 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 24. 5. 2021Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:
Zvukový záznam (MP3) Obsah:14:14 – Myslíte si, že je dobré žít v přítomnosti? 30:04 – Docela často se mi zdají sny a druhý den se to stane. Má to být varování? 49:21 – Má každý vyvolený národ přístup k moři? 50:07 – Jak se nebát lidí? Jak tento strach odstranit? Hodně mi lidé ublížili. 51:11 – Jak se bránit lidem, kteří dělají věci, aby mi ublížili? Přepis videa:Krásné pondělí přeji. Máme tady přednášku Duchovní university Bytí, tak se budu věnovat vašim podnětům. Budu říkat to, jak jsem byl učen svým milovaným učitelem Zezulkou a tak dále, no a vy sami si uděláte svůj vlastní názor. Tak.
DOTAZ: Myslíte si, že je dobré žít v přítomnosti? (TP: Ptáte se mě.) ODPOVĚĎ TP: Bezesporu. Má to jeden háček - u každého je přítomnost jiná. Někdo vidí jen ten dnešní den. Jiný vidí, co bude zítra, další, co bude za 1000 let. I to je pro něj přítomnost. Neřku-li o těch, kteří vidí co bylo. No, takže jak to je? Co rozumíme slovem přítomnost? V podstatě to, co tímto termínem označíme. A to se velmi liší člověk od člověka. Ano, je dobré žít v přítomnosti. Jestli to myslíte tak, že se nemáme starat o to, co bylo, ani o to, co bude - no bylo by to poněkud jednostranné. A tak máme i nemáme. Máme-li ve svém srdci poznání moudrosti, víru i vědění, pak víme, že se stane to, co se státi má. A zpravidla budeme mít největší obavy ze sebe sama, abysme všechno dobře zvládli, byli dobrou kladnou složkou světa, nepoškodili víc, než je možné nebo nutné vzhledem k našemu vyspění. No, a tak dále. Takže hodně štěstí ve vaší přítomnosti. Jsou to i konmotace této věty, které jsou i vysoce negativní. Zpravidla zástupci těch řekněmež (jak to nazvat - no tak, jak to je) temných směrů, ti žijí pro tento okamžik - a právě teď je teď a všechno ostatní je jedno. No, je to jistá slepota. Ne, že bych jim to přál, ale velký osud jim nakonec vysvětlí, jak to je doopravdy. No, co dalšího. Je v tom i odstín, který říká: "Netrap se tím co bylo, jdi dál." I to je pravda. Co se stalo, stalo se, s tím mnoho nenaděláte, ale to, proč se to stalo, s tím můžete udělat hodně. Říká se tomu duchovní cesta - čili cesta vlastní změny. A tak to, co umožnilo vaši minulou chybu, jeli ošetřeno a spraveno, je vlastně jediné a správné řešení. Trápit se proto, že jsme udělali chybu, ale přitom se nezměnit nebo jen v sebeobviňování se ničit, by nebylo vždycky úplně celou pravdou. Má to ještě jistě mnoho dalších významů. Tak ptejte se mě dál.
DOTAZ: Jaký byl názor Zezulky na výkladové karty? Je to zasahování do osudu? A co věštci? Máme se těmto věcem vyhýbat? ODPOVĚĎ TP: Tak zaprvé - úplně všechno na světě může být prospěšné i krajně neprospěšné. Tedy záleží na tom kterém případě. Pokud se propadnete do řekněmež ztráty osobní vůle, nemoudrosti, strachu, či čeho dalšího, pak se nemáte nebo nesmíte dozvědět nic z toho, co bude. Nebo jen formou, kterou ještě jakž takž dokážete snést. Pokud jste kompletnější osobností, pak to poznání nejenom že neškodí, ale může pomáhat. Je to asi tak, jako když jdete tím světem a občas vám někdo poradí, že na téhle křižovatce máte jet doprava místo doleva, a že máte třeba počkat na vlak, který přijede za 5 minut, místo abyste utíkali, no a tak dále. Čili, to je případ od případu, opravdu. Zasahovat do osudu - ano, mnohdy se to stává. Jindy zase je to projev Boží milosti. Někteří z vás dokáží tyto podněty zpracovat. Zpracovat tak, že jim pomáhají na jejich cestě (duchovní cestě nebo cestě životem), že je vhodně směřují k tomu, aby v této oblasti sami pracovali, protože žádná jasnovidná předpověď nemůže vykonat práci, kterou máte vykonat vy. Může jen na ni upozornit. Vzpomeňte například na onu slavnou větu: "Překročíš-li řeku, zničíš velkou říši." A ten král si to vyložil po svém - to znamená, že zvítězí. Nepochopil, že tou velkou říši je míněna jeho vlastní říše, a tak konal a konal, až dokonal. A zničil svoji říši. Je to příklad toho, jak zaprvé mohl věštec říci to, co bylo pravdou, aniž by jej král nechal stít pro špatnou předpověď - to je jedna možnost. Anebo druhá možnost, kdy ten věštec sdělí popravdě to, co se stane, ale tak, aby neovlivnil tento osudový děj a nechal jej proběhnout. I s tou možností, že tento král pochopí a změní svoje konání. On nepochopil, a tak ta věštba zdánlivě mu byla k ničemu. No, uvidíme příště, třeba už si dá pozor. Je tu v této oblasti hodně až takových úsměvných akcentů. Když jsem začal rozum bráti a dozvídat se více o světě (ne, že bych věděl všechno, proboha), tak mě