www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
VANGA – ŽIVOT, MYŠLENKY, PROROCTVÍ (online kniha)

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

VANGA

VANGA – ŽIVOT, MYŠLENKY, PROROCTVÍ

Vanga ve dvou letech osiřela, zůstala bez matky. Ve dvanácti oslepla. Ve třiceti slyšela hlas, a pak viděla osudy lidí, minulost i budoucnost. Byla výjimečná. Měla veliké srdce, cit a lásku ke všemu živému, nejen k lidem. Věřila v život VŠEHO. Hovořila s kameny, rostlinami, zvířaty i s lidmi jako rovný s rovným. Říkala, že květiny s ní hovoří jako živé děti, že mají svůj jazyk a že utržené kytky pláčou. Netrhejte je, není to vhodný dar. A nabádala nás, abychom o rostliny pečovali s láskou, chceme-li, aby nás měly rády a vyzařovala z nich radost.

Vanga milovala Boha, Bulharsko, přírodu. Byla přímá, říkala pravdu a byla neúplatná. Upřednostnila jen lidi s nejnaléhavějšími problémy. Ostatní vracela na konec fronty. Poznala, viděla, kdo je nejpotřebnější, i kdo jí nevěřil. Dokázala proniknout do lidské duše. Muži v uniformě u ní měli přednost vždy – i v čase, kdy odpočívala. Pak to byly ženy, které nemohly mít děti, a ti, kteří ztratili blízkého; a také lidé s těžkou karmou – s těmi hovořila dlouho. Chtěla je uklidnit, říci jim příčinu jejich potíží, i jak mohou zlepšit svůj nelehký život. Obvykle se po takových seancích propadala do samoty. Ostatní chápali, že někde cestuje.

Mnozí v ní viděli Boha. Věřili, že jim pomůže. Měla velký léčitelský dar a byla též neuvěřitelný psycholog. Dodávala víru v uzdravení: Pro léčbu je důležitá přesná diagnóza. / Bůh dá nemoc, ale dá i bylinku na ni. A připomínala: Jsou lidé, kteří mají dar léčit, ale jsou i šarlatáni. / Ne každý může léčit.

Doporučovala recepty v kombinaci s bylinkami. Neodtrhávala ale lidi od medicíny: Tam, kde je třeba, aby pracoval skalpel, nemůže se uspět s bylinkami. / Medicína dělá divy, ale i Bůh dělá divy. / Nebojte se nemocí, mějte víru. / I ten, kdo je velmi zdravý, bez víry zemře.

Napsala modlitbu proti magii, bolesti, o osvobození od všeho zlého, od magie; měla sílu rušit magii.

Prováděla také telepatické seance.

Mnoho slavných a vysoce postavených ji navštívilo, věřilo. Mezi mnohými i tak protikladné osobnosti jakými byli např. generální tajemník ÚV KS Bulharska Todor Živkov a jeho manželka Ludmila – a bývalý bulharský car Boris III.

Peníze pro ni neměly význam.

Nicméně pro úplnost: Vanga byla výjimečnou osobností i v tom směru, že byla státem, „ateistickým státem“, ne pouze tolerovanou, ale otevřeně uznávanou a honorovanou jasnovidkou s měsíční rentou 200 leva a ustálenou taxou za návštěvu. Pro příchozí ze socialistických zemí 20 leva tehdejší měny, pro návštěvníky z kapitalistických zemí 60 leva ve valutách. Vanga sama ale nikdy nikomu o peníze neříkala. Kdo chtěl, mohl nějaké nechat. Vše, co za svůj život měla, dala státu. Tak to považovala za nejspravedlivější (na rozdíl od potencionálních dědiců).

O penězích, které jinak pro ni význam neměly, říkávala: Kdekdo tvrdí, že štěstí není v penězích, ale nikdo neříká, že štěstí je v bídě. A neopomněla dodat: Dokud peníze budou vládnout světu, pokrok na Zemi nebude.

Vanga na sklonku svého života ze svých prostředků a darů iniciovala stavbu chrámu, který je dle jejích slov energetickou vazbou s vesmírnou harmonií. Ne náhodou je postaven v kráteru vyhaslého vulkánu Kožuch, a ne náhodou je zde vyvěrající voda horká, svázaná s jádrem Země a vesmírnou harmonií. Vanga též říkala, že voda v Rupite je silnější než v Karlových Varech a více léčí.

Nechť je „její“ chrám duchovním symbolem a poselstvím její závěti, že pouze víra a láska spasí svět. Nechť je i vzpomínkou na její strastiplný život.

* * *

Listujeme‑li dostupnými zdroji o této věhlasné makedonské prorokyni, vidíme, jak hluboce byla ve svém náboženském nazírání ovlivněna východním křesťanstvím, pravoslavím, které je na území dnešního Bulharska podnes věroukou dominantní. Vanga ale onen rámec svým každodenním životem, postoji a poselstvími významně přesahovala.

 

Mohli bychom vystopovat, kdy se pohybuje uvnitř, a kdy vně onoho rámce, což ovšem není naším cílem – snad jen pomůckou k lepšímu pochopení, neb ona i mnozí zemřelí (kteří se jejím prostřednictvím projevovali a které ona viděla bezbarvé, průzračné a hovořila s nimi, jako s námi), tak i většina tazatelů, si byli blízcí. Původem, jazykem, zvyklostmi… Zřejmě i z tohoto důvodu Vanga doporučovala:

• Čtěte bibli, ta nelže.

• Čtěte ji častěji a hlavně, když Vám je těžko. Tam je vše napsáno.

• Pomodlete se ráno a choďte do kostela, to je Boží dům.

• Svatá Bohorodička se modlí za všechny na Zemi, věřte jí.

• Svatá Trojice – Bůh, Ježíš Kristus a Svatý Duch jsou největší silou.

• Učte děti prvně víře, tam má začínat jejich výchova – aby měli strach před Bohem, aby nedělali špatné a nesprávné věci.

