JASNOVIDNOST

Videa:

Už několikrát se mi stalo, že jsem viděla a věděla, co nastane (úraz, nemoci druhých). Obávám se, že se tím k události ladím a tím ji přivolávám. Jak s tímto zacházet? Jdou tyto věci zastavit nebo zvrátit? O jasnovidnosti (Nostradamus, Hanussen, Karel Čapek), příklad ze života pátera Ferdy, nebezpečí z poznaného.
Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha
20. 5. 2022

Související témata:

O jasnovidnosti (Nostradamus, Hanussen, Karel Čapek), příklad ze života pátera Ferdy, nebezpečí z poznaného.

DOTAZ: Už několikrát se mi stalo, že jsem viděla a věděla, co nastane - například úraz nebo dokonce i nemoci druhých lidí. Když však vidím sama sebe, mám špatný pocit, který ve mně vyvolává nutkavé myšlení stále na tuto stejnou věc, která se mi zjevila. Obávám se, že se tímto k událostem vlastně ladím, a tím ji přivolávám. Jak s tímto, prosím, zacházet? Je to pravdivá dovednost, kterou bych někdy raději neměla, než jen čekala, kdy a jak se mé vidění naplní. Jdou tyto věci zastavit nebo zvrátit? Jak?

ODPOVĚĎ TP: Tohle to je trochu neobvyklý dotaz. Většinou lidé chtějí cosi vidět a tak dále, a tady vlastně se mi ptáte, jak to zastavit. Já vám ani moc nechci radit, jak to zastavit, ale jak tuto řekněmež neběžnou lidskou dovednost nebo schopnost rozvíjet, jak se učit ji používat, jak s ní žít, jak jí sloužit. Většinou, když dostáváme nějaké dary, tak je nedostáváme kvůli sobě a pro sebe. Zpočátku si to člověk myslí, ale ono je to úplně jinak. Záleží na tom, kde stojíte. Tohle to je možná klasický případ takzvané jasnovidnosti, a v lidské historii je mnoho jasnovidných lidí, a když se podívám do té populace, tak nějaké procento vás tu schopnost tak či onak má. Nejčastější jsou samozřejmě ty nejnižší stupně. Je to jen tušení nebo podobně, přiblížení se k nějakému poznání a pak jsou ty vyšší stupně až po ty nejvyšší, kdy je to dokonalý a úplný řekněmež vjem, který je pravdivý na sto procent. Bylo tu mnoho krásných lidí. Když se podívám třeba na pátera Ferdu, také si mohl říct, že to vlastně nechce, dokonce jako kněz, a přesto sloužil. Nedávno jsem nahrával vzpomínku na něj. Byl to člověk, který jím byl léčen jako dítě, a já vám ji někdy promítnu, příště. A tam byla zajímavá věc. To dítě se dostalo až na hranici života a smrti. Ten stav nebyl slučitelný s životem, a tak nakonec... Bych vám to neměl povídat, když vám to budu promítat, ale nakonec třeba nebudu, znáte to, zapomenu. Ta maminka jela do lázní na druhý konec republiky - úplně - prostě stovky kilometrů. Načež v těch lázních její snad spolubydlících či kdo řekla o páteru Ferdovi, který bydlel blízko jejího domu. A tak díky vlastně těm lázním vzala to dítě a šla za Ferdou. A Ferda tedy říkal, že je sledován, že nemůže, že to má zakázané, ale že teda je to dítě, takže udělá výjimku. Dítě přijal a mamince řekl, že ten těžký stav je následek po očkování – nějaká trojkombinace nebo co to bylo – a řekl jí, kdy to očkování bylo, datum, a pak udělal to další. Bylo zajímavé, že ta maminka sama nevěděla, kdy byla teda s tím dítětem na očkování. Ten Ferda to řekl úplně přesně, to datum, a i ty následné kroky potom ten stav toho dítěte zachránil do té míry, že nezemřelo. No, takže tohle mi povídal ten pamětník. Vlastně ona to žila ta paní sama na sobě. No, tak tohle to je třeba příklad toho, kdy užíváme nějakých darů, které jsou extrémní, protože páter Ferda dokázal číst hodnoty krevních