zarazila jedna stará velká pravda. Zaprvé opět - v populaci se pravidelně vyskytuje určité procento jedinců, kteří mají dar vnímat za hranici běžného vnímání. V různých formách, což je nápadné. Ptejme se proč. Zadruhé - tito jedinci často jsou vystaveni jistému útlaku. Později jsem pochopil proč (i proto, že mi to řekl Zezulka). Tito jedinci byli všemi totalitními režimy pronásledováni. Úplně stejně fašisty jako komunisty anebo kýmkoliv dalším. A víte proč? Protože ti diktátoři se bojí, že je někdo odhalí. Odhalí jejich pravou podstatu, cíle, nástroje, a tak dále. A tak se snaží, si zachovat svoji anonymitu. Zdánlivě zcela opačná věc - za třetí - jest ta, že najdete jen velmi málo dob, míst a mocných, kteří by nevyužívali služeb těchto oblastí. To, co se káže lidu - tedy výsměch, bagatelizace, a tak dále - to je kázáno těmi, kteří ochotně v tomto pracují, protože nechápou. Ale ti jiní velmi, velmi rádi poslouchají. A tak tuto oblast nalezneme ve všech částech. Nechce se mi je příliš otvírat. No tak všichni víme - Stalin, viďte, komunista, a tak silné negativní duchovní zázemí. Co Hitler a jeho lidé? A co další? Ať jsou to církve, jiné vládní systémy. Někdy se to nepovede. Jistá madam Dicksonová v Americe se snažila úporně probít k prezidentu Kennedymu a nesla mu sdělení, že mu hrozí smrt, že bude zabit. No, nepovedlo se. Ale ona to věděla přesně. Aby toho nebylo málo, tak za nějaký čas se tatáž madam Dicksonová pokoušela probít k jeho bratru se stejnou zprávou. No, nepovedlo se. Nosila takový pěkný klobouček. Ať už je to Baba Vanga, za kterou jezdila Sophia Loren a všichni potentáti východní, a tak dále. Čili, na jednu stranu jsou tu ti dehonestátoři. Víte, co je to dehonestovat? To je jako umazat, ušpinit, pomluvit. Na druhé straně je tu to, co je pravdou. A svým způsobem je to souboj o lidské vědomí, myšlení. Kdo nechce myslet, nemusí. A kdo ano, nalezne nakonec sám dost důkazů k tomu, aby si názor udělal - i beze mě. A tak věštění je často vydáváno za krajně negativní věc. No, bude-li to vykonávat někdo, kdo bude pochybné kvality, může to být průnik a zásah temných sil do tohoto světa - s pokusem ovlivnit chování člověka. Jindy je to oblast svatosti. To je zase ten druhý pól, kdy přesahujeme rozměr člověka současného, a promluví k nám něco, co přichází z té v uvozovkách (jenom v uvozovkách) "výšky".
DOTAZ: Co když mívám jasnovidné sny a to se mi v budoucnu vyplní? Ale něco jsou jen strachy. Jak poznat, co jsou strachy a co ne, a co je věštba? ODPOVĚĎ TP: To je základní problém emočního vnímání. Abyste mohli využívat těchto darů, musíte být něco jako "tabula rasa", tedy čistá tabule. Pokud dovolíte, aby vaše vědomí a i podvědomí zasahovalo do vašeho výkonu, bude to vždy s jistou mírou chyby. Proto vlastně nejhlavnější způsob kultivace těchto nadání spočívá právě zde - čili, ve schopnosti opustit ten svůj běžný a nastolit ten výjimečný stav. Je to problém mnoha jasnovidců. Když třeba vidíme ty, kteří čtou "ákášu" (tedy děj, který je nezávislý dokonce na vnímateli, protože existuje nezávisle na něm a vnímatel ho prožívá), tak vidíme, jak je to někdy těžké. Krásně je to vidět na případech třeba v předpovědi úmrtí. V tom životě je často i vícero okamžiků, kdy můžete zemřít. A najít ten správný v této množině, to už vyžaduje velké umění. A za další také najít důvod, proč bysme to měli sdělit, protože pro 90% lidí jejich čas má zůstat skryt, aby žili čistě. No, jak poznat, kdy je předpověď? To nemůžete poznat, dokud nezvládnete sami sebe. Když tedy ten sen bude čistý, bude to tak. Je tu ještě jeden aspekt, který je významný. Jedním zdrojem těch bočních vlivů jste vy sami. Čili, všechno to vědomé i podvědomé. Druhým zdrojem je to, co je kolem vás - tedy myšlenky vtělených, ale i myšlenky nevtělených. A do jaké míry se necháte ve svém výkonu ovlivňovat těmito vnějšími vlivy, do té míry opět ten výkon bude čistý anebo méně, hluboký nebo mělký. Lidé mají většinou představou, že jasnovidné vidění je jako něco, co nám pomůže získávat nějaké prebendy. Tak to nejnižší bude asi, já nevím, vyhrát v Lotynce ta správná čísla, viďte. Kdo by to nechtěl? Pak jsou to různé jiné benefity a výhody, které tito lidé očekávají. No, myslím si, že jedním z hlavních benefitů (pokud se setkáte s jasnovidností a správnou jasnovidností) jest ten, že dostanete příležitost pochopit, že osud, děj, je podřízen nějakému přírodnímu řádu, který je prostě poznatelný, který je čitelný, a který je reálný - to je důležité. Protože odtud je už jen krok k tomu, abyste žili lépe, abyste vědomě chápali své životní příběhy.