• Před snídaní, obědem i večeří říkejte modlitbu „Otče Náš“ a po snídani, obědě a večeři „Děkujeme Ti Bože“.

• Starejte se o svatá místa, čistěte je.

• Svěťte Boží místa a pokloňte se tam, budou Vám dávat sílu.

• Posvěcujte místa, kde bude cesta, dům, zařízení, hotel…

• V autech vozte svaté ikony; posvěťte je modlitbami, aby byla bezpečná, když se v nich vozíte.

• Křesťanská víra je nejpravdivější, držte se jí.

• Nevěřte sektám, ty lžou.

• …

Jistě bychom nalezli další dobře míněná doporučení v podobném duchu. Říká se, že Vanga svým vlivem „převrátila“ na křesťanskou víru tisíce nevěřících.

Vanga dále žádala, abychom se modlili, aby Bůh spasil Zemi a všechno co stvořil nad ní i v ní, abychom plnili pokyny Boha a žili důstojně, abychom zde na Zemi zanechali stopu, která by zaujala ne nekrologem, ale svou pravdou. A často přidávala nějakou radu, jak máme žít, abychom byli zdraví – jako např.:

• S přibývajícím věkem omezte jídlo, hlavně tučné.

• Neničte si játra pitím alkoholu, jsou kuchyní organismu. / Je lepší hlad a zima, než abys žil s alkoholem.

• Jezte kukuřičný chleba, aby Vás nebolel žaludek. / Jezte také žitný chléb, nebude tolik nemocných cukrovkou – to je nejsilnější lék.

• Přes léto choďte bosi a přes zimu noste vlněné boty, aby Vás nebolely ledviny.

• Koupejte se často. Voda je mír.

• Nepijte nikdy vodu z ledničky, abyste neztratili hlas.

• Muži a ženy ať si pravidelně stříhají nehty.

• Noste skromné oblečení, nahota je protivná Bohu.

• Atd., atp.

Některé další jí přičítané rady a doporučení měly blízko k místním tradicím, ne‑li k pověrám. Jako např., že ve svých domovech máme mít a uchovávat těchto dvaadvacet předmětů: med (pro dostatek v domě); podkovu (u vchodu pro štěstí); datlovou palmu a vrbu (pro ochranu příbytku a oslavu Krista); přírodní mýdlo (nejen pro svrchní očistu); česnek (v rohu místnosti pod stropním trámem proti nečistým a čertům); stříbrné či ocelové zvonečky (aby zaháněly zlé síly jejich zvuků se štítící); jantar (aby sluníčko v něm ukryté vše v našem osudu i hlavách projasnilo), jablíčko v kuchyni (kterého se neradno dotýkati, aby smutku nebylo), dále zavírací špendlíky, válenky, hůl, samozřejmě svíčky; také větrníček (jak jej známe z poutí), rybí šupiny, kulaté zrcadlo, pletací háček a klubíčko vlny, přesýpací hodiny, brousek, závěsného ptáčka s vějířem dřevěných per, Ikonu (dle vlastního výběru, k níž se budeme obracet) a černý kámen. – Co na co a k čemu, i proč číslo 22 naleznete v seznamu zdrojů na tam uvedené internetové adrese. Je ale zajímavé, že tak často zmiňované: „Mějte doma něco měděného…“ zde ve výčtu chybí.

 

Jiné rady a především věštby měly veliký přesah. Ale o tom později.

Vanga mluvila makedonským dialektem. Bylo nesnadné jí porozumět. Ne vše bylo správně pochopeno, a ne vše bylo naslouchajícím dáno si zapamatovat. Mnohdy až po čase přišel moment, ve kterém nepochopená slova vyplují, a člověku dojde, co tím chtěla říct.

Něco řekne, a pomlčí, někdy zamumlá. Jakoby upadala do tranzu. Bylo by třeba hlubšího poznání Vangy jako osobnosti; aby se lépe porozumělo jejímu dialektu a osobní lexice. (Pozn. Makedonština je blízká bulharštině a srbštině. Někteří lingvisté a politici ji nepovažují za samostatný jazyk. Jen za dialekty bulharštiny, resp. srbštiny. Ano, dialekty – což i my známe z doby první Československé republiky, kdy slovenština jako celek byla mnohými považována, ať už z jakýchkoliv pohnutek, jen za vzdálenější dialekty češtiny – se všemi nám dnes již známými následnými potížemi.) Naše historická zkušenost by nám mohla být nápomocí k pochopení situace v této části Balkánu, o níž se Vanga často zmiňovala:

Dokázala např. popsat, jak vypadal Alexandr Makedonský, jací byli jeho vojáci… A připomínala: Makedonie je bulharská země. Není to stát, je to část bulharského teritoria. / Pravda vyjde najevo, buďte klidni. Smysl života je u Boha, Bůh je Světlo.

 

Vanga byla apolitická. S politiky mluvila symbolicky. Nicméně nabádala: Nezavírejte vrata směrem k Rusku. Rusko je vchod a východ do Bulharska. A nejednou si posteskla: Čestní lidé teď v politice nejsou. / Pokud jsi čistý, tak se ušpiníš. Špinavá voda teče, nečistoty nese. / Přinesli jste lidem demokracii a oni žijí hůře. Kritizujete Živkovovo dílo, ale nic dobrého neděláte. Lží se národ neřídí! Je třeba mít svědomí! / Nejste schopni dát národu práci, jídlo… a jen hovoříte o velkých věcech. Je třeba, abyste si uvědomili, že vidíte jen sebe a nic neděláte pro mladé. Naříkají, že od mládí je jejich život špatný. Teď je těžko všem. / Ano, budete strádat, protože jste bezvěrci. Budete trpět. / Rok 1997 je pro Bulharsko nejtěžší doba. / Mnoho lidí zahyne. Bude hlad, mizérie, bolesti. To vaše lakota přivede Bulharsko do strašné bídy. / Vy chodíte po měkkých kobercích a národ po bědných cestách… / Vše se ale napraví. /

