www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 29. 5. 2021

Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha, 29. 5. 2021

Přihlášení k odběru videí a vysílání BIOVID TV na YouTube:


Zvukový záznam (MP3)

Obsah:

17:33 – Úvod.

17:46 – Jak se mohu přihlásit do nultého ročníku Duchovní university Bytí? Rozpis obnovených přednášek na www.dub.cz.

19:25 – O střídání a různé době trvání duchovních míst na Zemi. Proč teď má být duchovní centrum planety Praha? Také měla přinašeče?

21:02 – Jaké úkoly má bytost, která stojí na vrcholu pyramidy? Životní vjem této bytosti.

27:13 – Ovlivňuje barva oblečení naši energii, náladu, myšlení? Černá je pozitivní, nebo negativní? Zdravotní a duchovní aspekty barev.

33:08 – Máme tady na planetě každý svůj úkol, anebo někdo ne?

36:38 – Mám neodbytný pocit, že jsem přišla za nějakým důležitým úkolem. Jak to zjistit, jak splnit misi? Také o Josefu Zezulkovi a Tomáši Pfeifferovi.

45:19 – Jaký měl pan Zezulka názor na cukr a bílou mouku, tedy nezdravé potraviny? O jeho způsobu stravování.

52:27 – Neublíží bratrovi umístění do dřevěné pyramidy (epilepsie, dědičná schizofrenie)?

53:07 – Co si myslíte o bezcukrové dietě?

56:07 – Změnil by v současné době (něco už se dost změnilo) Josef Zezulka některé své texty? Neplesniví již tato víra jako „kaše“ na Vašich hrnečcích (kniha Bytí, str. 117, obraz mísy)?

1:06:28 – Proč se v Zezulkově dietě nesmíme slunit?

1:10:09 – O biblickém symbolu – utržení jablka ze stromu poznání. O jednotě – Bohu.

1:15:39 – Rozloučení.


Přepis videa:

Dobrý den, vítám vás při naší sobotní přednášce Duchovní university Bytí. Pokusím se reagovat na vaše podněty, jak nejlépe dovedu, jak jsem byl vyučen, jak je možné. Tak začínáme.

 

DOTAZ: Dobrý den, prosím o informaci, jak se mohu přihlásit do nultého ročníku Duchovní university Bytí. Děkuji. S přáním pěkného dne a podpis.

ODPOVĚĎ TP: Děkuji, milý pane, a přihlásit se můžete tím... to je velmi složité. Musíte přijít na přednášku, kdekoliv a kdykoliv. A bude na vás, jestli budete myslet, že vás může obohatit, že vám něco přinese. No a jste svobodný, tak budu se snažit vám přinášet podněty k přemýšlení a k dalším věcem a tak dále. Čili do nultého stupně se hlásit rozhodně nemusíte a přijďte, kdy budete chtít, až to bude možné. Začínáme od 11.6. a já teda teď asi nejsem úplně připraven s rozpisem přednášek. Tak se podívejte na internet, tam ty přednášky jsou na www.dub.cz - jako strom a snad už jsou skoro všechny připravené. Ono se to také těžko rozbíhá po té době téměř roku nebo roku. Těším se na vás na všechny ostatní a těším se na ty přednášky, protože ten přímý kontakt nemůže nahradit žádná čočka objektivu a doufám, že i v tom dalším období už budeme moci se normálně setkávat a doufám, že to bude do konce mého života. No ale, jak Pán Bůh rozhodne.

 

DOTAZ: I když jsem fanoušek, tak mám kritický dotaz. Snad jste říkal nebo někdo jiný, že duchovní místo pro předchozí doby byl Tibet, no ale Přinašeč se narodil přece do Izraele. Proč teď má být duchovní centrum planety Praha? A také jste měli Přinašeče? Snažil jsem se, co jsem mohl s diakritikou - asi mladá duše - smajlík.

ODPOVĚĎ TP: To jsme všichni občas mladé duše a o to se nemusíte omlouvat. Víte, ono je to jako překrývání. Některá centra jsou pro jeden ten úsek, což jsou tři dvoutisícileté éry. Jiná centra platí třeba pro Platónský rok, což byl Tibet a jiná centra mohou platit ještě jinak a dále. Ano, měli jsme Přinašeče, představte si. A proto tím duchovním centrem teď zase bude nějaké jiné místo a pak zase jiné. Nemusíte mít obavy, na všechny se dostane, protože toto je prostě pro všechny žijící. To není jen pro někoho a je to spíše průšvih, protože komu se tohle stane, tak je vyvolen ke službě, a to dá hodně práce - většinou nevděčné. Takže ano, byl zde.

 

DOTAZ: Ptáte se, jaké úkoly má bytost, která stojí na vrcholu pyramidy. 

