www.DUB.cz
UNIVERZITA
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek

PREAMBULE

KDO JSME

UNIVERZITA

Společenství
J. Z.

AKTUALITY

KNIHOVNA

PŘEDNÁŠKY

KONCERTY

ŘÍP

VÝSTAVY

VELETRHY

Bioconstruct

J. Z.

Sanátor – svaz biotroniků J.Z.

Biotronika Josefa Zezulky

T. P.

Nadační fond

Kontakty
 
E-OBCHOD
 

(Ne)máte slovo?

(Ne)máte slovo? Zamyšlení Tomáše Pfeiffera nad současným děním z hlediska biotroniky

Zamyšlení Tomáše Pfeiffera nad současným děním z hlediska biotroniky

Rád bych se zde vyjádřil k diskutovanému připravovanému návrhu zákona či změně postoje k léčitelům. Je to oblast, jíž se mnoho let věnuji. Přispěl k tomu mimo jiné i pořad Máte slovo s moderátorkou Michaelou Jílkovou, který byl vysílán v České televizi, kam jsem byl přizván jako host. Pořad měl podtitul Tváří v tvář problému – ministr varuje pacienty před šarlatány!
 
Ministr zdravotnictví se rozhodl, že pravidla pro léčitele zpřísní. Byla zřízena emailová adresa, na kterou lidé mohou zasílat své negativní zkušenosti. Je jistě pravda, že mezi léčiteli je část, která důvěřivosti lidí zneužívá ke svému obohacení, ale zaráží mne jistá jednostrannost. Proč není zřízena emailová adresa, kam by mohli lidé zasílat i zkušenosti pozitivní?

Ti, kdo pořad viděli, si jistě názor udělali sami. Pro ty ostatní jen ve stručnosti shrnu, že dle mého názoru pořad nesloužil ke konstruktivnímu pohledu na léčitelství a byl veden dosti tendenčně, i když zde vystoupila moje bývalá pacientka, která potvrdila účinnost biotroniky. Poté, co absolvovala kompletní a bohužel neúčinnou onkologickou léčbu, byla zcela vyléčena biotronikou. Ve studiu byli dokonce celkem tři pacienti se stejným osudem. Nikoho ze zástupců vědy to ovšem nezajímalo, jeden z nich se dokonce pokusil věc lacině shodit ze stolu tvrzením, že za svou praxi pozoroval pouze dva případy spontánního uzdravení z rakoviny, a přitom jenom ve studiu seděli tři vyléčení lidé! Místo toho zde, při vší úctě, probírali bolavá záda jednoho z nich. Nicméně reakce pana ministra byla „nevěřím“. V závěru pořadu se mi podařilo předat panu ministrovi dokumentaci o výsledcích biotroniky na konkrétních případech.

Zkušenosti s biotronikou
Když jsem před lety přebíral „štafetu“ po panu Zezulkovi, domníval jsem se, že v nových podmínkách po sametové revoluci nebude až tak složité prokázat účinky a ustavit biotroniku jako zdravotnický obor. Vždyť jsem se denně přesvědčoval o jejích účincích na pacientech a připadalo mi nemožné, aby někdo to, co objektivně pomáhá, blokoval. V tomto směru měl pan Zezulka z minulosti bohaté zkušenosti – vždyť začal léčit po roce čtyřicet pět. Česká věda se čas od času tyto zajímavé oblasti snažila zkoumat. Například dr. Milan Rýzl kontaktoval lidi mající mimořádné schopnosti a snažil se o výzkum. Pan Zezulka měl jediný hlavní zájem – prosadit tento pro lidi tak potřebný obor do zdravotnictví. Tvrdil totiž, že moderní medicína není celým zdravotnictvím. Je jeho částí – sice velmi důležitou, ale pouze částí. Proto se mnohokráte snažil navázat přímou spolupráci s lékaři. I v těch nejtěžších dobách se to občas podařilo. Dokonce předseda Akademie věd J. Kožešník vydal písemné prohlášení, že J. Zezulka je pracovníkem v novém vědním oboru a jeho práce vyžaduje vytvoření vhodných podmínek. To se téměř podařilo až mnohem později, kdy tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. Vlček navštívil Josefa Zezulku. Výsledkem byl předběžný výzkum léčby onkologických pacientů, který byl tak úspěšný, že byl vypracován léčebný projekt pro tyto pacienty. To bylo v roce 1968. Těsně před jeho realizací však nastoupil nový normalizační ministr, MUDr. Prokopec, který celou věc dále nepodporoval.

