LEMURIE

Videa:

Jaký máte názor na to, že Lemurie a Atlantida spadly do třetí dimenze, a že většina z nás jsou duše reinkarnované právě z té doby?
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha
20. 3. 2021

Lze říci něco více o Lemurii? Předpokládám, že byla někde tam, kde se našly pozůstatky mostu na dně moře. Co udělala civilizace špatně?
Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha
25. 1. 2021

Něco o opičí civilizaci, která je starší než Lemurie? Zmínil jste to.

ODPOVĚĎ TP: No jo, já něco řeknu vždycky, a pak abych to vysvětloval, no. Já su Tomáš - skeptik. A život mě učil, neříkat nikdy nikdy, a to i názorně. A tak jsem potkal věci, které pro mnohé jsou fantazie. Kdysi jsem vám říkal o tom, jak v horách se občas dá potkat bytost, která je mrňavá, která už tam není, a přesto je. A když je to osobní zážitek (halucinace jsem nikdy neměl), tak je to docela silné. A máte k tomu ještě svědky. V tom případě jsme byli dva a v tom dalším případě jsem to mnoho nezahlédl. Prchali jsme z hor, z výšky, byla bouře, a on prchal taky. Tak jsme prchali spolu. Byl velmi kuriózní. No, pak přišly jiné zkušenosti. Ať to byly ty neexistující létající objekty, které (když jsem o tom přemýšlel) se přiblížily, ať to byly jiné zkušenosti. Když jsem byl v kómatu v Indii, měl jsem na lustru takhle pověšenou kapačku - protože jsem nechtěl do nemocnice, tak na lustru byla kapačka a já jsem tam prožíval svůj stav. A potom ještě jednou - to jsem byl v nemocnici, ale ta horečka dengue, to jsou docela horečky, víte, jako opravdu. A když toho je ještě víc najednou, tak je to o to horší. No, tak jsem viděl celou historii, nejenom Indie, ale viděl jsem i naši historii. Bylo to zvláštní, 10 vteřin a dost. Obrazy - obraz, pryč, obraz, pryč. Mohl jsem mít zavřené oči, mohl jsem je otevřít, ty obrazy šly pořád. Přesně 24 hodin. Po 24 hodinách (skoro přesně) jsem pochopil, že když budu pokračovat, tak zemřu. Tak jsem plnou osobností řekl: "A dost, dál ne." Viděl jsem dějiny naší země, viděl jsem dějiny Indie. A tehdy jsem viděl i opičí lidi, viděl jsem jejich kulturu v tom krátkém šotu. Až budete myslet, že je to nesmysl, nedejte se mýlit. To skutečně bylo, je to pravda. Dokonce některé nálezy z posledních let na to ukazují. Je to přesně stejně jako s tím mostem, který postavil ten Hanuman (či jak se jmenoval) mezi Srí Lankou a indickým kontinentem - myslím, že to bylo tam. Jednou, v jedné vesnici poblíž toho místa, jsem si mohl (asi, já nevím za kolik rupií - 10, 20) vzít do ruky kámen z toho mostu. A dokonce mi ho chtěli prodat. Ten most totiž existuje, je vidět z kosmu, přátelé. Teprve družicový výzkum tuhle starou báji potvrdil. Ten most byl. A ten kámen jsem tenkrát nekoupil. Naštěstí, protože kdyby mi ho našli na letišti v zavazadle, tak jsem objevil krásy indických věznic. Takže jsem byl ochráněn. Byl docela lehký (ten kámen), měl zvláštní strukturu. Oni to ukazovali jako velké tajemství. No, tak ano. Tam to moc není pro turisty, ale je to pro místní, protože jaksi turistů tam moc není. To musíte mít jó štěstí, abyste potkali mimo hlavní trasy turistických kanceláří nějakého tůristu. No, takže možné je všechno. Lemurie je mnohem dál než Atlantida - myslím v čase. Ten pracoval velmi uspokojivě. Ale dost možná, že s technikou, kterou máme, nakonec objevíme něco podobného jako zbytky Atlantidy, kterou jsme objevili přesně v den a