Seance „Malá pedagožka“
1. T: (Teta Vanga): Proč jsi dříve plakala?
AT: (Klient): Nevím. Neplakala jsem.
2. T: Nebudeš plakat, neplakej pro nic za nic. Máš rodinu?
AT: Ano.
3. T: Dítě?
AT: Ano, mám.
4. T: Jedno?
AT: Jedno.
5. T: Velké?
AT: Velké.
6. T: Co studuje?
AT: Teď dokončuje.
7. T: Gymnázium?
AT: Ano.
8. T: A kam myslíš, že ji dáš?
AT: Na univerzitu.
9. T: Na univerzitu a čím by pak byla? Pedagog?
AT: Ano.
10. T: To je ona? – Jaks ji vychovala? Od kolika let tam chce?
AT: Nevím. To ona sama…
11. T: Jak sama? Nerozmazlilas ji trochu?
AT: Možná je rozmazlená.
12. T: Nevadí Ti to?
AT: Ne.
13. T: Nelže Ti?
AT: Ne.
14. T: Nekrade?
AT: Ne.
15. T: A přítelkyně, co si zve domů, jsou dobré?
AT: Ano.
16. T: A obě?
AT: Počítám, že obě.
17. T: Kdo je ta mladší?
AT: Přítelkyně…
18. T: Ta světlovlasejší.
AT: Neznám její rodiče. Viděla jsem je, ale neznám je.
19. T: Chodí k vám?
AT: Ne. Jsou to spolužačky.
20. T: Ukončují 10. a 11. třídu.
AT: Ano.
21. T: Ještě má dělat nějaké zkoušky?
AT: Ne.
22. T: A z matematiky udělala?
AT: Ano.
23. T: Teď je maturantka?
AT: Ano.
24. T: Toto jaro?
AT: Toto jaro.
25. T: Dáš ji na školu nebo ji necháš rok odpočívat?
AT: Dám ji na školu.
26. T: Pedagog…?
AT: Ano
27. T: A co něco jiného?
AT: Chce na sociologii, právo.
28. T: Ne, ne, ne, pedagogika – to je její určení, to ať studuje. Měla by se snažit tam dostat. Pokud se tam nedostane letos, a pokud není, kdo by jí pomohl, tak za rok, příští rok.
29. T: Máš jen jedno dítě? Tys ho porodila?
30. T: Jen jedno? Ne dvě, ne tři?
31. T: A Tvůj muž? On je kde, doma?
AT: Je doma.
32. T: Pracuje?
AT: Ano.
33. T: Máte dvě rozličné práce?
AT: Ano, máme rozličné profese.
34. T: Je inženýr?
AT: Ano.
35. T: Pokud je to jednoduché…
Dobrijanov: … Myslím, že lehčeji předpovídáš, když je to těžké.
36. T: Ale tíží mi to.
Eksp: Ty to prožíváš?
37. T: Tíží mi to.
Eksp: Poznáváš více?
38. T: To je matka – dobrá žena, dítě neučila jít špatnou cestou. Neučila ho krást a lhát. Učilo se, kolik mohlo, pomáhala, kolik bylo třeba, měla ráda, jak bylo třeba, dala, jak bylo třeba a teď maturuje. – Byla jsi v nemocnici?
AT: Ne.
39. T: Proč jsi byla dříve nemocná?
AT: Nebyla jsem nemocná.
40. T: Dívám se na krk – co mandle!
AT: S mandlemi ano, to ale bylo dávno.
41. T: Vyndali je.
AT: Ano.
42. T: A obě?
AT: Obě.
43. T: I levou, i pravou? Levá byla více zasažená.
AT: Ano.
44. T: Kde ses narodila?
AT: V Sofii.
45. T: A Tvoje matka není ze Sofie?
AT: Ne, není ze Sofie.
46. T: Odkud je?
AT: Není to daleko.
47. T: Z vesnice?
AT: Ne, z vesnice není.
48. T: Gorna Machala
AT: Barák byl na tunelu.
49. T: Teď se sesypal.
AT: Má druhý.
50. T: A sestru máš jednu? Bratra jednoho?
AT: Nemám.
51. T: Ty jsi sama? A kde máš matku?
AT: Matka zemřela.
52. T: Dávno?
AT: Ne, před třemi lety.
53. T: U koho zemřela?
AT: U mne.
54. T: Sama?
AT: Se mnou byla.
55. T: Sama, táta zemřel?
AT: Táta zemřel.
56. T: Dříve?
AT: Dříve, dávno.
57. T: Byl z vesnice?
AT: Ano.
58. T: Nepracoval na železnici?
AT: Ne, byl stavitel.
59. T: Stavitel, ale pracoval i s železem. A Tvoje matka – žena selka, prostá, krásná žena. Vychovala Tě. A Ty, kde pracuješ?
AT: V jednom institutu.
60. T: Se zvířaty?
AT: Ne.
61. T: S lidmi. Víc by ses ale hodila pro práci se zvířaty.
AT: Mám je ráda. Pravda.
62. T: Měla jsi studovat na veterinárního lékaře. Byla jsi k tomu… Když učíš lidi, tak je uč, ale neber si to k srdci. – Brzo se staneš babičkou. Budeš se radovat, raduj se. Tvoje dcera bude mít dvě až tři děti. – Dvě aby byly. Jedno dítě je jedno oko, dvě děti jsou dvě oči. – Vše je hezké. – Vzpomínej na svého muže a slav jeho narozeniny. – A na ty, co měli Marii, a Sofii a Ivana, na jejich rod, co vymřel. – A Elena?
AT: Elena ne.
63. T: Ta je v jeho rodě. V tomto rodě jsi sama. Dítě máš, všechno máš. Jak žiješ, tak spokojeně si žij... Práci sis vzala těžší… Ale jsi chytrá.
