www.DUB.cz
DUCHOVNÍ UNIVERZITA BYTÍ – Společenství Josefa Zezulky
Oficiální stránky Biotroniky a filosofie Bytí Josefa Zezulky
českyenglishdeutchfrancaisespanolitalianorussiangreekesperanto
VANGA – Seance „Milá lhářka“ (online kniha)

Jiné užití, než pro osobní potřebu, tohoto textu a obrázků i jejich částí
je možné pouze s písemným 
souhlasem vydavatele.

VANGA

Seance „Milá lhářka“

AT (Klient) : Dobrý den.

1. T (Teta Vanga): Jste ta starší?

AT: Já jsem ta nejstarší.

2. T: Nejsi tak stará. Dej mi to takto a neotáčej to.

AT: Vzala jsem dvě.

2. T: Obě jsou Tvoje?

AT: Ano.

3. T. Odkud to máš?

AT: Sousedka mi to dala.

4. T: Vidíš, sama říkáš, že je to od někoho jiného, že někdo jiný Ti to dal.

AT: V obchodech takový není.

5. T: Kde je Tvá matka?

AT: Je tady.

6. T: Kde tu? Doma?

AT: Je doma. Není se mnou.

7. T: Je v Sofii?

AT: Ne vždy.

8. T: Je z vesnice?

AT: Ne, z města.

9. T: Matka s Tebou pořád není. Proč jsi jeden čas chodila do nemocnice? Jsi zdravá?

AT: Nechodila jsem do nemocnice.

 

10. T: A ten, kdo Ti to dal, do nemocnice chodil?

AT: Je to moje. Nebyla jsem v nemocnici.

11. T: Kdo Ti to dal?

AT: Neznám ji dobře.

11a.T: Odkud je?

AT: Sousedka, známá.

12. T: Je z jiného domu. – Ty máš svou budoucnost jasnou. Je tu vidět hrob. Kdo zemřel?

AT: …

13. T: Kolik? Dva hroby jsou. Vidím dva hroby.

AT: Jsou bližší nebo vzdálenější?

14. T: Vzdálenější. A teď kdo zemřel a má hrob?

AT: Příbuzný. Mého otce bratr.

15. T: Jak příbuzný? On je Tvůj strýc. On zemřel nedávno. Chce vodu. Jak je to dlouho? Je to rok?

AT: Ne. Rok to není.

16. T: Chce vodu. Ptá se na rodinu. Má rodinu? Má ženu?

AT: Ne.

17. T: Ptá se na Marii. Kdo to je?

AT: Neměl rodinu. Neměl ženu. Neznám Marii. V příbuzenstvu žádná Marie není.

18. T: Je. Je! – Máš hodinky?

AT: Ne

19. T: A prsten?

AT: Ano, prsten mám.

 

20. T: Dej mi prsten. – Budoucnost se splní. V práci vydržíš. Nic jiného není. Tvoje práce bude pokračovat. Práce je trochu těžká. Tíží. Čím se zabýváš?

AT. Jsem lékařka.

21. T: Těžká práce. Pro Tebe ne, pro lidi je těžká. Vydrž, pokračuj, to povolání neopouštěj. Tvé uznání se bude zvyšovat,.... Proč nepracuješ pro děti?

AT: Tak se stalo.

22. T: Co sis vzala?

AT: Je to taková jedna experimentální práce.

23. T: Píšeš pro děti? Mluvíš o dítěti?

AT: V jakém smyslu?

24. T: Pro vzdělané, jako doktorka.

AT: Ne.

25. T: Dej mi otázku. Co se učíš?

AT: Radiobiologii.

26. T: Práce je to těžká. Pro Tebe ne, proto nikdy od té práce neodstupuj. Pokračuj. Je to pro dobro. Pokud je to pro dítě, pro dětský profil, tak je to pro dobro člověka. Ať se o něm více hovoří. Co jde z duše, to je pro celý život a pro dobro na světě. Mluvíš o lidstvu? Jaká jsi doktorka?

AT: Řekla jsem radiobiolog.

27. T: Co je to radiobiolog?

AT: Taková jedna moderní specializace.

 

28. T: Chraň si oči. Nedávej si brýle. Oči jsou dobré, světlé. Nosíš brýle?

AT: Řídce.

29. T: Říkám, brýle si nedávej. Oči máš dobré. Nic špatného v budoucnu nevidím. Odejdeš a zase se vrátíš do svého kraje. – Jezdilas do zahraničí?

AT: Ne, kam bych jezdila?

30. T: Bylas?

AT: Ne. A pojedu?

31. T: Ano.

AT: Já že pojedu?