rok, který udal Cayce. Čili, ta stavba hluboko na dně je dost možná právě zbytkem té prastaré kultury. U Lemurie, tam je to ještě trochu stranou, viďte. To není tak blízko té technice. Když se podíváte do upanišad a do jiných textů, tak si vzpomeňte na Schliemanna. Protože tím, jak jsme se zmátli svým rozumem (začali jsme se přesvědčovat, že nad nás není, že jsme nejvyšší), jsme začali chápat všechno, co bylo mimo nás, s despektem, s posměchem. A vysvětlovali jsme to podle svého současného stavu vědomí - tedy velmi primitivního vědomí. Ale ony ty texty namnoze jsou přesnější, než si vůbec můžete myslet. Lidé tam studují ty texty, které v Evropě nebo jinde neexistují - mimo Cambridge, nejhořejší patro největší knihovny. Tam jsou ukradené některé z nich. Teda, tohle šlo do éteru, proboha, co jsem to řekl. Byly přesunuty nebo získány, proč ne - a to byl vtip. No, a ty texty (velmi, velmi staré texty) prakticky nikdy nebyly výplodem pomatených myslí bájivých jedinců, kteří pracovali z nějakých pochybných důvodů. Když se díváte třeba na obsah těch prastarých věd jako je ájurvéda nebo jiné, tak tam jsou naprosto základní, zákonité informace, které vycházejí z reality světa. Totéž, když třeba začnete jít cestou těch jogínů nebo duchovních mistrů. Jste-li člověk, který je vyvážený, tak doslova cítíte to, co děláte - doslova. A všechno to, co tvrdí třeba ta nauka, si ověřujete. Najednou to funguje. A funguje to jak duchovně, tak to funguje i hmotně, i jakkoliv jinak. Třeba ti Indové speciálně neměli tu berličku rozumu, který by je chránil před nepřízní. A tak museli pracovat v souladu s přírodou, s možnostmi, které měli. A to vyústilo do konkrétní podoby chování té populace při svých problémech, potřebách, a tak dále. Zároveň, jak to tak bývá, vedle té moudrosti tam najdete i hrozné děje, příšerné děje. Tak v historii, kdy pod nájezdem byla prakticky zničena tehdejší indická kultura, a před těmi 1 000 lety se muselo začít znovu. Asi taky byla těžká doba. Ty chrámy stavěli znovu, víte? Ta prastará kultura, ještě starší, ta tam je okrajově. Viděl jsem při svých cestách třeba chrám, který byl z té staré doby - nejstarší. Byl malý, kolem něj byl postaven druhý chrám, ale taky ještě strašně starý. A u stěny byly sošky tesané do žuly - za každého kněze, který tam sloužil. Dalo se to spočítat, takhle, bylo jich moc, moc, moc, moc. No, to byl jeden z mála, který uniknul pohromě. Vždycky se to stane, že všechno se nezničí. Ale jinak všechno. Některé postavili už tenkrát, jiné později. Třeba teďka tam UNESCO restaurovalo nádherný chrám, opravdu překrásný. Takže to jde až do dnešní doby. Opičí lidé jsou od nás ještě o generace dál. Když se díváme třeba na stopy osídlení u nás v české kotlině, tak zde jsou. Jsou zde známky osídlení velmi historické. Ale je poučné se dívat na to, co z takové kultury zbyde. Kdysi tady byl film, viděli jste ho? Kdyby se teďka zastavila civilizace, naše, jak by to pokračovalo. Za 100, 200, 500 let, 1 000 let, 5 000 let. Jak krajina pohltí stavby, rozloží je, zoxiduje kovy, a co nakonec zbyde. No, tak nejspíš ten šutr, že? Ten už je tady miliony let. A tak mnohé ty staré texty už nejsou ani na papyrech. I když jsou. Třeba můj přítel, ten se věnuje studiu Véd v jedné z univerzit. No, a tam ty texty jsou velmi staré. Ale ty ještě starší jsou na kameni. No, takže kdoví, jestli náhodou nějaký kámen nevykopneme, kdoví.