Vanga šla příkladem a v chrámu rozdávala lidem jídlo. Tehdy se cítila šťastná. Obcházela okolo stolů a rozdávala také naději:

Přijde vysoký člověk z cizích krajů a Bulharsku pomůže – ale ne Simeon; ten to nebude. / Bulharsko je požehnaná Země. Ne náhodou mě síly poslaly právě sem. / Válka v Bulharsku nebude. Ta v Bosně se nerozšíří, nebude krev. /

Jedenoho dne matka Sofie sebere si své děti – Soluň a Skopie se vrátí k ní. / Jednoho dne se Balkánské národy spojí. Sofie, Bukurešť, Bělehrad, Atina, Ankara se spojí, pohovoří a budou si podávat ruce. Uteče ještě mnoho času. / Přijde den, kdy k nám budou přicházet poutníci z celého světa a budou zde čerpat energii. / Sedm Rilských jezer – och ano, jsou rajským koutem, jsou duchovní jako ta v Indii. To je naše vazba s Kosmem.

Modří, červení, zelení – pokud se spojí, země se jednou provždy napraví. / Zjeví se vysoký příchozí… / Odteče ještě mnoho vody…(?)… Přijde osmý a ten podepíše konečný mír na Zemi. / Přijde čas, na Zemi zmizí hranice a lidé budou žít v míru a pochopení.

Tímto jsme pootevřeli kapitolu proroctví. Porozumět některým sdělením, především těm, která se ještě nenaplnila, není snadné. Jsou skryta za symboly bez uvedených dat. Vanga zřídkakdy mluví podrobně. Smysl řečeného se ukazuje časem. Vyřčená proroctví bychom mohli rozdělit na vyplněná a nevyplněná. 

Zda „prozatím“ nevyplněná, těžko soudit. I proto, ženěkterá proroctví jsou Vanze možná jen připisována, či byla předáváním obměněna.

Zájem o schopnosti Vagy vzrůstal. Jak u lidí prostých, tak u osobností vlivných, slavných – „zájem“ institucí nevyjímaje. Pohnutky byly různé.

Snahu zkoumat „fenomén Vanga“ projevili mnozí. I zakladatel bulharské sugestologie (resp. sugestopedie) a parapsychologie Georgi Lozanov a jeho tým. Závěr byl: 70% až 80% popisů situací a dějů minulých i současných – a tudíž snad i budoucích – je správný. (Zmiňuje G. Lozanov v ruském dokumentárním filmu z roku 2010: „O čem Vanga mlčela“).

Co by k tomu řekla Vanga?

Přišli různí učení, chtěli mne zkoumat. Nedej Bože, aby vám člověk dovolil. Pomocí přístrojů a aparatury experimentovat chtěli – ale jak vysvětlíte, co dělám, je‑li to dílo Boží? Můj dar je od Boha; zbavil mne zraku, ale dal mi jiné oči, kterými vidím svět – viditelný i neviditelný. / Vy i hlavu byste mi srazili, jen abyste viděli, co je uvnitř. Ale tam pro vás nic není! / 

Hledáte, hledáte, ale kde hledat – nevíte. / Každáotázka má odpověď. Jenomže člověk musí vědět, jak se má zeptat. / Duchovní věci se nepopisují. To se cítí srdcem! / 

Ptáte se, ptáte, chcete všechno znát, ale já nemám právo vše říci. Bdí nade mnou síly, proto se bojím, abych neupadla do transu. Mohla bych pak říci věci, které lidé neznají (nemají znát). /

Co je v Nebi napsáno, člověk nemůže změnit. / Cestumáš narýsovanou z Nebe. Jdi po ní bez toho, aby ses odklonil a beze strachu, protože každý má svůj osud a svůj čas. / Dříve nebo později se to stane. / Možná i nestane, nebo se promění. Někdy mne síly mýlí. Ne vše, co mi říkají, na 100% se stane. Ony to promění. /

Jsem podřízena Nebi, co mi řekne, to dělám. / To, co vidím, i když je špatné, nemůže se změnit. / Od svého osudu nemůže nikdo utéci. / Já prostě jen vím, co se stane. Vidím to – a prožívám. / Vy máte jen Vaše starosti, ale já prožívám i Vaše i světové. / Kdybych říkala lidem všechno, co vidím a znám, oni by chtěli z tohoto světa odejít… /

Proto často připomínala: Největší hřích je sebevražda. 

Dar Vangy byl rozsáhlý. Sama říkala, že si ho neumívysvětlit. Byla přesvědčena, že její mise spočívá v tom, aby dávala lidem víru a naději – a sama v těžkých chvílích hledala odpověď na otázku: Proč ty síly přišly ke mně? Proč využily celý můj život, abych pomáhala trpícím trpíc i já? / Nemám osobní život. / Mezi mrtvými, uprostřed živých žiji. – To je můj osud. /

Síly, které přese mne hovoří a pomáhají, jsou dvě. Když se jich v transu zeptám, jak se jmenují, neodpovídají. Říkají jen, že jsou tady na Zemi kvůli mně, a až zemru, odejdou se mnou k vyzařování Slunce, tam kam odchází duše všech mrtvých.

Síly, síly – Vanga mluví o silách; máme‑li zde též užít slovo „síly“, jde spíše o sílu vlivu těch bytostí, které se skrze ni tu více tu méně zdařile projevují – míní předkladatel tohoto textu.