ODPOVĚĎ TP: To se ptáte moc hezky. Na druhou stranu vám asi nebudu schopen odpovědět, a to ze dvou důvodů. Jsme od tohoto vrcholu přece jen poněkud vzdáleni. Už jenom další stupínek vývojový života je pro nás tak daleko jako pro kluka z plakátu třírozměrný prostor. Víte, co to je kluk z plakátu? To je ten, který je namalovaný na papíře, a aby on pochopil, co je to ten třetí rozměr, tedy ta hloubka, to bude pro něj problém. Tak je to i pro nás - zas v jiné oblasti. No, a pak je tu ten druhý problém, i kdyby člověk měl nějakým zázrakem vědomí z této části, neexistuje způsob, kterým by vám to přenesl tak, abyste to mohli chápat. Proč? Tak, jak se vyvíjí život, vyvíjí se i těla, ale také duše. A v každé etapě jste plně vybaveni pro to, co máte zažívat, co konáte. Řekl jsem "v každé etapě", tedy zase - nižší může odhadovat, může tušit, ale nemůže chápat plně. Jednou z velkých chyb člověka je to, že se sebestředně homocentricky domnívá, že jeho vjem a jeho chápání světa je jediné správné a úplné. Je to první zvířátko, které má trochu rozumu. Jsme první člověk - naše kultura. Jakpak by to mělo být v tom dalším stupni a dalším? Takže jak vypadá úkol této bytosti? Můžeme se jen domnívat. Jste-li někde zde, tak už jste zrušili víceméně dualitu. Rozměr, vesmíry mají pro vás jinou kvalitu - ale také čas. Také osobnost, která je nyní spíše osobností celku, obsahuje všechny vás - i vás tazateli i vás diváky i poslední žížalu ve vašem záhoně, poslední bakterii, vir a také prvního u té pyramidy. No, tak zkuste přemýšlet, jaký by to byl asi životní vjem. Vnímáte vše naráz, není bylo a bude - je, není tudy a tam - je zde. Jste vším. Jste nejvyšší možnou bytostí Tvůrčího díla. Pod vámi jsou myriády všech dalších, nepopsatelná množství. Když se podíváte jen na naši Zem, tak nejenom našich sedm nebo osm miliard člověků, ale pak násobky nižších tvorů, mega násobky ještě nižších - rostlin a mega mega násobky třeba těch jednobuněčných nebo virů nebo bakterií a podobně, plísní. Přitom každý ten stupeň života má své vědomí, a to je jen jedna nepatrná "Zemička" V tom obrovském oceánu času a prostoru. Je nespočitatelné množství míst, kde život probíhá ve stejné nebo podobné podobě jako u nás. Může se lišit jistě, ale základní zákonitosti, tedy principy jsou všude stejné, protože, jak už nás učili ve škole, přírodní zákon platí všude bez rozdílu - jen podle místa projevu se mění. Tak si představte, že jste bytostí, která nejenomže obsáhne to, co vidíte vy, ale obsáhne i to, co nevidíte, protože nemůžete, obsáhne všechny doby a všechny časy. A teď přijde ta potíž, viďte. Jakpak by to bylo možné, jak je to? No vidíte, je to možné. Proto je to tak vzdálené a těžko k pochopení. Proto náš člověk, my, to v přímém chápání nemůžeme nikdy pochopit. Může se vám stát, že budete vyňati z těla, jako by vás neobtěžoval mozek a vaše hmotná bytost. Mohlo by se stát, že byste byli z učebních důvodů zavedeni do této oblasti. V této chvíli byste to snad mohli chápat úplněji, ale při návratu by vše bylo ztraceno. Jen vzdálené tušení by zůstalo, protože ten plný vjem v tomto druhu možný není. No věci jsou, jak jsou a jsou správně, nebojte.

 

DOTAZ: Věříte v sílu barev? Co si vezmeme na sebe, že ovlivní i naši energii, náladu, myšlení? Jaký je váš názor například na černé oblečení? Je to náhoda? Když jsem měla černé oblečení, se dělo více špatných událostí a hůře jsem zvládala své emoce. Ale zas jsem slyšela, že černá barva chrání. Pohlcuje prý černou, špatnou energii. Je to pravda? Jenže to vyvrací to předchozí.