DOTAZ: Docela se často zdají sny - druhý den se to stane. Má to být varování? ODPOVĚĎ TP: Někdy ano. Někdy vás to pouze vychovává k tomu, co jsem zmínil - tedy k pochopení, že osud je. Jindy je to zase to druhé. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: A jak to vyslyšet a následně udělat kroky k vyhnutí se neštěstí, hádky? Vůbec si nevím rady - že mám možnost se tomu vyhnout, i když je to třeba negativní. Ale někdy se mi zdá něco, co se třeba vůbec nevyplní, anebo za hodně dlouho. Míváte jasnovidné sny? ODPOVĚĎ TP: To je osobní otázka, která sem nepatří. Ale vraťme se k Vaší otázce. No, ta milost vědění je jako každá jiná milost. U některých z vás musela být osudem zasloužená. Ale stále máte svobodnou vůli, můžete poslouchat, nebo ne. Můžete využít třeba varování, nebo ne. Za domácí úkol si přečtěte příběhy lidí, kteří nenastoupili do letadla, které mělo spadnout, nebo na Titanic, nebo na podobné lodě, a kteří vyslyšeli svoje varování a zachránili si život. Budiž vám to poučením a i návodem. U nich to bylo tak, že si ten život měli možnost osudově zachránit, a oni tu možnost naplnili. U mnoha jiných nic takového nebylo, nebo jen velmi slabě. Byl to třeba jen špatný pocit něčeho, co není dobré. U jiných je to velmi intenzivní - tak, že jim to skutečně zamezí udělat ten krok na ty schůdky. No, zas i v tom je ta nekonečná pestrost života. Není dvou stejných lidí. Vyhnout se něčemu nemusí být negativní, ne vždy. I v tom je ta dualita. Jindy, pokud by to bylo vedeno jen těmi nejnižšími pohnutkami, je to dokonce spíše prohra. No, máte jen dvě možnosti - buďto prožijete a získáte benefit, nebo se změníte a vytvoříte benefit. Když říkám změníte, tak to není ukázníte, ale změníte. A další dotaz na stejné téma.
DOTAZ: Je dobré, když nevím, ale někdy mívám jasnovidné sny. Když se mi o kamarádovi zdálo, že má rakovinu, nevím vlastně, jestli je to pravda. Nechci, aby mě lidi měli za blázna, ale zas mám o něj velký strach. Měla bych mu o tom snu povědět? ODPOVĚĎ TP: Možná, že ani ne, aby nezískal stresovou reakci. Ale možná, že byste jej mohla navádět nějak chytře inteligentně na to, aby si nechal udělat nějaké testy. Třeba by to nedalo ani mnoho práce, víte? A pak by se ukázalo (alespoň s jistou mírou), jestli ten sen byl k něčemu. Sny k nám mluví různou mluvou. Některé jsou identicky přímé, čili vidíte přesně to, co se stane. Jiné jsou symbolické, čili váš vnitřní člověk mluví svojí řečí. Která je mimochodem osobní, i když je skupinová do určité části - odtud právo snářů na existenci. Ale není to absolutní právo, protože každý jeden má svůj vlastní svět. Prošel trošku jinou rodinnou výchovou, vzděláním, zážitky, a tak dále. Přesto ale lidé jedné kultury a jedné společnosti mají mnoho těchto jaksi asociačních zážitků podobných. A z toho také vychází potom řeč toho snu. Někdy jsou to sny, které vznikají jako pouhý okamžik řekněmež utřídění záznamů mozku. Někdy je to reminiscence, čili reakce na zažité děje - podíváte se na horor, a už vás někdo honí s kudlou ve snu, nebo tak podobně. Nebo uslechnutý útržek hovoru, který vyvolá řadu asociací, které nakonec ve vás utkví, a mozek to nakonec a vaše duše to řeší ve snu, aby se toho zbavila. Čili, k této tematice patří i schopnost pochopit vlastní význam jednotlivých odstínů snů, to přiřadit do správných přihrádek, a potom tedy rozdílně hodnotit.