Na dotaz, je‑ li možné, aby se někdo jako pozemský člověk oddělil od těla a někam odešel, odpověděla: Je to možné. V duchu chodím, kam chci a pomáhám. Ale je třeba, abys byl silný duchem, protože se lekneš. Vesmír je plný života. / V budoucnu budou lidé chodit na návštěvu i na jiné planety. / Nikdy neříkejte: Je to nemožné. Vše je možné… Nemožné je jen jedno, abys vrátil zemřelého z onoho světa. /

Jsme malí, tolik věcí neznáme! / Jsme ještě malí. / Na Zemi nejsou velcí lidé, všichni lidé jsou hříšní / a lidé se stejnými osudy nejsou… / Pokud se díváš na lidi s výšky, se střechy, oni vypadají stejně, ale nejsou stejní. Jejich duše jsou rozdílné. Jsou i dobří, i zlí. / V každém člověku je i dobro, i zlo. /

Vanga ale lidi na dobré a zlé nerozdělovala. Všechny přijímala. Všem pomáhala.

Prosby přicházely z každého koutu planety různým způsobem – a ona na každou reagovala. Každý boží den se před jejím domem od časného rána hromadili lidé – Bulhaři i cizinci, všichni čekali, doufajíce v její pomoc.

Prosby přicházely, mnozí přicházeli. Takto jednoho dne vstoupil do jejího pokoje i její budoucí manžel. Přišel obtížen starostí o zdraví své ženy nemocné tuberkulózou a teta odpověděla: Ona zemře, její hrob je již otevřen a Ty se staneš mým mužem! Brzo po tomto setkání jeho žena skutečně zemřela a oni se vzali.

Zde je namístě připomenout: Vanga, přesněji Vangelia Pandeva Surčeva změnila své rodné příjmení dvakrát. Poprvé na V. P. Dimitrova, podruhé na V. P. Gušterova. Snad i proto říkávala: Pokud jsi zůstal sám, není ostuda, aby ses oženil. Ostuda je měnit partnery.

Její partnerský vztah byl ale poněkud jiného charakteru. Manžel jeho tíhu neunesl – a propadl alkoholu. Proto jsme tak často slýchali: Šťastny jsou domovy, kde alkohol a cigarety neznají. / Pokud člověk v sobě nenajde sílu, aby se tohoto ďábla vzdal – vodka ani Bůh mu nemohou pomoci.

* * *

Interiér domu Vangy

Obr.: Interiér domu Vangy

 

Prosby přicházely, přicházeli mnozí – a jak takový přijímací den v začátcích vypadal, může nám přiblížit ve svých vzpomínkách její synovec Dimitr Gajgurov:

„Teta vstávala ve čtyři hodiny a její první práce byla vzít metlu a hadr a všude uklidit. Měla měděný hrneček a žádala nás, abychom jej každé ráno naplnili vařící vodou z Rupite. Pokud voda nevystydla a ona trochu neupila, nezačala předpovídat.

Ze začátku byla její vidění jen pro blízké a sousedy, kteří se jí ukazovali ve snu. Pak jí duchové řekli, aby předpovídala podle svíčky, ale po několikerém popálení rukou začala předpovídat podle cukru, protože takto to pro ni bylo méně nebezpečné. Říkala, že cukr je také čistý. (Pozn. Proto Vanga „své klienty“ žádala, aby cukr při sobě nosili po delší čas, ba i spali s kostkou cukru, kterou jí při setkání předají. Ona pak, mnouc ji v dlaních, adresně odpovídala. Kostku cukru ale mnohdy zastupovala i jiná osobní věc – třebas hodinky, nebo prsten, apod.) 

Někdy, když jsme byli sami dva, tak mne poprosila, abych jí četl o nějaké historické osobnosti. Občas mne přerušila, aby mi řekla, co je pravda, a co ne.

Potom začala přijímat lidi hromadící se před domem. I přes ohromnou únavu z každodenního setkávání s lidským neštěstím, teta předpovídala, dokud bylo komu.

 

Její věhlas brzy překročil hranice Bulharska. Váženou a populární se stala v Rusku, známou byla v Evropě, v Indii, v Číně i ve vzdálené Austrálii a Americe.“

Na závěr Dimitr Gajgunov přidal historku:

„V Rupite, v našem malém baráčku, jsem měl loveckého psa. Šel jsem se podívat na tetu, trochu jsme si povídali a pejsek začal silně štěkat. „Jdi se trochu projít s tím pejskem, a nebij ho, protože v něm je vtělena lidská duše a všemu, co říkáš, rozumí!“ – a na vysvětlenou dodala, že lidé s těžkými osudy se rodí do zvířat.

Stmívalo se už, šli jsme ke skalám v pohoří Kožuch. Vešli jsme mezi stromy a před jedním se zvíře začalo natahovat dozadu. Podíval jsem se nahoru a najednou jsem zkameněl. Na spodní větvi sedm sokolů – a dívali se na mne! Nevěřil jsem svým očím, ale protože jsem lovec, dobře tyto ptáky znám.

Jako synovec Vangy jsem věděl, že cokoliv se kdekoliv děje, není to náhoda. Sokoli stáli ještě asi minutu, snad abych si je lépe prohlédl, a poté odletěli. Zvedl jsem pod stromem kamének a přinesl ho tetě. Ta jej převracela v ruce a řekla: Tobě se odkrylo velké tajemství. Tam pod tím stromem je vchod do podzemního chrámu od dávných časů. Přijde čas, kdy archeologové odkryjí tajemství tohoto chrámu, v kterém se zachovalo mnoho sudů a předmětů z tehdejší doby.“

* * *

Tož, počkejme si.

I kdybychom zcela neprávem pominuli tisíce individuálních „případů“ odkryté minulosti i nezpochybnitelné pomoci v jinak již asi bezvýchodné situaci mnohých, stále zůstává bezpočet důkazů o mimořádných schopnostech Vangy.

Nelze se proto divit, že se stala „objektem“ zájmu i těch, kteří utajování a rozkrývání utajovaného měli v popisu práce.

Nezáviděníhodná situace. Pro Vangu i pro ně. – Co se asi dělo v jejich myslích, když „jim“ diktovala jména velitelů ponorek a místa jejich skrytého pohybu v hlubinách oceánů… a což teprve, když později pochopili předpověď zkázy jedné z nich; byť některé Vanze blízké osoby tuto její věštbu zpochybňují.