ODPOVĚĎ TP: Ano, barvy mají vliv na vaši psychiku, ale i na pochody a procesy ve vašem těle. Proto není vhodné, aby lidé, kteří mají například problémy s kůží, ekzémy nebo jinak, ve snaze zamaskovat defekty kůže nosili červenou. Totéž ale platí pro rakovináře, protože tato choroba velmi souvisí s tím ohněm. Kdysi se jí říkalo morbus Prométheí - Prométheova choroba. A byla to velmi správná úvaha. Takže to je pravda. Jsou zde další vlivy barev, které se váží ke konkrétním onemocněním. Člověk, který by měl například potíže s vyplavováním nezralých buněk do krevního oběhu, by rozhodně to neměl přehánět s modrou. Člověk s konkrementy by zase nemusel příliš chodit ve žluté a tak dále. Existují systémy, které používají přímo barev jako léčebný prostředek. Koneckonců tolikrát zmíněná terapie novorozenecké žloutenky, viďte, modré světlo. Ale tyto obory jsou rozvinuty do velké jemnosti. Pokud se týká temné barvy, černé, no tak to je opak světla. Na jednom pólu je bílá a ta se dá rozložit pomocí hranolů do svých částí a na druhém pólu je absence světla, tedy tma. V případě černého předmětu se jedná o vlastně filtr, který způsobí tuto vnímanou barvu. Rád bych se také zmínil o tom, že je třeba rozlišovat mezi barvami základními, primárními a barvami sekundárními. Kmitání barvy nám dávají zářiče, například laser a tak dále. Tak naleznete konkrétní vlnovou délku ke konkrétní barvě a všichni chápete, že je to tak normální. Pak ale přijdou ti, kteří říkají: "Vždyť ale ta zelená, žlutá nebo která je složeninou." Ale ona to není pravda. To je jen důsledek té sekundární barevnosti. Většina předmětů, které vidíte, se jeví barevně proto tak, že filtrují určitá část spektra tak, že jiná jsou jakoby posílená. Proto se zdají být třeba červená, zelená a tak dále. Když to vezmeme například tak, že to je bílé světlo, které obsahuje všechny ty složky spektra, dopadne na nějaký předmět, od toho předmětu se odrazí přednostně jen část z tohoto spektra. Takže ty aditivní barvy, ty smíchané barvy, to je vlastně míchání těch filtrů. Platí to i pro barvy třeba, kterými natíráte nebo barvy malíře a tak podobně. No, nebývá příliš vhodné příliš užívat temnou barvu, i když mnohé kultury to vnímají jako důkaz nemarnivosti. Ty oděvy jsou prosté a tak dále. Zase na druhé stranu jsou kultury, které vnímají bílou barvu jakou barvu smutku, zcela opačně než u nás. Tedy je v tom hodně velká rozdílnost. Světlo - jedna z nejdůležitějších věcí na našem světě. Pomaličku naše fyzika začíná chápat význam světla. No, tak uvidíme.

 

DOTAZ: Máme tady na planetě každý svůj úkol anebo někdo ne?

ODPOVĚĎ TP: Když on ten Pán Bůh je ve své nekonečnosti velmi důsledný. Dokonce i nemít úkol je úkol. Například jdete životem, ženete se jako šílenci. Myslím třeba duchovní oblast. A pak přijde další zrod a z vás se stává takový "pařezosedič". Sedíte na pařezu, koukáte do krajiny a neděláte nic. Jen se tak vyrovnává vaše až přílišné horlení, aby nastala rovnováha. Z pohledu toho života budoucího je to vlastně tak. Je to flink. Z pohledu života minulého je to duše, která nebyla příliš rovnovážná, a tak to trochu přehnala. A musí si teď odpočinout. Jsou také případy jiné. V čase se objevují na zemi místa, která dostávají duše jakoby za odměnu, aby si tam odpočinuly z toho šíleného životního běhu a někdy hrůzy. Nebudu jmenovat. A byly to třeba země, kde všichni byli slušní, nekradlo se, nepodvádělo, vzájemná úcta. No vidíte, už i tam se to pomaličku zhroutilo v rámci ducha doby - "zeitgeist". Ale zase objeví jiné, nebojte se. Úkol samozřejmě je v každém životě. Zaprvé je to život sám. Čili naplnit život v té rozdělené části jako bytost, která se rozvíjí, mění až k tomu místu, které jsme zmiňovali před chvílí v tom oddílu o té pyramidě, o té nejvyšší bytosti. Je to jeden ze základních úkolů života a má vlastně jeden hlavní důvod, abyste mohli být stále více kladnou složkou, i když se nám to třeba dnes nemusí dařit, zítra to bude o něco lepší a za milion životů už to bude úžasné. Takže jeden z úkolů je tento. Já vím, že teď máte všichni hodně úkolů současných. To je pravda. Máme je všichni, ale nikdy nemáme zapomínat na ty úkoly ještě další. Takže hodně síly.

 

DOTAZ: Neodbytný pocit, že jsem přišla za nějakým důležitým úkolem. Jak zjistit, jak splnit misi?

