Říp - Den otevřeného nebe - 30. 3. 2019

Vítám vás na hoře Říp, milí posluchači Duchovní univerzity Bytí, milí hosté. Stojím tady již mnohokráte, za tu dobu jsme probírali nejrůznější duchovní témata, nejinak tomu bude dnes, i když dnešní den je výjimečný. Je to 25 let, co jsme založili Duchovní univerzitu Bytí, která je dnes zakotvenou součástí a vzdělávacím systémem Společenství Josefa Zezulky, které je registrováno jako osmatřicátá duchovní společnost této země.

Na začátek bych se rád poklonil odkazu všech lidí, kteří zde pracovali, nejenom duchovně, a položil k duchovnímu symbolu Čech toto žezlo (pozn. red. žezlo Duchovní univerzity Bytí), jako výraz úcty a pokory. Než začneme s naším programem, poprosme všichni o duchovní pomoc, světlo, podporu – všichni ji potřebujeme, nejen my tady, ale v celé zemi a vlastně i na celém světě. A tak vás poprosím, abychom na začátek vyslovili posvátnou slabiku „ÓN“, která má velkou sílu, neb je zobrazením tvoření, kdy z ničeho, z Podstaty – z Boha, vzniká to, co jsme i my. Tak poprosím po třikráte…

Nebýt přinašeče, který se po 2 000 letech zrodil do naší země, a tak nastavil běh dějin na dalších 6 000 let, neb se ještě po dvakráte zrodí do tohoto místa, tak bychom tady nestáli. Nevím, koho z vás by napadlo, že bude při této příležitosti stát na Řípu – a jsme tady. Tento muž přinesl jak svou filosofii, filosofii Bytí, tak i její praktický výsledek, protože každý, kdo pracuje v oboru jako já, tedy v biotronice, je neoddělitelně spjat s filosofií a tato filosofie je podmínkou, je to spojitá nádoba.

Po jisté době duchovního hledání, kdy mým prvním učitelem byl Sri Ramana Maharishi, přichází on (pozn. red. pan Josef Zezulka), naprosto zázračně, nečekaně, nemyslitelně. Při první schůzce mi nabízí, dám-li slib – stejně, jako vy zde do 1. stupně – tak budu moci u něj poznávat svět tak, jak jsem nikdy netušil. Hloubka poznání, normalita, jednoduchost… Pak přišla celá řada let, moc, moc… několikrát týdně… měl velkou trpělivost. Nakonec odchází a těsně předtím mi, až obřadně, předává vedení oboru – biotroniky, filosofie tak, jak to vedl on. Je to podobné, jako když Petr dostává pověření od Ježíše, aby dál pokračoval a byl strážcem a rozšiřovatelem nauky. Řekl mi, že to nebudu mít lehké. Nemám. Za léta se vystřídalo mnoho dobrého i mnoho špatného a největší dík patří vám všem, protože jsem na to nebyl úplně sám. Každý pomohl, jak mohl. Ne kvůli mně. Osoba moje – tak, jak mi řekl můj učitel – ta je tam připojena. Řekl: „Tomáši, to nedělám kvůli Vám, ale dělám to kvůli lidem, a Vy jste ten, který tu službu ponese dál.“ Tak ji nesu, a rád.

Poprosil mě, abych pracoval pro biotroniku, pro všechny ostatní obory – a tak se taky stalo. Vděčím mu za slova: „Tomáši, mohl byste vzít prvního pacienta.“ To bylo asi po několika letech výuky. A pak řekl: „Mohl byste vzít prvního vážného pacienta,“ za další léta. Byl hluboký komunismus, bylo to na indexu, a přesto to bylo možné. Byl to doslova zázrak.