Zmínit, připomenout bychom si mohli mnohé, co čas již přinesl, i odnesl z našeho zorného pole. Ať už se to týkalo osobností nebo větších celků. Co např?

Smrt J. V. Stalina, A. Hitlera, Johna F. Kenedyho, vítězství i pád Indíry Ghándíové… newyorkských dvojčat… ne, nebyli to lidé, jak se spekulovalo; to už také víme.

Konec Druhé světové války a nástup komunismu… konec studené války a rozpad Sovětského Svazu; Jugoslávie i Československa… to se také již stalo.

Což něco z toho, co se právě děje, probíhá, hrozí?

Nepokoje kam se jen oko podívá, přírodní katastrofy během 21. stol.… / Postupná ztráta vody a znehodnocení zlata, světová finanční krize… / Voda, voda! – Od kdy říkám, že voda bude dražší než zlato. To se děje. /

Či něco z toho, co je již na obzoru – sbližování mezi Ruskem, Čínou a Indií; či za obzorem – návrat bývalých sovětských republik k Rusku…? / Sdružování na Balkánu, sjednocení Kypru…? / Ostrov Samotraky jako součást Itálie? /

Divné, že? Vždyť kde je Itálie a kde ostrov Samotraky? (Nu, kde byl Kursk a Kursk – takže – ???)

Vanga „přednostně“ prorokovala pro oblast, kde převládá cyrilice, azbuka, a měla vřelý vztah k Rusku. To se recipročně projevuje ve vztahu k Vanze a jejím „proróčestvam, predskazánijam“. Obzvláště v posledních létech, kdy jsme svědky neklidu v této geopolitické oblasti. A zřejmě i proto jsme svědky četných novodobých pokusů o výklady – pro Rusko, Ukrajinu, Putina a další protagonisty tamního dění. (Viz sezam zdrojů). 

Pro tamní místní je to jistě zajímavé, přitažlivé, ale Vanze jde o víc – o lidstvo, o život všech a všeho. Vzpomínáte – vesmír je plný života…

Co že to Vanga ještě říkala?

Kdo umí čekat, ten se dočká… / Lidstvo, bohužel, jde k nerozumu. Lidé jsou ovládnuti zlem, dobré nevidí. / Zlo zaujímá více místa než dobro, a na vás je, abyste jim vyměnili místa. / Buďte dobří! Nad zlem vítězí jedině dobro. Mír se bombami nechrání. /

Pokud se lidé nezmění, vše napsané o zlu a neštěstí nás čeká. / Lidstvo se spasí, jen pokud se obrátí s modlitbami k Bohu, pokud se všichni stanou lepšími, pokud si budou vzájemně pomáhat, přestanou soutěžit a hromadit. /

Uspějete jen jako celek, ne jako jednotlivci. / Sobectví a závist vás zničí. / Třetí světová válka nebude, ale pokud budete pokračovat takto, příroda Vás zničí. / Příroda je Bůh. – A trápilo ji, že ani vzdělaní lidé nevěří v Boha, a že nevíra je zahubí – neb nevíra rozděluje lidi a srdce.

Lidstvo bude svědkem Božích znamení / úkazů nebeských, celé části Země se potopí, jen místa, kde jsou chrámy, Bůh ochrání.

Bůh a boží zákony… co měla Vanga na mysli?

40 let upadám do transu a neviděla jsem ani Boha ani Krista. Ale vím: Oheň a Světlo – to je Bůh. / Nemá podobu, nemá tvář známou z ikon, ne; / oslepující záře / oslnivě zářící koule to je. To je Bůh. / Je JEDEN, nezávisle na tom, kdo ho jak nazývá. Všichni jsme děti jednoho BOHA / a před Bohem jsou si všichni rovni. / Kameny, květiny, zvířata… /

Je Bůh a svět mrtvých. / Smrt je přechod přes jedny dveře – z této místnosti jdu do druhé. / Ve smrti jsou si všechny duše rovny. Duše letí k Bohu. / Jsou černé a bílé. Černá duše se nikdy nestane bílou. / Duchové jsou průzrační a bezbarví; jako voda ve sklenici. Ale svítí. Vydávají „světlinu“. / Chovají se jako lidé – sedí, chodí, smějí se, pláčou. / Nedávají mi pokoj. Když zaspím, tak mne budí a křičí: „Vstávej. Je čas na práci.“ V poslední době mi opakují jedno a totéž: „Neboj se. Svět nezanikne.“ 

Svět nezanikne, promění se. / To nové přijde, to je nevyhnutelné. Nejdříve tomu lidé nebudou věřit. Uplynou léta – a přijmou to. Není možné, aby se odvrhla pravda.

Svět nezanikne, ale promění se. / Čekají nás klimatickézměny. Těšte se z hojnosti vody (pokud je ještě čas), protože přijde čas, kdy všechny poklady vystoupí ze země, ale zmizí pitná voda a konflikty mezi lidmi budou kvůli vodě…

Pokud se neudělají výrazné změny v užití vody, milióny lidí z Číny, Indie, Barmy, Laosu, Kambodže se změní v ekologické běžence. / Bude mnoho nových odhalení ve všech oblastech / ale voda a jídlo se stanou důležitější než nafta… /

* * *

Pročítáme‑li slova Vangy, také jistě již pokolikáté přetlumočená – s pokorou se omlouvám jí i vám. Snad vezmete na milost, Ona i Vy, následnou troufalou, ale upřímnou snahu „vyhmátnout“ a předložit zde vše podstatné, charakteristické, jakoby sama tak činila:

 

Když se přede mne postaví určitý člověk, mám cítění, že se mi v hlavě otevírá okno, přes které vidím jeho život jako na filmovém plátně – a nad sebou slyším hlas, který mi říká, co mám říkat. Léta je ten hlas pořád u mne, nemění se a napovídá mi. Někdo říká: „Ty čteš myšlenky“, ale já je nečtu. Hlas mi je říká, ten mi diktuje. Od mých osmnácti je nade mnou. I kdybyste stokrát chtěli, nemůžete pochopit, co se ve mně a v tom mém světě děje.

