Josef Zezulka
Můžete říct něco o smyslu života? Jak to vypadá, když člověk umírá? Mohou lidé zvrátit události ve svém osudu? To jsou tři z mnoha otázek, jejichž odpovědi najdete v nové knize s názvem Odpovědi 1976-1982 z nakladatelství a vydavatelství Tomáše Pfeiffera DIMENZE 2+2 PRAHA.
Jedná se o knihu rozprav a úvah, které byly sepsány na základě rozhovorů Josefa Zezulky se studenty jeho filozofie, zejména s Tomášem Pfeifferem, který v jeho duchovním poslání pokračuje. Josef Zezulka byl význačnou osobností české duchovní a filozofické kultury. Ve svých třiatřiceti letech v sobě objevil a posléze rozvíjel dar léčby a následně formuloval filozofii Bytí, na jejímž základě vytvořil nový obor léčby, který nazval biotronikou. Práce Josefa Zezulky byly tajně vydávány v samizdatu, některé (Psychoenergetic Systems) vydal v New Yorku, Paříži a Londýně (Realms of Healing a další). Později se účastnil českých i mezinárodních výzkumů s cílem zařadit biotroniku do zdravotnictví. Zájem o jeho práci projevil i tehdejší Sovětský svaz, stejně tak USA (prof. Parker, Stanley Krippner a prof. Injušin z Alma-Aty). K vydání knihy přivedla Tomáše Pfeiffera potřeba ukázat Zezulkovu filozofii i životní moudrost trochu z jiného úhlu a také zájem čtenářů o tuto tematiku.
K nejzajímavějším místům knihy patří rozbor Zákona odrazu, tedy karmy. „Moudrá prozřetelnost to zařídila tak, abychom prvoplánově neviděli, kam vedou důsledky našich činů.“ Karma není podle Josefa Zezulky jenom věc lidských vztahů, ale je celou naší stopou ve světě, v kterém žijeme. Je na nás, jak si své jednání budeme promýšlet a jak si ho filozoficky budete zdůvodňovat. Karma se musí vždy nějakým způsobem řešit, přičemž základním požadavkem je podle Josefa Zezulky změna. Proč je karma tak bolavá? Protože jen slova nic nevyřeší. Můžeme chodit na přednášky, číst literaturu dalších 50 let a nic se v nás nemusí udát. To hlavní se totiž děje v hlubokém registru člověčím, v myšlení emocionálním – tam se děje ona změna. A právě tam jsou uloženy zkušenosti ze všech našich zrodů. Emoce se nedají modulovat studiem, tím, že se něco naučíme nazpaměť a pak hezky odpovídáme – to je změna vnější. Jen bezprostřední zážitek, náhlý a bez přípravy, kdy nemáme čas spekulovat, nám umožní udělat změnu vnitřní. Ve svých životech skládáme zkoušky, někdy jsou nepatrné, někdy jsou významné. Změna je klíč k tomu, abychom se zbavili svých zátěží. Je to velmi vzácné najít někoho, kdo nemá zátěž. Jestliže emoce je to, co otvírá vrátka mezi vědomím a podvědomím, pak musíme hledat adekvátní způsoby. Těm způsobům se říká duchovní cesta. Kniha chce být vodítkem k hledání takové cesty.
(red), Harmonie života – příloha Literárních novin, 10. 7. 2014