LÉČBA TAJEMNÝM ZVUKEM

      Každé stvoření hledá svým životem protipól prázdnoty, člověk není výjimkou. Jsi svobodný, nikdo Tě nemůže omezovat do určitého směru. Svobodným je ale i ten, kdo předkládá filosofii k Tvé úvaze. Amerika měla svého jasnovidce Cayceho, Francie Nostradama. I náš J. Z. je připraven být Ti k užitku svou filosofií Bytí a biotronikou, kterým dal nejen jejich název, ale hlavně obsah.

      Začnu ale po pořádku od konce. Je to už 15 let, co jsem naposled uslyšel známé: „Tak co máte, Tomáši?“ Bylo to pravidelné mnohaleté setkávání nad otázkami filosofie, biotroniky i běžného života. Byl to už jakýsi rituál, smluvili jsme telefonem den a hodinu, přicházel jsem zpravidla mezi poslední pacienty, a tak sedě na židli společně s nimi, zaslechl jsem i to, jak, komu a v čem bylo či nebylo pomoženo. Už to byla neocenitelná škola života. Poté došlo i na naše „povídání“. Vždy soustředěný, trpělivý, až nadpozemsky. Takto probíhala výuka „z úst v ucho“ zpravidla až do televizních novin, které jsme sledovali společně, pak rozloučení a cesta tramvají domů. Kdyby se lístek platil „podle váhy pasažéra“, dopravní podnik by ještě doplácel. Tak čisto a lehko člověku bylo. A tak ne v Tibetu, ale ve „svém“ městě Praze nacházím odpovědi nejniternějších otázek.

      Dodnes o tom přemýšlím, je to jako zázrak. Zrodíte se do města, které milujete. Je mimochodem jedním z nejkrásnějších měst světa a navíc, jakoby to nestačilo, i snad městem nejmystičtějším a nejtajemnějším – že by nový Jeruzalém? V jeho podobě je stále čitelná vize a silný duchovní záměr. Jistě tušíte, že mám na mysli krále Karla IV. Je ohromující, jak se v tichosti po staletích skutečně naplnil v plném rozsahu.

      A právě zde, u Prahu, nacházíte přirozeně, jakoby náhodou, moudrost a rozšíření ducha v osobě J.Z. Ještě že tenkrát člověk nemohl jít koupit lístek třeba do Tibetu nebo Indie. Byla by to mnohem delší cesta zpět k cíli. Vždyť vskutku někdy může ležet před nosem. Vzpomeňme ing. Prokopa z Čapkova Krakatitu.

      Nic z toho, co lze napsat o J.Z., nebude dostatečné, navíc by to mohlo vzbudit dojem nekritického kultu osobnosti. Jak to ale probůh řešit, je-li to pravda. Říkat, že zlato není zlato, tak trochu jej umazat? To je farizejství! Snad tedy bude nejlépe, když každý najde cestu k J.Z. sám, pomocí jeho díla, přednášek Duchovní univerzity Bytí, životem. Ale dost vzpomínek, dost úvah. Kdo srdce má, ten najde!


      Málokdo ví, že pan J.Z. vedle dalších nadání i krásně zpíval a měl rád zejména vážnou hudbu, bylo tedy snadné rozhodnutí uspořádat právě koncert, spojený s vydáním CD a DVD, jako upomínku na něj a jeho výročí. A ne ledajaký.

      Příběh nástroje, který v něm zazní, není rozhodně tuctový, tento nejduchovnější zvuk, s jakým jsem se setkal, zazní u nás vůbec poprvé. Je podobný violoncellu, tibetským mísám, troubám, zvonům, lze v něm zaslechnout i mnohohlasý sbor vědoucích. Autor tohoto článku měl šestého roku svého věku silné duchovní vize. Například kráčel nízkými klasy do kopce k horizontu. Z něj se vynořoval poměrně mladý muž, sedící na židli s vysokým opěradlem. Čím více se blížil, tím více pociťoval ohromnou duchovní sílu sedícího. Již nešlo ani zvednout hlavu, nic než pokora, a jakoby hruď se rozevírala. Těsně před ním nelze nic jiného, než pokleknout. Vtom muž promluví, ne ale slovy, je to rozhovor myšlenek, po kterém zůstává nepopsatelný hluboký vliv. Zůstává také od té chvíle, mimo jiné, i vjem hudby – tónů života – bytí.

      Autor občas hledá na svých cestách čistotu vlivů, klid, odpočinek ve vysokých horách, v meditační samotě uvnitř majestátního světa ledovců a horských štítů. Při jedné z takových cest nachází ve výšce kolem 2200 m vystavený nástroj. Jeho zvuk je tak známý, kleká před ním, nástroj a hráč pomalu splývají a prostupují se navzájem, splývají s vesmírem. Začíná tušit, že dostal pro druhé i pro sebe obrovský dar.



