darů ducha, který je dnes na nejnižší míře, která kdy na planetě Zemi byla. A tak mnoho lidí je zatemněno ve své schopnosti úvahy, poznání a jinak, a to často už od dob svého vzdělání, dále i během života. Je to tak, jak je, to je v pořádku, ale je velmi důležité vědět, že to může být i jinak. Já vždycky jsem si cenil nejen samotné cesty, ale cenil jsem si samotné informace, že cesta existuje, protože tato informace pomáhá vlastně zvládnout nekonečné množství obtíží, než bychom tu cestu našli. A tak nám někdo řekne, že je a řekne:"Běž!" a vy jdete. Je to úspornější než to hledání se zatemněnou myslí či zrakem. Takže nebojte se, oni ti přátelé z toho kosmu mají taky své hranice, které jsou dány Božími zákony. Člověk přitáhne a vytvoří jen to, co mu náleží. Bude-li stát o ničící technologie, negaci a další věci, téhož se mu dostane v dvojnásobné míře. Pokud se bude obracet ke světlu, bude více světla. Záleží tedy na tom, co člověk zvolí jako svůj zájem. Moudrost je teď Popelkou, a tak často pro halíř zisku mnozí ztrácejí miliardy - a to na úrovni jedinců i na úrovni celku. Nerovnováha se vytěsňuje jen další nerovnováhou. A tak, jsem sice optimista, vím, že to dopadne dobře, ale tyto heterogenní doby musí proběhnout, aby každá z těch fazet, každá z těch možností mohla být žita a odžita. Je to i poučení, učíme se navzájem - svými postoji, tím, co podporujeme, co vytváříme a co na nás dopadá. Zdaleka nejen ten, který tvoří, ale působí to vlastně obecně, na celek. Čili je to cesta další, řekněmež, civilizační etapy.
DOTAZ: Kdy se znovu narodí Josef Zezulka? ODPOVĚĎ TP: Za 2000 let, bohužel. Byl bych rád, kdybych u toho opět byl, ale rozhodne Prozřetelnost, nikoliv já.
DOTAZ: To, co říkáte, jak odpovídáte na otázky na přednáškách, tak odpovědi vám říká Zezulka, anebo říkáte to, co vás naučil? Jak se to shoduje s jeho názory? Přece nejste on. Z tří čtvrtiny? Teď se do vás nějak nechci navážet ani ranit, jen mě to velice zajímá. A pokud je to nepříjemná otázka, tak se omlouvám. ODPOVĚĎ TP: Nemusíte se omlouvat, já nejsem povinen vám odpovědět. Odpovím vám tak: Když odcházel, tak mi řekl:"Tomáši, už mě tu nedržte, už jsem hodně, hodně na konci svého života. A ostatně vám pak budu moci mnohem více pomáhat než dnes, kdy jsem vázán tělem. Tak se zamyslete a ono vám to přijde."
DOTAZ: A jak mít svůj názor? To říkáte na začátku každé přednášky. Totiž ono to není tak lehké, když všichni víme, že jste jediný žák Zezulky. Tak prostě alespoň já to vnímám a asi i moji rodiče, že je to pravda pravdoucí. OPDOVĚĎ TP: No, to musíte... podívejte, já jsem dlouhá léta učen a řekněmež, že tedy je tu to napojení. Když jsem chodil k Zezulkovi, tak zpočátku mě vybízel, abych přemýšlel o tom, co mi říká a abych hledal vlastně to, co mi není jasné. Dělal jsem to a dělám to dodnes, jen s trochu jiným nábojem. Tehdá to bylo spíše proto, abych se přesvědčil, je-li to nebo není to tak, jak říká. Dnes je to spíše proto, aby hledal další cestu. Už ne, od jisté doby... podívejte, to máte tak - když jdete do železářství a oni tam mají kladívka, pilky a hoblíky, pak jdete znovu do železářství a oni tam mají to samé, pak tam jdete potřetí a když tam jdete po padesáté, tak už vcelku nepřemýšlíte, co tam mají, a víte, že tam budou pilky a budete hledat nějakou hezkou pilku. Tak je to i v té duchovní nauce. Po prvních desetiletích toho mého setkávání a výuky u Zezulky už to nebylo tom:" Ježišmarja, má pravdu nebo nemá pravdu?" Bylo to o tom:"Ježišmarja, jak to mám pochopit nejlépe?" A takhle malinko ještě:"Je to tak?" Čili z té, řekněmež, pozorující a kontrolující roviny jsem se díky tomu železářství přesunul do roviny žáka, který se ptá:"Mistře, jak nejlépe naplnit to, co mi dáváš?" O to se snažím dodnes. Z celého svého