DOTAZ: Jak se nepřetvařovat? Proč se přetvařuji? Chovám se podle toho, s kým jsem. Asi aby mě měl rád. Tak jak tyto pocity odstranit? ODPOVĚĎ TP: No, tak pokud je to aby vás měl rád, tak jsou to nedostatky zřejmě lásky, kterou jste nezískali v mládí, například. Jsou to zážitky z minulých životů. Je to životní nejistota u některých z vás. Nezapomínejte, že někteří z vás jsou zde mezi lidmi v jednom z prvních zrodů. Ještě včera byli nižší, dnes přišel jejich velký okamžik. Jsou prvním člověkem. A v tom okamžiku je to krásně vidět, je to čitelné. Vidíte, jak ten nedostatek životních zkušeností je velmi velkou brzdou k rozumnému uvažování. Ten člověk ještě nemá úplně čeho se chytit. Bývá často předmětem mnoha spekulativních názorů, myšlenek. Ve svém rozhodování se neřídí tolik logikou, jako spíše nahodilostí, také ne citlivostí. Jeho portfolio v emočním myšlení je stejně chudé jako v tom hmotném myšlení. Je velmi dobrodružný často, otevřený navenek, na zážitky, všechno je pro něj nové, všechno ho fascinuje. A tak to je - ono to pro něj je nové, vždyť je člověkem poprvé. No, takže někdy je to životní nejistota, jindy zase nejrůznější jiné souvislosti. Myslím, že i tomu se musíte učit - jako všichni, postupně. Jestli na konci toho procesu bude pravděpodobně jakás takás rovnováha, to znamená, že nebudete násilím prosazovat svůj názor, kdykoliv bude mít někdo jiný, ale zároveň, pokud půjde o věci které Vy sám nebo sama uvážíte, tak je budete hájit. Prostě jsou věci, které mohou být tak, a věci, které budou jinak.
DOTAZ: Je lepší poslouchat a dát přednost tělu, nebo psychice? Totiž konkrétně - mám fobii ze zubařů, a tedy tam budu mít duševní újmu. Neudělá mi to dobře, budu psychicky vyřízená. No, ale když tam nepůjdu, tak to asi není pro tělo dobré, když mám zánět v zubu. Je mi 19 let, mám špatný zážitek ze zubaře - trauma. ODPOVĚĎ TP: Posttraumatický syndrom. Trauma můžeme získat z čehokoliv prakticky. Toto je časté trauma. Jsou válečná traumata, traumata z podobných nepohod jako je návštěva zubaře, a podobně. No co s tím? Zpracovat, jak jinak. Ten zub může mít dosti velký dopad na Váš zdravotní stav. Dokonce Vás může zabít, zvláště pokud to bude některý ze zubů. Ale i každé z těchto chronických infekčních ložisek má potenciál významně poškodit organismus, někdy až ke smrti. Bakterie, které zde vznikají (anaerobní bakterie, jiné), se šíří dál tělem. Není to dobré. Začněte (je Vám 19 let, to je krásný věk), začněte něčím, co je zadarmo - ústní hygienou. Kupte si nějaký pořádný kartáček, nějaký - nechci dělat reklamu, nějaký takový ten kmitající třeba, je v tom mnoho rozdílů. No, mně se líbí třeba ten, který má i takovou skříněčku na nástavce, kde je UV světlo, které je sterilizuje. No, a začněte si zuby čistit. Když dočistíte, vemte takovou tu štětičku na držátku a tu ponořte vždycky do ústní vody, třeba Listerinu, a jen jednou projeďte tu mezeru mezi zubem. Tím zamezíte mezizubním úsadám. Tímto jednoduchým postupem prakticky zastavíte tvorbu zubního kazu. Ovšem ten, který tam je, již nezastavíte. Málokdo ví, že zubní kazy probíhají i pod zdánlivě zdravými zuby. Pozná se to podle barvy povrchu zubu. Zkušený lékař to pozná. Jiná věc jsou potom záněty kořenů různých stupňů. Někdy se užívají antibiotika, která jsou funkční právě v těchto kostních souvislostech, jindy se užívá chirurgie či další postupy - čištění kanálků, léčení zubu, a tak dále. V dnešní době každý lékař prakticky má širokou škálu, kterou mu připravil farmaceutický průmysl. Můžete tedy prožívat ústní ošetření prakticky asi s největším drobným nedostatkem - při vpichu anestetika. Ale ještě i někteří zubní lékaři používají znecitlivující gel, takže ani to nebude tak hrozné. Možná, že na konci tohoto poznání u dobrého zubaře už nebudete cítit strach, ale půjdete tam ráda, protože budete mít dobrou zkušenost. Představte si, jak to bylo v minulosti. Patřím ke generaci, která ještě viděla šlapací zubní vrtačku. Ano, to byl monstrózní přístroj, přátelé. Patřím ke generaci, která ještě zažila ne bezbolestné vrtačky. Čili vrtáky, které jsou tak trochu podobné těm vrtákům, které máme v dílně, akorát to byly takové kuličky, hlavičky s ozubením, které tedy se prodíraly tím dentinem v tom zubu. Ohřívaly okolní tkáň, což zase cítil poměrně negativně nerv. Dnes tomu tak není. Vodní chlazení, které je přítomno, a vysoké otáčky, dokonce ani nedrnčí. A ty řekněmež starší typy vrtáků se používají stále, ale jen na určitý výkon. Už ne na ten základní proces toho sanování zubu. Takže v této chvíli máte poměrně docela slušnou dobu. Jaksi, tyto obory se velmi rozvíjely, velmi. Jenom za tu dobu co pamatuji já, se úroveň ošetření (ať už kanálku zubu, zubu samotného, a tak dále) asi tak 50krát zlepšila. Čili, ledaže byste čekali ještě na další stupeň. Na obzoru jsou ještě zajímavější metody jak léčit zuby, ale bylo by to předčasné teď otvírat. Již je to ve výzkumu. No, takže psychika. Je třeba se s tím učit pracovat, zvyknout si na svůj strach. Učit se ho ovládat, protože to, co Vy popisujete, už nesouvisí zdaleka s nějakým vědomím rozhodnutím. Je to hluboce podprahově vtisknutá vlastnost, která není primárně rozumem ovlivnitelná, a proto na ni musíte jinak než jen rozumem. Ten rozum tam patří, samozřejmě, ale je tu i ta podprahová část. Tu musíte zpracovat. Čili, zvykat si na tu myšlenku, že navštívíte zubního lékaře, a tak zmenšovat úroveň té tenze, která při té myšlence vzniká. Ostatně, mnoho jiných možností nemáte.