testů například, aniž by měl laboratoř. Dokázal samozřejmě určovat příčiny onemocnění, a to zcela přesně, žádné takové to "hm" vaše ledviny se mi nelíbí a játra nejsou taky v dobrém stavu. To by mohl říkat každý, ale to je samozřejmě jenom taková trochu fráze, protože my všichni máme trochu nemocné ledviny a játra, a tak udělat chybu prakticky nelze. No, takže... No, samozřejmě z hlediska potom těch rozborů v těch nižších stupních se to nezachytí, ale jaksi v dobrém, dnes je velmi málo lidí stavu... No, takže to je třeba příklad. Jsou tu jiní lidé. To, co potřebujete je lidská pokora a moudrost. A ta se nenajde na každém stromě. K tomu se musí prostě dojít. Je to obtížná cesta. Abyste mohli něco takového dělat, budete se muset smířit s tím světem, jaký je. Budete ho muset se pokoušet chápat a také se nakonec budete dívat do samotného pekla, a nebude to smět s vámi hnout. To jest často způsobeno zakotvením v Bohu, protože stejně jako existuje peklo, existuje i Bůh, a to nikoliv jako nějaká obezlička nebo řekněmež únik, ale jako naprostá realita. Stejná realita jako to, když otočíte klíčkem u svého auta, tak naskočí, většinou teda, a vy se vydáte někam na cestu, a je to zcela běžné a samozřejmé. Takže určitě ovládat, nenechat se tím darem vlastně ničit. Každý člověk, který tuto cestu projde, ten dar má. Vlastně nikoliv. V těch vyšších stupních už ne jako náhodný, protože to se vám může stát čistě výjimečně. Někde se najednou octnete a teď vám proběhne třeba nějaký film nebo nějaké jen třeba i poznání a vy to normálně nemáte. To třeba někdo jiný vám do vašich mozkových center vložil tuto informaci a ona se pak zdála jako vnímaná vámi. Ostatně to je stejně při všech jasnovidných úkonech, protože nemyslete si, že k jasnovidnosti potřebujete oko, ucho či cokoliv jiného z těch smyslů. To je úplně k ničemu. I když vidíte obrazy, tak ty obrazy nejsou jaksi z vašeho oka, ale jsou z vašeho mozku. No, a tak nevím. Bude tedy třeba projít určitou cestu. Vaším právem je ten dar také neunést, zahodit nebo zrušit v tomto životě, ale stejně se objeví v dalším životě zcela samozřejmě jako úkol, který vám ten osud dává, abyste ho zpracovali. Toto je pravděpodobně případ, kdy se nejedná o vlastní rozhodnutí, které může být i na pokraji magie, ale toto se děje spontánně z vašeho vlastně duchovního stavu - pravděpodobně. Neznám vaši historii, mohlo se dít cokoliv a mohlo být přitaženo cokoliv k té vaší osobnosti. Aby ten vjem byl čistý, budete muset v pokoře vytvořit vlastně zcela neovlivněnou rovinu čili tabula rasa, bílá tabule. Nemůžete očekávat, nemůžete ani se vlastně v tom výkonu k něčemu ladit tak, že budete něco preferovat, to už okamžitě zkazí celý ten výkon, protože ta vaše mentální část pak prosakuje do toho. Čili jedním z velkých umění je být vlastně zcela nevstupující do toho procesu. Někdy to začíná velmi kuriózně. No, třeba můj už před lety mnoha žijící přítel Jen Kořínek, to byl akademický malíř a člověk, který byl..., velmi se zajímal o duchovní věci. No, tak ten při koupání v moři jednou utonul trošku tak malinko, a pak se objeví na pláži, jak tam leží, probere se a takhle hrábne rukou. A v té ruce najednou je kyvadélko z lodního kompasu. A tak ho celý život používá až do své smrti. Bydlel na Smíchově blízko Plzeňské, měl tam krásný ateliér, bylo to romantické, půdní, prach, mnoho knih, stojany a tak dále. Moc pěkné to bylo a byl to mimo jiné i ten člověk, který