Když se přede mne postaví určitý člověk, jeho zemřelí blízcí se shromáždí kolem něho, dávají mi otázky, odpovídají na otázky. Vidím, kdo je živý, že je živý a kdo je mrtvý, že je mrtvý – a já sděluji poselství od těch mrtvých k živým, a hlas zasahuje, když je třeba.

Když přijde nemocný, tak se otevírá a já vidím, co ho bolí. A hlas říká: „Ten a ten doktor pomůže…“ Vzpomínám si na mnoho lékařů, na jejich jména – stojí přede mnou jako figury, ale abych je znala doopravdy, to ne. Tolik doktorů takto vidím, a neznám je.

Říká‑li hlas: „Není to strašné, v tom a tom městě ten a ten lékař pomůže“, je to dobré. Ale řekne‑li hlas: „Ten zemře.“ Já nemohu říci: „Není léku pro tebe“. – To by mi klesl mrtev u nohou.

Jsou věci, které nemohu lidem říkat. Ale je problém, když předpovídám. Když si to pak promyslím, říkám si: „Co jsem to, Bože, dnes řekla za strašné věci tolika lidem?“ Já mám ráda lidi, chci jim pomáhat, ale proč všichni, když ke mně přijdou, se tak ostýchají?

 

Já vidím mrtvé pořád a moc mě to tíží. Všude plno mrtvých. V kuchyni, v chodbě, v celém domě, všude chodí. (Kdyby to mohl někdo zastavit, pozlatila bych ho.) Stává se někdy, že stojí za mnou mrtvý a volá: „Zavolej mou matku, že nemám čas, aby na mne nečekala.“ – a já se ho ptám kam tak spěchá, a on křičí: „Nemám čas“.

Jednou tak přišel i můj muž a řekl: „To a to udělej“ – a odešel. Říkám mu: „Počkej! Chci se tě na něco zeptat!“ – „Nemohu, nemám čas!“ Proč spěchají, co dělají, mi neříkají.

Ti, co mají mladé odešlé – tj. mrtvé, neříkají, že zemřeli, ale že odešli; protože duše nikdy neumírá. – A kvůli mrtvým neplačte. Nemají rádi, aby se kvůli nim plakalo.

Nemůžeš, nesmíš odejít ze své vůle před svým časem, abys viděl sestru, syna nebo muže – musíš čekat na svůj čas, aby ta duše přišla a přivítala tě. Ne ty, abys ji hledal. Každému je přesně psáno, kolik má žít. Když přijde čas, smrt si ho vybere. Je zde řád a zákon, kdy se kdo narodí a kdy odejde z tohoto světa.

* * *

I přes přání, abychom se dotkli tajných znalostí, které slepá prorokyně měla – ty zůstanou ve velké části skryty navždy. V rozhovorech bylo mnoho skryté filosofie. Rozuměli jen ti, kteří byli duchovně probuzeni.

 

Ptáte‑li se, zmínila‑li se kdy Vanga o příchodu nového Vodnářského věku – tak ano, snad ano, ač to příliš neodpovídá jejímu způsobu vyjadřování. Ve vzpomínkách přátel se nicméně uvádí, že „…její mise byla, aby připravila Bulhary pro následující etapu duchovního rozvoje, která začíná s nástupem lidstva do éry Vodnáře.“ – Tedy ano. – Tak jako růže rozkvete na čas, tak každá věc čeká na svůj čas a dobu, aby se stala.

Čas, čas,...

Co nám Vanga vlastně o čase jako takovém říká:

Neexistuje minulost, neexistuje přítomnost, neexistuje budoucnost! Existuje jen velký čas a časy. Všechno je součástí jednoho velikého toku.

Není rozdílu mezi minulostí, přítomností a budoucností – nemoc, smrt, katastrofa, svatba, děti – všechno je pohyb, pouze směr je různý.

A jak na Vangu vzpomínají ti, kteří s ní sdíleli čas svůj?

Evgeni Tasovski: „Teprve budeme obmýšlet, co nám Vanga chtěla říci. Hloubka jejího filosofického poslání, byť vyřčeného prostě, je veliká. Některé slavné osobnosti, které byly blízko ní, chrání vzpomínky o její velikosti – a nepokouší se, bohužel, podělit se o ně knižně. Ale oni mají silný veřejný vliv a jsou povinni přenést ducha Vangy, její poslání a morální závěť k bulharskému národu.“

 

Marie Koeva: „ Řekla jsem jí, že je mou duchovní oporou. Ona odpověděla v tom smyslu, že ne člověk, ale jen Bůh může být duchovní oporou.

Nikola Dělev: „Veškeré zlato a peníze na tomto světě mi nemohou dát tolik, kolik mi dává přátelství s tetou Vangou. Nad ní stál Bůh a ona věřila v něho“.

Kosma Knčev: „V dnešní neklidné době všeobecné bídy, trápení a zoufalství chybí Vanga všem, a nejvíce těm, kteří měli možnost být vedle ní. Mně nejvíce chybí její jasné, přesné, jiskrné a moudré slovo“.

Snežana Botušarova: „Vanga nosila radost ze života – ve smíchu, ve slovech, v humoru, ve vkusu. Ona byla boží dítě, jako jsme my všichni. Nesla svůj kříž, pomáhala a rozdávala moudrost. Šťastni ti, kteří ji mohli slyšet“.

Veska Cicelkova: „Každý, kdo přišel hledat pomoc, odešel spokojen. Vanga je opravdu fenomén nejvyšší třídy. Moje přátelství s Vangou mě naučilo, jak máme žít na Zemi. Není třeba, abychom hledali ekologii jen v přírodě, ale i čistotu v nás samých – a abychom milovali bližního, abychom své vědomí udržovali bdělé, neopíjeli se! Aby našimi pilíři a ukazateli v životě byly Víra, Naděje a Láska.