Začali jsme vydávat knížky, šíříme je do celého světa. Zezulkova nauka byla přeložena do mnoha jazyků. Rozeslali jsme knihy do téměř všech zemí Evropy, do knihoven jako dary, do zemí indických i jiných. A víte proč? Protože v posledních letech jsme se věnovali také, se zvláštní pozorností, právě Indii. Proč? Když procestujete celý svět, tak zjistíte, že právě tato země má nejenom s námi historické kořeny – vždyť jsme indoevropský národ – a že ty kořeny přetrvávají dodnes, a že je to nejduchovnější země, kterou známe. Kde jinde zasít Zezulku, než právě tam? A kde jinde se setkávat s indickými přáteli, kteří vás obohacují tím, jak ze svých vlastních velkých národních dob přenesli tuto filosofii Zezulky, protože je učil také, před tisíciletími, až k dnešnímu dni. Byly rozdány i tam. Vozíme s sebou stovky knih, stovky odznaků s webovými stránkami. Bylo úžasné, když u jednoho chrámu mě zastaví indická policistka a říká: „Pane Pfeiffer, vaši skupinu sleduje moje dcera na internetu.“ Je to trošku úsměvné, viďte? Přijeli jsme až z Čech, tisíce kilometrů, aby se indická dívka mohla dívat na svoji vlastní zemi. V poslední době jsou to významné kontakty s velmi vyspělými duchovními lidmi.

O to víc mě mrzí, že někteří lidé zde se pokoušejí ve svém fanatismu, a možná až psychopatii, špinit všechno kolem sebe. Oni to neznají, myslí si, že ano, ale nechápou. Je to škoda. Bylo by krásné, kdybychom se chovali duchovně a své výtky jsme dokázali kultivovaně sdělit – a ne osobními útoky. Ale to nic, psi štěkají a karavana jde dál. Nic to neznamená. Na druhou stranu bych rád tady veřejně vyslovil svůj postoj k této věci. Toto velmi zveřejňuji – jsem bratr každého člověka a každé velké nauky, jsem ale Zezulkův. A vždy zůstanu. Tak to bude.

Po letech se učím se vymezovat. Leta jsem mlčel, nemluvil o sobě, všimli jste si? Přichází čas, kdy to budu muset změnit. Jsem duchovní mistr, který byl učen duchovním velmistrem, a jsem tu proto, abych vám ze své duchovní vnitřní zkušenosti, která trvá tisíce let, přinášel tyto nauky – vám všem, kteří to chcete, aniž bych vás jakkoliv manipuloval, či ovlivňoval ve vašem názoru. Jediné, co nebudu tolerovat, je to, když se uchýlíte k jistým druhům nečestných výpadů. A tak v Soukenické uvidíte odpověď na tyto výpady. Ale pojďme k tomu pozitivnímu.

Mám tady výpis všech významných výročí, tak začneme:
74 let od duchovního probuzení Zezulky. Je rok pětačtyřicet, Zezulka sedí u stolu, který uvidíte v našem sále – a tady znovu připomenu: ti, kteří se chtějí pasovat na strážce nauky, či nositele nauky – není vám nápadné, že v Soukenické je celkový archiv Zezulky, stůl probuzení a všechny ostatní památky na něj? Není vám nápadné, že v Soukenické jsou všechny originální rukopisy Zezulky? Opravdu jste ti, kteří jsou „oprávněni“ takto jednat? Je to stejné, jako když byl Petr jako následník, a pak přijde nějaký člověk, který nikdy neviděl Ježíše, a začíná si dělat nároky na nějaké vedení. Ty doby už jsou ale pryč.
107 let, vlastně 108 začíná se, co se narodil náš milovaný učitel, Josef Zezulka. Všichni znáte význam čísla 108.

Je to také ale pětadvacet let od založení univerzity, to je čtvrt století, to už je dlouhá doba. A vaše věrnost univerzitě je opravdu něco, co není zcela obvyklé. Těší mě to, děkuji. Jsme tady vlastně chviličku od založení náboženské společnosti – Společenství Josefa Zezulky. Je to 5 let, a byla založena v Brně, naprosto symbolicky, protože tam se také narodil Zezulka. Takže to je velmi významné, ani nevíte jak. Protože dát věcem formu, řád, je podmínka pokračování. Jak jinak nazvat tuto společenskou náboženskou skupinu než Společenství Josefa Zezulky? Vždyť jsem pověřeným pokračovatelem, mám právo ke všemu, co udělám. Jsem pověřen. A v Soukenické uvidíte doklady, že tomu tak je.

