JEDEN Z NÁZORŮ LÉČITELE
Zpráva pro konferenci
Monte Carlo 1975
Pomalu, ale jistě nastupuje do zdravotnictví léčitelský obor. Tím je myšleno přímé a vědomé předávání lidských vitálních sil ze schopného léčitele na pacienta, za účelem likvidování choroby. Myslím, že je to nejstarší zdravotnický obor, který ale byl dlouho u většiny lidí na světě zapomenut, a u těch, kteří ho znali, zanedbán. Dnes je znovu propracován a podstata je potvrzována novými vědeckými objevy.
Oficielně doposud pomáhá člověku v jeho chorobách pouze medicína. Působí pomocí farmak, tím vyvolává tělesné reakce, nebo desinfikuje, nožem odstraňuje nemocné tkáně, nebo je ruší destruktivním zářením, rovná deformace, podporuje hojení, a tak dále. Léčitelství se liší od medicíny svojí podstatou a charakterem. Přenosem vlastních vitálních sil působí léčitel na bioenergetický tělesný režim, na posílení tělesné resistence, na vyrovnání homeostasy.
Z podstatného rozdílu těchto dvou zdravotnických oborů vzniká pak také možnost, že v některých případech se léčitel může jinak dívat na určitou chorobu než lékař. Také k ní může zaujímat jiný postoj a může mít o jejím charakteru jiný názor a samozřejmě pak i jiné léčebné zkušenosti.
Ve své léčitelské praxi jsem získal poznatek, který považuji za důležitý. Jedná se o poznatek léčení rakoviny léčitelem. Lékař zatím tuto chorobu nemůže léčit proto, že nemá vhodný lék. Proto se zcela správně zaměřuje na záchranu pacienta tím, že se snaží odstranit z těla všechny rakovinové buňky, nebo se je snaží zářením zničit, případně cytostatickými léky zpomalit životní pochody ve tkáních a tak prodloužit život.
Léčitel proti tomu může do určité míry, která je dána jeho léčitelskými kvalitativními a kvantitativními hodnotami, vytvořit, nebo ovlivnit sanační proces a pracovat směrem k uzdravení. Pak také může pozorovat, co mu v jeho práci vadí.
V 20leté léčitelské činnosti pomáhám s poměrnými výsledky, které jsou vázány na různé okolnosti, nemocným rakovinou již přes 20 let. Záhy jsem získal poznatek, že léčení rakoviny brzdí, nebo úplně znemožňuje:
1) Přítomnost kancerogenních látek obsažených zvláště v potravě a inhalovaných.
2) Nedostatek čerstvé, vitální stravy.
Stanovil jsem dietu, ze které jsem vyloučil zvláště nebezpečné kancerogeny a zařadil vitální stravu. Pokud ji pacient přísně a důsledně dodržel a pokud se nevyskytly jiné rušivé faktory, byly léčebné výsledky překvapující. Zdůvodněním správnosti této diety byly případy, kdy pacient dietu dodržoval a uzdravoval se, ale před dokončením léčby ji porušil. Pak nastalo markantní zhoršení, zvrat v léčebném procesu – recidiva, která se už jen velmi těžko dala zastavit. Takových případů s výsledkem vždy stejným bylo dost a jasně ukazovaly na správnost předepsané diety.
Tak vzniklo mé přesvědčení, že při rakovině všech typů je PŘECITLIVĚLOST na kancerogeny a karence určitého typu vitálních sil, které znemožňují léčení tím, že podporují celkový rakovinný proces.
Domnívám se, že tento poznatek může být užitečný i u lékařských zákroků a též jako nutný sanační faktor u prekanceróz. To mě vede k tomu, že svůj poznatek předkládám vědecké veřejnosti k vědeckému ověření a věřím, že k brzkému uvedení do praxe.
Dietu nařizuji u všech případů rakovin, i u všech stavů, které je možno typovat jako prekancerózy. Dieta musí být dodržována velmi důsledně a poctivě, protože se jedná o přecitlivělost, kde může být jako rušící i malá dávka. Snad je to důvod, že se jen velmi těžko, vlastně jen s nepatrnými dílčími úspěchy léčebně ovlivňují bronchogenní a pulmonální rakoviny, které v městském prostředí není možno vzdálit inhalovaných kancerogenů. Rakoviny napadající tkáně mají prognózu lepší.
Nemocný rakovinou je ihned při prvé návštěvě u mne poučen o dietě, a aby nezapomněl, obdrží rozmnožený lístek tohoto znění.