 

Dimitr Gargurov: „Teta nám často připomínala, abychom byli pozorní, dokonce i když myslíme, mluvíme, protože slova přivolávají síly. Radila, abychom byli skromní, abychom se nevytahovali a prezentovali se jen přes svá díla.“

A nabádala: „Netvořte zlo. Každý čin i dobrý, i zlý zapisuje se v nebi“. / Nikdy neodsuzuj druhého. Nemáš na to právo. Jen Bůh může soudit. /

Irina Armenova: Vanga říkala: „Nikdy netvoř zlo a neoplácej zlo zlem… Zlí sami se trestají.“ Její rady mám schované a učím se od ní každý den. Vanga byla jedna živá Bible…

Veličko Dobrijanov: „Vanga ráda přijímala obyčejné lidi s neobyčejnými osudy. Měla je ráda celou svou duší a srdcem. S těmi se radovala, plakala, přijímala je do svého širokého srdce. Stávali se součástí jejího života, tak jako ona se stávala součástí životů jejich.“ – A z pera jeho manželky se nabízí i cosi vřele osobního:

Rada Dobrijanova: „Věděla jsem a jsem přesvědčena, že viděla nevyhnutelné. Ale její vrozená lidská citlivost a přirozenost jí nedovolila zasít mezi lidi pocit zoufalství. Pokud by byla schopna pomoci, pomohla by, použila by všechny prostředky svého přísného a spravedlivého charakteru.

Můj partner se jednou tety Vangy zeptal na výchovu našich děvčat, zda jim dáváme dobrý směr v životě. Vanga řekla, že ano, ale řekla to nějak rychle a uspěchaně. Řekla: „Nemysli na ně. Děti jsou chytré a do gymnázia se dostanou.“ Více neřekla ani slovo. Za rok profesor Veličko Dobrijanov zemřel, děti ztratily starostlivého otce.

Její mimosmyslové projevy nikdy nebyly manipulativní. Vedly k jednomu cíli – sjednocení s Bohem. V této víře viděla nevyčerpatelnou budoucnost. Tam její obraz žije dodnes, odtud k nám stále promlouvá odkazem ideálního modelu mysli. Očekává od nás, že přehlušíme všechny destruktivní tendence v duši a po vibraci lidské síly a lásky vstoupíme do chrámu své duchovní očisty“.

* * *

Co Vanga ráda neměla?

Ze všeho nejvíce lidské slabosti – lakotu a lež /a nečisté myšlenky. Rozčilovali ji lidé, kteří za ní přišli s nicotnými životními problémy / a neměla ráda ženy, které za ní chodily kvůli hloupostem. / Nemluvě o zajatcích zla, o alkoholu a alkoholicích, o magii, o vrazích a sebevrazích, o kouření…

 

Vanga vytrvale nabádala: Bez víry ke mně nechoďte – ne Já, ale ON vám pomáhá. V Boha nevěříte a chcete, aby vám pomáhal?

* * *

Budeme teprve domýšlet, ba již obmýšlíme, co nám Vanga ve svých sděleních chtěla po svém způsobu říci.

• Nastane čas zázraků, mnohá tajemství budou rozluštěna, ale než se tak stane, lidstvo projde mnoha přírodními a společenskými kataklyzmaty a bouřlivými událostmi. Vědomí (a myšlení) lidí se bude postupně měnit.

Придет время чудес, будут разгаданы многие тайны! До этого человечество переживет много природных и общественных катаклизмов и бурных событий. Постепенно будет меняться человеческое сознание.

Přijdou těžké časy. Lidé se rozdělí podle víry. Na svět přijde nejstarší učení. Lidé se mne ptají: „Bude to brzo?“ – Ne, brzo ne…

(V ruské verzi – doslovně: „Brzo‑li přijde ten čas?“… chybí ale upřesňující dodatek: Ne, brzo ne, ještě Sýrie nepadla.“ Někdy z věštby vypadne nepodstatná, jindy ale důležitá zmínka. Kdy nedopatřením, kdy záměrně? Zdá se, jakoby se právě blízkovýchodní události měly stát spouštěčem zmíněných kataklyzmatických dějů… Anebo je to vše úplně jinak?)

Придут тяжелые времена, люди разделятся по признаку веры. Придет в мир древнейшее учение. Меня спрашивают: «Скоро ли придет это время?» — Нет, не скоро.

• Kdo je chamtivý po penězích, není šťastný. Nikdy mu nebudou stačit. Kolik potřebuje člověk? Tolik, aby uživil rodinu. Lačnost je zkouška od Ďábla. Kdo krade, bude naříkat. Kdo nenávidí a závidí, tak jeho duše nebude mít klid. Bude se trápit i tady, i na druhé straně.

• Objeví se nové duchovní učení a díky němu si lidé pročistí duši. Mladý, krásný a silný muž ho rozprostře po celém světě, ale on se ještě neukázal. Přijde den, kdy se národy sjednotí v náboženství. Různá náboženství se chtějí vyžít, jak to jen jde, ale jejich čas končí. Lidstvo odhodí tyto okovy. Náboženství bude mít jiný úkol. Bude se muset přizpůsobit nové době.

• Až přijde Bůh, nastanou nevěřícím těžké časy. Voda vhodná k pití bude pouze v horách. Kristus bude napájet žíznivé z plného džbánu, zvnějšku suchého. Antikrist svůj džbán zvnějšku smočí – a uvnitř bude prázdný!

Когда Бог придет, трудное время настанет для неверующих. Вода, пригодная для питья, останется только в горах. Христос будет поить людей из полного кувшина, но снаружи сухого. Антихрист снаружи смочит кувшин, но внутри он будет пуст.

• Atp., atd. My zde o proroctví o záhadném „osmém“, který má podepsat trvalý „svatý mír“ na Zemi, spekulovat nebudeme. To zhusta dělají jiní podle toho, kde je právě „bota tlačí“.

