Kongres „CAM 2020 Prague“ 

Dne 20. 6. vystoupil Tomáš Pfeiffer, ředitel profesní komory Sanátor – svaz biotroniků Josefa Zezulky, v rámci prestižní konference Mezinárodní den jógy, v britském parlamentu. Představil mimo jiné připravovaný Kongres „CAM 2020 Prague“ s mottem „Zdraví nezná hranic – hledejme, co nás spojuje“, který se bude konat 19. - 21. června 2020 v Praze. Jde o akci, která naši zemi začleňuje mezi světově významná místa v této oblasti. V následujícím rozhovoru Tomáš Pfeiffer odpovídá.

Sanátor Tomáš Pfeiffer v Nehruově centru při Indické ambasáde v Londýně

Co Vás přimělo uspořádat v České republice konferenci a v čem spočívá její význam?

Cílem kongresu je vytvořit platformu, která by sdružovala všechny asociace v oblasti CAM (Complementary and Alternative Medicine) a zároveň vytvářela mosty mezi medicínou vědeckou a alternativní. Nechceme vytvořit nějaký nový svaz, který by ostatním reguloval jejich činnost, ale vznikne servisní platforma nabízející informace o současném stavu CAM a výzkumech v jednotlivých zemích, nebude chybět ani portfolio vědeckých pracovišť, univerzit a mediální část, kde všichni členové budou umisťovat výstupy ze svého oboru.

Amarjeet S. Bhamra, tajemník Nadstranické parlamentní skupiny
pro indické tradiční vědy na terase britského parlamentu

Chcete tedy prohloubit vzájemné vztahy medicínských a alternativních oborů?

Motto kongresu „Zdraví nezná hranic – hledejme, co nás spojuje“, je odpovědí. V této chvíli jsem projednal účast na konferenci s velkými celoevropskými svazy pracovníků CAM,  které zahrnují více než 60 různých oborů. Nyní jednám ještě s velkou celosvětovou organizací v oblasti zdraví a i toto jednání probíhá velmi nadějně.

Kontaktujete i vědeckou medicínu?

Ano, kongres zahrnuje i oslovení zástupců vědecké medicíny z různých států, ale samozřejmě na prvním místě z naší země. Úkolem přípravného výboru je, aby se do programu kongresu promítly zájmy nejrůznějších oborů i svazů, jež budou posléze zapracovány do finální formy dokumentu, který bude přijat – vznikne tak platforma sloužící široké veřejnosti, odborné i laické. Jen pro zajímavost – naše snaha rezonuje i se současným děním na severoamerickém kontinentu, kde naprosto nezávisle pracují v podobné oblasti.

Je vaším záměrem šířit povědomí o možnostech alternativní léčby?

Lidé by měli mít možnost získat relevantní a pravdivé informace, bohužel, u nás není informovanost o alternativní medicíně příliš velká. Snad nejlépe si sami můžete udělat úsudek z publikace Alternativní medicína (CAM) ve světě aneb O čem se mlčí. Publikace je k dispozici online na www.dub.cz. Zatím je velký rozpor v tom, jak vnímá česká veřejnost alternativu a v tom, co se děje v této oblasti ve světě. CAM jsou běžně přednášeny na univerzitách, používány v síti nemocnic - například v Americe, ale i jinde se stále rozšiřuje se oblast vědeckého zájmu o tyto obory, jsou tu práce, které se týkají léčby duchovní, práce, které se zabývají vlivem modlitby na lidskou mens, uznávána je fytoterapie, ajurvéda nebo třeba čínská medicína. Krásným příkladem vzájemné spolupráce může být nedávná zkušenost, kdy britský parlament ve své nadstranické skupině pro indické tradiční vědy pořádá pravidelně akce, které navštěvují významné osobnosti z celého světě a které jsem měl čest, jako zástupce České republiky, se zúčastnit. Byl zde i zástupce indického ministerstva pro AYUSH (Ayurveda, Yoga & Naturopathy, Unani, Siddha and Homoeopathy) a byla přečtena i zdravice od královny.

Vyslovil jste významné slovo - „spolupráce“.

Ano, jedním z hlavních úkolů jest rozumně a reálně „zasypávat příkopy“, které jsou mezi vědeckou medicínou a CAM, protože rozhodovat se o alternativě jen na základě nepodložených domněnek není příliš rozumné. Je potřeba, aby se obě strany více chápaly. Přáli bychom si, aby vědecká medicína měla možnost pozorovat výsledky práce oborů v alternativní medicíně, aby byly zřetelně odděleny negativní jevy od toho, co je pro pacienta prospěšné. Na druhé straně je třeba, aby i lidé z alternativy chápali způsob myšlení vědecké medicíny. Je třeba vytvořit most důvěry a úcty. Přestože pracujeme ve zcela odlišných oblastech, náš cíl je stejný – je jím člověk a zmírnění jeho bolesti a potíží. Každý z nás může být nemocen a pokud se prokáže u nějaké metody, že skutečně pomáhá, je třeba se o ni zajímat. Je zcela lhostejno, čím jsme léčeni a vyléčeni, jediné, co je důležité a spojuje oba tyto světy – jestli je člověku lépe, jestli je mu dán život, jestli tento život má vyšší kvalitu než před vlastní léčbou, ať je jakákoliv.

