Kapky vody hrály a tančily pod rukama Tomáe Pfeiffera
Náchod - "Z jednoho místa ve vzelo, do jednoho se vrací. Vichni svými ivoty hledáme Společnou věc. Tajemství poznání osudu, řádu ivota, toho co nás přesahuje - Boha. Společných věcí je bezpočet," uvádí na svých webových stránkách Tomá Pfeiffer.
Jeho ivotní příběh je nesmírně zajímavý a ukazuje, kam a člověka můe zavést "osud". Původně letecký konstruktér Tomá Pfeiffer jednoho dne doel k poznání, e je čas na změnu jeho ivotní cesty. Bez předchozích ambicí a plánů se začal zabývat léčitelstvím a biotronikou. Po třech letech vyléčil prvního pacienta a opustil svou původní profesi.
Cesty za duchovnem ho časem přivedly také k prastarému vodnímu hudebnímu nástroji. Jak sám říká, jakmile se ho poprvé dotknul, ihned věděl, jak na něj hrát.
"Poklekl jsem, sáhnul na Vodnářský zvon a ve bylo rázem jasné. Po prvních tónech jsem věděl, jak na to. Cítil jsem vnitřní potřebu tento zvukový dar předávat dál lidem."
Netradiční, rezonující nástroj budil zvědavost i u diváků středečního koncertu Tomáe Pfeiffera v náchodském Beránku.
"Je to velká mísa na lehání bílků ze zvonoviny," říká o svém hudebním nástroji s nadsázkou biotronik Tomá Pfeiffer. "Ale teď váně. Vodnářský zvon pochází pravděpodobně z oblastí Číny nebo Tibetu. Jde o dávno zapomenutý nástroj, a proto není snadné najít originál. Existuje spousta laciných kopií, které jsou ale k ničemu. Můj nástroj je také kopie, ovem velmi kvalitní."
Tomá Pfeiffer je jediným hráčem na Vodnářský zvon nejen u nás. Konkurenci by nenael ani v celé Evropě. Nabízí se otázka, zda se najde někdo, kdo by po něm případně jeho umění mohl převzít.
"Byl jsem u osloven, abych jednoho člověka naučil hrát. Ale není to tak snadné. Kadý hráč musí mít svůj vlastní nástroj a pak - adepti na učení musejí splňovat určité poadavky. Hra na Vodnářský zvon je jen pro lidi určitého typu, vyrovnané a spolehlivé. Vnitřní síla nástroje je toti taková, e v nesprávných rukou můe napáchat hodně kody. Je proto třeba vybírat budoucí hráče velmi opatrně," varuje Pfeiffer.
Pod jeho rukama kapky vody tančí a vyluzují tóny, které berou dech. "To duch protkne hmotu," vysvětluje Pfeiffer magii nástroje, který větina z přítomných diváků viděla úplně poprvé v ivotě.
"Byl to úasný záitek," podělila se o své dojmy z netradičního koncertu paní Marie Vojtíková, která dorazila a z Hradce Králové. "Myslím, e vyhledám dalí vystoupení pana Pfeiffera a určitě s sebou vezmi i manela."
Koncert Tomáe Pfeiffera je ale víc ne pouhou hudební produkcí. Jde o půvabnou směsici originálních tónů a melodií, poutavého povídání a zajímavá vizuální projekce. Na irokoúhlém plátně za mistrem jsou promítány záběry, které ilustrují krásu, nevednost, ale i bolesti tohoto světa. Větinu z nich natočil na svých cestách Tomá Pfeiffer sám. Představují několik sekcí - například Orbis pictus - jako hold přírodě, Hledání boha - a u v chrámech, místech, které mají ducha nebo lidech, kteří svým lidství a svým srdcem ostatní populaci přesáhli.
Klára Němečková, Náchodský Deník, 15. 5. 2009
|