DOTAZ: Zánět v zubu - je to mléčný zub. U pětek nemám založené další. Podle mé zubařky u toho nelze udělat ošetření. Navrhuje vytržení, a já se s tím nemohu smířit, těžce to nesu. Prosím, tomuto se hned nesmějte. P.S. - Vnímám ho jako sobě rovného, je to něco jako smrt někoho, kdo mi pomáhá kousat a byl tu se mnou dost let. ODPOVĚĎ TP: Nelze vyloučit, že patříte k lidem, kteří mají poruchu vývoje zubů. Některým se zub skutečně nevyvine. Na druhé straně jsou ti, kterým se objeví i třetí zuby, a nevím, to se musíte zeptat zubaře, možná i nějaký další, kdo ví. A tak tady bych asi se hodně dobře vyptal svého zubního lékaře. Pokud zde jsou založeny další zuby, mělo by to být vidět na rentgenu. Je tu důležité, jakou dobu máte k dispozici - to znamená, jaký je další osud toho zubu, zda čekat, nebo nečekat. A také důležitá informace, kterou vám nemohu dát já, ale zubař. Pokud se zub vytrhne, zvýší se naděje na založení nového zubu, nebo ne? No a z toho všeho pak vznikne logický závěr. Je-li tu naděje, že doba umožní řekněmež vytvoření nového zárodku zubu, bude to jistě důležité. Není-li, je to také důležitá zpráva, a tak dále. Na druhou stranu, kdyby se nám stalo jen to, že nemáme zub, tak je tu na světě ještě krásné místo. Víte, oni ti lidé možná..., nevím. Když mu ukážete, že ho nemáte, tak se vám možná usmějí, ale jinak vás nikdo tak moc pozorovat nebude. A krom toho je tu protetika, takže můžete to místo zaplnit nějakým fešným umělým zoubkem, který se dokonce nebude ani kazit. No, ale to je věc vašeho lékaře.
DOTAZ: Má každý vyvolený národ přístup k moři? ODPOVĚĎ TP: A proč by měl mít? Je moře Bůh nebo studnice poznání? Je sice pravdou, že ten poslední vyvolený národ má přístup k moři. Je pravdou, že současný národ přinašeče bude mít rovněž přístup k moři - za nějakou dobu. No, historicky to nebude ani tak dlouho trvat. Čili, moře se dotkne hranic našeho státu.
DOTAZ: Jak se nebát lidí, jak tento strach odstranit? Hodně mi lidé ublížili. ODPOVĚĎ TP: Čím víc to budete rozvíjet, tím to bude horší. Každému lidé takzvaně ublížili. Protože jsou to lidé, nic víc než jen lidé - obyčejný člověk. Jak to psal Čapek ve své povídce? "Obyčejný člověk". No, takže jediná rada je láska, pochopení, a ne tak silné pozorování. Žiji to, co je. A co je, je součást mě, ale zároveň jsem to nestvořil. Jsem jednou částí toho všeho. A žiji to, co mi tento systém dává.
DOTAZ: Jak se bránit lidem, kteří dělají věci, aby mě ublížili? ODPOVĚĎ TP: Budu muset opět zmínit několik pohledů. Takže, první nejjednodušší odpověď. Reálný útok, který nemá pochyb, vyžaduje obranu, je-li to nutné - ne vždy. Záleží na povaze, síle, nebezpečí. Od toho se odvíjí i způsob té obrany. Na počátku spíše hrozba. Na konci těch nejhorších příběhů právo aktivně se bránit - jakkoliv. No, to je ta Matka - Čapek - puška v ruce syna, posledního. "Jdi" - a dává mu tu pušku. Druhý pohled. Často je nastavení našich životních peripetií podmíněno námi samými (nejčastěji) a vytváříme něco sami svým přičiněním, aniž to vnímáme. Proč v kolektivu (třeba školním) si kolektiv dovoluje na některé, a na jiné ne? Je to i podprahové. Není to jen věc přímého chování, ale je to i věc, kterou přináší (teď mi to uteklo, promiňte), kterou přináší i váš jakoby vnitřní postoj, náboj, kvalita, která přezařuje, aniž byste řekli slovo. On se samozřejmě tento náboj promítne do řeči vašeho těla - jak se stavíte, jak stojíte, jak se díváte, jakou máte mimiku, a vše ostatní. Většinou je lidská společnost v té masové části hodně zbabělá. Když vidí odolnost a odpor, většinou uhne, pokud nezvítězí masová davová sugesce a jde se lynčovat. To je zase jiný případ. Čím víc se budete ladit k těm svým řekněmež zážitkům, které jsou pravdivé. Nikdo je nepopírá, mohou být pravdivé. Jindy ani nemusí být pravdivé - je to způsob vidění světa, kdy je tu jistá zvýšená citlivost. Jako máte poruchu imunitního systému, který reaguje přehnaně na alergeny například, a u jiného ne. Takže, hledejte svůj postoj - a já jsem zdaleka nezmínil všechny. A zase stejný dotaz, oni mi je dávají teď všechny pohromadě, aby to bylo z jedné vody načisto.
