Cesta k dialogu

Zdá se, že mnohé Evropské státy začínají stále více vnímat alternativní postupy léčení jako možnost, o kterou je prospěšné se zajímat, a také ji zkoumat. Důsledkem je rostoucí počet výzkumných center CAM v jednotlivých zemích. Například v Anglii, Německu, Rakousku, Itálii a v mnoha dalších zemích Evropy se v době průzkumu nacházelo 112 výzkumných center CAM, často ve spojení s univerzitami. V České republice nebylo dlouho žádné. Nedávno vzniklo Česko-čínské centrum v Hradci Králové, to však zkoumá pouze tradiční čínskou medicínu. Velmi chybí výzkum i dalších oborů CAM a alespoň základní vstřícnost vědy. Je to určitě škoda, ale není to překvapení. Česká vědecká obec je k alternativním způsobům léčení spíše nedůvěřivá, a v případě spolku Sisyfos, až nekriticky odmítavá. Přitom mnozí opravdoví velikáni vědy dosahovali svých převratných objevů právě díky své vrozené pokoře před tím, co nás přesahuje, a co ještě nejsme schopni ani vnímat, natož pochopit. Za mnohé vzpomeňme například Alberta Einsteina a jeho výrok: „Nejkrásnější a nejhlubší pocit, jaký může člověk zažít, je poznat tajemno. To je základním principem náboženství, stejně tak, jako veškerého seriózního úsilí v umění a ve vědě,“ nebo Nikolu Teslu, který řekl: „Jakmile se začne věda zajímat o jevy nefyzikální podstaty, za 10 let se posune tak, jako se neposunula ani za staletí své existence.“ Tato slova snad dnes více než dříve stojí za zamyšlení.

Alternativní medicína zahrnuje široký okruh oborů. Například homeopatii, která tvoří jakýsi předěl mezi klasickou západní medicínou a ostatními alternativními obory. Je s úspěchem používána mnoha lékaři. V jejich řadách má ale také mnoho odpůrců, kteří pozitivní účinky homeopatie přisuzují placebo efektu. Tato hypotéza však neumí vysvětlit úspěšné používání homeopatické léčby u malých dětí a zvířat. Pravým důvodem bude spíše obtížnost v současné době vědecky zdůvodnit její účinky. Dále můžeme jmenovat čínské metody akupunkturu a akupresuru, indickou ájurvédu, nebo ryze českou biotroniku. Je jich mnohem více, ale zastavme se u biotroniky.

Biotroniku založil v roce 1945 český léčitel a filozof Josef Zezulka (1912–1992). Postupně obor rozvíjí, vypracovává řadu publikací, které se týkají tohoto oboru a posléze se stává součástí celosvětového vědomí o oborech alternativní léčby. Je publikován v zahraničních časopisech a knihách. V roce 1973 jeho výsledky oceňuje předseda Akademie věd. V roce 1982 se podařilo zahájit oficiální výzkum nemedicínských léčeb v nemocnici ve Vimperku, v rámci kterého Josef Zezulka předvedl excelentní léčby, na které se jezdili dívat lékaři z celého kraje. Protokoly z léčby v rámci tohoto výzkumu jsou k nahlédnutí na www.dub.cz.

Když Josef Zezulka umírá, předává starost o další rozvoj biotroniky svému žáku a pokračovateli sanátoru Tomáši Pfeifferovi. Jeho zásluhou se po roce 1989 o biotronice dozvídá široká veřejnost. Zakládá Duchovní universitu bytí, Nadační fond Josefa Zezulky a registrovanou náboženskou společnost Společenství Josefa Zezulky. Buduje a provozuje dům Biotronické centrum sociální pomoci v Praze. 

Svůj obor v příloze Literárních novin z 1. 3. 2017 přibližuje pan Pfeiffer takto: „Všichni známe ze školy projevy anorganické hmoty, jako je teplo, radiace, světlo atd. Rozdíl mezi organickou a anorganickou hmotou netřeba příliš komentovat – je to rozdíl mezi kovovou trubkou a vaší rukou. Je to rozdíl ve složitosti uspořádání atomů. Často nechápu, proč není lidem jasné, že i silový projev těchto dvou stavů hmoty je značně odlišný ve své složitosti. Biotronika je tedy obor, který působí do silových projevů organické hmoty organickou formovanou silou. Toto nelze provést žádným primitivním anorganickým prostředkem – přístrojem. Proto je zde nutný biologický nástroj – duchovní léčitel, který je schopen v této oblasti účinně pracovat. Je to protipól a zároveň doplnění hmotné léčby například lékem, anorganickým zářením, atd. Biotronika má zpravidla významné úspěchy tam, kde hmotný obor nemá. Například u roztroušených skleróz a jiných nemocí. Není ale nikdy konkurencí medicíny, ale jejím doplňkem.“ A dále připojuje své přání: „V každém vztahu se musíme nejdříve seznámit, poznat. Je to stejné i ve vztahu medicíny a alternativy. Proto bych rád zejména odborné veřejnosti i nadále přinášel informace z této oblasti. Dialog přece není diktát.“