Seance „Pedagogická poéma“
1. T (Teta Vanga): Tady není nic špatného. Čím jsi?
AT (Klient): Zabývám se vědou.
2. T: O čem to je ?
AT: O práci se studenty, se žáky.
3. T: Proč? Co je to za nauku?
AT: Pedagogika
4. T: Kde je Tvůj muž? Nejsi rozvedená?
AT: Ne.
5. T: Nevdáš se. Ty jsi vinna, že ses tolik oddala vědě. Na mnoha místech učíš.
AT: Mám práci na mnoha místech, proto.
6. T: Kde? I v Sofii.
AT: V Akademii.
7. T: Nejen v Akademii. U vojáků?
AT: U vojáků ne. Na univerzitě.
8. T: Ale tady vidím i člověka s nárameníky. Proč?
AT: To je můj otec, byl voják.
9. T: On zemřel. Je mrtvý. Vidím Tebe, Tvého otce, Tvou matku. Kolik měla dětí?
AT: Jedno.
10. T: Jenom Tebe?
AT: Ano, jen mne.
11. T: Ty sis tuto velmi užitečnou práci sama vybrala? Děláš ji ráda?
AT: Moc.
12. T: Čteš hodně; a píšeš knížky?
AT: Psala bych.
13. T: Budeš psát, ale ještě je brzo.
AT: Máš pravdu. Dosud jsem toho moc nenapsala.
14. T: Proč nepíšeš? Duší můžeš rozebrat, co chceš?
AT: Nevím.
15. T: Duše… Člověk je nejhorší. Dělejte vše, učte se znát charakter člověka, ale duši nemůžete znát.
AT: Přesně, my se učíme znát charakter.
16. T: Od kolika let se má učit dítě? Od sedmi? Od šesti let pomalu začněte... V šestnácti je učte nejvíce. Je brzo abys psala knihy, které by mládež četla a byly člověku přínosem. – Říkáte jim, aby nepili, nekouřili? Aby nezabíjeli? Aby nepoužívali zla? To jim říkáte?
AT: Aby lidé byli dobří a bylo jim dobře, tak aby to bylo.
17. T: Uteklo to. Ta nauka se rozvíjí, je novější…
AT: Ano.
18. T: Je třeba, aby se rozvíjela... Je třeba, abyste se podívali na mládež a dávali jim takovou výuku. Je třeba, aby se měli rádi jako bratři, aby si nelhali, aby se nezabíjeli, nevraždili, aby žili v míru. – Ta dušička vedle mne snad ani neví, jaká zvířata přicházejí! Naostřili nože, aby zabíjeli člověka. – Tahle věda je pro Tebe moc vhodná. Ke mně jaká přicházejí zvířata! – Přeji Ti, abys měla pevné zdraví a nervy, a když mluvíš, aby Tě slyšely, vnímaly. K dětem jakého věku mluvíš?
AT: Různě. Nejvíce ke studentům.
19. T: K jakým studentům?
AT: 18-20 let.
20. T: Co jim říkáte? Říkáte jim, aby byli užiteční, aby poslouchali. A proč se neptáte, kolik peněz nosí každý z nich u sebe?
AT: I na to se ptáme. Provádíme různé výzkumy. Ptáme se na různé věci. Jak lidé žijí…
21. T: Hovoříte s mladými, ale mluvte i s matkami. S otci mluvte! Táta nenechá dítě nahé a bosé. Nekoupí mu vše, je třeba, aby věděl, kam dává peníze. I dítě má být užitečné. Ty ani nevíš… kdybys přišla jen na jeden den, sedla si tady a dívala se… – Těžká je Tvá profese. Těžká ale hezká. Dělej, pracuj, piš – všechno, ale ber si mladší mládež… Od osmi do dvaceti to má význam, jinak ne.
Eksp: (V.Dobrijanov - spisovatel): Teto Vango, jméno této kamarádky?
22. T: Nevidím ji. Proto to neříkám. Tvůj táta je důchodce?
AT: Ano.
23. T: Stal se plukovníkem?
AT: Ne, ale má výložky.
24. T: Vidím. Výložky nosí.
AT: Nosil. On je dávno v důchodu.
