www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek
Duchovní mistr nové doby
Josef Zezulka a Tomáš Pfeiffer

DUCHOVNÍ MISTR NOVÉ DOBY

DAR DUCHA ANEB NA POČÁTKU JE STŮL

Je mnoho druhů stolů. Příběh tohoto začíná o Velikonocích roku 1945. Je třicátý březen a muže, který u něj sedí, provázejí již delší dobu neobvyklé jevy. Přesto se nedá říci, že jeho život je do této chvíle zcela výjimečný. To se ale vzápětí mění. Náhle, bez jakéhokoli varování, se mění jeho vjem, chápání dějů, světa a rozšiřuje se jeho vědomí. Vše je tak nové - neznámé a zárověň známé. Je to nesmírně hluboký duchovní stav. Právě v tento den má třicáté třetí narozeniny. Budeme mu říkat J.Z.
stůl J.Z. Později popisuje: "Bylo to, jako bych si náhle vzpomněl na něco, co jsem již věděl a později to zapomněl." Nic se neučil, nikoho neposlouchal, a přece naráz ví. Snaží se dozvědět, co a proč se to stalo. Teprve se s novým stavem seznamuje. Proto oslovuje řadu lidí, kněží, nikdo ale tento stav nezná. Je před komunistickým pučem, krátce po válce. Lidé si oddechli, společenský a kulturní život se začíná znovu rozvíjet. Svět je krásný. V té době navštíví přednášku, kde na pódiu médium mluví k přítomným. Říká: "Mluvím k muži v té a té řadě zleva." Všichni se otáčejí - byl to J.Z., pokračuje: "Přišel čas tvého probuzení, zanedlouho se dozvíš další". Čekal tedy, co se stane - a stalo. Začalo to nenápadně, do jeho krámku vešel muž, který najednou jakoby nevěděl, proč vstoupil. J.Z. prohodí: "Tak to je asi karma". Muž se udiveně podívá a zeptá se: "Vy víte co je to karma? To není obvyklé." Dají se do hovoru a muž sdělí, že je členem neveřejného spiritistického kroužku (mimochodem nacisté, později komunisté spiritistické hnutí likvidovali, někdy až osobně, ostatně činí tak každé totalitární myšlení podnes), že se scházejí léta, ale nikdo jiný nebyl za tu dobu přijat, a že mají opravdu vysokého nevtěleného duchovního učitele.
J.Z. Druhý den jej zákazník - nezákazník znovu vyhledal, oči navrch hlavy - stalo se něco nevídaného - náhodou zrovna včera měli seanci a učitel mu řekl, že potkal někoho, koho má přivést, popsal jej - byl to J.Z. Stalo se - nevtělený učitel měl mimo velké moudrosti i výjimečnou jasnovidnost. Výjimečnou v tom, že udával nejen data událostí, ale i čas na minutu. To základní, co J.Z. řekl, bylo: "Máš dva dary - dar léčby a dar ducha. Druhým darem budeš rozvíjet léčbu i filosofii. Neposlouchej dál již nikoho, ani mě ne. Přistoupila k tobě další bytost, která vytvoří další děj." A opět čekání. V udaný den zazní zvonek a za dveřmi stojí dva pánové v kožených kabátech. Následovalo zatčení a odvoz do pankrácké věznice. Tenkrát zatkli mnoho lidí pracujících pro západní odboj. I J.Z. pro něj pracoval. Proč jej doopravdy zatkli, nikdy nezjistil. Jeho domovem se stala malá přeplněná cela. Za nějaký čas propustili většinu vězňů na amnestii, jen J.Z. ne. Ptal se bachaře, co se děje, a ten mu řekl: "Neptej se, kdo má viset, ten se neutopí." Pak už J.Z. čekal při cestě chodbou kolem dvora, kdy zazní povel "zastavit, čelem ke zdi". Na dvoře se totiž popravovalo. Bachař neřekl ale nic a J.Z. byl propuštěn na tzv. abolici. Později se dozvídá, že si měl projít kolem svého popraviště, protože v minulém životě byl také popraven. To nejúžasnější na celém příběhu přišlo, když J.Z. přišel domů. Čekali jej starší manželé ze spiritistického kroužku, podívali se na hodinky a řekli: "Jdeš přesně." V jeho nepřítomnosti nevtělený učitel sdělil den, hodinu i minutu jeho příchodu přesto, že byl propuštěn zcela "nahodile". Ve všem dalším měl také vždy pravdu. Již v roce 1945 předpověděl např. rozpad Československa a nejen to!! Mnohé na svůj čas teprve čeká. Následuje mnoho let plodné práce v nelehkých podmínkách za neustálého policejního dohledu a persekuce. Jeho jméno se postupně stává pojmem, a to nejen v českém měřítku, stává se doma utajovaným, ale mezinárodně známým filosofem a léčitelem. To vše ale posoudíte sami, vždyť je jen předloženo.
Dar ducha a léčby J.Z. je tedy na počátku všeho, co na těchto stránkách najdete.
Bližší informace o J.Z. naleznete ve stejnojmenné ikoně.

Když jsem před léty stanul před prošedivělým pánem poprvé, netušil jsem, že potkávám svůj Osud. Poté jsem s panem Zezulkou strávil významnou část života. Navštěvoval jsem jej pravidelně několikrát týdně. Vždy si na mne udělal čas a my povídali až do "televizních novin". Byla to nenásilná a vlastně geniální výuka v oblasti filosofie Bytí a Biotroniky, tedy v oborech, které pan Josef Zezulka vytvořil a zavedl do praxe. To jsem pochopil až mnohem později. Vždy jsem odcházel plný myšlenek a pocitů. Je to ohromné jak velkou ve mně dokázal vytvořit změnu. Rozšířil mé původně spíše jen technické myšlení k méně schématickému a hlubšímu vnímání světa.
Znal jsem osobně i od pana Zezulky několik dalších přátel, kteří jej navštěvovali a ptali se stejně jako já. Setkával jsem se s nimi u pana Zezulky a dodnes jsme ve styku. Léta ubíhala a vyměřený čas se krátil. Těsně před opuštěním svého hmotného těla si mě pan Josef Zezulka zavolal a udělal něco, co se stalo pro mne závazkem, slibem a životním naplněním na celý další čas. Řekl: "Tomáši, předávám Vám Biotroniku i filosofii Bytí - nyní je povedete Vy. Předávám Vám poznané, abyste je nesl a ochraňoval. Až se naplní čas i Vám, předáte dalšímu." Řekl větu, která mi dodnes v hlavě i srdci zní: "Předávám Vám naši společnou věc".
Tolik na vysvětlení. Teď již víš, čtenáři těchto stránek, proč tuto společnou věc předkládám nyní i já. Vždyť všichni jedno jsme a není nic lidského a Božího, co by nebylo naší vzájemností.

Tomáš Pfeiffer
žák a pokračovatel Josefa Zezulky


Slavnostní zahájení Duchovní univerzity Bytí 30. března 1994 v Obecním domě v Praze

  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.