provedl v České republice první vlastně, troufnu chci říct, trochu vědecky pozorovaný pokus psychokineze. A byl úspěšný a byl jaksi hodnocen přístrojově. Tedy ta jaksi nějaká mentální část těch hodnotitelů tam nebyla vůbec, a bylo to velmi úspěšné. Experiment se jmenoval KAPUKO. No, a tenhle Jen potom používal ten pendl a tak dále, a tak se pokoušel v tom svém životě vlastně procházet, a byla to taková ta cesta toho hledání osobní cesty v životě. Pak jsou mnohem větší zrozenci, kteří tady byli. Takže páter Ferda je asi největší diagnostik v celé dohlédnutelné historii, a pak tu byla třeba stopa Karla Čapka, který byl vůbec největší jasnovidec ze všech, protože když se podíváme třeba na historii Nostradama – byl jsem v jeho tajné pracovně a ve Francii se podívat na něj – a jiných, tak v podstatě, když domyslíte objektivně dosah toho výkonu, pak Čapek byl suverénně nejdál. Nostradamus z nějakého procenta se zabýval Francií, svým okolím a tak dále. Čapek probíral celkový osud lidstva jako celku. Jeho hry jsou vlastně krystalicky vyjádřené základní problémy, které máme - ať už je to R.U.R., Továrna na absolutno, Matka a další – a často s velkou jasnozřivostí. Uvědomte si, že v roce, kdy píše tyto hry, nemůže být ještě ani potuchy po digitální technice, po robotech a tak dále. Vše bylo mechanické, žádná umělá inteligence, nic dalšího. A on už předvídá vznik tenkrát jakýchsi záhadných součástek, které dokáží toto všechno stvořit. Možná ne náhodou proto patřil do té skupiny, která se scházela s dalším velkým filosofem, a to byl Masaryk. No, takže takový to dar je opravdu veliký, a taky čím jste větší, tím většinou špatně skončíte mezi lidmi, protože lidé nemají rádi velikost a genialitu, a většinou se snaží co nejdřív ji umazat, ušlapat, zavřít, zničit a tak dále. A tak i ten Čapek nakonec umírá vlastně v důsledku toho, že stojí za naší republikou a řada z jeho současníků na něj plivala úplně stejně jako například na našeho velmi slavného herce, který se proslavil v oblasti komediální, a pak po válce je zavřen, kope základy - to byste neřekli - na jednom z náměstíček pro tank, ten červený tank později, a když tam kope, tak kolem na něj pokřikují lidé a plivou na něj, protože byl ukázán jako prostě zrůda, kolaborant a tak dále. No, to je taky lidské. Ostatně i moji předchůdci, například ten, který zavedl termín magnetování – Mesmer – si prošel probuzením, rozšířením svého nadání. Léčil půl Evropy, aristokraty, významné lidi a úspěšně – na rozdíl od mnoha lékařů – až do té doby, kdy se proti němu zvedla zákeřná kampaň pomlouvačná, ve které vlastně v mnoha novinách vycházely články posměšné a tak dále, nakonec umírá zcela osamocen, úplně všemi opuštěn. Čili konat dobro se většinou na jednu stranu nevyplácí, protože člověk je člověk. Je to ještě nízký tvor. Svým způsobem bych neměl už mluvit, neb bych řekl ještě něco mnohem těžší. No, ale to nevadí. Zezulka vždycky říkal: "Ať se mládí vydovádí." No, takže tady narážím na další oblast mimořádných lidských nadání. Jsou nebezpečná. Když se podíváte třeba na osud jiného velkého jasnovidce, třeba Hanussena, který pracoval pro Hitlera – i když ne úplně, on nebyl úplně tak spojen – a poté co několik málo hodin před zapálením Říšského sněmu toto oznámil, že bude hořet, tak byl nalezen zavražděn. No, prostě, to je další vlastnost, že všichni totalitáři, totalitní mocipáni se bojí lidí, kteří mají tyto dary. A tak je vždy jakkoliv