25. T: Ale není na tom zdravotně zrovna dobře.
AT: Je to pravda.
26. T: Budete ho léčit.
AT: Na rakovinu.
27. T: On má něco i v břiše?
AT: Lékaři řekli, že...
28. T: Kde? V krku?
AT: Na puse.
29. T: Ústa, krk. To je kožní choroba.
AT: Kožní, ano.
30. T: Přesně, kožní. A kdo ho ozařoval?
AT: Doktor G.
31. T: Má jizvu.
AT: Má.
32. T: Jakou ránu tam má.
AT: Už nemá.
33. T: Přešlo to?
AT: Vypadá to tak.
34. T: Bolí to?
AT: Neříká.
35. T: Nebolí ho to. Teď ať dva měsíce odpočívá, a pak v květenu a v červenu ať ho ještě jednou ten samý lékař prohlédne. Najděte člověka, který tomu rozumí, doktora, který dává bylinky, ať pije bylinky, aby si vyčistil krev. Ale ať je to lékař, ne nějaké babské rady, léky. Jak dlouho, kolik roků ho léčíte? Tři?
AT: Méně, dva.
36. T: Za tři roky to vylezlo. Prvně to bylo uvnitř, teprv pak zvenku. Co teď dělá?
AT: Nic, odpočívá. Má zahradu.
37. T: Nepostaví si vilu?
AT: Ne, nedokončili ji.
38. T: Je nedokončená. Ale ještě ji stále chtějí. – Starej se teď o sebe. Kolik je ti let? Přes třicet?
AT: Dost nad.
39. T: Pro učenou ženu to není dost. A proč ses dosud nevdala?
AT: Nevím. Asi to bylo dáno osudem.
40. T: Ty, pokud by ses vdala ve dvaadvaceti, byla bys už dvakrát rozvedená. Pro Tebe, aby byl člověk buď moc chytrý, nebo hloupý, abys ho mohla tahat za nos. Ty nemůžeš mít takového muže: „ on co řekne“. Ne. Ty jsi zvláštní. Jen jedno chceš: učit; a všechny knihy vracíš a bereš nové a vše máš… – A ruskou literaturu, čteš?
AT: Čtu.
41. T: A jakou? O člověku?
42. T: Čteš o těle?
AT: Málo.
43. T: Není třeba o těle. Tito nejsou nemocní. Ti jsou jen rozmazlení. Velmi je rozmazlila naše vlast, že jim dávala takovou práci. Všechno! A kdybys viděla, kolik kouří a pijí, když přijdou ke mně! Ty kdybys viděla, co se tady u mne děje! – Kolik aut ukradnou a kolik lidí zabijí…
Eksp: (V.Dobrijanov - spisovatel): Ty, teto, poznáš, když někdo ukradne auto?
44. T: Já se nedívám, jak se ukradlo, ale řeknu: najde se a zloděje neříkám. S krádežemi a politikou se nezabývám. – Kdo je Margarita?
AT: Moje přítelkyně.
45. T: Co dělá?
AT: Přibližně totéž co já.
46. T: A ne, ne. Různé je to.
AT: Trochu odlišné, ano.
47. T: Co se stalo?
AT: Byla léta v zahraničí.
48. T: Řekni jí, ať dělá vše, ale to, cos ji naučila, aby nezapomněla.
AT: Dobře.
49. T: Říkáte jí Margarita, Marga?
AT: Marga.
50. T: Sneži, co Ti je, Snežano!?
AT: To je sousedka, sousedka je Snežana.
51. T: Snežana, sousedka. Svěřuješ se jí hodně?
AT: Ani ne.
52. T: Nesvěřuj se! Z deseti jednomu důvěřuj. Tebe, když co bolí, sama to víš. Když si myješ hlavu, když se koupeš, chraň si uši. Často v nich budeš slyšet šum. Ale jen dopadesáti let.
AT: Zeptám se Tě na jednu přítelkyni.
53. T: Chce se rozvést?
AT: Chce.
54. T: Je na ní, aby to řešila, nikdo jiný jí nepomůže. Ona má svůj rozum.