DOTAZ: Jak se bránit proti lidem, kteří mně závidí, podkopávají sebevědomí. A když se mi nedaří, tak jsou šťastni. ODPOVĚĎ TP: Budete je muset začít litovat, protože jsou na tom dost špatně ti lidé. Zase, je-li to pravda. Ne vždy to je pravda. Někdy si můžete myslet. A osud vám nahraje určitý způsob vidění situace, a přitom je všechno úplně jinak. Bývá to malé vítězství zla, že se domníváte, že právě tady na vás něco tlačí, a přitom je to někde úplně jinde. Takže, no - lidé, jelikož jsou ještě trochu více animalové než lidé, mají tu vlastnost, kterou má každé zvíře. To znamená, že je-li zde nějaká slabost a možnost v té smečce, tak využívají této slabosti k svému prospěchu. A tak silnější vlk odežene slabšího, aby se zakousnul do těla uloveného zvířete. A tak, já nevím, pejsek bude očůrávat rohy, aby si zajistil své teritorium. A udělá to i třeba levhart, který drápy půjde drásat kůru stromů, a tak dále, a tak dále. Čili, toto je logika té řekněmež animálnější části, kdy nedostatek lásky, soucítění, vede k boji pro zachování svého prostoru, protože pokud nebojujete, tento prostor vám bude odňat. Tito lidé se vlastně v podstatě bojí, že jejich prostor bude odňat. A tak se pokoušejí různými prostředky, které ovládají, ten prostor si zachovávat. Ať už je to pomluva, jak to píšete, závist, a tak dále. No, ten pocit štěstí, který zmiňujete, je z tohoto pohledu logický, protože v jejich činění došlo k úspěchu. To znamená, že pro ně jste méně nebezpečným soupeřem na tom životním poli, a tím pádem tedy tento člověk cítí úspěšnost. Jeho strach, který tady byl vyjádřen (protože abyste nemilovali, musíte se bát), je tady přítomen. Je to zase jen jeden z pohledů.
DOTAZ: Mám pocit, že si zasloužím, aby ke mně ostatní se chovali špatně. Aby se mi nedařilo, a že si zasloužím, aby mi bylo špatně a abych byla nešťastná. Jsou tyto pocity oprávněné a správné? Třeba cítím karmické zatížení. Anebo jsou to síly třeba temné, že mi někdo to namlouvá? ODPOVĚĎ TP: No, tak zase. Víte, nejsem svědomím světa. Musel bych popisovat strašně moc různých příkladů. Čili se dotknu jen některých, které mi v této chvíli budou tanout na mysl, ale je to vždy mnohem složitější. Člověk si zvykne na vše. Aby se něco rozvinulo, bývají to jen nepatrné počáteční iniciační body. Je to, jako když ten motýl nad Azorami mávne křídlem, a tady v Evropě je z toho bouře. Tak i v tom životě. Z nějakých důvodů je něco nastaveno. Ať už je to výchova rodiny, kdy vás někdo poškodil, nebo podobně. A nebo taky ten minulý život, ano, jistě. A ono se to začíná odvíjet a začínáte si zvykat na ty obvyklé životní podmínky, které vás provází. Mnohdy v těchto případech ale také jim vycházíte v ústrety. Protože možná, že v jednom životě hrdý nebojsa, který ničí všechno kolem sebe, a v druhém životě bojsa, který neudělá ani krok, aniž by se nebál. Bývají to takové vlny, ale to není důležité. Aby se ten kruh rozetnul, musíte najít cestu - dřív nebo později. Ale nemusíte si dělat starosti, jestli to bude zítra, nebo dnes, nebo pozítří, protože čas má času dost. Snažte se to tedy pochopit z jistého nadhledu. A také se snažte vysílat signály, které jsou znakem vaší jisté... Jak to nazvat? Víte, takoví ti největší frajeři často, velmi často, bývají největší srabi. Oni tak jen vlastně nahrazují svůj strach. A tak kopou kolem sebe, dělají dojem - přitom je to malá dušička. Také to bývá někdy. No, nemusíte si získávat sebevědomí v tom, že ty ostatní, kteří vás uráží anebo ponižují, budete ponižovat také. Můžete získat sebevědomí tím, že zvážíte cenu sebe jako cenu každého jiného, a tím pádem budete mít zdůvodněn svůj