ODPOVĚĎ TP: No, je to někdy trochu nebezpečné. Když slyším toto slovo, musím vždy krotit svoji, řekněmež, opatrnost. Víte, silná slova k velkým úkolům nepatří. Vlastní ponětí o úkolech velmi často provází ty, kteří úkoly nemají "žádné" - v uvozovkách. Podívejte, všichni máme úkol a všichni máme misi. To je pravda. Na druhou stranu náš život a náš svět vám dovolí jen tolik, kolik je dáno a kolik obsáhnete. Možná, že některý z vás zasáhne do celosvětového dění. No jo, zatím to bylo většinou negativně, většinou a sem tam vidíme opačný příklad. To jsou opravdu jedinci. Když se podíváte na jejich životy, tak většinou nevidíte primární snahu se zapsat do dějin nebo udělat nějakou takovou věc, ale vidíte, jak ten osud je vedl možná někdy trochu i proti jejich vůli a jak sami přispívali samozřejmě svým rozhodnutím a vším tím, co mohli ovlivnit. Nevím, jsem k těmto věcem i u sebe vždycky velmi opatrný. Ano, čas běží, není proč otálet, to jistě ano. Nám všem běží čas. Tak asi nejlepší je zapojit podle svých možností a schopností svého člověka proto, aby bylo lépe pokud možno, aby věci šly, jak mají a poslouchat také trochu ten osud, který nám přináší ty podněty, aniž bychom mnohdy napřed tušili, že to tak je. Já jsem se nenarodil s přesvědčením, že budu žákem Přinašeče, ani v nejmenším. Ani nejmenší takové to velké esoterní přesvědčení. O to víc to pro mě bylo jakoby neobvyklé. Proč? Nechodil jsem po nedělích, nerozmlouval jsem o významných duchovních otázkách předtím. Nedělal jsem nic takového. A přesto přišel do mého života. No nakonec i ten Maharishi - předchozí učitel první - nebo koneckonců i všechno to ostatní. Nemyslím si, že bych to vyvolal já vědomě. Ten život dostane nějaký rámec. I váš život dostane rámec. Možná, že tedy radu, kterou bych dal je, v míru a klidu poslouchejte, abyste neprošli kolem toho, co je vaším skutečným úkolem. To jde snadno. Na druhou stranu všechno to, co jsme si zvykli označovat jako zlo, se bude velmi snažit, abyste v těch chvílích, kdy opravdu jde o něco, kdy opravdu je to ten významný okamžik života, tak abyste přešli. Je tady mnoho velmi oblíbených nástrojů. Nejsilnější motiv je egoismus, který má potom řadu podob samozřejmě, a také neschopnost logicky myslet, tedy zanedbání logiky úsudku, zanedbání duše. Je to ale také i náš, řekněmež, stav přirozený. My nejsme nejvyšší, a tak je přirozené, že to, kam dosáhneme, má své hranice. Přinašeče jste mohli potkat na ulici a pravděpodobně by se nestalo nic. V té době už starší pán s kloboukem většinou, v kabátě šel na procházku za holkami. No, tedy k Vltavě a tam jim přinesl nějakou dobrotu, ty labutě byly šťastné a měly ho rády, stejně jako "Ferda", "Běloch" a další, kteří byli pravidelnými hosty jeho krmítka. I já jsem je občas krmil. No, bylo to zakázané. Byl tam taky "Nožička". Toho někdo chtěl chytit do oka, a tak přišel o nožičku. Ale přežil. Tak se chodil taky pást. Byla to škola dívat se na tohoto muže, s jakou láskou přistupoval k tomu životu. On neměl moc možností jinak. Ten život za ním přilétl nebo připlaval na té Vltavě. Vzpomínáte na Teslu? Ten také z nějakých důvodů ty holoubky měl rád. Takže úkol. Já sám jsem se vždycky brzdil, když mě napadlo, že bych měl mít nějaký veleúkol. Snažil jsem se dělat, co dělat jsem mohl a co mi bylo dáno. Vůbec to nehodnotím teď, jestli dobře nebo špatně, to musí dělat jiní a spíš Zezulka než jiní, protože od člověka se reálného hodnocení často nedočkáte. To musí být vyšší bytosti. No, takže přeji vám ve vašem úkolu hodně úspěchů. Ještě jednu věc bych rád zmínil v té vaší otázce. Jsou kategorie zrodů, kde skutečně je i takovýto pocit a je to podvědomá snaha po vyrovnání. V některém z minulých životů se stalo cos, a tak je tu podvědomá touha to vyrovnat. Často vidím, jak tito lidé třeba dnes slouží. Slouží třeba nemocným, slouží v sociálních službách nebo jinde. Ne všichni samozřejmě to mají tak, proboha, ale je to nápadné. Čili ten život prostě zpracovává všechno stejné stejným. Tak jeden život jsi to nezvládnul, tak ten druhý zase budeš nějak jinak. No tak i to někdy tak bývá.


