Biotronik Tomáš Pfeiffer rozhýbe v divadle vodní hladinu

Tábor – Dnes se v táborském Divadle Oskara Nedbala bude vznášet voda.

Biotronik Tomáš Pfeiffer - koncert Společná věc

V 19 hodin tam biotronik Tomáš Pfeiffer rozezní repliku 3 500 let starého hudebního nástroje - Vodnářský zvon, který je naplněn vodu. Ta při hře vře a levituje.

Vodnářský zvon je alikvótním nástrojem, mohl byste pro začátek oba termíny objasnit?
Alikvótní nástroj se vyznačuje zvukem, který je složen z řady frekvencí. U nás to můžeme posoudit například u zvonů, o kterých se právem říká, že zpívají jako chór, znějí jako violoncello a podobně. A to právě ve chvíli, kdy se jednotlivé harmonické kmitočty začnou mezi sebou ovlivňovat. A proč Vodnářský zvon? To je jednoduché, nástroj je kovový, vzdáleně připomíná zvon, který je ale obrácen dnem vzhůru a je navíc naplněn vodou, která plní významnou funkci při vlastní hře. Nově se zde nabízí paralela s astrologickou dobou Vodnáře.

Když hrajete, voda prý levituje...
Rezonance nástroje jsou tak silné, že dokážou na vodní hladině vytvářet obrazce, které přesně zobrazují hraný tón. Po skončení koncertu se mohou jeho návštěvníci zblízka podívat na vodní hladinu, na které se objevuje čtyřcípá a šesticípá hvězda, ale také ve fortissimech se vodní hladina zdvihá až do výšky desítek centimetrů myriádami kapek, které letí vzhůru. Je to krásný vizuální efekt a lze v žertu říci, že čím lepší koncert, tím mokřejší hráč. Je to totiž hodně mokré řemeslo.

V Táboře jste vystupoval už loni, jak se během půl roku změnil repertoár?
Do Tábora přijíždím s úplně novým koncertem a také s novou projekční technikou, mnoho se změnilo a doufám, že k dobrému. Koncert se skládá nyní ze tři základních částí. První se jmenuje Praga Magna Mater a je to díl věnovaný tomuto městu, lidem kteří v něm tvořili, a nejenom jim. Je tam vzpomínka na Husa, Komenského a hlavně také na jednoho z největších architektů tohoto města tedy Karla IV., který tam zanechal snad nejsilnější stopu. V dalším díle, jenž se nazývá Pictus orbis, se koncert zabývá každodenní krásou světa. Je úžasné dívat se na pestrost a různost tvaru světa, který je kolem nás, na jeho krásu, jež je vždy neotřelá. Tento díl obsahuje projekci, která ukazuje vysoké hory, ukazuje i nížiny. Ukazuje například místa, kde život o svoji existenci zápasí na rozhraní věčného ledu a sněhu. Je to tedy jakási pocta světu takovému jaký je. Třetí díl pak pod názvem Harmonia Mundi logicky navazuje rozšířením - první díl se týkal místa, kde koncert vzniká, druhý se věnoval zemi a ten třetí se věnuje kosmu. Koncert je zde doprovázen autentickými snímky z Hubbleova teleskopu. Jsou snad ještě krásnější než ty, které mohli diváci vidět při prvním koncertu.

S jakými reakcemi jste se v průběhu roku setkával ze strany veřejnosti, hudebníků, vědeckých kritiků?
Víte, těžko mluvit o sobě a ty reakce nebyly až tak různorodé. Ty, které se donesly k mému uchu byly až na nepatrné výjimky velmi kladné. To je věc, která člověka samozřejmě těší. Zvláště v těch případech, kdy se objevuje tajemně neznámá vlastnost tohoto nástroje, to je schopnost zasahovat do našich těl a našich duší. Podle starých lámů dokonce léčebně, zde člověk vnímá svoji práci jako odměnu. Krásný zážitek jsem zažil například v Uherském Hradišti při jednom z posledních koncertů. Přišel za mnou velmi vzdělaný, byl to žák malíře Zrzavého, a byl viditelně potěšen koncertem. Ale tady by měl spíš mluvit on, nikoliv já.

Jak jste nabíral nové síly, odkud jste čerpal, co vás inspirovalo k novým skladbám?
Koncert se jmenuje Společná věc a já se tím koncertem chci vyslovit na veřejnosti ze své lásky ke světu. Vnímám potřebu svět pojmout rozumem, zároveň ale i srdcem. To byl hlavní motiv. Společná věc proto, že když odcházel můj učitel Josef Zezulka, tak si mě pozval a řekl, Tomáši já Vám tu naši Společnou věc teď předávám. Byl jsem velmi zaskočen a cítil jsem velikou odpovědnost. Napadlo mě, že vlastně i on je jakousi společnou věcí, kterou mohu ostatním předat, tak se o to pokouším...

Kde jste všude během roku byl a kde se vám líbilo či naopak?
Koncertoval jsem po celé republice. Vystoupení probíhala v různých akustických poměrech, krásné byly koncerty v chrámech, tam naplno vyznívala bohatost zvuků. Často vzpomínám na koncert v Betlémské kapli, mé dojmy – posvátnost, velikost člověčí a snaha předložit koncert k nohám „historie“. Takových koncertů je mnohem víc.

Jak diváci vnímají vaši hudbu?
Já se přímo na koncertě posluchačů ptám, jestli vnímali zvuk celým tělem, nejenom uchem. Většinou dostávám kladnou odpověď. Pokud přišly negativní ohlasy, tak to bylo většinou nepochopení vlastnosti tohoto nástroje, protože posluchači běžně říkají, že při koncertech cítí ve svých nemocných místech zcela reálné pocity. Bývá to teplo, mravenčení či jakési posuny a někdy se zvýrazňují pocity těchto nemocných částí. Je to podobné jako v jiných případech, kdy se reakce na nějakou změnu stávají vnímatelné. Čili takto negativní reakce snad, ale ve skutečnosti negativní nikoliv, převažují ty druhé.

Co máte nyní v plánu? Četl jsem, že turné končí...
Pokračovat ve Společné věci. Ta by měla být znovu dál a dále rozšířena. Podnikl jsem důležitou pracovní cestu po duchovních místech. Na té cestě jsem potkal skutečné a nejen myšlené zázraky. Zázraky, které byly dokonce ověřeny, často vědou. Zázraky, které přesahovaly naši denní zkušenost o obrovský díl a o tuto zkušenost bych se s lidmi rád podělil. Viděl jsem například člověka, který 50 let nepřijímal žádnou stravu a měl to notářsky ověřené. Nepřijímal ani sousto, ale měl mnoho jiných význačných vlastnosti. Viděl jsem mnoho jiných věci, které člověka svojí jsoucností ohromují a často jen nedostatek informací, které máme, nám všem znemožňuje, abychom se také dokázali nad těmito zázraky světa zastavit. Rád bych tedy, aby můj další koncert alespoň s části tyto zázraky lidem přiblížil.
Více informací o koncertech najdete na mých internetových stránkách www.dub.cz.

David Peltán, Táborský Deník, 25. 6. 2008