Proroctví slepé Vangy, nadějná i varovná, můžeme pročítat znovu a znovu i v četných obměnách způsobených tradováním, překlady – a hledat a snad i nalézat společné jmenovatele – i důvody, proč mezi nás s tak těžkým údělem a úkolem přicházejí tací, jako byla i „baba Vanga“.

Její slova: To nové přijde, to je nevyhnutelné… / čas různých náboženství končí. / Lidstvo odhodí tyto okovy… – pamětníkům možná připomínají rétoriku ideologů doby nedávno minulé. Ale paradoxně, ona ta slova nelibě znějí i některým současníkům ze strany druhé – představitelům bulharského pravoslaví, kteří veřejně prohlašují:

„Ne, Vanga nikdy nebude svatořečena… Nelze upřít, že měla kontakt s duchovními silami, nikoliv však s božskými, ale s temnými silami… Chrám, který v Rupite postavila, neodpovídá pravoslavnému kánonu, a má sloužit jen její větší slávě… To je nepřípustné.“ (Johann Popov – představitel pravoslavného chrámu sv. Petra a Pavla v interview pro televizi.)

Jiný činovník (pravoslavný církevní „sektověd“) Vanze vyčítal, že „výstavbou chrámu napomáhá štěpení jednoty církve“, a že „téměř vše svým provedením porušuje tradici, fresky mistra Svetlina Ruseva obzvláště“.

Co platno, že Vanga vytrvale tvrdila: „Chrám bude věnován všem náboženstvím a lidem všech národností“.

Krátce před dokončením a otevřením chrámu, došlo i ke sporu Vangy s vysokým představitelem bulharského pravoslaví, s vladykou, kdy on, stanuv před ní se všemi vnějškovými atributy svého úřadu, vyčítal jí poněkud nekonkrétně nedostatky, které jsou překážkou přijatelnosti ze strany církve – a Vanga nesmlčela výhrady své k formálnosti kněžské služby…

Ke shodě ani dohodě nedošlo. Vladyka (biskup) odcházel se slovy: „Měl‑li by tento chrám býti příčinou zatracení duše tety Vangy, bylo by lepší, aby nebyl“.

* * *

Jistěže bílý chrám Vangy lze vnímat i jako laskavou vzpouru tradicím. Je prvním chrámem postaveným v postkomunistickém Bulharsku, a byl projektován tak, aby připomínal ducha Vangy, který, jak z předloženého vyplývá, má pramálo společného s psanými či tradovanými kánony.

„Vanga je reinkarnací sv. Petky“ – „Vanga je chrám, a chrám je Vanga.“ říká akademický malíř Svetlin Rusev.

Chrám byl budován pod vedením Vangy na nikoliv náhodně zvoleném místě u řeky Strumy (dávným to tokem zlatonosné řeky Strymon) a pod ještě nedávno přirozeně zalesněnými svahy; dnes znovu zalesňovanými péčí nadace jejího jména.

Dnes se v onom svahu bělá zdaleka viditelný velký kříž, který má být trvalou připomínkou tragického osudu obyvatel města pohřbeného ve vulkánu, i jeho tří tehdejších chrámů – svaté Petky, sv. Bohorodičky a sv. Pantelejmona.

Chrám sv. Petka Bulharská je zhmotnělým přáním svaté Petky: „Jednoho dne (zřejmě 6. dubna 1941) se mi zjevila ve snu a řekla: „Chci, abys přišla sem a žila zde. V Rupite.“ – A přikázala mi: „Zbuduj tu chrám, jaký zde býval, a nazvi ho Svatá Petka.“ Přesněji: „Искам да дойдеш да живееш тук, на Рупите…“ – И ми заръча: „Построй тyк същата църква като предишната и я наречи Света Петка.“

Chrám stojí, slouží příchozím, přistavuje se klášter…, prosby a modlitby se dle nesčetných svědectví plní i v současném posmrtném čase „baby Vangy“ ~ ergo, duše Vangy zatracena nebyla.

* * *

Jak šel čas, vynořila se postupně celá řada protichůdných názorů a dohadů o schopnostech Vangy i o životopisných datech. Ti, kteří se až urputně snaží, ať už z jakýchkoliv důvodů, vše shodit, bagatelizovat a znevážit, jsou v naprosté menšině. Ale jsou. Zdali tak činí z nepochopení, anebo z pochopení, že ohrožuje jejich „monopol na pravdu“, ponechme stranou. Byť jsou někdy hodně slyšet, docilují často nechtěného: obracejí na tuto, dnes již uzavřenou kapitolu, pozornost.

Možná i proto je stále nemálo zvědavých i zvídavých (což není totéž), také nemálo jen senzacechtivých, bohužel. Zatvrzelých odpůrců je očividně nejméně. Kam se přiřadí příležitostný čtenář těchto řádků, je jeho volba.

Co na závěr? Možná slova neurofyzioložky akademičky Natálie Bechtěrevy, která na podkladě osobní zkušenosti s Vangou dochází pro vědce materialistického světonázoru až k neuvěřitelnému závěru: „Vanga není šarlatán! Budoucnost existuje již dnes. I my ji můžeme vidět. Ale to je dáno jen vyvoleným.“

Нейрофизиолог Наталья Бехтерева посвятила всю жизнь изучению мозга. Академик уверена, что Ванга — это не шарлатанка, а загадочный феномен. Бехтерева лично приезжала в Петрич, чтобы разоблачить ясновидящую, но сама убедилась в могуществе болгарской провидицы. И пришла к невероятному для ученого‑материалиста выводу: будущее существует уже сегодня. И мы можем его увидеть. Но эта информация дается лишь избранным.
https://www.ntv.ru/novosti/2229862/




Obr.: Zápis do pamětní knihy

Obr.: Zápis do pamětní knihy


Pokračování  >>
 
 
 
 
VANGA
VANGA
Sestavil kolektiv autorů.
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha,
Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2020
www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-61-7
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2020
  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies