Slavnost dne otevřeného nebe

Členové Univerzity Bytí, přátelé,

vítám vás již po osmnácté na této hoře, která má mnoho vrstev, mnoho významů. Hoře, která má historii sahající tisíce a tisíce let zpět. Ke které přicházeli lidé ve všech kulturách, přicházeli proto, že je silná, že je významná i v evropském kontextu. K ní směřovali své projekty naši neolitičtí předkové, k ní směřovaly i národní tužby v minulých staletích a myslím, že zůstává podnes symbolem. Je to místo, které přináší propojení všemi směry. Je to jedno z mála míst, které v této síle je v Evropě. Vítám vás dnes, kdy je den nejvyšší vibrace, 30. březen, tedy v nejvyšší duchovní svátek roku. Je to doba, v které byste měli přemýšlet, snad více o sobě, než jindy – není to tedy jen vnější slavnost, která znamená příjezd, vyslechnutí projevu a pak zase domů. Tento den je nesmírně vzácný, važte si ho. Ti, kteří přijdou po vás, si ho budou vážit jistě ještě mnohem víc. Budou totiž již více chápat, kdy stojí a kde stojí. Čas se naplnil, trvalo to 18 let – je to ten dospělý Říp, ke kterému bylo vlastně vše směřováno, ke kterému pracovaly desítky z vás, stovky možná, ve svém volnu, dobrovolně – ne pod nátlakem, svobodně. Možná tisíce z vás se účastnily přednášek univerzity – opět dobrovolně, bez nátlaku. Bylo pouze předkládáno, a ne nuceno. Tento den je nesmírně zvláštní tím, že je v roce, který je výjimečný. Dosahujeme vlastně svým způsobem konce, který je počátkem – je to dno, které je počátkem obratu. Od tohoto roku budou nesmírně sílit rychlé po sobě jdoucí změny a jejich gradace bude stoupat. Bude se měnit vše, budete se měnit vy, bude se měnit vaše společnost a dej Bůh, aby to byla změna dobrá, nenásilná. Proti násilí a zlu – například, i když to není náš případ – se zlem bojovat nedá. V každém člověku je dobro, jen je někdy hezky schováno. Takže musíte pokoušet se vnímat věci s nadhledem – jen slabý myslí, že on sám je vrcholem světa. Silný a moudrý ví, že svět jde svým osudem a jeho práce je v tom, že se pokusí to nekazit a možná trošku vylepšit. Symbolem je i to, že poprvé v tomto roce vidíte, jak je to těžké – to je právě to dno, jen trochu se nám rozjasnilo (obloha byla zatažená), ne mnoho – v tomto roce vidíte jako v každém jarním období protipóly. Poprvé vidíte rozpučené stromy, viděli jste zlatici. No vidíte, že se všechno mění, mění se klima, mění se všechny složky místa, v kterém žijeme. Vidíte, jak končí neodvratně naše technická civilizace – ať uděláme, co uděláme, vyjma zmoudření, všechno marno – každý další úspěch, vynález, bude jen cestou, která nepovede k cíli. Rovnováha je pojistkou, rovnováha rozumu a citu. Chytračení, rozumářství, racionalismus je velmi destruktivní poloha lidského myšlení. Ten příklad je už tak názorný, a přesto málo viditelný proto, že desetiletí a století za stoletím žijete tento proces. On je tak pozvolný, že už ho ani nevnímáte. Zvykli jste si tak, že vám to připadá normální. To, co přinese nová doba, bude změna vašeho pohledu, vnitřní změna, ne vnější – ani ne z mého projevu vzešlá, vůbec ne – bude to niterná, hluboká činnost. Takže ty květiny na každém jaře pučí ve sněhu, střídá se sníh, střídá se sluníčko – to jsou ty přechodové doby. Pak to sílí, bude přibývat sluníčka a tepla, až za čas, si budete říkat, jak je možné, že někdy tady 30. 3. byla zima. Tento rok, protože je stoleté výročí narození pana Josefa Zezulky, bylo by myslím dobré, neboť je Říp vhodným místem, udělat to, na co jsme čekali tak dlouho. Je vydán jeho život, knížka nese název Život přinašeče. A tak se dozvídáte, z tohoto místa poprvé, z mých úst, že ten, který byl tak prorokován a tak čekán, se narodil tam, kde byl prorokován, tedy do Prahy. Narodil se v Brně a se krátce hned vrátil do Prahy, kde prožil celý život a v roce 92 nás opustil. To se všechno dozvíte v té knížce, je poměrně podrobná, plná dokumentů, je tam mnoho výpovědí a hlavně jeho vlastní výpověď, kterou sdělil těsně před odchodem. Tam budete moci poznat mnohem víc, než bych mohl říci já tady. Je čas tedy říci, že se to stalo, byl tu a již není. Je zvláštní, s jakou lehkostí přejdeme něco, co nám někdo neoznačí, prostě myšlenky, texty. Jakmile tomu ale dáme nálepku, už se na to každý dívá jinak, viďte. Ukazuje to, že jsme příliš zvyklí na své koleje, které máme zajety a které nám neumožňují příliš často myslet. Měl všechny znaky, které měl mít – ten před ním se jmenoval J. Zez. J. Z. – to je zkratka jeho písmen, kryptogram, tedy byl mezi blízkými J. Zez., tedy Ježíš. Byl neustále na úprku, vždyť ho chtěli zlikvidovat. On se nehodil, byl příliš pravdivý a příliš nekonformní. Je tam mnoho jiných podobností, dokonce včetně jizvy na tváři, kterou oba dva měli identickou, a včetně mnoha dalších podrobností. Zezulka se jel narodit z Nuslí do Brna z N do B, stejně jako jeho předchůdce z Nazaretu do Betléma. Je v tom jakýsi tajemný řád, tajemný řád opakování, jakoby osud z jistého důvodu potřeboval, aby to vždy jiné a přesto v něčem vždy stejné. Je mnoho toho, co bych tady asi měl říci, snad ještě toto – on je člověkem, který přišel 100 let před začátkem nové epochy tuto epochu připravit. Dát lidem novou filosofii, už ne filosofii zmaru, boje, soutěžení, ale filosofii vzájemnosti, podpory, kdy lidé postupně pochopí, že se nemusí před druhým vymezovat ve svých kastovních systémech, že se můžou cítit být jedním celkem.