Cituji:
Zakázáno:
Kouření. Vynechat v potravě vše, co je uzené (například uzené maso, salámy, šunku, uzený sýr a podobně). Vše pražené, to je i odvary z praženého (například káva, melta, kakao, čokoláda a podobně). Vše, co je smažené. Vše pečené. (Co je nutné používat jako pečené, například chléb, pak odkrojit kůrku. Nutné ostatní pečivo – housky – jen bledé, nevypečené a co nejméně).
Vynechat konzervy obsahující kyselinu benzoovou. Neužívat dehet v žádné formě (například v masti).
Doporučeno:
Potrava syrová a hlavně čerstvá (například ovoce, zelenina, kořenová zelenina, ořechy, mléko, máslo atd.).
Pokud se jakákoliv potrava upravuje v kuchyni, pak pouze vařením a dušením. Zásada je, aby každá nádoba s potravou dříve, než jde na oheň, obsahovala vodu.
Tato dieta musí být dodržována velmi důsledně, protože ti pacienti, kterým je dána, jsou přecitlivělí na látky obsažené v zakázaných potravinách. Nepatrné nedodržení může velmi ohrozit, nebo znemožnit léčebný proces.
Lékařská věda zná kancerogenních látek daleko více. Je jich celá řada. Například některé hormony, uhlovodíky, a tak dále. Myslím, že tyto další nebrzdí tolik, nebo neznemožňují léčbu do té míry jako ty zakázané v dietě. Považuji je spíše za vyvolávající faktory, a ne za ty základní, které vytvářejí základ malignity. Jejich činnost na vzniku rakoviny se zdá být jiná.
Dokud rakovina jako celkový tělesný proces nepropukla, tělo se s těmi zakázanými kancerogeny dokáže vyrovnat. Po propuknutí choroby jsou však již zhoubné. To ale neznamená, že nejsou jinak škodlivé i zdravému tělu.
Žádný živočich neovlivňuje svoji potravu ohněm, pouze člověk. Jistě nemůžeme říci, že by na takový vliv bylo lidské, nebo jiné živočišné tělo stavěno. A že je to vliv silný, vidíme, jak oheň dokáže jakoukoliv potravu měnit. Pokud působí při kuchyňské úpravě vliv ohně samotný, například bez vody, nebo bez vzduchu, rychle vytváří v potravině dehet. Je to například při smažení, pečení, pražení. Dehtem rychle nasákne potravina při uzení, které je vlastně konzervací dehtem. Vzniká tak nepřirozená, a proto pro tělo nevhodná strava. A nyní si stačí uvědomit, kolik v dnešní době takové potravy člověk denně přijímá.
Nebudu jistě daleko od pravdy, budu‑‑li považovat za založení rakovinových onemocnění dobu, kdy člověk poprvé použil k přípravě potravy oheň. A nejenom rakovinových onemocnění. Druhá složka, o kterou se opírá moje dieta, je nedostatek vitální stravy. Co je rozuměno pod tímto pojmem?
Vše, co je živé, má mimo jiné také vitální sílu v určité intensitě a kvalitě (biologickou nebo životní energii). Tento prastarý poznatek je nyní vědecky ověřovaný například Kirlianovou fotografií.
Rostlina, nebo její část, která je čerstvě utržena nebo uříznuta, vyzařuje na fotografii zpočátku plně, to znamená, že má plnou vitální kapacitu, ale postupem krátkého času její vyzařování slábne, až se ztratí. Doba je různá. Nejkratší je u listů, delší u plodů a nejdelší, na dlouhý čas stálá, je u jader, semen a kořenů. To znamená, že rostlina má svoji vitální kapacitu, která po oddělení od jejího základního životního zdroje postupně slábne, až se ztratí. Víme, že na naší planetě je život ze života. Pouze zelená rostlina přijímá anorganickou stravu, ze které žije. Ostatní vývojové typy přijímají potravu organickou, a navíc ještě živou. To znamená takovou potravu, která má mimo známé hmotné substance navíc ještě vitální sílu – životní energii.
Kirlianova fotografie J. Z.
Pro potřebu člověka je samozřejmě myšlena životná strava rostlinná, protože člověk, ať už to chce přiznat, nebo ne, je vývojově vytvořen jako vegetarián – fruktivor.
