www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreek
Singularita

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

Tomáš Pfeiffer – ČASOPROSTOR

SINGULARITA

Jsme tedy uzavřeni v jakési bublině časoprostoru horizontem poznání. Cokoli existuje, je duální – dvojné, proto naopak paradoxně při námi běžně nedosažitelných velikostech intervalu (energie, času, gravitace atd.) vzniká jev singularity, tedy překročení hranice časoprostoru. Příkladem je útvar černé a bílé díry, který propojuje dva sousední vesmíry. Přidáme-li do našeho zjednodušeného dvourozměrného příkladu osu z v euklidovské síti, dostaneme po zjednodušení sférický obraz singularity:


Obrázek č. 6 – Singularita
 
Obrázek č. 6 – Singularita
 
 

Dveře do bočného vesmíru aneb vesmíry ve svém oddělení spolu neustále komunikují. Jsou prostoupeny jeden druhým jako Ezechielova kola v kolech. Naše hmota je podvesmír a náš vesmír nad hlavou je nadvesmírem. Relativita se týká nejen rozměrových, ale i časových souvislostí. Takto propojených vesmírů je nekonečné množství.


Při hypotetickém průletu tímto útvarem má každá rovina „cestovatele“ jiný čas. Vnější pozorovatel uvidí jen „čáru“, v kterou se poutník zdánlivě protáhne, a tak se pozorované přiblíží „horizontu poznání“. Tento vjem bude ale fikcí z pohledu poutníka procházejícího vlastní singularitou, ten bude mít tedy rozdílný vjem. Matematika velkých intervalů se velmi liší od té naší, lineární. Například doba života částice měřená v detektoru částic v urychlovači, například 10-5 sec., reprezentuje ve skutečnosti milionleté intervaly v jejím časoprostoru, neb zákon relativity (horizontu poznání) platí na vše, naměřené není tedy skutečnost, ale fikce lineárního zobrazení, s kterou současná fyzika pracuje často přednostně – ke své škodě. Tytéž vztahy platí u částice též na stanovení její energie a hmotnosti.



Obrázek č. 7 – Fraktál
Obrázek č. 7 – Fraktál


Platí to obecně pro všechny takto velké intervaly čehokoliv, i zde se projevuje dvojnost – dualita. V blízkosti horizontu poznání už jakékoliv navýšení energie nepřináší nárůst poznání. Současná fyzika staví stále větší urychlovače jen s nepatrným přírůstkem pochopení zákonů hmoty. Například za tak těžce poznaným Higgsovým bosonem čeká nekonečná řada dalších subčástic… A tak se samo měření stalo paradoxně sobě nepřítelem. Další cesta vyžaduje změnu myšlení – paradigmatu.



Obrázek č. 8 – Planeta Země (NASA)
Obrázek č. 9 – Planeta Země (NASA)


Uvědomme si, že každý interval měříme z místa pozorovatele. Ten ale může být kdekoliv. Proto i horizont poznání je vždy spojen s pozorovatelem, on určuje, kde se nachází. Pro jiného pozorovatele může být v místě, kde se právě nacházíme my. Aneb zcela platí citát „dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí“.

 
 
 
 
Tomáš Pfeiffer – ČASOPROSTORUkázka z knihy Tomáš Pfeiffer – ČASOPROSTOR
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha, Soukenická 21,
110 00 Praha, Česká republika, 8. 3. 2017, www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-39-6
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
Grafická úprava včetně obrazů fraktální geometrie, obrazová díla © Tomáš Pfeiffer
Bibliografie: Josef Zezulka, Bytí – životní filosofie, 30. 3. 2000, ISBN 80-85238-33-0
dostupné online na www.dub.cz
© Tomáš Pfeiffer, 2017
  

 
     
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.