Jak setřít hanlivý nádech, který v naší zemi alternativa má?

Každý negativní případ je za normálních okolností solitér. Stejně, jako nebudeme odsuzovat celou medicínu, když se stane nějaký nešťastný případ, kdy lékař selže a nechová se eticky, a my víme, že to není medicína, ale selhání jednotlivce, tak úplně stejně je to i v alternativě. Platí tedy oboustranně, že se vyskytnou lidé, kteří například z důvodů vady svého charakteru se dokáží na pacientovi obohacovat a poškodit jej.  Je třeba také zdůraznit, že v mnoha oborech výkon úspěšné léčby není vázán na intelektuální část. V medicíně lékař musí naprosto odpovědně vážit způsob léčby, jaký použít lék či postup, musí být vyškolen a podle toho pracovat, lege artis. Ale v alternativě může být i člověk, který prostě dostane dar léčby a je velmi úspěšný. Vzpomeňme lidového léčitele Pištu Báčiho, člověka naprosto nevzdělaného, který prováděl s naprostým úspěchem rehabilitace a prokazatelně pomohl mnoha lidem. Byla by tedy škoda, kdybychom zahrabávali naše „léčivé prameny“ jenom proto, že tomuto způsobu léčby nevěříme. A nikdy nevíme, kdy takový „pramen“ můžeme i my potřebovat. Nemáme si dělat dopředu přehnaná očekávání, na druhou stranu není dobré bezdůvodně něco likvidovat, když o tom nic nevíme.

Jaký je váš názor na zakotvení alternativy v zákonech?

Pokud to bude provedeno citlivě, může vedle represivní složky přinášet i otevírání možností v oblasti kladné. Alternativní obory existují, jsou reálné. Na druhou stranu se může stát, že některé obory se mohou snažit usurpovat si tento prostor a budou mít představu, že jsou oprávněny zasahovat jiným do jejich činnosti, ačkoliv o nich mnoho nevědí. Vědecká medicína je velmi vyspělá a velmi daleko, což může svádět k tomu, že se cítí oprávněna zasahovat i do jiných oborů. To, co je podstatné na konci celého procesu, je vždy stav pacienta. Každý z pracovníků ve zdravotnictví má cítit významné potěšení z toho, že bylo člověku pomoženo, i když někým jiným. A má mu být úplně jedno, jakým způsobem.

Jak si vysvětlujete, že ve světě je alternativa mnohem více přijímána než u nás?

Je to historický vývoj. Stopa alternativní léčby ve společnosti byla odedávna. V dobách hlubokého socialismu to bylo zakázané ovoce s nádechem zajímavosti. Když přišel konec této éry, vznikl otevřený prostor pro všechny, což přineslo kladné i záporné výsledky. Stejně, jako se dnes zamýšlíme například nad „šmejdy“, kteří ožebračují důchodce, nutně se museli objevit i “šmejdi“ v oblasti vztahující se k našemu zdraví, kteří vykonali mnoho negativní práce a tím lidi odrazovali. Navíc vznikaly negativní jednostranné mediální kampaně. Sám o tom něco vím. Byla to programová činnost, která naprosto cíleně upřednostňovala jeden typ názoru proti jinému. Jindy zase byly v médiích prezentovány alternativní názory mnohdy hodně pochybné, což se vědecké části veřejnosti pochopitelně nelíbilo. Pracuji ve svém oboru řadu let, jsem žákem a pověřeným pokračovatelem pana Josefa Zezulky. Nyní nastal čas veřejně se pokusit pokročit ne proti, ale ve prospěch všech. Stejně, jako nikdo neblokuje práci výzkumu v klasické oblasti, mělo by tomu tak být i v oblasti alternativní. Máme si navzájem přát to nejlepší a upřímně se podporovat. Žádný léčitel nesmí snižovat práci lékaře - a jak už jsem řekl, obory mají mít k sobě vzájemnou úctu.

Co byste vzkázal lidem, kteří o alternativě příliš nevědí?

Chcete po mně moc. Na tuto otázku měla být hledána odpověď před dvaceti lety. Šířené negativní postoje velmi účinně blokují vytváření systému, který by toto eliminoval. Když se podíváme do historie medicíny, byly zde celé řady excesů, které byly závažné, někdy až zrůdné. Podívejme se třeba na Formanovo Kukaččí hnízdo - a to je jedna z mnoha kauz, a přesto vidíte, jak medicína, během těch mnoha let má stále lepší kontrolní postupy, lepší informační databáze. Je dobře, že funguje sebeopravná funkce medicíny, vzpomeňme například Cochranovy studie, které výrazně posunuly možnosti dnešní medicíny. A tak kdo ví, jak se budou lidé dívat na tyto otázky za 50 let a co se bude v národním zdravotním systému používat.

Děkujeme, že se snažíte celý život přispívat k tomu, aby bylo lidem pomoženo, a přejeme, ať se dobré dílo daří.

Každý má dělat to, k čemu je určen. Medicína rozvíjí svůj obor, já se snažím rozvíjet svůj. Kolegové v alternativní medicíně dělají totéž. A je to přirozené.              

časopis MEDIUM 9/2019, 2. 9. 2019