likvidovali. Byli to fašisti, byli to komunisti a kdokoliv jiný. Ti lidé šli do koncentráků, později do táborů komunistických a tak dále a tak dále. Čili člověk musí také znát tuto pravdu a musí být opatrný, protože čím víc toho víte, tím víc jste ve větším nebezpečí v lidské společnosti. Oni ti, kteří jdou tou cestou zla, se obávají, že budou odhaleni a že někdo veřejně tu masku, kterou nesou strhne. Často jsou to masky velmi, jak bych řekl, bohumilé. Ale pod ní může být velmi ošklivá tvář. Takže rozhodněte se, hledejte pro sebe cestu. Běžný člověk napřed začíná jako absolutní egoista. Dítě vidí jen sebe a sebe vnímá jako matku. Matka je nedílnou součástí dítěte. Nerozlišuje sebe a matku – tak do tří let. Pak přichází období tedy dospívání, puberty a začátku života. To všechno je ještě pořád velmi zatíženo tedy tou nezkušeností toho odstředivého typu. Později moudříte a stárnete. Začínáte podrobněji a více vnímat to, co je kolem vás s větší pozorností než předtím. No, a pak máte-li štěstí, se někam dostanete – zase záleží na tom, kdo jste. Jste-li duchovní člověk, dojdete velmi daleko, jste-li člověk počáteční, i tak uděláte kus cesty. Darem se dá sloužit, darem se dá ničit. Takže budete mít přesný vjem třeba nějaké budoucí události, a to rozhodně nebude úplný důvod tuto událost prvoplánově sdělit, a to proto, aby třeba například zaprvé nebyl člověk naprogramován, protože i tady jsme různí. Jsou lidé, kteří uslyší nějakou zprávu, začnou tuto zprávu doslova oživovat, začnou naplňovat sami tuto věc. Jsou lidé, kteří uslyší cokoliv, ať je to cokoliv, ale nehne to s nimi ani o milimetr. Oni to ví, jdou na svých nohou, neovlivněni, a pak se ta událost třeba stane. Ano, to jistě je. Takže tady je další nebezpečí, nebezpečí z poškození druhých. Takže vážit - vždycky z pohledu dobra pro toho člověka, co mu pomůže. Jak to sdělit, aby to fungovalo, ale aby ho to nezničilo. Někdy musíte mlčet, někdy dlouho. Takže i to. Dalším nebezpečím je z poznaného snaha diktovat osudu, co má být, protože máte nějaký morální kodex, máte nějakou představu, co je dobré, co je špatné a tak dále, ale ve skutečnosti nevíte o životě prakticky nic. Jste malí. A tak abyste mohli zasahovat do tohoto děje, museli byste velmi vyrůst až do nadosobní roviny a nadroviny takových těch běžných souvislostí. Pak byste se stali součástí, tvůrčí součástí osudu, jeho částí, protože ať se děje cokoliv, tak se to děje řádem. Chaos nebo neznámo nebo... a tak dále, to je výsada nevědomců, protože vše vzniká z jednoho bodu, má to tedy společný počátek, a do jednoho bodu to jde. Nic z toho, co vzniká, nemůže být mimo to, co je součástí toho prazákladu, tedy toho absolutna, nekonečna nebo jak to nazvat. A tedy později uvidíte, jak jdou vlastně osudové události v jisté logice. Osud má někdy velkou míru smyslu pro humor, a později budete schopna tyto souvislosti vidět ostřeji. Je to opravdu potěšitelné, když najednou zjišťujete, že to, co kolem vás probíhá, není zvůle nebo chaos, ale je to řád. Jedno vychází z druhého. Je to provázáno. Máme tu kauzalitu a zároveň nekonečno. To jsou poměrně složité otázky. A tam, kde je nekonečno, lidský tvor jen obtížně hledá pravdu. No, takže rozhodněte se sama. Je to vaše právo. Lze-li pomáhat, dojdete-li do stavu, kdy pochopíte proč, pomáhejte. Není-li to ještě, pak pracujte, aby se to naplnilo.

Zdroj: Duchovní shromáždění Společenství Josefa Zezulky – Praha
20. 5. 2022