DOTAZ: Jaký měl pan Zezulka názor na cukru a bílou mouku? Dle mého názoru nejsou tyto potraviny zdravé. Vím, že těsně po válce, kdy došlo k jeho probuzení, to asi se stravováním neměl jednoduché, i když se snažil jíst co nejlépe. Byl to obdivuhodný člověk a vaše duchovní obřady jsou na vysoké úrovni. Děkuji.

ODPOVĚĎ TP: No ano, byl. V pozici člověka jako je on a vegetariána dokonce není ani důležité, jestli máte nebo nemáte možnost k plnému uspokojení svých chuťových buněk, i když jsme mlsní - tedy já také - ale na druhou stranu je tam i druhá polovina, druhá část. Můžete žít o chlebu či o čemkoli jiném. Zezulka rozhodně nesdílel dobové rituální tanečky, tedy představy, že cukr je bílý jed a že mléko je strašné. A co to ještě? A že jedině tmavé pečivo celozrnné jest dobré. To rozhodně nebyl jeho svět. Žil také v jiné době, ale na druhou stranu to, že to přehánět z tedy - co to píšete, cukr a bílá mouka - že to určitě není úplně nejlepší strava. To všichni víme. Čili jinak. Zezulka udržoval svoje tělo s určitou mírou odpovědnosti. Občas tedy říkal, že to budou sloní dvojčata, a to v čase, kdy se to bříško trošku vyklenulo, ale rozhodně nepatřil k obézním lidem. Vlastně celý život si udržoval určitou jakoby rovinu. Věděl, že tělo musí dostat, co jeho jest a že je to také povinnost. Nepatřil k té skupině, která považuje tělo za jaksi zcela... Prostě žil v těle, věděl, že se o něj musí starat, tak tedy se o něj staral přiměřeně. No a tyto věci - byl vegetarián stejně jako já a mnozí další. Přijímal to, co bylo možné v té době a nedělal si z toho nějaké trauma nebo něco takového. Zčásti si vařil sám. Byly to takové mužské recepty. Remoska - tu vynalezli kvůli mužům. Tak nasypete ingredience a zapnete. A když nezapomenete včas přijít, tak máte velký kastrůlek plný poživatiny. No, jindy to zase byli vlastně lidé, kteří ho měli rádi. A tak z toho jeho okolí, zvláště některé ženy - muži tak moc nevaří, však víte - ale některé ženy přinesly třeba z těch kroužků, které za ním chodily a tak, tak přinesly občas něco a pomáhala i rodina. Takže je to prostě velmi civilní, velmi. Když já jsem potkal Zezulku, tak jsem byl opravdu, ale opravdu hoden opovržení. Už od mládí jsem miloval rohlíky. Je to skvělá potravina, kterou nemusíte - teď to ale neříkám jako návod - a tak nebyl problém sníst 15 rohlíků na posezení, přátelé, a tak dále. Dnes už je to úplně jinak. Poslední rohlík jsem měl, už ani nepamatuji. Ale myslím si, že by souhlasil s tím, že má být člověk uměřený, že tedy speciálně v té bílé mouce... Ono totiž taky se hodně změnila, víte? Trochu něco už pamatuji. No jsem ještě sice mlád, ale trochu ano. Když vzpomenu na to, jak z některých dobrých pekáren voněly a chutnaly například housky nebo rohlíky a z jiných třeba chleba, protože bývá pravidlo že tam kde mají dobré rohlíky, nemají dobrý chleba, tak takové poživatiny už prakticky nenajdeme. Není to jenom proto, že by to někdo dělal špatně a tak. Je to trochu o technologii, jistě někde, ale je to hlavně o surovině. Vyšlechtili jsme, upravili jsme a tak máme. Bohužel se změnily poměry výživových hodnot, a to má své důsledky. Jsou to obsahy některých látek, které jsou pro život důležité a které v moderních potravinách jsou silně omezeny. Mnohdy cítíte potřebu tedy přijímat těch potravin víc, abyste naplnili svůj deficit a tak dále. Je toho mnohem víc, je to celý obor. Budu pečovat o to, aby v Platformě 2020, která je teď vlastně budována, v její knihovně jste nacházeli také dostatek materiálu právě z této oblasti, abyste si mohli dělat vlastní názor. Čili rozhodně Zezulka nebyl ten, který bude říkat: "Je to jed," a tak dále, ale říkal by: "Všeho s mírou."