Zezulkovy přednášky i praktické výsledky vzbudily v osmdesátých letech značný ohlas. Jeho práce byly uveřejněny v celé řadě zahraničních publikací a následně přicházela i pozvání, bohužel však odjezd ze země nebyl možný. Teprve až v roce 1982 mohl pan Zezulka předvést své umění v nemocnici ve Vimperku, kde se účastnil společně s několika dalšími léčiteli výzkumu za kontroly lékaře. Pokud vím, je to poslední provedený výzkum biotronické léčby na lůžkovém oddělení. Zde byla léčba plánována ve dvou termínech po čtrnácti dnech. Bohužel pouze plánována, protože ač bylo vše oficiálně schváleno, ve druhém turnusu zasáhla po několika dnech policie a výzkum byl přerušen. Přesto originály protokolů z této léčby existují (jsou publikovány v knížce Život přinašeče). Závěr ve znění „příznivé působení bioenergetické léčby prokázáno subjektivně i objektivně“ byl vysloven u diagnóz Astma bronchiale, Spastická bronchitis, Polyarthritis progressiva, Colitis ulcerosa, Perinatální encefalopatie, DMO, Coxarthrosa i I. sin., ulcus sruis L. dx. a dalších. Nejpozoruhodnějšího výsledku bylo dosaženo u diagnózy CA ventriculi neboli karcinomu žaludku a stavu po kolostomii, kdy se umělý vývod spontánně uzavřel a střevo se napojilo uvnitř těla bez chirurgického zákroku. Stolice odcházela opět spodem. Zdůrazňuji, že originál tohoto protokolu existuje!

Naděje zůstává
Napřed byla naděje, že se lidé začnou biotronikou vážně zabývat, obzvláště když následovaly prokázané dobré výsledky léčby. Potom však přišlo zklamání, kdy zvítězily skupinové zájmy nad zájmem celkovým. Naprosto nic to však nemění na skutečnosti, že zde byl člověk, Josef Zezulka, který opakovaně suverénně léčil nádorová onemocnění. Jak občas říkal: „Já přeci z toho, zda se lidé budou či nebudou moci léčit biotronikou, nic nemám. To je jejich věc, já pouze předkládám. Nikdo neví, kdy sám bude biotroniku potřebovat, a rakoviny se nám tak množí…“ Dále často mluvil o tom, že by si ti, kteří měli za úkol tuto oblast kontrolovat a zkoumat, měli uvědomit, že část své energie můžou předat skutečně všichni. Ti však nemoci neléčí, ale uchlácholí. Tito chlácholiči pak byli záměrně podporováni, protože nebyli schopni podávat zásadní léčebné výsledky, a tak vlastně svou činností obor poškozovali lépe, než jak by toho byl schopen sebelepší zákaz shora. Ovoce podpory zmiňovaných chlácholičů jsme nuceni sklízet až po dnešní dny, na což zřejmě reaguje snaha současného pana ministra i uvedený pořad, kterého jsem se zúčastnil.

Po osmdesátém devátém roce se v oblasti léčitelství vyrojilo mnoho podnikavců. Jejich rozšíření napomohl i jistý nádech tajemna. Velkou vlnu zájmu o alternativní medicínu způsobily i nedostatky v přístupu k pacientovi v medicíně a tato vlna v podstatě trvá dodnes. To je z pohledu léčitelství potěšitelné a snad je tento zájem dokladem i celkového posunu v myšlení lidí, kteří začínají chápat, že jednostranný slibovaný technokratický ráj je rájem spíše robotů než lidí. Zde otvírá oči mnoha lidem i globální ekologická krize způsobená neuváženým rozvojem techniky a přemnožením lidského druhu. Méně potěšitelné však je, že mnozí lidé bez uvážení a hlubšího informování, a často zcela nekriticky, podléhají mnoha podvodníkům. Tím se logicky množí vedle pozitivních zkušeností i mnoho negativních, o nichž se samozřejmě dozvídají i lékaři.

Naprosto jasně se ukazuje, že zde chybí léčitelská organizace, která by se starala o výchovu nových léčitelů a ručila za profesionalitu svých členů, a tím vlastně chránila pacienta. Musí mít ovšem podporu státu (legislativy) a spolupracovat s představiteli oficiální medicíny. Bez těchto dvou podmínek je nemožné takové úkoly, které by si léčitelská organizace vytyčila, splnit.

S touto problematikou jsem měl možnost se osobně seznámit jako člen komise ministra zdravotnictví pro alternativní medicínu. Není řešením prosazování léčitelství jako celku bez členění na jednotlivé obory, ale je nutné odpovědné zhodnocení jednotlivých metod léčby a výběr na základě praktických výsledků ověřovaných i lékařem, tedy rozlišování. Proto je nemyslitelné realizovat léčitelství například pouhou změnou živnostenského zákona. Musí zde být řečeno, že vybavit budoucího léčitele vědomostmi na úrovni střední zdravotní školy nestačí. Jistá úroveň obecných medicínských vědomostí je nutná, není však zárukou odborné úrovně. Například biotronika aspiruje na samostatný obor zdravotnictví, kde je léčba na rozdíl od klasické medicíny naprosto rozdílná, neboť se zde nepředepisují žádné léky ani cokoli jiného. Medicína však může zhodnotit a ověřit výsledný efekt biotronické léčby, a tím nesmírně pomoci všem, tedy i sobě. Vždyť základní povinností lékaře je pomáhat pacientovi v nemoci. Pokud by si lékař ověřil, že něco skutečně pomáhá, má nikoli jen možnost, ale i etickou povinnost toho ve prospěch pacienta využít.

