www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
Snaž se poznat sebe jako vše

Snaž se poznat sebe jako vše

Rozhovor s Tomášem Pfeifferem

Snaž se poznat sebe jako vše

Vítám Vás s velkým poděkováním za předešlý rozhovor o mladém Tomášovi, který prožíval naplno "obrovský čas až do večera". Když se teď ohlédnete zpět, chtěl byste si některý okamžik z chlapectví zopakovat a proč?


Těch okamžiků je povícero. V šesti letech se tomuto mladému muži odehrají tři neuvěřitelné vize, které nemají žádný důvod. Rodina ani žádné další zprávy z okolí ho nevedly k nějakým duchovní oblastem, a přesto tyto vize předznamenaly celý jeho život. Bylo to nesmírně silné, byla to realita. Pak mnoho dalších zkušeností. Přirozeně pro mě nejsilněji působí ty duchovní. Vzpomínám na čas, kdy jsem poprvé otevřel knížku, kde popisoval žák jistého duchovního mistra praktiky, které se dají nazvat hledáním svého já. V té době jsem utrpěl zranění, které se léčilo rok a měl jsem tedy dost času. Rok jsem meditoval nad těmito otázkami, pak přišla odpověď – je neuvěřitelná, nesdělitelná.  Třeba se v některém z dalších povídání pokusíme dotknout toho, co bylo tou odpovědí. To byl další zásadní bod v životě tohoto mladého muže.

Pak, za nějaký čas, potkává svého doživotního učitele – duchovního mistra Josefa Zezulku. Dlouhá léta k němu chodí a dal bych nevím co za to, abych znovu mohl zasednout za stolem v obývacím pokoji a uslyšet otázku: „tak co máte Tomáši?“ to bylo vždycky něco jako svátek, trvalo to řadu let. Pak všechny další události, založení duchovní univerzity, léčebné úspěchy, uzdravený umírající nebo jen zlepšený stav. Všechno to, co přicházelo a co pokračuje až dodnes ke kongresu a doufám, že ještě alespoň pár let bude pokračovat dál. Jak pán Bůh rozhodne. 

 

Co Vás v poslední době, kromě nás, nejvíce zaměstnává?


Kongres, který připravujeme – celosvětový kongres je tím, co mne zaměstnává již nejméně dva roky. Desátého září přivítáme na tomto kongresu významné osobnosti  alternativních oborů i vědy z celého světa, kteří jistě přinesou pro diváky kongresu mnoho zajímavých informací. Mimochodem, registrovat se může do tohoto kongresu každý velmi snadno. Stačí zadat svůj email na www.mkz2021praha.cz a od tohoto okamžiku bude mít zájemce přístup do kongresu, do jeho tří přednáškových sálů se simultánním překladem do češtiny, angličtiny a němčiny a do všech ostatních prostor jako jsou postery, stánky atd. Dokonce, což je naprosto výjimečné, plánujeme přístup další tři měsíce po skončení akce.

Kongres se bude odehrávat, díky změněným podmínkám, v 3D virtuální formě, což je také novum. Divák se může v prostředí kongresu volně pohybovat, vybírat si jednotlivá místa, která ho zajímají, jako jsou místa pro setkávání, přednáškové sály a také například si chatovat s vystavovateli nebo používat videohovory. Bližší informace můžete vidět na stránkách www.mkz2021praha.cz 

 

Chystáte v rámci Duchovní univerzity Bytí nějaké novinky, o kterých byste se rád zmínil?

Duchovní univerzita bytí je stabilní útvarem – je to vzdělávací ústav, který je přiřazen ke Společenství Josefa Zezulky, což je řádně registrované společenství a které pokračuje v Zezulkově celoživotní práci. Svoje poznání lidem předával v podmínkách, které byly. Dnes již lze tisknout knihy, pořádat přednášky, je to úžasná změna. Universita trvá více než 27 let.  Zdánlivě je stále stejná, ale nic na světě není stejné v čase.  Tak, jak roky jdou, člověk občas vidí změnu u sebe i u druhých a to je někdy ta největší odměna. Aby to neznělo moc pateticky, ale o malý kousíček lépe sloužit. 


Hrajete na zvukově velmi výjimečný vodnářský zvon. Je v něm pro vás, pro duši člověka, stále co k objevování?