Názor, že Lemurie, Atlantida spadla do třetí dimenze, protože opět technologický vývoj předběhl duchovní a my jsme tu právě kvůli Atlantidě, že většina z nás jsou duše reinkarnované právě z té doby.

DOTAZ: Krásné dny všem. Je zde názor, že Lemurie, Atlantida spadla do třetí dimenze, protože opět technologický vývoj předběhl duchovní a my jsme tu právě kvůli Atlantidě, že většina z nás jsou duše reinkarnované právě z té doby. Možná hloupý dotaz, možná nad tím málo přemýšlím, ale přesto budu rád za vysvětlení s vaším názorem.

ODPOVĚĎ TP: Žádná z těch kultur, které popisujete, nebyla identická, je to něco jako rytmus, jako vlnovka. Ty jednotlivé kulturní principy se střídají, a tak jiná byl Lemurie, jiná byla Atlantida. A přesto, včetně s naší kulturou, máme mnoho společného. Jsou tu vlastně, řekněmež, konkrétní, já nevím, myšlenky, filosofie, technologie a tak dále... a nad tím trůní určitý nadstavbový důvod nebo smysl - učitel typu chování v kterékoliv oblasti. A tam je jádro pudla. Já nevím, jestli se Atlantida propadla do třetího rozměru. To je dneska velmi oblíbené, tyto hovory, zvláště mezi duchovědci, ale já bych to řekl jinak: každá kultura má čas svého vzniku, rozvoje, pádu a zániku. Jako my se narodíme, vyspíváme a nakonec také umíráme. Je tady tedy doba konstrukce i destrukce a každá z těchto dob ještě sleduje další křivky vývojové, které jsou nadřazené té jednak osobně lidské, potom, já nevím, kulturní, všelidské a nakonec i celé epochální složce tohoto děje. Kdykoliv člověk zapomene býti člověkem, zapomene na hlubší rozměr, začíná směřovat ke své zkáze. Když se podívám z tohoto pohledu na vše, co vidím dnes kolem sebe, musím bohužel konstatovat, že je to identické. Stále více názorových rozbrojů, stále více zbraní, stále dokonalejší zbraně, stále větší ovládání, stále větší snaha zasahovat druhým do jejich života, stále větší a větší kontrola... No, to je přece ten rozum, který se utrhl ze řetězu. Když máte rozum s citem, tak se lidé dohodnou, protože se mají rádi. Když je to jinak, tak si dávají ultimáta a to nikdy k ničemu dobrému nevede. Kořistí, ničí - a ne jenom lidi, ale celý svět. Člověk se zbláznil jako druh, začal dominovat množstvím, vyčerpává již celou planetu a ten proces je už na dohled. No tak zas musí přijít ta změna, jako přišla už mnohokrát - a půjde se dál. Zase nové jaro, budování, rozvoj, krása... A kdo ví, jak to bude poté. Já jsem optimista, myslím si, že každá ta epocha přináší něco, co zůstává majetkem již nezcizitelným. Přinesla to Lemurie i Atlantida a přinese to i náš, naše doba. V době, kdy tu bude již jiná kultura, jiná věda, jiné náboženství a tak dále, protože se posune. Pokud by tu někdo nesouhlasil, pak tvrdí, že není vývoj. To tvrdí ti, kteří žijí dobu. Ale ti, co byli před nimi, tak o nich říkají, že oni jsou výsledkem vývoje, ale často odmítají přiznat, že i oni se stanou historií a předobrazem budoucího vývoje. Takže to jsou ty věčné říše navěky nebo na tisíc let a tak dále...no, je to úsměvné. Když se přiblížíte Lemurii, která je mnohem starší, je obtížnější shledávat jaksi nějaké artefakty nebo zbytky. U Atlantidy to bude o něco možnější a v budoucnosti velmi jistě naleznete ještě další stopy po této, po této úžasné zemi. V době největšího rozvoje, stejně jako u Lemurie, to byla opravdu nádherná, mysteriózní, řekněmež lidská společnost - a pak to přišlo. Podívejte se jen co my, v naší dohlédnutelné historii, třeba tady v Evropě, jsme už zažili: čarodějnické procesy, třicetiletou válku, další války, boje šlechtických rodů o sebe, první válku světovou, druhou válku světovou, studenou válku... Nic vám to neříká? Není to nějaké nápadné? Co říkáte? Takže dej Bůh, ať nad námi stojí Bůh. Nic jiného nás nezachrání. Zajisté, že to můžeme vidět jako hloupost, na druhou stranu ale musíme také vnímat jakoby místo a čas. Vždyť člověk není Bohu podobný nijak zvlášť, je to první zvíře, které má trochu rozumu a podle toho se také chová - a takový je lidský svět. Jen inteligencí dokázal úžasné úspěchy v rozvoji techniky, vědy a dalších oborů, ale co je to platné, když schází rovnováha, víte, co je to platné. Zvlášť názorně to vidíte dneska, kdy se konečně uvolňují archivy a vy se dozvídáte o vlastně skutečnostech, které doposud byly tajné - ať jsou to historie třetí říše nebo historii jiné. Co mě například oslovilo včera: při večeři jsem si pustil televizi a tam byl pořad o historii - tedy zneužívání drog. Slyšeli jsme, jak ti Němci vyráběli masově pervitin pro své vojáky, kolik milionů tabletek si objednávali u firmy a zároveň tam zaznělo, že nebyli jediní, že pervitin užívala armáda japonská, americká, britská a mnoho ostatních. Tedy - je to přece z pohledu vojevůdce logické -látka, která z vojáka sejme únavu, takže může nespat tři noci a pochodovat, je přece z hlediska generála úžasná, znásobuje to mocnost příslušné armády. No a tak najednou víme, že to není vůbec tak jednoduché, jak se nám zdá a že tyhlety věci mívají širší dopady, než jsme si mysleli. 

Zdroj: Přednáška Společenství Josefa Zezulky s jeho vzdělávacím systémem Duchovní univerzitou Bytí – Praha
20. 3. 2021