32. T: Pojedeš. Dívám se na Tebe, o druhých Ti říkat nebudu. Ty sama pojedeš do Ameriky.

AT: Až tam? Není to daleko?

33. T: Může to být daleko. Jednoho dne budeš hodně uznávaná. Teď, kolik je ti let?

AT: Nemohu říci.

34. T: No ne?

AT: Protože.

35. T: Až ti bude pětačtyřicet, tak...

AT: Tehdy se to stane?

36. T: Tvoje budoucnost je hezká. Ale proč nevidím Tvou rodinu?

AT: Nevidíš mou rodinu?

37. T: Ne, nevidím ji. Kde je?

AT: U mne.

 

39. T: A dítě?

AT: I dítě je u mne.

40. T: A ještě jedno dítě?

AT: I ostatní jsou u mne.

41. T: A vdané dítě?

AT: S nadějí ať...

42. T: Dvě?

AT: I tři.

43. T: Vidím dvě děti.

AT: Nemám třetí.

44. T: Nevidím. Velké nevidím. Kde je?

AT: Všechny jsou u mne.

45. T: Nevím. Velké dítě se odděluje. Dvě děti vyrostou.

AT: Nebudu mít třetí?

46. T: Nevidím, že bys měla třetí dítě. Můžeš chtít i čtvrté i páté. – Jen abys nekouřila.

AT: Já nekouřím.

47. T: Nekuř, protože ráno se rozkašleš a bude Ti to vadit na játra. Všechno můžeš jíst, ale studenou vodu z ledničky nepij, protože máš jemné zažívání, tak abys nemarodila. Jinak jak si vedeš v životě a jak jde Tvůj život, tak je to moc dobré. Tvůj táta - kde je?

AT: Je u mojí matky.

48. T: Není důchodce?

AT: Ještě ne.

 

49. T: Před ním půjdeš do penze.

AT: Ano. Stane se tak.

50. T: A nějakého vojáka máš?

AT: Ne. Může se stát vojákem.

51. T: Ne voják, vojenská tvář.

AT: Teď ne.

52. T: S mužem máte rozličné profese?

AT: Dalo by se říci.

53. T: Není stejná.

AT: Rozdílné jsou.

54. T: Tvoje je jiná. Co jsi prožila před čtyřmi lety?

AT: Ále.

55. T: Co jsi prožila před čtyřmi lety? Pamatuješ si?

AT: Ano. Měla jsem ještě jedno dítě.

56. T: K čemu by Ti bylo to dítě?

AT: Protože chci mnoho dětí.

57. T: Chceš mít čtyři děti?

AT: Ano.

58. T: Čtyři?

AT: Tři jsou dostatečně.

59. T: Pokud má matka tři děti, tak svůj dluh vůči světu splnila. Čtyři děti jsou větší tíže. Můžeš chtít i deset, ale já je nevidím.

AT: Ale tři mám.

 

60. T: Já nevidím tři, vidím dvě. Proč se jedno odděluje, to nevím.

AT: Je to možné. Jak to mám vědět.

61. T: Proč by se oddělovalo? Otec je jeden?

AT: Myslím, že je jeden.

62. T: Dvě děti jsou od jednoho otce. Jiné nevidím. A vdávala ses dvakrát?

AT: Ne. Nechce se mi. Nevdávala jsem se dvakrát a nechci.

63. T: Máš pravdu. Není třeba! Nejsi taková. Dvě děti se ukazují a třetí se schovává. Proč?

AT: Protože nemám.

64. T: Nemáš. A kolik teda máš?

AT: Dvě.

65. T: Vidím je. Dvě děti se ukazují na prstenu. Třetí ne.

AT: Moc chci mít třetí.

66. T: Ne.

AT: Proč ne? Chci rodit.

67. T: Tato matka je matkou dvou dětí. Třetí nevidím. Může být za Tebou a před Tebou, ale já ho nevidím. Dvě děti – rodina. Menší dítě moc nerozmazluj, protože jednoho dne zůstaneš v jeho rukou.

AT: A co vidíš? Kluka nebo holku?

68. T: Děvče.

AT: A velké je co?

 

69. T: Je neposedné. – Zeptej se mi na Tvého muže.

AT: Čím se stane?

70. T: Překladatelem.

AT: Něčím takovým, bude‑li postupovat ve službě.

71. T: Není brzo? Čím se zabývá?

AT: Je inženýrem.

72. T: Můžeš chtít rodit i deset dětí, ale Tobě stačí toto. Ty jsi vzdělaná. Pokud žena porodí tři děti, tak si splnila dluh. Práce Ti nedovolí rodit další děti. – Dej mi otázku, zeptej se mi na matku. Je nemocná?