postoj. I ten nejnižší inteligenční stupeň i ten nejvyšší, i ten nejvyšší i nejnižší vzrůstem nebo krásou, jsou si rovni. Není rozdílu v cennosti života. A tak svým způsobem tedy o tom rozhodnete vždy vy, ne ti druzí. Znovu zopakuji. Jaké signály budete dávat ostatním, tak se vám ten svět bude vlastně vracet. Občas najdete vyspělé jedince - v populaci jich je několik procent až desítek procent. To jsou ti lidé, kteří nikdy nezneužijí té možnosti. Bohužel, minimálně dvě třetiny ostatních mají ještě příliš málo zkušeností v lidství. A tak se budete z tohoto důvodu všichni s těmito jevy setkávat častěji, než byste chtěli. To ale neznamená, že z tohoto světa máte odejít, nebo že ho máte zatratit. Musíte přijmout tuto rovinu. Tak to prostě je. Je pravdou, že některé doby kultivovaly člověka více, jiné méně. Tato, která je nyní, je nejhorší ze všech. Ať otevřete kterýkoliv sdělovací prostředek, uvidíte jen násilí, souboj. Ať už jsou to nejrůznější seriály, které vypadají zhruba takto: "Ttttt-tttttt, ttttt-ttttt." A už to jde. Prostě bum - bác. Na tom je založen děj. Čili na pravdivostních výrocích, které se podporují nebo popírají, ale je to často hodně, hodně z tohoto ranku. Jsou to filmy, které zobrazují kult násilí. Já nejsem pacifista, který by nechtěl vidět film z války. Ale jestliže celá kultura (prakticky z 90%) je založena na vraždění, mučení, ničení, střílení, zatýkání, a tak dále, tak něco není v pořádku. Protože to lidem vnucuje, ať chtějí nebo ne, určitý životní postoj. Chybí tady tedy i ta druhá část - tedy z mého pohledu například duchovní. A když řeknu duchovní, tak si myslíte, že tady bude kazatel, který bude všem vnucovat svoji jedinou správnou nauku. Ne, duchovní je lidská podoba - tedy podoba lidskosti. Žádný jiný duchovní význam neznám. No, máte-li karmické zatížení, tak to pravděpodobně u mnoha z vás vytváří syndrom Damoklova meče. Tedy vy nevíte, co se stalo, nevíte, co se stane, a přesto kdesi vzadu máte takové šimravé varování, že se něco může stát. Je to pravda. Je to hlas podvědomí, který k vám mluví. Jen v některých případech, jindy je to zas jen manýra. No, a i toto přece je pozitivní. Může vám to dosti pomoci. Tak, poslední z tohoto balíčku.
DOTAZ: Proč jsou konflikty? Mě to vždy hrozně ničí a nesu to těžce. Prý, že to je v každém vztahu, i přátelském. To se tomu nelze nějak vyhnout, předejít? Opravdu to musí být v KAŽDÉM? (TP: Psáno velkými písmeny.) Jak Vy řešíte konflikty? ODPOVĚĎ TP: No tak dříve jsem se rozčiloval poněkud více, dneska poněkud méně, snažím se to zvládat. A teď - jste dokonalý, tazateli? Kdo bez viny, ať hodí kámen. Takže asi ne. Je dokonalý Váš protějšek, je to Bůh nebo anděl? Taky asi ne. A to je odpověď. Čili, ta vzájemná komunikace přináší vlastně zkušenost v tříbení. A někdy je pozitivní, někdy přechází až do negace a destrukce a zmaru. Konflikt. Je otázka, co pod tím myslíte. Jestli vnímáte konflikt jako jiný názor než váš kolega, no tak to ještě tak konflikt nebude. Když budete myslet ale destruktivní děje, tam už to opravdu bude špatné. Ale i s tím se budete muset vyrovnat, protože nežijete v ráji, ale žijete v reálném světě tohoto typu, kdy jeden z tvorů právě začíná být člověkem. No, a proto ten svět také vypadá, protože ten tvor si musí řešit ty problémy. A on se to musí naučit. Máte tady filosofy, máte tady moudré lidi, čínské filozofy, nevím koho. A máte tady neuřízená mača, která vidí jenom sebe a nic jiného. Máte tu lidi vzdělané s velkou moudrostí, máte tu lidi vzdělané s nevelkou moudrostí, prostě to je svět. A i to, že budete muset se učit zpracovávat tyto věci, patří k té škole života.
