 |
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky |
         |
MEDITACEVidea:Jak začít s meditací, aby nám to neuškodilo? Je třeba znát nějaká určitá pravidla? Jak začít s meditací, aby nám to neuškodilo? Je třeba znát nějaká určitá pravidla?Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha 24. 9. 2021No, samozřejmě. Není na světě to konání, které - pokud to není konání tedy blázna - by nevycházelo ze samé podstaty dané oblasti. Logicky tedy i meditace jako taková samozřejmě bude mít celou rovinu jako těch škál, úrovní a bude mít v sobě zakomponován jak prospěch, tak i nebezpečí. Když něco děláme špatně, zpravidla to špatně skončí. Když něco děláme dobře, může to být lepší, a pak ještě - a to je zvláštní - vždycky záleží na tom, jak jsme schopni dosáhnout, což platí i pro to zlo i pro to dobro. To, co se říká o meditaci, bych já osobně z velkého procenta nechápal jako meditaci, často jako autosugestivní proces nebo určitá forma v tomto časoprostoru se ladit k nějaké myšlence či jinak. Kdybyste měli možnost cestovat po světě, byli jste tišší v sobě a mohli jste pozorovat, to byste uviděli, že lidé v celém světě a někde zvlášť naplňovali tu cestu, aniž bychom ji popisovali úplně pregnantně, ale důležité je, že ta cesta vyústí v podobný výsledek. Zatím nejvyšší cestu k meditaci po všech těch letech jsem nalezl u Zezulky. Proto také dnes tuto meditaci přednáším. Moje první meditace byla se Šrí Ramana Maharišim a byla úspěšná, a přesto jsem se musel vrátit na začátek a znovu tu cestu opakovat. Meditaci nelze přednášet v nepravý čas. V každé části životů máme určitý úkol a snažit se předbíhat vede ke zlomeným nohám. Bytost musí napřed získat určité penzum zkušeností, určité vyzrálosti, a potom je naděje, že kdyby mohla a chtěla, že začne ten pokrok. Čili napřed musíte vyřešit hodně otázek. A zase ne, protože vám to někdo říká - jako Zezulka nebo já -, ale protože to vyřešíte čistě, tedy sami, "padni komu padni". Z toho plynou určité důsledky. To, co se lidem hrozně nelíbí, je to, co na ně to klade za podmínky. Nastoupit na cestu té meditace, která je tady zmiňována - no nesmíte ničit. Nesmíte ničit sebe, zbytečně druhé. Nebudete tady popíjet ani kouřit. No, tu "mariánu" taky ne. Nebudete vraždit, protože nemusíte a nejste k tomu, ale proč, to si musíte vymyslet. Ne, že to říkám já. Musíte si to promyslet, ověřit a teprv potom udělat rozhodnutí. Já osobně mám jistotu, protože jsem tím procesem prošel a měl nějaký výsledek. Je to můj výsledek. Ale chcete-li jít touto cestou, musíte i vy ten proces vykonat. Dobře, jste očištěni od toho, co vás nejvíc brzdí, to je negace vůči sobě i negace vůči světu. A proč a jak - to ten, kdo to nepochopí, bude mluvit o tom, že je to sektářský požadavek a tak dále. Nikoliv, jezte si, co chcete. Ale ptáte-li se po tom, zda můžete nastoupit tuto cestu, kterou nikde nenajdete - nikde není psáno. Přesto ji i tak mnozí nacházejí. Někdy bolestně. Když potkám duchovního, který se ke mně přiblíží v tom Tibetu, a je to někdo víc než pouhý herec, tak je to vidět. Nedá se to schovat. Ano, ten člověk našel cestu i k té meditaci. A pak tady budete mít mnoho ezoterních škol a úžasných velkých. A zase vy budete muset umět poznat. Zkušenost praví, že člověk se většinou velmi rád nechává opíjet rohlíkem, protože ten rohlík s sebou nese vždycky podobný náboj: "Jsi úžasný, jsi prostě... a tak dále. Jsi duchovní až na půdu nebo zase zisk. Naučíme tě za krátkou dobu, nějaký ten letáček. Přátelé, tohle je na životy. To se nedá přejít za čtrnáctidenní kurz. K meditaci skutečné se můžete dostat i při velkém nadání zhruba ne dříve než za rok nebo dva, ale většinou to trvá spíše desetiletí. Znovu - autosugesce není meditací. Proč to jde tak ztěžka? Protože jsme jen obyčejní lidé. Máme svoje přednosti i svoje chyby, a abychom mohli nastoupit do toho velechrámu existence, tak se musíme jakoby přiladit. Tak vyrovnáváme svoje vnitřní vlastnosti, a to je na dlouhé povídání, a není to pro veřejnost. Když to dokážeme a jsme na konci první fáze, tak teprve potom můžeme vnořit svoji mysl do velké "Pravdy". Před tím přemýšlíme - dlouho, analyzujeme. Když to máme "přemektané", tak vnoříme tu mysl do té "Pravdy", a když se vracíme zpět mezi nás, tak víme o té věci mnohonásobně více, než předtím, aniž bychom se učili, někoho poslouchali či jinak. Čili vaše mysl se sjednotí s velkou "Pravdou" a velká "Pravda" je vybíravá, víte? Takže napřed musíte najít klíč. Když ten klíč najdete, tak ho musíte umět použít, a když ho použijete, tak potom můžete vstoupit. To je jen první díl. Od toho okamžiku začínáte další etapu svého života. No, a co ti ostatní si myslí, to nechte jim. Oni ve své době přijdou na totéž, protože přírodní zákon je přírodní zákon, a ne "cochcárna". A je-li to skutečný duchovní mistr a učitel, tak vás neučí nějaké své vlastní téze, ale učí vás pravdu světa. A ta sama má svoji formu a tvar, tedy určuje vlastně, co je možné a co ne, i když není jen jedna cesta - logicky, je mnoho způsobů, jak dosahovat cíle nebo také, jak ho nedosahovat - to je druhá pravda. Čili on ten svět je vlastně krásný, protože vám dovoluje se realizovat všemi směry. Ale úplně bezhraničně taky ne, to je pravda. Ptáte se mě - žáka Šrí Ramana Maharišiho a Zezulky. Moje odpověď zní tedy: "Napřed přemýšlejte, hledejte. Až budete mít dojem, že jste promysleli základní věci, pak přijďte a začne proces. Až ho ukončíte - ten poslední díl trvá nejméně rok - až ho ukončíte, budete schopni meditovat." Je tu mnoho odstínů. Někdy k vám vstupují ve vašem vědomí jiné entity, než jste vy. To je to nadání a tak dále, Tesla třeba. Vzpomínáte? Jindy jste to vy. Čili i tu je dualita. Někdy můžete získat poznání tak, že je vám indukováno. Jindy sami vy jste středem toho poznání. No, jak je třeba.  |
