Seance „Proplakaný život“
1. T: (Teta Vanga): Proč celý život tak pláčeš, co máš na srdci? Kde pracuješ?
AT: (Klient): Pracuji s knihami.
2. T: S jakými knihami? Se všemi knihami? S knihami z cizích zemí?
AT: Trochu.
3. T: A více s bulharskými?
AT: Více.
4. T: A před šesti lety, jsi dělal co?
AT: Totéž.
5. T: To samé.
AT: Ano. Také půjčuji.
6. T: Ty jsi od dávna tím obdarován, ale je třeba se ještě z těch knih učit. Budeš je dál půjčovat. Je to Tvůj úkol do posledních dní. Za jinou službu to nevyměňuj.
AT: Nevyměním.
7. T: Kde je Tvoje dítě?
AT: Nemám dítě.
8. T: Kde je Tvá žena?
AT: Není tu.
9. T: A máš ji?
AT: Ano, mám.
10. T: Je živá?
AT: Ano.
11. T: V jiné zemi?
AT: Nevím.
12. T: Kde je?
AT: Je v Sofii.
13. T. Je daleko. Kde je Tvoje matka?
AT: V Sofii.
14. T: Tvoje matka… čí je ten hrob? Tady je čerstvý hrob. Kdo zemřel?
AT: Můj otec.
15. T: Je ještě jeden hrob.
AT: Je.
16. T: Jsou dva hroby.
AT: Ano.
17. T: Kdo druhý zemřel?
AT: Moje sestra.
18. T: Je velmi smutná a ne moc stará. Na co zemřela? Vypadá jak podřezaná slepice.
AT: Na těžkou nemoc.
19. T: Po operaci?
AT: Ne.
20. T: Proč ji neoperovali? Protože se taková operace nedělala?
AT: Nedělala se.
21. T: Nedělala a ještě nebyl konec?
AT: Ne.
22. T: A ukončila život…
AT: Ano.
23. T: Hm. Uplynulo pět, deset let?
AT: Ano.
24. T: V padesáti letech se uvidíš se staršími knihovníky, co byli před Tebou.
AT: Jistě.
25. T: Odkud se berou ty knihy? Dostáváš je z knihovny? Odevšad?
AT: Ano.
26. T: Odevšad?
AT: Ano.
27. T: Tady se ukazuje jeden Arménec. Kdo to je?
AT: Nikdo.
28. T: Máš přátele?
AT: Ne, nemám.
29. T: Máš.
AT: Neznám ho.
30. T: Neznáš ho. On je rodem Arménec a je Tvůj dobrý přítel. Kde pracuješ?
AT: Ve státním úřadě.
31. T: Ty pracuješ ve svém vlastním domě?
AT: Ano. V mém domě.
32. T: A knihy chodí k Tobě…
AT: Ano.
33. T: A ty je rozdáváš… – Ty mne znáš?
AT: Ano.
34. T: Áa, já jsem Tě už viděla.
AT: Já jsem přišel k Tobě domů, když jsi byla nemocná.
35. T: Do Petrič.
AT: Ano.
36. T: A kdy to bylo?
AT: Velmi dávno. Velmi těžko si vzpomínám.
37. T: Kolik je to let?
AT: Kolem patnácti.
38. T: Tys nebyl sám?
AT: Ne.
39. T: Tam kde teď pracuješ, se máš dobře?
AT: Dobře.
40. T: I kdyby to byla těžká práce, tak se s ní srovnáš. – Znáš Rajnu?
AT: Ne.
41. T: A znáš Dimitrova?
AT: Ne.
42. T: Ne Georgi Dimitrov. Jiný Dimitrov.
AT: Ne.
43. T: Neznáš. Dobře. Tady se ale Tvoji přátelé ukazují. Ty sám nejsi. Ty máš mnoho přátel. Nejsi sám, ale cítíš se sám. Jako ta houba na poli.
44. T: Sám se cítíš! Sám! Co žena?
AT: Je doma. Má práci.
45. T: V Tvém domě.
AT: Ano. Dal jsem Ti její fotku.
46. T: Držím ji. Je nemocná?
AT: Kdo? Žena?
47. T: Aha.
AT: Dítě.
