Společná věc

 
Mysterium vesmírných věků

Naplňuje se velké mysterium rezonance vesmírných věků. Neposedná zemská osa právě dokončila další z nesčetných kruhů precesního pohybu dětské káči – kapička věčnosti v délce přibližně 25 000 let je časem, který je téměř za horizontem lidské dějinné paměti. Kolo v kole se točí a dostředivou dobu Óm střídá opačná, odstředivá, značená jako Ón. Právě v této době k vám opět promluví kněží Ónu, ti, kteří již před tisíciletími učili lidi filozofii rovnovážné moudrosti. Od této vzdálené doby se stalo mnoho nového, vlastně starého z pohledu bodu času, ve kterém stojíme nyní. Civilizace střídala civilizaci, často ve strmém růstu, který předcházel pádu. Pod taktovkou velkého dirigenta, který je vším – skladatelem, orchestrem, nástrojem i zvukem – odehrává se velké dobrodružství vývoje karavany života. Ano, nic nebylo a nebude, vše je. To jen mravenec nevidí ze své výšky dál, než za nejbližší zrnko písku. Ale to je přece přirozený řád světa. Vždyť tolik, tolik toho někdy mravenec nechápe v přesvědčení o své výjimečnosti (omlouvám se mravencům). Nízký ještě nevidí souvislosti, které by mohl chápat – být jimi. Vyhovuje mu „mít se rád“ a být šťastný v egoismu doznívající dostředivé doby Ryb. Vyhovují mu naučené fráze a víkendové kurzy, které slibují často to, čeho ani za život nelze dosáhnout. A člověk nemyslí, zvlášť je-li mu lichoceno, snadno zapomíná na rozdíl mezi autosugescí a skutečnou změnou, byť jediné vlastnosti svého nitra. Je to rozdíl mezi skutečnými duchovními praktiky a pouhou jejich náhražkou. To pak nejsou za peníz koupené duchovní „hodnosti“ v šarlatu ornátů, čepic a jiných „tajných“ odznaků. Dostředivý egoismus konce doby Ryb pronikl snad všude. Křesťan sahá po svém ráji, muslim touží po huriskách, jogín chce být dokonalým a hmotař chce porazit obludu strachu z nezajištění… Stále jen já, já, vymezující sebe a svět ostatních. Jak nahoře, tak dole, světlo střídá tmu – ano, svět je dvojný – duální a my si v něm vybíráme směřování, jednou jsme moudřejší, jindy více ošálení. Mámení máji v kontrastu proti vesmírnému bratrstvu vědoucích připravenému ti kdykoliv sloužit v podpoře celkového života. To jen duchovní pýcha a slabost ti nabízí myšlenky oddělení. Vše směřuje ke svému počátku, jednotě (had požírá svůj ocas). Před tebou jdou po stezce myriády bratří, mnozí jsou dnes tam, kam ty dojdeš až v budoucnosti. Jejich jednota zahrnuje tebe jako sebe. To je stav vědomí – lásky, o které New Age nemá potuchy a ani žádnou drogou jej nelze dosáhnout. Mistrovským dílem temnoty je našeptávání, že člověk žádnou pomoc nepotřebuje, že prý každý sobě mistrem a že doba mistrů již pominula. Paradoxem je, že hlasatelé těchto myšlenek se sami vždy odvolávají více na dávné mistry než na vlastní inspirované poznání. I to je egoistická snaha po rozdělení bratrských stupňů života. Snad je to tak i proto, že v minulosti ti, co se za mistry vydávali, jimi byli ve skutečnosti jen málokdy. V neposlední řadě nikdo z výše zmíněných v nekonečné řadě obchodníků s duchovností, „láskou“, kompilátorů přivlastňujících načtené a slyšené a vydávajících to pak za své vlastní poznání a stupeň, si jistě nepřeje, aby bylo nastaveno zrcadlo skutečným mistrem. Ten duchovno nikdy neprodává, je každému bratrem. Tak bylo, jest a bude. Proto bylo a je jejich učení vždy bagatelizováno, potlačováno a pomlouváno. Kalijuga ale končí, čas přípravy změny je střídán časem naplnění. I ten jistě potrvá ještě mnoho let.

Začátek předchází konec

Kolo se točí, vesmírné vlivy, které zásadně ovládají jedince i celek a někdy dokonce zcela určují jejich myšlení a jednání, se na dvou místech zvěrokruhu střídají v protipólu. Zde přicházívají velké otřesy. Vždy po 12 000 letech. Ne, nemusíme se bát, nejsme sami, dostaneme vždy oč požádáme životním nasměrováním. Není to konec, jen velká změna. Přichází doba velkého výběru. Mnohé opustíme a mnohé získáme. Špatná zpráva pro dobový egoismus. Je konec se zažitými schématy. S koncem mayského kalendáře pomalu končí doba boje, soutěže, oddělování v nenasytné kastovní vlčí morálce „úspěchů“ přes záda bratří (i těch nižších, než je člověk). Každé svítání předchází tma. Negativní přežitá filozofie nikdy nepřinese dobro a postup, v oddělení tvoříme sami sobě vězení. Přichází Zlatý věk a s ním opak všeho výše zmíněného. Nenastane ale sám o sobě. Vždy před dobou přelomu se rodí ten, kdo jej přichází připravit. Vysoká duchovní bytost – Přinašeč. Čechy mají v tomto ději zásadní význam. Právě před sto lety se zde narodil muž, který dostal do vínku tento úkol. Pokud vás toto velké tajemství a jeho osud zajímá, podívejte se do knihy Život přinašeče, která popisuje jeho život včetně dobových dokumentů. Praha tak byla aktivována jako duchovní centrum světa pro dalších 6000 let.

Pozvánka na svátek 21. 12. 2012

Silvestrovské přelomy slavíme každoročně 31. 12., ale datum 21. 12. 2012 je přece jen něco jiného. Stejně jako silvestr, toto datum není jen koncem, ale i začátkem další epochy. U jejího zrodu najdeme v naší vlasti mnoho slavných jmen, v minulosti je to Přemysl, sv. Václav, Karel IV., Jan Hus, Karel Čapek, T. G. Masaryk, Anežka Česká, kněžna Ludmila a mnoho dalších osobností umění, vědy i filozofie. Je tedy rozhodně co slavit.

Zveme vás na koncert – oslavu, kde zazní nástroj vodnářský zvon i řada významných hostů koncertu. V jejich mistrovském podání uslyšíme mnohé z klenotů tvorby minulých staletí až po současnost. Můžete se těšit na neopakovatelné setkání se světoznámými osobnostmi vážné a klasické hudby: Maidou Hundeling, jednou z nejznámějších a sopranistek Evropy. Nositelem Thálie tenorem Janem Vacíkem, Panochovým kvartetem – světovou špičkou v interpretaci kvartetní hudby, violoncellistou Jiřím Bártou, světovým tenorem Jaroslavem Dvorským, Jitkou Hosprovou, nejlepší českou hráčkou na violu. Vystoupení těchto umělců spolu s Vodnářským zvonem jistě obohatí koncert a slibuje mimořádný kulturní zážitek.

Rádi vás opět uvidíme i na hoře Říp. Bude to první Slavnost dne otevřeného nebe 30. 3. 2013 v novém platonském roce. Tato setkání se konají již devatenáct let. Více na www.dub.cz