Otevírá se nový web. Tento web se jmenuje Josef Zezulka (www.josefzezulka.cz) a budete na něm vidět trochu jiný pohled než na stránkách DUBu. Budete zde vidět záznamy desítek pamětníků, které byly natočeny, a to i těch nejbližších. Ono je totiž žák a „žák“. Zezulka nikoho nenutil, jak to má být, když někdo chtěl, přišel, občas – nebo třeba jenom jednou. Pak byli ti, kteří byli blízko něj. Lidé, kteří s ním každodenně, téměř, žili. Lidé, u kterých psal svá filosofická díla a také lidé, kteří byli jeho nejbližšími žáky. To je totiž rozdíl, víte? Žákovství není o tom, že já, já, já – já jsem zažil, já jsem nemohl čekat… já…

Až v posledních letech jsem „já“ řekl, že jsem byl žákem, a že jsem toto zažil. Do té doby jsem o tom nemluvil. A lidé to očekávají, protože je to lidsky příjemné, ale filosofie – to je něco jiného. Filosofie, to je zákonitost, to je věda, a jako taková se nedá vztahovat k vlastní osobě. „Dívejte, jak jsem úžasný, dívejte…“ Rozumíte? Ale: „Přemýšlej. Je to tak, nebo jinak? Hledej pravdu. Já ti pomůžu, když budeš chtít, za svůj díl. Ale ty sám musíš jít.“ To je filosofie.

Pětadvacet let od založení DUBu v Brně a v Plzni.

Pětadvacet let od legendárního působení v televizi Nova. Seance, vzpomínáte, která způsobila tak velký zájem – statisíce, miliony diváků… a taky tak velkou diskuzi. Bylo to poprvé, kdy duchovní působení bylo umožněno všem. A to s výsledkem, který jste mi sami poskytli.

Další výročí: První slib – 25 let na Řípu, první posluchači, 20 let kolaudace sálu J.Z., slavnostní otevření sálu – 20 let, první přednáška v sále, v Soukenické, v duchovním centru. A čas šel, obrovské množství práce, podpory, všechno jsme dělali rukama, to není projekt, který je někým financován, je to společná věc. My všichni jsme se na tom podíleli – i se zednickými lžícemi atd., v tom je to unikátní. My nejsme ti, co se pokouší odněkud čerpat peníze. Jdeme svobodně, na svých nohou, a kam dosáhneme, tam dosáhneme.

Dnes bude otevřen další díl projektu v Soukenické, v přízemí, další jeskyně. Uvidím, jak se vám bude líbit. Těším se, že snad ano. Pak přicházely rychlé sledy dějů: vytvoření komory – komory biotroniků Josefa Zezulky. Následně všechny události, které vyústily ve snahu obory posílit. Vždyť dnes jsme tady vnímáni jako podvodníci, šarlatáni, a tento mediální obraz je poměrně úspěšně vytvářen. Dnes jednám se zástupci předních světových organizací, včetně WHO, jednám s lidmi, kteří jsou významnými vědci. Navštívil jsem třeba nedávno britský parlament, kde jsem se účastnil jednání, měl jsem zde krátký projev, na další akci jsem mohl představovat knihu, kterou naše komora vydala – podívejte se na ni na stránkách DUBu (www.dub.cz), Alternativní medicína, tedy CAM ve světě aneb O čem se mlčí.

Zde najdete naprosto vědecké relevantní informace, indexované. A zjistíte, že stav v této oblasti je úplně jiný, než vám zde zamlčují média. Když jsme udělali konferenci o této knize, tak jako na mnoha jiných tiskových konferencích, nepřišel skoro nikdo. Nikoho to nezajímalo. Když prezentuji pacienty, třeba u paní Jílkové v jejím „Máte, (nemáte) slovo“, tak tam vystoupil člověk, který měl nádor, melanom na noze a po čtyřech letech medicínské léčby – to se může stát – došlo k rozsevu do dutiny břišní – melanomu, to je naprosto neléčitelná diagnóza. Myslíte si, že někoho z těch onkologů, při všech těch pořadech, takový případ zajímal? Prošli kolem něj, jako kdyby nebyl. To je současný stav. Jsme jedna z mála zemí v Evropě, která nemá svůj vlastní výzkumný ústav nebo vlastní centrum, které by se pokusilo sbližovat postoje klasické a západní medicíny. Klasická medicína jsme my, kdežto moderní medicína, která udělala tolik výzkumů a tolik dobrého, je stará asi od Paracelsa. Čili, jde o to najít společná témata. Jednal jsem s mnoha lidmi, díky vám vznikla petice, proběhlo jednání v senátu i v poslanecké sněmovně, proběhlo předání panu ministru zdravotnictví, s kterým jsem rovněž jednal. Navštívil jsem mnoho dalších akcí, jak v Bruselu – v Evropském parlamentu, i jinde. A snažím se, aby obor dostal šanci. To je důležité, protože tu nevzniká jakási jiná strana. Já si nesmírně vážím toho, co lékaři dokázali a co dokazují každodenně a co musí dokazovat, ať se děje, co se děje. Je to strašně těžká služba. Myslím si, že je určitá vzájemná nedůvěra, protože je tu mnoho podvodníků, lidí, kteří kazí, snaží se vydělávat, podvádět a jinak. Ale přece proto, že najdu i v medicíně jednoho muže nebo ženu, kteří podvádí a ničí, nebudu zavrhovat celou medicínu. Takže to je další oblast.