AT: Není nemocná.

73. T: Kde je Tvoje sestra? Nemáš sestru? Bratra vidím.

AT: Ano. Mám bratra. Řekni mi něco o něm.

74. T: Kde je Tvůj bratr?

AT: Je u mne.

75. T: Kde je u Tebe? U Tebe pracuje?

AT: Ne. Žijeme spolu.

76. T: Vážíš si ho? Važ si ho. Váží si Tě. Vycházíte v dobrém. – Nijak velké bohatství tam ale není.

AT: Bohatství tam není. Budou mít ještě děti?

77. T: Oni mají.

AT: Mají jedno dítě. Budou mít ještě?

78. T: Jezdíš autem? Máš auto?

AT: Mám.

79. T: V zimě dávej pozor na brzdu. A co se dítěte týče, až se zaléčíš, tak pak vidím rodinu: dítě, žena, on. Tvoje matka a Tvůj otec jsou sami. Vídáte se? U tebe nic zlého nevidím. Vidím, jak jsi vyrostla, jak ses učila, vdala. I jak jde Tvá práce… Dělej ji tak, jak ji děláš, a ničeho se neboj. Nic zlého pro Tebe není. Jen se chraň cigaret a studené vody.

AT: A u mého otce, není tam něco špatného?

80. T: Nebudou ho soudit. Ne!

AT: Nebudou ho soudit. Jak je na tom s nohama?

81. T: Na nohou má trochu žíly. Léčí je?

AT: Ano. Velmi aktivně.

82. T: Co mu řekli lékaři? U čeho se pozastavují?

AT: U těch žil.

83. T: I nahoře je má, v kolenou i dole. Je to z nachlazení. Neléčí se to. Chce to lázně, ale aby byly chladné a kalné, aby se to vychladilo. Na otce buďte hrdí. Pracuje, je čestný, nekrade, nelže. On byl dlouhý čas na cestách.

AT: A bude ještě pracovat v zahraničí? Je to vidět?

84. T: Teď ne. Byl v zahraničí a zase chce.

85. T: Kdy byl?

AT: Před dvěma, třemi lety.

86. T: Byl, vrátil se a zase ho pošlou. Ale nevidím, že by ho poslali s rodinou. Jak pojede? Sám?

87. T: A dříve byl s rodinou?

AT: Ano. I my jsme s ním byli.

 

88. T: Ale málo jste byli.

AT: Ne tak málo.

89. T: Zase pojedete. Jeďte do teplých krajin. – Padají Ti vlasy?

AT: Ne.

90. T: A barvíš si je hodně?

AT: Ne. Nikdy jsem je nebarvila.

91. T: Nebarvi si vlasy, aby sis je neotrávila. Něco vidím v krku a na mandlích. Ale neboj se. Aby v těle bylo něco, co se nemocí týče, tak to ne. Žádné zlé nemoci nevidím. Tvůj táta, to také není nic strašného. U máti také ne. – Ale tvůj bratr. Něco se mi skrývá! Čím on je? Něco jako tajná práce?

AT: Ano, tajná.

92. T: Á, tak je to.

AT: Ano.

93. T: Tady říká: Práce je tajná. Je spokojen s tou prací?

AT: Ano.

94. T: Ještě tam pracuje?

AT: Nebude se stěhovat?

95. T: Zatím ne, ale bude. Do nového roku ne, ale v roce 1986 se bude přesouvat. Ale i když se přemístí, tak práci bude dělat stejnou. Jaký je inženýr? Strojní není.

AT: Pracuje v metalurgii.

 

96. T: Já tomu nerozumím, nevím co je metalurgie. Ale vidím ho. Jeho práce je ve výrobě. A tchán a tchyně kde jsou? U tebe nejsou.

AT: Jsme sousedi.

97. T: Jsou blízko, ale nejsou v Tvém domě.

AT: Blízko jsou.

98. T: Jste odděleni, proto jste si milejší.

AT: Ano, ráda bych něco o tchyni.

99. T: Ať si měří krevní tlak. Má něco v krku?

AT: Ne. A něco jiného?

101. T: Nic z toho, co lékaři říkají, není zlé. Přijdou léta; na člověka všechno padá, ale špatné to nemá.

AT: A tchán, nemá to zlé?

102. T: Ne, nemá. A kdo umře dříve? Tchán zlo netvoří. Tchyně ano. – Kdo vám zemřel?

AT: Tchyni bratrova žena.

103. T: Na co zemřela? Neotrávila se?

AT: Ne. Zemřela po pádu. Zlomila si nohu.

