Koncerty Společná věc 2010

V roce 2010 běží již 4. ročník koncertů Společná věc. Každý rok máte něco nového. S čím se mohou návštěvníci
koncertů letos potkat, nebo co je může zaujmout?
V poslední době úpravou projekce a parabolického projekčního plátna byl významně zvýšen 3D Efekt. Umožňuje zažít a prožít promítané obrazy nikoliv jen plošně, ale i v jejich hloubce. Zejména je to patrné při skladbě Universum – kdy je divák doslova prostorově vtažen do nádherných záběrů našeho blízkého i dalekého vesmíru. Jsou zde ukázány snímky planet, mlhovin, galaxií, které byly pořízeny z oběžné dráhy Země Hubbleovým teleskopem. Zde si lze uvědomit a procítit hloubku, tajemnost, velikost toho, co nás obklopuje.
Zmiňoval jste, že koncert je složen ze 4 skladeb. Čeho se týkají a jaký je jejich záměr?
Skladby – nebo tematické části koncertu – nejsou vybrány náhodně. Je to pokus ukázání řádu světa a našeho místa v něm, snad slouží i k zamyšlení a pochopení, že to, co nás obklopuje, není tak jednoznačné, jak se na první pohled jeví. První skladba – Praga Magna Mater – Praha patří historicky k důležitým duchovním místům nejen naší země.
Jsou zde ukázána její zajímavá známá místa jako je Pražský orloj, ale i místa a pohledy ne úplně běžné – netradiční záběry z balónu, západ slunce nad Petřínem, zajímavé reliéfy domů, věží... Je i vzpomínkou na Karla IV., který se významně zasloužil o význam tohoto místa pro budoucí věky.
Druhá skladba – Pictus Orbis – to je oslava krásy, křehkosti a nevšednosti přírody. Jsou zde překrásné záběry vysokých hor, ledovců, horských řek a vodopádů. Snímky ukazují ale i to, co nás tíží – zranitelnost toho, co nás obklopuje, a že vše souvisí se vším. Můžete zde vidět i zpomalené záběry jednotlivých kapiček vody vyletujících z Vodnářského zvonu, které jsou zachyceny vysokorychlostní kamerou rychlostí 500 snímků za vteřinu. Kdo chce, může se stát součástí této přírodní krásy a vnímat pak snad o trochu více zdánlivé drobnosti světa kolem nás.
Třetí skladba – Hledání Boha – je snad nejtajemnější. Je rozdělena na dvě části: Chrámy a Lidé srdce. Část Chrámy zachycuje některá významná duchovní místa naší planety. Naši předci žili v mnohem větším souladu s přírodou nežli dnes my. Nebyli tolik omezováni technickou civilizací a stavbu často dokázali sladit s řádem. Snad proto všechny starodávné stavby mají neopakovatelnou atmosféru, zvláštní energii, která nás k nim stále přitahuje. Lidé již od nepaměti taková místa vyhledávali a navštěvovali. Jsou zde ukázány přírodní chrámy, jako je náš Říp, menhirová pole v Carnaku ve Francii, kde je v Bretani evidováno přibližně 2500 menhirů. Na jednom záběru můžete spatřit největší z nich Le Grand Menhir dlouhý 21 metrů a vážící přibližně 350 tun. Je rozlomen na několik dílů – zajímavé je ale na tom to, že v místě se takový druh kamene nevyskytuje a museli jej naši předci v neolitu dopravit na značnou vzdálenost.
Kdo a jak to asi dělal? To jsou otázky, kterých je kolem nás hodně a zatím jsou zahaleny mlhou nepoznaného.
Další je stavební klenot Evropy, katedrála v Chartres s řadou architektonických zvláštností. Je to proslulé bludiště na podlaze chrámu či otvor kdesi v okně, skrze který paprsek světla dopadá na dlaždici s výstupkem přesně 21. června o poledni.
Krásný je odraz průčelí Svatovítského chrámu v tzv. Plečnikově louži na návoří Pražského hradu a mnoho dalších.
Část Lidé srdce je o lidech, o kterých jsem slýchával, ale nedoufal, že se za nimi někdy vypravím. Je pro ně příznačné, že měli neobyčejné dary, ale zároveň velice těžký osud – byli většinou vysmíváni, neuznáváni a stíháni. Tyto dary přišly k úplně tzv. obyčejným lidem, kteří ale asi měli něco, co ostatním schází. Slovo láska je sice hodně skloňované, ale význam naplnění a žití toho slova je širší a hlubší, než se nám dnes zdá.