DOTAZ: Jsem nováček Duchovní university Bytí, ráda poslouchám přednášky, vždy se na ně těším, jsem za ně vděčná. (TP: Tak to už nebudu číst.) V návaznosti na Vaše přednášky mám otázku - výklad palmových listů. Je život na zemi a naše osudy velká vesmírná hra? ODPOVĚĎ TP: Tento výraz vychází z postoje malého člověka, který je před tím něčím velkým a myslí si, že to něco velké si sním hraje. V tomto smyslu nikoliv. Žádná hra v osudu v tomto smyslu nemá své místo. POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Proč jsme stvořeni, proč se rodíme? (TP: Á, už to začíná.) Proč se rodíme nevědomí a snažíme se mnoho tisíc životů probudit k tomu, abychom mohli pokročit do vyššího ročníku? Co je to za podivné hry, v nevědomosti a temnotě, cestou ničení drát se k paprskům světla? Nebo cesta ke světlu není náš hlavní cíl? ODPOVĚĎ TP: No, ono většinou když je slunečno, tak nepotřebujete deštník. Když ale prší, tak se teprve ukáže, jak jste připraveni. Jestli vlastníte ten deštník a jestli není děravý. A je to vlastně v neposlední řadě - jako v každém vzdělávání - i přítomnost různých zkoušek životních. Ale to není hlavní cíl, to je jenom průběh toho procesu. Takže, proč jsme stvořeni. Důvodem naší existence je to, co tvořilo. Je to nikoliv bytost, je to vše - co jest, co bylo, i co bude. Má jinou formu, než jsme schopni vnímat my. Aby to, čemu říkáme Bůh, bylo nekonečné (to musí být, víte, jinak by to nefungovalo), tak musí obsahovat i všechny protipóly těch základních velikostí. Čili, vedle všepřítomnosti a zapojení do všeho je oddělení. Vedle dokonavého stavu kde nic nebylo, nic nebude, vše je (tedy vývoj má jinou formu), musí být i opak, tedy cesta vývoje, která jde od jednoduššího ke složitějšímu až po konečnou mez. Čili, důvodem toho, proč tu jsme, je sama architektura všeho. Kdybysme tu nebyli, není tento útvar (a to ten, který je, i ten, který není) schopen existovat. Je to asi, jako kdybyste měli jenom jedno rameno vah a druhé by nebylo. A chtěli byste, aby se ta ramena vyrovnávala, i když tam není žádné rameno. Čili, musí tu být ta nekonečnost, i ta podoba projevení. Naplňujete tedy život Boha v jeho jedné z částí. Jste Bohem. To je i důvod, proč jste stvořeni, proč se rodíte. V jisté fázi vývoje hmoty vzniká hmota, které my říkáme živá. A ona je podřízena zákonu vývoje. Ty zákony jsou vcelku jasné. A ten vývoj je dělen do dvou částí. V první části jste pasivní - jako rostlina. Pasivní vývojově i životním projevem. Nehýbete se a nezasahujete do svého vývoje vědomě. V druhé části získáváte už svobodu pohybu - jako vyšší, tedy animal, zvíře. Můžete se pohybovat - tím stoupá množství vašich zkušeností, zážitků, dovedností. Ale ještě stále nejste schopni vědomě zasahovat do svého bytostného vývoje. Pak přichází ten velký zlom - to je objev člověka. Ten po nějaké době zkušeností je schopen již pracovat vědomě. Jak tedy v pohybu samozřejmě, to jako zvíře, ale také vývojově - tedy na svou životní cestu působit. No, žijete právě tuto dobu, naplňujete tuto podobu existence. Takže, musí tak být. Nerad bych to přehnal - je to jeden ze smyslů života Boha. Ale nemyslete si, že jste něco víc. Naopak. Ale taky nejste nic míň. Každá buňka v těle má svůj význam a bez té buňky tělo není kompletní. Jsou jich miliardy. A přesto, že jsou tak nepatrné, každá má stejný význam. Jistě, že některé zajišťují váš život více, jiné méně, já vím, to je pravda. Ale ve skutečnosti ten význam je stejný. Vedle stavu teď a vše musí být i jeho opak - tedy postup a proces. Objevování, odkrývání, měnění se bytostného vjemu až zase k tomu nejvyššímu - je to kruh. Staří říkali, že had požírá svůj ocas. Přesně tak to je. Staří v minulých kulturách už poznali mnoho základních pravd. A naše kultura jim často nerozumí, protože naše hmotná racionalistická úchylka nás dovedla do stavu, kdy jsme zapomněli často na základní moudrost - se všemi důsledky, které to přináší. Vedle toho se ptáte na ničení či cesty světla. Aby vývoj mohl proběhnout, nesmí být determinován příliš. Ale zároveň musí být, protože kdyby tu nebyla zpětná vazba, tak vývoj nenastane, protože se život zničí. Čili, odtud tedy karma nebo ta zpětná vazba. Kdyby ale byla tato zpětná vazba příliš silná a nedovolila vám příliš úkrok z vaší cesty, neprojevíte se a nevyčerpáte možnosti, které musíte prožít, abyste získali rozsah zkušenosti. Kdybyste neviděli, co je tma a co je světlo, nemohli byste to pochopit. A proto musíte zažít tyto póly, abyste pochopili tu jednotu. A tak každý děj se odvíjí v rovině i dobra a zla. Někdy dokonce ani nezáleží na tom, co vy si myslíte, a může být význam jednotlivých dějů úplně jiný, než to chápete. Tak třeba podívejte. Vtrhnou sem Němci - fašisti. Zmocní se národa, státu, začnou řídit život v této zemi. Začne tu hlásat propaganda z každého amplionu něco o německé nadřazenosti, rase, a tak dále. Je to velká masáž mediální. No, a teďka objeví se represe. Řada lidí by se dostala do vážných nebezpečí. No, u části lidí to povede k tomu, že budou chtít sloužit těm novým pánům, novému režimu. Začnou třeba udávat své bratry a sestry, a budou to dokonce vnímat jako správnou věc, protože přijali myšlenku národního socialismu. A přijali ji jako správnou, a tak když pomáhají této myšlence, tak vlastně dělají to, co je správné. No, vidíte. Takže oni se domnívají, že to je dobře. A dobře to nebylo. Čili, někdy ten svět vzbuzuje myšlenku, že jste na správné straně - pokud nejste moudří. Moudrý člověk by tohle nikdy neudělal. Tak, to jsem to dneska natáhl, 19:06. Mějte se krásně, pokračujeme - co je dneska, pondělí - v pátek na shledanou. |