A pak základní – to je duchovní oblast. V ní je potřeba najít takové postupy a takový obraz, aby nevznikal fanatismus, ale aby to byla služba. Protože každý, kdo je duchovně vyspělejší, slouží. Není to o tom, že se šplháte po nějakých žebříčcích, abyste byli nej…, ale je to o tom, že čím výše stojíte, tím na vás milostivý osud nakládá větší úkoly, ale také větší protivenství. Mně vždycky Zezulka říkal: „Tomáši, už vás pomlouvají?“ A já jsem řekl tak nesměle: „Trochu ano.“ A on říkal: „Tak si toho važte! Kdybyste nestál za nic, tak po Vás pes neštěkne. To je známka, že jdete správným směrem.“ Když odcházel, řekl mi dost hroznou větu: „Až se na Vaší cestě proti Vám postaví někteří lidé, tak si jich nevšímejte, budou černí.“ A tak to také je. „Černí jako bota. Bez známky duchovního světla.“ Tak to tak beru, a nic si z toho nedělám.

Pojďme k duchovní části. Za chvilku tu bude slib. K dnešnímu programu patří i další zvláštnost. Vy, kteří jste přijeli dříve autobusy, jste absolvovali prohlídku jednoho z projektů, který vzniknul také na podkladě biotroniky a konstrukční kanceláře Bioconstruct – a sice kruhový dům, který byl zrealizován asi 5 km tady od Řípu. Tam už je naše pořadatelská služba, ta vás navede. Kdo z vás se tedy bude chtít podívat na reálné vyústění filosofie – v „domě“ – tak můžete. A když ne letos, tak příště to zopakujeme. Chtěl bych tím poděkovat také těm, kteří prohlídku umožnili, protože jistě není snadné vpustit takový dav do svého soukromí.

Buďte svobodní. Budu šťasten, když kdokoliv z vás udělá sebemenší krok – a ten krok poznám nejenom já, i všichni kolem vás. Budete milostiví, budete schopni domýšlet své činy a myšlenky, nebudete zbytečně ničit, raději zůstanete stranou. I já bych dnes mlčel, kdybych se nemusel začít bránit, protože je vytvářen falešný obraz podvodníky. Jaký mají cíl? Těžko říct, bránit musím sebe, ale hlavně nauku, protože, bohužel, tady není rozdíl, víte? To jsou silná slova, viďte? Desítky let jsem se připravoval na tuto roli – duchovního mistra. Tak ji budu plnit.

Ptejte se, chcete-li, na přednáškách, čtěte Zezulku, nechcete- li poslouchat Pfeiffera, to je přece jedno. Jsem tady pomocník, nikoliv určovatel. Mnoho lidí také promítá třeba do duchovní oblasti svoje vlastní – řekněme chmury. A myslí si, že lidé jako já musí být konfrontováni s jejich vlastním názorem, že je tu nějaký rozpor… Proč? Vždyť přece stejně, jako právo je mé – mít svůj názor, ale také vybírat své žáky – tak je tu právo pro kohokoliv jiného. Já s tím přece nemám nic společného. Když jdete do automyčky, s prominutím, tak jdete proto, abyste si umyli auto, a nezajímá vás, kdo vyrobil kartáče atd. Cílem je mít čisté auto, když to převedu do tohoto příměru. Tak vám přeji, abyste nacházeli jen lepší myčky, které vám nepoškrábají lak, protože dřív, než začnete něco následovat, tak vám moc radím, abyste dlouho cítili a přemýšleli. Protože zpravidla ti, kteří vás chtějí manipulovat, mají ta nejkrásnější slovíčka, nejkrásnější coachingy atd. Někdy to vidím na internetu nebo jinak. Buďte opatrní a snažte se pochopit, co je podstata duchovní cesty – a tou je změna vás samých uvnitř, nikoliv jako následek nějakého ukáznění nebo manipulace, ale skutečná reálná změna vašich vnitřních vlastností. A to je rozdíl. Takže v tom vám přeji hodně úspěchů.