Poznání nemá hranic a vidím to třeba na textech svého učitele. Opisoval jsem je jako samizdaty v době minulé a pak jsem je vydával jako vydavatel. Museli jsme dělat korektury, četl jsem je i mimo tyto korektury a pokaždé, při každém čtení, jsem si odnášel zase další a další pochopení, poznání, tak, jak se člověk mění. Totéž ale platí i pro vodnářský zvon. Je to unikátní, velmi, velmi složitý zvuk. Zvuk vzniká jak samotným nástrojem, tak i nepatrným přispěním toho, kdo na něj vkládá ruku. Hraje se na něj totiž holou rukou. Má 16 alikvótů – to je nesmírně pestré v jednom rejstříku a 16 v druhém. Tak výsledný zvuk má mnoho příležitostí se měnit, přináší vklad do prostředí, v kterém zaznívá, přináší vklad do posluchače. Mnohdy posluchač udává, že jej nevnímá pouze uchem – sluchem, ale že jej vnímá celým tělem. Je to tajemství zvuku, tajemství rezonance a ta je nekonečná. 

 

Příroda nám v posledních letech dává na frak – rozsáhlé požáry s neskutečnými počty uhořelých zvířat, spousta lidí, co ztratili střechu nad hlavou, pandemie, ničící povodně, tornáda... Není už právě toto dostatečné varování začít nepopulisticky jednat?

 

 Když jsem přišel „do učení“ ke svému mistru Josefu Zezulkovi, už tenkrát mi s úplností předával vědomosti o tom, jaký bude další vývoj na planetě, kterou obývám. Již tehdy říkal, před desítkami let: „Tomáši, už je téměř pozdě, ale přesto stále lze situaci zlepšovat”. Lidé ale nechtěli slyšet, lidé obyčejní i lidé vědy. Místo toho jsme slyšeli nesmyslné teorie o udržitelnosti rozvoje, o tom, jak uživíme díky vědě dalších deset miliard lidí atd. Byly to nekonečné hlouposti, ale v té době to všem připadalo normální.

V této chvíli jsme v situaci, kdy rozběhlé změny již nelze zastavit. Dokonce i při okamžitém zastavení například produkce skleníkových plynů, poběží proces ještě nějakou dobu samoobnovováním. Například nám tají permafrosty, metan z mořského dna, nebo miliardy tun zahynulých živočichů a flóry. Je to poučení, protože nadutost člověka v představě, že on všechno vyřeší a v poslední době tolik módní představy, že nasedneme do plechových trubek, opustíme zemi a zachráníme se... To je naprosto stejná hloupost, jako byly ty hlouposti minulé.

 

Kde nebo u čeho byste začal?

Musíme teď všichni pracovat na tom hlavním. Když se zamyslíme, co je příčinou současnosti, tak je to možno spatřit ve dvou oblastech.

Zaprvé je to množství lidí – jsme přemnožení. Každý člověk, ať žije kdekoliv, produkuje určité množství odpadu, spotřebuje určité množství energie, orné půdy ke své obživě atd. I kdybychom žili zcela ekologicky, pak během dalších 10 - 15 let tuto nadhodnotu vyčerpáme svým stoupajícím množstvím. Je tedy nesmyslné jít jen touto cestou. Musíme tedy radikálně snížit počet lidí na Zemi, a to nikoli násilím. Kdybychom byli moudří, tak si všichni navzájem vysvětlíme, v jaké situaci se nacházíme a že je velmi důležité se pokoušet, ne mít, ale pokusit se mít dva lidé jedno dítě. To by stačilo. Bohužel toto není módní.

Je tu i druhá příčina a tou je samotná spotřeba – potřeby. Když se podívám na své mládí, tak má stopa byla 10x menší. Protože to, co v té době člověk mohl získat a potřeboval, bylo mnohonásobně omezeno.  Dnes tedy ještě k tomu všemu uvidíme obrovské rozdíly ve spotřebě a v produkci toho, co nás ničí. Čili, svět se nemůže zachránit nějakou činností omezené skupinky ekologů. Svět musí pochopit, že je pět minut po dvanácté a jako celek musí jednat. Jinak to nemá naději. 

 

Co další byste ještě doporučil?

 

Začít u informační kampaně, která by lidem vysvětlila, v jaké situaci se nachází a že v podstatě, to nejstrašnější z hlediska utrpení, které je nepopsatelné, naplňuje věta: „jděte a množte se“.

Kdybychom chtěli udělat lidem to nejhorší, tak půjdeme touto cestou. Následky -  změny klimatu, změny finančních toků, výrobních, společenských toků a všeho ostatního. V konečném důsledku totální změna. Nikoliv ovšem klidná.

 

Není na místě založit nadnárodní společenství pro záchranu naší planety? Když nahlédnete do budoucnosti, co se ještě musí stát (stane), abychom byli schopni změnit svá zažitá jednání vůči přírodě?