Přinesl jsem si pár citátů klasika. Tento zatím nevydaný oddíl se jmenuje Vzkazy, tedy pár vět: 

Tvoje blaženost je blažeností celku (v celkové osudovosti, které jsi součástkou).

Na světě je vše ve dvojnosti, jsou lidé, kteří tvoří a lidé kteří boří; nešťastní ti, kteří boří.

Hrom nebije do trávy, ale do vysokých stromů.

Nenarodil jsi se jen proto, abys prošel život od narození do smrti, nezískáš-li nic pro svůj vývoj, byl tvůj život zbytečný.

Myšlenky, které přináší, byly myšlenkami kněží Ónu, ano Ónu, protože teď nastává doba Ón, ne Óm. Óm bylo takhle (do středu), teď přichází Ón, to je rozšíření, je to doba odstředivá. Je to již mnoho tisíc let, co kněží Ónu k vám promlouvali. Protože jsem vás chtěl potěšit a posílit, jsem si přinesl text, který vnímám jako zásadní. Nikdy nejste sami, ať se děje co děje, nemusíte se bát. A ti, kteří jdou cestou, kterou text naznačuje, pak můžou, chtějí-li, dát slib, slib ještě mnohem vyšší, než je ten, který budou slibovat za chvíli tady naši členové 1. stupně. Takže poslouchejte:

Bratrstvo

Duchovní bratrstvo je buňka „Bytí“, jejímž členem se určitá lidská bytost stává tehdy, kdy: 

1.) Dospívá do určitého vývojového stupně. 

2.) Plně vnitřně se vyladí k životní pravdě, kterou vezme za svoji jako pravé učení. 

3.) Plným a silným vědomím slíbí věrnost idei věčného bytí a bratrstvu, které je vykrystalisováním její bytostné formy. 