Dva kohouti na dvorku
V současnosti je medicína jediným oficiálním článkem zdravotnictví, a tak veškerá tíha odpovědnosti padá na ni. Do zdravotnictví patří dle mého názoru ale i další léčebné obory. Dokud v něm nebudou mít své zastoupení, bude medicína neustále uváděna v pokušení je bagatelizovat a vydávat stanoviska k jevům a metodám léčby, o kterých se ani povrchně neinformovala.

Své vlastní zkušenosti mám i já. V roce 1992 bylo vydáno vyjádření České lékařské komory (ČLK) pro Českou televizi o tom, že působení biotroniků může v některých případech komplikovat nebo zhoršovat zdravotní stav pacientů, a proto se ČLK staví proti dalšímu vysílání pořadů typu Biotronik působí. Na základě tohoto vyjádření rozeslala Česká televize všem žadatelům o pokračování pořadu (a jak jsem byl informován, nebylo jich málo) dopis, odvolávající se na stanovisko České lékařské komory, ve kterém oznámila, že slíbené pokračování nebude. Věřte, že jsem ve svém pořadu nic zlého nedělal. Kladný léčebný ohlas byl obrovský a to i od lidí, jejichž potíže léta vzdorovaly léčbě. Bylo tedy zcela na nich, zda tuto metodu vyzkoušejí, či nikoli.

Prohlášení ČLK bylo pozoruhodné hned ze dvou hledisek. Zaprvé doposud byla spíše snaha vysvětlovat léčebné efekty pouze sugestivním působením. Zde musím poznamenat, že při svých působeních jsem ze začátku zcela záměrně léčeným neříkal, zda mají něco cítit a jak se léčba může projevovat. O nějakém sugestivním působení nemohla být ani řeč, přece jsem nemluvil. Jen jsem se postavil před kameru, zvedl ruce a začal působit. Přesto většina diváků popisovala totéž. Svým prohlášením tedy lékařská komora nepřímo uznala biotronické působení jako reálné, byť v negativní podobě. Vždyť jestli je něco schopno škodit, pak to existuje! Za druhé je důležité říci, že výzkum biotronické léčby nebyl medicínou proveden, a nemá tedy dostatek podkladů k tomu, aby k biotronice vydávala jakékoliv prohlášení. Pokud tak učiní, je to jen na základě vědecky nepodloženého názoru. Mimochodem, žádal jsem ČLK o umožnění biotronické léčby na některé klinice na několika pacientech, kteří mají například takovou lokalizaci nádoru, že jej medicína nemůže léčit, čí v mezidobí u těch, kteří čekají na léčbu tak, aby byla zohledněna etická hlediska. Lékař by pak mohl výsledek zhodnotit svým postupem a rozhodnout o dalším. Bohužel jsem však dostal zamítavé stanovisko s odůvodněním (cituji) „celé řady neřešitelných etických a odborných problémů“.

Přes toto vše si myslím, že přílišný pesimismus není na místě. Čeká nás jistě dlouhý a obtížný proces hledání důvěry mezi medicínou a biotronikou, který může trvat ještě mnoho let. Na jeho konci by však mělo být přijetí objektivně působících metod léčby.

Proto jsem se rozhodl, že se pokusím, aby se touto problematikou začal někdo skutečně odpovědně zabývat. Sbírají se podpisy pod Petici na podporu biotroniky, a pokud se nám podaří získat dostatečný počet podpisů, obrátíme se na státní orgány s tím, aby biotronika byla možným doplňkem klasické medicínské léčby, a aby byly vytvořeny podmínky pro rozvoj biotronického oboru i jeho veřejnou dostupnost, a profesnímu spolku SANÁTOR, svazu biotroniků, aby bylo umožněno začlenit se do struktury nemedicínských oborů. Jako podporu k této petici bude také možno doložit řadu průkazných výsledků. Ty, kteří se s biotronikou setkali, jsem poprosil, aby napsali svoje zkušenosti a vše případně doplnili lékařskými zprávami.

Prosím vás tímto o pomoc a po uvážení o případné připojení svého podpisu k Petici na podporu biotroniky – více informací naleznete na www.dub.cz. Kromě toho vzniká otevřený dopis Ministerstvu zdravotnictví, který zatím podepsaly desítky lékařů a mnoho známých osobností naší republiky. Čtenáři Meduňky s ním budou seznámeni jako jedni z prvních.
Děkuji.

Tomáš Pfeiffer, časopis Meduňka, 1. 11. 2014

 
Doporučit stránku e-mailem (0)