Tomáš Pfeiffer - ? (Otazník)

ZNAK

IEOUA

Jsou 4 základní doby ve 24.000 letech.

Každá má svoji duchovní kulturu, která je jejím charakterem a vlivem zabarvena. Člověk se na své duchovní cestě rodí do různých dob a různých kultur. Pokud se jedná o prvotní zrody do lidského vývojového druhu, přijímá spíše pasivně vývojovou činnost a vliv kultur na něho více působí. Mnohdy tak, že ho až v jeho psychické složce deformuje. Potom, když už je vývojově vyšší, a kdy se již rozevírá jeho uvědomělá vývojová aktivita, má možnost lepší kritičnosti. Potom více-méně aktivně, dle své vyspělosti, současné kultury hodnotí, doplňuje se v nich, mění svůj názor, zpevňuje jej, a tak se aktivně vývojově mění.

Každá kultura má svůj charakter. Je souhrnnou myšlenkou, která je tvarována do určitého myšlenkového útvaru. Ten se projevuje buď jako útvar myšlének a je naukou, ale je možno ho v chápání převést i do jiných oblastí. Na příklad do světských, kde potom vytváří životní styl a způsob myšlení. Tak jako útvar tónů, který tvoří píseň, je možno převést do oblasti visuální a promítnout si ho jako útvar barev (protože myšlenka je vibrace, kterou je možno zachytit a chápat v různých smyslových oblastech, např. sluchem jako tóny, okem jako barvy, hmatem jako tvary, atd.)

Protože každá kultura má svoji charakteristiku a je myšlenkovým útvarem, liší se více-méně od jiné kultury. Každá charakteristika se dá ve svém souhrnu vyjádřit i v jiných oblastech chápání.

Z každé nauky je možno vyvodit nějakou definici, nějaké výstižné, stručné, ale co možno nejvíce charakterizující vyjádření jejího celku. Ke stručnému vyjádření je použito obsahových znaků. To je pak definice, čili stručné větné vyjádření. Když toto stručné vyjádření převedeme do oblasti tvaru, vznikne nám znak, nebo symbol.

Takového symbolu potom používáme k vyjádření myšlenky. Jde o to, jak je výstižný, – co je schopen svým tvarem říci.

Nyní se končí šestitisícileté období, kdy základ třech kultur, které v něm dvoutisícileté vlivy vytvořily, byl dostředivý, – egocentrický. Vstupujeme do nových 6.000 let, kdy základ, který toto období charakterizuje, je právě opačný, odstředivý, altruistický. Jsou zrozeni lidé, kteří ho naukou připravují a dále se budou do té doby rodit takoví zrozenci, kteří do ní již svým předchozím vyspěním patří. Nastupuje dokonalejší pochopení a jinak směrovaná a tvarovaná nauka.

Základ této nauky je větší a dokonalejší chápání životních zákonitostí, které vede k pochopení dvojnosti. Z toho potom je možno přecházet ke sjednocování dvojnosti do pochopení jednotnosti, jednotlivých zákonitostí a tím přibližování se k postupnému chápání jednoty, natolik, nakolik lidé v postupu této doby stačí. Sjednocováním dvojnosti ve své mysli dochází potom k rovnováze pojmů, což je na vývojové duchovní cestě jedním z největších ideálů. Dílčí rovnováha nastává, když dostředivě chápaná dvojnost vede k odstředivé jednotě, čili když dostředivé „Já“ – jsem současně odstředivé „vše co jest“.

Rovnováze také patří souhrnné pochopení „vím a věřím“, takže v nastávající nauce je více dbáno na zdůvodňování logikou, analogií, atd., aby na rozdíl od minulé doby nebylo jen slepě a naivně věřeno, ale aby člověk více věděl a ve svém vědomí byl pevný a logický.

Do rovnováhy je uváděn také čas s bezčasovostí, dále dobro a zlo, pevný osud s životní aktivitou, bytí a vývoj, dokonalost a nedokonalost, atd.

Tím je jenom zhruba charakterizována nová doba, která se zrcadlí touto naznačenou naukou. Když ji převedeme na symbol do tvarové oblasti, obdržíme její symbolický znak, který zde předkládám:

Sestává z těchto prvků:

Z dvojnosti do jednoty. Od spodu jdou dva pojmy, které se v rovnovážném středu schází a dále vytvářejí jednotu.

Věčno a nekonečno je symbolizováno kruhem, který nemá začátku ani konce.

Celek je umístěn na rovnoramenném kříži, který značí genetický začátek Tvůrčího díla, ve kterém žijeme a kterým jsme.

Svislé rameno znamená síly hmotné, a je ve středu procházeno vodorovným ramenem, které znamená síly ducha. Tyto dvě síly svým průchodem vytváří hmotný svět, oživený duchem, čili oživlé Tvůrčí dílo.

Symbol rovnoramenného kříže není pouze křesťanský, ale je věčným vyjádřením genese Tvůrčího díla. Je ve všech dobách, a tak byl i v křesťanské, která jej pak převedla na kříž s hmotným ramenem dole delším, což je pak kříž Ježíšův, kříž utrpení, který značí nejbolestnější vývojovou dobu. Na vývojové cestě znamená, že člověk musí z hmotných pojmů ubírat a symbolicky zkracovat hmotné rameno až do rovnováhy rovnoramenného kříže. I zde šlo výhledově o rovnováhu, který pojem však byl minulou dostředivou dobou v lidském pojetí značně zamlžen.

Tak jsem přijal symbol nadcházející nové doby a její nauky. Je dán, aby charakterizoval mysl i činy duchovních lidí, čili těch, kteří vstoupili nebo nastupují na aktivní vývojovou cestu. Je dán, aby označil a sdružil lidi stejného zájmu a tužeb, stejného směru, stejné kultury, stejné nauky. Je sjednocujícím znakem a symbolem jednotného myšlení těch, kteří přijmou tu nauku, kterou vyjadřuje.

Člověk se na své duchovní cestě rodí do různých dob a různých kultur.

Jak jsem převzal, tak předkládám.
Spojuje ty, kteří se rozhodnou ho vyznávat.