4.) Závazně slibuje v životní pravdě bytí věrně setrvávat, poctivě jí sloužit, učení o ní poctivě a nezištně předkládat těm, kteří po něm touží a jsou schopni je přijmout. 

5.) Bratrstvo má jedinou nauku, které jsou členové věrni. 

Bratrstvo není světskou organisací, ale jen čistě duchovní. Nemusí vytvářet světskou skupinu. Do bratrstva se začleňuje každý člověk, bez rozdílu národnosti nebo barvy pleti. Slib není dáván člověku, ale je dán vnitřně plnou silou vědomí, nejvyšší BOŽSKÉ existenci. Bratři a sestry se ve hmotném bytí nemusí, ale mohou znát a poznávat mezi sebou, protože členství v bratrství vytváří jen jejich postoj k životu, uvědomění si správného názoru na životní pravdu Bytí a vnitřně daný slib věrnosti bratrstvu a vlastní chtění. Zakotvení v bratrstvu není zjevné, ale je zavazující. 

Osa filosofického základu bratrstva je v pravém učení, které přináší určitý jednotlivec, který ho zná, aniž by byl o něm učen lidmi. Charakteristika učení je: Já jsem každý a vše, co jest i není. 

Největší svátek roku je den nejvyšší vibrace, tj. 30. 3. Tedy 30. březen.

V ten den nepracuj, ale obracej se do  sebe, zpytuj své činy, postoj a bytí. V tento den dej slib, protože to je den „OTEVŘENÉHO NEBE“ – „den duchovního spojení života“. 

Aniž to víte, po myriády času členové tohoto bratrstva vám slouží a bdí nad vámi. Nejsou vidět, nemají žádné struktury a jsou spojeni neviditelným poutem – to pouto je silnější než veškeré psané a jiné lidské světské skutečnosti. Jen abyste věděli, že vaše snažení má cíl a smysl a že je jen otázkou vaší svobody a místa, kdy se můžete připojit. Dělejte tak ale jen po dobré přípravě, protože je to závazné. 

Kněží Ónu skládali tento slib, vždy když nastupovali do své funkce. Nyní si dovolím přečíst napřed zásady duchovní cesty a vzápětí slovo k těm, kteří přijali. Vy, kteří přistupujete a znáte Zezulkovu filosofii, víte, o čem ten text promlouvá.

Zásady duchovní cesty

 - Jednota je v rovnováze. Chápej veškerou zákonitost v rovnováze, buď v ní a stávej se jí. 

- Cesta je jen jedna – měnit sebe. 

- Nestačí vědět, musíš zažít a zaujmout jiný postoj ke všemu z té vlastní změny. 

- Nebuď domýšlivý na své lidské zrození. Jsi jedním z tvorů vývojově teprve uprostřed. 

- Cena života – každého života – je stejná. V životě se musíš bránit, ale nesmíš útočit. Nevytvářej nikdy zlo. 

- Nesmíš se pouze ukáznit, pochopením musíš vytvořit vlastní vnitřní změnu. 

- Nestačí být jenom dobrým, osud by tě zlomil v příštím životě. Tady se velmi často ptáte po tom, jak to je míněno – je to připomínka toho, že nejste tím, čím jste se ukáznili, ale tím, čím jste se stali.

- Duchovně vyspělý člověk ví, že je zde proto, aby v Tvůrčím díle sloužil, ne aby ovládal. 

- Poznávej vlivovou oblast svoji i okolních přátel. Nerozevírej svoje srdce, emoční dění, nevhodným, i když třeba dobrým lidem, kteří jsou nežádoucí ve své vlivové oblasti, to znamená deformováni vývojově. Čili nepřidávejte se ke zlu, netepejte s tím, a držte si od těchto věcí odstup, ale laskavý odstup.

 - Cti ducha, který je bytím, a duši, která je životem. Ochraňuj je vždy a všude. Jdi za pravdou – duch a nezabíjej – duše. Nejste vrazi, jste tvorové míru, chcete-li žít v míru, musíte ho dávat, to je jednoduchá rovnice.