K těmto urozeným duchem patří italský kněz padre Pio. Je s ním spojeno mnoho mimořádných úkazů, jasnovidectví nebo bilokace. V roce 1918 se u něj objevila stigmata, která měl až do smrti a zpočátku byl kvůli nim považován za podvodníka. Dokonce na více než 10 let mu bylo zakázáno vykonávat mše. Lékaři vyvrátili, že by si rány způsobil sám. Postavil v San Giovanni Rotondo velkou nemocnici, kde pomohl mnoha trpícím. Padre Pio měl dar vidět do duší lidí, byl vyhledávaným zpovědníkem, který mohl významně pomoci lidem, a to nejen svou radou. V roce 2009 byl podruhé exhumován a jeho tělo se ani po 40 letech od jeho smrti nerozpadlo, nepodléhá běžným zákonitostem rozkladu. Vypadá, jako by spal. Dalším, pro mnohé neuvěřitelným faktem je, že polovinu svého života prokazatelně nepřijímal potravu. Tereza Neumannová z Konnersreuthu taktéž 35 roků nejedla a nepila. Měla stigmata kdy pod přísnou kontrolou lékařské komise fotografovali její krvácející rány a zkoumali krev. Vysokoškolský profesor Dr. Franz X. Mayr píše: „Podvod nepřichází v úvahu, psychicky je zdravá.“ Dr. Seidl a Dr. Ewald, jako i příslušný biskupský úřad uvádějí: „V čase kontroly od 14. do 28. června 1927 Neumannová nepřijala žádnou přirozenou, ať už pevnou, nebo tekutou výživu.“ Tereza, zvaná Resl, mívala vize – prožívala příběh 2000 let starý jako jeho přímý účastník. Propadala se do tranzu, kdy odpovídala v aramejštině či ve francouzštině s příslušným dialektem. Dodnes je na její přímluvu pomáháno potřebným – to dosvědčují děkovné destičky z celého světa, které jsou umístěny v kapličce, v místě, kde žila. Některé jsou krásně provedené, jiné z obyčejného dřeva – bývá na nich dojemný nápis „Resl, danke“ („Terezo, děkuji“). Místní obyvatelé ji nijak nezbožnili, říkají: „...vždyť byla jednou z nás“. Další je Bernadetta, dívka, která byla velmi prostá, žila ve velmi chudých poměrech. A přesto jí, a ne někomu jinému, se zjevila krásná paní, která jí sdělila, že má odkrýt pramen. Jsou to Lurdy, kde více než 150 let je pomáháno mnoha nemocným. Pravý lurdský zázrak vypadá tak, že musíte být lékařským konsiliem prohlášeni za nevyléčitelně nemocné, pak se musíte naráz, ne za týden nebo měsíc, zcela uzdravit, což je opět lékařsky ověřeno. Takových zázraků se za 150 let stalo několik desítek. Pak je to ještě mnoho a mnoho zázraků menších, říkám jim „pfeiff erovské“. Když jsem ve dvě hodiny ráno fi lmoval sochu Panny Marie na skále, ucítil jsem teplo na prsou a ráno jsem zjistil, že mě opustilo mé letité astma a výšková nemoc, kterými jsem trpěl mnoho let. A to přetrvává dodnes. Turzovka – to jsou nové Lurdy. Opět obyčejný člověk, lesník Lašut, odkrývá pramen a sjíždějí se poutníci, kterým je ulevováno v jejich nemocech. Opět velmi těžké životní podmínky, pronásledování, pomluvy. František z Asissi byl jedním z těch, kteří pochopili, že nejen lidé, ale i zvířata cítí bolest. Je zde i známá tvář z Turínského plátna, u kterého bylo nedávno prokázáno, že je pravé. A do této společnosti dle mého názoru patřící i můj učitel pan Josef Zezulka.
S tichostí žasnu nad řádem a tajemností světa a vážím si všech těchto výjimečných lidí – oni ze sebe výjimečné nedělali, žili svůj život, ale jsou světlem a snad i inspirací na našich cestách životem.
Čtvrtá část Universum – vesmír ukazuje obrovskou velikost toho, co nás obklopuje. Když se v noci podíváme na hvězdnou oblohu, a uvědomíme si to množství hvězd a galaxií, naše starosti se nám pak zdají mnohem menší.
Poslední díl koncertu sice není filmový, ale je tak říkajíc dotykový. Posluchači mají možnost se jít přímo podívat na nástroj zblízka, a dokonce se i nástroje dotknout. Vidět, jak voda reaguje na hru – rezonanci, kdy se na vodní hladině zvonu objevují 4-6cípé hvězdy, jak se kapičky vody vznáší nad hladinou. Občas s nadsázkou říkám: „Čím mokřejší Pfeiffer, tím lepší koncert.“
Tímto bych vás všechny rád pozval na podzimní běh koncertů, který bude snad neméně zajímavý. Mohu jen prozradit, že se opět chystá něco nového – ale to nechám jako překvapení. Termíny koncertů naleznete na našich stránkách: www.dub.cz