      Staří lámové mluvili o tom, že jeho zvuk prochází celým tělem a působí přímo na buňky silným léčivým vlivem a že ten, kdo tento zvuk ovládne, „stane se váženým mužem, který bude léčit lidi“. Je slit ze sedmi kovů symbolisujících naši sluneční soustavu, tedy: zlata – Slunce, stříbra – Měsíc, rtuti – Merkur, mědi – Venuše, železa – Mars, cínu – Jupiter a olova – Saturn. Hraje se na něj holýma rukama, hlasem, myšlenkou, ale zejména srdcem. Obsahuje vodu, která během hry na své hladině v nespočetných obrazcích doplňuje zvuk. Nejfantastičtějším je ale fortissimo, kdy náhle vodní hladina levituje do výše dvanácti centimetrů až metru. Síla zvuku je zde ohromná a vyrovná se zvonu, je kolem 110 decibelů. Právě vydávané CD BIOTRONIKA I Vám to ukáže zvukem a DVD BIOTRONIKA I dokonce i obrazem. Hlavní je ale něco jiného! Není to nic, s čím jste se doposud setkali. Každému tato rezonance dá jiný dar. Nemocný opravdu doslova cítí léčbu přímo ve svém těle, mnozí další pak mohou zažít to, o čem zatím jen četli. Je to zvuk naší sluneční soustavy rezonující ve „Vaší soustavě“ jako velké mystérium Vodnářského věku. Nezbývá než se sklonit před moudrostí a dovedností našich předků. Není to ale nástroj „populární hudby“. Nešťastný ten, kdo v pyšném sebepřecenění sáhne nečistou rukou po zvuku „Bohů“. I to lámové tvrdí a je to velmi vážné varování. Jakékoli zásahy do nahrávky nejsou možné, vždyť je tvořena z lásky k Tobě – Všem. Dokážeš ji přijmout čistě?

      Během nádherných dnů nahrávání CD BIOTRONIKA I, těsně před zimou, kdy se údolí již uzavíralo a čekalo se jen na příkaz sestoupit dolů, přišla první zimní noční vichřice. Toto místo se uzavře sněhem až na půl roku. Jste posledním hostem v jinak již liduprázdném hotelu, kde přespávaly celé generace horolezců a milovníků hor. Vichřice sílí a vtom začínají rezonovat stožárky u cesty. Žijete již týdny vysoko v horách, spojeni s přírodou. Proto snad o to silněji vnímáte řád ve zdánlivém chaosu zvonků. Napadne vás: „Tuhle krásu si přece nemůžu nechat jen pro sebe.“ Vrháte se k mikrofonu a začínáte nahrávat. Vichřice sílí, tvoříc tak ornamenty zvuků. Koncertní síní je vám postel, orchestrem síly přírody – je to nádherné – romantické. Tak vzniklo doprovodné CD FORSOMNIN, při kterém se dá nádherně usínat, a proto se jmenuje Hudební prášek na spaní.


      Pokud máte zájem vidět tento hudební nástroj naživo, máte příležitost v Praze při pravidelné slavnosti „Dne otevřených dveří“ 30. 3. 2007 v 15.00 v budově Biotronické centrum sociální pomoci, Soukenická 21, Praha 1. Jste srdečně zváni.


      Setkávání 30. 3. je totiž již mnohaletou tradicí. Program vždy začíná ve 12.00 hodin slavnostním slibem posluchačů prvního stupně univerzity Bytí na hoře Říp. Sjíždí se sem lidé z celé republiky a setkání během let přineslo mnoho krásných chvil, i chvíle zcela výjimečné. Mám na mysli opakovanou „zázračnou“ změnu počasí vázanou na zahájení akce. Například v roce 2002 bylo zataženo nízkou oblačností s deštěm po celém území státu. Ve 12.00 hodin se kolem Řípu vytvořil během několika minut zhruba desetikilometrový kruh bez jakékoli oblačnosti a přízemní mlhy. Trval do konce akce, bylo bezvětří. Jiný výjimečný úkaz vidíte na fotografii, kde se mezi lidmi vznáší zlatý kruh. Samozřejmě se objevil až po vyvolání filmu. Fotografie je stoprocentně pravá a je jednou z nejkrásnějších duchovních fotografií, které jsem viděl. Je to krásné, ale podstata akce leží jinde, je to slavnost svobodných hledajících lidí konaná ve výjimečném „Dni otevřeného nebe“, kdy je v roce k Bohu nejblíže.

P.S. A STEJNĚ SE MI ZDÁ STÁLE, ŽE OBČAS ZASLECHNU: „TAK CO MÁTE, TOMÁŠI?!“