Musíme změnit svoji filosofii, filosofii člověka – druhu. Kdybychom žili o tři sta let zpět, tak by to byla církevní filosofie. Dnes je to filosofie vědy, neb věda je vedoucí silou, která dává člověku do rukou možnosti a nástroje k tomu, aby zásadně zasahoval do přírodního rámce. Bohužel to, co chybí nejvíce, je kupodivu tolikrát zmiňovaná láska. Chci-li něco zničit, musím se od toho emočně oddělit, nesmí to mít pro mě význam, musí to být cizí. Tak dochází k jevu, kdy se člověk  přesvědčuje, ostatně podobně jako mnohdy v historii, že je něco víc, že je lepší, že má právo vládnout, že všechno opraví, obnoví, že příroda to má špatně a že on to teď teprve uvede do pořádku. Je to filosofie hlupáka, protože poznání přírody, tohoto člověka, v této chvíli, je na neobyčejně nízké úrovni, navíc zasažené selektivním výběrem jeho zájmu o výzkum a poznání přírodních jevů. Lidský egoismus nebo homo centrismus, se táhne jako zlatá nit posledních několik tisíc let.  Má to tedy i tyto konečné důsledky. Svým způsobem ještě nikdy člověk nezasáhl tolik do přírodních mechanismů, které vždy měly katastrofy, vždy měly těžší období změny klimatu atd., ale zde je výjimečnost v tom vstupu člověka. Proto tedy je zřejmě nutné čekat na okamžik, kdy člověk bude schopen opět lásky. Kdy bude schopen mít radost z každého života – vnímat ho, z každého stonku trávy, stromů, keře, zvířete. Nebude rozdělovat na to, co je užitečné a co je neužitečné, bude vnímat život jako celek, včetně sebe. Pak teprve lze očekávat, že se začnou věci napravovat, protože zmizí slepota z utrpení druhých.

Pokud budeme pohlížet na faunu a flóru pouze jako na prostředek uspokojení svých choutek, bude to stále horší a horší. Kdo zabíjí, musí očekávat i to, že stejná věc se stane jemu, ale to je zase jiné povídání. 

Založit společenství? Ano, to je chvíle, aby toto povědomí začalo vznikat. V této době jsou tyto věci roztříštěné a většinou myslitelé v této oblasti nedosáhnou výše než na tu nejbližší rovinu – tu nejnižší. Nechápou vlastní příčinu a tak vás budou drakonicky omezovat v tom, kolik „smíte čeho sníst, vypít atd.“. To je ale zástupný problém, je důležitý, ale není hlavní. Je proto podstatné, aby lidé konečně pochopili samu podstatu - a to je přemnožení. Když pozorujeme například v pokusu, jak se množí populace myší, v ideálním prostředí, vidíme, že v prvních týdnech a měsících si myšky spolu hrají, jsou přátelské, využívají hnízda, která mají připravena a všechno je v pořádku.  Jakmile stoupá populace, začíná vzrůstat agresivita a od určité chvíle dochází k hrůzným činům. Populace se navzájem likviduje. Totéž ale platí pro všechny živočišné druhy.

Kdybyste mně, jako neznalému člověku (třeba svému synovi), měl doporučit tři věci, které pomohou v lepším jednání vůči okolnímu světu, které by to byly?

Snaž se poznat sebe jako vše.

V biblickém přikázání Nezabiješ se duchovní ošívají přiznat tuto myšlenku mimolidským bytostem. Není to pro kněží a faráře s buřtem v puse promarněná příležitost, jak začít s férovým jednáním vůči ostatním zvířatům a přírodě celkově?

Aby mohl proběhnout vývoj, musí být svoboda. Jeli svoboda, je i pohyb mezi dobrem a zlem. Platí to pro nás pro všechny, a tak nezbývá než s láskou pozorovat, a mnohdy si říci: "však on ten člověk na to také přijde".

Může být antropocentrismus největší brzdou křesťanských církví? Mohou se vůbec bez přenesení se přes tuto "překážku" tato církevní společenství posunout nejen v etickém jednání dál? Neplatí přeci, jak řekl E.K.Koberwitz ve své knize Zvířata naši bratři - "Dokud člověk zabíjí a trápí zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi. Do té doby budou i války, neboť zabíjet se člověk musí i učit a cvičit v malém".

Ano ten citát je pravdivý, domnívám se. Na druhou stranu se necítím být kompetentní soudit. To tak v lidském hejnu bývá, často mnoho dobrého a někdy také opak.

Poslední dotaz směřujme znovu do budoucna – na co se v příštích dnech nejvíce těšíte?

Od určitého věku, stále méně a méně rozlišuji. Který den máte na mysli?

Děkuji za rozhovor, Lubor Vinický.

Chrám živočichů, 1. 9. 2021

 
  
 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.