upřímného vědomí a svědomí. Byl jsem dlouho učen a vše to, co vám říkám, je doslova tak, jak jsem byl učen. V mém životě to máte tak - věci, které pro mě nejsou tak důležité, zapomínám poměrně záhy, věci, které jsou důležité, nezapomínám nikdy. Jsou takové otázky, které mě nutí, abych se podíval na věc ještě z jiného úhlu, který ještě nebyl, tak se musím zamyslet, promýšlet stejně, jako by to udělal on, a najít cestu. Občas se stalo, že mi řekl:" No, o tomto jsem nepřemýšlel." I to byla součást výuky. Kupodivu, viďte? On, který je Přinašeč. A příště to bylo tak. Ostatně má rána jsou provázena tím, že si náhle rozpomínám na věci, které jsou důležité a které by se měly udělat nebo by se něco mělo udělat jinak. No, tak se probudím a je to v mé mysli. Takže jistě. Opatrně s tím následovnictvím. V historii máme mnoho negativních zkušeností různých "taky duchovních vůdců". A tak dále. Když se ale zamyslíte, odmyslíc si propagandu, tak rozpoznat třeba duchovního vůdce rozměru Zezulky a nějakého Ferdy z Horních Dolních tak těžké není, protože "podle zpěvu poznáš kosa". Někdy je mi až s podivem, ale pak to zase rychle chápu, čemu všemu jsou lidé schopni věřit, komu jsou schopni naslouchat, co hlásat, případně nějak - z mého pohledu, jenom z mého pohledu - tu svoji "střelku" pootočit trochu na stranu, byť s původně správným záměrem. Takže přátelé, my lidé jsme jenom součást velkého života, nejsme nic moc, jsme obyčejní, vlastně malí, jdeme svojí cestou, naplňuje Boží vůli a k tomu dostáváme to, co potřebujeme - někdy karmu, někdy duchovního učitele, jindy jinak. Nic není bez zásluhy, v uvozovkách "náhodou". Pokud k vám přijde vysoký duchovní učitel, tak jen a jen proto, že vytvoříte tu možnost, aby mohl k vám promluvit. Pokud nepřijde, je to zcela právem, protože jste to nevytvořili. Pokud k vám přijde nějaký sektář, podvodník či jinak, tak je to zase jen a jen proto, že jste připraveni tuto podobu přijímat. Je tedy zcela na vás, kudy půjdete, jakým rituálním "tanečkům doby" se budete podřizovat. To nebudu soudit ani já ani nikdo z lidí, je tady mnohem vyšší a moudřejší. Takže děláme, co můžeme, všichni, viďte. Potíž je v tom, že většina lidí nemá vlastní názor. A tak v podstatě, když někdo řekne:" Pche, Zezulka, to už mám za sebou, co to je, to je takový nějaký... to je moc rozumový..." nebo nějak jinak, no tak 60% lidí, aniž by to promysleli, rozumíte, aniž by hledali realitu - je to tak? není to tak? a proč? Takhle funguje vědomí většinové společnosti. A přesto dochází k postupné kultivaci. Někdy je to v záporné vlně, jindy vzestupné. Nyní zažíváte vzestupnou vlnou, představte si, a tato vlna bude stále sílit. Zanedlouho najednou bude ubývat síly pro nejrůznější hlasatele těch "taky nauk" a osobních zpráviček a přijdou stále více inspirovaní lidé, kteří budou sloužit celku. Bude jich postupně přibývat, až nakonec začnou převažovat. Mění se duch doby, mění se duch kultury. Už to nebude o tom, co doposud vládlo, řekněme, posledních několik tisíc let. Vlastně od poslední velké katastrofy, která těžce zasáhla celé lidstvo, se ten vývoj - přes určitá období, kdy bylo dobře - přece jen stále jen zhoršoval až do konce té Kalijugy, tedy této části. Začínáte nové období, které je velmi silné, velmi nadějné. Je úplně jedno, jestli o sobě víte nebo nevíte, je jedno jestli se podporujete nebo nepodporujete, tento duch není vázán na nic z toho, co znáte ze svých lidských hrátek. Je to něco, co přesahuje člověka. Já zanedlouho zemřu, snad to ještě pár let potrvá, ale ti z vás, kteří jsou dnes mladí, budou tato slova moci zkontrolovat. Přijdou již do období, kdy se ta slova začnou naplňovat. Dobro je a dobro se o vás stará. I když, až budete trpět, budete mnozí vykřikovat:" A Bůh není, vždyť dovolí toto."