104. T: Dvakrát spadla.

AT: Ano.

105. T: Ty mluvíš a ona stojí tady. Řekla, že spadla dvakrát, ale jak mohla tak umřít? Říká, že to byla otrava krve z té nohy.

AT: Ne, otrava krve ne, ale něco podobného – embolie.

106. T: Zase ucpané cévy.

AT: Přesně.

 

107. T: A proč upadla dvakrát?

AT: Klopýtla, ne že spadla. Klopýtla a zlomila si nohu v koleni.

108. T: Je to tchyně, žena bratra?

AT: Ano.

109. T: Tvoje tchyně odkud je? Není z našeho kraje?

AT: Ne. A kdo z Vašeho kraje je z mých příbuzných?

110. T: Tady vychází někdo z našeho kraje, někdo Tvojí krve. Kdo to je?

AT: Objevil se někdo?

111. T: Říká, že je naše krev. Kdo to je?

AT: Může být naše, z naší rodiny.

112. T: Odkud jsi?

AT: Od D…, od R…, Dále.

113. T. Není z D…

AT: Není odtud. Z jedné vesnice u B.

114. T: Náš není. Naše je...

AT: Ale může být...

115. T: Má i příbuzné odtamtud. Staří zemřeli. Ale on není z D… A z vesnice odešel do Sofie.

AT: Kdo je můj otec?

116. T: Nešel do Sofie?

AT: Nevidíš někoho jiného než mého otce?

117. T: Říká, že žije v Sofii.

AT: To je můj tchán. Říkám mu táto.

 

118. T: Všichni jste v Sofii. Pro vaše příbuzné nic špatného nevidím. – Kdo je Petr?

AT: Můj muž má jednoho přítele, ten se jmenuje Petr.

119. T: A kdo je s písmenem S…?

AT: Petrova žena, jmenuje se Sabina.

120. T: Tak je to. Petrova žena se tak jmenuje. Začíná s písmenem S. Vedle je A. – Kdo je s A a kdo s R?

AT: ....

121. T: Třikrát R je?

AT: Ano.

122. T: Je?

AT: Ano. Moje tchyně a moje dcera.

123. T: A svého chlapce po kom jsi pokřtila?

AT: Po mém otci.

124. T: Lepší by bylo, kdyby se chlapec jmenoval Christo.

AT: Stačí jeden Christo v rodině.

125. T: A když říkám, že je dvakrát R, tak proč říkáš, že ne?

AT: Christo bereš jako Risto.

126. T: Když říkám dvakrát R, ona říká, že to nemá, pak to má… – Risto. To je dvakrát R. A tchyně a dítě a Christo. – Kdo je Christo? Tvůj muž?

AT: Řekni mi něco o Ristovi.

127. T: Ať je živ a zdráv. Je dobrý, když Tě může strpět.

AT: Já jsem taky dobrá.

128. T: Když Tě trpí. Když se rodina nerozpadá. Pozdravujívás. Tak je třeba. Ale třetí dítě nepotřebuješ. A dcera, když půjde na zkoušky, na větší zkoušky, ať nosí světle modrou. Buď halenku, nebo šálku, prostě ať má něco modrého na sobě, až přijdou těžší zkoušky na gymnáziu – a dej ji na jazyky.

AT: Dám.

129. T: Podle mne je budoucnost v jazycích. Ty ses nějaký jazyk učila?

AT: Ano.

130. T: Tady je písmeno, V. – Kdo je „V“?

AT: To je tchán.

131. T: I tady je písmeno „V“. Proč neřekneš, jaké je to jméno?

AT: Co říci?

132. T: Je ten člověk nervózní?

AT: Jako člověk. Jinak ne.

133. T: Je dobrý. A máš ho ráda, nevěsto?

AT: Mám ho ráda, i tchyni. Proto se ptám.

134. T: Tchyni vynech. Poprvé slyším, aby snacha měla ráda tchyni.

AT: Mluvíme spolu často.

135. T: Ano. Tady se říká: Pozdravují Tě. Ptají se mne, zda brzo zemře…

AT: Kdo to je?

136. T: Žena, která ke mně chodí.

AT: Ne, ne.

 

137. T: Ty se jich tolik držíš. I oni se Tě drží a pomáhají i Tvým dětem. Tvoje děti jsou velké. Nepotřebují pomoc. – A měli jste Todora?

AT: Todor?

138. T: Todora. Kdo to je?

AT: Moje matka.

139. T: A její jméno jste dali?

AT: Dali jsme ho mému bratrovi.