48. T: No. To je ženská nemoc. – Budeš cestovat. Daleko.
AT: K Tobě?
49. T: Ke mně taky. Bulharsko opustíš?
AT: Ne.
50. T: Neopouštěj.
AT: Nechce se mi.
51. T: A pokud odejdeš… nebylo by dobré, aby Tě nutili. Jedno období bys měl ukončit.
AT: A jak je na tom se zdravím ten přítel, teto?
52. T: Slyšíš?
AT: Slyším. Co mám dělat, co bych měl ukončit?
53. T: To, na co myslíš a co máš v duši, to abys ukončil.
AT: Ano. Dokončím.
54. T: Byl jsi v nemocnici?
AT: V poslední době ne.
55. T: V poslední době ne?
AT: Ano.
56. T: Proč?
AT: Kvůli zdraví.
57. T: Tvé zdraví špatné nebude, nevrátí se, co bylo.
58. T: Teď nejsi moc nemocný. Není to vážné. U čeho se zastavují lékaři? U nervů?
AT: Ne.
59. T: A u čeho? Co ledviny, ty také ne?
AT: Ne.
60. T: Nic nevidím. Bylo by nebezpečné, aby Tě řezali, aby Tě ozařovali. Jak jsi žil, žij tak dál. Čeká Tě daleká cesta… – Nepřijímej, co není Tvá práce. Co Ti bylo?
61. T: Říkají nachlazení. – Nehavaroval jsi?
AT: Ano.
62. T: Áa?
AT: Ano.
63. T: Kdy?
AT: Potom, co jsem byl u Tebe.
64. T: S čím jsi boural? S autem?
AT: Autem.
65. T: Zůstalo Ti nějaké zranění?
AT: Ano.
66. T: Nic to není.
AT: Já to taky říkám.
67. T: To nic. Jen mi řekni, jak to máš s pravou stranou?
AT: Není to moc dobré, ale svou práci si udělám.
68. T: Pravá strana! Ruka.
AT: Rád bych se držel své profese.
69. T: Posílají Tě někam do lázní?
AT: Ano. Ale já nechci.
70. T: Nikam nejezdi!
AT: Nepojedu
71. T: Nepřijímej lázně, nepřijímej masáže ani léky. Ber jen málo léků na spaní, ber málo léků na okysličení mozku, ber tak, aby to bylo o něco lepší. Jinak nic neber. Starej se o svou práci.
AT: Budu mít možnost dokončit svou práci?
72. T: Ano. Píšeš knihy?
AT: Snažím se.
73. T: Píšeš?
AT: Píšu.
74. T: A román?
AT: Román ne.
75. T: O světě?
AT: O světě, o lidech.
76. T: O světě, o lidech. Takové jsou užitečné. Je třeba, abys pracoval ještě deset let.
AT: Deset let?
77. T: Kolik je Ti teď?
AT: Čtyřicet.
78. T: A?
AT: A jeden.
79. T: Řekni. Od čtyřiceti čtyř do teďka je kolik?
AT: …
80. T: Tvoje kniha vyjde. Ještě nevyšla?
AT: Ještě ne, ale má vyhlídky.
81. T: Má.
AT: Ano.
82. T: Půjde to dopředu. Jen dávej pozor, abys neměl bolení v krku. Spraví se to. Zlého nevidím nic. Na těle také nic špatného není. – Ženu těžce nemocnou nevidím. Špatného není nic. – Jezdíš autem?
AT: Ne.
83. T: A proč?
AT: Je to těžké a nebezpečné. Nejsem na to.
84. T: Chodíš do knihovny?
AT: Jiní chodí místo mne.
85. T: Nosí Ti je?
AT: Nosí.
86. T: Co s nimi děláš? Píšeš je, třídíš, dáváš? Opravuješ je trochu?
AT: Málo i hodně.
87. T: Málo je to pro Tebe. Je třeba, abys psal, pracoval. Pracuj, piš, vše dělej, ale nikam nechoď, nic neupřednostňuj. To, co si myslíš nyní, tak konej celý život. Takový život je dobrý. Ozvi se mi v roce 1986 po Novém roce. V šestaosmdesátém na Nový rok dojde v Tvé práci ke změně.
Obr.: Uvnitř chrámu Vangy