- Cti všechny základní nauky, protože jsou pravdivé. Odstraňuj z nich lidské nepochopení, které je deformovalo. Pomáhej vytvářet jednotu pravdivého myšlení a postoje, to je jednotné učení. Ale ne to vaše – to celkové. Nauka není vaše, nikoho, ani moje, ani Zezulkova, vyvěrá z podstaty světa a jeho řádu, nikoliv, že bychom něco my chtěli.

 A teď Slovo k těm, kteří přijali: 

Ty, kdo jdeš učením, které jsem přijal a které se snažím lidstvu tlumočit, 

Ty, kdo přijímáš a zdůvodňuješ si přijaté poznání životních zákonitostí, 

Ty, kdo v poznané pravdě chceš jít dále, chceš ji rozšiřovat a tak vývojově vyspívat ve své bytosti, 

Ty, kdo chceš přijaté uplatňovat na sobě a předávat druhým, 

Ty, kdo jsi pochopil, že Ty sám jsi každý druhý, který v Tvůrčím díle jest, 

Ty, kdo víš, že jakákoliv nedokonalost v Tvůrčím díle je právě jen Tvoje nedokonalost, protože jednou pochopíš sebe jako vše, 

Ty, který proto chceš a musíš být nejprve kladnou složkou Tvůrčího díla, abys později byl rovnovážnou složkou, 

Ty, který víš, že rovnováha patří k Podstatě, ze které jsi vyšel a do které jdeš, 

Ty, kdo jsi vzal přijaté pravdy za své, 

Ty, kdo chceš za nimi stát a dál je předávat, 

Ty jdeš cestou a způsobem, který nyní započíná a je symbolicky vyjádřen znakem, který je v obraze smysl a podstata toho duchovního učení. 

Byl mně v učení předán, stává se také Tvým znakem, jestliže se rozhodneš tyto nauky přijmout, dle nich se řídit a měnit, věrně při nich stát a dále je předávat. 

Učení není pouze mé nebo Tvé, to patří celku. 

Přijmeš-li tuto cestu, kterou jsem přijal a kterou předávám, přijímáš i její symbolické vyjádření, tento znak. Předáváš-li učení dále, předávej i tento symbol, který bude zjevně spojovat věrné v duchovním bratrstvu, ve vzájemné podpoře sebe i cíle. 

Přetrvá věky, protože vyjadřuje Bytí. Není nový, je pouze nyní sestavený a přinesený k oslavě duchovního jara, nového života, který otevírá souhvězdí Vodnáře. Pamatuj, že nauka, kterou přijímáš, není Ti dána proto, aby ses stal pánem nižších tvorů, ale naopak, abys nižší podporoval a jim sloužil. Sloužíš-li jim, sloužíš a pomáháš sobě, protože jednou pochopíš, že Ty jsi vše. JEUA – což je jméno přinašeče.

Poprosím slibující, aby přišli sem ke mně, a poprosím vás, abyste na znamení slibu položili dva prsty na žezlo Univerzity Bytí, které je odznakem a symbolem, prosím přistupte. (začíná slibování)

A je doslibováno. Teď přijde asi moje neradostnější chvilička, úkol tohoto dne, bude to úplný zástup mrňátek. Pojďte všichni ke mně, pojďte, opatrně. Jsou to vlastně živé hodiny, na nich je vidět, jak stárneme, víte, jinak bychom to ani nepoznali. (následuje křest dětí) Vidíte, tolik spolupracovníků jsem tu ještě neměl.

A teď si dovolím udělat totéž i pro vás, protože toto žezlo je vlastně duchovní nástroj, a tak čím jiným žehnat než duchovním nástrojem, ať vás provází všechno dobré, ať vás ochraňují všichni andělíčkové, co jsou na světě. Všichni sledují a dívají se za každou vaší myšlenkou, za každým vaším činem, prostě za vším, co uděláte, tak ať nemusí být moc shovívaví, ať mají radost z nás všech. (následuje žehnání)

To je všechno, rozpusťte závory, rozptylte se po Řípu a v 15 hodin bude druhý díl v Soukenické ulici. (následuje hymna)

Doufám, že náš domov nebude pršavý pořád, tak jak nyní, to je všechno. Děkuju a v 15 hodin v Soukenické.