PRŮNIK
3 A 4 ROZMĚRNÝCH PROSTORŮ
K pochopení této problematiky nám nejlépe poslouží Möbiova páska jako prostorový symbol. Vznikne tak, že konce proužku papíru přetočíme o 180° a slepíme. Takto vytvořený útvar má jen jednu plochu a jednu hranu. Vyjadřuje nekonečnost v našem zdánlivě konečném třírozměrném prostoru, který vzniká dělením nulového bodu do dvojnosti – duality. Dvojnost – dualita je tak zákonitě obsažena v čemkoliv, co v časoprostoru existuje, a je podmínkou jeho pozorování v čase, jak vyplývá ze Zezulkovy Tvůrčí čtyřky.
Obrázek č. 14 – Klasické zobrazení Möbiovy pásky
Při výkladu čehokoli se nacházíme vždy mezi dvěma hranicemi – póly dané zákonitosti (události), kterékoli oblasti. Každé nalevo má i napravo, jak nahoře, tak i dole. Na druhé straně při pohledu do vesmíru všemi směry dohlédnete vždy jen cca 14 miliard světelných let, jako by vesmír vznikl v místě pozorovatele, což jistě není pravda, protože je nekonečný. Uplatní se zde právě horizont poznání způsobený zakřiveným prostorem. Dále nelze dohlédnout, stejně jako rychlost světla není nad svou mez vnímatelná a je považována za konečnou, stejně tak rovnice E = mc2 ignoruje nevědomky existenci horizontu poznání atd. Heisenbergova teorie neurčitosti i Einsteinova teorie relativity ve fyzice jsou tedy přímým důsledkem i důkazem existence horizontu poznání.
Pochopení této zákonitosti umožňuje vytvořit teorii jednotného pole. Horizont poznání se vztahuje například i na frekvenci elektromagnetického pole, biologického pole i kterékoliv jiné veličiny, kterou budeme chtít zahrnout ve sjednocení do této teorie jednotného pole. Pochopení intervalu horizontu poznání otevírá také novou možnost cestování v čase i prostoru a tvoří tak můstek mezi 3 a 4 rozměrnými prostory.
Lze si zdůvodnit, že vícerozměrné prostory jsou vždy obsaženy v prostoru čtyřrozměrném, který je konečný ve vztahu k nekonečnu. Toto přesně popisuje samu podstatu fraktální geometrie.