 

DOTAZ: (TP: No, toto by vyžadovalo trochu více znalosti, abych to mohl odpovídat.) Doporučili umístit do dřevěné pyramidy mého nemocného bratra - poškození mozku, epilepsie a možná nyní schizofrenie dědičná. Neublíží to?

ODPOVĚĎ TP: No, pod odborným vedením ne nebo velmi pravděpodobně ne, ale na druhou stranu bych asi byl rád, kdyby ten, kdo ho vede, k tomu věděl, co dělá.

 

DOTAZ: Co si myslíte o bezcukrové dietě?

ODPOVĚĎ TP: No, za můj život se vystřídaly už nejrůznější názory. Začínali jsme na steacích. Jediná správná výživa pro chlapáky byl takhle vysoký steak, krvavý anebo ještě lépe tataráček. Tak co si dáme? Tataráček. No, a co takhle dušená játra nebo játrová pomazánka, že? Neřkuli mozeček a tak dále. Ještě jsme neznali priony, viďte, tak jsme byli bez starostí. Pak ovšem sádlo nahradilo máslo a zase naopak. Pak přišly celozrnné potraviny, které si vybraly také svoji daň - dvěma způsoby. Zvláště přídavky vlákniny do potravin, které byly nepřirozené, poškozovaly střevní trakty mechanicky. Vláknina musí být ve střevě, aby byla zachována rovnováha jak stěny, tak trávicího procesu. Ale jakmile to přeženete, je to vždycky špatně jako všude jinde. Pak přišla masitá dieta, jenom maso, pokud možno tlusté - bůček, to je to správné. Pak jsou tady vegetariáni, vegani, fruktariáni, kdo co další. No, nechtěl bych se nikoho dotknout. Můj styl znáte. Jsem desítky let vegetarián a zůstanu do konce života, to vám mohu slíbit. Pokud nemáte BMI index příliš vysoký a nemáte cukrovku, pak nějaké výkyvy cukru si občas dovolit můžete. Cukr je návyková látka, víte? Způsobuje změny v organismu, ale to platí pro mnoho ostatních látek. Takže určitě rafinovaný cukr nebude z těch cukrů asi úplně nejlepší. Budou tu i ostatní cukry a nebudu vám tady hřímat, že cukr nikdy ne. To nebudu. Omlouvám se.

 

DOTAZ: Od té doby, co přinesl novou víru Josef Zezulka, tak se už něco od té doby dost změnilo. Měnil on některé své texty, myslíte? Je to již nějaký ten rok.

ODPOVĚĎ TP: Jste roztomilí. Co vás vede k tomu, že se domníváte, že pravda je něco jako nový kabát, že kaiserok téhle sezóny už nám moc nepadne, že musíme nastřihnout nový. Ještě jsme ani nepochopili, co Zezulka přinesl - ani já ne zcela. Ještě pořád je to věc, která nebyla doužívána. Už byste chtěli měnit? Zezulka má texty, které jsou pozoruhodné. Já jsem ten, který sice pro mnohé z vás bude neobjektivní, protože jsem jeho žák, pokračovatel, pověřený pokračovatel. Mám odpovědnost za tyto texty, ale nemyslete si, že bych vám odpověděl kdykoliv jinak než teď. Jeho texty jsem přepisoval jako samizdaty. Psací stroj na dece, aby sousedi neslyšeli a neudali mě. Zatemněné rolety a už jsem mastil ty své čtyři stránky denně. Dál jsem se nedostal a patnáct průklepů. A pak jsem je svazoval do knih a tak. Čili tyto texty jsem mnohokrát detailně pročetl a pak přišla revoluce Začal jsem ty knížky vydávat a zase korektury, sazby textů a mnohokrát jsem to přečetl znovu - až podnes to tak je. A mohu vám říct, že až podnes při každém dalším čtení té knihy zažívám radost, když se mi otevře další smysl věty, kterou čtu a v pochopení. A opravdu jsem to učinil už mnohonásobněkrát. A opravdu si myslíte tedy, že bych se měl domnívat, že mám ten text měnit já ze své pozice? Je to velmi nemoudré. Je to asi stejné jako kdybyste vyslovili tezi, že Pythagorova věta je už tady moc dlouho, že by bylo potřeba ji inovovat. Je přece už jiná doba, a + b, c na druhou. No proboha. A bylo by to úplně stejně, protože tato filosofie je totéž jako vědecký text - jen jiným jazykem v jiném oboru. A každá úprava toho, kdo není zdrojem, je vždy jen na škodu. Za ta léta jsem svedl mnohé diskuze s lingvisty, a to i s velmi předními lingvisty, profesory lingvistiky i významnými vědeckými pracovníky lingvistiky. Nakonec všichni museli poctivě přiznat, že můj názor je správný. Podívejte se třeba taková drobnost - filosofie. Já jsem byl v době, kdy se tam psalo "s". Teď nyní najednou by lidé chtěli, aby tam bylo "z". Sofie je moudrost, hledání pravdy. Zofie je něco, co mi příliš nedává smysl, možná zombie. Takže místo filosofie tu máme filozombii, a to je příklad toho, o čem tady mluvím. A tak pokud se mi podaří zachytit, tak v mých textech se nikdy žádné "z" ve filosofii neobjeví do konce mého života. I kdyby tisíc Ústavů pro jazyk český toto označilo za hrubou chybu. Naštěstí v moderní době teď už pominuly takové ty, řekněmež, rabiácké přístupy a dneska se ctí text autora, ať už je to Hrabal nebo kdo jiný, rozumíte, Hašek nebo kdo, Čapek - hlavně Čapek. Všichni víme, že nemáme opakovat stejná slova, že tohleto a támhleto a tohle se smí a tohle se nesmí. Pak přijde autor a jeho text je plný opakování stejných slov a všichni vědí, že takhle to nemá být, akorát kdyby to udělal podle nich, tak ten text nestojí za zlámanou grešli, víte?. A tak ty Zezulkovy podivné věty někdy pro někoho mají hluboký smysl, protože filozofie nebo filosofie je věda. A abyste ji mohli vyjádřit, musíte k tomu užít řádný jazyk. A tak každé kladení jednotlivých větných skladeb, větných částí zde má svůj smysl, svoji hloubku. Později, když začnete meditovat, tak to začnete chápat ještě hlouběji - nikoliv jen skrze tu meditaci jako, řekněmež, vhled - ale jinak, že tou cestou jdete, najednou chápete to, co je vám říkáno, protože to otvíráte. Najednou, vidíte, proč to tak je a proč ne jinak. Ale pojďme dál.

 

POKRAČOVÁNÍ DOTAZU: Totiž jak máte na těch hrnečcích o té "kaši", která postupem času plesniví tak neplesniví již tato víra?

ODPOVĚĎ TP: No, vzhledem k tomu, že od smrti Josefa Zezulky uplynulo poměrně málo let, tak k plesnivění není ještě dost času. Ale již to začíná, ano, ano. Postupem doby se objeví tisíc mesiášů a kazatelů, kteří budou se snažit - někdy pod proklamovanými altruistickými, jindy pod jinými pohnutkami - o to, po čem voláte. Budete si muset počkat dalších dva tisíce let. Pak přijde další takový a jedině on bude mít právo vám něco sdělit, protože všichni ostatní budou jenom lidé, i když vysocí duchovní. Budou se jenom učit poslouchat, budou mít své vnory k nevtěleným či jinak, ale nebudou to oni, kdo jsou zdroj. A v tom je ta zásadní věc. Máte tu lidi, kteří mají jasnovidnost, napojení na jiné bytosti, ale i ony se sklání před...

 

DOTAZ: Píšete o svém vztahu k některým symbolům náboženským.

ODPOVĚĎ TP: No jistě, je to pravda, ale to musí každý... Vy jste dnes pochopil nebo pochopila určité souvislosti. Pohoršujete se nad nimi a ptáte se, jak lidé mohou toto přijímat, vždyť přece je to negace. Jenomže i vy jste musel nebo musela dojít k tomuto poznání. Musíte dát čas i ostatním, aby se v této oblasti orientovali. Je tu také velké nebezpečí, kdy z toho poznání přichází fanatismus Pozor, to neříkám, že to je u vás, ale víte, nakonec budete muset pochopit s láskou i ty nositele těch hrozných činů, kteří tam konali a často konají. Nenáleží mi hodnotit nějaké jiné víry. To je pozice, kterou bych nerad přijímal. Já jsem pokračovatel Zezulky a můžu vám na sto procent říci, že jsem desítky let byl vychováván k tomu, co vám dnes říkám, a že jedním z mých hlavních úkolů je neodchýlit se ani o milimetr. To činím.

 

DOTAZ: Proč se v Zezulkově dietě nesmíme slunit, se ptáte v dalším dotaze.

