JE BYTOST A JE TĚLO
1.) Je bytost a je tělo. Bytost béře na sebe postupně těla, taková, jaká odpovídají jejímu vývojovému složení.
2.) Tak jako život člověka (tento specifický) prochází po dnech od zrození do smrti a dále k novému hmotnému přerození, – tak základní bytost (naše vnitřní bytost, na rozdíl od bytosti vnější – tohoto právě žijícího člověka) přijímá jednotlivé životy v postupném vývoji od nejjednoduššího po nejsložitější, a tím konečný. Její pobývání v jednom hmotném (rostlinném nebo živočišném) životě můžeme přirovnat a hodnotit jako náš jeden den života.
3.) Jak se ve svém postupném vývoji mění bytost, – jak se stává složitější a dokonalejší, tak se souběžně mění přijímané tělo. Čili duchovní forma (obrazně řečeno) vytváří hmotnou formu.
4.) Je Podstata, která je věčná a nekonečná. Neprojevuje se v ní prostorový ani časový rozměr jako v našem vnímání.
5.) Z Podstaty je oddělena část, ve které se prostorový i časový rozměr projevuje. Tomuto – hrubě a lidsky řečeno – „útvaru“ říkám „Tvůrčí dílo“, protože právě projevený prostorový a časový rozměr vytváří v naší mysli tvůrčí postup, a tak před námi rozkládá Podstatu.
6.) Tvůrčí dílo se skládá z vesmírných sfér, organisovaných v prostoru a v čase.
7.) Naše bytí je vázáno v jedné vesmírné sféře, které říkáme prostě „vesmír“. V tomto vesmíru obýváme jednu částečku, které říkáme Sluneční soustava, a z té nás většinou zajímá život, – životní postup a výsledné dění na naší planetě.
8.) Životní dění je hmotné, – duchovní, neboli mentální – a silové, a to se týká nejen naší planety, ale našeho vesmíru i dalších vesmírných sfér, čili celého Tvůrčího díla.
9.) Hmota naší vesmírné sféry sestává z molekul a atomů. Atom se nám jeví jako jádro a obíhající hmotné části.
10.) Toto atomové jádro je sluncem v (pro nás) nižší vesmírné sféře a jeho částky jsou v té sféře oběžnicemi, na kterých se projevuje v různé vývojové formě takový život, jako v našem vesmíru. Hmota v této sféře je opět složena z atomů, ve kterých jsou opět slunce a oběžnice se svým životem atd. stále do nižších sfér, až bychom došli na naši planetu. Uvědomíme si, že takto postupujeme v kruhu směrem dolů. Právě tak můžeme postupovat směrem nahoru. Vesmír, který vidíme, že se sestává ze stálic, oběžnic, měsíců atd., je hmotou, která je součástí vyšší sféry, která je hmotou… atd. směrem nahoru. Kdybychom takto postupovali, půjdeme v kruhu a dojdeme zpět do naší sféry. Tak můžeme pochopit prostorovou nekonečnost.
11.) Tak jako jsme postupovali v kruhu v prostorové dimensi nahoru nebo dolů, můžeme ve svých úvahách postupovati v každé prostorové jednotce směrem doprava nebo doleva. Pak budeme postupovat v rozměru času. Ať doprava, nebo doleva, vždy půjdeme v kruhu, a vždy se vrátíme na výchozí místo. Nic nebylo a nic nebude. Vše je, vše trvá, jenom my svým postupným životem procházíme osud, který sestává z událostí.
Budeš-li vědět,
že jsi pochopil vše,
začti se znovu
a pochopíš více.
Pokračování >>