140. T: Tvému bratrovi. Máte nějakou Petranu? „P“, Petr jestli je. Kdo má faráře v rodě?

AT: Můj manžel.

141. T: Z jakého rodu je?

AT: Z rodu mého muže.

142. T: A farář je kdo?

AT: Jeho děda.

143. T: A neříkají vám „Popovi“?

AT: To ne, protože on byl otec mé tchýně.

144. T: Mají i faráře v rodě. – Kdo hovoří, která duše? Nevím. Mají i Vasila i Christa. Proč nemají alespoň jedno jméno Marie? Tchyně nemá? Má.

AT: Ano.

145. T: Tchyně byla v nemocnici?

AT: Ano. Proto se ptám, jestli to není něco špatného.

146. T: To byla embolie?

AT: Ne. Ne.

 

147. T: Není to nic zlého. Je to nemoc, ale není nebezpečná. Koho máš radši? Bábu Todoru nebo bábu Ricku?

AT: Obě stejně.

148. T: Když jsi byla mladá, vzala sis syna báby Ricky a od báby Todory jsi přišla. Ten charakter si drž a předávej ho dětem.

AT: Řekni mi něco o klukovi.

149. T: Kolik je mu?

AT: Čtyři roky.

150. T: Je malý. Je třeba, aby mu bylo osm let, aby předal to budoucí. Máte nějakého Stojana?

AT: S, Stojan nese „S“.

151. T: „S“, dvakrát „S“.

AT: „S“ tam je, ano. Můj bratr je Stefan. A dvakrát „S“ – to je moje dílo.

152. T: Bože, bože. Měla jsi slušného člověka. Jste velmi slušní lidé. Vážíte si jeden druhého, nezávidíte si.

AT: Dojde snad k tomu, abychom si záviděli?

153. T: Proč? Pole dělit nebudete.

AT: Jestli k tomu dojde?

154. T: Nehádáte se o majetek?

AT: Nehádáme se.

155. T: Nehádáte se o majetek, zahrady. Máte nějakého Kyryla?

AT: Ano, máme. V baráku mám „K“.

 

156. T: Líbí se Ti?

AT: Mám ho moc ráda. Řekneš mi o něm něco?

157. T: Sedni si na místo.

AT: Proč mám sedět? To je moje dítě.

158. T: Nehovořím o muži. Pokud ho máš ráda, měj ho ráda, ale neříkej mu to. Měj ho ráda srdcem, ale drž pusu, protože Tvé děti jsou ještě malé, nemají vychování, a až vyrostou byly by rozmazlené. To nesmíš dopustit.

AT: Nedopustím to.

159. T: Nedopusť. Holce, pokud dáváš peníze, chtěj, aby je vracela.

AT: A něco pro mne? S břichem nebo něco jiného?

160. T: Vše pomine. Jen nejez moc smažené a nepij studenou vodu z ledničky.

AT: A co ženské nemoci?

161. T: Neboj se. Nic nemáš. Může to být neklid.

AT: Jaká je tedy příčina, že nemám třetí dítě?

162. T: Nechci, abys měla.

AT: To je rada?

163. T: Ano. Není třeba. Jak chceš. Můžeš rodit ještě dvě, ale když jsem vzala prsten, tak se dům otevřel a viděla jsem jen dvě děti. A viděla jsem Tě, jak v domě uklízíš.

AT: Ano.

 

164. T: Ty jsi dost nervózní sama o sebě. Jiného člověka do domu nepustíš.

AT: Nepouštím.

165. T: Nepouštěj. Co Ty si uděláš, je dobré. Cizího nepouštěj. Ty nemůžeš strpět, abys měla něco rozděláno, nedokončeno. Baba Todora Tě naučila, abys sis uklízela sama, aby sis hleděla práce, zdraví a života. V osmdesáti šesti Tě čeká cesta.

* * *


Přijímací pokoj

Obr.: Přijímací pokoj


Pokračování  >>
 
 
 
 
VANGA
VANGA
Sestavil kolektiv autorů.
Vydal © Tomáš Pfeiffer, nakladatelství Dimenze 2+2 Praha,
Soukenická 21, 110 00 Praha, Česká republika, 30. 3. 2020
www.dub.cz, ISBN 978-80-85238-61-7
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě nebo překládána do jakéhokoliv jazyka bez předchozího písemného souhlasu nakladatele.
© Tomáš Pfeiffer, 2020
  

 
       
 
© Tomáš Pfeiffer. Všechna práva vyhrazena.
Jakékoliv další šíření obsahu webové stránky, zejména formou kopírování či dalšího zpracování bez předchozího písemného souhlasu jsou zakázány.
 
Změnit nastavení cookies