ODPOVĚĎ TP: No, to je přece prosté. Slyšeli jste slovo melanom? Copak to je? Rakovina kůže. A to vám ukazuje, že tu je nějaká souvislost. Tak se zamysleme, jaká souvislost. Samozřejmě, že tvrdé UV záření poškozuje primárně svrchní části kůže, kdy proniká jen do relativně malé hloubky, i když proniká některé složky i oděvem a tak dále. A tak to první, co přichází v úvahu, je skutečně právě ta rakovina kůže, tedy melanom. Jenomže jako každé anorganické záření, které je silnější než slabé, začíná vzbuzovat v organismu prvky žáru, dráždění, a tak dokonce i když nádor, který se někde připravuje v těle, třeba v trávicím traktu nebo v prsu nebo jinde, není přímo zasažen tímto zářením, tak tato excitace způsobuje o nějaké procento vyšší riziko, že vznikne dříve anebo vznikne vůbec. Máte-li nádor, musíte se bránit všech typů dráždění - mechanických například, bakteriálních, virových, psychických, jakýchkoliv, protože právě to způsobuje změnu života buňky, její metabolismus, její vychytávání z okolí některých látek a tak dále. Proto člověk s nádorem se musí co nejvíce chránit buněčných jedů tedy kancerogenů, ale i například azbestu, což není kancerogen, je to pouze dráždidlo. Azbest například vnímáme dneska jako kancerogen, viďte - u plic. Jehličky se zapichují do plicní tkáně a dráždí. A tady je to jádro pudla. Chemicky jsou zcela neutrální, ale dráždí tu tkáň. Ona mění svůj metabolismus. Ta jehlička samozřejmě nezasahuje do těch nejjemnějších struktur buněčných. Je proti této struktuře tisíckrát větší, víte? Čili nerozpichuje DNA v určitém místě a tak dále. To se jistě může stát jen v některém případě, ale ne standardně - telemery a tak dál. Je to dráždění, kterému se má člověk s nádorem vyhýbat.

 

DOTAZ: Dobrý den, Tomáši. Dnes má svátek Josef a Sibilla. Úvaha, kdo jsem. Chtěla bych se rozpomenout na dobu, kdy moje mysl sloučena byla v Jednotu - v Bohu. Proč moje pramáti jablko trhala? Ráda bych se jí na to zeptala. Jednota - Bůh - ta bezstarostná nirvána, kéž by se s námi sloučila. Na jablko už chutě nemám, raději stroj času vidím v dáli veliké, abychom aspoň viděli, kde jsme nyní a kde bychom byli, kdybychom jablko nejedli. Všechno nejlepší Univesitě Bytí, JZ a TP. 

ODPOVĚĎ TP: No, milá pisatelko, já jsem poměrně šťasten, že ta pramáti jablko jedla, protože tím pádem mám co dělat a jsem tu. Myslím si, že bych měl k tomuto textu s prominutím jisté výhrady. Víte, stále přes snahu se mi nedaří pochopit ten biblický příměr jinak než symbol života. Co je to strom? Dárce života, dává vám plody. Na jednom stromu jsou plody jednoho druhu, na druhém - tom značeném hadem - jsou plody jiného druhu. Nebylo by náhodou možno chápat tento symbol jako vyhnání z ráje pro opuštění bezmasé stravy, kdežto druhý strom značený zvířetem, hadem je symbolem pojídání mrtvých těl tvorů? Jinak mi to nedává moc smysl, protože, nezlobte se na mě, ale existence života je Boží záměr. A pokud je mi známo, tak na naší planetě nikdo jiný nevzniká jinak než prvotním hříchem, i když nevím, proč by se tomu mělo říkat hřích. Ostatně dalo by se o tom mluvit jistě ještě velmi dlouho. A co se týká ostatních věcí. Já chápu váš text tak, že jste to myslela právě tak, já to vím. Říkám to jen pro ostatní. Kde bychom byli? No, jenomže já si nechci hrát na tvůrce nějaké umíněné pravdy. Já to mohu pouze konstatovat. Je to můj názor. Jsme lidé a máme právo na svoje názory. Vzpomeňte na to. Zvláště někdy, v některý dobách vám upírají tato práva - neprávem. Co se týká nirvány, no tak tady bych měl větší problém. Jelikož svět projevený je dvojí - duální - napravo, nalevo, nahoře, dole, světlo, tma - taky i nirvána a nenirvána jsou dva póly jednoho zákona. Bůh nemůže být jedním pólem, to je pro člověka těžko k pochopení. On musí být spojením všech pólů nakonec do Jednoty. Vše zmizí. Zmizí napravo, zmizí nalevo, zmizí světlo, zmizí tma. Vše se vrací do svého původního stavu. Kdybychom byli vědci řekneme čtvrtý rozměr. Zmizí prostoročas, zmizí vše. A tam je to, co nazýváme Bůh. Nemůže být ani šťastný ani nešťastný. Musí být vše. Ale to je na dlouhou filosofickou dišputaci a ještě na další konání v duchu, protože jenom slova nestačí. Vaše nejvzácnější chvilky, nejvznosnější, vám mohou v meditaci tuto věc osvětlit.

Tak ať se vám to daří. Krásný den, na shledanou.

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.