DOTAZ: Jak je to s tou druhou tváří, co se píše v Bibli, jaký měl na toto názor pan Zezulka:"Když dostaneš ránu, nastav druhou tvář?" ODPOVĚĎ TP: Jedině v tom případě, že odvrátíš ještě něco mnohem strašnějšího. Pak to bude oběť. V jiném případě je to tvorba zla, protože jestliže necháte jiného člověka neprávem postihnout, je to zlo. Jestliže necháte sebe neprávem postihnout, je to zcela identické zlo, protože my všichni máme stejnou cenu - není vyšších ani nižších. A tak dopad pro váš osud, pokud se nebráníte, je ten, jako byste se nebránili v případě, že někdo jiný je postihován a vy mu nejdete na pomoc. Plete se tady ovšem jedna jiná věc, a to je agrese, odplácení, zlo. Všimli jste si, jak často třeba v některých kulturách vidíme tu spirálu zla, která se dá popsat takto: někdo vytvoří zlo, těžké zlo, třeba zastřelí vaše blízké, a pak ten přeživší vezme do ruky plamenomet a spálí nejlépe půl města, když se mu toto stane. To vítězí zlo. Člověk se musí bránit ,když je to akutní, každému zlu. A někdy jsou ty obrany velkou volbou. Vždyť Čapkova "Matka" je toho důkazem - nedává synovi do ruky mírovou ratolest, ale pušku, aby šel střílet jiné lidi - a zcela právem, protože chce, aby ten její syn bránil jiné lidi a děti, kteří by jinak jinými lidmi byli vražděni. Odtud třeba úkol armády a v trochu jiném smyslu policie. Čili člověk musí vždycky velmi vážit. Zezulka říkal, že to první, co člověk má udělat, je se vyhnout té facce. Nejde- li to, tak zahrozit, stejně jako hrozí srnec svými parohy, přestože je nemá proto, aby vraždil, ale proto, aby jen hrozil. Teprve potom může učinit akt aktivní obrany. Samozřejmě jsou různé případy a samozřejmě, že pokud přichází nějaká těžká chvíle, není mnoho času na rozhodování. Buďto se necháte bodnout do břicha nožem nebo ne. To je v těch nejhorších případech. Takže na jednu stranu to nesmí vyústit v kulturu agrese, zla - chlapáci, kteří mají ty zbraně a postřílí všechno kolem sebe. Na druhou stranu ale každý má právo a dokonce povinnost chránit ostatní i sebe. Jinak by to některým hodně vyhovovalo, zvláště těm, kteří vás chtějí zneužívat. Protože v opačném případě ztrácíte to, co je nejcennější, a to je svoboda - svoboda myšlení, svoboda životní a další. Ztrácíte ji skrze nějaký -ismus, který vám někdo vtluče do hlavy. Jsou chvíle, kdy zas je to jinak. Podívejte třeba na toho Ježíše. Muž, který může vše, opravdu vše, nakonec je jako člověk jat a zabit. Nechá projít celý tento děj, aniž by zasáhl svojí mocí. Pak se ukáže učedníkům, aby viděli, jak to je. Ale to má svůj důvod, víte? Někdy ta sebeobrana je podřazena jiným důvodům. A pak je to oběť. Oběť svého života za nějakým vyšším cílem, který ti lidé nechápou. A nejenom Ježíše. Víte, kolik raných křesťanů zemřelo za nepředstavitelných muk? Ale ani to není úplná pravda - vzácně někteří přežili situace, které byly neslučitelné s životem. Jiní ne. A tak přemýšlejte proč? Bude to na dlouhé a dlouhé večery. Takže nastavujte dle libosti, házejte chlebem, ale zároveň nikdy neoplácejte ve zlu. Vám nenáleží pomsta, pouze obrana. Každý čin, který je spáchán, bude vyrovnán. Bezezbytku. Budete se bránit třeba jako společnost, a tak budete zavírat vrahy, abyste nevraždili nevinné nebo zloděje nebo jinak. To jistě. Ale to není to nastavení, to není ani pomsta, je to obrana. Je to vytváření hranic. Kdyby nebyly hranice, tak člověk udělá naprosté hrůzy. Viděli jsme to při válečných konfliktech i jindy. Když má dojem, že je beztrestný, je schopen udělat téměř cokoliv, mnohý z nás lidí. Tytéž hranice nám nastavuje Osud, milostivý Osud, karma. Je to vlastně totéž. Je to velký korektor, opravovatel našich duší. Takže otázka nebyla rozhodnuta, má opět, jako vždy, všechny póly svých významů a není jen jedna odpověď. Tedy někdy ano, někdy ne.
