HLOUBKA CHÁPÁNÍ
Přednáška pro Unitáře
Josef Zezulka
Jsem člověk. Vědci, kteří se zabývají poznáváním všeho živočišstva, mě pojmenovali „Homo sapiens“. To je člověk rozumný, nebo též moudrý. Říkají to proto, že na rozdíl od ostatních živočišných druhů má člověk ze všech tvorů nejdokonalejší mozkové schopnosti, a tudíž nejvyšší inteligenci.
Vše je poměrné. Kdysi, asi před 500 miliony lety (jak tvrdí paleontologové), byl na naší planetě nejdokonalejší tvor trilobit. Později, jak se ubíral vývoj k větší dokonalosti, byl to další a vyšší vývojový druh, pak opět vyšší, – jednou to byla opice a nyní je zde, jako momentálně poslední článek vývoje, člověk. Dokonalost ve vývoji rostla až do dnešní doby.
Ale vývoj je zákon. Postupuje dál svým tempem tak, jako šel doposud. Z toho vyplývá, že jednou se z několika dokonalých lidských jedinců oddělí vývojová větev a stane zde nový druh. Můžeme mu říkat třeba „Nadčlověk“. Podobný člověku, ale dokonalejší, s většími psychickými možnostmi a schopnostmi, který se bude stavět k člověku asi tak, jako my se stavíme k opici.
Tento postup vývoje se dá logicky předpokládat po zkušenostech a vědeckých důkazech, které lidstvo získalo. Uvědomíme‑‑li si toto, poznáme, že naše psychické schopnosti jsou pouze poměrné a že na jejich tak zvanou dokonalost se díváme pouze z mylného stanoviska člověka, bez možnosti konfrontace z hlediska vyššího. Lidská domýšlivost o vlastní dokonalosti a schopnostech se zlomí, a pak poznáme, že vše, co je kolem nás, celý běh života, osudovost celého vesmíru, čas i prostor, prostě „Život“ je daleko jiný. Větší. A my z něho vnímáme jen poměrnou malou část, takovou, na jakou stačí naše malé lidské vnímání. Té hrdě říkáme „Faktum“ a „Realita“.
K poznávání a životnímu projevu máme pouze pět smyslů, a to ještě značně slabých. Jak jinak by se nám vše jevilo, kdybychom jenom svými smysly vnímali v širším rozpětí. A jak úplně jiné by bylo vše, kdybychom místo pěti smyslů jich měli šest nebo sedm.
Tuto malou část vnímaného fakta zpracováváme ve svém povrchovém vědomí. Přemýšlíme, analysujeme, činíme z přijatého logické vývody, zapojujeme rozum. Ve většině případů, bohužel, jenom rozum.
Mimo rozum máme též intuici. Naši vědci už dávno vědí o podvědomí, které je daleko obsažnější než naše vědomí. A jsou to právě vjemy uložené v podvědomí, které bez rozumové formy, svým holým, ale cenným obsahem, mohou někdy více, jindy méně pronikat jako intuitivní podněty do vědomí, a pomáhat tak k vyššímu chápání.
Rozumová činnost činí člověka chytrým. Intuitivní činnost jej činí moudrým. Lidstvo po dlouhé věky velmi pilně cvičilo svůj rozum, ale zanedbávalo intuici. Jak přítomnost ukazuje, jen ke své škodě.
Majetkem vědomí jsou vjemy našeho krátkého života, od zrození do této chvíle. Poklady podvědomí a vjem našeho vyššího – pravého Já byly střádány po mnoho životů, kterými naše vysoké Já prochází.
Moudrý se snaží poznat více, a probudit v sobě schopnost vyššího pochopení. Pak je jeho cesta jen jediná. Přiblížením se k svému vyššímu Já prohlubovat poznání, aby se svým vnímáním blížil k Podstatě všeho a byl ve svém životě kladnou složkou všeho Bytí.
© TP