Přeji univerzitě ne pětadvacet, ale dalších 2 000 let, protože za 2 000 let přijde ten, kdo ji založil, tedy Zezulka. To nebyl můj projekt, to je Zezulkův projekt. Takže ten, kdo ji založil, přijde znovu, za 2 000 let, plus, mínus.

Přátelé slibující, pojďte ke mně, poprosím pořadatele, aby se ujmuli pořádání.

Patří se zde přečíst to, co slibujete, abyste pak neříkali: „Já to nevěděl,“ neb všichni, kteří prošli tímto slibem, se zavázali, že poznané nezneužijí, nepoškodí, a že se pokusí se přidat k těm s tou společnou věcí. Tak čtu: Slovo těm, kteří přijali. (Následovalo čtení slibu a vlastní slib posluchačů 1. stupně DUB).

Z pověření Božího přinašeče mi dovolte, abych vám teď všem, a nejenom zde tady, požehnal. S prosbou o síly dobra, prospěchu, Boží síly, nechť smím být prostředníkem pro vás pro všechny, neb i to je velká úloha, velký závazek. Tak s pomocí Boží… (Následovalo požehnání.)

Nezbývá než poděkovat našemu největšímu sponzoru, a to je tenhle (ukázáno nahoru na oblohu). Podívejte, to je krása. Zažili jsme Řípy, kdy tu byl sníh, byla zima, a pomaličku se blíží doba, kdy zažijeme Řípy oděné do zeleného. Za týden už budou lístky rozvinuty, a všechno bude vypadat zase jinak. Je to jako s budoucím Vodnářským věkem. I on se musí postupně rozvíjet, musí přijít lidé, kteří budou pomáhat jeho rozvoji, a nakonec se stane něčím, co bude pro všechny samozřejmé. Tedy společná věc, žádné kradení, žádné pomlouvání, žádné zlo, pokud to jen půjde. Přání prospěchu druhým, radost, když se někomu něco povede… Co říkáte? Tak ono to přijde, ale… jednou bude líp, jak se zpívá. Ještě nás čeká mnoho a mnoho převratných změn.

Vzpomeňte, jak jsem komentoval před lety klima. Díky Zezulkovi, samozřejmě. Ani slovo z toho, co jsem řekl před dvaceti, více jak dvaceti lety, nemusím změnit. Je to tak, jak Zezulka řekl. Když jsem byl učen před těmi desítkami let, už popisoval, co náš čeká. Jen pro pořádek na závěr: Všechny klimatické konference a ostatní počiny nejsou tak významné, jako základní příčina všeho toho, co žijeme, a je to množství lidí na Zemi. Je nás prostě mnoho. A tak by bylo třeba, aby se lidé dobrovolně dozvěděli, co je jejich největším nebezpečím, a dobrovolně, zdůrazňuji, se pokusili mít dva lidé jedno dítě. To je velmi důležité. Protože jsou jen dvě cesty. Jedna cesta přírodou a jejími zákony a druhá cesta inteligencí nebo duchovní inteligencí. Vždyť každý uvolněný prostor, když budete sbírat odpady a snížíte spotřebu, vytvoří prostor jen pro další statisíce a miliony lidí, kteří přijdou za dny a týdny. Nic víc. Dokud nezměníte tu stoupající křivku producentů a konzumentů, tak to k ničemu nemůže vést. Takže konference jsou hezké, ale je důležité začít něco opravdu dělat. Kdyby se všichni lidé dozvěděli, v jaké situaci se nyní nachází, neb jsme tuto Zemi za 150 let svého ne-vývoje již prakticky zničili, tak by to bylo velmi prospěšné. Jen připomínám, že mizí život, rychlostí nevídanou, stoupají vodstva, rychlostí nevídanou, a přibývá také mezi lidmi animozit, tedy rozporů. To není správná cesta. A tak i univerzita se v této oblasti bude snažit, jako doposud, aby její hlas byl slyšet, a aby se ty podstatné věci začaly vnímat. Zatím tomu tak rozhodně není.

Takže děkuji vám za pozornost, zakončíme, jako obvykle, naší hymnou…

Děkuji.