DOTAZ: Souzníte s tím nebo souzněl s tím Zezulka, že to, co dáváš, to se vrací? To, co si o sobě myslíš, tak se k tobě chovají ostatní? Že tě odráží jako zrcadlo? ODPOVĚĎ TP: Určitě ano. Tento svět má dvojí zdroj: je tu Boží vůle - tedy to, co ještě před vznikem vesmíru obsahuje všechny děje, stavy, včetně dalších procesů a pochodů po vzniku vesmíru, včetně všech dalších životních peripetií, které si jen můžeme představit - druhou částí je vůle bytostná a tato bytostná vůle má svá práva. Kdyby Bůh chtěl, abyste byli nemyslící, tak vám nedal rozum ani cit. Nedal by vám ani možnost vývoje. Proč? Vždyť už na konci je ta dokonalost. Ale právě v tom to je - vedle konečné dokonalosti musí být i cesta k té dokonalosti, vedle nekonečného vjemu "Jsem" musí být omezené "Já-stvíčko" třeba člověka, žížaly, rostliny, které zažívá své životní peripetie. Tím, jak se profilujeme, jak se projevujeme v tomto útvaru, vytváříme také jistou sílu - sílu našeho rozhodnutí, vědomí, činů a tak dále. A to pak, samozřejmě, má svůj vliv na osud, který žijeme. Bylo by vlastně divné, kdyby to šlo jen jednou stranou. Uděláte nějakou nepravost a přijde karma a budete trpět. Ono to jde i obráceně - jdete cestou světlou, dostáváte větší díl z toho životního klidu a možností, abyste mohli jít stále více. Ale jakmile to zneužijete, jakmile zapomenete, vše se vrací. Žádné zásluhy nejsou nastálo. Všechno je neustálý proces. Čili ano. Ale zase ještě jinak - život duchovní tu není pro odměnu. Nejste tady duchovní proto, abyste něco získali od Pánaboha, nějakou prebendu - peníze, životní jistotu, ženy, víno zpěv... co bychom ještě tak mohli zmínit?...no prostě cokoliv...moc třeba... a tak podobně. Svým způsobem to trošku připomíná divadlo, kde herci hrají svoje role, tentokrát ale zcela doopravdy, protože většinou nevnímají tu dualitu světa, jsou zcela pohlceni svými představami, svým vnímáním a tak dále. A teprve při pozdějším životě hereckém začínají chápat tu velkou, větší pravdu, než je ta jejich, a začnou opravovat i svůj životní vjem a a koneckonců i chápání dopadu toho životního běhu. Čili bezesporu to "zrcadlo" je pravdou.
DOTAZ: Je správné a dobré ukazovat ostatním "zrcadlo"? Nemám na mysli zrcadlo jako takové, ale že vlastně předvedete chování toho druhého - nastavíte "zrcadlo"? Děkuji. ODPOVĚĎ TP: Zase chcete otázku a odpověď, která nebude jednoznačná, ale tady to nelze tak říct. Ano, někdy velmi, někdy ne. To záleží na okolnostech a na okamžiku. Protože nastavíte "zrcadlo" a ve velmi negativní situaci ten člověk najednou pochopí. Jindy jen znásobíte jeho zlo. Pak tedy to "zrcadlo" nepřináší dobro, ale ještě větší dopad toho člověka - propad. Takže mnohdy je "zrcadlo" účelné, ale budete-li duchovní osobnosti, postupně se budete více zamýšlet nad tím, kdy a jak, protože, víte - jak bych vám to řekl - poznání, to je veliká síla a musí se s ním pečlivě pracovat. To jsou knížecí rady, já vím. Dokonce i tím, když máte pravdu, můžete tvořit zlo. Představte si. Ten svět je tak pestrý. Někdy snad jste je také poznali - mravokárci a zastánci té jediné správné pravdy, kteří se nedívají, komu a proč ji říkají, ale mají jen tu svůj fanatismus. No, už nadělali hodně zla. Možná, že proto mi říkal Zezulka, že on by nikdy nešel rozbíjet masné krámy nebo kožešnictví nebo Mac Donalda, že to není správné, ale že to musí být tak, že pokud lidé pochopí, tak přestanou mít tu potřebu a ten krám zanikne zcela přirozeně. A když nepochopí, tak jich přibyde. Tak to je. Protože je-li zde potřeba a vůle... proto vaří ženy