Začíná se nám jevit fakt, že tak jako tělo potřebuje stravu tuhou, tekutou a plynnou, se známými bílkovinami, vitamíny atd., tak musí mít v potravě vitální sílu, která je nutná pro životní projev jeho tělesné hmoty. Jestliže ji nemá, trpí její karencí, která je příčinou celkového tělesného oslabení, poklesem vlastní tělesné a možná, že i viscerální vitality, a tím snížením základní resistence vůči noxám prostředí.
Zamysleme se nad naší stravou. Většinou jíme starší potravu, bez vitální síly, nebo dokonce konzervovanou. Pokud se na trhu dostaneme k ovoci nebo k zelenině, je již také většinou dříve utržená a vitální síly v ní je málo, nebo úplně chybí. Plnou hodnotu máme pouze v syrové kořenové zelenině a v čerstvých jádrech, tedy tam, kde je možno při případném zasazení do země obnovit život a růst. Máme zde tedy dvě složky v potravě, kterých si musíme při rakovině všimnout. Jedna, která škodí, to je kancerogen, a druhá, která je nutná a nedostává se jí. Tu první můžeme při rakovině poměrně rychle vyřadit, jestliže je pacient ukázněný. Tu druhou můžeme sice ihned zařadit, ale ona nám nemůže vždy přinést tak rychlý výsledek, jaký je potřeba. Tělo nemůže příliš rychle přeformovat přijaté vitální síly z potravy na tělesné, zvláště ne, když se již projevil rakovinový proces.
A tady v budoucnosti nastoupí biotronik (sanátor), který je schopen vitální síly předat, předat je již modifikované tak, jak je jich zapotřebí, a působit jimi při sanačním procesu.
Vypracoval jsem biotronickou metodu pro pomoc při rakovinovém onemocnění, kterou používám již od roku 1955 s dobrým léčitelským úspěchem, který je ovšem individuální a řídí se dle okolností.
Mimo klasické snímání chorobně změněného plasmatu a celkové naplňování vitální silou působím lokálně na játra. Snažím se zvýšit jejich detoxikační aktivitu a vůbec je celkově posílit. Jedná se hlavně o část u středové čáry doprava, u sternální kosti.
V další fázi působím na morfologické centrum (můj názor i termín), které předpokládám ve velkém mozku. Jedná se o centrum, které drží v raportu veškerou tělesnou formu, tedy těla jako celku, pak orgánů a buněk. Nevím, v které části mozku ho hledat, a také nevím, neuplatňuje‑‑li se korelace s malým mozkem. Proto působím na malý i velký mozek. Silový proud ladím ke klidu a rovnováze. Snažím se tak o rušení patologické neoplasie a získání rovnováhy v morfologických příkazech, jejichž chaos může být způsoben aferentně i eferentně.
Teprve v poslední fázi působím lokálně na nádor. Soustřeďuji se na jeho buňky a silový proud ladím klidově. Snažím se pronikat do organismu buněk a rušit jejich ohňovou aktivitu. Zde není klidové síly nikdy dosti. Proto při prozařování rukama rád používám jako komplementu teplé vody. Prozařuji mokrýma rukama. Tím modifikuji celkovou vitální sílu a zesiluji její klidový prvek. Tímtéž způsobem působím později na rozpouštění nádoru. Rozpuštění se nedaří vždy a u všech rakovinových typů stejně. Proto je správné po provedené kůře předat pacienta chirurgovi pro vyjmutí nádoru. Místo nádoru je locus minoris resistentiae, kde by mohlo později dojít k případné recidivě. Ale v budoucnosti bude možné pacienta předat až po provedené kúře, protože mnohdy plánovaná operace nemusí být provedena. Pokud se lékař k operaci rozhodne, pak se předcházející léčitelskou kúrou znemožní, nebo alespoň zmenší možnost tvoření metastáz. To pak záleží na schopnosti léčitele a na délce času, kterou má před operací. Po provedeném lékařském zákroku co nejdříve kúru opakovat.
Při postoperační kúře se léčitel mimo klidnění tkáně soustředí na dostředivé hojení. Pokud je to možné, brzy použije jako komplementu opět vody.
Dále po dobu nejméně 5 let opakovati zajišťovací kúru 2x za rok. Po celou dobu přísně dodržovat dietu a raději ji již dodržovat stále. Bez těch zakázaných potravin se člověk docela dobře obejde a ty doporučené mu prospívají všeobecně, takže to snad nemusí být problémem.
Věřím, že v budoucnosti bude takto naznačený postup samozřejmou součástí zdravotnictví, zatím to možné není.
Josef Zezulka
© TP