vegetariánky svým mužům maso, i když ho nemohou ani cítit - většinou ženy - protože je tu ta žádost. Ale ani jednou neochutnají. No, ochrana? Všecko záleží na okolnostech. Čili "zrcadlo", jak už jsem řekl, může být i zlo. Máte pocit, že to tak někdy je, ano, ve svém dotazu. Může to tak být. Například kdybyste získali tu možnost - což nezískáte běžně, právě proto - ale kdybyste tu možnost získali, vidět skutečný stav podoby světa, v kterém žijete... já vím, že mi teď nerozumíte, vy přece všechno vidíte, slyšíte, hmatáte... no, ale kdybyste tu možnost měli, mohlo by to být pro vás být nebezpečné, mohlo by vás to silně poškodit. A tak moudrý Bůh ty věci řeší tak, jak je řeší. Je to tedy proces, je to postupné. Jednou pochopíte. Je to podobné jako filosofie patricia, který jde v neděli do cirku - dělají to všichni - jde se dívat na hry, při kterých jsou zabíjena zvířata a lidé a ve snu ho nenapadne, že je to zlo. Je to filosofie člověka, který se jde podívat na koridu, kdy zabodnuté nástroje v bocích býka zvyšují jeho neštěstí a agresivitu a po hře kočky a myši je nakonec před zraky všech probodnut a zabit - pokud není zabit toreador, jistě, to je ta "spravedlnost", viďte. Jenomže býk nemá meč a nemá mnoho jiných věcí. A tak člověk zneužívá svého lidství proti zvířeti a ještě to považuje za zábavu, například. Toto jsou jen takové viditelné... dál mluvit nechci.
DOTAZ: Má se víc žít mozkem anebo srdcem? Mám se rozhodovat podle srdce anebo podle mozku? ODPOVĚĎ TP: Jak jistě chápete, co řeknu, podle obého, a to v rovnováze. Pokud převáží rozum, je to likvidace hmoty, pokud převáží cit, emoční myšlení, je to likvidace ducha. Pakliže sejdete z té cesty rovnováhy, padáte na jednu nebo na druhou stranu. To se stalo naší kultuře. Vidíte dopady klimatických změn, katastrofy - a nejenom jí. Na začátku všeho je nerovnováha člověka, který chtěl jenom brát z té přírody, nikomu neposkytl prostor, nechápal, že ta mrňavá mrška, která není ani vidět, pokud si nevezmeme mikroskop, může být podstatným důvodem jeho života. Nezáleželo na ničem. Proč? Je to přece "On". A tak nějak podobně. Čili máte problém uchopit svým raciem, promyslet. Máte se potom také zamyslet - to je něco jiného - tedy procítit ten problém zase v té emoční části. A pak hledat tu odpověď, která by byla správná.
DOTAZ: A poslední dnešní otázka: Jak najít rovnováhu? Furt mi to dělá problém. ODPOVĚĎ TP: Vítejte v klubu, milý tazateli. Furt to dělá problém úplně všem. Nahoře, dole, napravo, nalevo. Každé hledání, to je fuška, to není samo sebou. Patří sem omyly, chyby i vítězství - drobná i veliká. Stačí, že ji hledáte. Chceme-li něco, je to mnohem lepší, když je to vědomé, než když je to nevědomé. No jo, teď ale, když to přeženeme, stanou se z nás fanatici jediné správné pravdy. Když to nedoženeme, to je opak přeženeme, tak jsme lenoši líní. Takže i tady platí nějaká úměra - poměr a úměra. Každý dosáhne to, kam má svoje, řekněmež, vlastnosti, danosti - a také, a to je důležité, to, co dokáže na té cestě projevit z vlastní vůle, chtění, nadšení a tak dále. Většinou se nacházíme, v mnoha případech, v krajních mezích, je to ode zdi ke zdi - jednou "flegmouš", jednou fanatik, jednou já nevím ateista, podruhé zastánce toho jediného správného Boha, kterého vlastní. Tak až rozpustíte svoje egoistická "lidstvíčka" a dokážete se nadnést nad současný stav, bude to prospěšné vaší otázce. Takže hodně štěstí Vám přeji. No a to je pro dnešek všechno. Těším se na 20. hodinu, kdy budeme mít pravidelný duchovní obřad. Na shledanou. |
